PEDAGOGICKÁ
DIAGNOSTIKA
ÚKOLY PEDAGOGICKÉ DIAGNOSTIKY
➢ROZPOZNÁNÍ URČITÉHO STAVU (ZJIŠTĚNÍ A CHARAKTERIZOVÁNÍ
STAVU ROZVOJE INDIVIDUALITY)
➢STANOVENÍ/URČENÍ PŘÍČIN NEDOSTATKŮ
➢NAVRŽENÍ DALŠÍCH VÝCHOVNÝCH OPATŘENÍ, PROGNÓZA
(NÁVRHY A PLÁNY PRO DALŠÍ ROZVOJ ŽÁKA, PRO ODSTRANĚNÍ
PŘÍČIN NEDOSTATKŮ)
PŘEDMĚT PEDAGOGICKÉ DIAGNOSTIKY
➢OSOBNOST ŽÁKA (ŠKOLNÍ ZDATNOST, VLASTNOSTI,
CHOVÁNÍ ŽÁKA)
➢SKUPINA ŽÁKŮ/TŘÍDA (SOCIÁLNÍ VZTAHY VE TŘÍDĚ,
JEJICH STRUKTURA, SOCIÁLNÍ KLIMA)
➢PEDAGOGICKÉ PŮSOBENÍ ŠKOLY, VLASTNÍ
PEDAGOGICKÁ ČINNOST UČITELE
➢VLIV VÝCHOVNÝCH ČINITELŮ PŮSOBÍCÍCH MIMO ŠKOLU
(RODINNÉ PROSTŘEDÍ, KAMARÁDI, VLIV DALŠÍCH OSOB –
PRARODIČE APOD., ŠIRŠÍ SOCIÁLNÍ PROSTŘEDÍ)
PROCES PEDAGOGICKÉ DIAGNOSTIKY
DLOUHODOBÝ, SPIRÁLOVITĚ PROBÍHAJÍCÍ PROCES, KTERÝ MUSÍ BRÁT V
ÚVAHU VŠECHNY SYSTÉMY, KTERÉ OVLIVŇUJÍ VÝVOJ JEDINCE.
ETAPY:
1) DIAGNOSTICKÝ CÍL A PŘEDMĚT (TZN. VYMEZENÍ, UPŘESNĚNÍ A
FORMULACE DIAGNOSTICKÉHO CÍLE A PŘEDMĚTU)
2) SBĚR A ZÍSKÁVÁNÍ DIAGNOSTICKÝCH ÚDAJŮ (ZDE PROVÁDÍME VLASTNÍ
PEDAG.DIAGNOSTIKOVÁNÍ)
3) ZPRACOVÁNÍ DIAGNOSTICKÝCH DAT – TŘÍDĚNÍ, ANALÝZA DAT
4) INTERPRETACE ÚDAJŮ A JEJICH HODNOCENÍ
5) FORMULACE DIAGNOST. ZÁVĚRŮ A NÁVRHY PEDAGOGICKÝCH OPATŘENÍ
Pozn. v literatuře odlišné pojmenování etap a jejich rozsah
DIAGNOSTICKÉ METODY ZAMĚŘENÉ NA 1 ŽÁKA:
1. Ústní zkoušky:
a) orientační, b) klasifikační.
2. Písemné zkoušky:
a) písemné práce, b) dlouhodobější práce
3. Analýza úkolů a výkonů žáka:
a) rozbor celkového procesu učení,
b) rozbor výkonů žáka v jednotlivých předmětech,
c) rozbor jazykových projevů,
d) rozbor žákovských pracovních činností.
4. Analýza výsledků činnosti (výrobků, výkresů):
a) rozbor produktů pracovní činnosti žáků,
b) rozbor díla tvůrčího charakteru (hudebního, literárního,výtvarného),
c) rozbor vzhledu žákova zevnějšku.
http://www.pf.ujep.cz/obecna-didaktika/pdf/Ped_psy_diagnostika.pdf
DIAGNOSTICKÉ METODY ZAMĚŘENÉ NA 1 ŽÁKA:
5. Didaktické testy:
a) testy sestavené pedagogem, b) standardizované testy.
6. Metoda rozhovoru.
7. Systematické a dlouhodobé pozorování žáka.
8. Dotazník (např. ke zjištění zájmů, hodnot, postojů).
9. Retrospektivní a anamnestické metody
(životopis, data o samotném žákovi, vývojová anamnéza žáka).
10.Studium pedagogické dokumentace.
DEFINICE DLE GAVORY
➢ „Pedagogické diagnostikovanie je zisťovanie, identifikovanie, charakterizovanie a
hodnotenie úrovne rozvoja žiaka (žiakov) ako výsledkov výchovného a vzdelávacieho
pôsobenia. Pri diagnostikovanie sa zisťuje, aký je žiak v danom momente (etape)
výchovy a vzdelávania a či jeho vlastnosti (stav rozvoja) sú v súlade s očakávaním (s
cieľmi a zámermi výchovy a vzdelávania)“.
P. GAVORA ROZLIŠUJE DVA PŘÍSTUPY K DIAGNOSTIKOVÁNÍ ŽÁKŮ:
➢EDUMETRICKÝ - UŽÍVÁ KVANTITATIVNÍ METODY, ZJIŠTĚNÉ ÚDAJE
MAJÍ NUMERICKÝ CHARAKTER - NAPŘ. TESTOVÁNÍ – NEJČASTĚJŠÍ
NÁSTROJ V PRAXI DIDAKTICKÉ TESTY
➢KAZUISTICKÝ - POZORNOST JE VĚNOVÁNA KAŽDÉMU
DIAGNOSTIKOVANÉMU JEDINCI INDIVIDUÁLNĚ (OPÍRÁ SE O
KVALITATIVNÍ ZKOUMÁNÍ JEVU – NEJČASTĚJŠÍ NÁSTROJ ANAMNÉZA,
ROZHOVOR, POZOROVÁNÍ)
paradigmata diagnostiky podle Zelinkové
paradigmata diagnostiky podle Zelinkové
CO VŠE PEDAG.DIAGNOST. ZAHRNUJE
➢OBSAHOVÁ SLOŽKA (ÚROVEŇ VĚDOMOSTÍ, ZRUČNOSTÍ, ZPŮSOBILOSTÍ,
NÁVYKŮ)
➢PROCESUÁLNÍ SLOŽKA (JAKÝM ZPŮSOBEM VÝCHOVNĚ VZDĚLÁVACÍ
PROCES PROBÍHÁ)
➢EMOCIONÁLNĚ-SOCIÁLNÍ ÚROVEŇ ŽÁKA
➢ÚROVEŇ PSYCHICKÝCH FUNKCÍ (PROCES POZNÁVÁNÍ, MYŠLENÍ, PAMĚŤ,
POZORNOST ATD.)
➢ANAMNESTICKÉ ÚDAJE (ÚDAJE O ŽÁKOVI, RODINĚ, PROSTŘEDÍ V NĚMŽ
ŽIJE, JEHO MINULOST)
➢DIAGNOSTIKA PRÁCE UČITELE A POUŽITÝCH METODICKÝCH POSTUPŮ
➢ANALÝZA A SYNTÉZA VŠECH ZÍSKANÝCH POZNATKŮ → VYVOZENÍ ZÁVĚRŮ
→ PLÁNOVANÍ DALŠÍCH KROKŮ
PEDAGOGICKÁ DIAGNÓZA – K ČEMU JE DOBRÁ?
-DOMLUVA S ODBORNÍKY
-PŘÍPADNÝ NÁROK NA FINANČNÍ PŘÍSPĚVKY
-INDIVIDUÁLNÍ VZDĚLÁVACÍ PLÁN
POZOR, ABY DIAGNÓZA NEBYLA:
-DŮVODEM PRO SNÍŽENÍ SNAHY DÍTĚTE
-DŮVODEM IDENTIFIKACE DÍTĚTE S DIAGNÓZOU
-NÁLEPKOU !!!
DIAGNOSTICKÉ METODY ZAMĚŘENÉ
NA SKUPINU ŽÁKŮ, TŘÍDU, ŠKOLU
1. SYSTEMATICKÉ POZOROVÁNÍ ŽIVOTA TŘÍDY, SKUPINY.
2. ROZBOR PRŮBĚHU A VÝSLEDKŮ ČINNOSTI TŘÍDY JAKO
SKUPINY.
3. METODY ZJIŠŤOVÁNÍ VZTAHŮ VE TŘÍDĚ
(SOCIOMETRICKÉ METODY).
METODY AUTODIAGNOSTICKÉ
1. POSUZOVÁNÍ VÝSLEDKŮ VLASTNÍHO PEDAG.PŮSOBENÍ
(POZOROVÁNÍ SVÉ ČINNOSTI PROSTŘEDNICTVÍM ZÁZNAMU)
2. REFLEXE ÚROVNĚ KOMUNIKACE SE ŽÁKY.
3. ROZBOR VÝSLEDKŮ (A DŮSLEDKŮ) VLASTNÍHO HODNOCENÍ A
POSUZOVÁNÍ ŽÁKŮ (ANALÝZA HODNOCENÍ ŽÁKŮ, ANALÝZA
PŘÍPRAV NA VÝUKU – ANALÝZA CÍLŮ, ÚKOLŮ, POUŽITÝCH
METOD, FOREM PRÁCE, ČINNOSTÍ)
+
ÚSTNÍ ZKOUŠKY
➢jedna z nejčastěji užívaných metod v edukačním prostředí
➢obvykle spojená s hodnocením a klasifikací
➢podstatou ústních zkoušek je kladení otázek učitelem a
žákova ústní výpověď
➢slouží k zjišťování úrovně vědomostí a mluveného projevu.
➢směřují k nácviku přesného vyjadřování a aktivizují verbální
schopnosti
➢Pro některé žáky mohou být stresující a případné vady řeči
mohou vést k celkové frustraci. Jejich kvalitní používání je
věcí pedagogického taktu a mistrovství učitele.
ANALÝZA ÚKOLŮ A VÝSLEDKŮ ŽÁKA
➢JE SOUČÁSTÍ VŠECH OSTATNÍCH DIAGNOSTICKÝCH
METOD. PEDAGOG SE TUDÍŽ TOUTO ANALÝZOU ZAOBÍRÁ
NEUSTÁLE. ROZEBÍRÁ VÝKONY ŽÁKŮ PŘI PÍSEMNÝCH,
ÚSTNÍCH ZKOUŠKÁCH NEBO I PŘI ROZBORU A HODNOCENÍ
ŽÁKOVY KRESBY, JEHO VÝKONU, PROJEVU.
➢I POKUD HLEDÁ PŘÍČINY, PŮVODU VZNIKU CHYBY, MUSÍ
SLEDOVAT VÝKONY ŽÁKA V JEDNOTLIVÝCH ČINNOSTECH.
ANALÝZA VÝSLEDKŮ ČINNOSTI
➢Jedná se o analýzu různých produktů pracovní činnosti.
➢Př. malba, výrobek, model, díla tvůrčího charakteru, jakými je
například složená píseň, báseň, slohová práce, deník, literární
dílo, divadelní představení, krátké etudy a mnoho dalších.
➢Do analýzy výsledků činnosti je možno zařadit i pořádek
žákova pracovního prostoru, uspořádání a úroveň jeho
pomůcek, ale i způsob zdobení vlastního zevnějšku.
PEDAGOGICKÁ DOKUMENTACE
➢Do pedagogické dokumentace řadíme doklady o činnosti
školy, učební osnovy, plány, přípravy na výuku, metodické
pomůcky, záznamy o žácích, soubor žákových písemných
prací.
➢Pro objektivní diagnostikování je studium pedagogické
dokumentace nezbytnou součástí. Získáme tak velmi dobrý
přehled o vývoji žáka, jsme schopní snáze stanovit diagnózu
a zhodnotit zpětně stanovenou prognózu.
➢Jednou ze součástí pedagogické dokumentace je dnes velmi
hojně užívané portfolio.
PORTFOLIO
➢„Portfolio je uspořádaný soubor prací žáka sebraných za
určitou dobu výuky, který poskytuje informace o pracovních
výsledcích žáka.“ (Zelinková, 2001, s. 45)
➢Práce žáka mohou být písemné, výtvarné,
fotodokumentační. Vše záleží na předem stanoveném účelu
portfolia. Jestliže by měl žáka reprezentovat, bude
samozřejmě obsahovat ty nejlepší práce žáka. Nebo může
obsahovat průřezové práce, poukazující na rozvoj žáka.
➢Soubor různorodých prací žáka a dalších materiálů dle jeho
uvážení. Slouží jako odraz jeho osobnosti a napomáhá
pochopit, čemu žák dává přednost či jaký učební styl může
preferovat atd.
STANDARDIZOVANÉ DID.TESTY
➢Jsou reprezentativní výzkumné nástroje, v praxi ověřené na
rozsáhlém vzorku osob. Jejich konstrukce je zpravidla velmi
složitá, podřízená statistickým procedurám, proto se na ní podílí
řada výzkumných pracovníků.
➢Mezi dnes známé standardizované didaktické testy patří test
Kalibro, Klokan, Scio.
➢„Standardizace je procesem zdokonalování testu, odzkoušení
jednotlivých testových položek, jejich stabilizace, i testu jako celku
s vypracováním testové příručky, tedy dokumentu umožňující jeho
adekvátní využití.”
➢Standardizace zaručuje, že se z testu vyloučí všechny chyby a
nedostatky, které jsou typické pro běžné zkoušky, vyplývající
z improvizace a běžných chyb hodnocení.
➢Standardizovaných didaktických testů pro diagnostikování
pedagogických jevů není příliš, jsou časově i finančně velmi
náročné (je využíváno spíše pro výzkumné potřeby).
NESTANDARDIZOVANÉ DID.TESTY
➢V činnosti učitele (v praxi) se častěji setkáme
s užitím nestandardizovaných didaktických
testů. Tyto neformální testy si vytváří zpravidla
učitel sám pro své vlastní potřeby (získat o
žákovi další diagnostické údaje, hodnotit
objektivně, porovnat výkon žáka s ostatními
spolužáky)
➢Nestandardizované didaktické testy nejsou
ověřovány na velkém počtu osob a z toho
důvodu plyne i jejich nízká validita a reliabilita.
ROZHOVOR
➢patří mezi explorační metody
➢metoda charakteristická přímou sociální interakcí
➢předmětem rozhovoru mohou být
➢objektivní údaje – představují základní údaje o
osobách
➢subjektivní údaje – k nimž řadíme názory,
myšlenky, přesvědčení, postoje dotazované osoby
➢Rozhovor je takovou technikou shromažďování
materiálu, která je založena na individuálním přístupu a
bezprostřední komunikaci.
ROZHOVOR
➢standardizovaný (strukturovaný) – předem připravený, s přesně
určenou strategií, taktikou a zformulovanými otázkami; tazatel
pouze čte otázky a zaznamenává odpovědi respondenta,
➢nestandardizovaný (nestrukturovaný) – se více přibližuje běžné
komunikaci mezi lidmi, je jen v bodech nastíněna strategie
rozhovoru, taktika pak úplně uvolněná. Ač se jedná také o
připravený rozhovor, konkrétní formulace a sled otázek záleží
pouze na tazateli. Výhodou je snadnější navázání bližšího kontaktu
mezi tazatelem a respondentem, proto bývá obvykle uplatňován u
dětí mladšího školního věku.
➢částečně standardizovaný (polostrukturovaný) – kde je určená
pevná strategie, ale volnější taktika
➢dle počtu zúčastněných osob: rozhovor individuální tj. s jedním
žákem x rozhovor skupinový (beseda)
ROZHOVOR
➢zásady správně formulovaných otázek:
➢vyhýbat se složitým větným celkům a preferovat
jednoduché formulace, nepoužívat cizí slova a
odborné výrazy,
➢nedávat dítěti dlouhé otázky, které přeceňují jeho
percepční možnosti,
➢v otázkách se nesmí vyskytovat víceznačné pojmy
a nejasné formulace,
➢více otázek by nemělo být spojeno v jednu větu,
➢vyhýbat se sugestivním otázkám atd.
ROZHOVOR
➢Pravidla vedení rozhovoru:
➢vhodná situace, prostředí - navození příjemné, důvěrné
atmosféry, vyhradit dostatečný časový prostor,
➢rozhovor začínat volnějšími, obecnějšími otázkami, pak
pokračovat již významnějšími, zásadnějšími otázkami
➢akceptovat všechny subjektivní výpovědi – jednat citlivě a
taktně k postojům dotazovaného, dát mu volnost vyjádření,
nesoudit ho,
➢snažit se o přesný, co nejméně subjektivně ovlivněný
záznam, nejméně 60% aktivity ponechat na straně žáka
(klienta), sledovat emoční projevy, neklást více otázek
najednou, přizpůsobit tempo možnostem klienta, přísně
dodržovat trpělivost a pedagogický takt, neklást doplňující
sugestivní otázky, dobře vyslovovat, zajistit pocit bezpečí.
METODA POZOROVÁNÍ
➢Patří mezi nejstarší, díky tomu i nejrozšířenější metody ped.
diagnostiky
➢proces systematického sledování a zaznamenávání projevů
dítěte/pedag.jevů
➢cílevědomé, soustavné a plánovité vnímání jevů a procesů,
které směřuje k odhalení podstatných souvislostí a vztahů
sledované skutečnosti.
➢Diagnostické pozorování má přesně vymezený objekt, je
vedeno určitou myšlenkou a zaměřeno k určitému cíli. Je
přesně organizováno, probíhá podle stanoveného plánu a
pozorované jevy a procesy jsou přesně registrovány.
➢Diagnostika užívá dva způsoby pozorování,a to extrospekci
(pozorování jiných) a introspekci (sebepozorování).
DOTAZNÍK
➢patří mezi explorační metody
➢jde o písemnou formu kladení otázek a získávání
odpovědí
➢dotazníková m. je určena pro hromadné získávání údajů.
➢Výhody - menší časová náročnost při realizaci než u
rozhovoru, oslovení velkého počtu respondentů, získání
v poměrně krátkém čase velké množství informací, snadné
zpracování, administrace
➢Dotazník lze rozdělit na tři hlavní části. V první části se uvádí
cíl dotazníku, k čemu budou odpovědi použity a pokyny pro
práci s dotazníkem. Druhou část tvoří samotné otázky a
v poslední části se nachází poděkování respondentovi
(podrobněji např. Gavora – tvorba dotazníku - postuduj
odkaz !!!)
➢http://www.e-metodologia.fedu.uniba.sk/
ANAMNÉZA
➢anamnéza: Anamnéza znamená v překladu „rozpomínání, vzpomenutí“
➢anamnestické metody se zaměřují na získávání životopisných dat jedince, shrnutí
dosavadního vývoje dítěte, vždy jde o velmi citlivou záležitost
➢Osobní anamnéza se vztahuje k vývoji dítěte. Zjišťuje údaje od prenatálního věku
až po současnost, táže se na průběh těhotenství, porodu, jaký byl vývoj řeči, či
zda dítě neprodělalo nějaké těžké onemocnění, apod. Jde o velmi citlivé údaje,
proto se na ně učitel s opatrností ptá rodičů, až po navázání opravdu dobrého
kontaktu.
➢Rodinná anamnéza poskytuje základní rodinné údaje. Zjišťujeme vztah rodičů
k dítěti, způsob výchovy, výchovné metody, členy rodiny, kdo z členů rodiny má
vliv na dítě, případné rodinné obtíže, problémy atd.; je zaměřena na zjišťování
všech dostupných údajů o rodičích, rodičích a sourozencích se zřetelem na
možný vliv dědičnosti, výskytu chorob, patologických úchylek, vrozených
vývojových vad, nadání, sklonů, specifických chorob apod.
➢Anamnéza školní se zaobírá sociokulturní oblastí. Jak se dítě adaptovalo
v mateřské škole, ve škole, jak se zapojuje do kolektivu třídy, jaký má vztah
k učitelům, ke spolužákům. Snaží se zachytit soustavu hodnot, zájmy, vztah ke
kultuře, k přírodě, zahrnuje hodnocení žákových projevů ve vztahu ke všem
pedagogickým pracovníkům, případně institucím v minulosti (MŠ, ZŠ, školní
družina, učitelé, vychovatelé, spolužáci, rodiče).
SOCIOMETRICKÁ METODA
➢Sociometrické metody se zaobírají rozborem struktury
sociální skupiny. Jaké jsou v sociální skupině vztahy, jaký
je stupeň blízkosti, sympatie či antipatie mezi
jednotlivými členy skupiny.
➢„Sociometrická metoda nám ukáže, kteří žáci jsou si
vzájemně sympatičtí, kteří se odpuzují, kdo je kým
přitahován, kdo má vedoucí roli, kdo se podřizuje, kdo je
v izolaci, odmítán kolektivem, atd.“ (Smékal, 1966, s. 57)
➢U žáků mladšího školního věku musíme pamatovat na to, že
vztahy se teprve utvářejí, nejsou trvalé a rychle se mění.
Proto je nutné, aby učitel vývoj vztahů ve třídě průběžně
sledoval.
SOCIOMETRICKÁ METODA
➢Sociometrické metody se zaobírají rozborem struktury
sociální skupiny. Jaké jsou v sociální skupině vztahy, jaký
je stupeň blízkosti, sympatie či antipatie mezi
jednotlivými členy skupiny.
➢„Sociometrická metoda nám ukáže, kteří žáci jsou si
vzájemně sympatičtí, kteří se odpuzují, kdo je kým
přitahován, kdo má vedoucí roli, kdo se podřizuje, kdo je
v izolaci, odmítán kolektivem, atd.“ (Smékal, 1966, s. 57)
➢U žáků mladšího školního věku musíme pamatovat na to, že
vztahy se teprve utvářejí, nejsou trvalé a rychle se mění.
Proto je nutné, aby učitel vývoj vztahů ve třídě průběžně
sledoval.
PROJEKTIVNÍ TECHNIKY
➢Jedná se například o hry, dramatizaci, hru v rolích,
kresba, tanec, dokončení neúplného příběhu.
➢V psychologii užívané hojněji než v pedagogice.
➢„Projektivní metody jsou takové techniky, při nichž
se subjektu prezentuje víceznačný,
nestrukturovaný podnětový materiál. Při strukturaci
a interpretaci těchto podnětů subjekt promítá do
odpovědí své vnitřní stavy, motivy, potřeby a
impulsy.“ (Koluchová, Morávek, 1990, s. 50)
KLASIFIKACE PROJEKTIVNÍCH METOD
➢podle typu odpovědi na předložený stimul:
➢technika asociační – kdy dítě odpovídá na stimul slovem,
představou
➢technika konstruktivní – dítě má něco vytvořit,
zkonstruovat (vypráví příběh k obrázku, fotografii, …)
➢technika doplňovací – dítě doplňuje nedokončený podnět
(dítě doplňuje svojí odpovědí, poskytuje vlastní řešení určité
situace, doplňuje věty)
➢technika výběrová a řadící – dítě vybírá nebo řadí podle
vlastní preference
➢technika expresivní – dítě odpovídá volným
sebevyjádřením, například kresbou (dramatizací, tancem,
hrou v rolích)
CO VŠE PEDAG.DIAGNOST. ZAHRNUJE
➢OBSAHOVÁ SLOŽKA (ÚROVEŇ VĚDOMOSTÍ, ZRUČNOSTÍ, ZPŮSOBILOSTÍ,
NÁVYKŮ)
➢PROCESUÁLNÍ SLOŽKA (JAKÝM ZPŮSOBEM VÝCHOVNĚ VZDĚLÁVACÍ
PROCES PROBÍHÁ)
➢EMOCIONÁLNĚ-SOCIÁLNÍ ÚROVEŇ ŽÁKA
➢ÚROVEŇ PSYCHICKÝCH FUNKCÍ (PROCES POZNÁVÁNÍ, MYŠLENÍ, PAMĚŤ,
POZORNOST ATD.)
➢ANAMNESTICKÉ ÚDAJE (ÚDAJE O ŽÁKOVI, RODINĚ, PROSTŘEDÍ V NĚMŽ
ŽIJE, JEHO MINULOST)
➢DIAGNOSTIKA PRÁCE UČITELE A POUŽITÝCH METODICKÝCH POSTUPŮ
➢ANALÝZA A SYNTÉZA VŠECH ZÍSKANÝCH POZNATKŮ → VYVOZENÍ ZÁVĚRŮ
→ PLÁNOVANÍ DALŠÍCH KROKŮ
KDO PROVÁDÍ DIAGNOST. ČINNOST?
➢RODINA, RODIČ (LAICKÁ DIAGNOSTIKA)
➢ŠKOLA
➢PEDAGOG, TŘÍDNÍ UČITEL, VÝCHOVNÝ PORADCE (SPOLUPRÁCE SE
ŠKOLNÍMI PSYCHOLOGY, PRACOVNÍKY PED-PSYCH. PORADEN ATD.)
➢PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÁ PORADNA
➢SPECIÁLNĚ-PEDAGOGICKÉ CENTRUM
➢ZDRAVOTNICKÉ INSTITUCE
➢ZÁJMOVÉ ORGANIZACE
➢SDRUŽENÍ POSKYTUJÍCÍ SOCIÁLNÍ SLUŽBY
Děkuji za pozornost