MAKRO - MIKROEKONOMIE ZÁKLADNÍ POJMY A SOUVISLOSTI EKONOMIE, TRH A JEHO CHARAKTERISTIKA SLEZSKÁ UNIVERZITA V OPAVĚ ZÁKLADNÍ POJMY A SOUVISLOSTI EKONOMIE, TRH A JEHO CHARAKTERISTIKA V rámci této přednášky se dozvíte: jaké jsou základní principy ekonomie, jakou roli sehrávají v ekonomii ekonomické modely, co rozumíme pod pojmy mikroekonomie, makroekonomie a mezinárodní ekonomie, jaký je rozdíl mezi normativní a pozitivní ekonomií získáte informace o základních metodách a nástrojích ekonomické analýzy, co je to trh, jaké má trh funkce, s jakými typy trhů se v reálně fungující ekonomice střetáváme, které subjekty trhu jsou předmětem studia mikroekonomie, jaké jsou základní prvky trhu a jaké jsou jejich vzájemné interakce. Literatura: TULEJA, P., NEZVAL, P., MAJEROVÁ Základy mikroekonomie. Praha: CP Books, 2011. ISBN 978-80-251-3577-8., ss. 5-46 SLEZSKA UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE EKONOMICKÝ ZPŮSOB MYŠLENÍ • ekonomie je společenskovědní disciplínou, která studuje organizační formy, jejichž prostřednictvím lidská společnost řeší fundamentální problém vzácnosti. • hlavním cílem ekonomie je nalézt a následně také popsat mechanismus, jehož prostřednictvím jsou ve společnosti rozdělovány vzácné zdroje mezi vzájemně si konkurující užití. UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 3 EKONOMICKÝ ZPŮSOB MYŠLENÍ • princip vzácnosti (teze o omezenosti zdrojů): ekonomické subjekty musí při svém rozhodování o tom, jakým způsobem pokryjí své neomezené potřeby prostřednictvím omezených zdrojů, brát v potaz skutečnost, že zvýší-li svou spotřebu zdroje A, pak budou s nej větší pravděpodobností nuceny snížit svou spotřebu zdroje B. • princip porovnání nákladů a užitku: ekonomický subjekt, jenž stojí před rozhodnutím o tom, kterou ze svých neomezených potřeb uspokojit, by měl toto rozhodnutí učinit na základě pravidla, které říká, že racionálně se chovající subjekt realizuje pouze takovou činnost, při níž jeho užitek převyšuje náklady vynaložené na realizaci této činnosti. SLEZSKÁ UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 4 EKONOMICKÝ ZPŮSOB MYŠLENÍ • hraniční (prahová) cena: buďto nejvyšší cena již je daný ekonomický subjekt ochoten za určitý statek zaplatit (hraniční cena koupě), nebo naopak nejnižší cena za niž tento subjekt ochoten daný statek prodat (hraniční cena prodeje). • ekonomický přebytek: rozdíl mezi prospěchem, který ekonomický subjekt získá z určité konkrétní činnosti a náklady, jež musí na tuto činnost vynaložit. • náklad příležitosti realizované činnosti (náklad obětované příležitosti): očekávaný výnos, který by ekonomický subjekt získal tehdy, pokud by realizoval druhou nej lepší variantu. MAKRO - MIKROEKONOMIE 5 ROLE MODELU V EKONOMII • ekonomický model: formalizovane nebo neformalizované zobrazení reálně fungující ekonomiky, jehož hlavním cílem je zjednodušit popisovaný ekonomický systém, a to při zachování podstatných vlastností, stránek a vztahů tohoto systému. • ekonomický model může být formulován: verbálně, graficky nebo matematicky. • dva základní ekonomické modely: model ekonomického koloběhu a model hranice produkčních možností. UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 6 MODEL EKONOMICKÉHO KOLOBĚHU • model ekonomického koloběhu je modelem, jenž schematicky znázorňuje vlastní organizaci národního hospodářství. • firmy produkují statky a služby, k čemuž využívají výrobní faktory, jejichž vlastníky jsou domácnosti, které za vyprodukované statky a služby utrácejí celý svůj důchod získaný z pronájmu výrobních faktorů. UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 7 OBRÁZEK 1-1: EKONOMICKÝ KOLOBĚH výdaje domácnosti trh statků a služeb nakupované statky a služby jednotlivec poptává firma nabízí domácnost [jednotlivec] prodávané statky a služby pri|my firmy pnjmy domácnosti (důchod) MAKRO - MIKROEKONOMIE nabízené výrobní faktory jednotlivec nabízí firma poptává trh výrobních faktorů pronajímané výrobní faktory náklady firmy (mzda, úrok, renta) SLEZSKA UNIVERZITA V OPAVĚ MODEL EKONOMICKÉHO KOLOBĚHU • vzácný (ekonomický) statek: statek, k jehož charakteristickým rysům patří jednak jeho vzácnost (omezenost) a jednak užitečnost plynoucí danému spotřebiteli z jeho spotřeby. • pokud jeden z těchto aspektů není splněn, pak statek označujeme jako statek volný • ekonomické statky členíme na výrobky a služby. UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 9 MODEL EKONOMICKÉHO KOLOBĚHU • vstupy (výrobní faktory) členíme na: primární, tj. společenské zdroje, které si ekonomické subjekty přivlastňují přímo ze svého okolí, přičemž do této skupiny řadíme půdu a práci, sekundární, tj. vstupy, jež jsou výsledkem výrobního procesu, z čehož vyplývá, že za sekundární výrobní faktor považujeme kapitál a technologii. • půda (A): primární výrobní faktor zahrnující jak tu část zemského povrchu, která není pokryta mořem (zemědělská a nezemědělská půda), tak veškeré přírodní zdroje, jež lze nalézt nad i pod zemí. MAKRO - MIKROEKONOMIE 10 MODEL EKONOMICKÉHO KOLOBEHU • cena půdy: pozemková renta (rA). • práce (L): vědomá a účelná lidská činnost, kterou uskutečňují lidé, a to pomocí svých fyzických a duševních předpokladů -> pracovní síla. • cena práce: mzda (w). • dělba práce: proces v jehož rámci je práce usměrňována pouze do těch činností v nichž dosahuje nejvyšší produktivity. MAKRO - MIKROEKONOMIE SLEZSKÁ UNIVERZITA V OPAVĚ MODEL EKONOMICKÉHO KOLOBĚHU • dělba práce v pracovních činnostech: jednotlivci se specializují na jednotlivé pracovní činnosti. Do této skupiny zahrnujeme: přirozenou dělbu práce: pracovní činnosti se dělily mezi muže a ženy, resp. mezi staré a mladé členy dané společnosti a společenskou dělbu práce: vzniká oddělením pastevectví od zemědělství, vyčleněním řemesel a oddělením obchodu. • dělba práce v pracovních operacích: jednotlivci se specializují pouze na jednotlivé pracovní operace v rámci pracovních činností. SLEZSKÁ UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE MODEL EKONOMICKÉHO KOLOBĚHU • kapitál (K): sekundární výrobní faktor, který zahrnuje statky, jež byly v rámci výrobního procesu již jednou vyrobeny, a to se záměrem jejich následného využití při výrobě jiných statků či služeb. • kapitál pak můžeme rozčlenit na: hmotný (fyzický, reálný), nehmotný a finanční. • cena kapitálu: úrok (i) či zisk (n). • technologie (t): sekundární výrobní faktor, který je považován za specifickou formu nefinančního kapitálu, jenž má v tomto případě buďto podobu technologického zařízení (specifická forma hmotného kapitálu), nebo podobu víceméně originálního řešení výrobního postupu (specifická forma nehmotného kapitálu). MAKRO - MIKROEKONOMIE 13 MODEL EKONOMICKÉHO KOLOBĚHU • cena technologie: technologická renta (rt). • hmotné toky: pohyb výrobních faktorů od domácností k firmám a současně také pohyb statků a služeb od firem k domácnostem. • toky peněžní: pohyb důchodů, které v podobě pozemkových rent, mezd, úroků, zisku a technologických rent získávají domácnosti a příjmy z prodeje statků a služeb získávají firmy. UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 14 MODEL HRANICE PRODUKČNÍCH MOŽNOSTÍ • hranice produkčních možností (PPF): křivka zobrazující všechny maximálně dostupné kombinace dvou výstupů (statky x a y), jež je ekonomika (firma) schopna vyprodukovat s daným objemem vstupů a s danou technologií. • efektivnost: takové využití disponibilních zdrojů ekonomiky, které danému národnímu hospodářství přináší maximální dostupnou míru uspokojení. UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE OBRÁZEK 1-2: HRANICE PRODUKČNÍCH MOŽNOSTÍ MODEL HRANICE PRODUKČNÍCH MOŽNOSTÍ výnosy z rozsahu (rs): míra změny výstupu v okamžiku, kdy firma zvýší pronajímané množství vstupů o jednu jednotku: r s = AQ AVF (7.7) A O - změna objemu výstupu AVF - změna používaného množství vstupů (výrobních faktorů) SLEZSKA UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 17 MODEL HRANICE PRODUKČNÍCH MOŽNOSTÍ • rostoucí výnosy z rozsahu: objem výstupu roste rychleji než množství používaných vstupů —» PPF konvexní vůči počátku (zakřivená dovnitř). • konstantní výnosy z rozsahu: objem výstupu roste stejnou rychlostí jako množství používaných vstupů -> PPF negativně skloněnou přímkou. • klesající výnosy z rozsahu: objem výstupu roste pomaleji než množství používaných vstupů -> PPF konkávni vůči počátku (zakřivená ven). • v průběhu času bude u hranice produkčních možností docházet k určitým změnám, které jsou spojeny buďto se: změnou technologie -» PPF změní svůj sklon, nebo s technologickým pokrokem, jenž umožní zvýšit produktivitu všech výrobních faktorů -» změní se poloha křivky PPF. MAKRO - MIKROEKONOMIE 18 OBRÁZEK 1-3: HRANICE PRODUKČNÍCH MOŽNOSTÍ A TECHNOLOGICKÝ POKROK ČLENĚNÍ EKONOMIE • ekonomii členíme na tři relativně samostatné vědní disciplíny, jimiž jsou: mikroekonomie —» ekonomie blahobytu, makroekonomie, a mezinárodní ekonomie —» teorie mezinárodního obchodu a mezinárodní monetární teorie. • ekonomii lze rozčlenit také dle předmětu chování, a to na ekonomii: • pozitivní a normativní. SLEZSKÁ ^1 UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE ČLENĚNÍ EKONOMIE z hlediska předmětu studia můžeme ekonomii rozčlenit na: dějiny ekonomických teorií, ekonometrii, ekonomii práce či trh práce, hospodářské dějiny, komparativní ekonomii, právo v ekonomii, teorii hospodářské politiky, účetnictví, urbanistickou a regionální ekonomii SLEZSKÁ a na verejne finance. UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE FUNKCE A JEJÍ CHARAKTERISTIKY funkce: matematická formulace vztahu, v němž hodnoty určitého počtu nezávisle proměnných určují hodnotu závisle proměnné: y = f(xu...,xn) (1.2) y - závisle proměnná xi(n) ~ první (n-tá) nezávisle proměnná f(...) - vyjádření funkčního vztahu SLEZSKA UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE FUNKCE A JEJÍ CHARAKTERISTIKY • nezávisle proměnná (exogénni, resp. vysvětlující proměnná): proměnnou stojící vždy na pravé straně rovnice, z čehož vyplývá, že její hodnota je určena mimo tuto rovnici, • závisle proměnná (endogenní, resp. vysvětlovaná proměnná): proměnnou, která stojí vždy na levé straně rovnice a jejíž hodnota je tak určena pomocí nezávisle proměnných, tj. v rámci této rovnice. UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE FUNKCE A JEJÍ CHARAKTERISTIKY ekonomickém modelu podobu: • spojité funkce: vzájemný vztah mezi proměnnými, jež se vyznačují tím, že nabývají všech hodnot mezi dvěma limitními body 0 neexistují skoky. • hladké funkce: grafické znázornění nemá žádné rohy či zlomové body, • monotónní funkce: každá funkce, která je pouze funkcí rostoucí, nerostoucí, klesající či neklesající. Tuto funkci pak dělíme na: • pozitivní: s růstem hodnoty nezávisle proměnné hodnota závisle proměnné vždy roste • a negativní: s růstem hodnoty nezávisle proměnné hodnot&LEZSKA závisle proměnné vždy klesá. UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE FUNKCE A JEJÍ CHARAKTERISTIKY • lineární: matematický vztah zachycující aditivní vazbu mezi nezávisle proměnnými: y = a + b-x (7.3) • a - úrovňová konstanta, nebo-li hodnota funkce v bodě v němž je nezávisle proměnná rovna nule, • b - konstanta vyjadřující sklon křivky SLEZSKÁ UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 25 FUNKCE A JEJÍ CHARAKTERISTIKY • konstantní: grafem této funkce bude přímka rovnoběžná s osou x: y = o (1.4) • přímá úměra: grafem této funkce bude přímka procházející počátkem: y = b-x (1.5) SLEZSKÁ UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE FUNKCE A JEJÍ CHARAKTERISTIKY • nelineární: matematický vztah zachycující multiplikativní či exponenciální vazbu mezi nezávisle proměnnými. Za nelineární funkci tak považujeme: multiplikativní funkci: y = Jb • x7 • x2 (1.6) mocninnou funkci: y = x" (17) SLEZSKA UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE FUNKCE A JEJI CHARAKTERISTIKY exponenciální funkci: y = bx (7.8) a logaritmickou funkci: y = loghx (1.9) • v případě nelineárních funkcí je grafickým zobrazením příslušné funkce křivka. SLEZSKÁ UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE GRAF A SKLON FUNKCE graf: grafické znázornění chování určité funkce. inverzní zobrazení: křivka nabídky a poptávky. sklon funkce: grafická interpretace míry změny určité funkce, přičemž mírou změny rozumíme poměr dvou změn: Ay = f (x + A*) - f (xj zlx zlx SLEZSKÁ UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE OBRÁZEK 1-4: GRAF LINEÁRNÍ (A) A NELINEÁRNÍ (B) FUNKCE GRAF A SKLON FUNKCE sklon lineární funkce: míra změny nezávisle proměnné je ve vztahu k závisle proměnné konstantní: Ay a + b • (x + Ax) - a - b • x b • Ax Ax Ax Ax = b (7.77) nelineární funkce: její sklon je výrazně závislý na původní hodnotě nezávisle proměnné: Ay (x + Axf-x2 x2 +2-x-Ax + (Ax)2 -x2 Ax Ax Ax = 2x + Ax (1.12) SLEZSKA UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 31 GRAF A SKLON FUNKCE • tangenta funkce: přímka, která má v daném bodě stejný sklon jako křivka, již daná tangenta tečuje. Pokud s růstem nezávisle proměnné: vzroste také hodnota závisle proměnné, pak budeme hovořit o tom, že daná funkce má rostoucí sklon, hodnota závisle proměnné klesne, pak budeme hovořit o tom, že daná funkce má klesající sklon. UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 32 DERIVACE • derivace: změnu závisle proměnné vztaženou k nekonečně malé změně nezávisle proměnné. Její výpočet je tak nazýván diferenciací vzhledem k nezávisle proměnné: dfQcj = ^ ffx + Ax) - f (x) v případě lineární funkce platí: dx = b (1.14) SLEZSKA UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 33 DERIVACE budeme-li derivovat nelineární funkci ve tvaru y = x2, dostaneme následující rovnici: = lim 2x + Ax = 2x (1.15) dx Ax^° • druhá derivace: derivace, již jednou derivované funkce: UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 34 TABULKA 1-1: SROVNÁNÍ HODNOT SKLONU NELINEÁRNÍ FUNKCE Y = X2 URČENÉHO POMOCÍ MÍRY ZMĚNY A POMOCÍ PRVNÍ DERIVACE proměnná x 1 2 3 4 5 6 7 8 9 míra změny 3 5 7 9 11 13 15 17 derivace 2 4 6 8 10 1 2 14 16 18 UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 35 DERIVACE v případě lineární funkce je pak druhá derivace rovna nule: d2f(x) dx! = 0 (1.17) v případě nelineární funkce je hodnota druhé derivace nenulová: d2f(x) dx2 = 2 MAKRO - MIKROEKONOMIE (1.18) SLEZSKA UNIVERZITA V OPAVĚ 36 DERIVACE druhá derivace měří její křivost —»je-li daná funkce v určitém intervalu spojitá a má-li v každém bodě tohoto intervalu: kladnou druhou derivaci: funkce je v tomto intervalu konvexní (graf má podobu písmene U), zápornou druhou derivaci: funkce je v tomto intervalu daná konkávni (graf má podobu blížící se písmenu A- n), má-li nulovou druhou derivaci: funkce je v daném intervalu plochá (graf má podobu přímky rovnoběžná s osou x). SLEZSKA UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 37 MEZNÍ A PRŮMĚRNÁ VELIČINA mezní (marginální) veličina: přírůstek závisle proměnné vyvolaný změnou nezávisle proměnné o jednu jednotku: . Ay f(x + Ax)-f(x) mezní y — — =- (1.19) Ax Ax • průměrná veličina: podíl závisle proměnné na jednotku nezávisle proměnné: y H*) průměrné y — — —- x x (1.20) SLEZSKA UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE MEZNÍ A PRŮMĚRNÁ VELIČINA • mezi mezní a průměrnou veličinou existuje následující vztah: graf zobrazující mezní veličinu se nachází pod grafem průměrné veličiny, pak křivka zobrazující vývoj průměrné veličiny klesá, graf mezní veličiny se nachází nad grafem zobrazujícím průměrnou veličinu, pak křivka průměrné veličiny roste, protíná-li graf zobrazující mezní veličinu graf průměrné veličiny, pak křivka zobrazující vývoj průměrné veličiny v tomto bodě ani neroste, ani neklesá, tj. dosahuje svého maxima či minima. UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 39 OPTIMALIZACE FUNKCE optimalizaci funkce: situace v niž se snažíme nalézt: maximum: bod, jehož příslušná funkce dosahuje tehdy, pokud splňuje jak podmínku prvního řádu: dx tak podmínku druhého řádu: = 0 (7.27) 2 d HX2opt) Q (1.23) dx2 SLEZSKÁ UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 4i OPTIMALIZACE FUNKCE • funkce y = f (x) dosahuje svého maxima pouze tehdy, pokud je v bodě xopt plochá a současně její druhá derivace v tomto bodě dosahuje záporné hodnoty. • funkce y = f (x) dosahuje svého minima pouze tehdy, pokud je v bodě xopt plochá a současně její druhá derivace v tomto bodě dosahuje kladné hodnoty. UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 42 TRH, SMĚNA A CENA • trh je uspořádáním, v jehož rámci dochází ke směně statků a služeb, tj. k jejich nákupům a prodejům. • jako zboží označujeme statky a služby, které jsou určeny ke směně. • směnu dělíme na: naturální (barterový obchod) a peněžní, • peníze jsou zvláštním druhem zboží, jež je označováno jako všeobecný ekvivalent směny, _ • cena je směnou hodnotou vyjádřenou v penězích. SLEZSKÁ ^1 UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 43 FUNKCE TRHU • základní funkcí trhu je optimální alokace zdrojů, přičemž tuto optimalizaci zpravidla umožňuje cena. • trh odpovídá na tři otázky: co vyrábět, • jak vyrábět • a pro koho vyrábět, • z hlediska územního trhy dělíme na trh: místní (regionální, oblastní), národní • a světový trh. SLEZSKA UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 44 TYPY TRHŮ • z hlediska předmětu koupě trhy dělíme na trh: • statků a služeb, výrobních faktorů • a trh peněz, • z hlediska množství a druhu sledovaného zboží trhy dělíme na trh: dílčí, • a agregátní. SLEZSKÁ ^1 UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 45 SUBJEKTY TRHU • ekonomické subjekty jsou účastníky daného trhu, tj. subjekty, které vstupují na trh s různými cíli, a to jak na straně nabídky, tak na straně poptávky. • v mikroekonomii analyzujeme chování pouze tří ekonomických subjektů, a to: domácností, firem • a státu. UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 46 SUBJEKTY TRHU • ekonomické subjekty vstupují na trhu do vzájemných interakcí, které mají podobu hospodářského koloběhu, • cena je směnou hodnotou vyjádřenou v penězích. UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 47 OBRÁZEK 2-1: EKONOMICKÝ KOLOBĚH výdaje domácnosti trh statků a služeb nakupované statky a služby domácnost (jednotlivec) příjmy domácnosti (důchod) MAKRO - MIKROEKONOMIE nabízené výrobní faktory jednotlivec poptává firma nabízí prodávané statky a služby pri|my firmy jednotlivec nabízí firma poptává pronajímané výrobní faktory trh výrobních faktorů náklady firmy (mzda, úrok, renta) SLEZSKA UNIVERZITA V OPAVĚ ZÁKLADNÍ PRVKY TRHU - NABÍDKA • nabídka je souhrnem všech zamýšlených prodejů s nimiž přicházejí prodávající na trhu. • nabídku dělíme na: individuální (s), tržní (S) • a agregátní (AS). • musíme rozlišovat mezi nabídkou a nabízeným množství. SLEZSKÁ UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 49 OBRÁZEK 2-2: KŘIVKA NABÍDKY ZÁKLADNÍ PRVKY TRHU - NABÍDKA • pohyby ceny způsobují posun po nabídkové křivce -> zákon rostoucí nabídky. • křivky nabídky mění svou polohu v důsledku změny: technologie, nákladů, cen substitutů, výše daní a dotací, očekávání ekonomických subjektů a změnou počtu prodávajících. SLEZSKÁ UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE OBRÁZEK 2-3: POSUN KŘIVKY NABÍDKY 0 ZÁKLADNÍ PRVKY TRHU - POPTÁVKA • poptávka je souhrnem všech zamýšlených koupí s nimiž přichází kupující na trh. • poptávku dělíme na: individuální (d), tržní (D) • a agregátní (AD). • musíme rozlišovat mezi poptávkou a poptávaným množství. SLEZSKÁ UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 53 OBRÁZEK 2-4: KŘIVKA POPTÁVKY ZÁKLADNÍ PRVKY TRHU - POPTÁVKA • pohyby ceny způsobují posun po poptávkové křivce -> zákon klesající poptávky. • k posunu po křivce poptávky dochází v důsledku působení: • substitučního efektu a v důsledku působení důchodového efektu, • křivka poptávky mění svou polohu v důsledku změny: • preferencí spotřebitele, důchodu spotřebitele, cen substitutů a komplementů, očekávání domácností SLEZSKA a změnou počtu kupujících. UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE OBRÁZEK 2-5: POSUN KŘIVKY POPTÁVKY ZÁKLADNÍ PRVKY TRHU - CENA • cena, která vzniká na trhu, je výsledkem střetávání nabídky a poptávky po daném zboží. • bod rovnováhy (E) je bodem v němž množství produkce, které odpovídá tomuto bodu, označujeme jako rovnovážné množství (0E) a cenu jako rovnovážnou cenu (PE). UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE OBRÁZEK 2-6: ROVNOVÁHA NA TRHU ZÁKLADNÍ PRVKY TRHU - CENA • rovnováha na trhu je situací, kdy při dané ceně nabízející prodají přesně takové množství zboží, které chtějí při této ceně prodat a poptávající nakoupí přesně takové množství zboží, které chtějí při této ceně spotřebovat. tržní nedostatek (D > S) a tržní nadbytek (D < S). UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 59 OBRÁZEK 2-7: PROCES UTVÁŘENÍ CENY V PŘÍPADĚ TRŽNÍHO NEDOSTATKU (A) A TRŽNÍHO NADBYTKU (B) ZÁKLADNÍ PRVKY TRHU - CENA • rovnovážné ceny je možné dosáhnout až za určitý časový úsek a působením celé řady souvislostí, ovlivněných vzájemnými vazbami nabídky, poptávky a ceny. UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 61 OBRÁZEK 2-8: PAVUČINOVÝ MODEL TRHU ZÁKLADNÍ PRVKY TRHU - KONKURENCE • konkurence je procesem střetávání různých, většinou protichůdných, zájmů různých tržních subjektů. • konkurence napříč trhem je situací kdy bude jeden subjekt chtít prodat příslušnou produkci za co možná nej vyšší cenu, kdežto druhý bude chtít tuto produkci koupit za cenu co možná nej nižší. Konkurence napříč trhem. UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE 63 ZÁKLADNÍ PRVKY TRHU - KONKURENCE • konkurence na straně nabídky se dělí na konkurenci: cenovou a necenovou. • konkurence na straně poptávky. • konkurence podle charakteru tržního prostředí se dělí na konkurenci: dokonalou • a nedokonalou. SLEZSKÁ ^1 UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE ZÁKLADNÍ PRVKY TRHU - KONKURENCE • mezi nedokonale konkurenční tržní prostředí řadíme: • monopol, oligopol • a monopolní (monopolistickou) konkurenci. • otázka: „Může všechny výše uvedené funkce plnit také jiný, tj. netržní systém ?" SLEZSKÁ UNIVERZITA V OPAVĚ MAKRO - MIKROEKONOMIE