Sekty 1. Prezentace – doc. Skopalová 2. Příloha Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování – sekty a nová náboženská hnutí 3. VÁGNEROVÁ, M. Současná psychopatologie pro pomáhající profese. 4. DOUGLAS, E. Cowan a David G. BROMLEY. Sekty a nová náboženství. Praha: Grada, 2013 5. Dětství a sekta - file:///C:/Users/koc0101/Downloads/1385373726-1.pdf Výběr ze zdrojů: Ø Urban, Dubský, Sociální deviace Ø Vágnerová, M., Současná psychopatologie pro pomáhající profese Ø Vymezení sekt: DOUGLAS, E. Cowan a David G. BROMLEY. Sekty a nová náboženství. Praha: Grada, 2013. (dostupné v Bookportu) Pod výrazem náboženská sekta se nejčastěji míní seskupení vystižené některou ze čtyř dále uvedených charakteristik: 1. Náboženská společnost vzniklá ve snaze reformovat nauku a/nebo praktiky větší a starší náboženské společnosti, např. některé etablované církve. Obvykle přejímá většinu nauky původní skupiny, ale má i nové, odlišné ideje. Protože porušila tradice, existuje mezi ní a okolím určité napětí. Mnoho takových sekt brzy zanikne. Jiné přežívají. Další rostou a vyvíjejí se v etablované náboženské společnosti, od kterých se případně zase odštěpují nové sekty. Jako sekty v tomto smyslu začínala mnohá dnes etablovaná náboženství, včetně křesťanství. (Římští Židé označili podle Skutků apoštolů 28, 22 v rozhovoru s apoštolem Pavlem začínající křesťanství jako sektu.) 2. Podle některých křesťanů relativně nová, spíše menší náboženská společnost, buď výslovně mimo křesťanství, nebo odmítající pojetí křesťanství jimi preferované. Vtéto souvislosti bývají označováni za sektáře např. adventisté, letniční křesťané jako celek, kvakeři, Křesťanská věda, Obec křesťanů, případně antroposofie, a někdy také (zejména evropští) buddhisté, hinduisté, taoisté, někdy i muslimové. 3. Náboženská společnost, v níž převládají tendence jako autoritářství, uzavřenost, fanatismus, nesnášenlivost, selekce informací apod. 4. Náboženská společnost, která svým stoupencům škodí, obvykle takzvaným vymýváním mozku. (Kolem toho ale zřejmě koluje mnoho pověr. Je nesnadné to exaktně potvrdit. Z téhož bývají recipročně obviňovány i některé antisektářské aktivity.) Dále do této skupiny patří náboženské společnosti s násilnými, popř. vražednými či sebevražednými tendencemi. Slovo sekta pochází z latinského secta. Není rozhodnuto, je-li původem slovo seco, secare (sekat) nebo sequor, sequi (následovat). Do evropských jazyků proniklo z latinského překladu Bible, kde v Novém zákoně je několikrát uvedeno jako překlad původního řeckého hairesis, jež je nejbližší významu 1. sekta x kult (sekta - často odštěpení od zavedených domácích tradic, mateřské organizace kult - nově vzniklá nábožeství) SEKTÁŘSKÉ RYSY skupina lidí s organizační strukturou společný záměr, cíl, myšlenka systém hodnot, norem, sankcí (negativní sektářská skupina - odlišná v životním stylu, myšlenkách, nebo symbolice) pocit výlučnosti a exkluzivity absolutní poznání pravdy často izolace a marginalita charismatický vůdce autoritářský a despotický styl vedení omezení spontánních aktivit antispolečenskost, pocit permanentního pronásledování (paranoia) manipulace, myšlenková stereotypie, uniformita, potírání kritického myšlení podceňování racionality, zdůrazňování emocionality fanatismus pocit důležitosti, elitářství vizionářství, mesianismus dvojí tvář - něco jiného říká potenciálním členům, něco jiného aktivním bomardování city, permanentní strach (z poklesu paušálně přidělené popularity) ................................................................... Náboženství lze chápat jako komplexní postoj a z něho vyplývající přístup ke sv+tu, k sobě samému i k tom, co jej přesahuje, postoj, který respektuje určitý řád mající absolutní platnost - sklon k duchovnímu životu, resp. potřeba přeshu vlastní existence a plastnosi vyšších norem, je považována za jendu z vrozených dispozic člověka - schopnost náboženského prožívání může být individuálně rozdílná - dle Říčana (2002) spočívá úspěch náboženského směru především na tom, jak saturuje potřeby potenciálníéch zájemců v dané společnosti a době - náboženství může člověka ovlivnit pozitivně i negativně POZITIVNÍ VLIV - nová dimenze , která představuje stabilní rámec přesahující materiální svět a harmonijující jeho psychiku, obecný smysl života Náboženství ale může být zneužito - negativní vliv - patologická religiozita SEKTA - z teologického hlediska: učení sekty jen vytrženou částí nějakého náboženského učení, vyděleného z kontextu, která je absolutizovaná, interpretovaná v modifikované podobě, jako samostatná věrouka - z hlediska sociologie a kulturní antropologie - tyto skupiny definovány svým protispolečenským zaměřením, odmít ání majoritní kultury atd. - z pohledu sociální psychologie - jde o totalitním způsobem organizované skupiny s pevnou ideologií a vůdcem, manipulující veškerý život svých členů Vůdce sekty - absolutní autorita (jak mocenská, tak znalecká) Hierarchické uspořádání sekty (nedochází k tvorbě podskupin, které by ohrozily hierarchii) Učení sekty - bývá považováno za jediné správné a pravdivé Sekta jako alternativa rodiny Sekty s křesťanským zaměřením: Mormoni (Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů) Svědkové Jehovovi Moonisté Sekty s orientální inspirací Hare Krišna Sekty jejichž zdrojem je gnóze, ezoterismus a okultismus Satanismus Scientologická církev --------------------------------------------------------------------------------------------------- --- Příčiny vstupu do náboženské skupiny - mladí lidé, hledající svou identitu, nezkušení, neuvědomují si rizika, nevnímají negativní signály (např. omezení kontaktů s rodinou apod.) - motivace může pramenit z osobnostního zaměření jedince, z potřeby něco získat, rozšířit si zkušenost, možnosti, nebo únik z neuspokojivé reality Vývojová podmíněnost aktivizace potřeby duchovní orientace - duchovní orientaci posilují existenciální motivy, které nabývají na významu v určitých vývojových fázích, zejm. potřeba smyslu života potřeba absolutně platných morálních pravidel potřeba přesahu vlastního života Adepty a vstup do sekty jsou často mladí lidé mezi 15. - 25 rokem života (často i charakter experimentování; jak stárne, dozrává a hledá jiná řešení - často pak ze sekty odchází) Střední věk - riziko krize identity (krize středního věku; hledání něčeho, co by mělo trvalý charakter, dostatečně spolehlivé; sebereflexe; význam očekávajícího blížícího se stárnutí, vyrovnání se ztracenými šancemi, pocity prázdnoty apod. Ve stáří - dáno zejm. ztrátou mnoha dříve dostupných zdrojů a vědomím vlastní smrtelnosti Potřeba transcendentního zakotvení života - potřeba přesahu přítomnosti, získání něčeho trvalého, jistého Potřeba kořit se a potřeba oddanosti - toto považuje Říčan za nejdůležitější primární psychologický motiv k náboženské orientaci Potřeba jistoty a řádu Potřeba autority (nechuť k nejistotě, potřeba být veden a někdy i tendence zbavit se odpovědnosti za svá rozhodnutí. Někdy paradoxní únik od autority rodičů k ještě přísnější autoritě vůdce sekty) Potřeba akceptace a sociálního zakotvení Potřeba seberealizace (souvisí s pocitem privilegovanosti, který poskytuje členství v náboženské skupině) Potřeba intenzivního a autentického prožitku (zejm. u mladých lidí) Projev protestu a úniku ze světa (i zvědavost, experimentování) Reakce na životní zátěž Psychická dispozice (zvýšená citlivost, emoční labilita, introverze, introspektivní zaměření apod.) Působení extrémního religiozního učení na psychiku PROŽÍVÁNÍ -pocit uchvácení - apelace více na city, než na rozum MYŠLENÍ - podřízeno víře - tendence ke specifické atribuci - tj. přisuzování určitého významu různým událostem (zde např. výklad veškerého dění vůlí Boží) - magické myšlení (tendence cokoli interpetovat na základě víry v nereálné možnosti (např. že je možné materiální svět ovlivnit pomocí síly myšlenky, nebo vůle) - ovlivněno emocemi - náboženská pravda může mít charakter zjevení - neustálé opakování doktríny sekty - může vést až ke změnám vědomí k transu (motlitby, rituály, monotónní projev, rytmický pohyb apod.) - závazná pravidla uvažování o hodnocení čehokoli - ztráta schopnosti samostatně uvažovat - specifické změny v oblasti užívaného jazyka (kognitivní manipulace; vlastní jazyk a symbolický systém) CHOVÁNÍ - normy chování jsou součástí jakéhokoli náboženského učení - přísné normy a striktnost řádu - omezení svobody jedince - vytvoření návyku (posiluje pocit, že to člověk všechno dělá dobrovolně) - MISIJNÍ AKTIVITA (zakotvena v normách) - ovlivnitelnost a závislost chování na učení sekty je často tak silná, že členové některých skupin jednají proti běžným morálním i právním normám (např. rituální prostituce, hromadná sebevražda apod. SEBEPOJETÍ - konverze je velmi důležitým mezníkem ve vývoji sebepojetí - specifický způsob uvažování - změna identity (převládá oddanost, loajalita, preference skupinových zájmů) - eliminace individuálních typických rysů - významná bývá potřeba čistoty - oproštění se ode všeho, co brání duchovnímu rozvoji (např. požadavek celibátu, omezení jídla, důraz na fyzickou práci) Vznik závislosti na náboženské skupině 1 FÁZE: úvodní kontakt a vzbuzení zájmu - důležité určité psychické vyladění (např. v situaci, kdy řešíme problémy, saturace potřeby, nebo v důsledků pocitu nejistoty, méněcennosti, vztahových potíží, neúspěchu, hledání přijatelného smyslu života apod. - osobní kontakt se členy působí silněji než jiná forma seznámení s jejich učením - při prvním setkání působí "misionáři" velmi příjemně, upřímně, zdají se být šťastní a vyrovnaní - po prvním kontaktu začíná proces systematického zpracování potenciálních zájemců - psychická manipulace - v této fázi pracuje sekta s pozitivními emocemi (které redukují pozornost 2 FÁZE: lákání - přesvědčování zaměřeno zejména na emoce, na víru, racionalizující argumenty pouze jako podpora - aktivace pozitivního citového prožitku - posilování negativních emocí ve vztahu k okolí (zdůrazňování konfliktů, problémů, které jedinec na této úrovni prožíval) - náboženská konverze - radikální změna životní orientace - typické euforické stavy se zvýšenou aktivizací (zahrnuje často opuštění přátel, rodiny, i dřívějších zájmů) 3 FÁZE: adaptace na život v náboženské skupině - ritualizovaný počátek nového života (často odmítnutí všeho co bylo dřív) - konverze dává novou identitu - vyžaduje se bezvýhradní přijetí učení a osobnosti vůdce (členové jsou často záměrně dezorientováni - izolace od zázemí, nové a neznámé prostředí, narušení životního stereotypu, nedostatek spánku, změna jídla, příp. hladovění, veškerý čas je organizován - masivní zahlcení jednostranným informacemi - vytváření strachu - posilují pocit obecného ohrožení 4 FÁZE: vznik závislosti na náboženské skupině - identifikace s duchovním učením - skupinová identita - ztráta samostatného uvažování - misijní činnost - získávání nových členů (např. Svědci Jehovové - pokud se jim to nedaří - bývají odsuzováni a trestáni 5 FÁZE: pochybnosti a rozhodování o odchodu 6FÁZE: odchod ze skupiny - často přetrvávají psychické problémy, deprese, poruchy emočního prožívání, neodůvodněný strach a úzkost - potřeba víry někdy přetrvává i po opuštění sekty - potíže v sociálním kontaktu VLIV SEKTY NA DĚTI - různá míra ovlivnění regulace plodnosti, - v některých skupinách - rodičovská práva minimalizována - kolektivní výchova - někde dokonce rodiče děti pod vlivem sekty týrají)