Zdroje k tématu sekty:


Ø  Vágnerová, M., Současná psychopatologie pro pomáhající profese

Ø  Urban, Dubský, Sociální deviace

Ø  Vymezení sekt: DOUGLAS, E. Cowan a David G. BROMLEY. Sekty a nová náboženství. Praha: Grada,
2013. (dostupné v Bookportu)


Pod výrazem náboženská sekta se nejčastěji míní seskupení vystižené některou ze čtyř dále uvedených
charakteristik:

1. Náboženská společnost vzniklá ve snaze reformovat nauku a/nebo praktiky větší a starší
náboženské společnosti, např. některé etablované církve. Obvykle přejímá většinu nauky původní
skupiny, ale má i nové, odlišné ideje. Protože porušila tradice, existuje mezi ní a okolím určité
napětí. Mnoho takových sekt brzy zanikne. Jiné přežívají. Další rostou a vyvíjejí se v etablované
náboženské společnosti, od kterých se případně zase odštěpují nové sekty. Jako sekty v tomto smyslu
začínala mnohá dnes etablovaná náboženství, včetně křesťanství. (Římští Židé označili podle Skutků
apoštolů 28, 22 v rozhovoru s apoštolem Pavlem začínající křesťanství jako sektu.)

2. Podle některých křesťanů relativně nová, spíše menší náboženská společnost, buď výslovně mimo
křesťanství, nebo odmítající pojetí křesťanství jimi preferované. Vtéto souvislosti bývají
označováni za sektáře např. adventisté, letniční křesťané jako celek, kvakeři, Křesťanská věda,
Obec křesťanů, případně antroposofie, a někdy také (zejména evropští) buddhisté, hinduisté,
taoisté, někdy i muslimové.

3. Náboženská společnost, v níž převládají tendence jako autoritářství, uzavřenost, fanatismus,
nesnášenlivost, selekce informací apod.

4. Náboženská společnost, která svým stoupencům škodí, obvykle takzvaným vymýváním mozku. (Kolem
toho ale zřejmě koluje mnoho pověr. Je nesnadné to exaktně potvrdit. Z téhož bývají recipročně
obviňovány i některé antisektářské aktivity.) Dále do této skupiny patří náboženské společnosti
s násilnými, popř. vražednými či sebevražednými tendencemi.


Slovo sekta pochází z latinského secta. Není rozhodnuto, je-li původem slovo seco, secare (sekat)
nebo sequor, sequi (následovat). Do evropských jazyků proniklo z latinského překladu Bible, kde
v Novém zákoně je několikrát uvedeno jako překlad původního řeckého hairesis, jež je nejbližší
významu 1.