Název projektu Podpora blendedlearning a sjednocení eLearningových
opor v IS SU
Sociální patologie II
Distanční studijní text
Vladimíra Kocourková
Opava 2021
Obor: 03 Společenské vědy - 0314 Sociologie, 0923 Sociální práce a poraden-
ství
Klíčová slova: Rodina, funkce rodiny, násilí v rodině, domácí násilí, syndrom CAN,
syndrom EAN, chudoba, nezaměstnanost, bezdomovectví, šikana, kyberšikana,
mobbing, body shaming, poruchy příjmu potravy, body
image, prevence, rizikové chování
Anotace: Studijní opora se věnuje vybraným tématům z oblasti sociální patologie.
Konkrétně oblasti poruch rodinných funkcí a patologií vztahujících
se k rodinnému prostředí – násilí v rodině, syndromu CAN a EAN. Dále
se zaměřuje na tři často propojené oblasti – chudobu, nezaměstnanost
a bezdomovectví. Třetí velkou oblastí je šikana, v níž je specificky řešena
také oblast kyberšikany a mobbing. Předposlední část se orientuje
na poruchy příjmu potravy a konečně poslední část pak na systémy prevence
rizikového chování obecně.
Autor: PhDr. Vladimíra Kocourková, Ph.D.
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
3
Obsah
ÚVODEM............................................................................................................................5
RYCHLÝ NÁHLED STUDIJNÍ OPORY...........................................................................6
1 PORUCHY FUNKCÍ RODINY, SYNDROM CAN A EAN .....................................7
1.1 Rodina ...................................................................................................................9
1.1.1 Význam rodiny v současnosti ve vztahu k její funkčnosti...........................12
1.1.2 Determinanty funkčnosti rodinného soužití.................................................15
1.1.3 Problémy současné rodiny ve vztahu k funkčnosti rodiny ..........................17
1.2 Násilí v rodině a domácí násilí............................................................................20
1.2.1 Domácí násilí ...............................................................................................22
1.2.2 Druhy domácího násilí.................................................................................24
1.2.3 Definiční znaky domácího násilí .................................................................24
1.2.4 Dynamika domácího násilí ..........................................................................25
1.2.5 Intervence v případě domácího násilí ..........................................................27
1.2.6 Prevence domácího násilí ............................................................................30
1.3 Syndrom CAN.....................................................................................................31
1.3.1 Zanedbávání dítěte.......................................................................................35
1.3.2 Týrání dítěte.................................................................................................36
1.3.3 Sexuální zneužívání dítěte ...........................................................................37
1.4 Syndrom EAN.....................................................................................................40
1.4.1 Formy EAN..................................................................................................42
2 SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ ASPEKTY CHUDOBY, NEZAMĚSTNANOSTI A
BEZDOMOVECTVÍ.........................................................................................................47
2.1 Chudoba ..............................................................................................................48
2.1.1 Koncepty chudoby .......................................................................................54
2.2 Nezaměstnanost...................................................................................................55
2.3 Bezdomovectví....................................................................................................59
3 ŠIKANA A JEJÍ PODOBY .......................................................................................67
3.1.1 Formy šikany ...............................................................................................69
3.1.2 Některé mýty o šikaně .................................................................................72
3.1.3 Kyberšikana (cyberbullying) .......................................................................73
3.1.4 Mobbing.......................................................................................................78
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
4
4 BODY IMAGE A PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY...............................................85
4.1 Poruchy příjmu potravy.......................................................................................88
5 SYSTÉMY A STRATEGIE PREVENCE RIZIKOVÉHO JEDNÁNÍ.....................95
5.1.1 Základní úrovně prevence podle cílové skupiny .........................................97
5.1.2 Specifická a nespecifická prevence .............................................................98
5.1.3 Systémy prevence ........................................................................................99
LITERATURA ................................................................................................................110
SHRNUTÍ STUDIJNÍ OPORY.......................................................................................122
PŘEHLED DOSTUPNÝCH IKON.................................................................................123
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
5
ÚVODEM
Vážené studentky, vážení studenti,
následující text je jednou ze dvou částí studijního materiálu k disciplíně Sociální patologie
II.
V úvodu každé kapitoly textu, který vám předkládáme, jsou zformulovány výukové cíle,
kterých byste měli při studiu dosáhnout.
Předpokladem pro úspěšné zvládnutí předloženého studijního materiálu jsou určité
vstupní vědomosti, kterými byste měli disponovat. Jedná se o základní znalosti z oblasti
obecné pedagogiky, psychologie, sociologie ale především znalosti z disciplíny Sociální
patologie I, která se věnovala úvodu do tohoto oboru, definovala základní kategorie sociální
deviace, rozlišila klíčové pojmy a věnovala se také teoriím sociální deviace.
U každé kapitoly je uvedena také doporučená doba potřebná pro její prostudování
a zvládnutí. Je to údaj pouze orientační, nezahrnuje dobu potřebnou ke zpracování jednotlivých
úkolů ani k případnému rozšiřujícímu samostudiu literatury pro zájemce. Celkově
by Vám prostudování studijního materiálu mělo zabrat přibližně 36–41 hodin.
Tento text vám poslouží jako výchozí materiál pro vaše další studium oblastí sociální
deviace a patologie a naleznete zde i mnoho odkazů na odborné zdroje, ze kterých můžete
čerpat.
Celý studijní text je rozdělen do pěti kapitol. Součástí tohoto studijního materiálu jsou
i schémata, která by Vám měla problematiku vizualizovat, aby se Vám informace lépe
vryly do paměti.
Jedná se ve všech případech o velmi širokou oblast, v rámci tohoto studijního textu
jsou uvedeny jen základní, nejvýznamnější informace. K čerpání dalších informací jsou
doporučeny další materiály. Jelikož je pro vás disciplína Sociální patologie naprosto stěžejní,
doporučuji nepodceňovat studium jednotlivých zdrojů. Bohužel se nezle omezit jen
na základní výtah nejdůležitějších informací.
Po stranách textu naleznete ikonky, které by Vám měly usnadnit orientaci v celém textu.
Jejich přehled s vysvětlivkami najdete na konci studijní opory. Místo po stranách textu
můžete využít i pro své vlastní poznámky.
Klíčová slova jsou vnímána jako pojmy potřebné k zapamatování.
Přeji Vám mnoho úspěchů ve studiu.
Vladimíra Kocourková
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
6
RYCHLÝ NÁHLED STUDIJNÍ OPORY
Jak již bylo výše zmíněno, tato studijní opora pouze část témat disciplíny Sociální patologie
II.
Konkrétně se zaměřuje na následující témata:
• rodinu a poruchy rodinných funkcí,
o domácí násilí,
o syndrom CAN,
o syndrom EAN,
• sociálně patologické aspekty chudoby, nezaměstnanosti a bezdomovectví,
• šikanu a její podoby,
• poruchy příjmu potravy,
• systémy prevence rizikového chování.
V úvodu každé kapitoly jsou vymezeny klíčové pojmy, dále jsou v rámci tématu diskutovány
ve většině případů příčiny vzniku negativního vývoje, nebo rizikového jednání,
zmíněno členění nebo kategorizace a zdůrazněna oblast prevence.
Kromě základních informací v textu studijní opory budete odkazováni na další důležité
zdroje ke studiu a také na zdroje pro ty z vás, kteří budou mít o určitě téma ještě o něco
hlubší zájem.
V rámci studijní opory se budou vyskytovat také korespondenční úkoly, které je potřeba
zpracovat.
Na konci každé kapitoly jsou uvedeny dva typy otázek. První – vybrané otázky vztahující
se k dané kapitole jsou určeny pro kontrolu vašeho samostudia. Pokud nebudete
znát odpovědi, vyhledejte v textu, nebo zdrojích, na které odkazujeme. Úplně na konci
kapitoly pak otázky, které odpovídají cvičnému testu. Odpovědi najdete na s. 109 této
studijní opory.
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
7
1 PORUCHY FUNKCÍ RODINY, SYNDROM CAN A EAN
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY
První kapitola tohoto studijního textu se zaměřuje na oblast rodiny – poruch rodinných
funkcí a sociálních deviací spojených s rodinným životem, především domácí násilí, syndrom
CAN a syndrom EAN.
CÍLE KAPITOLY
• Student dokáže vymezit (definovat) rodinu (dynamický systém, společenský subsystém,
strukturovaný celek, instituce a vztahová síť).
• Student dokáže rozlišit pojmy rodina a domácnost.
• Student dokáže vlastními slovy popsat význam rodiny v současnosti ve vztahu k
její funkčnosti.
• Student dokáže vyjmenovat a specifikovat rodinné funkce a jejich poruchy.
• Student dokáže uvést příklady poruch rodinných funkcí a na zadaných případech
rozhodnout o jaký typ poruchy se jedná.
• Student dokáže objasnit pojem sanace rodiny a uvede příklady institucí, které ji re-
alizují.
• Student dokáže uvést determinanty ovlivňující funkčnost rodiny a odpovídajícím
způsobem je kategorizovat.
• Student dokáže diskutovat aktuální výzvy pro práci s funkčností rodiny v ČR.
• Student dokáže objasnit vztah pojmů „násilí“ a „agrese“.
• Student dokáže objasnit vztah pojmů „násilí v rodině“ a „domácí násilí“.
• Student dokáže objasnit systém vztahů mezi pojmy „rodina“, „násilí v rodině“,
„domácí násilí“, „syndrom CAN“ a „syndrom EAN“.
• Student dokáže definovat pojem domácí násilí.
• Student dokáže vlastními slovy charakterizovat skupiny ohrožené domácím nási-
lím.
• Student dokáže objasnit definiční prvky domácího násilí a společné znaky domácího
násilí plynoucí z různých definic tohoto jevu.
• Student dokáže vyjmenovat a charakterizovat druhy domácího násilí.
• Student dokáže objasnit a popsat dynamiku domácího násilí. Dokáže charakterizovat
a rozlišit jednotlivé fáze na předložených příkladech.
• Student dokáže uvést příklady institucí, které se podílejí na intervenci v případě
domácího násilí.
• Student dokáže charakterizovat institut vykázání.
Poruchy funkcí rodiny, Syndrom CAN a EAN
8
• Student dokáže vlastními slovy popsat možnosti prevence domácího násilí (primární,
sekundární i terciární úroveň). Dokáže diskutovat efektivitu jednotlivých
možností prevence.
• Student dokáže navrhnout primárně preventivní aktivitu pro oblast domácího nási-
lí.
• Student dokáže definovat syndrom CAN a jednotlivé jeho podoby.
• Student dokáže rozlišit kategorie práv dítěte ukotvených Úmluvou o právech dítěte.
Dokáže charakterizovat práva související se syndromem CAN.
• Student dokáže uvést, jaké skutkové podstaty trestných činů mohou být naplněny v
případě syndromu CAN.
• Student dokáže vlastními slovy popsat příčiny, projevy, rizikovost oběti i pachatele,
důsledky, možnosti diagnostiky a prevence u hlavních forem syndromu CAN
(zanedbávání, týrání, zneužívání).
• Student dokáže vysvětlit holistický (kosmologický) model vývoje dítěte a jeho porušení
ve vztahu k syndromu CAN.
• Student dokáže vlastními slovy popsat, co je to fenomén Popelka.
• Student dokáže rozlišit mezi frustrací, deprivací a subdeprivací dítěte.
• Student dokáže popsat komerční sexuální zneužívání – formy, typy, podoby KSZ,
společná charakteristika obětí.
• Student dokáže popsat organizované týrání a zneužívání a rovněž rituální týrání a
zneužívání.
• Student dokáže popsat systémové týrání.
• Student dokáže popsat Münchhausenův syndrom by proxy.
• Student dokáže popsat Sekundární viktimizaci ve vztahu k syndromu CAN.
• Student dokáže objasnit problematiku diagnostiky syndromu CAN a její úskalí.
• Student dokáže vlastními slovy popsat možnosti prevence syndromu CAN (primární,
sekundární i terciární úroveň). Dokáže diskutovat efektivitu jednotlivých
možností prevence.
• Student dokáže navrhnout primárně preventivní aktivitu pro oblast syndromu
CAN.
• Student dokáže definovat syndrom EAN.
• Student dokáže vlastními slovy popsat faktory, které podporují vznik syndromu
EAN.
• Student dokáže popsat formy a druhy EAN a uvést příklady.
• Student dokáže vlastními slovy popsat možnosti prevence syndromu EAN (primární,
sekundární i terciární úroveň). Dokáže diskutovat efektivitu jednotlivých
možností prevence.
• Student dokáže navrhnout primárně preventivní aktivitu pro oblast prevence syndromu
EAN.
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
9
ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU
K prostudování této kapitoly budete potřebovat čas přibližně 8–9 hodin.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY
Rodina, domácnost, funkce rodiny, rodina funkční, rodina problémová, rodina dysfunkční,
rodiny afunkční, sanace rodiny, rodičovská zodpovědnost, životní událost, sociální
událost, násilí, agrese, násilí v rodině, domácí násilí, dynamika domácího násilí, cyklus
domácího násilí, Stockholmský syndrom, syndrom týrané ženy, fenomén Jekylla a
Hydea, intervenční centrum, institut vykázání, syndrom CAN, týrání dítěte, zneužívání
dítěte, zanedbávání dítěte, syndrom CSA, fenomén (syndrom) Popelka, Medein komplex,
deprivace, subdeprivace, frustrace, komerční sexuální zneužívání, organizované týrání a
zneužívání, rituální týrání a zneužívání, systémové týrání, Münchhausenův syndrom by
proxy, sekundární viktimizace, syndrom EAN.
1.1 Rodina
Rodinu je možno vnímat a také definovat různě. Z právního pohledu tvoří základ rodiny
rodiče (biologičtí nebo náhradní) a dítě. Existují však i přístupy, které se zmiňují i o
rodině jednotlivce (např. Noack, W., 2001) V této souvislosti hovoříme spíše o záměně
pojmu rodina s pojmem domácnost.
Podle Sobotkové (2001, In Průcha, J., Mareš, J., Walterová, E., 2009, s. 248) je rodina:
„Nejstarší společenská instituce. Plní socializační, ekonomické, sexuálně-regulační, reprodukční
a další funkce. Vytváří určité emocionální klima, formuje interpersonální vztahy,
hodnoty, postoje, základy etiky a životního stylu. Z hlediska sociologického je formou
začlenění jedince do sociální struktury.“
V širším pojetí může být podle Lüschera rodina chápána jako celek rozličných konstelací
takové formy života, která obsahuje minimálně dvougenerační soužití dětí
a rodičů, má trvalý charakter a vykazuje pevné vazby mezigenerační a vnitrogenerační
solidarity. (Národní zpráva o rodině, 2004)
Naopak Matter (1999) chápe rodinu v užším pojetí jako společenství s minimálně jedním
zástupcem dospělé generace a jedním dítětem či mladistvým, kteří jsou v oblasti vývoje
a výchovy dítěte či dětí spojeni primárními vztahy, jež jsou trvalé a tím zakládají
faktické rodičovství, a to i v případě, že netvoří skutečný (biologický) vztah rodič – dítě.
Poruchy funkcí rodiny, Syndrom CAN a EAN
10
Můžeme rozlišovat rodinu nukleární a rozšířenou. Nukleární rodinu tvoří základní
jednotka rodiče a děti, rodinu rozšířenou pak tvoří další příbuzní (např. prarodiče, sourozenci
rodičů a jejich děti atd.). Významné je také rozlišení rodiny orientační (ta, ze které
vycházíme) a prokreační (tu, kterou sami zakládáme).
DEFINICE
Z našeho pohledu je nukleární rodina chápána jako malá, primární, neformální sociální
skupina složená z minimálně jednoho rodiče (biologického, adoptivního), nebo fyzické
osoby nahrazující péči rodiče a jednoho či více nezaopatřených dětí.
Dále je vhodné vymezit také pojem „nezaopatřené dítě“, respektive obecně pojem
„dítě“. Z hlediska Úmluvy o právech dítěte je za dítě považována osoba mladší 18 let.
Toto vymezení souvisí s dosažením plné způsobilosti k právním úkonům, která je ve většině
zemí stanovena právě hranicí 18 let. V rámci této věkové hranice se také ještě někdy
rozlišuje mezi pojmem dítě (tedy v užším smyslu) a pojmem mladistvý. Dítě je v tomto
vymezení v podstatě chápáno jako osoba do věku nabytí částečné způsobilosti k právním
úkonům (tj. do věku trestní odpovědnosti). Jako nezaopatření dítě však může být chápáno
i dítě starší 18 let (max. do 26 let věku) a to v případě, že:
• se soustavně připravuje na budoucí povolání, nebo
• se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou
činnost pro nemoc nebo úraz, nebo
• z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat
soustavnou výdělečnou činnost. (podle zákona č. 117/1995 Sb. o státní sociální
podpoře, v platném znění).
Rodina může být, bez ohledu na šíři vymezení, v rámci společnosti pojímána jako:
• „dynamický systém, který reprodukuje svoje základní podmínky především
a hlavně tím, že původní předpoklad svého vzniku (narození dítěte) mění na svůj
výsledek, který se stává potenciálním východiskem vzniku dalšího, nového systému
(nové rodiny)“, (Stašová, L., 2001, s. 78),
• jako sociální systém a systém sociálních rolí, který jako vykazuje následujících pět
elementů:
o cirkulaci (vzájemné vztahy a působení, interakce, komunikace, výměnné
procesy atd.),
o strukturní flexibilitu (musí existovat rovnováha mezi stabilitou a flexibilitou
uvnitř rodiny; flexibilita je nutná pro reagování na stále se měnící
podmínky ve společnosti),
o metakomunikaci (má funkci dorozumění se mezi jednotlivými členy
rodiny; sdělování potřeb, přání, výměna názorů – snaha o jejich pocho-
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
11
pení
a integrování perspektivy druhého do vlastní perspektivy),
o transparentnost systému (navazuje na metakomunikaci, a znamená, že
členové rodiny vědí o přáních, potřebách, frustracích a konfliktech
ostatních – berou je na vědomí a zohledňují je; dále znamená, že jsou
transparentní
i vztahy moci, které v rodině vznikají),
o otevřenost vůči okolnímu světu (Noack, W, 2001),
• společenský subsystém (Provazník), který zabezpečuje primárně individuální
a celospolečenské zájmy a potřeby; překonávání a neustálá reprodukce rozporů
mezi individuálním a společenským určuje postavení rodiny v systému společenských
vztahů (Stašová, L., 2001),
• strukturovaný celek (systém) (Plaňava), jehož smyslem, účelem a náplní je utvářet
relativně bezpečný, stabilní prostor a prostředí pro sdílení, reprodukci a produkci
života lidí (Stašová, L., 2001),
• jako instituci a vztahovou síť (systém jako soubor jednotlivin ve vzájemné interakci,
kromě vnitřních vazeb existují i vazby navenek; systém musí být vůči svému
prostředí ohraničen, aby se v něm nerozpustil) (Matoušek, O., 1998).
Pro úplnost je nutno vymezit pojem domácnost a odlišit jej tak od pojmu rodina. Můžeme
ji vymezit jako institucionalizovaný, obydlený, uspořádaný, fyzicky vymezený prostor
a zároveň skupinu lidí, která jej obývá a společně hospodaří, kterou nejčastěji tvoří
rodina, buď nukleární nebo rozšířená, také ji ale může tvořit více rodin, členové rodu nebo
jiné skupiny osob, které se sdružily v zájmu přežití, na ochranu svých společných zájmů
a pro usnadnění realizace určitých činností. Dnes ji často tvoří i samotný dospělý
jednotlivec (Demografie nejen pro demografy, 1998). Domácnost je tedy na rozdíl od
rodiny specifická ve svém fyzicky vymezeném prostoru, chápána spíše jako ekonomická
jednotka. V některých specifických případech, jak jsme již výše naznačili, se však může
pojem domácnost překrývat s pojmem domácnost. S tím souvisí např. vymezení Noacka
(2001), který hovoří o „rodině jednotlivce“ a při vymezení rodiny jako sítě rozlišuje tyto
její typy:
• širší rodinu („Haushaltfamilie“) – zahrnuje příbuzné, kteří mají k rodině vztah,
• bytovou domácnost („Hausfamilie“) – členové širší rodiny, kteří žijí „pod jednou
střechou“,
• jádrovou, základní rodinu („Kernfamilie“) – rodiče a děti.
Z hlediska podpory rodiny a zajištění pomoci v náročných životních situacích (rovněž
v souvislosti s principem subsidiarity sociální politiky státu) je významná sociální síť
rodiny, která může být chápána jako „koalice rodin na sobě závislých, do níž se někdy
počítají ještě jiní nepříbuzní lidé (přátelé, známí, případně i profesionálové pracující
v institucích, jež s rodinou přicházejí do styku)“ (Matoušek, O., 1998, s. 74). Rodina je
tedy základní jednotkou této sociální sítě, ale také základní strukturální jednotkou společ-
nosti.
Poruchy funkcí rodiny, Syndrom CAN a EAN
12
1.1.1 VÝZNAM RODINY V SOUČASNOSTI VE VZTAHU K JEJÍ FUNKČNOSTI
Význam rodiny plyne z funkcí, které by měla plnit. Stašová (2001) hovoří
o následujících:
• biologicko-reprodukční,
• sociálně-ekonomické,
• socializačně-výchovné,
• emocionálně psychologické stabilizace osobnosti (sociálně-psychologické podpory)
(Stašová, L., 2001).
PRŮVODCE TEXTEM
Co se týká funkcí rodiny, můžete v různých zdrojích najít více měně totožné vymezení
– jedná se o funkce, které jsou základní a prezentovány v různých zdrojích jen s malou
odlišností, jak uvidíte také hned dále u vymezení Dunovského. Některé zdroje k nim přidávají
i funkce další (např. funkce domestikační – rodina má být především domovem),
ale jsou to funkce, které jsou v podstatě dílčími součástmi těch základních.
Rodina by měla být místem, kde jsou uspokojovány primární i sekundární lidské potřeby,
mezi nimi zejména potřeba někam patřit, potřeba lásky či potřeba jistoty
a bezpečí. Podle Matějčka (2004) je pro zdravý vývoj jedince důležitá potřeba stimulace,
potřeba smysluplného světa (vnější struktury), potřeba životní jistoty (specifického sociálního
objektu), potřeba pozitivní identity, potřeba otevřené budoucnosti, naděje či životní
perspektivy. Každá z těchto potřeb se váže na existenci institutu rodiny.
V současné době se někdy hovoří o tzv. krizi rodiny (různé podoby rodinného soužití,
odkládání založení rodiny do vyššího věku, pokles počtu dětí na rodinu, omezení vícegeneračního
soužití, dvoukariérová manželství, vysoká rozvodovost). Rodina je prostorem
odlišeným od prostředí pracovního, je vnímána jako prostor pro soukromí a podle Stašové
(2001) je uvnitř demokratičtější než dříve. Je možno tedy říci, že rodina neztrácí svůj základní
význam, pouze se v důsledku vývoje společnosti stává citlivější, křehčí, snadněji
zranitelnou. Stále platí, že rodina je místem primární socializace a podle Matouška (1998)
existuje právě zejména proto, aby náležitě pečovala o své potomky. Společnost (stát) by
měla chránit rodinu a zejména děti v ní žijící, neboť takto chrání v podstatě sama sebe.
Stát tak činí především prostřednictvím své politiky. Zejména máme na mysli politiku
přímo rodinnou a sociální, ale vliv mají bezesporu i další politiky – mezi nimi politika
vzdělávací, bytová či zdravotní.
Dunovský (1986) uvádí ve svém díle „Dítě a poruchy rodiny“ čtyři základní funkce
rodiny, které mohou být v různé míře porušeny.
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
13
Tabulka 1: Funkce rodiny a projevy jejich porušení (Dunovský, J., 1986)
Funkce rodiny Možné porušení funkce
biologicko-reprodukční V rodině se z různých důvodů děti nerodí
nebo se rodí děti s určitým handicapem. Nezodpovědné
rození dětí do velmi nepříznivých
životních podmínek. Tato funkce je v přímém
vztahu k funkci ekonomicko-zabezpečovací,
která se snižuje s vysokým počtem dětí
v rodině.
ekonomicko-zabezpečovací Netýká se jen postižení materiální stránky,
ale i oblasti sociální s jejími psychologickými,
právními a dalšími aspekty, sociální jistoty
rodiny, její pevnosti a trvalosti. Patří sem problematika
chudoby. (Doplňujeme – i nadměrné
bohatství může s sebou nést problémy, např. u
dvoukariérových rodin, v nichž jsou děti sice
dobře materiálně zabezpečeny, ale hrozí sub-
deprivace.)
emocionální Jakákoli porucha této funkce zasahuje
všechny ostatní sféry života uvnitř rodiny.
Narušení klidné, vyrovnané rodinné atmosféry
(např. rozvodem, nedostatkem zájmu rodičů,
týráním, zneužíváním atd.)
socializačně-výchovná Rodiče se nechtějí, nedokáží (nezralost,
zdravotní handicap aj.), nebo nemohou o dítě
starat (pobyt v lázních nebo v léčebně, pobyt
ve výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody
aj.).
Stupeň poškození funkce udávají podle Dunovského (1986) čtyři pásma funkčnosti
rodiny:
• rodina funkční,
• rodina problémová,
• rodina dysfunkční,
• rodina afunkční.
V rodině problémové se podle Dunovského (1986) se vyskytují poruchy některých
funkcí, které však vážněji neohrožují rodinný systém. Rodina dokáže řešit problém pře-
Poruchy funkcí rodiny, Syndrom CAN a EAN
14
vážně vlastními silami. (Např. rodina, v níž dochází k poruše ekonomické funkce tím, že
rodiče, nebo jeden z nich, ztratí zaměstnání.)
V rodině dysfunkční se vyskytují poruchy všech funkcí, které bezprostředně ohrožují
celou rodinu a zejména dítě. Rodina vyžaduje soustavnou péči (sanaci). (Např. rodina
s nízkým socioekonomickým statusem, která má závažné bytové problémy, nebo v níž
selhává jeden z rodičů (alkoholismus, závislost na drogách) apod.)
Afunkční rodina přestává plnit svůj základní účel. (Dunovský, J., 1986) Děti v rodině
mohou být ohroženy nejen na vývoji, ale i zdraví a dokonce životě. (V těchto případech je
většinou nutný intervenční zásah v podobě odebrání dítěte/dětí z rodiny, po nezbytně nutnou
dobu, dokud se situace rodiny, a především kompetence rodičů, neobnoví do „bezpečného
stavu“. V současné době máme k dispozici již mnoho institutů, které mohou pomoci
rodinám, které mají zájem situaci řešit, aby se do této fáze poškození rodinných
funkcí nedostaly.)
V případě prvních dvou typů by měla nastoupit sanace rodiny poskytovaná ze strany
státních či nestátních institucí (např. organizace STŘEP – české centrum pro sanaci rodiny,
oddělení sociálně právní ochrany dětí, Fond ohrožených dětí, Středisko sociální prevence,
občanské sdružení SPIN – nestátní nezisková organizace pro rozvoj metody videotrénink
interakcí v ČR, sanace v rámci sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi
aj.). Cílem sanace je obnova poškozených funkcí, stabilizace a harmonizace rodinného
prostředí, zajištění optimálního fyzického, mravního a psychického vývoje dítěte a podpora
rodičovských kompetencí založených na rodičovské zodpovědnosti.
Rodičovská odpovědnost vzniká narozením dítěte oběma rodičům. Změnit ji může
pouze soud. Podle občanského zákoníku (89/2012 Sb.) se jedná o souhrn práv a povinností,
která spočívají:
• v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový
a mravní vývoj,
• v ochraně dítěte,
• v udržování osobního styku s dítětem,
• v zajišťování výchovy a vzdělání dítěte,
• v určení místa bydliště dítěte,
• v zastupování a spravování jmění dítěte.
Pozor! Vyživovací povinnost není součástí rodičovské odpovědnosti, ani její trvání nesouvisí
se zletilosti nebo svéprávností svéprávnosti (Občanský zákoník 89/2012 Sb.)
PRO ZÁJEMCE
Prostudujte kapitolu 10. 1 (Rodina jako zdroj vzniku sociálně patologických jevů, s.
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
15
155) a kapitolu 10. 2 (Poruchy ve výchově a funkcích rodinného prostředí, s. 156–159) v
materiálu:
FISCHER, Slavomil a ŠKODA, Jiří. Sociální patologie: závažné sociálně patologické
jevy, příčiny, prevence, možnosti řešení. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2014.
ISBN 978-80-247-5046-0. s.
1.1.2 DETERMINANTY FUNKČNOSTI RODINNÉHO SOUŽITÍ
PRŮVODCE TEXTEM
V následující části textu bychom rádi obrátili vaši pozornost na možné determinanty
rodinného soužití. Jedná se o data, která vzešla z výzkumů z roku 2000 (Plaňava). Zamyslete
se prosím nad aplikovatelností pro dnešní situaci rodin ve společnosti. Co jednotlivé
body znamenají? Jak se posunul jejich význam v souvislosti s vývojem společnosti od
roku 2000? Jsou některé determinanty, které by se podle vás ukázaly jako nové, pokud
bychom výzkum realizovali v této době?
Z výzkumu Plaňavy (2000) vyplynulo, že na funkčnost rodinného soužití mohou mít
vliv následující vybrané determinanty:
• vzdělání (statistický významný rozdíl mezi dysfunkčními a funkčními soubory nalezl
výzkum u vysokoškolaček – absolventek technických oborů, kdy v souboru
dysfunkčních párů jich bylo 29 %, mezi funkčními páry jen 8 %),
• povolání (významnými se jeví rozdíly u žen na mateřské dovolené, kterých bylo ve
funkčním souboru 37 %, mezi dysfunkčními páry 19 %; větší rozdíl blížící se statistické
významnosti se projevil vyšším výskytem učitelek v dysfunkčním souboru
(12 % x 3 %)),
• věkový rozdíl (ve zkoumaném vzorku, kde byl maximální věkový rozdíl mezi
partnery 6 let, se neprojevila tato determinanta jako statisticky významná),
• abnormální rysy osobnosti (v souboru dysfunkčních párů byla abnormální osobnost
diagnostikována u 30 % mužů a 29 % žen, kdežto v souboru funkčních soužití u 11
% mužů a 5,7 % žen),
• společné zájmy (nebyla prokázána statistická významnost této determinanty, ukázalo
se pouze, že u dysfunkčních dvojic se významně častěji objevilo to, že ani jeden
partner nemá nějaký zájem či koníčka),
• náboženská víra (nebyl prokázán statisticky významný rozdíl, tato determinanta je
tudíž z hlediska funkčnosti a dysfunkčnosti soužití irelevantní; v souboru funkč-
Poruchy funkcí rodiny, Syndrom CAN a EAN
16
ních párů pouze mírně převládaly kombinace „oba nevěří“, nebo „jeden věří, druhý
ne“),
• pořadí manželství (nebyl prokázán statisticky významný rozdíl),
• bydlení (výsledky výzkumu přinesly zajímavé zjištění – považují-li partneři bytové
poměry za stísněné, nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl, zhodnotí-li však své
bytové poměry jako velmi stísněné, byl rozdíl značný – častěji je takto označily
funkční páry; naopak jako prostorově uspokojivé a dostatečné hodnotily své bytové
poměry častěji páry dysfunkční; Plaňava proto vyslovil hypotézu: čím prostornější
bydlení, tím častější dysfunkční soužití),
• hodnocení partnera jako rodiče (jako kvalitního rodiče hodnotilo partnera 65 %
funkčních a 24 % nefunkčních párů),
• finanční hospodaření (v 84 % funkčních párů má finance v rukou žena, nebo hospodaří
dle modelu „společná krabice“, kdy jsou všechny peníze dohromady, a každý
může brát; u dysfunkčních párů to bylo u poloviny zkoumaných),
• podíl na pracích v domácnosti (znakem funkčnosti soužití je spíše takové rozdělení
činností v domácnosti, kdy žena dělá většinu prací, ale muž pomáhá;
v dysfunkčních soužitích mívá žena na svých bedrech vše).
Z dalších výzkumů (Plaňava, I., 2000) vyplynulo, že rizika soužití i adaptační potíže
v manželství se zvyšují, jestliže:
• prostředí původních rodin partnerů se od sebe výrazně liší co do úrovně vzdělání,
životního stylu, socio-ekonomického statusu a náboženské víry,
• v rodičovských rodinách partnerů jsou neslučitelné modely rodových rolí (např. jeden
pochází z rodiny s tradičně patriarchálním nebo matriarchálním rozdělením rolí,
kdežto druhý z egalitářské dvoukariérové rodiny s výraznými profesními aspiracemi
obou rodičů),
• manželství rodičů je snoubenci percipováno jako nestabilní, nevydařené,
• jeden či oba považují své dětství a/nebo dospívání za mimořádně strastiplné a nešťastné
období,
• u jednoho, případně u obou přetrvávají dlouhodobě konfliktní až nepřátelské vztahy
s jedním z rodičů,
• jeden či druhý partner je výrazně emočně závislý na jednom ze svých rodičů,
• rozhodujícím motivem k uzavření manželství je přání co nejrychleji odejít
z rodičovského domova,
• určujícím motivem sňatku je nechtěná gravidita,
• jeden, či oba usilují vstoupit do manželství bezprostředně po nějakém velkém životním
zklamání (zejména milostném),
• svatba se koná bez přítomnosti rodičů a navzdory jejich přetrvávajícímu odporu,
• rozhodnutí vzít se nastalo po známosti, která trvala méně než půl roku,
• v den svatby je ženichovy méně než 20 let a/nebo nevěstě méně než 18 let,
• jeden nebo druhý uzavírají první sňatek ve věku od 35 let výše,
• věkový rozdíl činí 15 let a více,
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
17
• u jednoho nebo obou se projevují abnormální rysy osobnosti (paranoia, agresivita,
drogová závislost, sklon k parazitnímu stylu života aj.).
1.1.3 PROBLÉMY SOUČASNÉ RODINY VE VZTAHU K FUNKČNOSTI RODINY
Konkrétní problémy, se kterými se rodiny v dnešní době potýkají, bychom mohli rozdělit
do tří hlavních oblastí, které úzce souvisejí s funkcemi rodiny, ale mají širší souvislosti
(je možno říci, že problémy rodiny mohou ve svém důsledku způsobit právě poruchy
jednotlivých funkcí rodiny):
• problémy v oblasti sociální (patří sem i oblast kulturní),
• problémy v oblasti ekonomické (úzce souvisí s oblastí sociální),
• problémy v oblasti zdravotní.
Všechny oblasti spolu souvisejí a vzájemně se prolínají. Problém v jedné oblasti většinou
na sebe nabaluje problémy jiné oblasti. Klíčovým pojmem, který by neměl být opomenut
je kvalita života jedince a kvalita života celé rodiny, která se promítá do všech oblastí
(tedy i výše uvedených) života jedince či rodiny. Zahrnuje zejména zdraví, sociální
postavení, mezilidské vztahy, materiální podmínky, přehled denních aktivit, celkovou
životní spokojenost. (Matoušek, O., 2003)
PROBLÉMY V OBLASTI SOCIÁLNÍ
Mezi základní problémy, které spadají do sociální oblasti, patří problémy bytového rázu,
nezaměstnanost, problémy v oblasti výchovné, případně vzdělávací aj. Je možno sem
zahrnout také problémy vztahové (v rámci rodinného soužití), problémy sociálního statusu
a rolí, problémy v mravní oblasti, dále v širším pohledu problémy etnické aj.
Bydlení je jednou z nejzákladnějších lidských potřeb, samostatné bydlení je, zejména
pro mladé lidi, formou ekonomické nezávislosti a emancipace od původní rodiny. Potřeba
uspokojivého bydlení je považována za jeden z předpokladů založení vlastní rodiny. Neodpovídající
bytové podmínky se také významně promítají v kvalitě života jedince
a rodiny. Příčinou bývá často špatná ekonomická situace rodiny ve spojení se situací na
trhu s byty.
Ze zprávy o rodině 2020 (Kuchařová, V., 2020, s. 6) vyplývá, že „se podmínky získání
bytu v žádoucí kvalitě a při zvládnutelné finanční zátěži se zhoršily. Vedle rostoucích
pořizovacích cen nemovitostí rostou i ceny energií a nájemného, které v Česku zdražuje
dvakrát rychleji, než rostou mzdy. V důsledku toho klesá dostupnost bydlení i pro střední
třídy, a prohlubují se nerovnosti v bydlení. Podle subjektivního hodnocení má nejvíce
neuspokojivých stránek bydlení sólo rodičů a osob subjektivně chudých. I nesezdaní
oproti manželským párům častěji konstatují nedostatek obytného prostoru a nekvalitu
životního prostředí v bydlišti. Je důležité zaměřit se i na prevenci ztráty bydlení. Klíčová
je snaha udržet osoby, a rodiny s dětmi především, v bytovém bydlení, k čemuž by napo-
Poruchy funkcí rodiny, Syndrom CAN a EAN
18
mohl dostatek sociálních bytů. Resortní roztříštěnost je jeden z faktorů, které komplikují
vytvoření propojeného systému nástrojů na podporu bydlení odpovídající (diverzifikovaným)
potřebám současných rodiny.“
PROBLÉMY V OBLASTI EKONOMICKÉ
Pokud se hovoří o problémech rodiny v oblasti ekonomické, hovoří se často o rodinách
s nízkými příjmy, o chudobě, o problematice nezaměstnanosti (jako příčině) aj. Rodina
se ocitá v (sociální) situaci, kterou není schopna sama řešit a potřebuje pomoc.
Problémy v oblasti ekonomické velmi negativně dopadají na kvalitu života celé rodiny.
Jsou spojeny s různými sociálními událostmi (situacemi), které mohou nastat
v životě jedince. Sociální události mohou být předvídatelné (např. dospívání, mateřství),
nepředvídatelné (např. ztráta živitele) a odvratitelné (chudoba) a neodvratitelné (např.
stáří). Sociální události jsou součástí životních situací, avšak jejich specifikem je, že jsou
spojeny s (negativními) ekonomickými důsledky. Pro úplnost jen dodáváme, že životní
události mohou být členěny na:
• přirozené,
• biologické (např. narození, těhotenství),
• sociální (např. založení rodiny, výdělečná činnost),
• nepřirozené,
• biologické (např. nemoc, invalidita),
• sociální (např. samota, chudoba) (Tomeš, I., 2001).
Nejčastější sociální událostí je nezaměstnanost, která může pramenit z ostatních problémových
oblastí (ztížená uplatnitelnost na trhu práce z důvodů zdravotních, z důvodů
sociálních – nízké vzdělání apod.). Nezaměstnanost samotná spadá spíše do první problémové
oblasti (oblasti sociální), ale její průvodní jevy do oblasti ekonomické. Důsledkem
problémů v ekonomické oblasti je v extrémním případě chudoba, kterou vnímáme
jako nežádoucí sociální jev a problém, zejména pokud jde o chudobu týkající se dětí, a
proto jí bude věnována samostatná podkapitola.
PROBLÉMY V OBLASTI ZDRAVOTNÍ
Zdravotní problémy často ve svém důsledku vyúsťují v problémy sociální a případně
i ekonomické. Hovořit můžeme o fyzických i duševních zdravotních problémech, které
v různé míře ovlivňují rodinné soužití. Je možno sem zařadit i problematiku závislostí
(alkoholismus, drogy, gamblerství, workoholismus aj.). Pokud bychom chápali zdraví
holisticky, museli bychom sem zařadit i zdraví sociální, případně duchovní (bio-psychosocio-spirituální
dimenze osobnosti).
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
19
AKTUÁLNÍ VÝZVY PRO PRÁCI S FUNKČNOSTÍ RODINY VYPLÝVAJÍCÍ ZE ZPRÁVY O RODINĚ
2020 (KUCHAŘOVÁ, V., 2020):
• strategie zvládání výpadku rodinných příjmů a jeho prevence,
• dopady vyššího ohrožení nezaměstnaností na rodinu,
• problematika partnerských/rodinných konfliktů, včetně problému týrání a zneužívání
(žen, mužů, dětí, seniorů),
• problematika komplikací při dodržování režimu porozvodové/porozchodové péče o
děti,
• problematika exkluze dětí ze sociálně slabších a vyloučených rodin (např. nemožnost
být online; absence podpory ze školy, prohlubování nerovností),
• problematika volby druhých/alternativních kariér,
• vnímání pocitů osamělosti a exkluze ze sociálních vztahů,
• dopady fyzické segregace generací v důsledku obav z přenosu nákazy na seniory,
(v souvislosti s pandemií)
• problematika sociální izolace seniorů, změny mezigeneračních vztahů (v pozitiv-
ním
i negativním smyslu),
• perspektivně potenciální dopady na natalitní plány.
KORESPONDENČNÍ ÚKOL
V materiálu „Zpráva o rodině 2020“ (Kuchařová, V., 2020) vyhledejte vztah zjištěných
údajů k funkcím současné rodiny – zpracujte v podobě analýzy SWOT (silné stránky,
slabé stránky, příležitosti, hrozby), tj. jak na tom rodina co se týká jednotlivých výše
uvedených základních funkcí je a co je podporuje, co je může ohrožovat.
V případě, že bude vydán aktuální (novější) materiál o situaci rodin v ČR, a bude-li
potřeba pracovat s tímto aktuálnějším materiálem, budete na to vyučujícím upozorněni.
PRŮVODCE TEXTEM
V následující části se budeme věnovat vybraným oblastem, které se týkají poruch
funkcí rodiny a dochází sociálně deviantnímu chování uvnitř rodiny, nebo ve vztahu
k některému ze členů rodiny, a to:
• násilí v rodině,
• domácímu násilí,
• syndromu CAN,
Poruchy funkcí rodiny, Syndrom CAN a EAN
20
• syndromu EAN.
Není možné z důvodu omezené kapacity studijního materiálu věnovat se zcela podrobně
jednotlivým těmto jevům, proto budeme v rámci jednotlivých částí odkazovat i na
zdroje, kde doporučujeme dostudovat další informace.
1.2 Násilí v rodině a domácí násilí
Násilí v rodině (family violence) je jev, který svědčí o výrazné poruše funkčnosti rodiny.
Jedná se o násilí, které je realizováno v rodinném prostředí, tj. v prostředí, které by
mělo být místem bezpečí, zázemí, podpory a pochopení. Často se tento pojem zaměňuje s
pojmem „domácí násilí“ (domestic violence).
PRŮVODCE TEXTEM
Pokud si vymezíme základní pojmy, lépe pochopíme i rozdíly mezi nimi. Pojem „rodina“
je vymezen výše (viz kapitola 1.1)
Výchozím bodem pro vnímání pojmu „násilí“ bude pro nás pojem „agrese“. Agrese
má různé podoby, setkáte s různými názory na její vymezení i etiologii. Z jistého pohledu
můžeme agresi chápat jako normální druh chování, jehož smyslem je ve volné přírodě
přežití (Koukolík, F., Drtilová, J., 2001), ale můžeme ji chápat také jako chování zaměřené
na druhého jedince vedené cílem ublížit (Koukolík, F., 2017), nebo obecněji způsobit
nějaké negativní důsledky z různého důvodu (Výrost, J., Slaměník, I., 2008).
Příčinou agrese však není vždy samotná touha ublížit, nebo poškodit někoho (zlostná/reaktivní,
predátorská aj.), ale může se jednat o obranu, nebo ochranu (altruistická,
ochranná, mateřská, anticipující aj.).
V tom spatřujeme základní rozdíl mezi pojmy agrese a násilí, i když uchopení a vzájemné
vymezení se těchto pojmů není jednotné. Některé zdroje vnímají pojem agrese a
násilí jako synonymum.
DEFINICE
Násilné chování je vždy patologická agrese, jejímž smyslem je něco poškodit, někomu
ublížit nebo jej zabít, tedy jedná se o agresi, jejímž cílem je krajní poškození oběti.
Všechny případy násilného chování jsou agrese, ale ne každá agrese je násilným chová-
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
21
ním. (Koukolík, F., 2017) Jestliže tedy např. matka brání své dítě před napadáním ze strany
otce, jedná se o obrannou formu agrese, nikoli o násilí.
Podle WHO (Světové zdravotnické organizace) je násilí pro osoby ve věku 15–44
čtvrtou nejčastější příčinou úmrtí. Deset z tisíce lidí na světě je denně vystaveno některé z
forem násilí. Násilí je podle WHO definováno jako úmyslná hrozba nebo záměrné reálné
použití fyzické síly nebo moci, proti sobě samému nebo proti skupině nebo komunitě,
které působí, nebo má vysokou pravděpodobnost způsobit zranění, smrt, psychickou
újmu, špatný vývoj nebo deprivaci (WHO, Global Status Report on Violence Prevention
2014).
Výraz „domácí“ souvisí s pojmy domov, domácnost. Domov je pojem velmi složitý, je
možno jej vymezit různě, pro náš účel je vymezení spojeno často s obydlím, tj. místem,
kde člověk žije, kde se cítí takzvaně „doma“. Dochází tedy propojení fyzického prostoru
(nemusí být nutně obydlí ve smyslu obytného prostoru) a především emoční vazby k danému
místu. (V případě domácího násilí dochází k deformaci tohoto emočního vztahu.)
DEFINICE
Násilí v rodině tedy můžeme chápat jako záměrnou patologickou agresi vůči jedinci v
rámci domácího prostředí. Osoby ohrožené domácím násilím, jsou především:
• děti (propojeno se syndromem CAN),
• ženy a muži (zpravidla násilí mezi partnery) – nejčastější náplň pojmu „domácí násilí“,
někdy se používá označení „partnerské násilí“
• senioři (generační a transgenerační násilí; propojeno se syndromem EAN),
• specifickou skupinu tvoří zdravotně znevýhodněné osoby napříč výše uvedenými
kategoriemi.
PRŮVODCE STUDIEM
V materiálu ŠEVČÍK, Drahomír a kol. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence.
Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 186 s. ISBN 978-80-7367-690-2.
prostudujte popis jednotlivých ohrožených skupin.
Poruchy funkcí rodiny, Syndrom CAN a EAN
22
Graf 1: Násilí v rodině – systém vztahů mezi pojmy
SAMOSTATNÝ ÚKOL
Na základě výše uvedených a vámi prostudovaných informací, se pokuste popsat a vysvětlit
graf 1 (Násilí v rodině – systém vztahů mezi pojmy).
1.2.1 DOMÁCÍ NÁSILÍ
DEFINICE
Rada Evropy definuje domácí násilí jako „veškeré akty fyzického, sexuálního, psychického
či ekonomického násilí, k němuž dochází v rodině nebo v domácnosti anebo
mezi bývalými či stávajícími manžely či partnery, bez ohledu na to, zda pachatel sdílí
nebo sdílel společnou domácnost s obětí.“ (Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání
násilí vůči ženám a domácího násilí, 2011)
Obětí domácího násilí jsou ve většině případů ženy (95% případů; nejčastěji ve věku
25–40 let).
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
23
PRO ZÁJEMCE
Prostudujte kapitolu „Domácí násilí na mužích“ (s. 122–143) z materiálu: ČÍRTKOVÁ,
Ludmila. Domácí násilí: nebezpečné rodinné vztahy ve 21. století. Plzeň: Vydavatelství
a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2020. ISBN 978-80-7380-806-8.
„Analýza výskytu a latence domácího násilí v partnerských vztazích“ (Dohnal, D. a
kol., 2017) porovnává různé definice domácího násilí, a definuje společné prvky:
• Hrozba či použití násilí – násilí psychické, fyzické, sexuální, případně i ekono-
mické.
• Různé formy vztahu – k partnerskému násilí může docházet mezi partnery bez
ohledu na podobu jejich vztahu (sňatek, registrované partnerství; druh–družka, přítel–přítelkyně)
partnerských vztahů.
(Pozn. v rámci „partnerského násilí“ např. i tzv. „dating violence“/„dating abuse“
tj. násilí již během fáze seznamování „randění“ směřující k získání moci a kontroly
ve vztahu (často jednání způsobující strach, ponižování, snaha o ovládnutí druhé
osoby). Pár však zatím nesdílí společně obydlí. Má různé formy: fyzická, psychická,
sexuální, stallking. Projevuje se i v digitální podobě např. „Cyber Dating Abuse“,
sexting, pornografie. Nejčastěji se o něm hovoří v souvislosti se skupinou
adoselcentů při hledání partnera či partnerky. (Wolfe, D. A., 2018))
• Současný i bývalý partner – k agresi může docházet i ze strany bývalého partnera/partnerky,
tedy že násilné jednání může pokračovat i po ukončení vztahu (např.
také stalking).
• Bez nutnosti společné domácnosti – na skutečnost, že společná domácnost není
rozhodující pro vymezení partnerského násilí explicitně nutná, upozorňují pouze
některé definice. Pojem domácí je totiž nutné chápat spíše ve smyslu neveřejné,
skryté. Partnerské násilí se totiž ve velké většině případů odehrává skrytě, v sou-
kromí.
• Genderová nepodmíněnost partnerského domácího násilí – partnerského násilí
se mohou dopouštět jak muži, tak ženy.
• Sexuální orientace není podstatná – sexuální orientace partnerů nehraje při definování
partnerského násilí žádnou roli.
PRO ZÁJEMCE
Uvědomte si, že téma domácí násilí je velmi aktuálním celosvětovým tématem. V některých
zemích svět stále probíhá zcela legálně a beztrestně. V rámci Evropy existuje tzv.
Istanbulská úmluva (Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího
násilí). Stručnou informaci o ní, naleznete zde.
Poruchy funkcí rodiny, Syndrom CAN a EAN
24
1.2.2 DRUHY DOMÁCÍHO NÁSILÍ
Centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí (PROFEM) rozlišuje v souladu s odbornými
zdroji věnujícími se tématu následující druhy domácího násilí:
• „fyzické násilí (strkání, fackování, tahání za vlasy, smýkání, házení předmětů,
znehybňování oběti atd.),
• psychické násilí (slovní týrání, ponižování, zesměšňování, permanentní kontrola,
výslechy, vyhrožování atd.);
• sexuální násilí (všechny intimní kontakty, které jsou na oběti vynucovány proti její
vůli);
• ekonomické násilí (zamezení možnosti disponovat s finančními prostředky, zákaz
získání zaměstnání, neposkytování finančních prostředků, vystavování hladu atd.);
• sociální násilí (zamezení kontaktu s rodinou či přáteli, zákaz využívání komunikačních
prostředků, sociální izolace atd.).“ (proFem. Domácí násilí [online])
1.2.3 DEFINIČNÍ ZNAKY DOMÁCÍHO NÁSILÍ
Aliance proti domácímu násilí definovala v roce 2006 následující znaky domácího ná-
silí:
• opakovanost a dlouhodobost (pozn. tzv. historie domácího násilí),
• eskalace (dynamika vývoje; obvyklé stupňování v četnosti i intenzitě)
• jasné a nezpochybnitelné rozdělení rolí (pachatel – oběť)
• často je to i neveřejnost (děje se v soukromí, za zavřenými dveřmi domu/bytu bez
sociální kontroly okolí) (In Ševčík, D., Špatenková, N.., 2011b).
Někdy se doplňují ještě další znaky:
• mezi obětí a násilníkem je blízký vztah,
• je často velmi těžce prokazatelné. (Národní koordinační centrum prevence úrazů,
násilí a podpory bezpečnosti pro děti [online])
V praxi, pokud je k řešení přivolána Policie ČR (dále PČR), je zkoumáno: „lze-li na
základě zjištěných skutečností, zejména s ohledem na předcházející útoky, důvodně předpokládat,
že se osoba dopustí nebezpečného útoku proti životu, zdraví anebo svobodě
nebo zvlášť závažného útoku proti lidské důstojnosti“ (§44, odst. 1 zákona č. 273/2008
Sb., o Policii České republiky v platném znění) (Tzn., že policista musí zjišťovat, zda
ohrožená osoba projevila nějakou aktivitu směřující k řešení situace, zejm. oznámení
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
25
PČR. Především v situacích, kdy nejsou viditelné žádné známky násilí, zranění. Posuzuje
se tedy většinou:
• předcházející útoky – intenzita a počet útoků,
• míra agrese násilné osoby – zejm. útoky na ohroženou osobu v přítomnosti policistů,
a to fyzické i verbální, vyhrožování fyzickým napadením,
• ovlivnění alkoholem či jinými návykovými látkami,
• tendence násilné osoby k používání zbraní (i dříve, podle záznamů; podle svědků
atp.) a existence držení střelné zbraně (legální nebo nelegální) (Buxbaum, T.,
2012)
1.2.4 DYNAMIKA DOMÁCÍHO NÁSILÍ
Dynamikou domácího násilí rozumíme skutečnost, že dochází k určitému cyklu – vývoji
tohoto jevu, postupnému nárůstu intenzity a četnosti jednotlivých incidentů. Jedná se
o vývoj veškerého dění v rámci zmíněného jevu.
Etapy jsou popisovány a označovány různě, nicméně v důsledku se jedná o stejný al-
goritmus.
1. Domácí násilí začíná drobnějšími výpady a útoky na partnera, které mohou být
zprvu jen verbálního charakteru, postupně přerůstají ve fyzickou agresi, po útoku
obvykle dochází k projevům lítosti k omluvám, sliby že se již nic takového nestane,
po usmíření často dojde k novému sblížení a dočasnému zlepšení vztahu.
2. Stupňování intenzity a četnosti útoků, zkracování období relativního klidu, mizí fáze
pokání a slibů, pachatel se neomlouvá, chová se agresivně, bezohledně, oběť
svou neschopností obrany odblokovala veškeré zábrany, akcelerace násilí může
souviset i s tím, že ztratí kontrolu nad svým chováním.
3. Může dojit k rozvoji syndromu adaptace na týrání, který je charakteristický sebezničujícím
chováním oběti, lze charakterizovat v následujících bodech:
o utajení a bezmocnost (strach z partnera, spojený s obavami z rozpadu
rodiny, z potřeby chránit děti, přispívá k ochotě snášet útrapy a tajit co
se děje, zranění popírá, omlouvá vlastní nešikovností),
o adaptace na roli týrané ženy (syndrom týrané ženy - selhání obranných
mechanismů; přijímá roli oběti, týrání akceptuje jako nevyhnutelné,
nevěří v možnost záchrany, odmítá reálné nabídky pomoci, je přesvědčena
že nemá šanci; fixace negativního sebehodnocení; generalizovaná
tendence vyhovět požadavkům okolí bez ohledu na okolnosti; neprůbojnost;
obranný mechanismus - tzv. Stockholmský syndrom - silná
citová fixace na násilníka, navzdory týrání nevěří, že by mohla být
oběť jinde v bezpečí; popírání skutečnosti; krajní obrannou reakcí bývá
pokus o sebevraždu případně zoufalý útok na agresor; může se rozvinout
disociační porucha),
Poruchy funkcí rodiny, Syndrom CAN a EAN
26
o odhalení a popření (obvykle přispívá pouze náhoda nebo závažnější
zranění, neochota dětí přihlížet; paradoxní reakce týrané ženy popírat i
po zveřejnění závažnost situace je výrazem zafixované bezmoci, bojí se
hledat pomoc, nejzávažnějším důvodem je, že nemá kam jít, obava, že
by svou situaci mohla ještě zhoršit, odchod na utajené místo bývá často
jediným řešením). (Vágnerová, M., 2014)
Ševčík a Špatenková (2011b) rozlišují fáze:
• hromadění napětí (selhává komunikace, ohrožená osoba začíná mít strach),
• incident (verbální, emocionální, fyzický; charakteristický je hněv, vztek, obviňování,
hádky, výhružky a zastrašování),
• usmíření (násilná osoba se omlouvá, prosí od odpuštění, obviňuje ohroženou osobu,
popírá zneužívání nebo celou situaci zlehčuje),
• klid (incident je zapomenut, násilí se momentálně neděje, „fáze líbánek“).
Graf 2: Cyklus domácího násilí (Zdroj: proFem. Domácí násilí [online])
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
27
SAMOSTATNÝ ÚKOL
V materiálu: VÁGNEROVÁ, Marie. Současná psychopatologie pro pomáhající profese.
Vyd. 1. Praha: Portál, 2014. 815 s. ISBN 978-80-262-0696-5. (kapitola 27 Domácí
násilí, s. 577–597)
Prostudujete:
• podrobněji příčiny a důsledky domácího násilí,
• fenomén Jekylla a Hydea.
1.2.5 INTERVENCE V PŘÍPADĚ DOMÁCÍHO NÁSILÍ
Jak bylo zmíněno, je obtížené odhalit domácí násilí, jelikož se děje skrytě a oběť z
různých důvodů, které vyplývají z výše uvedeného, váhá s vyhledáním pomoci.
Důležitá je informovanost oběti, ale případně i jejího okolí, tj. dostatečná osvěta. V ČR
existuje několik institucí, které se věnují problematice domácího násilí a pomoci jeho
obětem, zároveň jsou při nich většinou zřizována tzv. „intervenční centra“ (zákon
108/2006 Sb., o sociálních službách), která pomáhají osobám ohroženým domácím násilím
při vyřešení jejich situace a v návratu do běžného života.
Pomoc obětem domácího násilí poskytují různé neziskové instituce, např. Bílý kruh
bezpečí, ROSA – centrum pro týrané a osamělé ženy, ProFem, Krizové centrum RIAPS,
Život 90.
Fungují mimo jiné linky pro oběti domácího násilí, začínají se objevovat různé mobilní
aplikace, které by mohly obětem pomoci situaci řešit v jakékoli její fázi.
Poruchy funkcí rodiny, Syndrom CAN a EAN
28
Obrázek 1: Linky obětí domácího a sexuálního násilí
(Zdroj: Tojerovnost [online], 2020)
Od roku 2006, dostala také Policie ČR (PČR), více kompetencí v řešení tohoto jevu, a
to díky zákonu 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím
násilím. Od 1. ledna 2007 je PČR oprávněna, zjistí-li, že se v daném případě jedná
o domácí násilí, násilnou osobu ze společného obydlí vykázat.
Institut vykázání je preventivním opatřením směřujícím k ochraně ohrožených osob.
(Zákon 273/2008 Sb., o policii ČR).
• PČR je oprávněna násilnou osobu na místě ze společného obydlí vykázat a současně
s tím zakázat vstup do společného obydlí a jeho bezprostředního okolí na dobu
10 dnů (tato doba nemůže být zkrácena; souhlas ohrožené osoby se nevyžaduje).
• Vykázaná osoba musí neprodleně opustit společné obydlí a vydat PČR klíče. Je jí
umožněno za přítomnosti PČR vzít výlučně věci sloužící její osobní potřebě, osobní
cennosti a dokumenty. PČR poskytne vykázané osobě informace o možnostech
ubytování.
• Do 24 hodin je pak vykázaná osoba oprávněna si za asistence PČR vyzvednout
další osobní věci nebo věci nezbytné pro podnikání či výkon povolání.
• Ohrožená osoba je PČR poučena o možnosti využití psychologických, sociálních
nebo jiných služeb v oblasti pomoci obětem násilí.
• Do 3 dnů od vydání rozhodnutí o vykázání provede PČR kontrolu, zda rozhodnutí
o vykázání dodržuje vykázaná i ohrožená osoba.
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
29
• Oběť může podat návrh soudu, aby vydal předběžné opatření ve věci ochrany proti
domácímu násilí. Soud rozhodne do 48 hodin a může násilné osobě uložit zejména,
aby dočasně opustila byt nebo dům společně obývaný s ohroženou osobou, jakož
i jeho bezprostřední okolí, nebo do něj nevstupovala a aby se zdržela setkávání
s ohroženou osobou a navazování kontaktů s ní. Toto předběžné opatření soudu trvá
jeden měsíc od jeho vykonatelnosti. (292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních
soudních) Takový návrh může ohrožená osoba podat, aniž by mu předcházelo
vykázání, které provedla policie. Může jej však podat i v době, kdy platí vykázání
provedené policií (v tomto případě se desetidenní lhůta platnosti prodlouží do doby,
než civilní soud rozhodne o předběžném opatření).
Řešení situace záleží významně na aktivitě ohrožené osoby. V době působení předběžného
opatření může být na její popud zahájeno řízení ve věci samé (řízení o rozvod
manželství, svěření dětí do péče a úprava styku, vypořádání jmění manželu, úprava práva
k bytu apod.)
Podle občanského zákoníku (89/2012) pak soud, v případě, kdy se stane další společné
bydlení manželů v domě nebo bytě, v němž se nachází rodinná domácnost manželů, pro
jednoho z nich nesnesitelné z důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči manželovi
nebo jinému, kdo v rodinné domácnosti manželů žije:
• můžena návrh dotčeného omezit, popřípadě i vyloučit na určenou dobu právo
násilné osoby v domě nebo bytě bydlet;
• může takto omezit, nebo vyloučit násilnou osobu na dobu 6 měsíců, a jsou-li pro
to závažné důvody, tak i opakovaně, tj. celkově až na 1 rok.
Z Občanského zákoníku rovněž vyplývá, že násilná osoby nemá nárok na „výživné
rozvedeného manžela“, i když by jinak podmínky přiznání práva na tento druh výživného
případně splňoval.
Domácí násilí je velmi závažný jev, jehož přesnou statistiku výskytu nelze zachytit,
neboť ho je přes jeho „skrytost“ mnohdy velmi těžké odhalit. Jistý obraz, si můžeme
utvořit na základě statistik ve vztahu k institutu „vykázání“, tedy institutu, který může
využít Policie ČR v rámci zásahu proti pachateli domácího násilí, které je ohlášené.
PRO ZÁJEMCE
Sledujte aktuální statistiky týkající se vývoje situace v oblasti domácího násilí v podobě
počtu realizovaných vykázání. Momentálně dostupné zde nebo zde.
Ve více než polovině případů domácího (56,4 %) a partnerského násilí (57,9 %) jsou
často přítomny děti. (Topinka, D., 2016)
Poruchy funkcí rodiny, Syndrom CAN a EAN
30
Graf 3: Počet vykázaných osob podle údajů Asociace pracovníků intervenčních
center ČR v letech 2008–2018.(Zdroj: Vláda ČR.Akční plán prevence domácího a generově
podmíněného násilí na léta 2019–2022 [online], s. 9)
Rok 2007 byl zlomový právě v tom, že nabyl účinnosti nový zákon (135/2006 Sb.),
který začal lépe upravovat problematiku domácího násilí tím, že zakotvil mimo jiné i
zmíněný institut vykázání.
1.2.6 PREVENCE DOMÁCÍHO NÁSILÍ
Prevence domácího násilí je možná na všech úrovních, tj. primární, sekundární i terci-
ární.
PRŮVODCE STUDIEM
K dané oblasti prostudujte:
• Vláda ČR. Akční plán prevence domácího a generově podmíněného násilí na léta
2019–2022 [online]. (Zaměřte se na kapitoly věnované preventivním opatřením –
zahraniční zkušenosti.)
• ŠEVČÍK, Drahomír a kol. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. Vyd. 1.
Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-690-2. Kapitolu 5.4 Prevence v případech
domácího násilí (s. 151—154)
Téma domácího násilí by měla řešit také škola v rámci primární prevence. Je charakterizováno
v Metodickém doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže
(Dokument MŠMT č.j.: 21291/2010-28), konkrétně v příloze č. 20 Domácí násilí.
Projděte podrobně tuto přílohu, která patří ke stěžejním dokumentům, které je potřeba
znát.
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
31
KORESPONDENČNÍ ÚKOL
Navrhněte primárně preventivní aktivitu k tématu domácí násilí pro zvolenou cílovou
skupinu. Zdůvodněte svou volbu. Zvažte efektivitu dané aktivity.
1.3 Syndrom CAN
Syndrom CAN představuje významné narušení rodinného prostředí chápaného jako
místo bezpečí a zázemí.
Zkratka syndrom CAN pochází z angl. termínu „Child Abuse and Neglect“, což se
v českém odborném prostředí překládá jako syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného
dítěte. V zahraničních zdrojích se můžete v tomto smyslu setkat s označením
„Child Maltreatment“ (někdy psáno i dohromady) vztaženo k dětem do 18 let.
• Syndrom CAN je definován jako poškození tělesného, duševního i společenského
stavu a vývoje dítěte, které vznikne v důsledku jakéhokoli nenáhodného jednání
rodičů nebo jiné dospělé osoby, jež je v dané společnosti hodnoceno jako nepřija-
telné.
• Jde o soubor negativních důsledků špatného zacházení s dítětem.
• Dítě nejčastěji poškozují jeho rodiče, event. další členové rodiny, pokud jsou k
němu necitliví a bezohlední, pokud je podřizují nebo využívají k uspokojení vlastních
potřeb. Toto chování lze chápat jako zneužití fyzické síly či psychické nadřazenosti
a moci dospělého nad komplementárně podřízeným a závislým dítětem
(Vágnerová, M., 2014)
V angl. odborných zdrojích se dále můžete setkat v rámci tohoto syndromu
s rozlišením následujících forem „násilí“ (Violence):
• Fyzické týrání (Physical Abuse) je úmyslné použití fyzické síly proti dítěti, které
může mít za následek fyzické zranění (např. kopání, mlácení, třepání, pálení aj).
• Emocionální týrání (Emotional Abuse) je zde vnímáno jako chování, které poškozuje
sebevědomí nebo emoční pohodu dítěte.
• Sexuální zneužívání (Sexual Abuse) zahrnuje nátlak nebo nucení dítěte k sexuálním
aktivitám (kontaktní i nekontaktní charakter).
• Zanedbávání (Neglect) je zde charakterizováno jako neschopnost uspokojit základní
fyzické a emocionální potřeby dítěte (zejm. bydlení, jídlo, oblečení, vzdělávání a
přístup k lékařské péči). (Preventing Child Abuse & Neglect |Violence Prevention|Injury
Center|CDC. Centers for Disease Control and Prevention [online])
V českém odborném prostředí pracujeme nejčastěji se třemi základními dimenzemi:
Poruchy funkcí rodiny, Syndrom CAN a EAN
32
• týrání (zahrnuje psychické i fyzické),
• sexuální zneužívání (někdy i samostatně vyčleňované jako syndrom CSA, tj.
„Child Sexual Abuse“ – syndrom sexuálně zneužívaného dítěte),
• zanedbávání dítěte.
KORESPONDENČNÍ ÚKOL
Pročtěte celou Úmluvu o právech dítěte a vypracujte následující úkoly:
• stanovte kategorie práv, které Úmluva upravuje, a vypište k nim vždy min. 4 pří-
klady,
• uveďte, zda jsou v Úmluvě stanoveny i nějaké povinnost (nejen práva), a pokud
ano, jaké,
• zamyslete se, jaká práva jsou podle kriminologických a policejních statistik asi
nejčastěji porušována a podtrhněte ta, která souvisejí se syndromem CAN.
SAMOSTATNÝ ÚKOL
V Trestním zákoníku (zákon 40/2009 Sb., v platném znění) vyhledejte a vypište si, jaké
trestné činy jsou spojeny se syndromem CAN (jaké skutkové podstaty trestných činů
naplňují).
V rámci každé výše uvedené dimenze můžeme posuzovat:
• příčiny,
• projevy,
• rizikovost dítěte,
• rizikovost dospělého (pachatele),
• důsledky,
• možnosti diagnostiky,
• možnosti prevence.
Definice syndromu CAN podle Zdravotní komise Rady Evropy (1992) „zahrnuje následující
diagnostické kategorie:
• Fyzické týrání
• Psychické týrání
• Sexuální zneužívání
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
33
• Zanedbávání
• Šikanování
• Systémové týrání (druhotné ponižování)
• Sekundární viktimizace
• Münchhausenův syndrom by proxy
• Specifické týrání“ (In Česká asociace sester, Pracovní postup – syndrom týraného,
zneužívaného a zanedbávaného dítěte, 2009, s. 2)
V současné době se již šikanování vyčleňuje jako samostatný jev, který má svá specifika
a neřeší se v rámci syndromu CAN.
SAMOSTATNÝ ÚKOL
Prostudujte příčiny vzniku syndromu CAN.
Využijte materiál:
VÁGNEROVÁ, Marie. Současná psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 1.
Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0696-5. (kap. 26.1.1 Výskyt a příčiny vzniku, s.
541–544)
V materiálu vyhledejte rovněž pojem Medein komplex (s. 540).
Poruchy funkcí rodiny, Syndrom CAN a EAN
34
Graf 4: Holistický (kosmologický) model vývoje dítěte (Zdroj: Doyle, C., Timms,
Ch., 2014, s. 7)
SAMOSTATNÝ ÚKOL
Dítě může přežít a sebevědomě se vyvíjet pouze tehdy, jsou-li okolní systémy rozumně
uspořádány. V případech, kdy dochází k některému z jevů syndromu CAN, se obvykle
pořádek zhroutil a nastal chaos, nebo příliš rigidní systém maskoval emoční zmatek a
nestabilitu. (Doyle, C., Timms, Ch., 2014)
Pokuste se vysvětlit „kosmos“ (viz graf 4) v němž se dítě pohybuje a jak ho jednotlivé
oblasti a dimenze směrují, rozvíjejí, a naopak co se stane, když některá oblast nebo dimenze
přestane fungovat, nebo funguje deviantně.
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
35
„Fenomén Popelka/syndrom Popelka“ (Phenomen on Cindarella/Cindarella syndrome/Cindarella
Effect)
S tímto označením se setkáte v odborných zdrojích pro různá témata, pro nás bude nyní
důležitý první z pohledů:
• Situaci, kdy si rodič vybere pouze jedno dítě jako „terč“ týrání, zneužívání nebo
zanedbávání. Bez vazby na biologičnost rodiče. (Doyle, C., Timms, Ch., 2014)
• Podle některých názorů evoluční psychologie se jedná o efekt, kdy se může projevit
vyšší hladina agresivity u „nebiologických“ rodičů, oproti biologickým. (Daly,
M.,Wilson, M., 1985)
• Dále bývá výraz vysvětlován jako strach ženy z nezávislosti (finanční, citové aj.),
spojený s touhou, aby se ostatní o danou osobu starali. Zvýrazňuje se současně
s věkem. (Dowling, C., 1981) Často se spojuje s nerealistickým očekávání ideálního
partnera (prince) a nedůvěrou dosáhnout „štěstí“ vlastními silami. Někdy se
projevuje i frustrace za závislosti, kdy ženy po závislosti touží, ale bojí se, co by to
mohlo pro ně znamenat. (Psychology Behind The Cinderella Complex. Women's
Health&Wellness [online]) Určitý význam může tato teorie získat i v rámci tématu
domácího násilí.
1.3.1 ZANEDBÁVÁNÍ DÍTĚTE
Zanedbávání dítěte můžeme definovat jako neaktivitu v oblasti zajišťování péče o dítě
a uspokojování jeho potřeb ze strany osob, které jsou zodpovědné za tuto péči. Jedná se
především o péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, o ochranu
dítěte, zajišťování výchovy a vzdělání dítěte.
Oblasti zanedbávání:
• fyzická (zanedbávání výživy, zajištění základních potřeb, zajištění odpovídajícího
ošacení atp.),
• emoční (zanedbávání dítěte v oblasti citové – emoční),
• kognitivní (zanedbávání dítěte v oblasti rozumového rozvoje; nerozvíjení dítěte,
nedostatek podnětů),
• sociální (zejm. omezování kontaktů s okolím),
• psychomotorická (omezování pohybu, nerozvíjení motoriky).
V extrémních případech dochází k zanedbávání ve všech oblastech, v tom případě můžeme
hovořit o zanedbávání komplexním.
Poruchy funkcí rodiny, Syndrom CAN a EAN
36
Důsledkem zanedbávání, v případě, že jedná o dlouhodobé neuspokojování potřeb dítěte
v dostatečné míře je deprivace. Obdobně jako u zanedbávání můžeme hovořit o de-
privaci:
• citové,
• kognitivní,
• sociální,
• psychomotorické,
• KOMPLEXNÍ.
O subdeprivaci hovoříme v případě, kdy se jedná o mírnější formu deprivace, nejsou
respektovány některé z potřeb dítěte. Jedná se zejména o sníženou akceptaci dítěte, sníženou
empatii, sníženou frekvenci interakcí. Je obtížněji identifikovatelná než deprivace.
(Vágnerová, M., 2014)
SAMOSTATNÝ ÚKOL
Popište, jak se liší pojmy frustrace – subdeprivace – deprivace.
K dané oblasti prostudujte:
Vágnerová, Marie. Současná psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 1. Praha:
Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0696-5. (kap. 26.1 Syndrom CAN – syndrom týraného,
zneužívaného a zanedbávaného dítěte, kap. 26.2 Psychická deprivace, a kap. 26.3 Sociokulturní
deprivace s. 539–555)
1.3.2 TÝRÁNÍ DÍTĚTE
DEFINICE
„Týráním se rozumí chování rodičů či jiných osob, který dítě tělesně či duševně poškozuje
a ohrožuje tak i jeho další vývoj“ (Vágnerová, M., 2014, s. 556), tím jsou dány i
tyto dvě základní formy. Zároveň se jedná i o nezabránění v takovém jednání, tj. ubližování
a utrpení.
V případě tělesného týrání se tedy jedná o fyzické ubližování různé intenzity i charakteru.
Tato aktivita vždy negativně působí i na psychiku dítěte. Projevuje se např. nadměr-
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
37
ným fyzickým trestáním, bitím, škrcením, kopáním, pálením (např. cigaretou), odpíráním
jídla, poleptání, úmyslné otrávení, řezání aj.
„Národní strategie prevence násilí na dětech zahrnuje rovněž definici pojmu „tělesný
trest“, která vychází z definice přijaté Výborem OSN pro práva dítěte v roce 2001.
Tělesným trestem dítěte se rozumí každý trest, kde je použita tělesná síla
způsobující bolest, či byť nepatrný diskomfort dítěte. Tělesný trest za použití
předmětu, na citlivou část těla, nebo když po ranách zůstávají na těle stopy, je již
považován za týrání dítěte.“ (MPSV. Vyjádření vlády České republiky. [onine], s. 2)
Psychické týrání je hůře diagnostikovatelné, odhalitelné, často probíhá skrytě.
SAMOSTATNÝ ÚKOL
K dané oblasti prostudujte:
VÁGNEROVÁ, Marie. Současná psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 1.
Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0696-5. (kap. 26.4 Týrané dítě, s. 556 – 562)
1.3.3 SEXUÁLNÍ ZNEUŽÍVÁNÍ DÍTĚTE
V případě sexuálního zneužívání dítěte se jedná o využití dítěte k sexuálnímu uspokojení
dospělého. Někdy se hovoří v souladu také o sexuálním násilí na dětech, vnímaném
jako jakýkoli sexuální akt, kdy objektem zájmu je dítě, nebo který se děje před dětmi
proti jejich vůli nebo se kterými nemohou vědomě souhlasit z důvodu fyzické, emocionální,
mentální nebo jazykové bariéry. Pachatel využívá své mocenské a pravomoci k
uspokojování vlastních potřeb na úkor dítěte. (UBSKM, Definition von sexuellem
Missbrauch. [online])
FORMY SEXUÁLNÍHO ZNEUŽÍVÁNÍ
• nekontaktní sexuální aktivity (verbální komentář se sexuálním obsahem, kontextem,
exhibicionismus, voyeurismus),
• kontaktní sexuální aktivity (penetrativní/pronikající; nepenetrativní např. osahávání,
které přináší sexuální uspokojení),
• sexuální využívání dětí (výroba pornografie, prostituce; nejen komerční charakter,
ale bývá také spojeno s potřebou tímto způsobem sexuálního uspokojení) (Vágnerová,
M., 2014)
Primární prevence sexuálního zneužívání na dětech by se měla orientovat minimálně
na tyto oblasti:
Poruchy funkcí rodiny, Syndrom CAN a EAN
38
• samotná sexuální výchova (zejm. rodina, škola), v rámci ní, i mimo ni:
• tělesné uvědomění (pozitivní hodnocení, přijetí; vnímání hranic „jak blízko, je už
příliš blízko”),
• práce s emocemi (prevence manipulace),
• schopnost říci NE (schopnost říci, že se mi něco nelíbí),
• práce s důvěrou (práce s pojmem „tajemství“; nemít strach požádat o pomoc),
• systém pomoci (vědět na koho se mohu obrátit),
• otázka studu a pocitu viny (UBSKM. Präventive Erziehung. [online]).
Speciální oblastí je sexuální násilí prostřednictvím digitálních médií. Digitální média
nabízí dětem prostot pro komunikaci a sdílení prostřednictvím sociálních sítí, k nimž se
vztahuje riziko sexuálního násilí, predátorství. Je potřeba diskutovat tato témata jak z pohledu
hrozby, tak z pohledu znalosti vlastních práv (např. sdílení pornografického materiálu
atp.).
SAMOSTATNÝ ÚKOL
K dané oblasti prostudujte:
VÁGNEROVÁ, Marie. Současná psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 1.
Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0696-5. (kap. 26.5 Sexuálně zneužívané dítě, s.
563–574)
PRO ZÁJEMCE
SZOTKOWSKI, René a kol. Sexting u českých dětí. 1. vydání. Olomouc: Univerzita
Palackého v Olomouci, 2020. ISBN 978-80-244-5793-2.
WEISS, Petr a kol. Sexuální zneužívání dětí. Vyd. 1. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-
247-0929-5.
SAMOSTATNÝ ÚKOL
V uvedené literatuře vyhledejte a charakterizujte následující specifické formy syndromu
CAN:
• Komerční sexuální zneužívání (formy, typy, podoby KSZ, společná charakteristika
obětí)
• Organizované týrání a zneužívání, pří. rituální týrání a zneužívání (LANGMEIER,
Josef a KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. Vyd. 4., přeprac. a
dopl. Praha: Grada Publishing, 2011. ISBN 978-80-247-1284-0. s. 284)
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
39
• Systémové týrání (druhotné ponižování) (ŠPATENKOVÁ, Naděžda a kol. Krize a
krizová intervence. Vydání 1. Praha: Grada, 2017. ISBN 978-80-247-5327-0. Kapitola
9.2 Špatenková, Ševčík – Děti jako oběti násilí v rodinách. s. 209—210)
• Münchhausenův syndrom by proxy (FISCHER, Slavomil a ŠKODA, Jiří. Sociální
patologie: závažné sociálně patologické jevy, příčiny, prevence, možnosti řešení.
2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-5046-0. s.
163)
• Sekundární viktimizace (FISCHER, Slavomil a ŠKODA, Jiří.Sociální patologie:
závažné sociálně patologické jevy, příčiny, prevence, možnosti řešení. 2., rozš. a
aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-5046-0. s. 163)
Diagnostika jednotlivých podob syndromu CAN je obtížná v tom, také díky tomu, že
projevy mohou být nejasné, nejednoznačné a je potřeba myslet na to, že případné falešné
obvinění se velmi těžce vyvrací a jedinci již často zůstává jistá nálepka.
KORESPONDENČNÍ ÚKOL
Prostudujte problematiku diagnostiky syndromu CAN:
• diagnostika zanedbávaného dítěte (PEMOVÁ, Terezie a PTÁČEK, Radek. Zanedbávání
dětí: příčiny, důsledky a možnosti hodnocení. 1. vydání. Praha: Grada Publishing,
2016. ISBN 978-80-247-5695-0. Kapitola 8 Hodnocení zanedbávání, s.
113—141.)
• diagnostika týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte
• DUNOVSKÝ, Jiří et al. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. 1. vyd., dot. Praha:
Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-192-5. (v publikaci vyhledejte informace
týkající se možných příznaků syndromu CAN)
• (Pro zájemce: Specifické diagnostikování můžete nalézt v materiálu:
MYDLÍKOVÁ, Eva, SLANÝ, Jaroslav a KOVÁČOVÁ, Mariana. Diagnostika
syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Překlad Milada Holičková.
Vydání první. Praha: Portál, 2021. ISBN 978-80-262-1834-0.)
Porovnejte informace v materiálech. Vypište si ke každé formě příznaky, určete, v čem
se mohou shodovat a v čem jsou naopak jednotlivé formy specifické.
Poruchy funkcí rodiny, Syndrom CAN a EAN
40
SAMOSTATNÝ ÚKOL
Primární prevence syndromu CAN je tématem realizovaný školou, charakterizována je
v Metodickém doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže (Dokument
MŠMT č.j.: 21291/2010-28), konkrétně v příloze č. 5 Syndrom CAN. Projděte
podrobně tuto přílohu, která patří ke stěžejním dokumentům, které je potřeba znát.
KORESPONDENČNÍ ÚKOL
Navrhněte primárně preventivní aktivitu k tématu syndromu CAN pro zvolenou cílovou
skupinu. Zdůvodněte volbu dané aktivity. Zvažte efektivitu dané aktivity.
ÚKOL K ZAMYŠLENÍ
Shlédněte následující video k tématice teorie attachementu Johna Bowlbyho a Mary
Ainsworth dostupné zde, a přemýšlejte, jak souvisí s tématikou syndromu CAN.
PRO ZÁJEMCE
K tématu syndromu CAN doporučuji prostudovat také:
• kap. 10.3 (Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte, s. 160-163) ,
dále kap. 10.4 (Psychická deprivace v dětství, s. 163) a kap. 10.5 (Rizikové faktory
a sociální důsledky nevhodného působení rodiny, s. 164-167) z materiálu:
FISCHER, Slavomil a ŠKODA, Jiří. Sociální patologie: závažné sociálně patologické
jevy, příčiny, prevence, možnosti řešení. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Grada,
2014. Psyché. ISBN 978-80-247-5046-0.
1.4 Syndrom EAN
Pro oblast zanedbávání, týrání a zneužívání skupiny seniorů používá odborná terminologie
pojem „syndrom EAN“ (Elder Abuse and Neglect Syndrom) a pojem „domácí násilí
na seniorech“. Syndrom EAN je obsahově širší a v podstatě je domácí násilí na seniorech
jeho podskupinou. Syndrom EAN se může odehrávat i v institucionální péči.
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
41
K nějaké formě násilí, nebo zanedbávání dochází u min. 15,6 % lidí ve věku nad 60
let. Objektivní data však nejsou k dispozici, jedná se pouze o potvrzené případy. Celkový
počet je tedy mnohem vyšší. Výzkumy dokonce naznačují, že se prevalence EAN
v domácím prostředí i v institucích zvýšila během pandemie COVID-19. V domácím prostředí
dokonce až na 84 %. (WHO. Elder abuse, 2021 [online])
Světová zdravotnická organizace (WHO) vnímá syndrom EAN jako jednorázový nebo
opakovaný čin nebo nedostatek vhodného jednání, ke kterému dochází v jakémkoli vztahu,
kde existuje očekávání důvěry, což způsobuje újmu nebo úzkost starší osobě. Tento
typ násilí představuje porušení lidských práv a zahrnuje:
• fyzické, sexuální, psychické a emocionální zneužívání,
• finanční a materiální zneužívání,
• opuštění,
• zanedbání,
• vážnou ztrátu důstojnosti a respektu. (WHO. Elder abuse, 2021 [online])
Domácí násilí, v němž je obětí senior, má svá specifika. Můžeme ho vymezit jako
dlouhodobé a opakované násilí směrem k osobě seniorského věku, které má za důsledek
zranění, poškození zdraví ale i psychickou ujmu, ztrátu domova, celoživotních úspor,
důstojnosti, nezávislosti a bezpečí. (Kosařová, J., 2014)
V seniorském věku dochází k postupnému úbytku fyzických sil, zhoršuje se často kvalita
života díky zdravotním problémům a z toho důvodu je někdy omezen i sociální kontakt
se širším okolím.
Mezi faktory, které podporují vznik EAN patří:
• závislost na okolí (péči atp.),
• sociální izolovanost,
• nedostatek sebedůvěry,
• dlouhodobé závažnější onemocnění,
• návrat dospělých dětí k rodičům (zejm. v případě, pokud jsou tyto osoby závislé na
alkoholu, drogách atp.),
• soužití starších lidí s duševně nemocnými dospělými dětmi (Kosařová, 2014),
• funkční postižení a s ním spojená závislost na okolí,
• špatné fyzické,
• duševní zdraví,
• kognitivní poruchy,
• nízký příjem,
• na úrovní společnosti – ageismus vůči starším lidem a určité kulturní normy (např.
normalizace násilí. (WHO. Elder abuse, 2021 [online])
Poruchy funkcí rodiny, Syndrom CAN a EAN
42
1.4.1 FORMY EAN
Aktivní formy:
• fyzické násilí,
• psychické násilí, (Bílý kruh bezpečí, 2012)
o nerespektování lidské důstojnosti (urážky, vyhrožování, zesměšňování,
nadávky, dehonestace) (Kosařová, J., 2014)
• sociální izolace (omezování kontaktu),
• finanční a materiální zneužívání (ekonomické vydírání, krádeže, odebírání důchodu
atp.),
• omezování svobodného rozhodování (např. nátlak na převod majetku, znemožnění
volby vlastního bydliště),
• úmyslné předávkování léky, či jiná manipulace s medikací,
• sexuální násilí (kontaktní forma i nekontaktní forma)
Pasivní formy:
• zanedbávání osobní hygieny,
• nedostatečné poskytování výživy,
• nedostatečné poskytování základní zdravotní péče,
• odmítání návštěvy lékaře nebo pečujících osob (Bílý kruh bezpečí, 2012),
• neinformovanost o právech. (PČR, Násilí páchané na seniorech [online]).
Mezi specifické typy patří systémové týrání a tzv. „mistreatment“ (nevhodné jednání
ZNAKY NÁSILÍ NA SENIORECH
fyzické násilí:
• poranění (výrony, poranění oka, hematomy, zlomeniny, popáleniny),
• opakovaná zranění – hematomy, řezné rány, popáleniny, odřeniny,
• opakovaná a stará zranění – pro něž nemá senior vysvětlení,
• časté návštěvy u lékaře – podvrtnutí, polámané kosti, zlomeniny,
• modřiny na těle, modřiny na vnitřních stehnech (možné sexuální
násilí),
psychické násilí:
• úzkost, zmatenost,
• potíže se spánkem, stud,
• deprese, beznaděj, myšlenky na sebevraždu,
• výrazný úbytek na váze, nebo naopak nárůst, který není způsoben nemocí,
ekonomické násilí:
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
43
• nucení k podpisu dokumentů, kterým senior nerozumí,
• nucení k převodu nemovitosti,
• neobvyklé převody hotovosti, vybírání z bankomatu u ležící osoby,
• nucení k půjčkám,
• příslib doživotní péče za odkázání majetku,
sexuální násilí:
• sexuálně přenosné nemoci, infekce,
• bolestivost v oblasti genitálií (modřiny na vnitřní straně stehen),
• krvácení v oblasti genitálií. (Kosařová, J., 2014)
ZNAKY ZANEDBÁVÁNÍ
• chybějící osobní péče, špinavé prádlo, neostříhané nehty, přítomnost výkalů,
• zanedbanost, podvýživa,
• dehydratace, kdy je extrémní žízeň,
• sucho v ústech, apatie, bolestivost,
• nedostatek pomůcek – brýle, naslouchátka, chodítka, berle,
• proleženiny.
DRUHY EAN
• mezigenerační EAN (soužití s dospělými dětmi – generační násilí; nebo vnoučaty –
transgenerační násilí)
• EAN uvnitř partnerského vztahu
• EAN páchaný jinou osobu
ÚKOL K ZAMYŠLENÍ
Zamyslete se nad možnými příčinami syndromu EAN a důvody, proč senior mnohdy
odmítá pomoc. Veřejně problémy řeší pouze přibližně 16% obětí.
Důsledkem syndromu EAN je u seniora zejména zvýšený stres, zvýšený pocit bezmoci,
často zhoršení psychického a s tím souvisejícího zdravotního stavu, v extrémním
důsledku až předčasná smrt.
Poruchy funkcí rodiny, Syndrom CAN a EAN
44
ÚKOL K ZAMYŠLENÍ
Zamyslete se na tím, jakým způsobem probíhá a nakolik je efektivní prevence syndromu
EAN. Vyhledejte i na internetu a vypište si příklady.
PREVENCE SYNDROM EAN
Bylo vyzkoušeno mnoho strategií prevence a reakcí na zneužívání, týrání a zanedbávání
starších lidí, ale důkazy o účinnosti většiny těchto intervencí jsou v současnosti omezené.
Mezi strategie považované za nejslibnější patří:
• intervence pečovatelů, které poskytují služby ke zmírnění „břemene péče“,
• programy pro správu peněz pro starší dospělé ohrožené finančním vykořisťováním,
• linky pomoci a nouzové přístřešky,
• multidisciplinární týmy, protože požadované reakce často procházejí mnoha systémy,
včetně trestního soudnictví, zdravotní péče, péče o duševní zdraví, služeb
ochrany dospělých a dlouhodobé péče. (WHO. Elder abuse, 2021 [online])
V některých zemích převzal vedoucí úlohu nad řešením syndromu EAN sektor zdravotnictví,
zatímco v jiných se vedení ujal sektor sociální. Celosvětově se o syndromu
EAN ví zatím velmi málo, zejména o tom, jak mu předcházet, a to především v rozvojových
zemích. (WHO. Elder abuse, 2021 [online])
KORESPONDENČNÍ ÚKOL
Navrhněte primárně preventivní aktivitu k tématu syndromu EAN. Zdůvodněte svou
volbu. Zvažte efektivitu dané aktivity.
SHRNUTÍ KAPITOLY
Rodina je důležitou jednotkou společnosti, prochází vývojem v souvislosti s vývojem
celé společnosti. V odborných zdrojích nalezneme různé definice. Můžeme ji vnímat jako
dynamický systém, sociální systém, společenský subsystém, strukturovaný celek nebo
jako instituci a vztahovou síť. Je důležité ji rozlišit od pojmu domácnost. Význam rodiny
v současnosti je propojen na její funkčnost. Můžeme hovořit o funkci biologickoreprodukční,
sociálně-ekonomické, socializačně-výchovné, emocionálně-psychologické.
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
45
Každá z těchto funkcí může být porušena. Hovoříme o čtyřech pásmech funkčnost – rodina
funkční, problémové, dysfunkční a afunkční. Je potřeba mezi těmito pásmy rozlišovat
pečlivě, neboť nedostatečná a nesprávná diagnostika a s ní spojená intervence by mohla
mít velmi negativní dopad na vývoj dítěte i celé rodiny. Mezi negativní deviace vyskytující
se v rodině a související s poruchou jejích funkcí patří: domácí násilí, syndrom CAN,
syndrom EAN.
VYBRANÉ OTÁZKY PRO KONROLU SAMOSTUDIA
• Vyjmenujte, popište a uveďte příklady poruch funkcí rodiny.
• Popište, co je to sanace rodiny a v kdy se uplatňuje.
• Uveďte příklady determinant ovlivňujících funkčnost rodiny, kategorizujte je.
• Definujte pojem domácí násilí.
• Uveďte vztah mezi pojmy domácí násilí, násilí v rodině, syndrom CAN, syndrom
EAN.
• Popište dynamiku domácího násilí.
• Popište možnosti primární prevence domácího násilí.
• Popište projevy jednotlivých typů syndromu EAN.
• Popište typy komerčního sexuálního zneužívání.
• Charakterizujte Münchhausenův syndrom by proxy.
OTÁZKY
1. Rodina afunkční je v rámci definovaných pásem funkčnosti rodiny:
a. rodina, v níž jsou porušeny všechny funkce, je nutná sanace rodiny
b. rodina, v níž jsou poškozeny některé funkce
c. rodina, která neplní své funkce, přestává plnit svůj základní účel
d. rodina, která má poškozenu jen jednu funkci
e. rodina, která vyžaduje péči pedagogicko psychologické poradny
2. Syndrom CAN je zkratka:
a. Child Abnormal and Nonkonform
b. Child Abuse and Neglect
c. Child Aberration and Nonrespect
d. Child Aggression and Nonaid
e. Child Ageing and Negativism
Poruchy funkcí rodiny, Syndrom CAN a EAN
46
3. Kdo vytvořil koncepci pásem funkčnosti rodiny?
a. Z. Matějček
b. F. Koukolík
c. J. Dunovský
d. J. Drtilová
e. D. Ševčík
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
47
2 SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ ASPEKTY CHUDOBY, NEZAMĚSTNANOSTI
A BEZDOMOVECTVÍ
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY
Následující kapitola se věnuje třem velkým oblastem, které jsou však často provázané,
jedná se o oblast chudoby, nezaměstnanosti a bezdomovectví. Zdůrazněny jsou především
determinující faktory, projevy, formy a zmíněny důsledky. Pro více informací budete odkazováni
rovněž na další zdroje. Zmíněno bude také propojení na oblast sociální politiky.
CÍLE KAPITOLY
• Student dokáže definovat pojem „chudoba“.
• Student dokáže rozlišit a popsat jednotlivé formy a podoby chudoby, uvést jejich
příklady a zvážit jejich důsledky.
• Student dokáže vlastními slovy vysvětlit vztah chudoby k hmotné nouzi a depriva-
ci.
• Student dokáže objasnit, které skupiny patří mezi chudobou nejvíce ohrožené.
• Student dokáže popsat faktory determinující vznik chudoby.
• Student dokáže vlastními slovy popsat důsledky chudoby, specificky pak i pro děti.
• Student dokáže stručně objasnit situaci chudoby v ČR.
• Student dokáže rozlišit jednotlivé koncepty chudoby a uvést příklady.
• Student dokáže definovat pojem nezaměstnanost.
• Student dokáže rozlišit a popsat druhy nezaměstnanosti a uvést příklady.
• Student dokáže stručně objasnit situaci nezaměstnanosti v ČR.
• Student dokáže charakterizovat význam práce pro člověka a příčiny nezaměstna-
nosti.
• Student dokáže rozlišit a popsat fáze reakce na nezaměstnanost a změny psychiky
nezaměstnaných osob (zejm. dlouhodobě).
• Student dokáže charakterizovat strategie zvládání nezaměstnanosti ze strany jedin-
ce.
• Student dokáže popsat životní styl osob dlouhodobě nezaměstnaných a jeho souvislost
s rizikovým chováním.
• Student dokáže definovat pojem bezdomovectví.
• Student dokáže rozlišit jednotlivé formy bezdomovectví podle ETHOS a uvést pří-
klady.
• Student dokáže charakterizovat různé typy bezdomovectví a uvést příklady.
• Student dokáže kategorizovat příčiny bezdomovectví.
Sociálně patologické aspekty chudoby, nezaměstnanosti a bezdomovectví
48
• Student dokáže charakterizovat životní styl osoby bez domova spojený často i se
změnami osobnostních rysů jedince.
• Student dokáže vlastními slovy popsat, co je to sociální bydlení.
ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU
K prostudování této kapitoly budete potřebovat čas přibližně 7—8 hodin.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY
Chudoba, příjmová chudoba, hmotná nouze, materiální deprivace, subjektivní chudoba,
absolutní chudoba, relativní chudoba, životní minimum, existenční minimum, sociální
exkluze, stará chudoba, nová chudoba, viditelná chudoba, skrytá chudoba, konsezuální
koncepce chudoby, objektivní chudoba, nezaměstnanost, míra nezaměstnanosti (obecná a
registrovaná), míra zaměstnanosti, dobrovolná nezaměstnanost, frikční nezaměstnanost,
systémová nezaměstnanost, cyklická nezaměstnanost, sezónní nezaměstnanost, neuplná
zaměstnanost, jobstagnation, nepravá nezaměstnanost, bezdomovectví, rooflessness, houselessness,
nejisté bydlení, nevyhovující bydlení, zjevné bezdomovectví, skryté bezdomovectví,
potenciální bezdomovectví, chronické bezdomovectví, epizodické bezdomovectví, přechodné
bezdomovectví, sociální bydlení, prostupné bydlení, housingfirst.
2.1 Chudoba
PRŮVODCE TEXTEM
Problematika chudoby je obsáhlá, pro potřeby tohoto studijního textu uvedeme pouze
základní informace.
Obecně přijímaná koncepce chudoby neexistuje. Goldmann (2001, s. 82) ji vymezuje
jako „nedostatek hmotných prostředků jedinců nebo sociálních skupin, který omezuje
možnosti spotřeby natolik, že neumožňuje zabezpečení základních životních potřeb na
přiměřené úrovni.“
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
49
Podle Žilové (2005) je chudoba vždy definovaná ve vztahu ke standardu dané spo-
lečnosti.
Noack (2001) vymezuje chudobu v širším smyslu jako nedostatečné zabezpečení
(Unterversorgung) a zdůrazňuje, že se takto pojatá chudoba nevztahuje jen k nedostatku
příjmů, ale také k nezaměstnanosti, nedostatečnému vzdělání, kvalitě bydlení a zdravotnímu
stavu. Zvláště vzdělanostní faktor se pak jeví jako rozhodující. (Noack, W., 2001)
Obecně se často nedostatkem příjmu rozumí pokles pod 60 % průměrného národního příjmu
na spotřební jednotku, tzv. příjmová chudoba (Sirovátka, T. a kol., 2005).
Žižková (1997) vnímá spojitost chudoby s hmotnou nouzí a deprivací, která může
být sociální, pracovní, bytová, sídelní, zdravotní aj. Je nutno zdůraznit, že primárně je
chudoba spjata s materiální (hmotnou) nouzí a ostatní zmíněné faktory jsou s ní spjaty
spíše sekundárně. Žižková (1997) dále uvádí rozlišení chudoby na koncepci subjektivní a
objektivní. Objektivní koncepce se dále dělí na absolutní a relativní.
Velmi často používaný pojem je také obecně deprivace materiální. Je definována
vymezenými indikátory, 13 proměnnými, z nichž si domácnost nemůže dovolit minimálně
8 proměnných (sleduje se i na úrovni osob, kdy je hranicí 5 proměnných):
• „Nahrazovat obnošené oblečení za nové (nikoli second handové).
• Mít dva páry dobře padnoucích bot.
• Každý týden utratit malou sumu peněz pro sebe, aniž by se musely s někým radit.
• Pravidelně se účastnit volnočasových aktivit.
• Posedět s přáteli či příbuznými u jídla či pití alespoň jednou za měsíc. Domácnost
si nemůže dovolit:
• Kupovat nový nábytek a vyměnit jej za opotřebovaný.
• Jíst maso, drůbež nebo ryby (nebo jejich vegetariánské náhražky) každý druhý den.
• Dostatečně vytápět byt.
• Zaplatit neočekávaný výdaj ve výši několika tisíc korun. (pozn. v roce 2018 to bylo
10 700,- Kč)
• Zaplatit ročně všem členům domácnosti alespoň týdenní dovolenou mimo domov.
• Hradit náklady spojené s bydlením – nájemné, splátky hypotéky, platby za energie
(elektřinu, teplo, plyn a vodu) a splátky ostatních půjček, úvěrů nebo leasingu.
• Osobní automobil.
• Počítač a připojení k internetu.“ (ČSÚ, Jak se měří materiální deprivace [online])
Starší model (do roku 2018) hovořil o 4 položkách z 9 (nyní se již nevyužívá):
• „Zaplatit neočekávaný výdaj ve výši několika tis. Kč (9 600 Kč v roce 2014)
• Jíst maso, drůbež nebo ryby (nebo jejich vegetariánské náhražky) každý druhý den.
• Dostatečně vytápět byt.
• Zaplatit ročně všem členům domácnosti alespoň týdenní dovolenou mimo domov.
Sociálně patologické aspekty chudoby, nezaměstnanosti a bezdomovectví
50
• Mít pračku.
• Vlastnit barevnou televizi.
• Mít telefon.
• Používat osobní automobil.
• Hradit náklady spojené s bydlením – nájemné, splátky hypotéky, platby za energie
(elektřinu, teplo, plyn a vodu) a splátky ostatních půjček, úvěrů nebo leasingu.“
(ČSÚ, Jak se měří materiální deprivace [online])
Subjektivní chudoba je založena na individuálním (subjektivním) vnímání a hodnocení
vlastní životní situace jedince či domácnosti, nedá se zobecnit.
Absolutní chudoba souvisí s poklesem příjmů na či dokonce pod existenční (substituční)
minimum, což je hranice, která dovoluje uhradit potřeby holého přežití. Z výzkumů
bohužel vyplývá, že je v malé míře stále zastoupena i ve vyspělých zemích a to i přes
existenci záchranné sociální sítě.
Relativní chudoba závisí na vývoji celkové příjmové úrovně, zpravidla se vztahuje
k průměrnému životnímu standardu ve společnosti (a poklesu pod něj). To znamená, že
člověk uspokojuje své základní životní potřeby, které jsou v dané společnosti běžné, ale
zároveň se cítí ze společnosti vyloučen či v určitém smyslu deprivován (Žižková, J.,
1997). Vztahuje se k ní hranice nazvaná sociální minimum, která odráží celkovou životní
úroveň v zemi a životní minimum, které se pohybuje mezi minimem sociálníma existenčním
(Goldmann, R., 2001). Životní minimum je ve většině zemí ukotveno legislativně
a jeho hranice se mění s měnícími se podmínkami ve společnosti, zejména v její ekonomické
oblasti. Institut životního minima a zejména zajištění této příjmové hranice všem
občanům státu je důležitým nástrojem sociální politiky.
SAMOSTATNÝ ÚKOL
V zákoně č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu vyhledejte aktuální definici
existenčního a životního minima. (Můžete využít webový portál Zákony pro lidi)
Mezi chudobou nejvíce ohrožené skupiny patří podle Noacka (2001):
• nezaměstnaní, zejména dlouhodobě nezaměstnaní,
• samoživitelé rodiny, zejména ženy, které musí pracovat i za nízký plat, nebo přijímají
sociální pomoc (péči); také pro děti znamená chudoba sociální deklasování,
protože nemohou mít prestižní věci uznávané vrstevnickou skupinou,
• osoby bez doma,
• postižení a chronicky nemocní, kteří jsou závislí na sociální pomoci (péči),
• senioři,
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
51
• ženy, a to z různých důvodů: svobodné matky, díky nižším výdělkům, méně prestižní
práci,
• rodiny s více dětmi,
• mladé rodiny, které mají už jedno nebo dvě děti, ale ještě stále nízké příjmy
a přesto musí platit vysoké nájemné.
Uvedené potvrzuje také výzkumná zpráva (Sirovátka, T. a kol., 2005) zabývající se
příjmovou chudobou, materiální deprivací a sociálním vyloučením v ČR a zemích EU.
Jako nejvýraznější faktory ovlivňující chudobu jsou uvedeny:
• ekonomická aktivita,
• vzdělání,
• věk (obecně nejvíce ohroženou skupinou jsou děti do 18 let),
• počet dětí v rodině (čím více dětí v rodině, tím větší riziko chudoby a naopak; nejvíce
ohroženou skupinou jsou neúplné rodiny),
• pohlaví (chudoba se častěji objevuje u žen) (Sirovátka, T. a kol., 2005).
Primární příčiny relativní chudoby můžeme spatřovat v nedostatečném vzdělání
a rozdílných životních hodnotách (zejm. vnímání hodnoty vzdělání a práce).
Jako sekundární příčiny je pak možno vnímat nezaměstnanost (zejména dlouhodobou)
a nízké příjmy (mzda, důchod). Specifickou příčinou, která je nejméně ovlivnitelná, jsou
rozdíly v bohatství, ve smyslu rodového majetku či ekonomicky stabilního rodinného
zázemí.
Důsledky chudoby jsou to zejména: sociální exkluze (sociální vyloučení) a deprivace
(sociální, materiální, pracovní, bytová, zdravotní aj.). Žilová (2005) se domnívá, že mezi
nejvýraznější důsledky chudoby pro rodinu patří:
• negativní vliv na vzdělanostní, psychický a zdravotní stav dětí, vytváří se silné
předpoklady reprodukce chudoby v další generaci,
• negativní vliv na vnitrorodinné vztahy a atmosféru (pozn. autora: i celkové klima),
zvyšuje se výskyt konfliktů, skrytého či manifestovaného násilí, zanedbávání výchovy
dětí apod.
Hmotná chudoba přináší dětem omezení, je zátěží pro celou rodinu. Materiální situace
může vést podle Chassého (2004) k tomu, že rodiny plní omezeně, nebo v extrémním
případně nemohou vůbec plnit své funkce. Chudé rodiny žijí většinou v malých bytech, to
přináší společné sdílení pokoje se sourozenci, nebo dokonce úplné chybění dětského pokoje.
Děti pak nemají své soukromí a ani klidné místo na učení. Chudé děti mají omezenější
možnosti trávení volného času a rozvíjení svého případného talentu, omezenější
možnost cestovat, narušeny mohou být i vztahy s vrstevníky (Chasse, K.,A., 2004). Materiální
chudoba na sebe tedy druhotně nabaluje další problémy, které mohou v extrémním
případě vést až k selhání rodiny či deviantnímu chování.
Sociálně patologické aspekty chudoby, nezaměstnanosti a bezdomovectví
52
Zastoupení relativně chudých osob ve společnosti se váže také k příslušnosti ke společenské
třídě. Nejnižší sociální třídy jsou relativní chudobou ohroženy nejvíce (Noack, W.,
2001). Samozřejmě to souvisí zejména s výše uvedeným faktorem vzdělání. Ocitáme se v
kruhu, když si uvědomíme, že nízké vzdělání může zapříčinit chudobu a jedním
z důsledků chudoby je nízký socioekonomický status jedince či rodiny. Z různých výzkumu
(PISA, Kalibro aj.) vyplynulo, že nízký socioekonomický status rodiny má negativní
vliv na školní výsledky žáků, a tudíž jsou do budoucna i oni potenciálně ohroženi
chudobou. Někdy se v souvislosti s tím hovoří o pojmu autoreprodukce vzdělání, kdy
dochází k tomu, že si děti vybírají a dosahují určitou úroveň vzdělání v závislosti na tom,
jakou úroveň vzdělání dosáhli jejich rodiče. (Ale naopak u některých dětí se projevuje
tzv. mezigenerační vzdělanostní mobilita, kdy děti dosahují vyššího nebo nižšího vzdělání
než rodiče). Úroveň dosaženého vzdělání spoluvytváří sociální status jedince a tím působí
na jeho zařazení do určité sociální vrstvy (Průcha, J., 1999).
Existují dvě roviny možného řešení chudoby, a to rovina preventivní a následná.
Podle Goldmanna (2001) se v rámci preventivní roviny uplatňuje politika vzdělávací,
politika zaměstnanosti a sociální zabezpečení. Zmíněné systémy se podle nás uplatňují i
v rovině následné, kdy jsou jejich jednotlivé nástroje uplatňovány v rámci intervenčního
zásahu vůči osobám, které se již ve stavu relativní chudoby ocitly. Řešení se však nemusí
omezit pouze na centrální úroveň (top management), tj. na úroveň politiky vzdělávací,
sociální a zaměstnanosti. Důležitý je i zásah na úrovni komunitní.
Konkrétní situace v datech:
• Míra příjmové chudoby se dlouhodobě pohybuje mezi 9 a 10 %. V roce 2018 se
týkala 9,6 % osob.
• Trvale nejohroženější skupinou jsou nezaměstnaní (53 % v roce 2018) a dále s odstupem
samoživitelé s dětmi (30 %), i když u nich je v tomto směru oproti předchozímu
období patrné zlepšení, riziko příjmové chudoby klesá rovněž v úplných
rodinách se třemi a více dětmi (16 %).
• Vzrůstá podíl jednotlivců ohrožených chudobou (28 %), zvláště 65letých a starších
(37 %) a žen žijících samostatně (34 %).
• Míra materiální deprivace ve srovnání s příjmovou chudobou klesá, v roce 2018
si minimálně čtyři z devíti sledovaných položek nemohlo z finančních
důvodů dovolit 2,8 % osob. (Pozn. Je otázkou, jak se situace bude vyvíjet po pandemii
Coronaviru a okolnostech souvisejících s konfliktem na Ukrajině.)
• Nezaměstnaní a samoživitelé se stále řadí k nejvíce materiálně deprivovaným domácnostem
(21 %, resp. 9 %).
• Zadluženost českých domácností nepřetržitě roste, za čímž stojí zejména půjčky na
bydlení, které představují až tři čtvrtiny dluhů domácností. Ke konci listopadu
2019
tvořily úvěry na bydlení přes 1 325 mld. Kč, spotřebitelské úvěry 316 mld. Kč a
ostatní půjčky 167 mld. Kč (ČNB, 2020).
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
53
• Hypotéku nebo obdobné úvěry na bydlení mají převážně rodiny s dětmi (více než
třetina z nich) a bezdětné páry mladší 65 let (přibližně pětina z nich; ČSÚ, 2019).
Uvedené typy domácností častěji splácejí také jiné typy půjček, i když v menší míře
(jedna šestina, resp. jedna sedmina z nich).
• Potíže s řádnou úhradou splátek půjček, a především dalších povinných plateb
(např. za nájemné a související služby) má zhruba 3 % domácností. Exekuce je
nejčastěji nařízena proti osobám v produktivním věku, nezanedbatelný je
ale podíl seniorů starších 65 let, kterých je mezi povinnými osobami 9 % (tj. téměř
73 tisíc v roce 2018) a kteří mají v průměru 4,3 exekuce na osobu. (In Kuchařová,
V., 2020, s. 29–30)
• Problematická může být tzv. chudoba pracujících, kdy ani pravidelná výdělečná
činnost, avšak za nízkou (minimální) mzdu nezaručuje dostatečnou životní úroveň
domácnosti, alespoň nad hranicí příjmové chudoby. (Kuchařová, V., 2020, s. 68)
• Zhruba desetina českých domácností platí za bydlení více než
40 % ze svých disponibilních příjmů. Dvě třetiny těchto domácností bydlí v pronajatém
bytě, přičemž téměř tři čtvrtiny z nich jsou samostatně žijící důchodkyně
(ČSÚ, 2019). (In Kuchařová, V., 2020, s. 69)
Graf 5: ČSÚ. Indikátory chudoby podle typu domácnosti, 2017. (Kdo je v Česku
ohrožen příjmovou chudobou [online].)
Sociálně patologické aspekty chudoby, nezaměstnanosti a bezdomovectví
54
Graf 6: ČSÚ. Indikátory chudoby v rodinách s nezaopatřenými dětmi v období
2015 - 2017.(Kdo je v Česku ohrožen příjmovou chudobou [online].)
ÚKOL K ZAMYŠLENÍ
Co vyplývá z výše uvedených dat, co z toho plyne pro prevenci v této oblast?
Žillová (2005) vnímá chudobu také jako model naučené bezmocnosti (Peterson,
Seligman). Jedná o důsledek neúspěšného pokoušení se řešit nějakou situaci, dochází k
rezignaci, pasivitě a pocitu zbytečnosti.
2.1.1 KONCEPTY CHUDOBY
Stará chudoba – (demografická, horizontální) – není závislá na trhu práce; je dána
např. věkem, životním a rodinným cyklem, neschopností pracovat.
Nová chudoba - (vertikální) – spojená s pozicí na trhu práce.
Viditelná chudoba (zjevná) – podle vnějších znaků (oblečení, výživa, závislosti, bydlení,
pracovní aktivita apod.
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
55
Skrytá chudoba – lidé, kteří neuplatňují nárok na dávky ani služby (nízké právní vědomí,
neschopnost uplatnit svá práva a nároky).
Potlačená chudoba – jedinci/rodiny těsně nad hranicí chudoby – díky (potlačeno)
pomoci státu (dávky, služby) - zejm. v některých obdobích života, kdy jsou zvýšené výdaje
(narození dítěte apod.).
Relativní chudoba – vymezená v porovnání se standardem v dané zemi; pokud zdroje
jedince nepostačují na zabezpečení stravy, participace, životních podmínek a požitků jakou
jsou běžné v dané společnosti.
Absolutní chudoba – nedostatek prostředků na uspokojení základních potřeb – jídlo,
střecha nad hlavou, oblečení (žít delší dobu pod hranicí absolutní chudoby znamená ohrožení
života člověka).
Konsenzuální koncept chudoby – dohoda společnosti o tom, kdo bude považovaný
za chudého (hranice životní minimum).
Objektivní chudoba – založena na objektivních aspektech – hranice chudoby je určená
zvenku (měření – normativní a relativní metoda. Normativní – minimální "spotřebitelský
koš" v dané společnosti – souhrn cen zboží a služeb je potom hranicí příjmů, pod kterou
nastává chudoba
Subjektivní chudoba – vnímání vlastní chudoby. (In Žilová, 2005)
ÚKOL K ZAMYŠLENÍ
Existuje podle vás subkultura chudoby? Pokud ano, jak ji lze charakterizovat?
2.2 Nezaměstnanost
Jak bylo zmíněno výše, s tématem chudoby je významně spojeno téma zaměstnanosti,
respektive nezaměstnanosti. Nezaměstnanost v posledních letech (2014–2019) meziročně
klesala, snižoval se podíl dlouhodobě nezaměstnaných. Počet nezaměstnaných a míra
nezaměstnanosti je vyšší u žen než u mužů.
Míra zaměstnanosti: vyjadřuje podíl počtu zaměstnaných na počtu všech osob
15letých a starších
Míra nezaměstnanosti: nezaměstnaných ke všem osobám schopným pracovat (tedy
zaměstnanými nezaměstnaným).
Sociálně patologické aspekty chudoby, nezaměstnanosti a bezdomovectví
56
Obecná míra nezaměstnanosti je ukazatel zjišťovaný Českým statistickým úřadem.
Je vypočítaná na základe výběrového šetření, vychází tedy z reprezentativního vzorku
společnosti.
Registrovaná míra nezaměstnanosti je ukazatelem, který je evidován Ministerstvem
práce a sociálních věcí ČR, vypočítán na základě údajů úřadů práce. (Höhne, S., Paloncyová,
J., Žáčková, L., 2021)
ÚKOL K ZAMYŠLENÍ
Kdo je nezaměstnaný – a kdo jen nepracuje? (rozdíl mezi vnímáním pojmů „work“ a
„job“)
Nezaměstnaný je:
• schopný práce (věkem, zdravotním stavem, osobní situací),
• chtějící zaměstnání (aktivně hledá zaměstnání, je schopen nastoupit do 14 dnů),
• ale přesto je v daný okamžik bez zaměstnání.
Druhy nezaměstnanosti:
• dobrovolná – jedinec zůstává dobrovolně nezaměstnaný, čeká na lepší nabídku
zaměstnání, není ochoten přijmout práci za nabízených podmínek (nezahrnuje se
do statistik nezaměstnaných, viz výše),
• frikční (dočasná) – jedná se o krátkodobou nezaměstnanost spojenou zpravidla s
obdobím mezi ukončením zaměstnání a nalezením nového zaměstnání,
• systémová (strukturální) – vzniká v důsledku strukturálních změn v ekonomice –
kdy se některá odvětví zmenšují, jiná rozšiřují; souvisí s nesouladem nabídky práce
a poptávky po práci; řešením může být rekvalifikace,
• cyklická – souvisí s poklesem v celé ekonomice (pokles poptávky po práci ve
všech odvětvích),
• sezónní – souvisí zejména s ročním obdobím a pracemi, které jsou potřebné v daném
období. (Holman, R., 2012)
• neúplná zaměstnanost (under–employement) - nucená práce na částečný úvazek
• "jobstagnation"– lidé jsou sice silně nespokojení se svou prací, ale nechtějí riskovat
problémy s hledáním jiného pracovního místa (zejména pokud je vyšší nezaměstnanost)
a setrvávají v neuspokojivém zaměstnání,
• nepravá nezaměstnanost– jedinci jsou sice nezaměstnaní, ale práci nehledají, nebo
odmítají (chtějí vyčerpat dávky v nezaměstnanosti) nebo pracují na černo.
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
57
SAMOSTATNÝ ÚKOL
Zjistěte ve statistikách (MPSV ČR, ČSÚ) aktuální hodnoty nezaměstnanosti v České
republice. Sledujte vývoj nezaměstnanosti a také uplatnitelnost absolventů na trhu práce.
Zamýšlejte se nad tím, co danou situaci, v dané období ovlivňuje.
Tématu zaměstnanosti se věnuje např. také:
• NÚV (Národní ústav pro vzdělávání)
• NPI (Národní pedagogický institut České republiky)
SAMOSTATNÝ ÚKOL
K tématu nezaměstnanosti prostudujete také materiály:
VÁGNEROVÁ, Marie. Současná psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 1.
Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0696-5. (kap. 30 Nezaměstnanost, s. 669–682)
Držte se klíčových bodů z tohoto materiálu:
VÝZNAM PRÁCE PRO ČLOVĚKA
• Peníze
• Aktivita
• Seberealizace
• Sociální kontakt
• Samostatnost, nezávislost
PŘÍČINY NEZAMĚSTNANOSTI
• Vzdělání – více ohrožení lidé s nedostatečnou kvalifikací
• Věk – mladší 25 let (praxe), a starší 50 let (méně perspektivní)
• Pohlaví (riziko vyšší u žen)
• Sociální kategorie (nejnižší soc. vrstva; menšiny, lidé se změněnou pracovní
schopností
• Osobnostní a sociální patologie (alkohol, drogy, asociální chování, kriminální subkultura
aj.)
FÁZE REAKCE NA NEZAMĚSTNANOST
• Fáze šoku (až 44 % nezaměstnaných)
Sociálně patologické aspekty chudoby, nezaměstnanosti a bezdomovectví
58
• Fáze optimismu a aktivního hledání nového místa
• Fáze přechodu do kategorie dlouhodobé nezaměstnanosti (obvykle po 6měsících;
pesimismus); mezník; ubývá aktivity při hledání zaměstnání
• Fáze adaptace na styl života nezaměstnaného (rezignace, ztráta naděje, pasivita,
apatie)
• Fáze přetrvávající nedůvěry (úbytek pracovních návyků, event. i sebedůvěry)
ZMĚNY PSYCHIKY
• Citové prožívání (úzkost, strach, deprese, zlost, vztek)
• Rozumové zpracování nezaměstnanosti (hledání příčin, racionalizace, obranné mechanismy,
hrozí zkreslení – svět se jeví jako nesrozumitelný, nebezpečný, poškození
sebehodnocení)
• Motivace, potřeby, hodnoty (posun hierarchie hodnot, potřeba stimulace x nuda,
potřeba sociálního kontaktu, potřeba smysluplné aktivity a učení, potřeba citové
jistoty a bezpečí, potřeba seberealizace, otevřené budoucnosti...až ztráta smyslu ži-
vota
• Změny chování (aktivizování x rezignace, syndrom naučené bezmocnosti)
STRATEGIE ZVLÁDÁNÍ NEZAMĚSTNANOSTI
• Strategie zaměřená na problém – snaha nalézt zaměstnání (práce důkazem jejich
hodnoty (typické spíše pro mladší muže)
• Strategie zaměřená na zvládnutí aktuálních potíží – adaptace na nižší příjem a
zhoršené sociální postavení (snižuje se aktivita, vzrůstá pesimismus)
• Strategie zaměřená na změnu pocitů a podporu sebehodnocení (únik, popření
apod.; alkohol, drogy)
Nezaměstnaný muž (závažnější sociální stigma) x žena (mateřství – náhrada profese)
ŽIVOTNÍ STYL DLOUHODOBĚ NEZAMĚSTNANÝCH LIDÍ
• Ekonomické důsledky (SES, chudoba, sociální strádání
• Časová struktura dne (volný čas pozbývá hodnotu
• Může mít vliv i na zdravotní stav (psychosom., závislosti apod.)
• U mladých lidí
o Zůstávají existenčně závislí
o Nemohou rozvíjet své schopnosti a dovednosti
o Zvyšuje se riziko asociálního chování
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
59
SOCIÁLNÍ VÝZNAM NEZAMĚSTNANOSTI
• Role nezaměstnaného (pocit selhání, vede k izolaci, s rolí N je spojena celá řada
povinností a očekávání, u dlouhodob. – identifikace s podobně postiženými)
• Posiluje i různé varianty sociálně patologického chování
• Důležitý je vliv rodiny
o Nezaměstnanost zátěží pro rodinu
o Vliv na všechny členy
o Význam podpory ze strany rodiny
Riziko nezaměstnanosti nespočívá jen v ekonomickém nedostatku, může se jednat také
o ztrátu sociálního statusu (Mareš, P., 1994), která je velmi nepříjemně přijímána a může
mít vliv i na aktuální psychický stav jedince. V některých případech dochází až ke stigmatu.
Goffman (2003) vnímá v této souvislosti rozpor mezi tím, čím by jedinec chtěl být
a čím ve skutečnosti je.
Z pohledu sociálně patologie se nezaměstnanost prokazatelně pojí s vyšším výskytem
sebevražednosti. Může vést ke kriminálním deliktům, nadměrné konzumaci alkoholu, a
jiných návykových látek. Výzkumy ukazují, že lidé z odvětví, kde dochází k pohybu na
trhu práce (pracovní nejistota) – jsou náchylnější k infantilnímu jednání, mají sklon nakupovat
nepotřebné věci. (Mareš, P., 1994)
ÚKOL K ZAMYŠLENÍ
Vytvářejí nezaměstnaní zvláštní společenskou subkulturu? Pokud ano, jak byste ji cha-
rakterizovali?
SAMOSTATNÝ ÚKOL
Propojujte znalosti z oblasti sociální politiky a sociální práce – zopakujte si co je to politika
zaměstnanosti a jaké jsou nástroje její aktivní a pasivní podoby.
2.3 Bezdomovectví
Jak bylo zmíněno chudoba, nezaměstnanost, bezdomovectví jsou provázané jevy. Příčiny
bezdomovectví (homelessness) jsou však multifaktorální, nemusí k nim nutně patřit
vždy primárně nezaměstnanost. Podle Vágnerové (2014) se jedná o komplexní kategorii,
Sociálně patologické aspekty chudoby, nezaměstnanosti a bezdomovectví
60
ve výsledku o určitý způsob života. Bezdomovectví je podle ní výsledkem generalizovaného
psychosociálního selhání. „Vzácněji bývá také volbou. Základní charakteristikou
života na ulici je absence zázemí a nejistota ve všech oblastech.“ (Vágnerová, M., Marek,
J., Csémy, L., 2018, s. 76)
V české republice žije přibližně 20 tisíc osob bez domova a dalších přibližně 100 tisíc
jich je potenciálně ohroženo. Nejnovější šetření hovoří i o číslech vyšších (a to i v souvislosti
pandemii Coronaviru).
„Hlavní charakteristikou bezdomovectví je absence domova, soukromého teritoria,
které má svou formální i emocionální složku. Bývá s ním spojen i nedostatek stabilních
vztahů s blízkými lidmi, bezpečí a jistoty, které zázemí domova spoluvytvářejí. Domov
představuje stabilní zázemí. Je ústředním aspektem života každého jedince, může se jím
definovat, je součástí jeho identity a poskytuje mu pocit zakotvení a sounáležitosti.“
(Mallett el al. In Vágnerová, M., Marek, J., Csémy, L., 2018)
Ve strategických dokumentech MPSV ČR je bezdomovectví chápáno jako závažná
forma sociálního vyloučení – představující kontinuální společenský fenomén, jehož řešení
vyžaduje komplexní přístup. (MPSV, Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví
v ČR do roku 2020)
Mezi významné evropské instituce zaměřující pozornost na problematiku bezdomovectví
patří FEANTSA (European Federation on National Oranisations Working with
Homeless), která v roce 2017 vytvořila tzv. EHOS (EVROPSKOU TYPOLOGII BEZDOMOVECTVÍ
A VYLOUČENÍ Z BYDLENÍ). Tato typologie byla přeložena do několika
jazyků, také i do češtiny. Bezdomovectví je v rámci ní vnímáno jako „souhrnné
označení pro heterogenní populační skupinu zahrnující jak viditelné bezdomovce, tj. osoby,
které spí venku (bez střechy), tak osoby, které v důsledku nemožnosti zajistit si jiné
bydlení žijí v ubytovacích zařízeních pro bezdomovce, dále osoby, jejichž bydlení je nejisté,
a také osoby, které žijí v podmínkách, které neodpovídají minimálním standardům
bydlení v daném kulturním a sociálním prostředí.“
TYPY BEZDOMOVECTVÍ A VYLOUČENÍ Z BYDLENÍ PODLE EHOS
• bez střechy (rooflessness) – osoby přežívající venku (na ulici), nebo v noclehárně,
• bez bytu (houselessness) – osoby přetrvávají v ubytovnách pro osoby bez domova
v azylových domech pro matky s dětmi, v ubytovnách pro imigranty, osoby před
opuštěním instituce – domy na půli cesty atp.)
• v nejistém bydlení (living in insecure housing) – osoby žijící v nejistých podná-
jmech
• žijící v nevyhovujícím bydlení (living in inadequate accomodation) – osoby žijí v
podmínkách neodpovídajících minimálním standardům bydlení v daném kulturním
a sociálním prostředí.
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
61
O prvních dvou typech můžeme hovořit jako o tzv. „pravém“ bezdomovectví, u druhých
dvou o „vyloučení z bydlení“ (housing exclusion). Každá ze skupin má svá
specifika.
SAMOSTATNÝ ÚKOL
Prostudujte podrobně ETHOS pro prostředí ČR.
Základní typy bezdomovectví:
• zjevné (rooflessness, houselessness)
• skryté (living in insecure housing, living in inadequate accomodation)
• potenciální – osoby na hraně – ohrožené bezdomovectvím (sociální situace, ekonomická
situace, vztahové problémy, patologie aj.) (Hradecká, V., Hradecký, I.,
1997; ETHOS Typology on Homelessness and Housing Exclusion [online])
Mimo základní typy můžeme na základě délky trvání (faktor času) rozlišovat bezdo-
movectví:
• chronické
• epizodické
• přechodné
PRO ZÁJEMCE
VÁGNEROVÁ, Marie, MAREK, Jakub a CSÉMY, Ladislav. Bezdomovectví ve středním
věku: příčiny, souvislosti a perspektivy. První vydání. Praha: Univerzita Karlova,
nakladatelství Karolinum, 2018. 303 stran. ISBN 978-80-246-4054-9. (publikace obsahuje
konkrétní data z výzkumu české populace osob žijících nejčastěji „na ulici“.)
NEŠPOROVÁ, Olga a HOLPUCH, Petr. Populace osob bez domova v České republice.
Osoby přespávající venku, v noclehárnách, v azylových domech a v obecných ubytovnách.
Praha: VÚPSV, 2021. ISBN 978-80-7416-389-0.[online]
VÁGNEROVÁ, Marie. Současná psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 1.
Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0696-5. (kap. 31 Bezdomovectví, s. 683–698)
Ztráta bydlení je tedy často multifaktoriální důsledek. Můžeme zvažovat možné příčiny
a rizikové faktory (často jejich kombinace):
Sociálně patologické aspekty chudoby, nezaměstnanosti a bezdomovectví
62
příčiny na straně jedince:
• tělesné postižení, mentální postižení, duševní onemocnění/poruchy, sociální nezralost,
kombinace různých zátěží, osobnost jedince a s tím často spojená neschopnost
adekvátně řešit životní situace, nesamostatnost,
• zhoršení zdravotního stavu (spojené následně se ztrátou trvalého zaměstnání),
• závažnější somatické onemocnění, nebo úraz,
• osobnost jedince, životní styl,
• omezené kompetence,
vztahová oblast:
• vztahové problémy, konflikty, rozvod,
• problémové až afunkční rodinné prostředí, patologie
• odlišné sociální zkušenosti (ústavní výchova, dlouhodobý pobyt ve výkonu trestu
odnětí svobody),
• absence sociálního zázemí,
• patologie v orientační rodině (syndrom CAN; alkoholismus některého z rodičů; duševní
nemoc matky aj.),
sociální patologie:
• zneužívání návykových látek – alkohol, drogy (Často je pak důsledkem ztráta zaměstnání,
pokud jej jedinec má. Eliminace motivace a pracovních návyků.),
• gambling,
• delikventní chování, trestná činnost – výkon trestu odnětí svobody (přerušení profesní
kariéry),
• dluhy,
• domácí násilí,
pracovní oblast:
• nízké vzdělání (pozn. není však vždy pravidlem; mezi osobami bez domova jsou i
lidí s vysokoškolským vzděláním,
• pracovní návyky; střídání zaměstnání (z důvodu nezájmu, nezvládání, nebo pro-
puštění),
• rizikovým faktorem se jeví i práce na živnostenský list; neúspěch v podnikání,
• ztráta zaměstnání se stává významným zlomovým okamžikem. (FEANTSA. Homelessness
and Homeless Policies in Europe: Lessons from Research. [online];
Vágnerová, M., Marek, J., Csémy, L., 2018).
Osoby bez domova (chápáno převážně jako rooflessness, houselessness) se často díky
svému stylu života na ulici, zejména, pokud trvá delší dobu vyznačují určitými osobnostními
rysy, které jsou pro tuto skupinu typické:
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
63
• neschopnost se adekvátně orientovat,
• chybí základní kompetence, nezbytné pro sociální adaptaci,
• paliativní obranná strategie (neřeší problém, ale pouze omezují jeho negativní dů-
sledky),
• životní styl – typický maximálním zjednodušením (stereotypní vegetování),
• změny v oblasti potřeb,
• nízké sebehodnocení,
• selhání v oblasti socializace (sociální vztahy, sociální izolace),
• celkový úpadek osobnosti, (Vágnerová, M., 2004)
projevují se různé psychické změny:
• nevyrovnané emoční prožívání,
• otupělé až vyhaslé citové prožívání,
• hostilita, paranoidní tendence,
• ztráta schopností, které člověk dříve měl a nyní nepotřebuje (např. pracovní návyky,
denní režim atp.),
• převažuje konkrétní pragmatické uvažování, někdy sklon k magickému myšlení
(pověrčivost, víra ve znamení atp.),
• převažuje negativní bilance vlastního života,
postoj naučené bezmocnosti (rezignace, apatie až fatalismus),
• neuspokojená potřeba bezpeční a citové jistoty,
• potlačená nebo absentující potřeba seberealizace i potřeba otevřené budoucnosti,
• nerespektování sociálních konvencí,
• nemívají dostatečně rozvinuté volní vlastnosti (nejsou dostatečně vytrvalí),
• často sklon k demonstraci submise (žebrání) a zdůrazňování bezmoci, případně i
latentní agrese k „lépe postaveným“ lidem,
• u některých jedinců sebevražedné sklony (16 %). (Vágnerová, M., 2014)
SAMOSTATNÝ ÚKOL
Popište denní program člověka bez domova (rooflessness) a jeho souvislosti. Využijte
materiál
VÁGNEROVÁ, Marie, MAREK, Jakub a CSÉMY, Ladislav. Bezdomovectví ve středním
věku: příčiny, souvislosti a perspektivy. První vydání. Praha: Univerzita Karlova,
nakladatelství Karolinum, 2018. ISBN 978-80-246-4054-9. (Kapitola 3. Jak se žije na
ulici, s. 75–82)
Několik doplňujících dat k zamyšlení:
Sociálně patologické aspekty chudoby, nezaměstnanosti a bezdomovectví
64
• Samostatně žijící lidé jsou 4krát více ohroženi bezdomovectvím než páry, kdy není
rozhodující, zda se jedná o pár s dětmi nebo bez dětí.
• Samostatně žijící rodič je 17krát více ohrožen v porovnání s lidmi žijící v páru,
• muži jsou více ohroženi než ženy, přesto u žen můžeme pozorovat vzestupný trend
týkající se jejich početního zastoupení mezi bezdomovci.
• Ženské bezdomovectví je spíše skryté na rozdíl od zjevného bezdomovectví u
mužů.
• Místo bydliště nebo region významně ovlivňuje možnost stát se bezdomovcem,
kdy větší šanci mají lidé žijící v městech oproti lidem žijícím na venkově. (Fiztpatrick,
S., Kemp, P., Klinker, S., 2004)
• Mezi nejohroženější skupiny patří: rodiny seniorů jednotlivců nad 65 let, domácnosti
s jedním dospělým a dětmi, domácnosti s dlouhodobě nezaměstnaným.
(Kuda, F., Lux, M., 2010)
• V ČR je bezdomovectvím mezi mladými lidmi ohrožena nejvíce skupina mladých
osob opouštějících institucionální péči; ačkoliv není k dispozici přesná evidence,
mládež a mladí dospělí tvoří odhadem méně než 15 % bezdomovců.
• Z pohledu vzdělání tvoří populaci osob bez domova skupina jedinců s výučním listem
nebo středoškolským vzděláním bez maturity (47,2 %), druhou nejpočetnější
skupinu tvoří jedinci se základním vzděláním (28,5 %). (MPSV. Koncepce prevence
a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020. [online])
SAMOSTATNÝ ÚKOL
Propojujte znovu znalosti ze sociální politiky a věnujte pozornost problematice modelů
řešení bezdomovectví. Hledejte odpovědi na následující otázky:
Co je to sociální bydlení? (který resort ho řeší; pro koho je určeno, jaké má principy)
V České republice existují dva modely řešení bezdomovectví. Jaký je rozdíl mezi těmito
modely: „prostupné bydlení“ a „bydlení především/housing first“?
Ke studiu využijte např. webové strany:
• MPSV, Sociální bydlení
• Platforma pro sociální bydlení
Pokud se zamýšlíme nad bezdomovectvím v rámci sociální patologie, vnímáme ho
často jako projev jednání odchylující se od společenských norem. Je však potřeba vnímat
také jiný aspekt a to „osoba bez domova jako potenciální oběť trestné činnosti“. Lidé bez
domova (zde myšleno zejm. rooflessness) se stávají oběťmi pravděpodobně mnohem častěji
než bydlící populace. Bohužel však faktor „bezdomovectví“ není vykazován v policejních
statistikách, chybí tak přesná „tvrdá“ data. (Štechová, M., Luptáková, M., Kopol-
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
65
dová, B., 2008.) O případech se dovídáme jen nahodile, pokud se nějaký mediálně „přitažlivý“
aktuálně prezentuje.
ÚKOL K ZAMYŠLENÍ
Zamyslete se nad vztahem mezi bezdomovectvím a squatingem.
SHRNUTÍ KAPITOLY
Kapitola se věnovala třem velkým oblastem. Chudoba, první oblast, má různé příčiny,
mezi nimiž je i ztráta zaměstnání (tj. nezaměstnanost, která je druhou oblastí). Obě tyto
oblasti jsou ve většině případů propojeny na oblast třetí – bezdomovectví.
To, jak se díváme na chudobu, určuje její koncepty, které je potřeba rozlišovat. Pokud
hovoříme o chudobě v ČR a skupinách ohrožených chudobou, máme na mysli chudobu
příjmovou (v podstatě se jedná o chudobu relativní).
Nezaměstnanost je problém, který zasahuje jak samotného jedince, tak jeho prokreační
rodinu jako celek. Důsledkem není jen snížení příjmů jako takové, ale i možný vliv na
psychiku jedince, sociální vztahy, životní styl, snížení sociálního statusu atd. Může se stát
určitou „přestupní stanicí“ od případného pasivního trávení volného času k rizikovému
chování (zneužívání alkoholu, drog, hazardním hrám, sebevražednosti atp.) Jedním z důsledků
pak může být i bezdomovectví, které má však často multifaktoriální příčiny.
V ČR žije přibližně 20tisíc osob bez domova a dalších 100tisíc je jich potenciálně
ohroženo. Jedná se o závažnou formu jistého sociálního vyloučení. Existuji čtyři základní
typy bezdomovectví (rooflessness, houselessness, nejisté bydlení, nevyhovující bydlení).
Podrobně je pak dále členěno v rámci Evropské typologie bezdomovectví a vyloučení z
bydlení (ETHOS). První dvě kategorie bychom mohli označit jako tzv. „pravé bezdomovectví“,
druhé dvě pak spadají do kategorie „vyloučení z bydlení“ (housing exklusion).
Obě skupiny mají svá specifika a druhá skupina je na velmi tenkém ledě v možnosti dostat
se do skupiny první. Návrat „zpět“ je zejména u „pravého“ bezdomovectví náročný.
Lidé žijící na ulici mají celou řadu problémů (zdravotních, fyzických i psychických, sociálních,
ekonomických), Podle nejnovějších konceptů se ukazuje, že cesta ven by v první
řadě měla směřovat přes zajištěné bydlení (tzv. housing first).
Sociálně patologické aspekty chudoby, nezaměstnanosti a bezdomovectví
66
VYBRANÉ OTÁZKY PRO KONTROLU SAMOSTUDIA
• Uveďte rozdíl mezi starou a novou chudobou.
• Uveďte rozdíl mezi příjmovou chudobou a materiální deprivací.
• Charakterizujte skupiny, které jsou nejvíce ohrožené chudobou v ČR.
• Popište důsledky chudoby pro rodinu.
• Vyjmenujte a popište druhy nezaměstnanosti.
• Uveďte důsledky nezaměstnanosti se zaměřením na deviantní jednání.
• Popište strategie zvládání nezaměstnanosti a srovnejte.
• Definujte pojem bezdomovectví a uveďte jeho typy podle ETHOS.
• Kategorizujte příčiny bezdomovectví.
• Popište životní styl osoby bez domova (rooflessness) a jeho důsledky.
OTÁZKY
4. První fáze reakce na nezaměstnanost se označuje jako
a. fáze šoku
b. fáze optimismu a hledání nového pracovního místa
c. fáze úvodní
d. fáze vstupní
e. fáze počáteční
5. Chudobu spojenou s pozicí na trhu práce označujeme jako
a. stará chudoba
b. nová chudoba
c. viditelná chudoba
d. skrytá chudoba
e. potlačená chudoba
6. Do dělení bezdomovectví podle ETHOS nepatří
a. bydlení tzv. bez střechy
b. bydlení tzv. bez bytu
c. nejisté bydlení
d. nevyhovující bydlení
e. zjevné (latentní) bydlení
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
67
3 ŠIKANA A JEJÍ PODOBY
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY
Následující kapitola se věnuje tématu šikana, jejím formám, projevům, příčinám, vývojovým
fázím. Zaměřuje se pak specifiky na kyberšikanu a mobbing. Jednotlivé podoby
jsou rozlišeny a diskutováno jejich vymezení.
CÍLE KAPITOLY
• Student dokáže definovat pojem šikana.
• Student dokáže objasnit základní znaky šikany a uvést příklady.
• Student dokáže vyjmenovat a popsat jednotlivé formy šikany a uvést příklady.
• Student dokáže vlastními slovy popsat, jaké skutkové podstaty trestných činů může
šikana naplňovat.
• Student dokáže popsat stádia šikany a na příkladu je dokáže rozlišit.
• Student dokáže vyjmenovat a charakterizovat základní dokumenty, které se vztahují
k šikaně a její prevenci.
• Student dokáže vlastními slovy objasnit, jaké mýty se stále často váží k tématu ši-
kana.
• Student dokáže definovat pojem kyberšikana a uvést její znaky, projevy a formy.
• Student dokáže vlastními slovy vysvětlit, co znamená „disinhibiční efekt“.
• Student dokáže vlastními slovy popsat možnosti primární prevence šikany a kyberšikany.
Dokáže diskutovat efektivitu jednotlivých možností prevence.
• Student dokáže navrhnout primárně preventivní aktivitu pro oblast prevence šikany
a kyberšikany.
• Student dokáže vyjmenovat a popsat další negativní jevy spojené s informačními
technologiemi.
• Student dokáže definovat pojem mobbing.
• Student dokáže objasnit vztah mezi šikanou a mobbingem a případně dalšími pojmy
(násilí na pracovišti, šikana na pracovišti, obtěžování na pracovišti aj.)
• Student dokáže popsat formy mobbingu a uvést příklady.
• Student dokáže uvést příklady strategií mobbingu.
• Student dokáže popsat fáze mobbingu a na příkladu tyto fáze rozlišit.
• Student dokáže vlastními slovy popsat možnosti prevence mobbingu. Dokáže diskutovat
efektivitu jednotlivých možností prevence.
• Student dokáže navrhnout primárně preventivní aktivitu pro oblast prevence mob-
bingu.
Šikana a její podoby
68
ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU
K prostudování této kapitoly budete potřebovat čas přibližně 7—8 hodin.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY
Šikana, kyberšikana, mobbing, bossing, staffing, šikana na pracovišti, násilí na pracovišti,
obtěžování na pracovišti, ostrakismus, flaming, trickery/outing, happy slapping,
kyberstalking, webcam trolling, sexting, disinhibiční efekt, hatespeech, trolling, kybergrooming,
hoax, pishing, fakenews, dangerous chalenges, sharenting, netolismus, romance
scam, google efekt, nomofobie, spam, flag-waving.
PRŮVODCE TEXTEM
Téma šikany je velmi obsáhlé, stejně jako ostatní témata nastíněna v tomto studijním
materiálu. Prezentovány budou fundamentální informace, nutné však bude téma prostudovat
i v dalších doporučených materiálech, na které zde budeme postupně odkazovat
Někdy může být problematické samotné vymezení pojmu šikana nebo její rozlišení v
praxi.
V resortu školství definuje MŠMT ČR šikanu jako „agresivní chování ze strany žáka/ů
vůči žákovi nebo skupině žáků či učiteli, které se v čase opakuje (nikoli nutně) a je založeno
na vědomé, záměrné, úmyslné a obvykle skryté snaze ublížit fyzicky, emocionálně,
sociálně a/nebo v případě šikany učitele také profesionálně. Šikana je dále charakteristická
nepoměrem sil, bezmocností oběti, nepříjemností útoku pro oběť a samoúčelností agrese.“
(MŠMT. Metodický pokyn ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci
a řešení šikany ve školách a školských zařízeních, 2016, s.1, čl.2)
Kolář (2016, s.11) vnímá šikanu jako „těžkou poruchu vztahu skupinového organismu,
který podlehl infekci. Nákaza vztahů má svůj zákonitý vývoj. Směřuje od zárodečné podoby
tzv. ostrakismu k dokonalému pátému stádiu – totalitě.“
Šikana není jen záležitostí dětských kolektivů, objevuje se v jakýchkoli jiných kolektivech
(např. věznicích, vojenském prostředí, pracovní kolektivy). Základní znaky, které
šikanu definují, a vyplývají z výše uvedeného textu, jsou:
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
69
• cílené samoúčelné agresivní chování,
• nepoměr sil mezi agresorem a obětí, (jednosměrnost; oběť neopětuje, neumí se
bránit; bezmocnost)
• jednání oběť vnímá negativně, jako ubližující.
Často se jedná o opakované jednání, ale není to podmínkou! V této souvislosti bychom
mohli posuzovat a diskutovat i kritérium dlouhodobosti. Pokud bychom mohli za šikanu
vyhodnotit i jednorázový akt, nemůže v tom případě platit ani kritérium dlouhodobosti.
Nicméně je potřeba si uvědomit, že šikana je v podstatě určitý proces, který se vyvíjí, má
svá stádia. A to, co se aktuálně v konkrétním případě řeší jako šikana, může být jen špičkou
ledovce, kdy bohužel jeho potopená část nebyla včas odhalena.
SAMOSTATNÝ ÚKOL
Pokuste se odlišit šikanu a škádlení dětí mezi sebou. V čem se liší, jak můžeme rozpo-
znat?
3.1.1 FORMY ŠIKANY
• přímá fyzická šikana
o aktivní (bití, tahání za vlasy, kopání, škrcení, aj.)
o pasivní (např. bránění v sednutí do lavice; odmítnutí jít na toaletu)
• přímá verbální (nadávky, zraňující komentáře)
• přímá neverbální (urážlivá gesta, zvuky, zírání, ničení, kradení nebo schovávání
věcí)
• nepřímá šikana – má za cíl emocionální a psychologické poškození obětí, nebo poškození
jejího sociálního statusu. Je velmi těžko prokazatelná. Ve většině případů
je nefyzická (ignorace, izolování žáka, rozšiřování pomluv a lží, ničení pověsti,
ponižování). Nicméně může jít i o fyzickou podobu (často agresor k útoku využívá
třetí osobu; oběť je manipulována do situace, kdy je způsobeno fyzické ublížení)
specifické formy
• kyberšikana – elektronická podoba šikany (zakládání falešných profilů na jméno
jedince s dehonestujícím obsahem, ponižující videa a jejich sdílení, rozesílání výhružných
koláží s podobiznou jedince nebo jeho rodiny, výhružné SMS nebo emaily
atp.) (MŠMT. Metodický pokyn ministryně školství, mládeže a tělovýchovy
k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních, 2016)
• mobbing (bossing, staffing) - šikana na pracovišti (viz níže)
Šikana a její podoby
70
Další možné dělení šikany:
Šikana podle typu agrese (prostředku týrání):
• fyzická,
• psychická,
• smíšená šikana,
• kyberšikana jako specifická forma psychické šikany. (Kolář, M., 2016)
Šikana podle cílové skupiny:
• šikana mezi předškoláky,
• šikana mezi žáky prvního stupně a druhého stupně základní školy,
• šikana mezi učni, studenty gymnázia atd.
• šikana mezi vysokoškoláky, (Kolář, M., 2016)
• šikana v kolektivech dospělých (může se dále dělit podle typu kolektivu).
Šikana z genderového hlediska:
• chlapecká a dívčí šikana,
• homofobní šikana (pozn. specifický typ šikany, jejíž primární obětí nemusí být
přímo LGBT+ osoby, ale jedinci, kteří se něčím odlišují, nezapadají a jsou často
právě přiřazovány ke skupině osob LGBT+, např. označení „buzerant“)
• šikana chlapců vůči děvčatům,
• šikana dívek vůči chlapcům. (Kolář, M., 2016)
Šikana podle speciálních vzdělávacích potřeb aktérů:
• šikana neslyšících,
• šikana nevidomých,
• šikana tělesně postižených,
• šikana mentálně postižených atp. (Kolář, M., 2016)
Každý z typů šikany je specifický ve svém projevu, zaměření a ovlivňuje tak i možný
způsob jejího řešení, případně prevence. Při práci v daných kolektivech je potřeba vnímat
všechna jeho specifika. Např. šikana dívek je častěji psychická než fyzická, šikanované
dívky bývají často na svých agresorkách citově závislé, považují je za kamarádky. (Janošová,
P. In Kolář, M., 2016)
Z hlediska trestního zákona naplňuje šikana skutkovou podstatu mnoha trestných činů,
i když sama o sobě není v trestním zákoně definována např.:
• vydírání,
• omezování osobní svobody,
• ublížení na zdraví,
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
71
• loupež,
• poškozování cizí věci,
• znásilnění aj.
STÁDIA ŠIKANY (KOLÁŘ, M., 2016)
První stupeň (zrod ostrakismu)
• mírné, převážně psychické formy násilí,
• ostrakizovaný člen se necítí dobře,
• ignorace, pomluvy, intriky.
Druhý stupeň (fyzická agrese a přitvrzování manipulace)
• nejslabší jedinec, funguje někdy jako ventil skupinového napětí,
• přitvrzování manipulace a počátek fyzické agrese.
Třetí stupeň (klíčový moment – vytvoření jádra)
• tvoří se skupinka agresorů, tzv. úderné jádro, které nyní již spolupracuje systema-
ticky,
• šikana nejvhodnějších obětí, které jsou osvědčeným cílem.
Čtvrtý stupeň (většina přijímá normy agresorů)
• normy agresorů jsou skupinou přijaty,
• neformální tlak ke konformitě má novou dynamiku a málokdo se mu dokáže po-
stavit,
• i mírní žáci se začínají chovat krutě, aktivně se účastní šikany.
Pátý stupeň (totalita neboli dokonalá šikana)
• nastolení totalitní ideologie šikanování,
• skupina je rozdělena na dvě skupiny – agresory a oběti.
• agresoři ztrácí veškeré zábrany, chtějí pouze provádět násilí, které považují za
normální, dokonce za legraci.
SAMOSTATNÝ ÚKOL
Základním dokumentem, jehož znalost je naprosto klíčová je Metodický pokyn ministryně
školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikany ve školách a školských
zařízeních, č.j. MSMT-21149/2016. Prosím projděte jej důkladně i s jeho přílohami!
Šikana a její podoby
72
3.1.2 NĚKTERÉ MÝTY O ŠIKANĚ
• Šikana je to samé jako konflikt
Šikana je agresivní jednání, které obsahuje disbalanci moci a síly. Jedná se o opakované
jednání.
Konflikt je proti tomu jednání zahrnující antagonismus mezi dvěma nebo více lidmi.
• Šikana je pouze fyzická (hitting, shoving, kicking– bití, strkání, kopání)
Velmi častá je i psychická forma šikany, nejběžnější je u dívek i chlapců verbální šikana
(name-calling, rumor-spreading/nadávky, pomlouvání). U mládeže je také běžné, že
šikanují formou sociální izolace (socialisolation).
• Šikana není nic vážného, jeto jen dětské škádlení.
V žádném případě nelze šikanu podceňovat, má vážné následky (nemusí být jen fyzické,
ale i psychické – trauma, deprese, úzkosti, sebevražedné úmysly atp.) Mnohé akty
naplňují také podstatu trestného činu.
• Agresorem jsou nejčastěji samotářské děti, které nemají moc kamarádů
Ve skutečnosti výzkumy prokazují, že tyto děti větší sítě přátelství než jiné děti, nebo
mají alespoň malý okruh přátel, kteří je podporují a povzbuzují šikanující chování.
• Šikanované dítě se určitě někomu svěří.
Ve skutečnosti pouze 25–50 % děti sdělí tuto skutečnost nějaké dospělé osobě.
• Je potřeba děti naučit, jak zvládat šikanu vlastními silami.
Šikana je onemocnění celého kolektivu, nikoli jen problém agresora a oběti. Šikana je
formou viktimizace nebo zneužívání vrstevníky. Jedná se o komplexní problém, který
nemá šanci samotné dítě vyřešit, vždy je potřeba pomoc dospělé osoby (intervence).
(HRSA [online])
Primární prevence šikany, tak jako vlastně každá prevence musí vycházet z potřeb jedince.
Zde významně souvisí s potřebou bezpečí, ale navazují se na ni i všechny ostatní
potřeby. Pokud se jedná o primární prevenci ve škole, důležité je budování pozitivního
klimatu školy, nejen jako fráze, ale reálně prožívaného, což není vždy jednoduchá záležitost.
Na toto pak navazuje celá řada dalších aktivit specifické i nespecifické prevence realizovaná
při zohlednění všech principů efektivity primární prevence.
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
73
SAMOSTATNÝ ÚKOL
Primární prevence šikany na školách je blížeji charakterizována také v Metodickém
doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže (Dokument MŠMT
č.j.: 21291/2010-28), konkrétně v příloze č. 6 Školní šikana.
Projděte podrobně tento materiál, který patří rovněž ke stěžejním dokumentům, které
je potřeba znát.
Zamyslete se nad tím, proč se stále na školách vyskytuje šikana, i když je o šikaně
zpracováno mnoho materiálů, je diskutována prevence, bylo realizováno mnoho projektu
v rámci hesla „stop šikaně“. Do tohoto tématu se investovalo mnoho finančních prostředků.
Kde je tedy problém? Zvažte všechny možné faktory, které se na tom podílejí.
KORESPONDENČNÍ ÚKOL
Navrhněte primárně preventivní aktivitu k tématu šikana pro zvolenou cílovou skupinu.
Zdůvodněte volbu dané aktivity. Zvažte efektivitu dané aktivity.
3.1.3 KYBERŠIKANA (CYBERBULLYING)
Kyberšikana je specifickou formou šikany, jejímž cílem je někomu ublížit nebo ho zesměšnit
za použití elektronických prostředků. Splňuje všechny znaky šikany, které byly
výše vydefinovány. Specifikem je mimo jiné šíře publika a rychlost šíření informace
(pomluvy, dehonestujícího videa atp.). Vyskytuje se většinou až u dětí školního věku,
nicméně s ohledem na vývoj a dostupnost digitálních technologií se dá předpokládat, že
se může posouvat i do věku předškolního. Je mnohem více ohrožující, útočící na základní
pocit bezpečí jedince, neboť se před ní nemůže jedinec nikam fakticky ukrýt.
Projekt E-bezepčí ji definuje jako formu „agrese, která se uplatňuje vůči jedinci či
skupině osob s použitím informačních a komunikačních technologií (počítačů, tabletů,
mobilních telefonů a dalších moderních komunikačních nástrojů), a ke které dochází opakovaně,
ať už ze strany původního agresora či dalších osob – tzv. sekundárních útočníků
(např. opakované sdílení nahrávky, opakované komentování apod.).“ (E-bezpeční. Co je
to kyberšikana [online]) Opakovanost v případě kyberšikany získává nový rozměr. Není
zde chápána jen jako mnoho dalších odlišných útoků, ale i jediný útok se díky síle internetu
stává opakovaným, opakovaně zraňujícím, v některých případech trvalým. Navíc si
může záznam většinou kdokoli stáhnout, i když je ze stránek, kde byl umístěný smazán.
Šikana a její podoby
74
Projekt E-bezpečí dále upozorňuje, že ačkoli je kyberšikana definována jako záměrná,
může vznikout i nezáměrně, např. jako nevhodný vtip, který se následně vymkne kontrole.
(E-bezpeční. Co je to kyberšikana [online])
Jedná se zejména o:
• publikování ponižujících videozáznamů, audiozáznamů nebo fotografií,
• ponižování (denigration),
• krádež identity (impersonation),
• ztrapňování pomocí falešných profilů,
• provokování a napadání uživatelů v online komunikaci (flaming/bashing),
• zveřejňování cizích tajemství s cílem poškodit oběť (trickery/outing),
• vyloučení z virtuální komunity (exlusion),
• obtěžování (harassment),
• specifické formy kyberšikany spojené s hraním online her (krádeže uživatelských
účtů, virtuálních postav a předmětů),
• happy slapping (fackování pro zábavu; nečekané napadení jedince, které nahrává
komplic agresora, získané video pak umístí na internet)
• kyberstalking (dlouhodobé, systematické a stupňované obtěžování oběti, které může
mít různé formu a intenzitu),
• vydírání intimními materiály
• webcam trolling,
• sexting (rozesílání textových zpráv, fotografií, nebo videa se sexuálním obsahem).
(Kopecký, K., 2016)
Podstatné je také odlišení kyberšikany od tzv. „škádlení“ mezi vrstevníky. V online
prostoru může být těžké odlišit, neboť absentují neverbální projevy, zpětná vazba, možnost
okamžité korekce a může tak docházet k mylné interpretaci. (Kopecký, K., 2016)
SAMOSTATNÝ ÚKOL
V matriálu Kopecký, Kamil. Kyberšikana a její specifika v prostředí systému primární
prevence rizikového jednání. Olomouc, 2016. (habilitační práce). Prostudujete tabulku č.
1 na s. 25 - 27 (rozdíly mezi šikanováním a škádlením s dalšími specifiky).
Z materiáu prostudujte také výše uvedené podoby kyberšikany, tak, abyste je dokázali
charakterizovat.
Mezi základní možnosti zneužití profilu patří:
• „Poškození pověsti majitele – jménem majitele útočník publikuje nepravdivé, urážlivé,
pomlouvačné informace.
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
75
• Krádeže informací z profilu – např. stáhnutí fotogalerií, kontaktních seznamů apod.
• Mazání informací z profilu – např. smazání adresáře kontaktů.
• Zveřejnění soukromých informací, zveřejnění soukromé komunikace.
• Rozesílání zpráv s nevhodným obsahem jménem majitele účtu – např. zpráv s xenofobním
či rasistickým obsahem, zpráv obsahujících dětskou pornografii apod.
• Zneužití osobních a kontaktních informací z profilu (např. k přihlašování do různých
online služeb – erotických seznamek, portálů s pornografickým obsahem, internetových
obchodů, aukčních serverů apod.).“ (Szotkowski, R., Kopecký, K.,
2018, s. 31)
Rizikovému jednání na internetu, kterým je i kyberšikana, nahrává také disinhibice a
tzv. disinhibiční efekt (ztráta zábran, nejistoty), který způsobí, že si lidé v kyberprostoru
sdělují informace, které by si „naživo“ nesdělovali tak snadno (např. intimní, důvěrné
informace).
Tento efekt vychází z 6 hlavních zdrojů:
• anonymita (v online prostředí – různé přezdívky, falešné profily atp.),
• neviditelnost (nedochází ke kontaktu „face to face“; pozn. i když by se podle nás
jednalo o živý chat s videopřenosem – stojí mezi oběma komunikátory bariéra
vzdálenosti)
• asynchronicita (v online prostoru není vždy potřeba reagovat hned, je možno si
svou odpověď promyslet)
• solipsistická introjekce (z filoz. - přesvědčení, že vnější svět existuje jen v naší
hlavě; pokud nekomunikuji tváří v tvář – přestavuji si druhou stranu jen na základě
svých úvah, domněnek, podle toho, jak a co píše)
• disociativní představivost (někteří jedinci vnímají kybeprostor jako naprosto odlišnou
dimenzi, v níž si vytvářejí své já, které nemusí být totožné s já ve skutečném
světě; proč by pak bylo potřeba za ni nést odpovědnost?; „je to jen hra“)
• minimalizace autority (v rámci internetu se smazávají reálné sociální role i status).
(Suler In Kopecký, K., 2016)
Základní formy kyberšikany:
• kyberšikana přímá (agresor útočí přímo na konkrétní oběť)
• kyberšikana nepřímá (v zastoupení, tzv. cyberbullying by proxy) (agresor využívá
k útoku jinou osobu, která často netuší, že se stala nástrojem útoku nebo pomsty
(např. zneužití účtu na sociální síti)
dále lze dělit na:
• kyberšikanu s přítomností publika (podstatou je útočit na co nejvíce uživatelů)
• kyberšikana bez přítomnosti publika (komunikují v podstatě jen oběť a agresor)
(Szotkowski, R., Kopecký, K., 2018)
Šikana a její podoby
76
Podle technologie můžeme kyberšikanu dělit na:
• telefonát, SMS,
• e-mail,
• sociální sítě,
• blog, webová stránka,
• diskuze, chaty a komentáře,
• tematický a komunitní prostor,
• software a malware (Šalmon, T., 2021)
SAMOSTATNÝ ÚKOL
Primární prevence kyberšikany na školách je blížeji charakterizována také v Metodickém
doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže (Dokument
MŠMT č.j.: 21291/2010-28), konkrétně v příloze č. 7 Kyberšikana. Projděte podrobně
tento materiál, který patří také ke stěžejním dokumentům, které je potřeba znát.
KORESPONDENČNÍ ÚKOL
Navrhněte primárně preventivní aktivitu k tématu kyberšikana pro zvolenou cílovou
skupinu. Zdůvodněte volbu dané aktivity. Zvažte efektivitu dané aktivity.
V rámci koncepce řešení kyberšikany na školách můžeme rozlišovat:
• Proaktivní intervenci (v podstatě se jedná o aktivity specifické a nespecifické prevence
v tématu se žáky) zejm.
o podpora pozitivního chování v kybeprostoru, a adekvátního postoje,
o podpora sociálního a emocionálního rozvoje (Social and Emotional
Learning) (bylo prokázáno, že tyto programy signifikantně redukují ši-
kanu),
o prostor pro diskuzi (třídnické hodiny, ranní kruhy atp.)
• Reaktivní intervenci (systém sankcí; v podstatě intervence v případě zjištění nebo
předpokladu výskytu kyberšikany)
o použití přímých sankcí,
o podpora oběti, (rozvoj kompetencí – sociální kompetence, asertivita)
Zahraniční zdroje doporučují dále také mediaci, a restorativní přístup, tzv. Pikas Method
(The method of shared concern), Support group Method (Cambell, M., Baum, S. ed.,
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
77
2018) nicméně se domníváme, že je toto v prostředí české školy nereálné a v mnohém
také diskutabilní.
DALŠÍ NEGATIVNÍ JEVY A RIZIKOVÉ JEDNÁNÍ SPOJENÉ S INFORMAČNÍMI TECHNOLOGI-
EMI
S informačními technologiemi je spojeno mnoho dalších negativních jevů, které jsou
propojeny na různé formy rizikového jednání.
V poslední době se hovoří např. o tzv. „hate speech“. Jedná se o veřejné projevy, které
vyjadřují nenávist nebo podněcují násilí vůči osobě, nebo skupině na základě něčeho,
jako je rasa, náboženství, gender, nebo sexuální orientace. Hovoří se o nich zejména v
souvislosti s online prostředím. Svoboda projevu, zakotvená v Listině základních práv a
svobod není neomezená, platí v podstatě to, že má svoboda končí tam, kde začíná svoboda
druhého (ochrana práv druhých, veřejná bezpečnost, ochrana veřejného zdraví a mrav-
nosti).
Jedná se o trestný čin, splněna musí být podmínka naplnění skutkové podstaty trestného
některého z uvedených trestných činů (uvedených v Trestním zákoníku):
• § 352 Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci
• § 355 Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob
• § 356 Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv
a svobod
• § 403 Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod
člověka
• § 404 Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka
• § 405 Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy.
To znamená, že ne každý negativní projev na internetu je trestným činem. Problém je
však s reálným nahlášením takového činu, kterých je v online prostředí spousta. V současné
době je možno nahlásit takový projev i online přes Portál občana. (Idnes.cz zpravodajství,
2020 [online])
SAMOSTATNÝ ÚKOL
Na již zmíněné webové straně projektu E-bezpečí vyhledejte co je to flaming. Zároveň
v textu zjistíte rozdíl od výrazu trolling. Dále zde vyhledejte výraz webcam trolling,
který byl uveden výše v tomto textu. Zkuste si vlastními slovy formulovat rozdíl mezi
všemi třemi výrazy.
Dále zde informace k vymezení následujícího: kybergrooming, hoax, trolling,
pishing, fakenews, dangerous chalenges, sharenting, netolismus, romance scam, google
efekt, nomofobie.
Šikana a její podoby
78
SAMOSTATNÝ ÚKOL
Pokračujte ještě na stejné webové straně projektu E-bezpečí. Vyhledejte nyní, co je to
hoax, fake news a spam. Zkuste si vlastními slovy formulovat vztah mezi všemi třemi
výrazy.
Podívejte se také dále na stránku hoax.cz
Jedna z technik k ovlivňování čtenářů v online prostředí, technika propagandy se
označuje jako: „Flag-waving“ (mávání vlajkou). Je to jedna z klasických technik propagandy,
která se využívá k ospravedlnění vlastního jednání (např. násilí) tím, že jde o projev
vlastenectví a že jednání propagandisty prospívá zemi (patriotismus). Flag-waving
často a silně apeluje na emoce. Využívá a také zneužívá existujících předsudků a přesvědčení,
které cílová skupina má (např. o minoritách, sexuální orientaci, náboženství
apod.). Často pracuje s různými druhy symboliky – náboženskými či kulturními symboly,
vlajkami, státním znakem apod.
3.1.4 MOBBING
Mobbing můžeme chápat jako specifický druh šikany, která se odehrává na pracovišti.
Do češtiny se termín mobbing (hromadně napadnout; utlačovat, urážet) překládá nejčastěji
jako „násilí na pracovišti“.
Některé zdroje mají tendenci rozlišovat „šikanu na pracovišti“ (workplace bullying) a
„mobbing“, který staví na skupinovosti agrese (tj. agresorem je pracovní kolektiv).
(Duffy, M., Yamada, C. ed., 2018) Z našeho pohledu se jedná spíše o specifikum, tedy
vnímáme mobbing jako jednu z forem šikany.
Leymann (1996) definuje mobbing jako nepřátelskou a neetickou interakci, která je
systematicky nasměrována především vůči jednomu jedinci, který je díky tomu zatlačen
do bezmocné pozice, v níž je držen díky pokračujícím atakám. K těmto akcím dochází
velmi často (minimálně 1x týdně), po dlouhou dobu (min. 6 měsíců) (pozn. tzv. Leymannovo
pravidlo). Z důvodu vysoké frekvence a dlouhému trvání má toto jednání za následek
značné psychické, psychosomatické a sociální utrpení jedince.
V případě, že dosud není naplněn požadavek frekvence a času, můžeme hovořit o násilí
na pracovišti (workplace violece), případně šikaně na pracovišti (workplace bullying),
nebo také obtěžování na pracovišti (work harassment) aj. Dále je podle Svobodové (2008)
možno se setkat s pojmy emotional abuse, whistleblowing, defaming, chairing, stalking.
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
79
Jak je patrné, není vymezení pojmu mobbing a vnímání jeho vztahu k jiným termínům
jednotné.
Jako první použil pojem mobbing Konrad Lorenz, který jím chápal teritoriální jednání
zvířat, která hájí své území před vetřelcem. Nejznámější osobou zabývající se tématem
mobbing byl Heinz Leymann (1932–1999; německý lékař a psycholog).
FORMY MOBBINGU
• Vertikální klesající/ (ze strany vedení) BOSSING (zneužití moci nadřízeného neoprávněným
způsobem.) Někdy dále členěna na:
o „Perverzní – původce tohoto nečestného jednání je psychiatry definován
jako osoba typu „obsedantní“, „perverzní“, „narcisistický“ nebo
„paranoický“.
o Strategické – jedná se o druh týrání, které se čím dál tím více objevuje
v podnicích. Princip spočívá v neustálém tlaku na zaměstnance, vytyčením
cílů, které jsou nesplnitelné. Zaměstnanec není schopen je splnit,
vytváří na sebe tlak, aby úkol dokončil, což je nemožné a vše končí jeho
neúspěchem. Zaměstnanec je tedy dohnán k odstoupení, což znamená
pro zaměstnavatele nejmenší náklady při skončení pracovního pomě-
ru.
o Institucionální – je spojené s formami organizace práce, které stanovují
nedosažitelné cíle, kdy dochází k pracovnímu přetížení, ke zvýšení
stresu, ke stálému stíhání.“ (Národní poradenská komise pro lidská práva
v Paříži, 2010 In Čech, T., 2010, s. 46)
• Horizontální (ze strany kolegů) MOBBING v užším slova smyslu
• Smíšené (osoba se ocitne v situaci „obětního beránka“, kdy dochází k útokům jak
ze strany vedení, tak ze strany kolegů.)
• Vertikální stoupající/ascendentní (ze strany podřízených) – STAFFING (Národní
poradenská komise pro lidská práva v Paříži, 2010 In Čech, T., 2010)
VYBRANÉ STRATEGIE MOBBINGU
• šíření pomluv,
• izolování kolegy,
• sabotování práce,
• znevažování výkonů a schopností,
• poškození soukromí a osobnosti,
• poškození zdraví, fyzická agrese,
• ničivé válčení bez naděje na smíření, (HUBER, B., 1995)
• sexuální obtěžování,
• verbální agrese,
• útoky na morální a rodinnou reputaci,
Šikana a její podoby
80
• neustálé kontroly a kritika s cílem sankcionovat,
• zrušení nebo odmítnutí pracovního volna,
• zvýšení pracovních povinností,
• snížení profesní kvalifikace, (Lerda, L., In Čech, T., 2010)
konkrétně pak např.:
• odpírání podnikového vzdělávání,
• odcizování/ničení věcí, dat, souborů,
• zpochybňování pracovní kvalifikace,
• časté stěhování z kanceláře do kanceláře (mnohdy je nutno se vystěhovat ve velmi
krátkém čase, který nebyl předem oznámen),
• když vstoupí oběť do místnosti, hovor kolegů skončí,
• písemné, nebo ústní výhružky,
• výsměch kvůli handicapu, účesu, oblečení, postavě atp.,
• zamlčování důležitých informací,
• hanlivá nebo nelichotivá přezdívka,
• terč kanadských žertů,
• nepozvání na firemní akce aj. (Svobodová, L., 2008)
Odlišné strategie mohou volit ženy a muži jako agresoři
Tabulka 1: Strategie mobbingu podle kritéria gender
(Venglářová, M., 2011, s. 119)
Společné znaky aktérů mobbingu:
• zdatný manipulátor,
• umí vzbudit pocit viny,
• přehrává zodpovědnost na druhé,
• mění názory,
• kritizuje, vyvolává konflikty,
• využívá druhé. (Venglářová, M., 2011)
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
81
Jak již bylo zmíněno výše, fáze mobbingu a klasické šikany bývají charakterizovány
odlišně.
Leymann (1996, s. 171-172) hovořil o 4 fázích tohoto procesu:
• Kritické incidenty – spouštěčem je nejčastěji eskalovaný konflikt; tato fáze může
být velmi krátká (ještě se nejedná o mobbing v pravém slova smyslu).
• Mobbing a stigmatizace – útoky, mobbingové aktivity nemusejí být při běžné interakci
odhaleny jako agresivní, avšak pokud je takovém chování vystaven jedinec
téměř každodenně po dlouhou dobu, může změnit jeho kontext a může být příčinou
stigmatizace dané osoby; základním rysem této fáze je agresivní manipulace.
• Personální management – pokud zasáhne vedení, situace se stane oficiálně „případem“;
vzhledem k předchozí dlouhodobé stigmatizaci jedince, může i vedení
vyhodnotit tohoto jedince jako „viníka“ (pozn. „může si za to sám“; přejímání
předsudků); dochází k dalším útokům na jedince
• Vyloučení – vrcholná fáze, kdy dochází k vyloučení jedince z kolektivu (často odchází
i do předčasného důchodu, nebo mění zaměstnání); zátěž na jedince je tak
velká, že se často promítá i do jeho psychického a fyzického zdravotního stavu.
Uvedené fáze modifikoval Ege (2000, In Čech, T., 2010):
• Bod nula (pracovní klima plné napětí; konkurenční vztahy mezi zaměstnanci)
• Fáze jedna – cílený konflikt (zvolení „obětního beránka“, přebírá odpovědnost za
nezdary organizace; není však ještě jasné, že se jedná o mobbing, nebo zda v něj
přeroste)
• Fáze dvě (negativní kolegiální vztahy se stupňují; narušení komfortu v pracovním
prostředí a duševnímu nepohodlí)
• Fáze tři (u oběti se začínají objevovat první psychosomatické symptomy – nejistota,
úzkost, nespavost, zažívací potíže atp.)
• Fáze čtyři (mobbing se stává veřejným – zainteresováni jsou jak kolegové, tak vedení;
oběť často absentuje z důvodu nemoci)
• Fáze pět (zhoršení psychosom. zdraví oběti – oběť začíná vyhledávat odbornou
pomoc; vedení většinou řeší situaci neadekvátně, způsobem poškozujícím oběť, na
kterou přenáší odpovědnost za problémy, které se řeší)
• Fáze šest (vyloučení pracovníka z pracovního prostředí – buď samotným odchodem,
nebo výpovědí, v extrémním případě i sebevraždou nebo vraždou).
ÚKOL K ZAMYŠLENÍ
Přemýšlejte, jaké jsou dopady mobbingu na chod organizace. Co všechno mobbing
ovlivňuje? Jak lze podle Vás s mobbingem účinně bojovat?
Šikana a její podoby
82
SAMOSTATNÝ ÚKOL
V materiálu SVOBODOVÁ, Lenka. Nenechte se šikanovat kolegou: mobbing – skrytá
hrozba. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2474-4.
prostudujte kapitoly
• č. 3 Proč mobbing přichází na svět aneb příčiny mobbingu (s. 33–38)
• č. 5 Co je to za člověka, který mi ubližuje aneb mobber a jeho motivy (s. 45–54)
• č. 10 Nenechte si to líbit aneb jak se bránit mobbingu (s. 87–102)
KORESPONDENČNÍ ÚKOL
Navrhněte primárně preventivní aktivitu k tématu mobbing pro zvolenou cílovou skupinu.
Zdůvodněte volbu dané aktivity. Zvažte efektivitu dané aktivity.
Pokud vše shrneme, můžeme říci, že mezi charakteristické znaky mobbingu tedy patří:
• vazba na pracovní kolektiv,
• odehrává se na pracovišti,
• pravidelnost a dlouhodobost,
• nepřátelská a neetická interakce,
• jedná se o cílené a systematické mobbingové útoky,
• častá přítomnost manipulace,
• většinou se děje (minimálně zpočátku) skrytě (rafinovaně; těžko lze odha-
lit/prokázat),
• nepřátelská agrese,
• ve většině případů zapojení celé pracovního kolektivu a mnohdy i vedení organiza-
ce,
• časté psychosomatické důsledky na zdravotní stav oběti.
SHRNUTÍ KAPITOLY
Šikana je velmi závažný problém, který je stále aktuální. Bohužel, i když se o tomto
tématu neustále hovoří, existují a existovaly projekty na podporu prevence šikany, i kyberšikany,
stále se tyto jevy objevují a nejsou mnohdy včas adekvátně rozpoznány a řešeny.
Kapitola se věnovala vymezení základních pojmů, prezentovány byly možné podoby
šikany, fáze a mýty o šikaně. Specifiky se pak kapitola věnovala ve své části tématu ky-
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
83
beršikany a mobbingu, které byly konkretizovány. Zdůrazněn byl také vztah mezi jednotlivými
formami.
VYBRANÉ OTÁZKY PRO KONTROLU SAMOSTUDIA
• Uveďte základní znaky šikany.
• Vyjmenujte formy šikany a jejich příklady.
• Charakterizujte stádia šikany.
• Definujte pojem kyberšikana.
• Popište, co znamená „disinhibiční efekt“.
• Uveďte možnosti primární prevence kyberšikany.
• Objasněte vztah mezi šikanou a mobbingem.
• Popište fáze mobbingu.
• Popište, co je to webcam trolling.
• Popište, co je to romance scam.
OTÁZKY
7. Třetí fáze šikany bývá označována jako:
a. fyzická agrese a přitvrzování manipulace
b. totalita
c. většina přijímá normy agresorů
d. zrod ostrakismu
e. vytvoření jádra
8. Nebezpečné pronásledování spojené často s vyhrožováním ublížení na zdraví
označujeme jako:
a. kybergrooming
b. stalking
c. pishing
d. netolimus
e. sharenting
9. Leymannovo pravidlo říká:
a. za mobbing lze považovat pouze chování, které se objevuje alespoň 2 × týdně
po dobu minimálně 4 měsíců
Šikana a její podoby
84
b. za mobbing lze považovat pouze chování, které se objevuje alespoň 1× týdně
po dobu minimálně 6 měsíců
c. za mobbing lze považovat pouze chování, které se objevuje alespoň 1× měsíčně
po dobu minimálně 6 měsíců
d. za mobbing lze považovat pouze chování, které se objevuje alespoň 2× měsíčně
po dobu minimálně 6 měsíců
e. za mobbing lze považovat pouze chování, které se objevuje alespoň 1× měsíčně
po dobu minimálně 4 měsíců
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
85
4 BODY IMAGE A PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY
Následující kapitola se zaměřuje na poruchy příjmu potravy, jejich příčiny, projevy,
formy, a možnosti prevence.
CÍLE KAPITOLY
• Student dokáže definovat pojem poruchy příjmu potravy.
• Student dokáže vlastními slovy vysvětlit pojemy „body image“, sebesystém, sebepojetí,
tělové schéma a vztahy mezi nimi.
• Student dokáže vyjmenovat a popsat formy poruch příjmu potravy.
• Student dokáže vlastními slovy popsat příčiny poruch příjmu potravy.
• Student dokáže vlastními slovy popsat možnosti prevence poruch příjmu potravy. Dokáže
diskutovat efektivitu jednotlivých možností prevence.
• Student dokáže navrhnout primárně preventivní aktivitu pro oblast prevence poruch přijmu
potravy.
• Student dokáže diskutovat další rizikové jevy, které se pojí k poruchám příjmu potravy.
• Student dokáže uvést příklady nejvýznamnějších institucí věnujících se prevenci a řešení
problematiky poruch příjmu potravy.
ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU
K prostudování této kapitoly budete potřebovat čas přibližně 6–7 hodin.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY
Poruchy příjmu potravy, body image, sebepojetí, sebesystém, tělové schéma, mentální
anorexie, mentální bulimie, záchvatovité přejídání, restriktivní porucha příjmu potravy,
ortorexie, bigorexie, drunkorexie, body shaming, fat-shaming, skinny-shaming, heightshaming,
shaming of hairiness, shaming of hair-color, shaming of body-shape, shaming
of muscularity, shaming of facial features, shaming of tattos and piercings, shaming of
disaeses that leave a physical mark).
Body image a poruchy příjmu potravy
86
Naše tělo je neodmyslitelnou součástí naší osobnosti. Vnímáme to, jak vypadáme,
srovnáváme se s ostatními, reagujeme na mediální tlak, který nám ukazuje „ideál krásy“, i
když je často nereálný a upravený (vyretušovaný).
SAMOSTATNÝ ÚKOL
Zkuste popsat současný ženský i mužský ideál krásy a srovnejte jej s tím, jak se vyvíjel
v historii. Kdo, jak a proč tento ideál určuje?
„To, jak jedinec vnímá, chápe a hodnotí svoje tělo, a jak s ním zachází, můžeme označit
pojmem BODY IMAGE“ (Jurkechová, M., Osaďan, R., 2014) Jednoduše se dá říci, že
je to tedy o tom, jak jedinec vidí své tělo a jak se cítí být atraktivní.
Jurkechová a Osaďan (2014) vymezují klíčové pojmy tématu „body image“:
Sebesystém (self–system) – poznávané JÁ, tvořené obsahy sebereflexe; zahrnuje tři
oblasti:
• kongnitivní (sebepojetí),
• emocionální (kognitivní + emocionální = sebehodnocení),
• konativní.
Sebepojetí (self-concept) - zahrnuje představy a hodnotící soudy, které jedinec o sobě
má a také komplexní vztah k sobě samému (celkový postoj k sobě samému); vytváří se v
průběhu celé ontogeneze.
Pojem body image (tělesné sebepojetí) - byl zaveden v 30. letech 20. stol. - jedná se o
psychologickou dimenzi – obraz našeho vlastního těla, které si formujeme v naší mysli; je
součástí našeho sebesystému. K podstatnému vývoji dochází mezi 5 a 7 rokem. Jedná se o
multidimenzionální koncept – zahrnuje neurologické, psychologické a sociokulturní elementy.
Má vliv na celkový život člověka, jeho emoce, vztahy, myšlení i chování. Velmi
úzce souvisí s poruchami příjmu potravy a depresemi. To, jak vnímáme své tělo, má velký
význam na účast na sociálních aktivitách. Negativní vnímání těla souvisí často i s celkově
nízkým sebehodnocením.
Základními složkami body image, které vnímáme a posuzujeme, jsou:
• vzhled (má největší vliv),
• zdraví,
• zdatnost.
Vlastnosti body image
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
87
• subjektivnost (nemusí se shodovat s realitou)
• elasticita (může docházet ke změně při sociální zkušenosti) (Jurkechová, M., Osaďan,
R., 2014)
Můžeme rozlišovat pozitivní a negativní body image.
Pozitivní body image se vyznačuje:
• přijímáním a oceňováním celého svého těla, včetně toho, jak vypadá a co dokáže,
• otevřeným širokým vnímáním pojetí krásy,
• stabilním obrazem svého těla,
• vnitřní pozitivitou. (Body image: What is it, and ho wcan I improve it? [online].)
S tím se často pojí
• vyšší sebeúcta (self-esteem),
• sebepřijetí (self-acceptance),
• zdravý pohled na životní styl a stravovací návyky (spojené s reálným chováním).
(National Eating Disorders Collaboration. [online])
Negativní body image se vyznačuje:
• srovnáváním se s ostatními a pocitem nedostatečnosti,
• studem za vlastní tělo/vzhled,
• nedostatkem sebedůvěry,
• tím, že se jedinec, cítí ve svém těle cítí nepříjemně nebo trapně,
• zkresleným vnímáním části nebo celého svého těla. (Body image: What is it, and
how can I improve it? [online].)
V důsledku sociálního a mediálního tlaku je v dnešní době velmi obtížné vnímat své
tělo pozitivně.
PRO ZÁJEMCE
V materiálu: VÁGNEROVÁ, Marie. Současná psychopatologie pro pomáhající profese.
Vyd. 1. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0696-5.
prostudujte kapitolu 20.1 Poruchy příjmu potravy (s. 423–436)
Psychický obraz vlastního těla označujeme jako tělové schéma. Tento obraz může být
na základě různých faktorů zkreslen (emoce, obavy, přání). (Vágnerová, M., 2004)
Body image a poruchy příjmu potravy
88
Determinanty tělesného sebepojetí: sociální prostředí (nejvýznamněji) média, biologické
faktory, osobnostní charakteristiky, věk, etnický původ, pohlaví, životní podmínky.
Problém se nevztahuje jen na „nezdravé hubnutí“, ale i nezdravé přejídání, nebo celkově
nezdravé stravovací návyky a s tím často spojenou nadváhu. Lidé s nadváhou jsou
často stigmatizování – paradoxně však na kritiku reagují spíše odmítáním diety a přejídáním.
(Jurkechová, M., Osaďan, R., 2014) Mohou se stávat také terčem posměšků, odmítání
až šikany. Problém obezity obecně narůstá. Souvisí to jistě i se zrychleným životním
stylem, často „instantním“, oblibou fastfoodů, a obecně jídla, které je možno připravit bez
námahy a v krátkém čase.
SAMOSTATNÝ ÚKOL
Prostudujte podrobněji kapitolu JURKECHOVÁ, Martina a Róbert OSAĎAN. Body
image a její sociálně patologické projevy. In FISCHER, Slavomil a ŠKODA, Jiří. Sociální
patologie: závažné sociálně patologické jevy, příčiny, prevence, možnosti řešení. 2.,
rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-5046-0. s. 143–153.
4.1 Poruchy příjmu potravy
Poruchy příjmu potravy jsou považovány za „kontinuum patologického jídelního
chování od nejzávažnější jednotky anorexia nervosa a bulimia nervosa po psychogenní
přejídání, noční přejídání a s nimi spojenou obezitu. Jedná se o multifaktoriální podmíněné
onemocnění, které je nutno posuzovat i léčit v širším bio-psycho-sociálním kontextu.“
(Papežová, H., 2010, s. 126)
Jsou „charakteristické svou patologickou změnou postoje k vlastnímu tělu, neadekvátním
hodnocením jeho proporcí a hmotnosti, a z toho vyplývající narušení k jídlu a alimentačního
chování“ (Vágnerová, M., 2004, s. 463)
Z definice vyplývá, že příčiny tohoto onemocnění jsou multifaktoriální, jedná se tedy o
souhrn různých negativních faktorů. Papežová (2010) hovoří také o různých možných
rizikových faktorech, které se právě mohou stát v kombinaci příčinou vzniku onemocnění
(prezentuje a shrnuje výstupy mnoha výzkumů):
• psychosociální rizikové faktory
o postihuje častěji ženy; PPP onemocní 27 % mužů, kteří jsou homosexuálně,
nebo bisexuálně orientováni (Carlat et. all, 1997 In Papažová,
2010),
o co se týká věku, nejrizikovější je adolescence a časná dospělost, kdy je
rizikové i propuknutí jiných duševních onemocnění,
• osobnostní faktory
o implulzivita (nedostatečná kontrola impulzů),
o perfekcionismus až obsedantně-kompulzivní osobnost,
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
89
• situační a rodinné faktory
o nepříznivé životní události a jejich zvládání (může být opakovaná expozice
traumatických událostí; vleklé problémy v rodině – často neadekvátní
tlak),
o sexuální zneužívání,
o separace od původní rodiny,
o akulturace,
o rizikové prostředí (balet, modeling, gymnastika aj.)
• vnímání vlastního těla
o nespokojenost s vlastním tělem,
o držení různých diet,
o kult štíhlosti,
• prenatální a perinatální komplikace (některé studie uvádějí, že předčasný porod
může až 3x zvyšovat riziko PPP
• studie prokázaly také genetickou podmíněnost PPP, uvádí se, že podíl dědičnosti
může být 56–84 % (Wade et all, 2000 In Papežová, H., 2010)
Poruch příjmu potravy je několik, vyjmenujeme níže v tomto textu nejdůležitější a nejznámější.
Obecně mají několik společných rysů:
• před onemocněním se vyskytuje frustrace z postavy a obava z tloušťky,
• nízké sebevědomí,
• perfekcionismus,
• negativní vztah k sobě a vlastnímu tělu,
• častá je rovněž kritika v dětství (málo chválení), tlak na výkon, preciznost, plnění
úkolů,
• často obtížná orientace a porozumění svým emocím (obtížně reagují na vlastní impulzivní
emoce a zažívají vnitřní neklid). (Sladká Ševčíková, J., Hermannová, M.,
Turečková, M. a Slezáková, E., 2021)
Dělení poruch příjmu potravy:
• mentální anorexie (anorexia nervosa),
• mentální bulimie (bulimia nervosa),
• záchvatovité přejídání (binge eating disorder/BED),
• noční přejídání,
• restriktivní porucha příjmu potravy (avoidant/restrictive food intake disor-
der/ARIFD)
Nespecifické formy:
• ortorexie,
• bigorexie,
• drunkorexie.
Body image a poruchy příjmu potravy
90
SAMOSTATNÝ ÚKOL
V materiálu:
PROCHÁZKOVÁ, Lenka. Základní metodika. Podpora pedagogů v předmětech Člověk
a zdraví a Výchova ke zdraví. Brno: Občanské sdružení Anabell, 2011.
vyhledejte:
• vymezení výše uvedených pojmů a také jejich charakteristiku, (s. 7–16)
• etiologii poruch příjmu potravy, (s. 17–20)
• základní informace o způsobu pomoci (léčbě), (s. 21–28)
Z materiálu:
ŠVÉDOVÁ, Jarmila a Lenka MIČOVÁ. Poruchy příjmu potravy. Manuál pro pedagogy.
Brno: Anabell, 2010.
prostudujte:
• faktory vzniku (rizikové, spouštěcí a udržující), (s. 7–10)
• základní informace o způsobu prevence (s. 14–17)
Primární prevence PPP na školách je blížeji charakterizována také v Metodickém doporučení
k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže (Dokument MŠMT č.j.:
21291/2010-28), konkrétně v příloze č. 3 Poruchy příjmu potravy. Projděte podrobně tento
materiál.
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
91
Graf 7: Prevalence poruch příjmu potravy podle diagnózy. (3 % mentální
anorexie; 12 % mentální bulimie; 47 % s porucha přejídán; 38 % jiné poruchy příjmu
potravy. Z lidí s mentální anorexií je 80 % žen).
(National Eating Disorders Collaboration. Body Image. [online].)
KORESPONDENČNÍ ÚKOL
Navrhněte primárně preventivní aktivitu k tématu poruchy příjmu potravy pro zvolenou
cílovou skupinu. Zdůvodněte volbu dané aktivity. Zvažte efektivitu dané aktivity.
PRŮVODCE STUDIEM
Téma poruch příjmu potravy je poměrně solidně zpracováno v mnoha dostupných materiálech,
na některé z nich jsme odkazovali výše. Doporučujeme dále:
Prostudujte doporučované postupy pro učitele (s. 17–30) z materiálu PAPEŽOVÁ,
Hana a HANUSOVÁ, Jana. Poruchy příjmu potravy: příručka pro pomáhající profese.
Body image a poruchy příjmu potravy
92
Vyd. 1. Praha: Klinika adiktologie, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecné
fakultní nemocnice v Praze ve vydavatelství Togga, 2012. ISBN 978-80-87258-
98-9.
Dále doporučujeme jakékoli materiály centra Anabell, které vzniklo v roce 2002 a zabývá
se pomocí a podporou osobám s poruchami příjmu potravy (tým psychologů, sociálních
pracovníků, terapeutů, lékařů, nutričních specialistů a dalších odborníků). Mezi
služby, které centrum nabízí, patří: linka Anbell, poradenství, internetové poradenství,
rodinná terapie, nutriční poradenství, peer konzultace, svépomocné skupiny, služby následné
péče. Všechny můžete najít blížeji charakterizované na webových stranách centra.
Materiály jsou dostupné v knihovně centra Anabell
Prostudujte minimálně materiál:
GALOVÁ, Kristýna. Mýty a omyly. Brno: Centrum Anabell, 2019.
Měli byste být schopni pojmenovat a popsat min. 10 mýtů.
K poruchám příjmu potravy se sekundárně pojí další rizikové jevy. Souvisí se „standardem
krásy“, o kterém jsme se zmiňovali v úvodu, a o kterém jste měli přemýšlet. V
každé kultuře může být tento standard (ideál) jiný (světlá pleť, nebo naopak tmavá pleť,
štíhlost aj.) některé kultury si dokonce záměrně deformují, nebo upravují tělo tak, aby
odpovídalo určitému ideálu (dlouhý krk, malá noha, tetování, deformace ušních lalůčků
aj.). Existuje také zvýšený tlak na ženy po porodu, aby se brzy vrátili do původní formy.
Nejen dívky a ženy jsou často nespokojené se svým tělem. Pocit studu za vlastní tělo nepřichází
z ničeho nic. Naše společnost vytváří neustále očekávání a názory na to, co definujeme
jako krásné nebo i jen přijatelné. Média i chování našeho okolí začnou tyto vjemy
utvářet dříve, než si uvědomujeme. Mnohé studie prokázaly, že již ve věku 3 nebo 4 let se
některé děti bojí tloustnout. Ať už přicházejí tyto impulsy od rodiny, médií, vrstevníků,
pedagogů, přicházejí jasně a hlasitě. Ideály krásy jsou často fyzicky nemožné, neboť mediální
obrazy jsou digitálně upravovány. (Chomet, N., 2018)
Ve skutečnosti neexistuje nic takového jako dokonalý typ těla. Váha ani tělesný vzhled
nejsou skutečným měřítkem hodnoty člověka, nebo toho, zda je zdravý. (Green, M.,
2017)
Pokud dochází k zesměšňování, ponižování, dehonestaci jedince z důvodu jeho fyzického
vzhledu, hovoříme o tzv. Body Shamingu. Jedná se o jednu z podob šikany. Podle
toho, na jakou stránku agresor cílí, můžeme rozlišovat různé typy body shamingu.
Typy body shamingu:
• zaměřený na osoby s nadváhou (fat-shaming),
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
93
zaměřený na osoby štíhlé, až extrémně štíhlé (skinny-shaming),
• zaměřený na osoby velmi vysoké (height-shaming),
• zaměřený na osoby s nadměrným ochlupením (shaming of hairiness)
• zaměřený na osoby na základě barvy vlasů (shaming of hair-color),
• zaměřený na tvar těla (shaming of body-shape)
• zaměřený na osvalení (moc ale i málo) (shaming of muscularity),
• zaměřený na rysy obličeje (shaming of facialfeatures),
• zaměřený na tetování nebo piercing (shaming of tattos and piercings),
• zaměřený na osoby s nemocí, která zanechává fyzickou stopu (např. lupénka, ekzém
aj.) (shaming of disaeses that leave a physica lmark)
SHRNUTÍ KAPITOLY
Jednotlivé poruchy příjmu potravy jsou multifaktoriálně podmíněná onemocnění. Jsou
charakteristické svou patologickou změnou postoje k vlastnímu tělu a z toho vyplývajícím
narušením jídelního chování. Kapitola se zaměřovala na faktory, které mohou přispívat
ke vzniku těchto poruch, dále charakteristikou jednotlivých typů i společnými rysy.
Jako důležité vnímáme odkazy na další zdroje, zejména materiály sdružení Anabell, v
nichž je spousta dalších podstatných informací. Zmíněna byla rovněž otázka prevence.
VYBRANÉ OTÁZKY PRO KONTROLU SAMOSTUDIA
• Definujte pojem poruchy příjmu potravy.
• Vysvětlete pojem „body image“ a jeho vztah k poruchám příjmu potravy.
• Uveďte projevy mentální anorexie.
• Uveďte důsledky mentální bulimie.
• Student dokáže vlastními slovy popsat možnosti prevence poruch příjmu potravy.
Dokáže diskutovat efektivitu jednotlivých možností prevence.
• Student dokáže navrhnout primárně preventivní aktivitu pro oblast prevence poruch
příjmu potravy.
• Jaké instituce se věnují prevenci poruch příjmu potravy?
• Uveďte, co je to ortorexie.
• Popište, co je to skinny-shaming.
• Popište znaky, podle nichž lze poznat poruchy příjmu potravy.
• Popište faktory, které mohou přispět k rozvoji poruch příjmu potravy.
Body image a poruchy příjmu potravy
94
OTÁZKY
10. Patologickou posedlos zdravou výživou označujeme jako:
a. bigorexii
b. ortorexii
c. drunkorexii
d. healtorexii
e. fitnorexii
11. Termín "body image" označuje:
a. obraz našeho vlastního těla, které si formujeme v naší mysli
b. index tělesné hmotnosti
c. poruchy příjmu potravy
d. vzhled jedince
e. představa, jak naše tělo hodnotí druzí
12. Co neplatí pro mentální anorexii – jedinci:
a. si nepřipadají dostatečně štíhlí
b. po přejedení se někdy snaží přinutit ke zvracení
c. někdy užívají velké dávky projímadel
d. mívají často specifické rituály při jídle
e. často trpí restriktivní poruchou příjmu potravy
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
95
5 SYSTÉMY A STRATEGIE PREVENCE RIZIKOVÉHO
JEDNÁNÍ
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY
Následující kapitola se zaměřuje na oblast prevenci rizikového jednání. Tato oblast je
velmi rozsáhlá. V úvodní části jsou vydefinovány základní pojmy tématu, dále jsou pak
uvedeny systémy prevence vnímané z různých aspektů. Vybraným systémům je pak věnována
pozornost samostatně.
CÍLE KAPITOLY
• Student dokáže definovat pojem prevence a specificky prevence rizikového jedná-
ní.
• Student dokáže rozlišit úrovně a typy prevence a uvést příklady nebo podle příkladu
poznat o jakou úroveň se jedná.
• Student dokáže rozlišit jednotlivé systémy prevence.
• Student dokáže popsat systém prevence v rámci resortu MPSV ČR.
• Student dokáže popsat systém prevence v rámci resortu MV ČR.
• Student dokáže popsat systém prevence v rámci resortu MŠMT ČR.
• Student dokáže uvést příklady institucí zaměřujících se na prevenci rizikového jed-
nání.
• Student dokáže charakterizovat základní dokumenty vztahující se k prevenci v
rámci uvedených resortů.
• Student dokáže vyjmenovat typy rizikového jednání řešením v rámci primární prevence
v resortu školství.
• Student dokáže rozlišit úrovně koordinace primární prevence v resortu školství.
• Student dokáže popsat působnost jednotlivých aktérů v rámci primární prevence ve
školství.
• Student dokáže rozlišit mezi školním poradenským pracovištěm a školským poradenským
zařízením.
• Student dokáže popsat principy strategie primární prevence v resortu školství.
• Student dokáže vlastními slovy vysvětlit, co ovlivňuje efektivitu prevence.
• Student dokáže popsat protektivní a vulnerabilní faktory ovlivňující vznik rizikového
chování.
• Student dokáže popsat základní typy programů primární prevence ve školství.
• Student dokáže rozlišit cílové skupiny prevence.
Systémy a strategie prevence rizikového jednání
96
• Student dokáže vlastními slovy popsat evaluaci programů primární prevence ve
školství.
• Student dokáže vlastními slovy vysvětlit, co je to certifikace preventivních programů
a jaká je současná situace v této oblasti.
• Student dokáže popsat strukturu primárně preventivního programu a popsat proces
jeho zpracování.
ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU
K prostudování této kapitoly budete potřebovat čas přibližně 8–9 hodin.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY
Prevence, primární prevence, sekundární prevence, terciární prevence, specifická prevence,
nespecifická prevence, všeobecná prevence, selektivní prevence, indikovaná prevence,
rizikové chování (RICHO), systém prevence, KAB model, efektivita primární prevence,
evaluace primární prevence, primární cílová skupina, sekundární cílová skupina,
adiktologie, protektivní faktory, vulnerabilní faktory, preventivní program, peer aktivista,
peer prvky, analýza SWOT, metodik prevence, výchovný poradce, pedagogickopsychologická
poradna.
PRŮVODCE TEXTEM
Všem rizikovým jevům uvedeným v rámci tohoto studijního materiálu je možno určitou
cestou předcházet. U některých jsme již některé možnosti naznačili. Rádi bychom se
ale věnovali prevenci jako takové obecněji. Jedná se o poměrně obsáhlé téma, které rozhodně
překračuje možnosti této kapitoly. Proto budeme především charakterizovat klíčové
pojmy a v mnoha oblastech odkážeme na další zdroje, kde je potřeba problematiku
dostudovat.
Jako prevenci můžeme označit každý myslitelný zásah, ve smyslu od zabránění něčemu
přes včasnou intervenci k terapeutické intervenci až po prevenci recidivy. V současné
praxi je v základní rovině rozlišována prevence primární, sekundární a terciární. Tyto
pojmy zavedl G. Caplan ve svém díle „Priciples of preventive psychiatry“ (1964). V literatuře
může být šíře těchto jednotlivých typů různě pojímána. Celkový pojem prevence
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
97
obsahuje vždy intervenční pole s označením cílových skupin a rizikových faktorů a institucí
(rodina, škola, zařízení pro mladistvé atd.). Je možno říci, že se v posledních třiceti
letech prevence vyvíjí jako interdisciplinární obor, který má kořeny v klasické medicíně.
5.1.1 ZÁKLADNÍ ÚROVNĚ PREVENCE PODLE CÍLOVÉ SKUPINY
Primární prevence je určena celé populaci (dětem, mládeži, dospělým i seniorům), u
níž se daný problém zatím nevyskytl. Orientuje se na skupiny, celou společnost nebo na
individuální jedince. Důležitý je faktor vlivu institucí a systému okolního prostředí, který
může způsobovat narušení chování a jiná porušení či narušení normálního – nepatologického
stavu. Jde o dlouhodobé působení na potenciální rizikové skupiny, u nichž se dosud
problém neprojevil. (BMGS, 2003)
Příkladem primární prevence mohou být např. preventivní programy realizované na
školách (mateřských, základních, středních) které jsou zaměřeny na celou populaci dětí
(např. třídu základní školy).
Sekundární prevence je zaměřena na skupinu, u níž se již daný problém vyskytl (byť
např. ve stádiu experimentování). Zabývá se tedy včasným zachycením (podchycením) již
existujících symptomů, problémů a stavů napětí, které mohou vést k poruchám, resp.
onemocnění. Uplatňuje se v situacích ohrožujících zdraví, ale i sociálně ohrožujících situacích
a pokouší se odvrátit nebezpečí. Orientuje se na skupiny s vysokým potenciálem
ohrožení dalšího rozvoje problému, aby zabránila právě tomutu (dalšímu) chybnému (patologickému)
vývoji a podporovala vytvoření konstruktivního způsobu života. (BMGS,
2003)
Na sekundární prevenci se zaměřují např. nízkoprahová zařízení, která pracují i se
skupinami dětí, u nichž se již problém projevil. Sekundární prevenci provádí také další
instituce jako je pedagogicko-psychologická poradna, psychologická ambulance aj. Významné
místo zaujímá streetwork (sociální práce na ulici).
Terciární prevence se zaměřuje na populaci, kde je již problém závažný a je potřeba
minimalizovat důsledky působení tohoto jevu a případně bývá chápána i jak prevence
recidivy. Orientuje se tedy na postupující problémy a poruchy a snaží se předcházet recidivě.
K tomu patří rehabilitační opatření a opětovné sociální začlenění – resocializace.
(BMGS, 2003)
Do aktivit terciární prevence se počítá např. výměna použitých jehel za nové (v rámci
streetworku) u osob závislých na drogách, doléčovací programy v rámci nich jsou osoby
dříve závislé na návykových látkách směřovány na přechod do běžného života apod. S
prevencí recidivy se pracuje také v klasické léčbě závislostí nebo u osob ve výkonu trestu
odnětí svobody.
Systémy a strategie prevence rizikového jednání
98
5.1.2 SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ PREVENCE
Specifická prevence orientuje svou pozornost na konkrétní skupiny rizikového chování,
snaží se redukovat působení rizikových faktorů v úzce vymezených fenoménech
(např. agresivní chování). (Scheitenhauer, H., Hayer, T., Niebank, K., 2008)
Příkladem specifické prevence může být např. preventivní program zaměřený na šikanu,
nebo zneužívání návykových látek.
Specifická primární prevence se dále dělí na:
• všeobecnou, která je zaměřena na širší populaci, aniž by byl dříve zjišťován rozsah
problému nebo rizika,
Všeobecná prevence se zaměřuje na všechny jedince cílové skupiny, např. preventivní
program pro třídu základní školy zaměřený na prevenci šikany.
• selektivní, která je zaměřena na jedince, u nichž lze předpokládat zvýšený výskyt
rizikového chování
Selektivní prevence se již zaměřuje na žáky, u nichž hrozí vyšší předpoklad vzniku rizikového
chování, např. u dětí trpících některým z projevů syndromu CAN, dětí
z nefunkčních rodin apod.
• indikovanou, která je zaměřena na jednotlivce a skupiny, u nichž byl zaznamenán
vyšší výskyt rizikových faktorů v oblasti chování, problematických vztahů v rodině,
ve škole nebo s vrstevníky. (Metodické doporučení k primární prevenci rizikového
chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, č.j.
21291/2010-28.)
Indikovaná prevence je zaměřena např. na jedince (skupiny) u nichž se vyskytují určité
prediktory směřující k danému rizikovému chování. Např. pokud se bude jednat o žáka,
která má problémy v rodině, s vrstevníky, problém se záškoláctvím atp. můžeme uvažovat
o rizikovosti i v oblasti zneužívání návykových látek.
K tomu, abychom mohli určit rizikovost jedince, potřebuje samozřejmě znát etiologii
daného rizikového chování a možné determinanty.
PRO ZÁJEMCE
EMCDDA. Prevence pozdějších návykových poruch u dětí a adolescentů s rizikovým
chováním: přehled teorie a důkazní báze indikované prevence. Lucemburk: Úřad pro
úřední tisky Evropských společenství, 2009. ISBN 987-92-9168-349-9.
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
99
Nespecifická primární prevence se zaměřuje na všeobecné podmínky rozvoje osobnosti
jedince, zahrnuje veškeré aktivity podporující zdravý životní styl a osvojování pozitivního
sociálního chování prostřednictvím smysluplného využívání a organizace volného
času, například zájmové, sportovní a volnočasové aktivity a jiné programy, které vedou k
dodržování určitých společenských pravidel, zdravého rozvoje osobnosti, k odpovědnosti
za sebe a své jednání. (Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u
dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, č.j. 21291/2010-28).
Nespecifická prevence se velmi dobře implikuje do běžné výuky a veškeré edukační
činnosti se skupinou dětí, kde může být podporována spolupráce, komunikace (sociální
rozvoj), ale i osobnostní rozvoj jedince.
Součástí nespecifické prevence rizikových jevů je bezesporu mimo prosociální výchovy
a výchovy volnočasové (k volnému času, prostřednictvím volného času) také výchova
k resilienci (psychické odolnosti) dítěte.
SAMOSTATNÝ ÚKOL
Z uvedených informací o dělení sociální prevence vytvořte schéma s přehledem typů
prevence, a prezentujte rozdíl mezi prevencí indikovanou a sekundární prevencí.
5.1.3 SYSTÉMY PREVENCE
Z hlediska systémů prevence rizikového chování můžeme rozlišovat systémy prevence
na resortní úrovni, především:
• systém prevence v rámci resortu MŠMT ČR (primární prevence rizikového chování
ve školách a školských zařízeních),
• systém prevence v rámci resortu MPSV ČR (prevence sociální exkluze, sociální
prevence; prevence syndromu CAN – sociálně právní ochrana dětí),
• systém prevence v rámci resortu MV ČR (zejm. prevence kriminality, drogová
prevence, prevence extremismu),
• systém prevence v rámci resortu MD ČR (dopravní bezpečnost),
• systém prevence v rámci resortu MZ ČR (zdravotní prevence, ale také např. prevence
kriminality),
• systém prevence v rámci resortu MS ČR (prevence kriminality, sociální prevence;
Institut pro kriminologii a sociální prevenci - výzkumná organizace zabývající se
kriminologickým výzkumem vycházejícím z mezioborového přístupu).
Systémy a strategie prevence rizikového jednání
100
Ve většině oblastí dochází rovněž k meziresortní úrovni spolupráce (kriminalita, extremismus,
drogová problematika aj.).
Častou jsou zřízeny instituty, které jsou složeny ze zástupců jednotlivých resortů:
• např. Republikový výbor pro prevenci kriminality
• Rada vlády pro rovnost mužů a žen (propojuje se na oblast prevence domácího a
genderově podmíněného násilí)
• Poradní sbor pro situační prevenci kriminality
Z pohledu cílové skupiny bychom mohli rozlišovat v daném jevu vždy:
• systém primární prevence,
• systém sekundární prevence,
• systém terciární prevence.
Většinou jde vždy o mezioborovou (někdy i meziresortní) spolupráci různých aktérů.
SYSTÉM SOCIÁLNÍ PREVENCE V RESORTU MPSV ČR
V rámci resortu MPSV ČR je realizována primárně sociální prevence formou poskytování
služeb sociální prevence. Smyslem je především předcházet sociálnímu vyloučení
osob, „které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob
života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení
práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální
prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit
společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů.“ (zákon 108/2006
Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, § 53)
V podstatě je tím do určité míry v důsledku řešeno několik rizikových jevů (bezdomovectví,
domácí násilí aj.)
Mezi služby sociální prevence patří zejména:
• raná péče,
• telefonická krizová pomoc,
• tlumočnické služby,
• azylové domy,
• domy na půl cesty,
• kontaktní centra,
• krizová pomoc,
• intervenční centra,
• nízkoprahová denní centra,
• noclehárny,
• služby následné péče,
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
101
• sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi,
• sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením,
• sociálně terapeutické dílny,
• terapeutické komunity,
• terénní programy,
• sociální rehabilitace.
SAMOSTATNÝ ÚKOL
V zákoně o sociálních službách (108/2006 Sb.) si zopakujte charakteristiku jednotlivých
vyjmenovaných služeb. (Propojení na sociální politiku.)
SYSTÉM PREVENCE KRIMINALITY V RESORTU MV ČR
PRŮVODCE STUDIEM
Tato část je poměrně solidně zpracována v dostupných materiálech, proto ponecháváme
na samostudiu a odkazujeme na tyto zdroje níže.
SAMOSTATNÝ ÚKOL
K tomuto tématu prostudujte:
• CHALUPOVÁ, Kateřina, ŠTEFUNKOVÁ, Michaela, ed. a ŠEJVL, Jaroslav, ed.
Základy prevence kriminality pro pedagogické pracovníky. Vyd. 1. Praha: Klinika
adiktologie, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecná fakultní
nemocnice v Praze ve vydavatelství Togga, 2012. ISBN 978-80-87258-96-5.
Zejména:
o dělení prevence (sociální, situační, viktimologická; primární, sekundární,
terciární) (s. 15–16; podrobněji pak s. 19–24)
o RAT – Routine Activity Theory; teorie „Problem analysis triangle“ (s.
16–17)
o dělení na prevenci – vývojovou, komunitní, situační, prostřednictvím
trestní justice (s. 17)
o preventivní strategie (s. 17–18)
o základní druhy prevence kriminality (s. 19–24)
Systémy a strategie prevence rizikového jednání
102
o prevence kriminality v ČR (s. 37–41)
o Na s. 42 jsou prezentovány strategie a projekty pro období, které již
proběhlo (pokuste se najít aktuální strategie a projekty).
o programy sociální prevence na místní úrovni (s. 47–50)
• prostudujte dále webové strany Prevence kriminality
o zejména způsob organizování prevence kriminality v ČR (meziresortní,
resortní a místní úrovni); vymezení toho, co jsou to programy prevence
kriminality na místní úrovni https://prevencekriminality.cz/prevence-
kriminality/)
o Strategie prevence kriminality na aktuální období
o prevence kriminality na místní úrovni (prostudujete typy programů)
SYSTÉM PRIMÁRNÍ PREVENCE RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ V RESORTU MŠMT ĆR
Prevence v resortu školství se orientuje především na primární prevenci rizikového
chování. Dříve (před rokem 2010) se v této souvislosti používal pojem prevence sociálně
patologického jednání, nicméně přístup MŠMT ČR byl takový, že nejde jen o předcházení
fatálním negativním jevům (sociálně patologickým), ale i menším odchylkám, které se
následně mohou vyvinout v závažnější chování. MŠMT ČR přímo uvádí: „Pojem sociálně
patologické jevy je pojmem sociologickým a postihuje fatální jevy ve společnosti (alkoholismus,
krádeže, vraždy apod.), k nimž mimo jiné také musí směřovat opatření primární
prevence. Nicméně ve školním prostředí pedagogové pracují s rizikovým chováním, vůči
němuž zaujímají účinná primárně preventivní opatření s cílem minimalizace projevů i
rizik takového chování a případně je diagnostikují a následně přijímají efektivní opatření.“
(Metodické doporučení k prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách
a školských zařízeních, č.j. 21291/2010-28).
Rizikovým chováním (jak jistě víte ze Sociální patologie I) „rozumíme vzorce chování,
v jejichž důsledku může docházet k prokazatelnému nárůstu výchovně vzdělávacích,
zdravotních, sociálních a dalších rizik pro jedince nebo společnost.“ (Miovský, M., 2015,
s. 28)
Jessor (1991) charakterizuje rizikové chování jako chování, které může ohrozit plnění
vývojových úkolů, sociálních rolí, získávání základních dovedností a správnou přípravu
na přechod do další životní etapy. Jedná se o chování, které může negativně ovlivnit psychosociální
aspekty úspěšného vývoje jedince (Jessor, R., 1991). Jedná se tedy o způsoby
nejistého chování, které v sobě nesou potenciál poškození vážící se na vlastní život nebo
prostředí (životní podmínky ve společnosti) (Raithel, J., 2004).
Ke konceptům rizikového chování řadíme podle Miovského (2015) především:
• šikanu, násilí a agresi,
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
103
• záškoláctví,
• užívání návykových látek,
• nelátkové závislosti,
• užívání anabolik a steroidů,
• kriminální jednání,
• sexuálně rizikové jednání,
• vandalismus,
• xenofobii,
• rasismus,
• intoleranci a antisemitismus,
• komerční zneužívání dětí,
• syndrom CAN (Miovský, M., 2015)
Oblasti, na které se aktuálně zaměřuje primární prevence ve školství, jsou ošetřeny v
přílohách Metodického doporučení k prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů
ve školách a školských zařízeních, č.j. 21291/2010-28.
Za prevenci rizikového chování pak rozumíme takové jednání, které vede
• předcházení výskytu rizikového chování (primární prevence),
• zamezení jeho dalšího rozvoje (sekundární prevence),
• minimalizaci již existujících projevů rizikového chování nebo pomáhání řešení jeho
důsledků (terciární prevence). (Miovský, M., 2015)
Zahrnuje tedy všechny tři úrovně prevence.
Primární prevence rizikového chování ve školství pak směřuje k „předcházení a minimalizaci
rizikových projevů chování, ke zdravému životnímu stylu, k rozvoji pozitivního
sociálního chování a rozvoji psychosociálních dovedností a zvládání zátěžových situací
osobnosti“. (Metodické doporučení k prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů
ve školách a školských zařízeních, č.j. 21291/2010-28).
Povinnost škol a školských zařízení realizovat prevenci plyne z vyhlášky MŠMT ČR č.
72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských
zařízeních.
Principy strategie primární prevence MŠMT ČR zajišťující efektivitu (jednotlivé oblasti
jsou vzájemně propojené a navazující na sebe):
• partnerství a společný postup, (pozn. spolupráce vnitřních i vnějších partnerů školy;
např. i jednota požadavků jako jeden ze základních pedagogických zásad)komplexní
řešení problematiky primární prevence rizikového chování, (pozn.
komplexní řešení preventivních témat za podílení se různých institucí; bio-psychosocio-spirituální
model osobnosti – vnímat všechny složky; také realizovat preven-
Systémy a strategie prevence rizikového jednání
104
ci pro různé cílové skupiny – děti i jejich rodiče, komunita at., zohlednění místních
podmínek, vnímat všechny působící faktory),
• kontinuita působení a systematičnost, (dlouhodobost, systematičnost; programy na
sebe musejí navazovat a vzájemně se doplňovat),
• uplatnění ověřených dat a hodnocení efektivity, (založeno na kvalitní analýze, nejčastěji
SWOT, identifikovaných problémech, potřebách a prioritách, nikoli na domněnkách
a předpokladech),
• racionální financování a garance kvality služeb, (pozn. finanční efektivita; vycházet
certifikace programů prevence – posouzení stanovených kritérií),
• zacílení a adekvátnost informací i forem působení, (pozn. vždy individuálně zohledňovat
potřeby dané cílové skupiny – ne obecné programy; definovat jasně cílové
skupiny),
• včasný začátek preventivních aktivit, (pozn. začít co nejdříve ve smyslu věku cílové
skupiny – při přizpůsobení možnostem a schopnostem dané skupiny),
• pozitivní orientace primární prevence, (pozn. nabídka vhodných/pozitivních alternativních
aktivit; předvádění pozitivních příkladů spíše než negativních),
• orientace na kvalitu postojů a změnu chování, (získání relevantních sociálních dovedností
a znalostí potřebných pro život; využití KAB modelu „Knowledge Attidues
Behavior“ - necílit jen na informace, ale i na změnu chování a postojů, které
nemusejí souviset s rozsahem a hloubkou znalostí). (MŠMT ČR, Národní strategie
primární prevence rizikového chování dětí a mládeže na období 2019–2027; Miovský,
M., Skácelová, L., Zapletalová, J., 2015)
Efektivita primární prevence se doplňuje často dalšími požadavky, např.
• využití peer prvků (tj. zapojení vrstevnického působení a učení),
• zapojení protektivních faktorů (podpůrné a pečující prostředí,
• nepoužívání neúčinných prostředků (jako neúčinné se ukázalo poskytování zdravotních
informací k danému rizikovému jednání, dále např. zastrašování, zakazování,
přehánění následků, moralizovaní, afektivní výchova, postavená pouze na
emocích a pocitech; někdy pouze komerční snahy – prodat testovací sady aj.) (Miovský,
M., Skácelová, L., Zapletalová, J., 2015)
Cílové skupiny primární prevence rizikového chování:
• primární cílová skupina (jedná se o skupinu, u níž chceme dosáhnout změnu ve vědomostech,
postojích a chování, např. děti 1. třídy ZŠ)
• sekundární cílová skupina (cílová skupina, kterou chceme připravit na působení na
konkrétní primární cílovou skupinu – rodiče, pedagogové, psychologové, pediatři,
sociální pracovníci, peer aktivisté aj.)
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
105
PRŮVODCE STUDIEM
Ke zvládnutí této oblasti je potřeba prostudovat i následující materiály:
Metodické doporučení k prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve
školách a školských zařízeních, č.j. 21291/2010-28.
o Tento materiál je rozdělen na obecnou část a přílohy. Je zcela nutná podrobná
znalost celé obecné části. Přílohy je potřeba projít a přiřadit k
jednotlivým tématům.
• Vyhlášku MŠMT ČR č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách
a školských poradenských zařízeních
o přečíst celou vyhlášku, zaměřit se zejména na:
o pravidla poskytování poradenských služeb,
o typy školských poradenských zařízení a jejich charakteristika a působnost
(prostudovat k danému i přílohy)
o kompetence školy (§ 7) a standardní činnost školy (příloha č. 3) - výchovný
poradce, školní metodik prevence, školní psycholog, speciální
pedagog – ve vztahu k prevenci rizikového jednání,
o rozdíl mezi školním poradenským pracovištěm a školským poradenským
zařízením.
• Národní strategii primární prevence rizikového chování dětí a mládeže na aktuální
období (nyní 2019–2027)
o mít představu o tom, co vše je obsahem strategie, zaměřit se na cíle/pilíře
strategie a přílohu č. 1 - analýza SWOT)
• Akční plán realizace Národní strategie primární prevence rizikového chování dětí a
mládeže na období 2019–2027 Dostupné z: primární prevence rizikového chování
dětí a mládeže na aktuální období.
• Prevence info (webové strany, které se věnují oblasti prevence rizikového chování
zejména v rámci resortu MŠMT ČR)
o projít webové strany, sledovat aktuální informace
• Drogy info (Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, které
je součástí odboru protidrogové politiky Úřadu vlády ČR)
o projít webové strany, sledovat aktuální informace
• Klinika adiktologie (adiktologie je chápána jako samostatný trandisciplinární vědecký
obor, který se zaměřuje na užívání návykových látek, závislostního chování
a jejich dopady a souvislosti) - v sekci „Věda a výzkum“ - „Publikace“ jsou dostupné
cenné zdroje informací k primární prevenci rizikového chování obecně, nejen
vztahující se k závislostnímu chování.
Dále jsou ke studiu potřebné zejména materiály:
Systémy a strategie prevence rizikového jednání
106
• MIOVSKÝ, Michal a kol. Prevence rizikového chování ve školství. Druhé, přepracované
a doplněné vydání. Praha: Klinika adiktologie 1. LF UK v Praze a VFN v
Praze, 2015. ISBN 978-80-7422-391-4.
Zaměřte se především na:
o základní typy programů v preventivní praxi (s. 66–71)
o protektivní a rizikové (vulnerabilní) faktory (s. 84–88)
o dokumentace a další součásti MPP (s.162–165)
o evaluace preventivních programů – typy (s. 170–173)
o certifikace preventivních programů (s. 175–180)
• MIOVSKÝ, Michal et al. Návrh doporučené struktury minimálního preventivního
programu prevence rizikového chování pro základní školy. Dotisk 1. vydání. Praha:
Klinika adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecná
fakultní nemocnice v Praze v NLN s.r.o., Nakladatelství Lidové noviny, 2015.
ISBN 978-80-7422-397-6.
o postup při zpracování minimálního preventivního programu (s. 19–30)
o dovednosti pro život (s. 43–48)
o představa a tematickém plánu v rámci jednotlivých rizikových jevů
(pozor – je to vždy individuální – nutné dodržel výše uvedený princip
cílenosti, tj. nepoužívat paušálně – jen doporučení/vzor) (s. 49–76)
PRO ZÁJEMCE
Pro zájemce doporučujeme dále ke studiu materiál:
• KREJČOVÁ, Lenka, ed., MERTIN, Václav, ed. a BUČILOVÁ KADLECOVÁ,
Jana. Pedagogická intervence u žáků ZŠ. Praha: Wolters Kluwer Česká republika,
2010. ISBN 978-80-7357-603-5.
• MARTANOVÁ, Veronika a kol. Standardy odborné způsobilosti poskytovatelů
programů školské primární prevence rizikového chování. Vyd. 1. Praha: Klinika
adiktologie, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecná fakultní
nemocnice v Praze ve vydavatelství Togga, 2012. ISBN 978-80-87258-75-0.
• MARTANOVÁ, Veronika a kol. Manuál certifikátora: nástroj k praktické realizaci
procesu certifikace dle certifikačního řádu a metodiky místního šetření v souladu
se standardy odborné způsobilosti poskytovatelů programů školské primární prevence
rizikového chování. Vyd. 1. Praha: Klinika adiktologie, 1. lékařská fakulta
Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze ve vydavatelství
Togga, 2012. ISBN 978-80-87258-92-7.
• MIOVSKÝ, Michal a kol. Kvalita a efektivita v prevenci rizikového chování dětí a
dospívajících. První vydání. Praha: Klinika adiktologie 1. LF UK v Praze a VFN v
Praze, 2015. ISBN 978-80-7422-391-4.
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
107
• MIOVSKÝ, Michal a kol. Programy a intervence školské prevence rizikového
chování v praxi. Druhé, přepracované a doplněné vydání. Praha: Klinika adiktologie
1. LF UK v Praze a VFN v Praze, 2015. ISBN 978-80-7422-391-4.
o návrh obsahu preventivního programu pro jednotlivé rizikové chování a
věkové skupiny dětí základní školy (s. 53-79)
SHRNUTÍ KAPITOLY
Prevence rizikového jednání je velmi důležitou oblastí, která se váže k vašemu studiu.
Jedná se oblast zcela klíčovou. Oblast je opravdu velmi široká, proto i v této kapitole odkazujeme
na další zdroje ke studiu. V kapitole byly zmíněny základní pojmy tématu, v
nichž je potřeba se orientovat. Dále byly řešeny systémy prevence a vybrané pak řešeny
podrobněji. Zejména systém prevence v resortu MPSV ČR, MV ČR a MŠMT ČR.
VYBRANÉ OTÁZKY PRO KONTROLU SAMOSTUDIA
• Popište rozdíl mezi primární, sekundární a terciární prevencí.
• Popište rozdíl mezi specifickou a nespecifickou prevencí a uveďte příklad.
• Popište rozdíl mezi selektivní a indikovanou prevencí a uveďte příklad.
• Charakterizujte systém prevence v resortu MV ČR.
• Charakterizujte systém prevence v resortu MPSV ČR.
• Uveďte působnost hlavních aktérů v primární prevenci ve školství.
• Popište rozdíl mezi primární a sekundární cílovou skupinou.
• Uveďte nejvýznamnější dokumenty a legislativní normy vztahující se k primární
prevenci rizikového chování ve školství.
• Popište, co ovlivňuje efektivitu primární prevence rizikového chování
• Popište postup tvorby programu primární prevence.
OTÁZKY
13. Jako účinné (efektivní) aktivity primární prevence jsou z pohledu MŠMT chápány:
a. přednáška s preventivní tématikou
b. hromadné kulturní či sportovní aktivity
c. citové apely
Systémy a strategie prevence rizikového jednání
108
d. besedy s bývalými uživateli drog
e. vytváření dobrého klimatu ve třídě
14. Nespecifická prevence– vyberte tvrzení, které není pravdivé
a. aktivity podporující zdravý životní styl
b. je součástí prevence v rámci školní edukace
c. osvojování pozitivního sociálního chování prostřednictvím smysluplného využívání
a organizace volného času
d. zahrnuje prevenci všeobecnou, selektivní a indikovanou
e. je součástí primární prevence rizikového chování
15. Kdo zajišťuje koordinaci a metodickou podporu školních metodiků prevence?
a. metodik prevence v pedagogicko-psychologické poradně
b. krajský metodik prevence
c. ředitel školy
d. krajský úřad
e. MŠMT
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
109
KLÍČ K ÚKOLŮM NA KONCI JEDNOTLIVÝCH KAPITOL
1. c
2. b
3. c
4. a
5. b
6. e
7. e
8. b
9. b
10. b
11. a
12. e
13. e
14. d
15. a
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
110
LITERATURA
BĚLÍK, Václav a kol. Slovník sociální patologie. Vydání 1. Praha: Grada, 2017. Pedagogika.
ISBN 978-80-271-0599-1.
Bílý kruh bezpečí. Zpravodaj Bílý kruh bezpečí, ročník 21, číslo 4. Praha, 2012 s.4.
BISKUP, Pavel. Diagnostika syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte
– doporučený postup určený lékařům primární péče. Pediatrie pro praxi, 2001, č. 4, s.
164–168. ISSN 1803-5264. Dostupné z: https://www.solen.cz/pdfs/ped/2001/04/02.pdf
BMSG. 4. Bericht zur Lage der Jugend in Österreich. Teil B: Prävention
in der außerschulischen Jugendarbeit. Wien: Institut für Jugendkulturforschung und Kulturvermittlung,
Pädagogische Hochschule Zürich, 2003.
Body image: Whatisit, and howcan I improveit?.Medical and healthinformation [online].
Copyright © 2004 [cit. 03.12.2021]. Dostupné z:
https://www.medicalnewstoday.com/articles/249190
BUXBAUM, Tomáš. Domácí násilí a institut vykázání u Policie České republiky
v Olomouckém kraji. Olomouc: UPOL, 2012. (diplomová práce)
CAMBELL, M., BAUM, S. ed. Reducing Cyberbullying in Schools: interventional
Evidence-Based Best Practise. London: Academic Press, 2018. ISBN 978-0-12-811423-
0.
ČECH, Tomáš. Mobbing jako negativní fenomén v prostředí základních škol. Brno:
Masarykova univerzita, 2010. (habilitační práce) [cit. 15.2.2021] Dostupné z:
https://www.muni.cz/lide/15881-tomas-cech/kvalifikace
Česká asociace sester. Pracovní postup – syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného
dítěte. [online]. Copyright © [cit. 15.02.2022]. Dostupné z:
https://www.cnna.cz/docs/tiskoviny/cas_pp_2009_0002.pdf
ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Domácí násilí: nebezpečné rodinné vztahy ve 21. století. Plzeň:
Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2020. 307 stran. ISBN 978-80-7380-
806-8.
ČSÚ. Kdo je v Česku ohrožen příjmovou chudobou? | Statistika&My. Statistika&My |
Magazín Českého statistického úřadu [online]. Copyright © Český statistický úřad [cit.
20.11.2021]. Dostupné z: https://www.statistikaamy.cz/2018/06/22/kdo-je-v-cesku-
ohrozen-prijmovou-chudobou/
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
111
ČSÚ. Jak se měří materiální deprivace | Statistika&My. Statistika&My | Magazín Českého
statistického úřadu [online]. Copyright © Český statistický úřad [cit. 17.02.2022].
Dostupné z: https://www.statistikaamy.cz/2015/03/19/jak-se-meri-materialni-deprivace/
ČSÚ. Pračka, telefon a televizor již nevypovídají o materiální deprivaci | Statistika&My.
Statistika&My | Magazín Českého statistického úřadu [online]. Copyright ©
Český statistický úřad [cit. 17.02.2022]. Dostupné z:
https://www.statistikaamy.cz/2020/08/06/pracka-telefon-a-televizor-jiz-nevypovidaji-o-
materialni-deprivaci
ČSÚ. Osoby ohrožené příjmovou chudobou v letech 2016–2021. [cit. 17.02.2022].
Dostupné z:
https://www.czso.cz/documents/10180/167607753/1600212219.pdf/18ce648c-5e00-4c5a-
b699-0e9e5ce11958?version=1.1
ČSÚ. Míra materiální a sociální deprivace v letech 2020–2021. [cit. 17.02.2022]. Dostupné
z: https://www.czso.cz/documents/10180/167607753/1600212220.pdf/17faa2da-
2f0f-4981-8128-edac4b628b1c?version=1.1
DALY, Martin and Margo WILSON. Child abuse and other risksof not living with
both parents. Ethology and Sociobiology. 1985, s. 197–210.
DOHNAL a kol. Analýza výskytu a latence domácího násilí v partnerských vztazích.
Praha: Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR. Dostupné z:
https://www.vlada.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/dokumenty/Analyza-
vyskytu-a-latence-DN_final.pdf
GOLDMANN, Radoslav. Vybrané kapitoly ze sociálních disciplín. 2. přeprac. vyd.
Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci., 2001. 153 s. ISBN 80-244-0350-1.
CHASSÉ, A., K., Orientace ve světě řešení ztížených životních situací z pozice dětí –
jak prožívají chudobu děti školního věku. In Rodina z perspektivy dětí – chudoba jako
objektivní a subjektivní problém. Sborník z česko-německo-rakouské konference. Praha:
Národní centrum pro rodinu, 2004. s 7–19.
Vláda ČR. Akční plán prevence domácího a generově podmíněného násilí na léta
2019–2022 [online]. Copyright © [cit. 30.10.2021]. Dostupné z:
https://www.vlada.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/dokumenty/Analyza-
vyskytu-a-latence-DN_final.pdf
Domácí násilí – institut vykázání a další informace – Ministerstvo vnitra České republiky.
Úvodní strana – Ministerstvo vnitra České republiky [online]. Copyright © 2021
Ministerstvo vnitra České republiky, všechna práva vyhrazena [cit. 30.10.2021]. Dostupné
z: https://www.mvcr.cz/clanek/domaci-nasili-institut-vykazani-a-dalsi-informace
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
112
DOYLE, Celia and Charles TIMMS. Child Neglect and Emotional Abuse: Understanding,
Assessment and Response. London: SAGE, 2014. ISBN 978-0-85702-231-8.
DUFFY, Maureen and David C. YAMADA, ed., Workplace Bullying and Mobbing in
the United States. ABC-CLIO, 2018. ISBN 978-1-4408-5023-3.
DUNOVSKÝ, Jiří. Dítě a poruchy rodiny. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1986. 140 s. Hálkova
sbírka (1-20); sv. 37. Hálkova sbírka pediatrických prací; sv. 37.
E-bezpečí. Co je kyberšikana? Projekt E-bezpečí - E-Bezpečí [online].[cit. 27.
11.2021]. Dostupné z: https://www.e-bezpeci.cz/index.php/kontakt/71-trivium/1418-co-
je-kybersikana
EMCDDA. Prevence pozdějších návykových poruch u dětí a adolescentů s rizikovým
chováním: přehled teorie a důkazní báze indikované prevence. Lucemburk: Úřad pro
úřední tisky Evropských společenství, 2009. ISBN 987-92-9168-349-9. [online].[cit. 27.
11.2021]. Dostupné z: fi-
le:///C:/Users/koc0101/AppData/Local/Temp/MO_prevence_EMCDDA_cz.pdf
ETHOS. Typology on Homelessness and Housing Exclusion. [online]. [cit.
30.10.2021]. Dostupné z: https://www.feantsa.org/en/toolkit/2005/04/01/ethos-typology-
on-homelessness-and-housing-exclusion?bcParent=27
FEANTSA. Homelessness and Homeless Policies in Europe: Lessons from Research.
European Consensus Confernce on Homelessness 9-10. December 2010.[online]. [cit.
30.10.2021]. Dostupné z: https://www.feantsa.org/download/fea_020-
10_en_final8900978964616628637.pdf
FITZPATRICK, Suzanne, KEMP, Peter a KLINKER, Susanne. Bezdomovství: přehled
výsledků výzkumů z Velké Británie. 1st Czech ed. Kostelec nad Černými lesy: Institut
zdravotní politiky a ekonomiky, 2004. 96 s. ISBN 80-86625-15-X.
GOFFMAN, Erving. Stigma: poznámky k problému zvládání narušené identity. Vyd.
1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. 167 s. Most: moderní sociologické teorie; sv.
3. ISBN 80-86429-21-0.
GREEN, Meghan. Body image and body shaming. New York: LucentPress, 2017.
ISBN 9781534560130.
HÖHNE, Sylva, PALONCYOVÁ, Jana, ŽÁČKOVÁ, Lucie. Metodika indikátorů a
komplexního výzkumu o situaci rodin s dětmi. Komplexní výzkum o situaci rodin a seniorů.
Praha: VÚPSV, 2021. ISBN 978-80-7416-409-5.
HOLMAN, Robert. Ekonomie, 5. vydání: sbírka řešených otázek a příkladů. Vyd. 1. V
Praze: C.H. Beck, 2012. xi, 155 s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 978-80-7179-
333-5.
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
113
HRADECKÁ, Vlastimila a Ilja HRADECKÝ. Homelessness – extreme exclusion: (résumé).
Praha: Naděje, [1997]. 17 s. ISBN 80-902292-1-2.
HRADECKÝ, Ilja. Národní zpráva o bezdomovectví v České republice 2005. Zpráva
pro Evropskou observatoř bezdomovectví. [online]. [cit. 2021-11-03]. Dostupné z:
https://nadeje.cz/img-content/files/docs/odborne/2005nzob_cz.pdf
HRSA. Health Resources& Services Administration. Myths About Bullying. [online]
[cit. 26.11.2021]. Dostupné z:
http://www.ncdsv.org/images/SBN_MythsAboutBullying.pdf
HUBER, Brigitte. Psychický teror na pracovišti: mobbing. Martin: Neografia, 1995.
ISBN 80-85186-62-4.
CHOMET, Natalie. Copingwith Body Shaming. New York: The Rosen Publishing
Group, Inc., 2018. ISBN 97815008178491.
Idnes.cz zpravodajství. Nenávistné projevy na internetu nepřehlížejte. Lze je nahlásit i
online. 2020 [online] [cit. 28.11.2021] Dostupné z:
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/projevy-nenavisti-na-internetu-projev-nenavisti-
imbudsman.A200615_134235_domaci_knn
JESSOR, R., Risk Behavior in Adolescence: A Psychosocial Framework for Understanding
and Action. Journal of Adolescent Health, 12, 597-605.
JURKECHOVÁ, Martina a Róbert OSAĎAN. Body image a její sociálně patologické
projevy. In FISCHER, Slavomil a ŠKODA, Jiří. Sociální patologie: závažné sociálně
patologické jevy, příčiny, prevence, možnosti řešení. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Grada,
2014. ISBN 978-80-247-5046-0. s. 143–153.
KOLÁŘ, Michal. Odborník na řešení školní šikany a kyberšikany první úrovně. Praha:
Národní institut pro další vzdělávání, 2016. ISBN 978-80-86956-93-0.
KOPECKÝ, Kamil. Kyberšikana a její specifika v prostředí systému primární
prevence rizikového jednání. Olomouc, 2016. (habilitační práce).
KOUKOLÍK, František. Před úsvitem, po ránu: eseje o dětech a rodičích. Vydání
druhé, přepracované. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2017. ISBN
978-80-246-3634-4.
KOSAŘOVÁ, Jana. Přehled problémů v oblasti prevence a poskytování pomoci v oblasti
domácího násilí a syndromu týrání a zanedbávání (EAN) páchaného na seniorech s
dopadem na sociální a zdravotní oblast. [online]. Ministerstvo vnitra České republiky,
2014 [cit. 2021-11-03]. Dostupné z: http://www.domaci-nasili.cz/wp-
content/uploads/prehled_problemu.pdf
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
114
KOUKOLÍK, František a DRTILOVÁ, Jana. Život s deprivanty. I, Zlo na každý den.
1. vyd. Praha: Galén, ©2001. ISBN 80-7262-088-6.
KREJČOVÁ, Lenka, ed., MERTIN, Václav, ed. a BUČILOVÁ KADLECOVÁ, Jana.
Pedagogická intervence u žáků ZŠ. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. ISBN
978-80-7357-603-5.
KUDA, František, ed. a LUX, Martin, ed. Bydlení v regionech: (důsledky regionálních
rozdílů v dostupnosti bydlení). 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010. 152 s. ISBN
978-80-7431-026-3.
KUCHAŘOVÁ, Věra et al. Zpráva o rodině 2020. Praha: VÚPSV, v.v.i., 2020. 251, 6
stran. ISBN 978-80-7416-379-1.
LANGMEIER, Josef a KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. Vyd. 4., přeprac.
a dopl., V Grada Publishing 2. Praha: Grada Publishing, 2011. ISBN 978-80-247-1284-0.
LEEB Rebeca T., Paulozzi Leonard J., Melanson Cindi, Simon Thomas R., Arias Ileana.
Child Maltreatment Surveillance. Uniform Definitions for Public Health and Recommended
Data Elements. Atlanta: Centers for Disease Control and Prevention, 2008. [online].
[cit. 03.12.2021]. Dostupné z:
https://www.cdc.gov/violenceprevention/pdf/CM_Surveillance-a.pdf
LEYMANN, Heinz. The Content and Development of Mobbing at Work. European J
ourna lof Work and Organizational Psychology,1996,5(2), 165–184.
LOUKOTOVÁ, Vladimíra. Sociální pomoc pro rodinu a děti ve vybraných středoevropských
zemích. Olomouc: PdF UPOL, 2006. (Disertační práce)
MATĚJČEK, Z. Co děti potřebují. In MATĚJČEK, Z., POKORNÁ, M., KARGER, P.
Rodičům na nejhezčí cestu. 1. vyd. Jinočany: Nakladatelství H & H, 2004.
ISBN 80-7319-023.
MATTER, H. Sozialarbeit mit Familien. Eine Einführung. Bern, Stuttgart, Sien:
Haupt, 1999. ISBN 3-258-06023-1.
MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. 2. vyd. Praha: SLON, 1998.
ISBN 80-85850-24-9.
MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství,
1994, sv. 6. ISBN 80-901424-9-4.
MARTANOVÁ, Veronika a kol. Standardy odborné způsobilosti poskytovatelů programů
školské primární prevence rizikového chování. Vyd. 1. Praha: Klinika adiktologie,
1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze
ve vydavatelství Togga, 2012. ISBN 978-80-87258-75-0.
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
115
MARTANOVÁ, Veronika a kol. Manuál certifikátora: nástroj k praktické realizaci
procesu certifikace dle certifikačního řádu a metodiky místního šetření v souladu se standardy
odborné způsobilosti poskytovatelů programů školské primární prevence rizikového
chování. Vyd. 1. Praha: Klinika adiktologie, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v
Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze ve vydavatelství Togga, 2012. ISBN 978-
80-87258-92-7.
Metodickém doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže. Dokument
MŠMT č.j.: 21291/2010-28
MIOVSKÝ, Michal. Historie a současné pojetí školské prevence rizikového chování v
České republice. In MIOVSKÝ, Michal a kol. Prevence rizikového chování ve školství.
Druhé, přepracované a doplněné vydání. Praha: Klinika adiktologie 1. LF UK v Praze a
VFN v Praze, 2015. ISBN 978-80-7422-391-4. s. 17–33.
MIOVSKÝ, Michal a kol. Kvalita a efektivita v prevenci rizikového chování dětí a dospívajících.
První vydání. Praha: Klinika adiktologie 1. LF UK v Praze a VFN v Praze,
2015. ISBN 978-80-7422-391-4.
MIOVSKÝ, Michal et al. Návrh doporučené struktury minimálního preventivního
programu prevence rizikového chování pro základní školy. Dotisk 1. vydání. Praha: Klinika
adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecná fakultní
nemocnice v Praze v NLN s.r.o., Nakladatelství Lidové noviny, 2015. ISBN 978-80-
7422-397-6.
MIOVSKÝ, Michal a kol. Programy a intervence školské prevence rizikového chování
v praxi. Druhé, přepracované a doplněné vydání. Praha: Klinika adiktologie 1. LF UK v
Praze a VFN v Praze, 2015. ISBN 978-80-7422-391-4.
MIOVSKÝ, Michal, SKÁCELOVÁ, Lenka a ZAPLETALOVÁ, Jana. Zásady efektivní
prevence rizikového chování dětí a mládeže. In MIOVSKÝ, Michal a kol. Prevence
rizikového chování ve školství. Druhé, přepracované a doplněné vydání. Praha: Klinika
adiktologie 1. LF UK v Praze a VFN v Praze, 2015. ISBN 978-80-7422-391-4. s. 58–59.
MPSV ČR. Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku
2020. [online]. [cit. 23.11.2021]. Dostupné z:
https://www.mpsv.cz/documents/20142/225517/koncepce.pdf/2746e466-787d-f865-f032-
084e980ef14d
MPSV ČR. Komerční sexuální zneužívání. [online]. [cit. 1.12.2021]. Dostupné z:
https://www.mpsv.cz/documents/20142/225508/KSZD.pdf/3defe644-fd76-3a3c-7401-
ffb0cc778a5b
MPSV ČR. MPSV aktivně řeší problém bezdomovectví a pomáhá. (tisková zpráva ze
17.1.2020). [online]. Copyright ©r [cit. 23.11.2021]. Dostupné z:
https://www.mpsv.cz/documents/20142/1248138/17_01+_2020+TZ+-
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
116
+MPSV+aktivn%C4%9B+%C5%99e%C5%A1%C3%AD+probl%C3%A9m+bezdomov
ectv%C3%AD+a+pom%C3%A1h%C3%A1.pdf/fc534665-6d50-9867-2aac-
ad4d11c83a84
MPSV. Národní zpráva o rodině. Praha: MPSV, 2004. [online] [3. 11. 2004]. Dostupné
z: http://www.mpsv.cz/scripts/clanek.asp?lg=1&id=5942
MPSV ČR. Vyjádření vlády České republiky ke kolektivní stížnosti podané na ČR pro
porušování Evropské sociální charty z důvodu absence právní úpravy výslovného zákazu
tělesných trestů dětí v rodině, ve škole a dalších institucích a místech.[online]. [cit.
23.11.2021]. Dostupné z:
https://www.mpsv.cz/documents/20142/1037493/vi_2014_27_p1.pdf/9b9f3a82-d44d-
314a-a9c3-634b5fae0b97
MŠMT ČR. Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a
mládeže (čj.: 21291/2010-28). [online]. [cit. 27.11.2021]. Dostupné z:
https://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/metodicke-dokumenty-doporuceni-a-
pokyny
MŠMT ČR. Metodický pokyn ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a
řešení šikany ve školách a školských zařízeních, č.j. MSMT-21149/2016. [online]. [cit.
26.11.2021]. Dostupné z: https://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/metodicke-
dokumenty-doporuceni-a-pokyny
MŠMT. Národní strategii primární prevence rizikového chování dětí a mládeže na období
(2019–2027). [online] [1. 2. 2022]. Dostupné z:
https://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/strategie-a-koncepce-ap-msmt
MYDLÍKOVÁ, Eva, SLANÝ, Jaroslav a KOVÁČOVÁ, Mariana. Diagnostika syndromu
týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Překlad Milada Holičková. Vydání
první. Praha: Portál, 2021. ISBN 978-80-262-1834-0.
National Eating DisordersCollaboration. Body Image. [online]. [cit. 03.12.2021]. Dostupné
z: https://nedc.com.au/eating-disorders/eating-disorders-explained/body-image/
Neziskové organizace poskytující pomoc obětem domácího násilí – Ministerstvo vnitra
České republiky. Úvodní strana – Ministerstvo vnitra České republiky [online]. Copyright
© 2021 Ministerstvo vnitra České republiky, všechna práva vyhrazena [cit. 17.02.2022].
Dostupné z: https://www.mvcr.cz/clanek/dokumenty-nasili-neziskove-organizace-
poskytujici-pomoc-obetem-domaciho-nasili.aspx
NOACK, Winfried. Sozialpädagogik. Ein Lehrbuch. Freiburg im Breslau: Lambertus,
2001. ISBN 3-7841-1335-4.
Nové poznatky v syndromu CAN a multidisciplinární spolupráce: sborník prezentací
ze seminářů | Šance Dětem. homepage | Šance Dětem [online]. Copyright ©2014. 100
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
117
stran. [cit. 24.02.2022]. Dostupné z: https://sancedetem.cz/publikace/nove-poznatky-v-
syndromu-can-multidisciplinarni-spoluprace-sbornik-prezentaci-ze-seminaru
PAPEŽOVÁ, Hana, ed. Spektrum poruch příjmu potravy: interdisciplinární přístup.
Vyd. 1. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2425-6.
PAPEŽOVÁ, Hana a HANUSOVÁ, Jana. Poruchy příjmu potravy: příručka pro pomáhající
profese. Vyd. 1. Praha: Klinika adiktologie, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy
v Praze a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze ve vydavatelství Togga, 2012.
ISBN 978-80-87258-98-9.
PEMOVÁ, Terezie a PTÁČEK, Radek. Zanedbávání dětí: příčiny, důsledky a možnosti
hodnocení. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2016. ISBN 978-80-247-5695-0.
PČR. Násilí páchané na seniorech - Policie České republiky. Úvodní strana – Policie
České republiky [online]. Copyright © 2021 Policie ČR, všechna práva vyhrazena [cit.
03.11.2021].
Dostupné z: https://www.policie.cz/clanek/preventivni-informace-nasili-pachane-na-
seniorech.aspx
Preventing Child Abuse &Neglect |Violence Prevention|Injury Center|CDC. Centers
for Disease Control and Prevention [online]. [cit. 13.10.2021]. Dostupné z:
https://www.cdc.gov/violenceprevention/childabuseandneglect/fastfact.html
Pro oběti domácího násilí: kde hledat pomoc v době karantény? Tojerovnost. [online].
Copyright © 2021 [cit. 30.10.2021]. Dostupné z: https://www.tojerovnost.cz/cs/pro-obeti-
domaciho-nasili-kde-hledat-pomoc-v-dobe-karanteny/
PROCHÁZKOVÁ, Lenka. Základní metodika. Podpora pedagogů v předmětech Člověk
a zdraví a Výchova ke zdraví. Brno: Občanské sdružení Anabell, 2011. Dostupné z:
http://knihovna.anabell.cz/components/com_jshopping/files/demo_products/zakladni-
metodika.pdf
proFem. Domácí násilí [online]. Copyright © proFem [cit. 08.12.2021]. Dostupné z:
https://www.profem.cz/cs/s-cim-pomahame/domaci-nasili
PRŮCHA, Jan, WALTEROVÁ, Eliška, MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. 2. vyd.
Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-252-1.
PRŮCHA, J. Vzdělávání a školství ve světě. 1. vyd. Praha: Portál, 1999.
ISBN 80-7178-290-4.
Psychology Behind The Cinderella Complex. Women's Health&Wellness [online].
Copyright © 2021 HER Inc. dba EmpowHER unless otherwisen oted. All Rights Reserved.
[cit. 03.11.2021]. Dostupné z: https://www.empowher.com/mental-
health/content/psychology-behind-cinderella-complex?page=0,1
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
118
RAITHEL, J. Jugednliches Risikoverhalten. Eine Einführung. 2. Auf. Wiesbaden: VS
Verlag für Sozialwisseschaften, 2011. ISBN 978-3-531-18320-6.
SIROVÁTKA, T. a kol. Příjmová chudoba, materiální deprivace a sociální vyloučení
v České republice a srovnání se zeměmi EU. (Výzkumná zpráva z projektu monitorování
chudoby.) Praha: VÚPSV, 2005.
SLADKÁ ŠEVČÍKOVÁ, Jana, HERMANNOVÁ, Markéta, TUREČKOVÁ, Monika a
SLEZÁKOVÁ, Eva. Případová studie o sociální práci s osobami s poruchami příjmu
potravy. Praha: Centrum Anabell, 2021. Dostupné z:
http://knihovna.anabell.cz/components/com_jshopping/files/demo_products/Pripadova_st
udie.pdf
SVOBODOVÁ, Lenka. Nenechte se šikanovat kolegou: mobbing – skrytá hrozba. 1.
vyd. Praha: Grada, 2008. 108 s. Poradce pro praxi. ISBN 978-80-247-2474-4.
SZOTKOWSKI, René a KOPECKÝ, Kamil. Kyberšikana a další druhy online agrese
zaměřené na učitele. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2018. 128
stran. Monografie. ISBN 978-80-244-5334-7.
ŠALMON, Tomáš. (Ne)bezpečný internet. Sprievodca pre používateľov interentu od
10–99 rokov. Bratislava: Lindeni, 2021. ISBN 978-80-566-1941-4.
ŠEVČÍK, Drahomír a ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Znaky domácího násilí. In ŠEVČÍK,
Drahomír a kol. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. Vyd. 1. Praha: Portál,
2011a. 186 s. ISBN 978-80-7367-690-2. s. 37 - 41.
ŠEVČÍK, Drahomír a ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Cyklus domácího násilí. In ŠEVČÍK,
Drahomír a kol. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. Vyd. 1. Praha: Portál,
2011b. 186 s. ISBN 978-80-7367-690-2. s. 52 - 55.
ŠMAJSOVÁ BUCHTOVÁ, Božena, ŠMAJS, Josef a BOLELOUCKÝ, Zdeněk. Nezaměstnanost.
2., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2013. 187 s. Psyché. ISBN 978-
80-247-4282-3.
ŠPATENKOVÁ, Naděžda a kol. Krize a krizová intervence. Vydání 1. Praha: Grada,
2017. ISBN 978-80-247-5327-0.
ŠTECHOVÁ, Markéta, LUPTÁKOVÁ, Martina a KOPOLDOVÁ, Bedřiška. Bezdomovectví
a bezdomovci z pohledu kriminologie. Praha: Institut pro kriminologii a sociální
prevenci, 2008. ISBN 978-80-7338-069-4.
STAŠOVÁ, L. Rodina jako výchovný a socializační činitel. In KRAUS, B., POLÁČKOVÁ,
V. Člověk – prostředí – výchova. K otázkám sociální pedagogiky. Brno: Paido,
2001, s. 78-87. ISBN 80-7315-004-2.
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
119
ŠVÉDOVÁ, Jarmila a Lenka MIČOVÁ. Poruchy příjmu potravy. Manuál pro pedagogy.
Brno: Anabell, 2010. Dostupné z:
http://knihovna.anabell.cz/publikace/product/view/1/9.
TOMEŠ, I. Sociální politika, teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub,
2001. ISBN 80-86484-009.
TOPINKA, Daniel, ed. Domácí násilí z perspektivy aplikovaného výzkumu: základní
fakta a výsledky. První vydání. Ostrava: SocioFactor s.r.o., 2016. 162 stran. ISBN 978-80-
906615-0-9.
VÁGNEROVÁ, Marie, MAREK, Jakub a CSÉMY, Ladislav. Bezdomovectví ve středním
věku: příčiny, souvislosti a perspektivy. První vydání. Praha: Univerzita Karlova,
nakladatelství Karolinum, 2018. 303 stran. ISBN 978-80-246-4054-9.
VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 3., rozš. a přeprac.
Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-802-3.
VÁGNEROVÁ, Marie. Současná psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 1.
Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0696-5.
VENGLÁŘOVÁ, Martina a kol. Sestry v nouzi: syndrom vyhoření, mobbing, bossing.
1. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3174-2.
VODÁKOVÁ, Alena, ed., KALIBOVÁ, Květa, ed. a PAVLÍK, Zdeněk, ed. Demografie
(nejen) pro demografy. 2., upr. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. ISBN
80-85850-30-3.
VÝROST, Jozef a SLAMĚNÍK, Ivan. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd.
Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-1428-8.
WEISS, Petr a kol. Sexuální zneužívání dětí. Vyd. 1. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-
247-0929-5.
WHO | World Health Organization. Elder abuse. [online]. Copyright © [cit.
04.11.2021]. Dostupné z: https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/elder-abuse
WOLFE, David A. ed. Adoselcent Dating Violence. Theory, Reasearch, and Prevention.
London: Academicpress, 2018. ISBN 978-0-12-811797-2.
UBSKM. Definition von sexuellem Missbrauch. Unabhängiger Beauftragter für
Fragen des sexuellen Kindesmissbrauchs – UBSKM [online]. Copyright © Christine Fenzl
[cit. 20.11.2021]. Dostupné z: https://beauftragter-missbrauch.de/praevention/was-ist-
sexueller-missbrauch/definition-von-sexuellem-missbrauch
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
120
UBSKM. Präventive Erziehung.Unabhängiger Beauftragter für Fragen des sexuellenKindesmissbrauchs
– UBSKM [online]. Copyright © Christine Fenzl [cit. 20.11.2021].
Dostupné z: https://beauftragter-missbrauch.de/praevention/praeventive-erziehung
Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, 2011.
[online]. [cit. 20.11.2021]. Dostupné z: https://rm.coe.int/1680462471
Úvod do problematiky násilí | Národní koordinační centrum prevence úrazů, násilí a
podpory. Úvodní strana | Národní koordinační centrum prevence úrazů, násilí a podpory
Copyright © 2017, nkcpu.cz [cit. 30.10.2021]. Dostupné z:
https://www.nkcpu.cz/aktualni-situace
Úřad Vlády ČR. Akční plán prevence domácího a genderově podmíněného násilí na
léta 2019 – 2022. [cit. 20.11.2021]. Dostupné z: https://www.vlada.cz/assets/ppov/rovne-
prilezitosti-zen-a-muzu/Aktuality/AP-DN---grafikaFINAL.pdf
ŽILOVÁ, A. Chudoba a jej premeny na Slovensku. 1. vyd. Badín: Mentor, 2005.
ISBN 80-968932-2-X.
ŽIŽKOVÁ, J. Blahobyt a chudoba v sociální politice. In KREBS, V., DURDISOVÁ,
J., POLÁKOVÁ, O., ŽIŽKOVÁ, J. Sociální politika. Místo neuvedeno: Codex, 1997, s.
235-248. ISBN 80-85963-33-7.
LEGISLATIVNÍ DOKUMENTY A NORMY:
MPSV ČR. Úmluva o právech dítěte a související dokumenty. Praha: MPSV ČR, 2016.
ISBN 978-80-7421-120-1. [cit. 20.11.2021]. Dostupné z:
https://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/vybory/pro-prava-ditete/Preklady-dokumentu-
OSN.pdf
MŠMT ČR. Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků
a studentů ve školách a školských zařízeních, č.j. 21291/2010-28.
Občanský zákoník, zákon 89/2012 Sb. v platném znění.
Trestní zákoník, zákon 40/2009 Sb., v platném znění.
Vyhláška MŠMT ČR č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a
školských poradenských zařízeních.
Zákon 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím
násilím, v platném znění.
Zákon 273/2008 Sb., o Policii ČR, v platném znění.
Zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění.
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
121
Zákon č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře, v platném znění.
Zákon 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění.
Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, v platném znění.
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
122
SHRNUTÍ STUDIJNÍ OPORY
Studijní opora je určena především studentům oboru Sociální patologie a prevence. V
opoře jsou studentům předloženy vybrané kapitoly studijní disciplíny Sociální patologie
II. Studijní je rozdělena do pěti hlavních kapitol. První kapitola je velkým celkem zaměřeným
na problematiku poruch funkcí rodiny a patologií spojených s prostředím rodiny
(domácí násilí, syndrom CAN, syndrom EAN). Druhá kapitola je zaměřena na oblast patologických
souvislostí chudoby, nezaměstnanosti a bezdomovectví. Třetí kapitola se
věnuje oblasti šikany a jejích podob. Samostatně je řešena otázka kyberšikany a mobbingu.
Čtvrtá kapitola se zaměřuje na oblast poruch příjmu potravy.
Každý z uvedených jevů je velmi závažný a vyžaduje dostatečnou pozornost studentů
při jejich studiu. Studijní opora přináší přehled základních informací a odkazuje na rozšiřující
zdroje, které je potřeba rovněž zpracovat.
Poslední kapitola textu je zaměřena obecně na oblast prevence rizikového chování, její
typy, principy, efektivitu, evaluaci. Prezentovány jsou jednotlivé systémy prevence a specifika
vybraných systémů.
Vladimíra Kocourková - Sociální patologie II
123
PŘEHLED DOSTUPNÝCH IKON
Čas potřebný ke studiu Cíle kapitoly
Klíčová slova Nezapomeňte na odpočinek
Průvodce studiem Průvodce textem
Rychlý náhled Shrnutí
Tutoriály Definice
K zapamatování Případová studie
Řešená úloha Věta
Kontrolní otázka Korespondenční úkol
Odpovědi Otázky
Samostatný úkol Další zdroje
Pro zájemce Úkol k zamyšlení
Název: Sociální patologie II
Autor: PhDr. Vladimíra Kocourková, Ph.D.
Vydavatel: Slezská univerzita v Opavě
Fakulta veřejných politik v Opavě
Určeno: studentům SU FVPOpava
Počet stran: 124
Tato publikace neprošla jazykovou úpravou.