Antiopresivní metody a multikulturní teorie Knihy Teorie moci •Skupiny, kterým jsou systematicky upírána některá práva a možnosti, které jsou běžně dostupné většinové části společnosti. •členění společnosti - podle pohlaví, rasy, věku, společenské třídy, sexuální orientace, zdravotního postižení a podobně. •Příklad senioři: •lokalita, vztahové vazby seniora, jeho sebepojetí. Všechny tyto faktory je nutno brát v úvahu při hledání konkrétní pomoci a prosazovat změnu s aktivní účastí všech zúčastněných. •AOP tedy není zaměřen jen na konkrétní pomoc, ale tuto pomoc vidí v širším kontextu a dožaduje se zároveň i systémových změn. • Antiopresivní teorie •Navázání kontaktu, vytvoření a udržení zdravého vztahu mezi klientem a sociálním pracovníkem patří mezi klíčové úkoly sociální práce – práce s mocí sociálního pracovníka. •Moc je téměř vše, vzhledem k ohrožení klienta •Klient má rovněž svou moc, která může být destruktivní •Moc: -Z pohledu systému – státní i organizace -Z pohledu sociálního pracovníka -Moc „bezmocných“ – manipulace, vydírání Rámec moci • Klinet Stát a organizace Sociální pracovník Požadavky státu a organizace Požadavky klienta Požadavky Etiky SP Požadavky na sebe sama Diskriminace •Je základní rys klientovy situace. Je zde nebezpečí, že sociální pracovník bude necitlivý na diskriminaci a opresi. •Oprese vůči sociálního pracovníka – vnitřní nastavení, klientovy dovednosti •3 imperativy: •Spravedlnost •Rovnost – včetně specifických potřeb •Spoluúčast (participace) •- Zmocňování (empowerment) klientů – zabránění vzniku závislosti na vztahu klient – pracovník. •- Strukturální povaha řešení situace – brát ohled na maximální šíři makro i mikro rámce. •- Jedinečnost pomoci i klienta. •- Diskriminace je jedna, ale může mít mnoho podob. • AOP v perspektivách •Asimilace – rozvíjet dovednosti v novém prostředí. •Liberální pluralismus – rovné příležitosti, stejné zacházení. •Kulturní pluralismus – přijetí kulturní různorodosti. •Strukturalismus – společnost má různé třídy s odlišným postavením a mocí. Posilovat schopnost ovlivňovat společenské podmínky. •Menšinové přístupy – do tvorby služeb zahrnout perspektiv menšin. Multikulturalismu •Multikulturalismus je složen ze dvou časti. Předpona multi označuje mnohost a kultura (z latinskeho colere, pěstovat) je soubor hmotných i nehmotných statků, které člověk stvořil nebo v něž přetvořil přírodu. Přípona –ismus udává označeni hnuti nebo směru myšleni. •Multikulturalismus předpokládá, že mnohost kultur v rámci jedné společnosti je obohacující. Multikulturalismus obhajuje ideální rovnocennou multikulturní společnost. Menšiny mají stejná pravá projevu jako většina. Nemusejí se tedy vzdávat své kulturní či náboženské identity. •Pluralismus (z latinského pluralis, množný, vícerý) je filozofickým směrem, který uznává existenci vice podstat. Kulturní pluralismus se zabývá řešením soužiti vice kultur v rámci jednoho státu. Zkoumá pozitivní i negativní dopady. •Monokulturalismus – vytváření jednolité monolitické kultury. •Asilimilatismus – skupina majoritní společnosti definují a sledují vše co si musí nově příchozí osvojit a dodržovat (některé asijské země s právem šária a podobně). • Řešení multikulturalismu •Multikulturalismus z hora – na úrovni institucí a oficiálních postojů. Politické výzvy na základních principech – občanské povinnosti, kulturní respekt, sociální spravedlnost, rovnost. •Multikulturalismus z dola – USA a Velká Británie – důraz na individuální příležitosti a občanskou asimilaci. Zde rovněž patří pozitivní diskriminace a nový fenomén – férové vyrovnávání šancí. •Kritický multikulturalismus – je především orientován na porozumění a poznání historie vzniku skupin, jak se mění jejich postavení v určitém historicko-společenským kontextu. Zde rovněž patří i kulturní kompetence (paradigma vzdělávací) – znalosti vlastní kultury, cizích kultur a schopnost vést dialog na základě práv a povinností spojených s fungování společnosti. •Balanc mezi právy a povinnostmi • Východiska •znalost vlastní kultury, jejich hodnot a historie, •uvědomění si práv a povinností jednotlivců i skupin a jejich vzájemných vazeb, •umění zpracovat dilemata spojená s multikulturní problematikou – asimilace/vlastní kulturní identita, práva/povinnosti menšin i majority, •hledání rozdílností/hledání podobností. Předpoklady •Péče je univerzální fenomén, ale její pojetí, proces, formy a modely jsou kulturně podmíněné. •Péče má biofyzikální, kulturní, psychologickou, sociální a ekologickou dimenzi a kulturní koncepce umožňují pochopení sociální práci i ošetřovatelství v širších souvislostech. •Typy, modely a procesy péče se liší mezi jednotlivými kulturami a subkulturami. •Každá kultura má tradiční (lidovou) péči a formální (profesionální) ošetřovatelskou praxi. •Hodnoty a přesvědčení v oblasti péče vycházejí u každé kultury •z náboženských, rodinných, společenských, kulturních, ekonomických a politických souvislostí. •Každá kultura popisuje sebepéči, ošetřovatelské praktiky a ošetřovatelský systém specificky. •Terapeutická sociální práce nebo i ošetřovatelská péče může nastat jedině tehdy, když jsou známé a při poskytování péče respektované kulturní hodnoty, výrazy a praktiky. • Kultura •Kulturu definujeme jako soubor naučených, osvojených a sdílených přesvědčení, postojů, hodnot a životních zvyklostí, typických pro určitou skupinu lidí a mezigeneračně předávaný; kultura ovlivňuje vzorce chování a myšlení, je to složitá struktura formující poznávání světa a života v něm. •Institucionalizace v kultuře – je poznatelná jen přes znalost historie vzniku – obra s opicemi. Subkultura •Předpona „sub“ naznačuje svébytnost a odlišnost od dominantní společnosti. •Subkulturu tedy tvoří skupiny lidí, kteří sdílejí zvláštní hodnoty a normy, v nichž se rozcházejí s dominantní kulturou, a které nabízejí mapy významů, díky nimž je svět pro členy subkultury srozumitelný. •Subkultury se pokoušejí řešit kolektivně zažívané problémy a vytvářet kolektivní a individuální identity. Konkrétní subkulturní předměty tak odrážejí strukturu, styl, typické starosti, postoje a pocity skupiny. Kreativita a kulturní odezva subkultur nejsou náhodné, ale vyjadřují společenské rozpory. • Fundamentalismus •Pocity bezmocnosti a bezradnosti, frustrace a deprese. •z latinského fundamentum – základ je urputné lpění na základních principech. Je protikladem modernismu. • nezná toleranci k jinakosti •Zjednodušuje vidění světa, odmítá kritické myšlení Proces při migraci - běženci •Popírání – ze dne na den jste bezdomovcem, nemohou tomu uvěřit, prožívají situaci jako špatný film (normální je několik týdnů). Strnutí – jako by neměl žádné emoce. •Hněv / agrese – pocit nespravedlivosti, obviňování okolí za cokoliv, nebrat si to osobně. Je to obranný mechanismus – nemuset mluvit o svých prožitcích. •Smlouvání – přechod k aktivitám, chce změnit situaci, smlouvá sám se sebou, hledá práci. •Deprese – je ke všemu lhostejný, potřebuje pomoc z venku. „Tady nás nikdo nechce“. •Smíření – uvědomění si situace, je připraven měnit život i sebe podle okolností. KBT přístupy. Menšiny – moc jako nosný fenomén •Moc má dynamický charakter, a to vzhledem k tomu, že vztah mezi minoritami a majoritami je neustále proměnlivý. Tedy, vztahy mezi skupinami jsou výsledkem historických okolností, které jsou vystaveny proměnlivému časovému rámci. •Menšinami se v sociální práci myslí národnostní, etnické či rasové podskupiny. Pojem menšina se také týká „ne-etnických“ a „ne-rasových“ minorit, kterými jsou např. lidi s postižením, příslušníci tzv. „underclass“, lidé bez domova, konzumenti nelegálních drog nebo členové extremistických hnutí. •Menšina je tedy jakási minorita, která má vůči jiné tzv. většinové skupině specifické vztahy. •Předsudek – vypěstujte předsudek a máte moc na majoritou. AOP, feministické, kritické •Odpověď na jakoukoliv formu oprese •Maskulinní vnímání hranic, struktury •Feminní – na základě vztahu a propojení. • •Identita – zpochybnění kategorie identifikace. Lidé se identifikují s různými skupinami a ty mezi sebou. Kategorie člověk je důležitější než kategorie muž/žena. •- Vývoj sociálních služeb se zaměřuje na individualitu mimo skupinu. Feminismus vrací „osobní je politické“. •- Empatie – vaše nároky jsou platné pro vás, moje pro mě. Umožňuje to pracovat se skupinami na okraji společnosti – bezdomovci a podobně. • Radikální feminismus •Základní filozofická doktrína – negace všeho, neboť všechno je maskulinní (filozofie, ekonomie atd.). •Heterosexualita jako forma útlaku žen. Radikální feminismus zdůrazňuje nadřazenost žen, ženy jsou novodobým proletariátem. •V rámci sociální práce tyto myšlenkové proudy vnímají snahy udržení komplexnosti rodiny i přes domácí násilí za jinou sofistikovanější formu násilí na ženách – Polské právní úpravy k interrupci či rozvodům. •Me – Too – dopady na týmovou spolupráci • Postmoderní feminismus •Radikální feminismus požadoval novou teorii politiky, postmoderní feminismus zpochybnil projekt teoretizování. •Jednalo se o rušení kořenů patriarchátu, ale rovněž i samotného feminismu. •Podobně černé ženy zpochybnily feminismus bílých žen. •Současné směry feminismu působí často bez konceptu, ale rozvíjí genderovou spolupráci. • Základy feministické SP •Synergie mezi feminismem a sociální prací je založena na společných hodnotách. •Předpisy pro práci s muži a ženami. •Využití feministických perspektiv k pochopení genderové spolupráce. •