Logopedie a systém logopedické péče Výsledek obrázku pro logopedie • • • • Vymezení logopedie Výsledek obrázku pro logopedie Vymezení logopedie Definice logopedie Předmět logopedie Předmětem logopedie jsou jednotlivé skupiny osob: •Intaktní – jedná se o skupinu osob bez diagnostikovaného zdravotního postižení, onemocnění a bez diagnostikované narušené komunikační schopnosti. •Intaktní s narušenou komunikační schopností – do této skupiny řadíme osoby bez diagnostikovaného zdravotního postižení, onemocnění, u kterých však byla diagnostikována narušená komunikační schopnost. •Se zdravotním postižením, onemocněním, handicapem a současnou narušenou komunikační schopností – v této skupině se jedná především o osoby s tzv. symptomatickými a/či kombinovanými poruchami řeči http://unifor.upol.cz/pedagogicka/unifor/resources/to_text/12236.jpg Logopedická intervence Výsledek obrázku pro logopedie Úkoly logopeda Historie Oboru •Logopedie se jako vědní obor vyvíjela v několika základních etapách: 1.mýtické období • hlas a řeč měly mýtické postavení a „magický“ vliv, byly uctívány jako nadpozemská schopnost •užívání hlasu a řeči bylo mnohdy povolenou výsadou • •2. rétorické období – řeč a hlas měly význačný vliv a rétorika se stala jedním z nástrojů moci a politického vlivu •Aristoteles (4.st.př.n.l.) definoval hlásky, píše o vzniku hlasu •Herodotos popisuje případy neslyšícího a koktavého chlapce •Hippokrates (5.-4. st.př.n.l.) otec lékařství, hledá souvislost NKS a onemocnění mozku, shrnul tehdejší poznatky o tvorbě hlasu a poruchách řeči •Isokrates jako 1. použil termínu logopedie ve smyslu výchova řeči (4.st.př.n.l) •Démosthenes (4.st.př.n.l.) antický řečník, který měl slabý hlas (fonastenii) a údajně koktal • •3. anatomické období – převažoval zájem o anatomii artikulačních a fonačních orgánů, nanejvýš se projevoval zájem o těžší poruchy plynulosti řeči, hlavně koktavost •Quintilianus (1.st.n.l.) – 1. státem placený učitel výřečnosti; upozorňoval na význam správného řečového vzoru pro dítě; kniha Základy rétoriky •Galenos (2. st. n.l.) se zabývá fyziologií hlasu a sluchu •Celsus Aurelinus (1.st.n.l.) uvažuje o možnostech terapie koktavosti •Avicena (11.st.n.l.) v Kánonu lékařství popisuje patologii a léčbu nemoci nosu, rtů, krku, jazyka a úst, zásady dechové gymnastiky • •4. surdopedické období – zájem se soustředil na vyvozování a zdokonalování artikulované řeči u jedinců se sluchovým postižením •mnich Pedro de Ponce, učitel Ramiréz de Carrion a Juan Pablo Bonet učí neslyšící mluvit •Mercurialis (1583) publikuje jednu z prvních prací o dětských nemocích – ve třech kapitolách píše o NKS •F.Bacon (1627) píše o problémech sluchu a řeči, o koktavosti •Johann Konrad Amman ▫otec logopedie, položil vědecké základy pro nauku o řeči a sluchu ▫pojednání o řeči, vysvětlil princip tvoření řeči a rozlišuje různé druhy NKS • •5. foniatrické a fonetické období – v této etapě došlo k postupnému budování a rozvoji oborů foniatrie, fonetiky a především defektologie (později speciální pedagogiky), v rámci které byla logopedie studována v období po 2. světové válce •Heinicke zakládá v Lipsku 1. Institut pro němé a jinými vadami řeči postižené osoby (1778) •Kempelen diferencuje jednotlivé typy vadné výslovnosti (1791), zakladatel experimentální fonetiky •Leighová zakládá v New Yorku Ústav pro koktavé (1825) •Gall, ředitel Ústavu pro hluchoněmé v Praze, organizuje také péči o děti s vadami řeči (1860) •Albert Gutzman realizuje logopedické kurzy pro osoby s vadami řeči (1879) • •6. emancipační logopedické období – budování samostatného oboru logopedie, logopedických institucí a studia logopedie •Kussmaul – Poruchy řeči (1877) •Gutzmann – dílo o koktavosti, které na dlouhou dobu ovlivnilo terapii koktavosti u nás (1879) •Zikmund Janke – první lékař v Praze, který se věnoval léčbě poruch hlasu a řeči; O vzniku koktavosti, Čítanka pro koktavé; Vady řeči a jak se jim chrániti •Kratochvíl – první učebnice logopedie v ČSR (1924), Vady řeči • •7. fatické období – koncentrace zájmu směřovala do vytváření a zkoumání neuropsychologických a psycholingvistických přístupů k intervenci u těžkých poruch fatických funkcí vývojových i získaných forem; související byl zájem o lateralitu; •1924 zakládající kongres IALP – Mezinárodní asociace foniatrů a logopedů •1946 Sovák zakládá Logopedický ústav hl. města Prahy •1948 možnost studia logopedie v rámci defektologie •1961 Individuální logopedická péče (ILP) ve školách pro mládež vyžadující zvláštní péči (MVZP) •1967 lze studovat logopedii jako samostatný obor v 5letém studiu •1970 Česká logopedická společnost – chtěl založit Liška, ale založil Sovák •1971 Slovenská logopedická společnost – založil Liška •1978 Sovák vydává Úvod do logopedie a Logopedie = vědecké základy naši logopedie •1991 AKL – Asociace klinických logopedů • •8. orofaciální a myofunkční období – etapa zasahující až do současnosti je charakteristická intenzivním zájmem o poruchy polykání a obtíže v orofaciální oblasti; • •9. rozšíření záběru logopedie – jedná se v podstatě o aktuální stav. Vývoj směřuje k nově budovaným směrům – např. logopedickému zájmu o specifické poruchy učení, kulturně-jazykovým obtížím, prohloubení zájmu o využívání speciální a složitější přístrojové diagnostiky. • Logopedická prevence •Primární prevence •zahrnuje nejširší populaci •jejím cílem je předcházení NKS v nejširším měřítku •jedná se především o důslednou a široce založenou kvalitní osvětu zasahující od genetického poradenství (v medicínské oblasti) přes podporu správného vývoje řeči, tvorby hlasu a rozvoje komunikativních dovedností vůbec •Může být •nespecifická® podporující všeobecně žádoucí formy výchovy (v logopedii např. propagování správného řečového vzoru, možností stimulace řečového vývoje apod.) •specifická ® je zaměřená proti konkrétnímu riziku, tedy ohrožení určitým druhem narušené komunikační schopnosti (např. předcházení koktavosti, poruchám hlasu apod.) • •Primární logopedická prevence probíhá především osvětovou činností šířenou v tzv. intaktní (nepostižené) populaci. •Jejím obsahem jsou především návody pro optimální stimulaci řečového vývoje. •Konkrétní cílovou skupinou jsou rodiče, pediatři, učitelé (učitelky) mateřských a základních škol. • •Sekundární prevence •je orientována na specifickou část populace - rizikovou skupinu zvlášť ohroženou negativním jevem •může jít např. o prevenci retardace řečového vývoje u dětí v kojeneckých ústavech, o děti s vývojovou neplynulostí řeči, u nichž existuje zvýšené riziko incipientní (počínající) koktavosti atd. •Prevence se může částečně prolínat i s terapií. ð Inspirujícím příkladem je působnost logopedů ve Švýcarsku, kteří přímo na nemocničních odděleních pro nedonošené novorozence přiměřenou masáží mluvidel (orofaciální oblasti) ovlivňují jejich sací reflex. Ten se buď ještě nevyvinul, nebo hrozí jeho vyhasnutí v důsledku umělé výživy při umístění v inkubátoru. Jeho absence může negativně ovlivnit pohyblivost (motoriku) mluvidel. • •Terciární prevence •je zaměřena na tu část populace, u níž se už narušená komunikační schopnost projevila •nejde zpravidla o její eliminaci, ale překonávání ve smyslu předcházení jejím důsledkům, které by mohly způsobit jedinci obtíže v procesu socializace • • • • (Zezulková, E. 2006) • Narušená komunikační schopnost •„Komunikační schopnost člověka je narušená tehdy, jestliže některá rovina (případně i několik rovin simultánně nebo sukcesivně) jeho jazykových projevů působí interferenčně na jeho komunikační záměr.“ Současně však Lechta dodává, že „za narušenou komunikační schopnost nemůžeme považovat existenci interference mezi komunikačním záměrem v případě, že vysílatel nebo přijímatel informace nepoužívají stejný kód – společný jazyk”. Komunikační schopnost Komunikační schopnost je tvořena čtyřmi hlavními rovinami. •foneticko-fonologická: zahrnuje složku artikulační a fonologické zpracování; •morfologicko-syntaktická: zahrnuje složku gramatiky a větné skladby; •lexikálně-sémantická: zahrnuje rovinu slovní zásoby a slovního významu; •pragmatická: zahrnuje rovinu praktického sociálního uplatnění komunikace. http://unifor.upol.cz/pedagogicka/unifor/resources/to_text/12237.jpg Morfologicko – syntaktická rovina •morfologie = nauka o slovních druzích, jejich tvarech a významech •syntax = stavba a tvoření vět, souvětí •(morfologie a syntax ve vztahu k jazyku řeší otázku existence jednotlivých slovních druhů v promluvě, adekvátnost tvorby gramatických tvarů, užívání složitějších větných celků apod.) • •zprvopočátku dítě používá zejména podstatná jména, později slovesa, mezi prvními slovy dítěte, se však vyskytují i citoslovce •první slova, které dítě začíná používat plní funkci vět = jednoslovné věty •okolo 2 roku vznikají dvouslovné věty •období 2-3 let dítě začíná více používat přídavná jména, osobní zájmena, skloňuje, časuje •po 3 roce využívá jednotné i množné číslo •mezi 3 -4 rokem života začíná tvořit souvětí •do 4 let se mohou objevovat fyziologické dysgramatismy – např. dítěti dělají problém nedokonavá slovesa a stupňování přídavných jmen, slovosled • 5 – 6 r. – dokončuje se vývoj fonematické diferenciace • • Foneticko – fonologická rovina •fonetika = vědní obor zabývající se zvukovou stránkou řeči, odvozeno z řeckého slova foné = hlas, zvuk. Zabývá se tedy tvořením hlásek, jejich vnímáním sluchem, případně zrakem atd. •fonologie = nauka o funkci hlásek, sleduje hlásky tzv. fonémy všímá si u nich distinktivních rysů – to je vlastnost hlásky. Hláska se liší od jiné a tím slouží k rozlišení významu slov ( např vokály a –á) .Jejich záměnou se změní význam slova • •podle některých odborníků lze tu to rovinu sledovat nejdřívě •důležitým momentem pro fonetickou oblast je přechod od pudového žvatlání k žvatlání napodobivému - nastává kolem 8. měsíce; je spojováno se začátkem výslovnosti mateřského jazyka, neboť do té doby produkované zvuky nelze považovat za hlásky mateřského jazyka •Schulze uvádí toto pořadí: dítě nejdříve tvoří hlásky, které vyžadují nejmenší námahu, až později hlásky artikulačně náročnější= pravidlo nejmenší námahy: samohlásky >retné souhlásky >hlásky hrdelní • •Vývoj výslovnosti ovlivňuje: •obratnost řečových orgánů •vyzrálost fonematického sluchu •společenské faktory (prostředí dítěte, mluvní vzor, řečové a psychické stimuly) •úroveň intelektu • • Lexikálně – sémantická rovina •lexikální = zabývá se aktivní a pasivní slovní zásobou •sémantika = nauka o významu slov •(rozsah aktivní a pasivní slovní zásoby – např. šufánek – naběračka; chápání významu slov, metafor, přísloví apod.) • •10 m. začátky rozvoje pasivní slovní zásoby u dítěte, začíná rozumět řeči •12 m. rozvíjí se aktivní slovní zásoba • •první slova chápe všeobecně tzv. hypergeneralizace např. fufu – je vše co vydává hlasitý zvuk – pračka, vysavač, televize •hyperdiferenciace – nastává, když dítě ovládá více slov (např. táta je pouze jeho otec) • •ve vývoji řečí známe u dítěte první (1,5 r. – Co jeto? Kdo jeto?) a druhý věk (3,5 r. - Proč?) otázek • • Pragmatická rovina •(sociální role jazyka, sociální uplatnění osvojených řečových dovedností, upřednostňování sociálního aspektu řeči a jazyka) •představuje uplatnění komunikační schopnosti, osvojených řečových dovedností v běžném životě •podle Batesové začíná ontogenetický vývoj řeči a jazykových schopností vývojem pragmatické roviny • 10 okruhů NKS Výsledek obrázku pro narušená komunikační schopnost NKS • „Komunikační schopnost člověka je narušená tehdy, jestliže některá rovina (případně i několik rovin simultánně nebo sukcesivně) jeho jazykových projevů působí interferenčně na jeho komunikační záměr.“ Současně však Lechta dodává, že „za narušenou komunikační schopnost nemůžeme považovat existenci interference mezi komunikačním záměrem v případě, že vysílatel nebo přijímatel informace nepoužívají stejný kód – společný jazyk”. • NKS lze analyzovat, zkoumat, posuzovat z hlediska: •způsobu komunikování: narušena může být složka verbální či neverbální; mluvená i grafická forma komunikace •z hlediska průběhu komunikačního procesu: složka expresivní (produkce) i receptivní (porozumění řeči) •časové hledisko: NKS může být trvalé, nebo přechodné; vrozené (v sovákovském pojetí vada řeči) a získané (porucha řeči) •hledisko klinického obrazu: v klinickém obrazu může dominovat, nebo jde o příznak jiného dominujícího narušení (symptomatické poruchy řeči) •etiologické hledisko: příčiny NKS mohou být orgánové (krvácení do mozku), nebo fční (nesprávný řečový vzor jako možná příčina dyslalie) •dle rozsahu: narušení může být úplné (nemluvnost), nebo částečné (parciální, např. rotacismus) •uvědomění si: člověk s NKS si své narušení může, ale nemusí uvědomovat (lehký sigmatismus, dysfonie) • 1. Vývojová nemluvnost •Termín "narušený vývoj řeči" je tzv. zastřešující pojem, který zahrnuje všechny druhy a typy narušené komunikační schopnosti v oblasti retardovaného anebo odchýleného vývoje řeči. (Lechta, V., 1990) • •„Vývojová dysfázie se diagnostikuje tehdy, když je přítomen narušený vývoj jazykových schopností, který se nedá vysvětlit ani mentální retardací, ani fyzickým handicapem, ani poruchou sluchu, ani citovou deprivací nebo emočními poruchami, ani nepříznivými vlivy prostředí a výchovy.“ • • 2. Získaná neurotická nemluvnost •ztráta schopnosti verbálně komunikovat • „Mutismus znamená oněmění , jedná se o nepřítomnost nebo ztrátu řečových projevů, která není podmíněna organickým poškozením centrálního nervového systému.“ (Klenková) •mutismus, elektivní mutismus • 3. Získaná organická nemluvnost •v rámci tohoto okruhu je nemluvnost způsobena získanou příčinou na organickém podkladu; •Afázii lze definovat jako „postižení schopnosti jazykové produkce a percepce, jež vzniká na základě získaného poškození centrálního nervového systému. Je to multimodální porucha, která se může projevovat rozmanitými obtížemi v oblasti porozumění, čtení, řečové produkce a psaní.“ 4. Narušení článkování řeči •Pokud se zaměříme na narušení artikulace v tzv. širším slova smyslu, hovoříme o tzv. dysartrii. Narušen je celý komplex procesu vedoucího k vyslovení hlásky, tedy respirace, fonace, rezonance a artikulace v užším slova smyslu. ▫ Dysartrie je porucha motorické realizace řeči jako celku vznikající při organickém poškozeni CNS. • •Pokud se jedná o tzv. narušení artikulace v užším slova smyslu, hovoříme o dyslálii neboli patlavosti. Narušena je pouze finální fáze, tedy přímo vyslovení hlásky. ▫ Dyslálii lze definovat jako narušení jedné nebo více hlásek mateřského jazyka vzhledem k jeho kodifikované výslovnostní normě. • • • 5. Narušení zvuku řeči •Zvuk řeči v tomto okruhu reprezentuje nazální rezonanci (nazalitu) a její patologické snížení či zvýšení s ohledem na její poměr k rezonanci dutiny ústní (oralitu). • •Patologické snížení, nebo zvýšení nosovosti v mluvené řeči se označuje jako porucha nosní rezonance – huhňavost (rinolálie). Huhňavost představuje patologickou změnu rezonance, změnu zvuku jednotlivých hlásek, a tedy mluvené řeči jako celku. •Palatolálie - narušená komunikační schopnost při vrozených anomáliích orofaciálního systému. Rozštěp je vrozený orgánový defekt, který vzniká v 8. – 12. týdnu těhotenství. Jeho podkladem je nedokonalý nebo žádný srůst dvou bočních patrových tkáňových bloků 6.Poruchy hlasu •Poruchy hlasu se týkají poruch procesu, který nazýváme fonace, proto se pro označení poruch hlasu užívá jednotných a v podstatě mezinárodně známých a uznávaných termínů dysfonie a afonie. •Dysfonie je poruchou částečnou, afonie je úplnou ztrátou schopnosti fonace. •Jedná se o patologické formy tvorby hlasu (fonace), či naprostou absenci hlasu, neschopnost vytvořit hlas. 7. Poruchy plynulosti řeči •„Koktavost definujeme jako řeč pronášenou přerušovaně s nadměrným, přílišným úsilím.“ • •Breptavost je charakterizovaná rychlým tempem řeči s pauzami narušujícími plynulost mluvené řeči se závažností silně ohrožující srozumitelnost mluvního projevu. • 8. Narušení grafické formy řeči •Řadíme především poruchy, které v obecnějším, speciálněpedagogickém kontextu řadíme mezi tzv. specifické poruchy učení, ať již vývojové, nebo získané. •„Poruchy učení je termín označující heterogenní skupinu obtíží, které se projevují při osvojování a užívání řeči, čtení a psaní, naslouchání a matematiky. Tyto obtíže mají individuální charakter a vznikají na podkladě deficitu centrální nervové soustavy. • 9. Symptomatické poruchy řeči •Symptomatické poruchy řeči Lechta definuje jako „narušení komunikační schopnosti doprovázející jiné, dominující postižení, případně poruchy a onemocnění.“ • 10.Kombinované vady řeči •Jednotlivé typy narušené komunikační schopnosti se mohou kombinovat, a to jak v rámci jednotlivých okruhů, nebo i v rámci rozdílných okruhů. • Poskytování logopedické péče KONTAKTY NA LOGOPEDICKÁ PRACOVIŠTĚ •Asociace klinických logopedů České republiky - www.klinickalogopedie.cz;kontakt na logopedy v rezortu zdravotnictví ve všech krajích •Asociace pracovníků speciálněpedagogických center - www.apspc.cz •Asociace logopedů ve školství - www.alos.cz •SPC pro děti s NKS-problematika AAK - www.alternativnikomunikace.cz •Pomůcky pro AAK - www.petit-os.cz (Menšík) •Logo klinika Brno - www.moje-klinika.cz •Společnost pro logopedii a foniatrii – www.ialp.info; mezinárodní společnost •Stálá styčná komise logopedů EU – www.cplol.eu; logopedii se tato organizace věnuje v rámci EU •Slovenská asociála logopedou – www.sal.sk, sídlo v Bratislavě • Logopedická péče v ČR Logopedická péče ve zdravotnictví Výsledek obrázku pro klinický logoped Logoped v MZ • •státní závěrečná zkouška z logopedie a surdopedie (magisterské studium): ▫jednooborová logopedie-neučitelský směr (pouze Olomouc), ▫učitelské obory-učitelství pro 1. Stupeň ZŠ a speciální pedagogika (magisterské studium), nutná státní závěrečná zkouška z logopedie a surdopedie nebo učitelství pro 2. Stupeň a SŠ a speciální pedagogika, nutná státní závěrečná zkouška z logopedie a surdopedie nebo speciálně pedagogická andragogika, nutná státní závěrečná zkouška z logopedie a surdopedie ▫ •tímto získají kvalifikační předoklady pro práci logopeda (možnost pracovat pod supervizí klinického logopeda) •následně musejí absolvovat postgraduální specializační vzdělávání v oboru klinická logopedie v trvání 3 let, kdy musejí mít alespoň poloviční úvazek ve zdravotnickém zařízení jako logoped a pracuje pod supervizí klinického logopeda • •po složení atestace z klinické logopedie se stává klinickým logopedem • Zákon 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnickcých povoláních •§ 23 odborná a specializovaná způsobilost k výkonu povolání klinického logopeda Logoped § 46 • absolvent studia logopedie nebo speciální pedagogiky se zaměřením na poruchy komunikace a učení se SZZ z logopedie a surdopedie; •po splnění základních podmínek vřazen do specializační přípravy; •pracuje pod supervizí klinického logopeda; •nesplňuje podmínky pro udělení vlastní licence k provozování privátní praxe. Klinický logoped § 124 •absolvent specializační přípravy zakončené zkouškou; •pracuje samostatně; •může získat licenci k provozování privátní praxe. Vyhláška 55/2011Sb. o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků Odbornou logopedickou péči realizují v resortu zdravotnictví kliničtí logopedi a logopedi v následujících zařízeních : ▫privátní logopedické ambulance ▫logopedická pracoviště : –na foniatrický odděleních a klinikách –na odděleních a klinikách otorinolaryngologie –na neurologických odděleních klinikách –na odděleních dětské psychiatrie, psychiatrických klinikách, při psychiatrických léčebnách –v rehabilitačních ústavech pro cévní mozkové choroby, rehabilitačních centrech, rehabilitačních klinikách, na rehabilitačních odděleních nemocnic, v rehabilitačních stacionářích pro tělesně a mentálně postižené, odborných léčebnách ro děti a dospělé –na geriatrických odděleních –na neurochirurgických odděleních –při nemocnicích a poliklinikách –na samostatných odděleních klinické logopedie v nemocnicích –na soukromých klinikách –při lázních • Logopedická péče ve školství Výsledek obrázku pro logopedie Metodické doporučení k zabezpečení logopedické péče ve školství 14 712/2009-61. Týká se podmínek organizačního zabezpečení logopedické péče v resortu školství, její koordinace, kvalifikačních předpokladů a rozsahu kompetencí pracovníků s pracovním označením logoped a logopedický asistent, kteří ve školství logopedickou péči o rozvoj komunikačních schopností a dovedností dětí, žáků a studentů poskytují. Čl. 2- Logoped Kompetence logopeda ve školství Čl. IV- logopedický asistent Kompetence logopedického asistenta SPC pro vady řeči ▫typ odborného pracoviště; většinou vznikají při speciálních školách a orientují se dle zaměření speciálního zařízení, nyní 16 SPC pro vady řeči v ČR (www.apspc.cz) ▫ činnost zaměřena prioritně na podporu klientů předškolního věku, na podporu klientů integrovaných škol a školských zařízení, podpora klientů osvobozených od povinnosti docházet do školy i klientů v péči sociálních a zdravotnických zařízení … a to obvykle ve věku od 3 do 19 let ▫odborný tým: speciální pedagog (logoped), psycholog, sociální pracovnice ▫školský zákon 561/2004 ▫vyhláška 27/2016 –logopedickou péči poskytují také školská poradenská zařízení, především SPC logopedická –PPP poskytují logopedickou péči zpravidla žákům se specifickými poruchami učení bez souběžného dalšího zdravotního postižení –školská por.zařízení poskytují logo.péči žákům s NKS, kteří se vzdělávají ve školách, které nejsou zřízeny pro žáky se zdravotním postižením • Centrum poskytující služby žákům s vadami řeči, jejich zákonným zástupcům, školám a školským zařízením vzdělávajícím tyto žáky a) logopedická diagnostika a depistáž poruch komunikace b) zpracování anamnézy c) zpracování programů logopedické intervence d) aplikace logopedických terapeutických postupů e) aplikace logopedických stimulačních postupů f) aplikace logopedických edukačních postupů g) aplikace logopedických reedukačních postupů h) práce s žáky s potřebou logopedické péče nevyžadující úpravu vzdělávacího programu i) péče o děti cizinců j) řešení výchovných problémů k) instruktáže pro zákonné zástupce a pedagogické pracovníky l) vedení logopedických deníků m) zpracování a vedení záznamů o individuální logopedické péči n) tvorba didaktických a metodických materiálů pro rozvoj komunikace, tvorba pracovních listů Logopedická péče v sociální sféře Výsledek obrázku pro orofaciální rehabilitace MPSV •logopedická intervence je součástí komplexní rehabilitace klientů v denních stacionářích, týdenních stacionářích, domovech pro osoby se ZP •zařízení poskytují soc. služby klientele, kterou tvoří občané s MP těžšího stupně, s vícenásobným postižením, poruchami autistického spektra či jiným zdravotním postižením •logoped zde rozvíjí komunikační schopnosti podle možností klienta, zpravidla uplatňuje také systémy AAK • Středisko rané péče Vyhláška 27/2016Sb. o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných Výsledek obrázku pro vzdělávání Průběh poskytování por. služeb • •Podpora žáků se speciálními vzdělávacími potřebami se realizuje prostřednictvím podpůrných opatření představujících konkrétní pomoc vzdělávání žáka, a to •v oblasti metod a forem výuky, možných úprav hodnocení, organizace výuky, např. zařazením předmětů speciálně pedagogické péče, úprav výuky v rozsahu i obsahu disponibilních hodin; •nutnou personální podporou pedagoga při výuce žáků s potřebou podpůrných opatření (asistentem pedagoga, dalším pedagogem, speciálním pedagogem); •využíváním speciálních učebnic, pomůcek, kompenzačních pomůcek, včetně zařazování nových technologií. • •Podpůrná opatření se týkají také vyrovnání podmínek u přijímacího řízení na SŠ a úpravy podmínek při ukončování studia, obdobně jako tomu bylo až dosud pouze u maturitní zkoušky. • •Podpůrná opatření 2. až 5. stupně představují zákonné finanční nároky! Podpůrná opatření 2. STUPEŇ PODPORY: Selhávání žáka z důvodu •oslabení kognitivního výkonu (žáci s „hraniční“ inteligencí) •oslabení sluchových a zrakových funkcí •onemocnění (včetně psychického), které nemá závažnější dopady do vzdělávání •nedostatečné znalosti vyučovacího jazyka •oslabení dorozumívacích dovedností 3. STUPEŇ PODPORY: Selhávání žáka z důvodu •lehkého mentálního postižení •zrakového či sluchového postižení (slabozrakost, nedoslýchavost), NKS •tělesného postižení či onemocnění (včetně psychického) se závažnějšími dopady do vzdělávání •neznalosti vyučovacího jazyka •syndromu CAN (týrané, zanedbávané a zneužívané dítě) 4. STUPEŇ PODPORY: Selhávání žáka z důvodu •středně těžkého či těžkého mentálního postižení •těžkého zrakového či těžkého sluchového postižení (nevidomost, hluchota) •závažného tělesného postižení či onemocnění •poruchy autistického spektra •neschopnosti komunikovat prostřednictvím •mluveného či psaného slova 5. STUPEŇ PODPORY: Selhávání žáka z důvodu •hluboké mentální retardace •kombinace těžkého zdravotního postižení INDIVIDUÁLNÍ VZDĚLÁVACÍ PLÁN IVP zpracovává škola - zpracovává na základě doporučení školského poradenského zařízení a žádosti zletilého žáka nebo zákonného zástupce žáka. IVP je závazným dokumentem pro zajištění speciálních vzdělávacích potřeb žáka, přičemž vychází ze školního vzdělávacího programu a je součástí dokumentace žáka ve školní matrice. IVP obsahuje: a) úpravách obsahu vzdělávání žáka, b) časovém a obsahovém rozvržení vzdělávání, c) úpravách metod a forem výuky a hodnocení žáka, d) případné úpravě výstupů ze vzdělávání žáka. IVP je zpracován bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 1 měsíce ode dne, kdy škola obdržela doporučení a žádost zletilého žáka nebo zákonného zástupce žáka. Individuální vzdělávací plán může být doplňován a upravován v průběhu celého školního roku podle potřeb žáka. Zpracování a provádění individuálního vzdělávacího plánu zajišťuje ředitel školy. Školské poradenské zařízení ve spolupráci se školou sleduje a nejméně jednou ročně vyhodnocuje naplňování IVP.