1
Sociální psychologie
studijní text
přednášející: Ondřej Skopal
_______________________________________________________
Doporučená literatura
• KLIMENT (2013). Jedinec v sociálních vztazích. VUP
• VÝROST, SLAMĚNÍK (2008). Sociální psychologie. 2. vyd. Grada.
• NAKONEČNÝ (1999) Sociální psychologie. Academia.
• HEWSTONE, STROEBE (2006) Sociální psychologie: moderní učebnice sociální psychologie.
Portál.
Sociální psychologie? K čemu to je?
„Sociální psychologie se pokouší porozumět a vysvětlit, jak je myšlení, cítění a chování jedinců
ovlivněné aktuální, představovanou či předpokládanou přítomností druhých“.
– Gordon Allport (1968) –
Je to věda o chování, prožívání a zkušenostech jednotlivce ve společnosti.
Historie
• Sociologie (Auguste Comte, 30. léta 19. stol)
• Psychologie (Wilhelm Wundt; 80. léta 19. stol.)
• Psychologie davu (Gustave Le Bon, konec 19. stol.)
• Émile Durkheim – sociální fakt, dělba práce, kolektivní vědomí.
• První sociálně-psychologický výzkum na téma sociální facilitace (Norman Triplett, r. 1898)
• Behaviorismus – teorie učení (John B. Watson; 20. léta 20. stol)
• Velký zájem o soc. psych. ve 30. letech 20. stol.
• Kognitivismus, kognitivní revoluce (zájem u UI) – 50. léta 20. stol.
• Teorie sociálního učení (Julian B. Rotter, r. 1954)
• Observační učení (Albert Bandura, 60. léta)
Vymezení předmětu sociální psychologie
2
Dvě hlediska vymezení předmětu SP: STRUKTURNÍ A PROCESUÁLNÍ
1) strukturní
popis jednotlivých vrstev sociální reality – v praxi jde o neoddělitelně provázený soubor vlivů
• struktura osobnosti (vlastnosti)
• dyadické interpersonální vztahy
• sociální mikrostruktura (rodina, parta, školní třída, pracovní kolektiv)
• sociální makrostruktura (vliv velkých sociálních skupin a sociálních institucí)
2) procesuální
• převládající vliv prostředí (sociální determinace, socializace, konformita)
• převládající vliv jedince (autorita, vůdcovství, dominance)
Základní rozlišení proměnných a hypotéz sociální psychologie
Základní rozlišení proměnných:
• Nezávislá proměnná – nezávislé proměnné jsou veličiny (pohlaví, věk, osobnostní rysy apod.) se
kterými manipulujeme, například tak, že celý soubor rozdělíme na početně shodné skupiny dle
pohlaví, věku, výskytu vysoké a nízké úrovně nějakého rysu apod.
• Závislá proměnná – závislá proměnná je veličina, u které předpokládáme vliv nezávislých
proměnných. Je to téma, jev, fenomén, který zkoumáme.
• Intervenující proměnná – nežádoucí proměnná, rušivý element, který do výzkumu vstupuje
nechtěně a může zkreslit jeho výsledek. Vliv těchto proměnných se snažíme eliminovat.
Nulová hypotéza (Ho)
• předpokládá ekvivalenci (tedy neexistenci rozdílu) ve vztahu mezi nezávislými proměnnými a
závislou proměnou.
• PŘÍKLAD: Předpokládáme, že mezi muži a ženami ve sledované skupině nebude významný
rozdíl v atribucích příčiny úspěchu v úkolové situaci.
Alternativní hypotéza (H1)
• předpokládá průkaz významného rozdílu mezi nezávislými proměnnými a závislou proměnou
(tedy nenáhodnost zjištěných výsledků.
• PŘÍKLAD: Předpokládáme, že osoby ve skupině s vysokou mírou vnější kontroly (LOC) budou
významně více používat ego-obranné atribuce příčiny neúspěchu v úkolové situaci, než osoby
ve skupině s nízkou mírou vnější kontroly.
Výzkumné metody a strategie sociální psychologie
3
Laboratorní experiment
• velmi dobrá kontrola (téměř) všech intervenujících proměnných
• možnost přiřazení subjektů k různě variovaným podmínkám
• možnost zjednodušení komplexních podmínek na přesně vybrané
• možnost přesnějšího oddělení intervenujících faktorů
• umělost situace může navodit neautentické reakce probandů
• probandi se mohou nevědomky snažit vyhovět očekávání
• experimentátor může (i nevědomě) organizovat experiment tak, aby prokázal svoje
předpoklady
• vzhledem k umělé redukci komplexních podmínek je nízká externí validita výsledků
• etická stránka (manipulace a další)
Experiment v přirozených podmínkách
• zvýšení externí validity výsledků
• eliminace případné snahy probandů se stylizovat a vyhovět
• vcelku dobrá kontrola nezávislých proměnných
• snížená možnost eliminovat nežádoucí proměnné
• ovlivnění a snížení přesnosti registrace všech dějů
• etická stránka (např. v uvedeném příkladu – náhodní cestující byli vystavováni stresující
situaci).
Kvaziexperimentální výzkum (např. změna v zákonech, podmínkách, poté realizace studie)
• vysoká externí validita
• přirozené uspořádání podmínek
• dobrá možnost zobecnit výsledky, neboť dopad zákona se týká všech
• dobrá možnost připravit a realizovat široce koncipovaný výzkum, neboť o změně se ví
dostatečně dopředu.
• výzkumník nemá vliv na volbu oblasti upravené zákonem
• nejasná až nedostatečná kontrola nežádoucích proměnných.
Přirozené studie (Field study)
• vysoká externí validita
• realismus výsledků včetně některých vývojových momentů (dlouhodobost výzkumu)
• uplatnění různých výzkumných technik
• není přesná kontrola všech nezávisle proměnných
• to komplikuje průkaz jejich vlivu na závislé proměnné
• riziko „prozrazení“, což se může promítnout do reaktivního chování sledovaných osob
• etické hledisko (právo nahlížet do soukromí).
Archivní výzkum (primárních zdrojů – neplést se sekundárním výzkumem sekundárních zdrojů)
• možnost využít již shromážděný materiál
4
• slušná externí validita vzhledem k tomu, že záznamy zachycovaly reálné situace a jevy
• absence etických problémů
• malá kontrola intervenujících proměnných
• omezení daným materiálem, který byl pořízen pro jiné účely
• rozdílná míra přesnosti záznamů daná rozdílností zaznamenávajících.
Simulace a hraní rolí
• poměrně slušná externí validita
• uspokojivá kontrola intervenujících proměnných
• možnost komplexního záznamu, který mohl být opakovaně kontrolován a vyhodnocován
• možnost „přehrávání“ u některých účastníků, kteří porozuměli podstatě výzkumu
• nemožnost ovlivnit primární výběr zúčastněných
• nesporné kolize s etikou a do jisté míry i riziko protrahovaných následků.
Přehledové studie a screeningová interview
• vysoká externí validita
• značně rozsáhlé (někdy reprezentativní) vzorky populace, což umožňuje adekvátní
zobecnění výsledků
• zachycení sociálně psychologické „mapy“ společnosti v daném období a dobrý základ pro
srovnání s výsledky pozdějších výzkumů z hlediska vývoje společnosti
• omezená možnost zobecnění vzhledem k velikosti souboru
• malá možnost vyloučit náhodné anomálie daných souborů
• složitost získání souhlasu rodičů v případě, že šetření realizujeme u dětí.
Ověřování hypotézy na vybraném souboru populace (jde o redukovanou variantu přehledových
studí)
• slušná externí validita
• přijatelná možnost kontrolovat intervenující proměnné
• dobrá zvladatelnost organizace a realizace výzkumu
• omezená možnost zobecnění vzhledem k velikosti souboru
• malá možnost vyloučit náhodné anomálie daných souborů
• složitost získání souhlasu rodičů v případě, že šetření realizujeme u dětí.
5
„Velké ideje sociální psychologie“
část 1. – sociální myšlení
Sami si vytváříme naši sociální realitu (dle jedinečných zkušeností, poznatků, potřeb a cílů)
Naše intuice bývají silné, ale rizikové (význam analytického myšlení, kritického uvažování)
Naše postoje ovlivňují naše chování (a také prožívání a uvažování)
část 2. – sociální vlivy
Naše chování určují sociální vlivy (znakem vyspělého chování je nacházení kompromisů mezi
vlastními potřebami a sociálními normami).
Naše chování ovlivňují naše dispozice (každý reaguje v situacích různě, všichni jsme „vyzbrojeni“
specifickou výbavou).
část 3. – sociální vztahy
Sociální chování je také biologickým chováním (fungování mozku ► přežití, bio-psycho-sociospirituálně-ekologický
model člověka)
Naše jednání a pocity jsou někdy pozitivní, někdy negativní (sociální psychologie není totéž co etika,
studuje jevy v celé šíři, naše pocity a chování se mění v čase, mnohé jevy jsou interindividuální a
mulifaktoriálně podmíněné)
NÁSLEDUJÍ 3 HLAVNÍ OBLASTI (KAPITOLY): SOCIÁLNÍ VLIVY x SOC. VZTAHY x SOC. MYŠLENÍ
Teorie nálepkování (na rozhraní těchto tří tematických celků, spíše sociologické téma, obl. soc.
deviace, ale podstatné z hlediska praxe v pomáhajících profesí) – tzv. labeling, etiketizační teorie.
Další vztažné pojmy:
• sekundární deviace
• sekundární viktimizace
• hospitalismus
• stigmatizace lidí s onemocněním
• sebestigmatizace
6
SOCIÁLNÍ VLIVY
Sociální vliv – působení jiné osoby či skupiny osob na chování či přesvědčení jedince.
Formy sociálního vlivu:
• Normalizace – členové skupiny se ovlivňují vzájemně, formují se skupinové normy a přesvědčení
• Konformismus– většina ovlivňuje menšinu
• Vyhovění – jedinec akceptuje žádost jiné osoby
• Poslušnost – jedinec se podřídí autoritě
• Inovace – menšina ovlivňuje většinu
VIDEO – dokument o sociálním vlivu na naše chování (poslušnost, konformita atd.)
https://www.youtube.com/watch?v=Zax-SGGxkOo
Aschův experiment konformity – vyzval studenty, aby porovnávali velikosti
čar na sérii kartiček. Uvedl to jako test zraku, ale ve skutečnosti šlo o test
posuzující konformitu. Studenti-spolupracovníci byli předem instruováni, aby v
některých případech odpovídali jednotně (12× z 18 případů) a hlavně „špatně“.
Poslední odpovídal student, který o ničem nevěděl. Ostatní taktéž neměli
vyjadřovat žádné zvláštní reakce na odpovědi druhých. Pouze poslední byl
evidentně nesvůj, potil se a nadměrně gestikuloval. Zatímco v pokusné skupině,
která odpovídala sama za sebe, neudělalo 35 ze 37 účastníků žádnou chybu (95
% lidí odpovědělo vždy správně), vlivem skupinového tlaku neudělalo chybu
pouze 25 % účastníků (47 % udělalo alespoň jednu chybu (1-7) a 28 % 8 a více (z
12)).
Jakkoli experiment vypovídá o velkém vlivu konformity, je třeba vědět, že takto se účastníci chovali jen v
případě, že ostatní odpovídali jednotně. Když měli Aschovi spolupracovníci povoleno odpovídat dobře,
procento konformovaných rapidně kleslo. Stejně jako v případě, že osamocený účastník mohl na výroky
ostatních reagovat anebo místo verbální odpovědi svůj úsudek psal na papír.
Většina zúčastněných později v rozhovoru s Aschem řekla, že nevěřili odpovědím spolupracovníků, ale
odpovědi tak proto, že nechtěli být považováni za „divné“. Pouze několik řeklo, že spíše věřili skupině.
Sociální facilitace x soc. inhibice (Pomáhá obecenstvo?)
7
Psychologie davu (Gustav Le Bon), hlavní znaky:
• anonymita
• efekt nákazy
• snížená kritičnost
• sugestibilita
• iracionalita (primitivita) jednání
Difuze zodpovědnosti (rozptýlená zodpovědnost) – PŘÍKLAD: V New Yorku, se dívka Kitty G. vracela kolem
třetí hodiny ráno k sobě domů, když byla napadena mužem s nožem. Její křik probudil sousedy a vystrašil
útočníka tak, že se dal na útěk. Poté co však útočník viděl, že se Kitty nikdo nevydal na pomoc, se vrátil a přes
její křik ji brutálně zavraždil. Mezi prvním útokem a poslední smrtící ránou nožem uběhlo více než půl hodiny
během, které se Kitty bránila a volala o pomoc. Přesto nikdo z 38 osob, které útok sledovali ze svého okna
nepřišel Kitty na pomoc ani nezavolal policii. Svědkové, kteří poté vypovídali na policii shodně uváděli, že se
domnívali, že pomoc již zcela jistě zavolal někdo jiný. Nebo dopravní nehody apod.
Teorie sociálního učení J. B. Roterra
Souvisí s teorií atribuce (viz později) – jedinec zvažuje také sociální kontext svého chování (učí se na
základě pozorování okolí, jeho reakcí a očekávání). Rozlišuje tzv. internalisty vs. externalisty (viz
teorie o locus of control – „místo kontroly“).
Albert Bandura – sociální učení, učení nápodobou (observační) - zástupné zpevňování
• zpevnění pozorovaná u druhých
• Jedinec napodobuje chování jiného jedince, aby získal tutéž odměnu
• U.n. se skládá ze dvou kroků – učení nápodobou a vlastní výkon.
Verbální vedení – chování je usměrňováno instrukcemi od druhých. V. výkonem je také
posilováno zpevňování tím, že je konkretizován důvod odměny či trestu.
Učení na základě modeluKomplikované vzorce reakcí mohou být získány pozorováním živých
nebo symbolických modelů. Jde tu o učení pozorováním.
Socializace, vliv rodiny a prostředí, mechanismy socializace
socializace – je osvojování si sociálních norem a pravidel, člověk se narodí jako biologická bytost,
bytostí společenskou se teprve stává prostřednictvím výchovy.
• Příklady významu socializace - vlčí děti, Tarzan, Mauglí atd.
primární socializace - dle Alberta Bandury je konečným cílem tohoto procesu „nahrazení externích
sankcí vnitřními kontrolami“
obecný model socializace:
permanentní socializace – všechny nové situace během života představují korektivní zkušenosti
kulturní vzorce
chování
=>
rodinné a jiné sociální
systémy
=> osobnost dítěte
8
Sociální role
Psychologické teorie rolí jsou inspirované kulturní antropologií. Za tvůrce těchto konceptů jsou
považováni antropolog R. Linton, filantrop T. Newcomb a psycholog G.H. Mead.
Sociální role je očekávaný způsob chování, který se váže k určitému sociálnímu statusu a vztahu
jedince k ostatním lidem (např. lékař, ředitel, matka, otec, dcera, syn atd.). Tento způsob chování je
určován řadou charakteristik, jako je pohlaví jedince, jeho věk, postavení, profese apod. Sociální role
kromě toho zahrnuje i způsob nahlížení na jedince, moduluje vztahy, přístup k jedinci a celý proces
komunikace. Se sociálními rolemi se pojí sociální status a role, které člověk zastává, jsou
předpokladem konformity.
Další vlastnosti rolí – různé subjekty mohou zastávat stejné role; role nejsou rigidní, ale proměnlivé,
dynamický charakter.
Každý člověk má vlastní schémata sociálních rolí, která mohou být buď vrozená nebo získaná vlivem
výchovy či socializace. Pokud mají lidé tyto mentální struktury rozdílné, může docházet ke konfliktům,
protože každý od dané role očekává něco jiného a jejich představy se míjejí. Každý člověk tedy nahlíží
na danou situaci z vlastního pohledu chápání rolí v rámci systému rolí, v němž jedinec funguje.
Sociální role ve skupině – formální X neformální
Stanfordský vězeňský experiment (P. Zimbardo, 1971) – eticky problematický, stejně tak otázka
externí validity (reprezentativnosti) např. kvůli nízkému počtu participantů, otázka manipulace
s výzkumnou situací.
SOCIÁLNÍ VZTAHY
Teorie sociální interakce – J. W. Thibaut a H. H. Kelly
• analyzovali sociální interakci v dyádách; pojmenovali dva typy situací:
a) kooperativní („spolupracující“)
b) kompetitivní („soutěživé“)
• to, který způsob si zvolíme, záleží na posouzení možných zisků a ztrát (rewards and cost),
což je neoddělitelně spojeno s tím, jaký typ chování si zvolí partner v interakci.
Teorie citové vazby (attachment) - John Bowlby a Mary Ainsworth
• citové přilnutí malého dítěte k matce a dalším blízkým osobám
Prvky vazbového chování (attachment behaviour) ze strany dítěte jsou vyhledávání tělesné blízkosti
pečovatele, orientování se v prostoru a věšení se na blízké objekty, emoční projevy jako pláč, křik a
úsměv. Tyto projevy vyvolávají na straně pečovatele specifickou odpověď, poskytnutí péče a bezpečí,
která u dítěte odstraňuje úzkost z ohrožení a existenční (tzv. anihilační) úzkosti. Mezi takové odpovědi
patří hlazení, kolébání, ohřívání, krmení, mluvení, zpívání apod. V takovém případě vzniká tzv.
bezpečná vazba (secure attachment).
9
Sociální skupina
Členy skupiny spojuje – vzájemná komunikace, normy, vzájemná očekávání společně vykonávaná
činnost (zaměření).
Vývoj skupiny:
• Formování (seznamování se, nejistoty)
• Bouření (snaha členů prosadit se, konflikty)
• Normování (sdílení pravidel, norem)
• Optimální výkon (role, kolektiv. řeš. problémů)
• Ukončení (uvolnění se ze sociálních a emocionálních vazeb a následný rozchod členů skupiny)
Klasifikace skupin dle:
• velikosti (malá, střední, velká)
• vztahů ve skupině (primární, sekundární)
• trvání (dočasná, stálá)
• formy přístupu (otevřená, uzavřená)
• míry formálnosti (souvisí s velikostí i vztahy)
• míry rozhodování (dobrovolné, povinné)
• základu utvoření (spontánní, záměrná)
Skupinová dynamika – základními prvky jsou:
• Cíle a normy
• Směr a management, motivace a stimulace
• Interakce a komunikace
• Podskupiny
• Struktura a složení skupiny
• Postavení a role
• Rozvojová etapa skupiny, historie skupiny
• Atmosféra ve skupině
• Soudržnost a napětí
Skupinové normy:
• “in – group” normy – regulují chování členů vůči sobě
• “out – group” normy – jak se bude skupina prezentovat navenek
Kohezivita skupiny, koheze – ukazuje, jak moc je skupina sjednocená, soudržná
Skupinový status – míra autority a uznání, kterou má jedinec ve skupině vůči ostatním členům
Sociální role ve skupině (formální X neformální) – očekávání, které má skupina na určitou osobu ve
skupině. Sociální role určuje, jak se má daný jedinec ve skupině chovat.
10
Sociální interakce – proces, kdy chování jednoho jedince podněcuje chování jedince druhého,
vzájemně na sebe reagují a vytvářejí tak řetěz podnětů a reakcí
Skupinová inkluze – proces, při němž se jedinec integruje ve skupině. Inkluze probíhá ve třech
fázích:
• jedinec skupinu pozoruje,
• jedinec přemýšlí o vstupu do skupiny,
• jedinec se zapojuje do chodu skupiny a učí se jednat dle skupinových pravidel.
Sociální percepce (formování dojmů o ostatních, teorie atribuce) - velký vliv v rámci skupinové
dynamiky (více rozebráno až v kapitole SOC. MYŠLENÍ)
Sociální exkluze – vyloučení jedince ze skupiny za účelem snížení napětí ve skupině a udržení
skupinové soudržnosti.
Primární skupina – znaky:
• Osobní kontakt (face-to-face)
• Nízký počet členů patřících do skupiny
• založena na důvěrné známosti a intimních vztazích (vysoká koheze)
• Dlouhodobé trvání skupiny
• Uspokojení osob a socializace (členství není založeno na vnějších pohnutkách)
• Jedinec se ve skupině angažuje celou svou osobností, jeho členství se zde neredukuje pouze
na výkon specifických rolí
Druhy primárních skupin – rodina, sousedství, dětská herní skupina (vrstevnická skupina)
Komunikace
Žádnou skutečnou komunikace nelze redukovat na jednotlivé komunikační akty – ty mají význam
jen jako komplexní systém. Důležitý je kontext, vzájemný vztah účastníků a také subjektivní svět,
jakýsi vnitřní vesmír každého z nich. Tento svět byl dlouhou dobu socializací formován do stávající
podoby, stejně jako svět ostatních.
Teorie komunikace vypracovaná kalifornskou školou z Palo Alto:
• Paul Watzlawick (komunikační axiomy)
• Gregory Bateson (systemický přístup, zakladatel rodinné terapie)
Paul Watzlawick; Palo Alto, U.S.A. - „Man kann nicht nicht kommunizieren!“
„One cannot not communicate: Every behavior is a form of communication. Because behavior does
not have a counterpart (there is no anti-behavior), it is impossible not to communicate.“
„Nelze nekomunikovat“ (každé chování = komunikace)
11
Druhý Watzlawikův axiom
Digitální a analogový – komunikace se daří, když (z pohledu adresáta) panuje shoda mezi digitální
(verbální) a analogovou (nonverbální) složkou sdělení (shoda obou složek – sdělení je kongruentní).
• Inspirace dílem Gregoryho Batesona, zakladatele rodinné psychoterapie a systemického
přístupu.
Další východiska:
To, co obvykle nazýváme skutečností, je ve své podstatě výsledkem komunikace ► tuto konstrukci
však ustavičně podpíráme a vyspravujeme, dokonce i s nebezpečím, že fakta překroutíme tak, aby
neodporovala našemu chápání skutečnosti ► nejnebezpečnější je víra, že existuje jenom jedna
skutečnost
Pokud se setkáme s neverbálním sdělením, které není v souladu s verbálním, je pravděpodobnost,
že uvěříme neverbálnímu signálu, pětkrát větší! (Kdo má zkušenost s tím, že si špatně pamatuje
jména při seznamování?)
Úskalí neverbálního chování: neverbální chování se poměrně snadno registruje, ale nesnadno se
interpretuje ► pozor na paušalizaci + přehnaná očekávání
Druhy nonverbální komunikace:
► mimika (výraz obličeje); proxemika (vzdálenost); haptika (doteky); posturologie (fyzický postoj);
kinezika (řeč pohybů včetně gestiky); paralingvistika/ metalingvistika (svrchní tóny řeči); úprava
zevnějšku (účes, oděv); chronemika (zacházení s časem); manipulace s předměty (způsob řízení
auta, zařízení bytu, pořádek či nepořádek na psacím stole).
Co sdělujeme, komunikujeme:
• emoce
• zájem o sblížení
• sebeprezentace (snaha vytvořit u druhého určitý dojem)
• záměrné ovlivňování partnera
• řízení chodu vzájemného kontaktu
Jaké jsou dva nejvýraznější mimické projevy? – pláč a smích
Experiment: Jen zvuk, jen obraz nebo obojí?
• nejsnadněji z výrazu tváře poznáme radost (90%) , nejobtížněji opovržení (30%)
• naši emoci snáze vyzradí výraz obličeje, než zvukový záznam (opovrhuje-li někým, tak s ním
radši jen telefonuje…)
• toto neplatí u strachu (ten se dá poměrně snadno maskovat kamennou tváří, ale prozradí se
hlasovými charakteristika (ve 3/4 případů se zachvěje nebo jinak změní)
12
Oční kontakt – Co nám říká délka doby pohledu?
• Sociální atraktivita
• Autorita (nadřízený, učitel, vzor)
• Přátelské vztahy (Pokud už je vytvořen osobní, intimní vztah – není častý oční kontakt již tak
nutný, protože už jsme si jisti, že můžeme danému člověku důvěřovat)
• nejdelší pohledy věnujeme těm lidem, o jejichž kladný postoj k nám stojíme, ale u nichž si
nejsme zcela jisti, že k nám takový postoj mají
• Agresivita
Příjemné a nepříjemné pohledy
• nepříjemné jsou extrémy = příliš dlouhý (civění) nebo vůbec žádný (ignorování)
• mužům/ženám jsou nejpříjemnější pohledy mladší osoby opačného pohlaví nebo stejně
staré a nejméně příjemné jsou pohledy stejně starých osob stejného pohlaví.
Proxemika – struktura osobních zón: rozdíly osobnostní (např. temperament, zkušenosti)
• intimní 0 až 15-30 cm
• osobní 45-75 až 75-120 cm
• sociální sféra 120-210 cm až 2,-3,6m (neosobní jednání – úřad, služební styk atd.)
• veřejná zóna (3,6-7,2m)
• A co fronty, výtahy, dopravní prostředky?
Eric Berne – Transakční analýza
Psychologický přístup a směr psychoterapie, vycházející z psychodynamického, kognitivněbehaviorálního
a humanistického přístupu. Zabývá se především mezilidskou komunikací.
• 3 typy postojů k sobě a ostatním – tzv. OK stavy (cílem je přesvědčení „já jsem OK, ty jsi OK“)
• Motivace – tři „hlady“ (po struktuře, po pozici, po podnětech)
• Tři scénáře – pozice v komunikaci (Dítě, Rodič, Dospělý) - scénářová slova – „dogmata“
• „Pohlazení“ – prostředek uspokojení „hladů“ (jednotka transakce)
Agrese, agresivita, násilí
• agresivita jako dispozice (vlastnost)
• agrese jako akt (činnost)
• heteroagrese – na druhých lidech nebo věcech
• autoagrese (sebedestrukce) – sebepoškozování
13
Druhy agrese
• Instrumentální – záměrem je dosažení určitého cíle. Způsob, jakým je cíle dosaženo,
odpovídá situaci. Často se uvažuje o různých možných variantách průběhu.
• Emocionální – nastává při velmi silném emocionálním stavu. Nejčastěji se projevuje fyzickým
nebo verbálním útokem na jinou osobu, případně i poškozováním majetku.
Teorie příčin agresivity (nature vs. nurture)
• Vrozená agr.: S. Freud (pud Thanatos); K. Lorenz (instinkty) – dnes již spíše překonané teorie.
• AGR jako reakce (na frustraci nebo motivaci) – vztah k potřebám a dalším motivům.
• Teorie naučeného chování – averzivní zkušenost, vzory, předvídané zisky, pozorování jiných
agresorů, media (A. Bandura).
Experiment s panenkou Bobo (A. Bandura): v roce 1961 provedl Albert Bandura svůj nejznámější
experiment týkající se observačního učení na dětech – tzv. Bobo Doll Experiment. Experiment spočíval v tom,
že žena fyzicky napadala panenku a vykřikovala u toho agresivní sprostá slova. Z toho všeho se natáčel záznam.
Děti ze školky poté rozdělil na dvě skupiny, jedné skupině tento záznam pustil a druhé nikoliv. Každé dítě pak
zavedl do místnosti, kde se nacházely různé hračky, avšak bylo jim řečeno, že tyto hračky jsou určeny „pro jiné
děti“. Frustrované dítě šlo po nějaké době do další místnosti, ve které byly hračky včetně panenky z videa a
různých zbraní. Ukázalo se, že děti, které video zhlédly, se na rozdíl od ostatních chovaly agresivně a
napodobovaly přesně to, co viděly na záznamu.
Tento experiment byl díky svým výsledkům velice významný. Pomohl tak upozornit na negativní ovlivňování
dětí prostřednictvím násilí v médiích a na ničivý dopad tyranské výchovy. Tvrzení, že násilí plodí jen násilí se
tak vědecky potvrdilo.
14
Teorie forem agresivity – Buss a Perry (Dotazník BPAQ)
• Verbální agresivita (instrumentální fce.)
• Fyzická agr. (instrumentální fce.)
• Hněv (emocionální)
• Hostilita (kognitivní – postoje)
Orel a Facová – teorie forem agrese
1. formy přítomné u zvířat i člověka
• Dravčí agrese – motivovaná hmotným ziskem (potravy)
• Mateřská agrese – ochrana potomků
• Samčí agrese – rivalita, sport, rozmnožování
• Stresová agrese – frustrace bio. potřeb, reakce na bolest
• Teritoriální agrese – ochrana majetku, prostoru, domova
• Sexuální agrese – v kultivované formě běžnou součástí s. aktu
2. formy přítomné pouze u člověka
• Přesunutá agrese – např. u domácího násilí
• Agrese podmíněná psychoaktivními látkami – alkohol, stimulanty
• Psychopatologická agrese – MR, psychózy, demence
• Impulsivní agrese – stres, frustrační tolerance, osobnostní rysy
• Ideologická agrese – „MY“ vs. „ONI“
Philip Zimbardo – Luciferův efekt – Jak se z dobrých lidí stávají lidé zlí
"Každý z nás je schopen za určitého společenského nátlaku se dopustit kteréhokoli skutku, který kdy
spáchala lidská bytost, ať je jakkoli hrozný."
SOCIÁLNÍ MYŠLENÍ
Sociální percepce
Vnímání ostatních lidí, vychází ze zkušenosti jedince ► je individuální
Složky percepce druhých osob
• Atribuční přičítání určitých vnějších a vnitřních vlastností druhé osobě
• Očekávání
Informace čerpáme z
• chování a jednání
• verbálního projevu
• aspektů kontextuálních (v jakém kontextu informace přijímáme)
• neverbálního klíče (vzhled, mimka, gesta)
15
Základní klíče sociální percepce:
• výraz (zejména mimický)
• vzezření (např. i způsob oblékání)
• obsah řeči a její forma (co a jak člověk říká)
• status (socioekonomické postavení)
• (popř.) příslušnost k etnické skupině
• chování
Formování dojmu o druhých lidech
• percepce + motivace
• implicitní teorie osobnosti
• sociální stereotypizace (autostereotyp, heterostereotyp) – labeling
• kognitivní heuristiky (zkratky) –
h. reprezentativnosti / h. dosažitelnosti
• motivační a emocionální faktory
Vliv našeho okamžitého fyzického a psychický stavu na náš úsudek o ostatních lidech
• Naše kondice často ovlivňuje to, jak vnímáme druhé lidí.
• V nepohodě se pro nás zvýrazňují negativní a nepříjemné stránky chování lidí.
kvalita pozorovatele závisí na:
• senzitivitě
• zkušenosti
• inteligenci
• dobrém vztahu k sobě
• emocionální stabilitě
• schopnosti objektivity (odstupu)
• schopnosti empatie
Co ovlivňuje percepci?
• Množství předchozích zkušeností s vnímaným podnětem.
• Výběrovost percepce
• Přítomné faktory
• Motivace
Percepční akcentace – tendence přeceňovat hodnotu objektů.
Pokus Brunera a Goodmana: Dětem byly předloženy mince a stejný počet šedých kartónových koleček,
jejichž velikost byla odstupňována podle velikosti mincí. Úkol – vybrat kolečka podle velikosti tak, aby jejich
velikost odpovídala velikosti předložené mince. Děti pocházely z různě zámožných rodin. Děti z ekonomicky
slabších rodin přeceňovali velikost mincí.
16
Percepční obrana
Lidé mají tendenci vnímat zkresleně situace, o nichž se právem či neprávem domnívají, že je
nějakým způsobem ohrožují. Často vnímají pod vlivem převládající emoce strachu a úzkosti.
Jedná se o obranné mechanismy.
Člověk má tendenci vnímat tak, aby to podporovalo jeho názory a hodnoty a má tendenci potlačit ty
údaje, které mu protiřečí - tzv. sebenaplňující proroctví
Extrémním případem jsou paranoidní bludy, kdy jsou nevinné podněty vnímány jako skryté hrozby.
Pod vlivem silného strachu může dojít k tzv. tunelovému vidění – člověk se stává funkčně slepým,
vnímá pomalu a rigidně.
Zdravé osoby jsou většinou rezistentní vůči zkreslení, ale za určitých podmínek může dojít ke
zkreslení i u zdravého jedince.
Formování dojmů – oblast poznatků o tom, jak si lidé tvoří představy o jiných lidech.
Formování dojmů vyjadřuje hodnotící aspekt vnímání, proto hraje v našem životě významnou roli.
Chyby v interpersonální percepci a) na straně pozorovatele
• halo efekt – jedna vlastnost zastíní ostatní (E. L. Thorndike)
• efekt primarity – první dojem / efekt pořadí
• efekt shovívavosti – přehlížení vlastností, atraktivita
• soukromé teorie osobnosti – má-li někdo vlastnost X, musí mít také vlastnost Y
• autoprojekce – tendence posuzovat druhého dle sebe
• figura a pozadí – přisuzování vlastností skupiny, v níž žije, pozorovanému člověku
Chyby v interpersonální percepci b) na straně pozorovaného
• snaha zanechat co nejlepší dojem, zdůraznění lepších stránek – sociální desirabilita
Atribuční teorie
Teorie přisuzování příčiny chování a jednání. Snažíme se porozumět PROČ se lidé chovají tak, jak se
chovají. Rozlišujeme především dispoziční (osobnostní) příčiny X situační příčiny.
Funkce atribuce – cílem je uspokojení potřeb, především pocitu bezpečí, orientace, smyslu,
struktury, místa atd.
AT – Teorie korespondujících interferencí (Jones, Davis)
• Inference = vzájemné ovlivňování (dvou kognicí, poznatků)
• chování aktéra se může vysvětlovat buď na základě situačních faktorů nebo na základě
záměrů, motivů cílů nebo vlastností aktéra o tom rozhoduje pozorovatel.
• Korespondující interference – přisouzená dispozice (vlastnost) koresponduje (je v souladu) s
jeho chováním.
• není-li pozorované chování druhého v souladu s předpokladem, že jde o důsledek dispozičních
faktorů, ale spíše situačních – nekorespondující interference
17
AT – Kovarianční teorie (Kelly)
• (kovariance, v matematice = lineární závislost dvou jevů)
• Kromě samotného chování také posuzujeme další proměnné, situační (čas, místo)
• Posuzujeme, za jakých podmínek se pozorované chování aktéra mění a za jakých podmínek se
nemění ► analyzujeme faktory, které ovlivňují chování jedince (nejenom jeho dispozice,
vlastnosti)
Základní atribuční chyba
Tendence přičítat lidské chování vlastnostem či povaze té které osoby a zanedbávat situační
informace.
Zřetelná tehdy, když porovnáváme vlastní chování s chováním druhých lidí.
Když přemýšlíme o svém chování, zohledňujeme situaci, naopak u druhých lidí máme tendence
přisoudit jim dispoziční příčinu.
Self-efficacy
(„sebeúčinnost“ jako osobnostní rys)
Důvěra ve vlastní zdatnost (self-efficacy) je zásadní charakteristikou ovlivňující okolí a v důsledku i
vlastní výkon (A. Bandura, 1989)
Experiment – Porovnání fyzické síly mužů a žen
Falešná zpětná vazba – zvyšovala self-efficacy u žen a snižovala ho u mužů
Výsledek – ženy dosahovaly v testu síly stejné výsledky jako muži
Self-efficacy – vliv na náš výkon
Ovlivňuje nás a působí prostřednictvím:
V obl. MYŠLENÍ (vysoká sebeúčinost = vysoké cíle)
V obl. MOTIVACE (vysoká sebeúčinost = vytrvalost a odolnost vůči neúspěchu)
V obl. EMOCE (vysoká sebeúčinost = nižší stres a úzkost)
Postoje
• hodnotící vztahy- sklon ustáleným způsobem reagovat na předměty, osoby, situace a sebe sama
• připravenost reagovat určitým způsobem na motivačně závažný podnět
• naučená přednastavení k celkově příznivé nebo nepříznivé reakci na daný objekt, osobu či událost
• poznatky, city a tendence jednat ve vztahu k rozličným předmětům a jevům ve světě individua
Význam postojů: uspořádávají svět do přehlednější struktury
(to co nám někdy uškodilo – záporný postoj a v budoucnu se tomu vyhneme a naopak).
18
Patří do struktury dynamiky osobnosti: příklad- motiv (pomoci babičce přes cestu – cítit se slušným
člověkem), - postoj (slabším a nemohoucím se má pomáhat) - vlastnost (altruismus)
jsou naučené v průběhu života – v rodině a od tzv. významných druhých
Struktura postoje – má tři složky:
1. Kognitivní: (informace a vědomosti o předmětu postoje)
2. Afektivní: (- + a intenzita postoje)
3. Behaviorální: (připravenost jednat určitým, typickým způsobem
Teorie kognitivní disonance Leona Festingera
Konsonance = soulad, shoda X Disonance = nesoulad, neshoda
• konflikt mezi skutečností a záměrem, mezi jednáním a postojem, motivem, vírou,
přesvědčením atd.
• vyvolává negativní pocity, úzkost.
Změna postoje
Charakteristika postoje ve vztahu k jeho změně:
1) Extrémnost – čím je postoj extrémnější, tím je odolnější ke změně.
2) Multiplexita – množství faktů které podporují postoj:
- Více faktů – lze snáze měnit intenzitu.
- Méně faktů – lze snáze změnit v protiklad.
3) Konzistence – soulad postojů (čím vyšší konzistence, tím odolnější vůči změně).
4) Síla a množství uspokojovaných potřeb – čím více, tím vyšší odolnost vůči změně.
5) Centrálnost x periférnost – čím je postoj centrálnější (vztažený k důležitější hodnotě) tím je
odolnější vůči změně.
Změna postoje z hlediska teorie kognitivní disonance (myšlenkový nesoulad, viz výše L. Festinger)
Objevuje se (K.D.), když se naše postoje dostanou do rozporu, reakcí může být:
a) změníme některý z rozporných postojů
b) nebo přidáme nový postoj, který umožní reinterpretaci situace
19
Podmínky potřebné ke změně postoje (využití např. při léčbě závislostí)
• Jedinec si musí být vědom negativních důsledků (svého chování)
• Jedinec musí přijmout osobní odpovědnost
• Musí vědět, že rozhodnutí je na něm
• Jedinec necítí tlak okolí (tlak okolí = soc. inhibice)
• Není přítomna žádná výrazná odměna anebo hrozba, a jedinec tak není pod normativním
tlakem.
• Taktéž musí vědět, že rozhodnutí nepůjde jednoduše vzít zpět.
Specifické postoje – předsudky a stereotypy
Předsudek – silně emočně nabitý, kriticky nezhodnocený postoj. Utváří se na základě např.
náboženské víry či ideologického přesvědčení, nezávisí na aktuální situaci a neopírá se o
porozumění.
Stereotyp – souhrn postojů o osobnostních charakteristikách celé skupiny lidí (hodnocení jedince
podle vlastností přisuzovaných skupině), např. genderové, etnické, generační (atd.) stereotypy.
Stereotypizace – klasifikace lidí podle předem daných kritérií na základě povrchních charakteristik.
• Nebereme vůbec v úvahu, jaký člověk ve skutečnosti je.
• Stereotypy lze je považovat za soubor zafixovaných rigidních názorů na lidi a skupiny.
• Bývají většinou mylné.
Výzkum: stereotypy Američanů při vnímání různých národů.
• Němci: vědecky myslící, pracovití, neteční
• Židé: prohnaní, ziskuchtivý, pracovití
• černoši: pověrčiví, líní
• Angličané: sportovní, inteligentní, konvenční
• Američané: pracovití, inteligentní, materialističtí
Závěry studie – nejběžnější je stereotypizace na základě etnické a národní příslušnosti, barvy pleti,
pohlaví.