Psychopedie – pedagogika osob s mentálním postižením nJe speciálněpedagogickou disciplínou, zabývá se problematikou •edukace, •podpory a poskytování služeb osobám n s mentálním postižením v jednotlivých fázích jejich života. nEtymologický výklad slova psychopedie – nz řeckého slova psyché=duše, paideia=výchova Psychopedie – pedagogika osob s mentálním postižením nPředmětem oboru psychopedie je člověk s mentálním postižením bez ohledu na věk, stupeň postižení a kombinaci postižení. nCílem psychopedie je dosažení maximálního stupně rozvoje osobnosti jednice s MP při respektování jeho specifik (MP a osobnostní), dosažení co nejvyššího stupně integrace do společnosti. nPsychopedie jako vědní obor je tvořen: teoretickým základem, metodologií oboru, historií, teorií výchovy, didaktikou – teorie vzdělávání a teorie vyučování. nPsychopedie se dále zabývá problematikou psychopedické speciálněpedagogické diagnostiky, společenskými důsledky mentálního postižení. Psychopedie – pedagogika osob s mentálním postižením nObsah psychopedie se dále specifikuje: •podle stupně postižení, •podle kombinace postižení s mentálním postižením, •podle věku (raný, předškolní, školní, adolescence, dospělost, stáří), •podle speciální vzdělávací instituce. n Zařazení psychopedie do systému věd nPsychopedie – pedagogika osob s mentálním postižením je součástí oboru speciální pedagogika. nSpolupracuje s obory SP: etopedie, logopedie, somatopedie, oftalmopedie, surdopedie. nDůležitý obor-nejvyšší počet osob + kombinace postižení Zařazení psychopedie do systému věd nPsychopedie patří do soustavy věd o člověku – společenské vědy, v užším významu do věd pedagogických, v nichž je součástí samostatného vědního oboru speciální pedagogiky. nSpolupracuje s: •pedagogikou (obecná pedagogika, didaktika,metodika, speciální pedagogika), •psychologií (obecná, vývojová, pedagogická, sociální,psychopatologie), n Zařazení psychopedie do systému věd nsociologií (sociální patologie), nprávem (rodinné, občanské, trestní), nfilozofií a etikou (řeší teoretická východiska vědního oboru a jeho filozofické pojetí). nPřírodní vědy – obory medicínské (pediatrie, neurologie, psychiatrie). Terminologické vymezení nMentální postižení – zastřešující termín. nMentální retardace – od roku 1959 WHO, definice Dolejšího (1973), Vágnerové. nDefinice:MR je vývojová porucha integrace psychických funkcí, která jednice postihuje ve všech složkách osobnosti (psychické,fyzické, sociální). nOsoba s mentálním postižením, s mentální retardací, nově s problémy v učení. n Členění mentální retardace •Dědičná (hereditární), •Vrozená (kongenitální), •Postkoncepční (od narození do 2 let), •Získaná mentální retardace (demence) ndětská, stařecká. •Sociálně podmíněná mentální retardace, zdánlivá mentální retardace, pseuoligofrenie, sociální debilita. •Formy MR – se somatickým nálezem a bez somatického nálezu. Klasifikace MR dle etiologie nMentální retardace je spojená s určitým poškozením, odchylnou strukturou nebo odchylným vývojem CNS. nKlasifikace etiologických faktorů: n1.Příčiny endogenní – genetické, dědičné (jsou zakódovány již v systému pohlavních buněk, jejichž spojením vzniká nový jedinec). nMR na podkladě genových mutací: vrozené metabolické poruchy (fenylketonurie), chromozomové aberace autozomů (Downův syndrom, aberace gonozomů (Turnerův a Klinefelterův syndrom). Klasifikace MR dle etiologie n2. Příčiny exogenní (vzniklé vlivem vnějšího prostředí): •Fyzikální faktory (RTG záření, mechanické poškození mozku, úraz matky, patologický porod). •Chemické faktory (léky, alkohol, nikotin, návykové látky). •Biologické faktory (viry, mikroby, RH inkompatibilita, hormonální poruchy, špatná výživa, nedostatek kyslíku). Klasifikace MR dle etiologie nSociálně podmíněná mentální retardace (zdánlivá mentální retardace, pseudooligofrenie, sociální debilita) •Patologie prostředí, smyslové poruchy, poruchy v oblasti citové, duševní choroby, poruchy hybnosti, nesprávné výchovné působení. •V 15 – 30% je příčina MR neobjasněna. n Demence (dětská, stařecká) nDemence je získané postižení, jedná se o proces zastavení,rozpadu mentálního vývoje nejdříve po 2.roce života dítěte. nPříčiny: úrazy CNS, onemocnění, psychické choroby. nProjevem je úbytek komplexu kognitivních funkcí, především inteligence a paměti. nTypy demencí: atroficko-degenerativní nischemicko-vaskulární, symptomatické. Demence – obecná diagnostická kritéria nÚbytek paměťových funkcí. nÚbytek dalších kognitivních funkcí – pozornost, myšlení,vnímání. nPoruchy řeči (afázie). nPoruchy emotivity. nPoruchy motivace. nPoruchy spánku. nPoruchy osobnosti. nPoruchy orientace v prostředí. Klasifikace dle zdůraznění časového faktoru nObdobí prenatální – od uhnízdění vajíčka do porodu. nObdobí perinatální – období kolem porodu. nObdobí postnatální – po narození, otravy, úrazy, choroby, špatná výživa. Klasifikace symptomatologická nZabývá se typickými příznaky vzhledu, osobnostních rysů, somatických zvláštností, motorických a psychických zvláštností osob s mentálním postižením. Klasifikace dle vývojových období nVychází ze specifik jednotlivých vývojových období lidského života. n nKlasifikace MR dle typu chování: •eretický, •torpidní, •nevyhraněný. • n Klasifikace dle stupně mentálního postižení nMezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10). n10. decenální revize WHO z roku 1992, platná u nás od 1.1.1993. nStupně MR nF 70 Lehká MR IQ 69-50 (debilita) nF 71 Středně těžká MR IQ 49-35 (imbecilita) nF 72 Těžká MR IQ 34-20 (idiocie prostá) nF 73 Hluboká MR IQ 19 a níže (idiocie hluboká) nF 78 Jiná MR nelze zařadit do stupně z důvodu přidruženého postižení nF 79 Nespecifikovaná MR MKN nMKN (ICD) vydaná SZO (WHO), platná 10. revize, verze z roku 2018, revize, kategorie F Nemoci duševní a poruchy chování (F00-F99), Mentální retardace F70-F79, stupně mentální retardace n n Mezinárodní klasifikace funkčních schopností (MKF) Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví nMezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví – MKF (International Classification of Functioning, Disability and Health – ICF). nNejnovější klasifikace, která by měla být využívána shodně ve školství, v oblasti sociální péče a ve zdravotnictví . n Od července 2010 je ve zdravotnictví obligatorní (závazný, povinný) pro rehabilitační, posudkové a praktické lékaře a pro ostatní členy multidisciplinárních týmů, kteří se zabývají osobami s disabilitou. MKF nV oblasti speciálního školství bude tato klasifikace využívána zejména ve školských poradenských zařízeních určených pro potřeby dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením. nNa podkladě metodologie MKF vytvořil tým autorů pod vedením Milana Valenty manuál činnosti odborného pracovníka SPC pro posuzování speciálních vzdělávacích potřeb žáka (Valenta, M., 2012). Pro oblast speciálněpedagogické diagnostiky psychopedické je to část manuálu „Katalogu posuzování míry speciálních vzdělávacích potřeb, Diagnostické domény pro žáky s mentálním postižením“. Diagnostika nDiagnostika inteligence dle dětské verze Wechslerova souboru, Stanfort-Binetův test – provádí psycholog. nSpeciálněpedagogická diagnostika-psychopedická – pozorování, rozhovor, anamnéza. Psychologické zvláštnosti jedinců s MP nMR se klinicky projevu zejména: •zpomalenou chápavostí, jednoduchostí a konkrétností úsudků, •sníženou schopností až neschopností komparace a vyvozování logických vztahů, •sníženou kapacitou paměti, problémy ve všech fázích paměti, •těkavost pozornosti, • n Psychologické zvláštnosti jedinců s MP nnedostatečná slovní zásoba a neobratnost ve vyjadřování, nporuchy vizuomotoriky a pohybové koordinace, nimpulzivita, hyperaktivita nebo celková zpomalenost chování, ncitová vzrušivost, nsugestibilita a rigidita chování, nnedostatky v osobní identifikaci a ve vývoji „já“, n Psychologické zvláštnosti jedinců s MP nopožděný psychosexuální vývoj, nnerovnováha aspirací a výkonu, nzvýšená potřeba uspokojení a bezpečí, nporuchy v interpersonálních a skupinových vztazích, nporuchy komunikace, nsnížená přizpůsobivost k sociálním požadavkům. n Historie nMožnost vzdělávání dětí s MP zakotveno v říšském zákonu o školách obecných v roce 1869. n1871 – založeno Ernestinum (Praha) nZakladatel Karel Slavoj Amerling – lékař, přírodovědec, filozof a pedagog. nTři oddělení: diagnostické, výchovné a vyučovací, asyl pro idiotické děti. Historie nMUDr. Karel Herfort – ředitel Pedopatologického ústavu, spoluzakladatel časopisu Úchylná mládež, zakladatel pedopatologie, dětské psychiatrie, ředitel Ernestina od roku 1902-zpřesnění dokumentace. nTerminologické vymezení – rozdělení MR (slabomyslnosti) na vrozenou a získanou, stupně debil, imbecil, idiot. Účastník Čádových sjezdů. Historie nFrantišek Čáda (filozof, psycholog)– zakladatel české psychologie dítěte, věnoval se pedopatologii a rozvoji pomocného školství v českých zemích. nIniciátor a hlavní organizátor tří českých sjezdů pro slabomyslné a školství pomocné (1909 Praha, 1911 Brno, 1913 Polská Ostrava). Historie nJosef Zeman – učitel, první inspektor pro speciální školy, 60 let ovlivňoval speciální školství. Založil časopis Úchylná mládež, účastník Čádových sjezdů, spolupracovník Karla Herforta, Františka Čády. nZakladatel soustavy speciálních škol v ČSR.Prosazoval vysokoškolské vzdělání učitelů speciálních škol(návrh v roce 1930, uskutečněno až v roce 1948). nSpolupracoval na vydání učebních osnov a jednotných výchovných směrnic pro speciální školy (1928), Zákon o pomocných školách (1929). Problémy – učebnice, DVU. Historie nČeskoslovenská republika 1918, vznik mnoha ústavů pro osoby s mentálním postižením – soukromé, spolkové nebo církevní. Velmi vzrostl počet pomocných tříd. nPo roce 1948 – období jednotné školy. Zákon o jednotné škole, pomocné školy vřazeny do systému škol pro mládež vyžadující zvláštní péči. Uzákoněno vysokoškolské vzdělávání učitelů. Zvláštní a pomocné školy, zvláštní mateřské školy, zvláštní odborná učiliště. nO děti „nevzdělavatelné“ pečovaly zařízení MPSV. Historie nVýznamné osobnosti zabývající se pedagogikou osob s mentálním postižením – Miloš Sovák, Jaroslav Kysučan, Marie Černá, Iva Švarcová.