^CS ^C/ ^C/ M£/ \M/ ^C/ M£/ V LOGOPEDICKÁ P R E V E N C E Léto 2023 LOGOPEDICKÁ INTERVENCE Logopedická intervence v rezortu MSMT představuje vysoce specializovanou činnost v oblasti speciální pedagogiky. Je systematickým procesem hodnocení a plánováni za účelem stimulace, korekce a reedukace řečových a jazykových kompetencí u dětí a žákil s narušeným vývojem řeči a narušenou komunikační schopností. V širším kontextu zahrnuje oblast prevence vzniku poruch komunikace a čtenářských obtíži, dále take oblast péče o kulturu řečového projevu mladé generace. KOMU JE POSKYTOVANÁ LOGOPEDICKÁ INTERVENCE? dětem s odlišným vývojem jazyka a řeči •dětem s narušenou komunikační schopností v mateřských školách žákům s narušenou komunikační schopností v základních školách a středních školách, včetně žáků se specifickými poruchami učení LOGOPEDICKÁ INTERVENCE je zahájena co nejdříve od okamžiku zjištění speciálních vzdělávacích potřeb dětí a žáků s důrazem na uplatnění komplexního přístupu. SPECIÁLNĚ-VZDĚLÁVACÍ POTŘEBYv r r Žákem se speciálními vzdělávacími potřebami je žák, který k naplněni svých vzdělávacích možnosti nebo k uplatněni a užíváni svých práv na rovnoprávném základe"s ostatními potřebuje poskytnutí podpůrných opatřeni. Tito žáci maji právo na bezplatné poskytování podpůrných opatření z výčtu uvedeného v § 16 školského zákona Podpůrná opatrení realizuje škola a školské poradenské zařízeni. Podpůrná opatrení se podle organizační, pedagogické a finanční náročnosti clení do pěti stupriu. PODPŮRNÁ OPATŘENÍ 1 . - 5 . STUPNĚ Podpilrná opatřeni prvního stupně uplatňuje škola nebo školské zařízení i bez doporučení školského poradenského zařízení (SPZ) na základe plánu pedagogické podpory (PLPP) Podpůrná opatření druhého až pátého stupně lze uplatnit pouze s doporučením SPZ. Začlenení podpůrných opatření do jednotlivých stuprtú stanoví Příloha č. 1 vyhlášky č. 27/2016 Sb. Závazný rámec pro obsahové a organizační zabezpečení základního vzdělávání všech žáků vymezuje RVP ZV, který je východiskem pro tvorbu S V P Podle SVP se uskutečňuje vzdělávání všech žáků dané školy. Pro žáky s přiznanými podpůrnými opatřeními prvního stupné je SVP podkladem pro zpracování PLPP1 a pro žáky s přiznanými podpůrnými opatřeními od druhého stupné podkladem pro tvorbu IVP . Na úrovni IVP je možné na doporučení SPZ (v případech stanovených Přílohou č. 1 vyhlášky č. 27/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů) v rámci podpůrných opatření upravit očekávané' výstupy stanovené SVP, případné upravit vzdělávací obsah tak, aby byl zajištěn soulad mezi vzdělávacími požadavky a skutečnými možnostmi žáků a aby vzdělávání směřovalo k dosažení jejich osobního maxima. PEDAGOGICKÁ/ SPECIÁLNĚPEDAGOGICKÁ INTERVENCE Pod pojmem „pedagogická intervence" se rozumí vzdělávání žáka s přiznanými podpůrnými opatřeními ve vyučovacích předmětech, v nichž je třeba zlepšit jeho výsledky učení, případné kompenzovat nedostatečnou domácí přípravu na výuku. Pod pojmem „špeciálne pedagogická intervence" se rozumí zajištění předmětil speciálně pedagogické péče pro žáky s přiznanými podpůrnými opatřeními, které jsou zaměřeny na oblast logopedických obtíží, řečové výchovy, nácviku sociální komunikace, zrakové stimulace apod. PERSONÁLNÍ ZABEZPEČENÍ LOGOPEDICKÉ INTERVENCE VE ŠKOLSTVÍ LOGOPÉD Špeciálne pedagogické činnosti logopedi? při práci se žáky s narušenou komunikační schopností ovlivrKují procesy centrální nervové soustavy žákil Je proto nezbytné, aby tyto činnosti byly svěřeny speciálním pedagogilm (logopediím), odborníkům s odpovídající odbornou kvalifikací vymezenou § 18 zákona 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o zrněné některých zákonil v platném znění. Logopéd je absolvent magisterského vysokoškolského studia v oblasti pedagogických véd se zaměřením na speciální pedagogiku - logopedii ukončenou státní závěrečnou zkouškou z logopedie. Statni závěrečná zkouška ze surdopedie a znalost komunikace ve znakovém jazyce, resp. znakové řeči, se vyžaduje, pokud logopéd pracuje i s dětmi a žáky se sluchovým postižením. KOMPETENCE LOGOPÉDA VE ŠKOLSTVÍ komplexní logopedická diagnostika a logopedická intervence žákům s narušenou komunikační schopností, která souvisí s konkrétním různým druhem zdravotního postižení, konzultační a poradenskou činnost pro rodičovskou a odbornou veřejnost ve věcech výchovy, vzdělávání, integrace a budování komunikační kompetence žáků s narušenou komunikační schopností, zpracování zpráv z logopedických vyšetření pro potřeby vzdělávání žáků s narušenou komunikační schopností a zpracováni návrhů na zajištění podmínek jejich vzdělávání, metodické vedení pedagogických pracovníku s pracovním označením logopedický asistent v oblasti logopedické prevence a odstraňování prostých vad výslovnosti u svěřených žáků, •v souladu se svým pracovním zařazením zabezpečuje rovněž logopedickou podporu při výuce, případné přímo výuku žáků se zdravotním postižením. LOGOPEDICKY ASISTENT Logopedický asistent pracuje pod metodickým vedením logopéda, zpravidla ze speciálně pedagogického centra. Logopedický asistent má vždy pedagogické vzdelaní a pro svou činnost v oblasti logopedie má odborné předpoklady získané: a) absolvováním vysokoškolského bakalářského studijního programu v oblasti pedagogických véd zaměřeného na speciální pedagogiku, ukončeného závěrečnou zkouškou/státní zkouškou z logopedie, resp. surdopedie, b) vzděláním stanoveným pro učitele mateřské školy, základní školy, nebo střední školy, případné vzděláním předepsaným pro vychovatele, (zákon 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých w zákonú, v platném znění) doplněného absolvováním programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaného vysokou školou a zaměřeného na speciální pedagogiku - logopedii, nebo c) vzděláním stanoveným pro učitele mateřské školy, základní školy, nebo střední školy, případné vzděláním předepsaným pro vychovatele, (zákon 563/2004 Sb., o peda- gogických pracovnících a o změně některých zákonů, v platném znění ) a vzděláním získaným absolvováním kursu zaměřeného na logopedickou prevenci akreditovaného MSMT v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. KOMPETENCE LOGOPEDICKÉHO ASISTENTA (METODICKÉ DOPORUČENÍ C . J . 14 712/2009-61 K ZABEZPEČENÍ LOGOPEDICKÉ PÉCE V E ŠKOLSTVÍ) Logopedický asistent, který získal odbornou způsobilost podle Cl IV písm. a) a b) provádí: přímou logopedickou intervenci u žákd se zjišténou prostou vadou výslovnosti, logopedem stanovene' edukační, resp. reedukační postupy a cvičení u svéřených žáků vyhledává' žáky s narušenou komunikační schopností, •u svéřených žákd činnosti zaméřené na podporu přirozeného rozvoje řeči a prevenci vzniku poruch řeči a prevenci vzniku čtenářských obtíži, •v rozsahu sve' působnosti poskytuje zákonným zástupcúmžákiJ s příznaky rizikového vývoje řeči informace o dostupnosti logopedické péče. KOMPETENCE LOGOPEDICKÉHO ASISTENTA (METODICKÉ DOPORUČENÍ C.J. 14 712/2009-61 K ZABEZPEČENÍ LOGOPEDICKÉ PÉČE VE ŠKOLSTVÍ) Logopedický asistent, který získal odbornou způsobilost podle C\. IV písm. c) se zaměřuje zejména: na podporu přirozeného rozvoje komunikačních schopností a dovedností u déti v předškolním veku a mladším školním veku, na prevenci vzniku poruch řeči, na prevenci vzniku čtenářských obtíži, v rozsahu sve' působnosti poskytuje zákonným zástupcům žáků s příznaky rizikového vývoje řeči informace o dostupnosti logopedické' péče. METODY LOGOPEDICKÉ INTERVENCE Logopedická intervence je specifická aktivita, kterou uskutečňuje logopéd s cílem: předejít vzniku narušené komunikační schopnosti (dále NKS), identifikovat narušenou komunikační schopnost, eliminovat, zmírnit nebo alesporY překonat NKS (tj. v případech, kdy se NKS nedá odstranit, je našim cílem minimalizovat sekundární dilsledky NKS v podobě možného náriJstu komunikační bariéry). Logopedickou intervenci chápeme jako složitý proces, který se realizuje na třech vzájemné se prolínajících úrovních: • logopedická prevence, • logopedická diagnostika, • logopedická terapie. LOGOPEDICKÁ DIAGNOSTIKA V logopedické diagnostice lze uz" několik desetiletí pozorovat pozitivní zmenu od převážné orientace na tzv primární poruchy reci směrem ke komplexnímu chápáni narušené komunikační schopnosti. Komplexní diagnóza N K S dnes uz" obyčejne" nemuze být stanovena za 15-20 minut, jak tomu bylo dříve, když'logopedy zajímala jen výslovnost nic víc. Logopedická diagnostika ma získat a popsat informace, jezv jsou dulezlte z hlediska terapie, a poskytnout je pro plánování a realizaci logopedických opatřeni. 1. Cíle logopedické diagnostiky: zjistit, jestli jde o NKS, nebo o fyziologický jev pokud možno - odhalit příčinu a etiopatogenezi N K S určit, zdaje N K S trvalé, nebo prechodne (prognóza), vrozené ci získané zjistit, zdali N K S v klinickém obraze dominuje, anebo jde o symptom jiného po• stizeni ci onemocněni zjistit, zda si osoba s N K S sve narušeni uvedomuje nebo ne určit stupen a formu N K S navrhnout případná terapeutická opatřeni ÚROVNE LOGOPEDICKÉ DIAGNOSTIKY 1. Orientační vyšetření (realizuje se např. v rámci screeningu, depistáže) odpovídá na otázku: Má vyšetrovaná osoba NKS nebo ne? 2. Základní vyšetření (jde o zjištění konkrétního druhu NKS, určení základní diagnózy) odpovídá na otázku: O jaký druh NKS jde? 3. Speciální vyšetření (snaha o co nejpřesnéjší identifikaci zjištěné NKS) odpovídá na otázku: Jaký je typ, forma, stupeďNKS? ^. Jaké jsou další zvláštnosti a dďsledky NKS? Často je vázané na konziliárni vyšetření více odborníků (logopéd, foniatr, neurolog, oto- rinolaryngolog, psycholog, psychiatr apod.). METODY LOGOPEDICKÉ DIAGNOSTIKY •Pozorování - nejbéžnéjší metoda ve školní praxi (pozorování verbálních a neverbálních projevil dítéte probíhá' béhem celého vyučovacího procesu i mimo néj, např. při hře.) •Exploračni metody (dotazník, rozhovor, řízený rozhovor), často je ve školním prostředí vedle pozorování jediná' možná metoda pro další intervenci s dítétem.) •Diagnostické zkoušeni (ústni, písemné) - např. při vyšetřováni výslovnosti, zvuku řeči apod. sledujeme slabá' i silná' místa ve vybraných způsobilostech komunikační kompetence. •Kazuistické metody - analýza připadli (analýza lékařských výsledků, psychologických vyšetření apod.) •Testové' metody - např. test Fonematického sluchu, Zkouška jazykového citu, Token test, test Laterality. •Rozbor výsledků činností, např. školních výsledků, kresby PRINCIPY LOGOPEDICKÉ DIAGNOSTIKY Princip komplexnosti, tj. hodnotíme nejen mluvní projev žáka s NKS, ale i osobnost jako takovou. Jde o princip, který prosazoval už Vygotskij. Nevyšetřuje se totiž narušená komunikační schopnost, ale člověk s NKS. V odůvodněných případech je třeba brát v úvahu i jeho domácí prostředí. Nejčastéjší omyly při vyšetřování: 1. První dojem - na základě prvního dojmu přetrvává nesprávná tendence hodnotit člověka i v dalších situacích a jiných obdobích 2. „Haló efekt" - nesprávná tendence hodnotit člověka na základě jednoho nejnápadnéjšího znaku; 3. Jednostrannost a neúplnost informací - mj. při prvním setkání diagnostikovi ještě zpravidla neumožrKuje vyvodit patřičné závěry. Princip objektivního posouzení - vyhýbáme se výše uvedeným chybám, eliminujeme subjektivni otázky, nepůsobíme nadřazeným dojmem a v maximálni míře využíváme standardizované nebo alespoň" standardně" užívané diagnostické techniky a metody. Princip zjišťováni příčiny NKS V případech, v nichž" se neodhalí příčina (napf. porucha fonematického sluchu, zkrácena podjazykova uzdička), resp. jestliže jeji zjištěni neumožni diagnostické metody souďasne vďdy (napf. pří koktavosti), okamžite" se to promítne i do efektivity korekce N K S (známejšou napf. ďaste neúspěchy pfi korigování koktavosti Princip casove" ekonomické diagnostiky, tj. určit co nejpfesnejsl diagnózu za optimálni ďas. Je jen ve zdánlivém protikladu s uvedenou potrebou komplexního (a ďasové"náročného) vyšetřeni (viz výše),kterým se lze dopracovat k co nejpfesnejsl diagnóze a předejít tak omylům unáhlene a povrchni diagnostiky. Taje pouze zdánlivé"rychlá, protože v některých případech muže prodlužovat čas potrebný ke korekci NKS. Čím dál více se proto ve složitějších případech prosazuje prolínáni procesu diagnostiky s terapeutickým procesem, resp. prubezhost diagnostiky - napf. prl rozvíjeni řeci u děti s narušeným řečovým vývojem v raném veku, když" jes"te" nelze presne" stanovit definitivní diagnózu, se hovorí o tzv. diagnostické stimulaci a stimulační diagnostice. Tento přístup umožňuje, ze mezi diagnosti- kováním a terapií nemusi být striktne" vymezena hranice - diagnostické postupy mohou mít někdy terapeutický efekt a naopak. Jestliže se presne" nezjistí etiologic- ky činitel, analogicky se - jako v jiných oborech - pokusne"aplikuje určitý druh te- rapie, prlďemz" vyřešeni diagnostické hypotézy se očekává od dalších pozorováni. Dnes se požaduje diagnostika, která doprovází celý proces stimulace dítěte.