Základy speciální pedagogiky
Úvod do speciální gerontagogiky


Vymezení speciální pedagogiky jako pedagogické disciplíny
›Speciální pedagogika patří do soustavy pedagogických věd:
›Podle Průchy a kol. (2013) je pedagogika vědní obor, který v sobě zahrnuje základní a hraniční
disciplíny. Základní disciplíny jsou:
›obecná pedagogika, která systemizuje výchovné problémy a poznatky, formuluje cíle výchovy,
základní pedagogické kategorie a pedagogické normy, odvozuje obecně platné pedagogické normy
›dějiny pedagogiky zkoumají historický vývoj pojetí výchovy, pedagogických idejí, pedagogických
principů, typů škol, zahrnuje studie o myslitelích
›didaktika je teorií vzdělávání a vyučování, která se zaměřuje především na efektivitu vyučovacího
procesu; zabývá se edukačními procesy
›filosofie výchovy se váže na vztah k podstatě člověka a společnosti, řeší etické otázky výchovy,
stanoviska k lidskému životu a světu hodnot, komplexní nazírání na svět výchovy, metodologické
otázky zkoumání výchovných jevů
›teorie výchovy se zabývá jednotlivými složkami výchovy, objasňuje výchovné jevy a děje v užším
slova smyslu
›metodologie pedagogiky je teorie metod, které se uplatňují v pedagogickém zkoumání
›

Vymezení speciální pedagogiky jako pedagogické disciplíny
›
›sociální pedagogika zkoumá výchovu jako společensko-historický jev související se společenským
významem výchovy i odlišnostmi při výchově sociálních skupin včetně vlivu sociálních podmínek na
rozvoj člověka
›pedagogická diagnostika se zabývá zjišťováním, charakterizováním a hodnocením úrovně rozvoje
určitého žáka (žáků)
›pedagogická prognostika prognózuje vývoj školství a vzdělávání, hledá optimální řešení; vytváří
modely a strategie budoucího rozvoje vzdělávacích soustav, vzdělávacích procesů
›teorie řízení školství se zabývá plánovací, organizační a kontrolní činností institucí tvořících
vzdělávací systém
›speciální pedagogika
›

DEFINICE
›Speciální pedagogiku můžeme definovat v užším a širším pojetí.
›V užším pojetí je „pedagogickou disciplínou, která se zabývá edukací dětí, žáků, dospělých osob se
speciálními vzdělávacími potřebami a zkoumáním formativních (výchovných) a informativních
(vzdělávacích) vlivů na tyto jedince.“ (Valenta a kol., 2014)
›V širším slova smyslu se do profilování této disciplíny odráží aktuální společenské trendy a lze
ji definovat jako „interdisciplinární obor zabývající se péčí o jedince minoritních skupin
obyvatelstva se zřetelem na edukaci, reedukaci a kompenzaci, diagnostiku, terapeuticko-formativní
intervenci, rehabilitaci, inkluzi (integraci) a socializaci či resocializaci, prevenci a
prognostiku osob se zdravotním postižením a zdravotním či sociálním znevýhodněním.“ (Valenta a
kol., 2014)

Cílové skupiny
›Speciální pedagogika se zabývá:
›výchovou,
›vzděláváním,
›celkovým osobnostním rozvojem jedinců, kteří jsou znevýhodněni v důsledku mentálního, smyslového,
motorického postižení nebo sociálního znevýhodnění.
›Cílem veškerých aktivit je dosáhnout co možná nejvyšší míry jejich začlenění do společnosti včetně
pracovního a společenského uplatnění.

Cíle speciální pedagogiky
›Cílem speciální pedagogiky je maximální rozvoj osobnosti člověka s postižením a dosažení maximální
úrovně jeho socializace.
›
›Pro naplnění těchto cílů je třeba pochopit specifické potřeby, možnosti a omezení plynoucí z
postižení a stanovení si reálných cílů.

Předmět speciální pedagogiky
›Předmětem speciální pedagogiky je osoba se zdravotním, event. sociálním znevýhodněním, která
potřebuje podporu v oblasti výchovy, vzdělávání,
›   v pracovním a společenském uplatnění.

Disciplíny speciální pedagogiky
›Tradiční členění oboru speciální pedagogika odpovídá Sovákovu dělení na jednotlivé „pedie“, od
90.let minulého století přecházíme na nové názvy jednotlivých oborů – obor speciální pedagogika
osob s mentálním postižením.
›Podle druhu postižení vyžadují jednotlivé kategorie dětí i dospělých specifické formy výchovy,
vzdělávání a pomoci při socializaci.

Disciplíny speciální pedagogiky
›Speciální pedagogika se člení na 6 hlavních oborů,
›psychopedie, speciální pedagogika osob s mentálním postižením či jinou duševní poruchou
›tyflopedie, speciální pedagogika osob se zrakovým postižením
›surdopedie, speciální pedagogika osob se sluchovým postižením
›somatopedie, speciální pedagogika osob s postižením hybnosti: tělesným postižením, dlouhodobě
nemocných a zdravotně oslabených
›etopedie, speciální pedagogika osob s rizikovým chováním, psychosociálně ohrožených, s poruchami
chování
›logopedie, speciální pedagogika jedinců s narušenou komunikační schopností.
›

Disciplíny speciální pedagogiky
›Proměnou paradigmatu se vyčlenily dvě další skupiny (Valenta, 2014) dětí, žáků, osob:
›
›speciální pedagogika osob se souběžným postižením více vadami (kombinovanými vadami )
›
›speciální pedagogika jedinců se specifickými (vývojovými) poruchami učení a chování.
›
›

ČLENĚNÍ SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY podle věku
›
›Speciální pedagogika raného věku
›Speciální pedagogika předškolního věku
›Speciální pedagogika školního věku
›Speciální pedagogika dospělých (Speciální andragogika)
›Speciální pedagogika seniorů (Speciální gerontagogika)
›

Postavení speciální pedagogiky v soustavě věd
›Společenské vědy:
›Pedagogika, psychologie, sociologie, filozofie, sociální patologie.
›Přírodní vědy:
›Zejména vědy lékařské (je třeba mít znalosti o odlišnostech vývojových charakteristik vývoje
člověka v rámci fyziologie a patologie, podle jednotlivých zaměření speciálně pedagogických
disciplín spolupracuje např. s foniatrií, neurologií, psychiatrií, ORL, ortopedií, oftalmologií,
plastickou chirurgií, pediatrií, atd.
›Technické vědy: např. kybernetika, IT technologie
o
›
›

Základní pojmotvorný aparát a terminologie
›Základní pojmy v oblasti speciální pedagogiky:
›deficit, postižení, handicap, znevýhodnění
›reedukace, kompenzace, rehabilitace,
›prevence,
›socializace, resocializace,
›inkluze.

Základní pojmotvorný aparát a terminologie
›Deficit - (latinsky - chybí) znamená nedostatek, něco co chybí.
›Handicap - je pojem používaný ve více významech, obvykle ve významu nevýhody.
›
›Postižení - (anglicky Impairment) je narušení (abnormalita) psychické, anatomické nebo
fyziologické struktury nebo funkce, jedná se o vadu, chybění, ztrátu nebo nedostatek v anatomické
stavbě organismu a nebo poruchu v jeho funkcích.
›Jedná se o narušení integrity osobnosti (jednota, celistvost vlastností osobnosti a jeho chování)
a to může být v oblasti psychické, sociální, senzorické nebo somatické.

Základní pojmotvorný aparát a terminologie
›V ČR používáme také mnoho různých „označení“ osob s postižením více termínů, např. člověk s
postižením, člověk se znevýhodněním, handicapovaný, se speciálními vzdělávacími potřebami, člověk
se specifickými potřebami, výjimečný aj.
›Podle Valenty a kol. (2014, s. 8) „je za korektní považováno spojení: Dítě, žák, člověk s
(mentálním, smyslovým – zrakovým či sluchovým, řečovým, tělesným) postižením (s handicapem,
disabilitou).“

Základní pojmotvorný aparát a terminologie
›Speciálněpedagogické metody:
›Reedukace - postupy zaměřené na zlepšení výkonu poškozených funkcí
›Kompenzace - postupy zaměřené na rozvoj nepoškozených funkcí, které budou nahrazovat vzniklý
deficit
›Rehabilitace – (znovu)uschopnění jedince z hlediska společenských vztahů

Základní pojmotvorný aparát a terminologie
›Prevence
›opatření zamezující vzniku postižení, znevýhodnění v případě jeho vzniku pak brání rozvoji
narušení integrity osoby s postižením, vztahu s jeho okolím, pracovním a společenským uplatněním, u
dítěte školní a mimoškolní prostředí

Základní pojmotvorný aparát a terminologie
›Prevence se člení na:
›
›Primární – je zaměřena na zabránění nežádoucích jevů, např. různými formami osvěty, výchovou a
vzděláváním ve všech typech škol
›
›Sekundární - včasné rozpoznání (příp. i vyhledání) sociálních a zdravotních problémů, které již
vznikly a jejich odborná náprava(léčba), zamezení rozšiřování negativního zdravotního
či sociálního jevu
›
›Terciární - zaměření na následky závad, poruch, onemocnění, kterém se již rozvinuly a snaha o
jejich nápravu nebo alespoň o zábranu jejich zhoršování.
›
›
›

Základní pojmotvorný aparát a terminologie
›SOCIALIZACE obecně je celoživotní proces, v jehož průběhu si jedinec osvojuje specificky lidské
formy chování a jednání, jazyk, poznatky, hodnoty, kulturu a začleňuje se tak do společnosti.
Realizuje se tzv. sociálním učením. Socializace je podmíněna sociabilitou (individuální schopnost
socializace).
›
›Resocializace je proces opětného zařazení do společnosti u jedinců se získaným postižením v
průběhu života.

Základní pojmotvorný aparát a terminologie
›Inkluze/integrace
›Sociální integrace je nejvyšší úrovní socializace, jedná se tedy o proces začleňování člověka do
společnosti. Integrace bývá také definována jako „oboustranný psychosociální proces sbližování
minority znevýhodněných a majority intaktních.'' Jde o začlenění osob do většinové společnosti a
jejího každodenního života.

Základní pojmotvorný aparát a terminologie
›Inkluzivní vzdělávání nebo inkluze je proces, jehož snahou je nastavení takového systému
vzdělávání, který umožňuje všem dětem bez rozdílu plnit povinnou školní docházku, resp. navštěvovat
školu, ideálně v místě jejich bydliště.
›Cílem inkluze je podporovat rovné šance dětí při vzdělávání.

Základní pojmotvorný aparát a terminologie
›Světová zdravotnická organizace (World Health Organization, WHO, též SZO)
›
›Mezinárodní klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů, 10. revize (MKN-10) na národní
úrovni s účinností od 1. 1. 2020.
›

Základní pojmotvorný aparát a terminologie
›Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví
›Pro hodnocení dopadu postižení existuje řada klasifikací. Uvedeme zde Mezinárodní klasifikace
funkčních schopností, disability a zdraví (MKF), která se zaměřuje na pět základních komponent
mapujících funkční schopnosti, disabilitu a zdraví člověka:

Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF)
›
›1. tělesné funkce (fyziologické i psychické)
›
›2. tělesné struktury (anatomické části těla)
›
›3. aktivity a participace
›
›4. faktory prostředí  (odrážejí fyzické, sociální a postojové prostředí)
›
›5. osobní faktory  (doplňující okruh)
›
›

Dělení postižení/znevýhodnění
›Postižení se dělí několika způsoby:
›1. z hlediska doby vzniku
›vrozené (vzniklé v období prenatálním, perinatálním, časně postnatálním)
›získané (vzniklé v průběhu života)
›2. podle typu
›orgánové (postihují orgány nebo jejich části, příčinou může být vývojová vada, nemoc nebo úraz)
›funkční (porucha funkce orgánu nebo celého organismu bez poškození jeho tkáně, vznikají v důsledku
narušení vzájemných sociálních vztahů mezi jedincem a jeho prostředím, nejčastěji sem patří
orgánové neurózy, psychoneurózy, poruchy chování)
›

Dělení postižení/znevýhodnění
›3. podle druhu
›pohybové
›zrakové
›sluchové
›řečové (tedy v oblasti komunikačních dovedností)
›mentální
›poruchy chování
›parciální postižení (specifické poruchy učení, chování a pozornosti)
›souběžné postižení více vadami (kombinované postižení)
›
›4. podle intenzity (hloubky)
›lehký stupeň postižení
›středně těžký stupeň postižení
›těžký stupeň postižení
›