DÝCHACÍ SYSTÉM DÝCHACÍ SYSTÉM ŽIVÝ ORGANISMUS POTŘEBUJE ENERGII • energie vzniká oxidací živin - spotřeba kyslíku a tvorba CO2 • v klidu je spotřeba 250 ml O2 a tvorba 200 ml CO2/min • plyny se mění: v plicních sklípcích mezi atmosférou a krví – zevní dýchání (ventilace) v tkáních mezi bb a krví – vnitřní dýchání (respirace) ZEVNÍ DÝCHÁNÍ UMOŽŇUJE VENTILACE cyklické opakování vdechu a výdechu vdech – nasávání vzduchu, plíce zvětšují objem výdech – vypuzování vzduchu, plíce zmenšují objem důležitá je elasticita plic a hrudního koše a jejich souhlasný pohyb POHRUDNICE ZAJISTÍ POHYB PLIC S HRUDNÍKEM 2 listy - viscerální srostlý s plícemi parietální se dotýká hrudní stěny pleurální tlak - tlak mezi 2 listy pleury trvale negativní -2- 8 cmH2O, při nádechu se negativita zvětšuje díky němu plíce sledují pohyby hrudníku PLÍCE JSOU PRUŽNÝ ORGÁN • elasticita je dána přítomností elastických vláken v plicní tkáni fyzikálním vyjádřením je poddajnost - kompliance • čím větší elasticita, tím snadněji zvětší objem při změně tlaku • elasticitu zmenšuje povrchové napětí v alveolech → podporuje smrštivost • proti vlivu povrchového napětí působí surfaktant VDECH A VÝDECH TVOŘÍ DECHOVÝ CYKLUS 12-16x/min vdech (inspirium) • při klidném dýchání aktivní děj • hlavní inspirační svaly – bránice, mezižeberní svaly • pomocné – prsní, podklíčkové a zvedače hlavy • rozpínání hrudníku – vytváření prostoru pro plíce • interpleurální tlak a alveolární tlak klesá → vzduch se žene do plic • objem plic roste VDECH A VÝDECH TVOŘÍ DECHOVÝ CYKLUS výdech (expirium) • při klidním dýchání pasivní děj • svalově minimálně náročný pohyb • napětí inspiračních svalů klesá, bránice se elevuje • hrudník se zmenšuje • pleurální tlak a alveolární tlak stoupá → vzduch se žene z plic • objem plic klesá SLOVNÍČEK POJMŮ eupnoe – klidové dýchání tachypnoe – zrychlené dýchání hyperpnoe – prohloubené dýchání apnoe – zástava dýchání ortopnoe – dýchání při fixovaném pletenci HKK s využitím pomocných dýchacích svalů dyspnoe – dušnost, namáhavé dýchání s pocitem nedostatku vzduchu PLICNÍ OBJEMY A KAPACITY VT – dechový objem 0,5-0,8l IRV – inspirační rezervní objem – vdechnutí po maximálnímmožném nádechu – 3l ERV – expirační rezervní objem - to samé po výdechu – 1l RV – reziduální objem – množství vzduchu v plicích po maximálním výdechu – 1,5l VC – vitální kapacita plic – VT+IRV+ERV – 5l TLC – celková kapacita plic – VC+RV – 6,5l Df – dechová frekvence – 12-16/min VE – minutová ventilace – Df x VT – 7l MMV – maximální minutová ventilace – 125-170l/min PLICNÍ OBJEMY A KAPACITY ALVEOLÁRNÍ VZDUCH MÁ JINÉ SLOŽENÍ NEŽ ATMOSFERICKÝ méně O2 a více CO2 a H2O • vliv mrtvého prostoru • neustálá výměna O2 a CO2 v plicních sklípcích • zvlhčování vzduchu v dýchacích cestách před vstupem do plic složení je velmi stabilní – na konci výdechu zůstává v plicích 2,5l „starého vzduchu“ VÝMĚNA PLYNŮ PROBÍHÁ PŘES ALVEOLOKAPILÁRNÍ MEMBRÁNU tloušťka 0,6 mikrometru složení: • surfaktant • alveolární epitel • 2 bazální membrány oddělené intersticiálním prostorem • endotel kapiláry • stěna krvinky difúzní kapacita přímo úměrná velikosti difúzní plochy (100m2), tlakovému gradientu a nepřímo úměrná tloušťce membrány KYSLÍK SE V KRVI PŘENÁŠÍ VE DVOU FORMÁCH fyzikálně rozpuštěný v plazmě – 3ml O2/l krve chemicky vázaný na hemoglobin – 201ml O2/l krve → kyslíková kapacita krve – cca 1l O2 za minutu HEMOGLOBIN JE TRANSPORTNÍ PROTEIN • 4 podjednotky, každá obsahuje hem (porfyrin + Fe2+) + globin • Fe2+ reverzibilně váže 1 molekulu O2 procesem oxygenace • vazba 1.molekuly O2 zvyšuje afinitu hemoglobinu k dalšímu atd. další faktory ovlivňující afinitu kyslíku k hemoglobinu zvyšují - ↑ pH, ↓teplota, ↓pCO2, ↓difosfoglycerát snižují – ↓pH, ↑teplota, ↑pCO2, ↑difosfoglycerát arteriovenózní diference O2 – z každého litru odeberou tkáně cca 46 ml O2 K ČEMU NÁM TEN KYSLÍK VLASTNĚ JE? vnitřní dýchání (respirace) – výměna dýchacích plynů mezi krví a tkáněmi O2 se v mitochondriích užívá k oxidaci živin za vzniku H2O a CO2 + energie energie se spotřebovává přímo buňkou, nebo se ukládá do makroergních fosfátových vazeb (ATP) CO2 zpět do krve OXID UHLIČITÝ MÁ VÍCE VARIANT PŘENOSU • organismus vyprodukuje 200 ml CO2/min • z bb do kapilár a do plic → atmosféra 10% se fyzikálně rozpouští v plazmě 10% se naváže na hemoglobin za vzniku karbaminohemoglobinu 80% se mění v erytrocytech na H2CO3, která disociuje na H+ a HCO3- 30% zůstává v erytrocytech 50% se uvolňuje do plazmy HNACÍ SILOU DIFUZE PLYNŮ JE ROZDÍL PARCIÁLNÍCH TLAKŮ PLYNŮ pO2 v alevolu a tepenné krvi 13 kPa pO2 v žilní krvi 5 kPa pCO2 v alveolu a tepenné krvi 5 kPa pCO2 v žilní krvi 6 kPa pozn. 1 mmHg = 1 torr = 0,13kPa REGULACE DÝCHÁNÍ JE NERVOVÁ A CHEMICKÁ nervová – volní a automatická volní – řízeno z mozkové kůry – zadržet dech, měnit frekvenci, hloubku automatické – dechové centrum v prodloužené míše a mostu chemická – závisí na koncentraci O2, CO2 a H+, je registrována chemoreceptory centrální – pod povrchem prodloužené míchy – reakce na ↑H+ → stoupne ventilace periferní – karotická a aortální tělíska – reagují na koncentraci O2 TRÁVICÍ SYSTÉM TRÁVICÍ SYSTÉM, NEBOLI GIT soustava trubicových orgánů (ústa až konečník) + přídatných orgánů (zuby, jazyk, slinné žlázy, slinivka břišní, žlučník, játra) funkce: • příjem potravy a její zpracování (trávení) • vstřebávání (resorbce) • skladovací funkce • imunitní funkce • endokrinní funkce K TRÁVENÍ A VSTŘEBÁVÁNÍ POTRAVY JE NEZBYTNÁ SEKRECE sekrece exokrinní – trávicí šťávy – ochrana sliznice, štěpení makromolekul a příprava k vstřebávání sekrece parakrinní a endokrinní (hormony) – regulace činnosti GIT SLINY PRODUKUJÍ 3 PÁRY VELKÝCH ŽLÁZ příušní, podčelistní a podjazyková + drobné žlázy ve sliznici DÚ sekrece 0,8 - 2 l/den význam • ochrana sliznice DÚ, protektivní vliv proti zubnímu kazu, antibakteriální a antivirový účinek (IgA, lysozym) • usnadňují tvorbu sousta (mucin) • rozpouštědlo pro látky v potravě • počátek trávení polysacharidů (amyláza) regulace – vegetativní systém – parasympatikus ↑ sympatikus ↓ ŽALUDEČNÍ HCL NAPOMÁHÁ TRÁVENÍ BÍLKOVIN • mucinózní buňky – mucin – hlen chránící sliznici žaludku před HCl • hlavní buňky – HCl a vnitřní faktor (vstřebávání B12) aktivace pepsinogenu na pepsin udržení kyselého pH koagulace bílkovin redukce Fe, umožňující vstřebání ŽALUDEČNÍ PEPSINY ŠTĚPÍ BÍLKOVINY • hlavní bb - pepsinogen HCl je aktivuje na pepsiny štěpí vazby mezi aromatickou AMK a sousední AMK optimální pH je 1,3-3,2 lipáza – štěpí tuky, není moc významná histamin – stimulace sekrece HCl gastrin – z G buněk distální části žaludku, dvanáctníku a slinivky stimulace tvorby žal. šťávy, motility žaludku, střeva a žlučníku ŽALUDEČNÍ SEKRECE JE SPUŠTĚNA DŘÍVE, NEŽ JE POTRAVA V ŽALUDKU časové rozdělení řízení žaludeční sekrece fáze nervová (reflexní) – začíná ještě před vstupem do žaludku (chci se najíst)– zvýšení produkce HCl - 20% fáze žaludeční – mechanoreceptory zaregistrují roztažení stěny – podráždění nerv. pletení a produkce gastrinu a histaminu - 70% fáze střevní – trávenina je ve dvanáctníku tlumící hormony – sekretin a CCK– 10% EXOKRINNÍ SEKRET Z PANKRETU POMÁHÁ ŠTĚPIT BÍLKOVINY A TUKY • sekrece 1-2 l/den (exokrinní sekrece) • je alkalická (vysoký obsah bikarbonátu) • způsobuje zvýšení pH tráveniny (spolu se žlučí a střevní šťávou) hlavní enzymy: trypsin (hydrolýza bílkovin na AMK) lipázy (tuky na glycerol a MK) pankreatická amyláza (sacharidy na glukózu) EXOKRINNÍ SEKRECE JE ŘÍZENA ZEJMÉNA Z DUODENA sekretin - silně alkalická šťáva + stimulace sekrece žluči a útlum HCl cholecystokinin - menší množství šťávy bohaté na enzymy produkci posiluje nízké pH tráveniny a vysoký obsah tuků a bílkovin nervová regulace – parasympatikus zvyšuje, sympatikus snižuje ŽLUČ SE TVOŘÍ V JÁTRECH sekrece 0,6-1 l/den • žlučovod ústí doduodena • mezi jídly se shromažďuje ve žlučníku, zde se zahušťuje složení • rozpadové produkty hemoglobinu – bilirubin, biliverdin • cholesterol • hodně bikarbonátu – neutralizace HCl • primární žlučové kyseliny – kys.cholová, chenodeoxycholová ŽLUČOVÉ KYSELINY JSOU ZCELA ZÁSADNÍ PRO TRÁVENÍ TUKŮ • emulgují tuky (zvětšení trávicí plochy tuků) • napomáhají tvorbě micel, které transportují tuky k enterocytům většina žlučových kyselin se vstřebává z GIT zpět do jater (enterohepatální oběh) regulace sekretin (zvýšení obsahu vody a bikarbonátu) cholecystokinin – stah a vyprázdnění žlučníku (i parasympatikus) SEKRECE Z TENKÉHO STŘEVA JE EXOKRINNÍ I ENDOKRINNÍ sekrece 1,8-2 l/den • čirá tekutina – hustý alkalický sekret • enzymy obsahuje jen z odloupaných slizničních bb • snižuje pH, tvoří ochrannou vrstvu na sliznici, imunitní funkce • sekreci řídí lokální reflexy z pletení ve stěně střeva, z menší části i z CNS ENDOKRINNÍ SEKRECE TENKÉHO STŘEVA JE VELMI BOHATÁ cholecystokinin • kontrakce žlučníku • stimulace produkce pankr.šťávy • tlumí vyprazdňování žaludku, zesiluje kontrakci pyloru • zvyšuje motilitu tenkého a tlustého střeva sekretin tlumí motilitu žaludku a produkci gastrinu → utlumení sekrece HCl zvyšuje vylučování pepsinu podporuje tvorbu silně alkalické pankr.šťávy motilin – zvyšuje motilitu žaludku mimo trávení SEKREČNÍ ČINNOST TLUSTÉHO STŘEVA • pouze exokrinní • hustý hlen • ochrana sliznice před enzymy, toxiny z hnilobných baktérií a mechanickým poškozením • regulace je převážně lokální, parasympatikus zvyšuje sekreci IMUNITNÍ FUNKCE GIT trávicí šťávy obsahují protilátky sliznice plní bariérovou funkci imunity mikrobiota – soubor baktérií obývající GIT • žaludek a duodenum – sterilní • tenké střevo – 50 000 bakterií / 1g sliznice • tlusté střevo – bilion / 1g sliznice • Lactobacillus sp., Bifidobacterium sp., Streptoccocus sp., Clostridium • v GIT je 2kg baktérií • jsou prospěšné, ale i potenciálně nebezpečné • porušení mikrobioty – nevhodná strava, stres, ATB terapie V DUTINĚ ÚSTNÍ SE POTRAVA NEVSTŘEBÁVÁ • počátek trávení cukrů slinnou amylázou • jazyková lipáza je aktivní až v žaludku až 30% lipidů • zvlhčení potravy, usnadnění polykání HLTAN A JÍCEN SLOUŽÍ HLAVNĚ K TRANSPORTU POTRAVY • horní třetina jícnu - příčně pruhovaná svalovina • dolní 2/3 jícnu hladká svalovina • horní a dolní jícnový svěrač – brání návratu potravy zpět POLYKÁNÍ JE SLOŽITÝ REFLEXNÍ DĚJ • ústní fáze – formování potravy jazykem a posun dozadu do hltanu, elevace měkkého patra – jediná fáze ovládaná vůlí • hltanová fáze – stahy svalstva hltanu, směr do jícnu, útlum dýchání, uzávěr hlasové štěrbiny příklopkou hrtanovou • jícnová fáze – oslabení horního jícnového svěrače, poté opět uzávěr, za soustem peristaltická vlna, která tlačí sousto dále ŽALUDEK DOKÁŽE ZVĚTŠIT SVŮJ OBJEM AŽ 30X • objem žaludku v klidu je 50 ml, při naplnění až 1500 ml • žaludeční peristola = cca hodina po příjmu klidové období • poté peristaltické vlny 3-4/min → promíchávání potravy a šťávy, vznik chymu VYPRAZDŇOVÁNÍ ŽALUDKU JE PŘESNĚ ŘÍZENÝ PROCES • probíhá po částech • dle náplně v dudodenu • zpomalení – velké množství tráveniny v dudodenu, vysoké pH, velké množství tuků, AMK, bílkovin • hormony – gastrin, motilin podporují motilitu CCK, sekretin snižují • druh požité potravy – sacharidy nejrychleji, bílkoviny, tuky nejpomaleji TRÁVENÍ ŽIVIN ZAČÍNÁ V ŽALUDKU • polysacharidy slinnou amylázou • bílkoviny pepsiny – cca 25% všech bílkovin • tuky – jazyková lipáza je aktivnější než žaludeční lipáza malé množství resorbce minimální (20% alkoholu) POHYBY STŘEVA JSOU MÍSTNÍ A CELKOVÉ místní - promíchání tráveniny a udržení kontaktu se střevní stěnou pohyby segmentační – stahy cirkulární svaloviny pohyby kývavé – podélná svaloviny celkové, peristaltické – posunují obsah distálním směrem MAXIMUM TRÁVENÍ SE DĚJE V TENKÉM STŘEVĚ tuky – pankreatická lipáza (TAG) pankreatická fosfolipáza – fosfolipidy cholesterolesterhydroláza – cholesterylestery sacharidy – slinná a pankreatická amyláza na oligosacharidy enzymy kartáčového lemu – štěpení na monosacharidy bílkoviny – peptidázy (trypsiny) štěpí až na AMK v dutině, v kartáčovém lemu mikroklků a v cytoplazmě enterocytů K RESORBCI TUKŮ JE TŘEBA ŽLUČOVÝCH KYSELIN tuky tvoří s žluč.kyselinami micely, jejich obsah vstupuje do enterocytů mastné kyseliny s krátkým řetězcem vstupují přímo do portální krve mastné kyseliny s dlouhým řetězcem tvoří chylomikrony – směs lipidů, proteinů, cholesterolu a fosfolipidů, přes lymfatické cévy do oběhu CUKRY A BÍLKOVINY SE VSTŘEBÁVAJÍ POMĚRNĚ RYCHLE glukóza a galaktóza – symport s Na+ fruktóza – usnadněná difúze poté do portálního oběhu AMK – symport s Na+ dipeptidy a tripeptidy - symport s H+ → intracelulární hydrolýza na AMK poté do portálního oběhu vstřebává se malé množství intaktních bílkovin – přes M-buňky, které je předkládají jako antigeny imunitnímu střevnímu systému STŘEVO SI MUSÍ PORADIT S 9 LITRY TEKUTIN DENNĚ 2 l vypité vody + 7 litrů šťáv 98% se vstřebá, hlavně v proximální části, 200 ml odchází stolicí dle osmotického gradientu V TLUSTÉM STŘEVĚ SE TRÁVENINA ZAHUŠŤUJE cca 2 l tráveniny, do konečníku se dostává cca 200 ml stolice vstřebávání vody, Na+, Cl-, vylučování bikarbonátu a K+ motilita – segmentační kontrakce – promíchávání tráveniny peristaltické kontrakce – posun distálním směrem propulzivní kontrakce – 3x denně JAK SE ČESKY ŘEKNE DEFEKACE? • roztažení stěny konečníku → reflexní kontrakce → zvýšení tlaku • nucení na stolici při 18 mmHg, povolení svěračů a vypuzení při 55 mmHg • vůlí kontrolovaná defekace i při nižším tlaku – volní relaxace svěrače + břišní lis stolice – nestravitelné zbytky potravy, střevní bb, střevní bakterie, voda norma – 0,5x-2x denně BEZ JATER SE ŽÍT NEDÁ • průtok 1,5 l/min • všechny vstřebané látky z GIT funkce metabolismus sacharidů • syntetizují, skladují a uvolňují glykogen • glukoneogeneze – tvorba glukózy z necukerných látek – AMK a kys.mléčné • udržují hladinu glukózy BEZ JATER SE ŽÍT NEDÁ II metabolismus tuků • přestavba MK, syntéza TAG • oxidace MK, tvorba ketolátek • cholesterol přeměňuje na žlučové kyseliny, tvorba žluči • produkce lipoproteinů VLDL a HDL metabolismus bílkovin • deaminace AMK, tvorba močoviny • tvorba plazmatických bílkovin, včetně podílejících se na koagulaci BEZ JATER SE ŽÍT NEDÁ III detoxikační funkce navázání toxické látky na kyselinu sírovou či glukuronovou a jsou vyloučeny do žluče tvorba tepla metabolickou aktivitou – tepelné jádro organismu rezervoár krve – až 1l krve odbourávání hemoglobinu z rozpadlých červených krvinek imunitní funkce – tkáňové makrofágy(Kupferovy bb) fagocytují bakterie z portální krve METABOLISMUS A VÝŽIVA METABOLISMUS JE ZÁKLADNÍ ŽIVOTNÍ FUNKCÍ katabolismus – rozklad složitých látek na menší za uvolnění energie anabolismus – tvorba složitých látek z jednoduchých potřebných k růstu nebo zásobě energie energie se získává z potravy oxidací základních živin za vzniku vody, CO2 a energie 3 využití energie – 1. teplo 2. přímá spotřeba v buňce 3. uložení na pozdější spotřebu ve formě makroergních vazeb (ATP, CP) SLOVNÍČEK ZÁKLADNÍCH POJMŮ spalné teplo (energetická hodnota) – množství energie, které je schopno předat organismu 1g substrátu (sacharidy 17 kJ, tuky 38 kJ, bílkoviny 17 kJ) bazální metabolismus - množství energie, pokrývající základní životní funkce organismu -105 kJ/kg/den (1kcal =4,2 kJ) klidová energetická přeměna je méně přesná hodnota bazálního metabolismu – ležení, relaxace svalstva, zavřené oči činnostní energetická přeměna – energetická spotřeba při činnosti organismu ENERGII TĚLU DODÁME POTRAVOU kvantitativní aspekt výživy – vyvážená energetická bilance příjem = výdej (mimo těhotenství a růst) negativní energetická bilance – malnutrice, podvýživa, hladovění pozitivní energetická bilance – nadváha a obezita energetický výdej – BM + energetický výdej spojený s trávením + činnostní energetická přeměna kvalitativní aspekt výživy – vyvážená skladba potravy sacharidy 50%, tuky 30%, bílkoviny 20% - vliv chuti, ekonomických faktorů PŘÍKLADY ENERGETICKÉHO VÝDEJE U RŮZNÝCH ČINNOSTÍ spánek 300 kJ/hod sezení 380 kJ/hod stání 460 kJ/hod chůze 1000 kJ/hod kolo pomalé 1000 kJ/hod kolo rychlé 2500 kJ/hod běh pomalý 2500 kJ/hod běh rychlý 4500 kJ/hod plavání 3000 kJ/hod SACHARIDY TVOŘÍ NEJVĚTŠÍ DÍL V POTRAVĚ nejdostupnější zdroj energie nestačí sám o sobě, neobsahují dusík monosacharidy – pentózy, hexózy (glukóza, fruktóza, galaktóza) oligosacharidy – 2-10 monosocharidů (sacharóza, laktóza, maltóza) polysacharidy – škrob, inulin, glykogen, vláknina hlavním produktem trávení je glukóza – glykémie nalačno 3,9-5,6 mmol/l NEJZDRAVĚJŠÍ JSOU POLYSACHARIDY polysacharidy v potravě zdravější než glukóza – pomalá degradace, postupné uvolnění do oběhu vláknina • pocit sytosti • ovlivňuje složení lipidů • snižuje hladinu glukózy • zvyšuje pohybovou aktivitu střeva • působí proti vzniku zácpy a karcinomu TUKY JSOU PRO ORGANISMUS ZCELA ZÁSADNÍ v potravě jsou obsaženy: neutrální tuky (triacylglyceroly) – glycerol + 3 mastné kyseliny fosfolipidy cholesterol ve vazbě s mastnými kyselinami • energeticky nejvýznamnější složka potravy • tvoří zásobu energie – tuková tkáň • součástí buněčných membrán • zdroj vitamínů rozpustných v tucích (ADEK) • podíl na termoregulaci NENASYCENÉ MASTNÉ KYSELINY JSOU ZDRAVĚJŠÍ živočišné tuky – hlavně nasycené mastné kyseliny, cholesterol rostlinné a rybí tuky – nenasycené mastné kyseliny - vč. esenciálních mastných kyselin – kys.alfa-linolenová (omega-3) a linolová (omega-6) • hypolipidemický efekt, snižují hladinu cholesterolu, TAG • ovlivňují glykémii, předchází DM II. typu • působí proti příčinám aterosklerózy K ČEMU JE DOBRÝ CHOLESTEROL? CHOLESTEROL MŮŽE BÝT DOBRÝ I ŠPATNÝ • cholesterol si může tvořit organismus sám • v potravě ho přijímáme většinou v nadbytku • zejména v živočišných tucích a žloutcích • vstřebává se v chylomikronech → míza → do oběhu, pokud se nevstřebá v tkáních, tak do jater • v játrech do VLDL, které se mění na LDL • LDL nabízí cholesterol tkáním • cholesterol opouštějící bb je součástí HDL → játra → žluč • LDL špatný cholesterol, hlavní rizikový faktor aterosklerózy • HDL hodný cholesterol, snižuje hladinu cholesterolu v krvi BÍLKOVINY JSOU NENAHRADITELNÉ • bílkoviny jsou základní stavební složkou všech tkání i tekutin • potenciální zdroj energie • jsou složeny z AMK, některé jsou jen v potravě • minimální příjem 1g/kg/den • živočišné bílkoviny mají úplnější spektrum AMK, vč.esenciálních ČLOVĚK JE TEPLOKREVNÝ ŽIVOČICH • teplota tělesného jádra se udržuje na stálé teplotě cca 37 st C • teplota končetin je více závislá na teplotě okolí • cirkadiánní rytmus – nejnižší časně ráno, nevyšší odpoledne • závislost na menstruačním cyklu – vyšší při ovulaci • u dětí vyšší, u seniorů nižší ODKUD SE TEPLO BERE? • v klidu většinu tepla tvoří vnitřní orgány • při tělesné námaze svaly – až 90% teplo vytváří: • bazální metabolismus všech buněk • termogenní efekt potravy • zvýšený metabolismus podmíněný svalovou námahou, chladovým třesem • účinek kalorigenních hormonů – adrenalin, noradrenalin, tyroxin • termogeneze v hnědém tuku JAK SE TEPLO ZTRÁCÍ? • radiace – teplo se vyzařuje ve formě elektromagnetického záření – 60% ztrát • kondukce – předávání tepla předmětům v kontaktu s tělem • konvekce – ohřátá vrstvička vzduchu z kůže se předává okolí • evaporace – vypařování vody při respiraci a pocení – 25% ztrát STÁLÁ TEPLOTA JE PODMÍNKOU PRO STABILITU ORGANISMU • termoregulační centrum v hypotalamu • v předním hypotalamu jsou termoreceptory • zadní hypotalamus vyhodnocuje signály z předního hypotalamu a z periferních termoreceptorů pokles teploty jádra činnosti zvyšující produkci tepla – svalový třes, volní aktivita, sekrece tyroxinu, katecholaminů činnosti omezující ztráty tepla – kožní vazokonstrikce, zmenšení povrchu těla – stočení do klubíčka zvýšení teploty jádra vasodilatace kožních cév, pocení, omezení produkce tepla