Biofyzika Ústav nelékařských zdravotnických studií Iveta Bryjová LS 2024 Sylabus • Fyzikální veličiny jednotky. • Termodynamika a molekulová biofyzika. • Biofyzika buňky. • Biofyzika tkání a orgánů. • Biofyzika vnímání, ekologická biofyzika. • Účinky tepla, termometrie. Biorytmy. • Zdroje a druhy ionizujícího záření, detekce ionizujícího záření. • Biologické účinky ionizujícího záření. • Demonstrace zdravotnických prostředků, speciální požadavky. • Práce s elektrickými přístroji, rizika a zásady bezpečnosti u elektrospotřebičů. • Zdravotnické elektrické rozvody. • Základy optiky. 14.05.2024 Biofyzika 2 Struktura živé hmoty Veškerý materiální svět je tvořen částicemi hmoty (látkou) + energetickými poli (silami) Živá a neživá hmota – jak se od sebe liší? 14.05.2024 Biofyzika 4 Struktura hmoty • Cokoliv, co zabírá prostor a má hmotnost je hmota • Hmota je tvořena z hlediska vnějšího pohledu různými látkami • Veškerá hmota sestává z + a − nabitých částic Zákon zachování hmoty Lavoisiérův zákon • Hmota se netvoří ani nemůže být zničena • Při chemický reakcích zůstává hmotnost všech zúčastněných sloučenin konstantní • Hmotnost v uzavřené soustavě je konstantní • Energie je nezničitelná, může přecházet v jiné formy Daltonova atomová teorie Zákon stálých objemů – 1809 – Guy Lussac zákon • Plyny se slučují v jednoduchých objemových poměrech: • 2 objemy H + 1 objem O = 2 objemy vodní páry 14.05.2024 Biofyzika 5 Struktura hmoty Látkové množství Avogadrova konstanta NA = 6,022 141 29 (27)×1023 mol−1 Je definována pomocí základní jednotky SI => 𝑁𝐴 = 𝑁 𝑛 Počet atomů C v 0,012 kg (12 g) nuklidu 12C => 𝑀 12C = 𝑁𝐴m 12C Molární hmotnost – hmotnost 1 molu látky [kg mol−1] => Mc = 12 g mol−1 6,022×1023 mol−1 = 0,012 kg mol−1 = 12 g mol−1 Atomová konstanta vyjadřuje 1 12 klidové hmotnosti 𝐶6 12 => 𝑚 𝑢 = 1,661 × 10−27kg Atomová hmotnost => 𝐴 𝑟 = 𝑚 𝑎 𝑚 𝑢 Relativní molekulová hmotnost 14.05.2024 Biofyzika 6 Formy hmoty Hmota má duální charakter Pole (záření) • Převážně vlnový charakter (elektromagnetické, gravitační, jaderné, mezonové atd.) • Bosony – základní kvantum elmag pole (foton) • Nulová klidová hmotnost, rychlost světla, celočíselný spin – neplatí vylučovací princip • Mezi základními složkami hmoty působí vzájemné síly – silové interakce Látka • Převážně korpuskulární charakter • Soubory základních částic, makroskopické soustavy, kosmická tělesa, atd. • Základní částice – fermiony • Nenulová klidová hmotnost (energie), rychlost menší než rychlost světla, poločíselný spin, vylučovací princip 14.05.2024 Biofyzika 7 Fyzikální veličiny a jednotky Fyzikální veličiny a jednotky • Fyzikální veličina charakterizuje fyzikální vlastnosti, stavy fyzikálních objektů a jejich změny, které lze změřit → číselná hodnota a jednotka. • Jednotky fyzikálních veličin • Referenční veličina, kvantitativní porovnání • Zákonné měřicí jednotky (SI) • Hlavní jednotky • Základní (metr, kilogram, sekunda, ampér, kelvin, mol, kandela) • Odvozené • Jsou určené definičním vztahem příslušné veličiny • Doplňkové jednotky (radián, steradián) • Vedlejší jednotky • Časové (den, hodina, minuta) • Objemové (litr) • Hmotnostní (tuna) • Astronomická jednotka, parsek eV, °C … 14.05.2024 Biofyzika 9 Fyzikální veličiny a jednotky • Mezinárodní soustava jednotek SI • Systéme International Units • r. 1875, 17 zemí, metrická konvence • Legislativní orgán Conférence générale des Poids et Mesures (CGPM) • Generální konference pro váhy a míry • General Conference on Weights & Measures • Zasedá každé čtyři roky • Mezinárodní komise pro váhy a míry • International Committee for Weights & Measures (CIPM) • Zasedá jednou ročně • SI – Georgiho systém (c.g.s. system) cm, g, s • Roku 1960 prohlášen za mezinárodní systém • Roku 1971 doplněn o mol 14.05.2024 Biofyzika 10 Použití soustavy v lékařství 30. valné shromáždění WHO květen 1977 U nás přijata r. 1974 zák. 7/1974; norma ČSN 01 1300 1.1.1980 vstoupila v platnost Fyzikální veličiny a jednotky • Jednotky používané z historických důvodů • mmHg (1 mmHg = 133,322 Pa = 1 Torr) • 1 cal = 4,1868 J • Násobné a dílčí jednotky vytvořené z hlavních pomocí předpon • mili (0,001 / 10−3), mikro (10−6), nano (10−9), piko (10−12), femto (10−15), atto (10−18) • kilo (1000 / 103), mega (106), giga (109), tera (1012), peta (1015), exa (1018) • deci (0,1 / 10−1), centi (10−2), deka (101), hekto (102) 14.05.2024 11 Základní veličina Základní jednotka – značka Základní jednotka – název Délka m metr Hmotnost kg kilogram Čas s sekunda Elektrický proud A ampér Termodynamická teplota K kelvin Svítivost cd kandela Látkové množství mol mol Fyzikální veličiny a jednotky – odvozené SI • Rozměr • Vyjádření nějaké fyzikální veličiny pomocí základních veličin • např. newton [N] m.kg.s−2 • Veličiny • Skalární • Čísla • Velikost a jednotka • Vektorové • Šipky • Velikost, směr, jednotka • Ԧ𝐹 Odvozená veličina Odvozená jednotka – značka Odvozená jednotka – název Rozměr odvození jednotky Rovinný úhel rad Radián 1 Prostorový úhel sr Steradián 1 Kmitočet Hz Hertz s−1 Síla N Newton m.kg. s−2 Tlak, (mechanické) napětí Pa Pascal m−1.kg.s−1 Energie, práce, teplo J Joule m2.kg.s−2 Výkon W Watt m2.kg.s−3 Elektrický náboj C Coulomb s.A El. potenciál, el. napětí V Volt m2.kg.s−3.A−1 Kapacita F Farad m−2.kg−1.s4.A2 Elektrický odpor Ω Ohm m2.kg.s−3.A−2 Elektrická vodivost S Siemens m−2.kg−1.s3.A2 Magnetický tok Wb Weber m2.kg.s−2.A−1 Magnetická indukce T Tesla kg.s−2.A−1 Indukčnost H Henry m2.kg.s−2.A−2 Celsiova teplota °C Celsiův stupeň K Světelný tok Lm Lumen cd.sr Osvětlenost lx lux cd.m−2 Různé doplňkové jednotky Decibel (dB) – logaritmická jednotka • Zejména k vyjádření akustické intenzity • Rozdíl 20 dB znamená rozdíl 10× větší amplitudy signálu a 100× většího výkonu • Ve významu absolutní hodnoty zvuku 0 dB = 10−12 W.m−2 (prahová intenzita slyšitelnosti čistého tónu o f = 1000 Hz) Dobsonova jednotka (DU – Dobson Unit) • Jednotka mohutnosti ozonové vrstvy • 1 DU = 0,01 mm vrstvy čistého ozonu za standardních podmínek • Výchozí hodnota 300 DU vychází ze stavu ozonové vrstvy nad Labradorem • G. M. B. Dobson, studium ozonové vrstvy v letech 1920–1960 Biofyzika14.05.2024 7 Ionizace • Vznik iontu • Obvykle odtržením elektronu od neutrální částice Druhy záření • Rádiové vlny (I/N) • Mikrovlny (I/N) • Tepelné (I/N) • Světlo IF, viditelné, UV (I/N) • RTG záření (I/N) • Gama záření (I/N) 14.05.2024 Biofyzika 9 Otázky • Kolik je základních jednotek SI? • Mezi základní jednotky SI nepatří: a) A b) V c) cd d) mo • Vyberte všechny správné odpovědi Jednotka mmHg používaná ve zdravotnictví: a) udává tlak b) udává délku c) odpovídá 133 Pa d) odpovídá 1 Torr • Která elektromagnetická záření patří mezi ionizující? • Vysvětlete pojem ionizace? 14.05.2024 Biofyzika 16 Atom • Atom – 5. století př. n. l. • První výzkumy složení látek až v 18. století • Základy atomové fyziky až na konci 19. století • Nejmenší částice, na které lze hmotu chemickou cestou rozložit • Základní pojmy • Látky jsou složené z atomů, různá skupenství–jiná uspořádání • Atomový obal + jádro • Obal – určitý počet elektronů (záporný náboj) • Jádro – protony (kladný náboj) + neutrony (elektricky neutrální) • Protony + neutrony = nukleony • Náboje elektronu a protonu se liší jen znaménkem −/+ VELIKOST je stejná e =1,6.10−19 C 14.05.2024 Biofyzika 17 Termodynamika a molekulová fyzika Molekulová biofyzika • Zkoumá složení a vlastnosti látek z hlediska fyzikálního pohybu molekul • Aplikuje principy molekulová fyziky na živý organizmus a děje v nich probíhající • Elementární částice hmoty • Protony, neutrony, elektrony → stavební kameny všech atomů • Atom • Nejmenší částice chemického prvku, která má všechny jeho vlastnosti • 10−10 m • Jádro, elektronový obal • Elektronový obal – spektrální a chemické vlastnosti, záporný náboj • Jádro – (1,6.10−15–15.10−15 ), fyzikální vlastnosti, protony + neutrony, kladný náboj • Protonové číslo Z – počet protonů v jádře • Neutronové číslo N – počet neutronů v jádře A = N + Z • Nukleonové číslo A 14.05.2024 Biofyzika 18 Termodynamika a molekulová fyzika Izotopy • Označení pro nuklid v rámci souboru nuklidů jednoho chemického prvku Ionizace a ionty • Působí-li na atom dostatečně velká energie (např. zahřívání, ozáření, silné elektrické pole), může se z jeho obalu odtrhnout jeden nebo více elektronů 14.05.2024 Biofyzika 19 Termodynamika a molekulová fyzika Molekula • Soubor atomů vázaných pevnými vazbami • Nejmenší stabilní částice dané látky Látkové množství • Počet základních částic (atomů, molekul, iontů) v nějakém souboru • Jednotka SI 1 mol • Avogadrova konstanta NA = 6,023.1023 mol−1 • Avogadrův zákon = stejné objemy ideálních plynů obsahují vždy stejný počet molekul Interakce v přírodě Silná — Slabá (intermolekulární, tj. mezimolekulární; van der Waalsovy síly, Londonova disperzní síla) — Elektromagnetická — Gravitační (Newtonův gravitační zákon) 14.05.2024 Biofyzika 20 Termodynamika a molekulová fyzika Vazebné interakce • Atom má tendenci dosáhnout elektronové konfigurace nejbližšího tzv. vzácného plynu. Tedy zaplnit všechny valenční orbitaly (stabilní elektronová konfigurace) • Prvky vzácných plynů mají valenční orbitaly kompletně zaplněné elektrony a jsou chemicky inertní, tj. už nevytvářejí další vazby • Vazba nastane jen tehdy, vznikne-li přeskupením valenčních elektronů větší stabilita než elektronovým přeskupením v atomech Chemická vazba je interakce dvou nebo více atomů • Iontové (aniont k sobě elektrony připoutal kationt, který elektrony ztratil) • Kovalentní (atomy zaplňují valenční vrstvu elektronového obalu) • kovové • vodíkovým můstkem 14.05.2024 Biofyzika 21 Termodynamika a molekulová fyzika Nevazebné interakce • Dipólové interakce (interakce dipól – dipól) • Indukční interakce (interakce dipól – indukovaný dipól) • Disperzní interakce (interakce indukovaný dipól – indukovaný dipól) Účinky nevazebných interakcí: • Statické (uplatňují se např. v prostorových vztazích částí řetězce molekul bílkovin) • Dynamické (rozpoznávání správných partnerů při biochemických reakcích) Formy hmoty • Látka – pevné, kapalné, plynné, plazmatické skupenství • Krystalické látky • Tekutiny • Pole (záření) – gravitační pole Země, teplo, světlo, zvuk, elmag., aj.14.05.2024 Biofyzika 22 Termodynamika a molekulová fyzika Molekulové vlastnosti kapalin • Ideální kapalina • Dokonale nestlačitelná • Bez vnitřního tření • Pascalův zákon • Hydrostatický tlak kapaliny o hustotě ρ je v hloubce h pod hladinou Na čem závisí hydrostatický tlak kapaliny v určité hloubce pod hladinou? Povrchové jevy • Na povrchu kapaliny je povrchová vrstva o tloušťce řádově 10−8 m • Má snahu stahovat povrch kapaliny, aby měl co nejmenší obsah • Povrchové napětí σ a vzniká v důsledku existence tzv. kohezních sil • kohezní / adhezní síly 14.05.2024 Biofyzika 23 Termodynamika a molekulová fyzika Rovnice kontinuity Bernoulliho rovnice Co se stane s rychlostí proudící kapaliny v trubici, dojde-li ke zúžení trubice? 14.05.2024 Biofyzika 24 Termodynamika a molekulová fyzika Transportní jevy • Viskozita • Difuze • Dialýza • Osmóza Viskozita • Charakterizuje vnitřní tření kapaliny • Závisí především na přitažlivých silách mezi částicemi • Kapaliny s větší přitažlivou silou mezi částicemi mají větší viskozitu • Větší viskozita zpomaluje pohyb kapaliny nebo těles v kapalině • Převrácená hodnota viskozity se nazývá tekutost Má větší viskozitu voda nebo krev? 14.05.2024 Biofyzika 25 Termodynamika a molekulová fyzika Molekulové vlastnosti pevných látek • Přitažlivé síly mezi částicemi jsou tak silné, že omezují jejich vzájemný pohyb • Částice konají pouze kmitavý pohyb kolem rovnovážných poloh • Zachovávají svůj objem i tvar a jsou prakticky nestlačitelné Z hlediska vazby atomů, molekul či iontů rozdělujeme: • Krystalické látky • Iontové mřížky • Atomové (chemické vazby) • Molekulové • Monokrystalické látky • Polykrystalické látky • Amorfní látky Směrová závislost určitých fyzikálních vlastností • Izotropní – určitá vlastnost je pro všechny směry stejná • Anizotropní – určité fyzikální vlastnosti závisí na směru 14.05.2024 Biofyzika 26 Termodynamika a molekulová fyzika Skupenské stavy hmoty • Kapaliny, plyny, pevné látky, plasmy + mezistavy • Vlastnosti látek vyplývají ze síly, kterou jsou k sobě vázaný složky látky • Pevné skupenství – zachovává objem i tvar • Kapalné skupenství – zachovává objem • Plynné skupenství – přijímá „tvar“ podle nádoby • Plasma – přibližuje se plynu • Plyny • Dokonale stlačitelné • Jejich smísením vznikne jediná fáze • Každý z plynů zaujme celý prostor (objem) • Každý plyn se projevuje určitým parciálním tlakem • Rychlost pohybu molekul vysoká • Difuzní výměna plynů velmi rychlá (dýchání) 14.05.2024 Biofyzika 27 Termodynamika a molekulová fyzika Skupenské stavy hmoty Kapaliny • Nelze zanedbat soudržnost molekul • Význam tvaru a polarity molekul • Spojují možnost difuze a možnost zachování struktury – procesy v b. membránách Pevné látky • Složky hmoty pevně spojeny v krystalické mřížce • Látky bez mřížky přechlazení kapaliny s extrémně vysokou viskozitou Plasma Změny skupenství • Molekulární a el. nabité částice Způsoby dodávání a odebírání energie • Vzniká z plynného skupenství pevné – nejpomalejší reakce • Ionizující molekuly plynu plasma – nejrychlejší reakce • Příčina – vysoká teplota, př. Slunce14.05.2024 Biofyzika 28 Termodynamika Termika Termodynamika • Obor fyziky zabývající se teplem a tepelnými jevy • 18. a 19. století první úvahy o teple, průmyslová revoluce Teplota • Míra tepelného stavu dané látky • Část vnitřní energie, která přejde z tělesa o vyšší teplotě na těleso o teplotě nižší, aniž by se konala práce, tedy měnil objem Anders Celsius – objektivní měření teploty 0 °C = 273,15 K Jednotka teploty T – 1 K (kelvin). Kelvin a °C jsou stejně velké a rozdíl v obou stupnicích je v jejich počátku 14.05.2024 Biofyzika 29 Termodynamika Stavové veličiny • Termodynamické jevy se popisují stavovými veličinami: • Tlak • Objem • Teplota • Látkové množství Termodynamický děj Ideální plyn – objem ideálního plynu Stavová rovnice Biofyzika 30 Termodynamika Soustava – soubor těles, mezi nimiž je umožněna výměna tepla či jiných druhů energie Podle interakce s okolím • Otevřená – s okolím výměna energie i hmoty • Uzavřená – s okolím výměna energie • Izolovaná – s okolím si nevyměňuje ani energii ani hmotu • Adiabaticky uzavřená – je dokonale tepelně izolovaná od okolí Podle skupenství (obsahu fází) • Homogenní – soustava obsahuje pouze jednu fázi • Heterogenní – v soustavě se nachází více fází Vztahy veličin: p, T, V, Q, U, W Vnitřní energie = součet energií všech částic v tělese 14.05.2024 Biofyzika 31 Hlavní termodynamické zákony 1. Termodynamický zákon – zákon zachování energie ΔU = Q + W 2. Termodynamický zákon Určuje směr předávání energie 1. Termodynamický zákon Nedostupnost absolutní nuly Žádným konečným počtem konečných termodynamických procesů není možné dosáhnout nulu absolutní teplotní škály Entropie – stavová veličina, její změna je nezávislá na způsobu přechodu mezi jednotlivými stavy, závisí pouze na počátečním a konečném stavu 14.05.2024 Biofyzika 32 Termodynamika Izotermický děj • Teplota plynu se nemění, dT = 0 nebo T = konst. • Nenarůstá tedy tepelný pohyb částic látky, a tím se nemění ani vnitřní energie • U = 0 • Všechno teplo dodané soustavě spotřebuje na konání práce. Izochorický děj • Objem plynu se nemění, dV = 0 nebo V = konst. • Nekoná se žádná práce • ΔW = 0 • Všechno teplo dodané soustavě se spotřebuje na zvýšení její vnitřní energie Izobarický děj • Tlak plynu se nemění, dp = 0 nebo p = konst. • Mění se teplota T a objem V Adiabatický děj • Plyn nepřijímá ani neodevzdává teplo • ΔW = 0 14.05.2024 Biofyzika 33 Termodynamika Fázová rozhraní • kapalina – plyn • plyn – pevná látka • kapalina – kapalina Skupenství je dané vzájemnými vztahy mezi molekulami Skupenské fázové přechody • tání (přeměna pevné fáze v kapalnou) • tuhnutí (přeměna kapalné fáze v pevnou) • vypařování (přeměna kapalné fáze v plynnou) • kondenzace (přeměna plynné fáze v kapalnou) • sublimace (přeměna pevné fáze v plynnou) • desublimace (přeměna plynné fáze v pevnou) 14.05.2024 Biofyzika 34 Termodynamika Disperzní systémy • dispersum (rozptýlená složka) • dispergens (disperzní prostředí) Disperzní směsi • heterogenní (složky mají dvě různé fáze-skupenství) • homogenní (obě složky jsou v jedné fázi) U roztoků: • rozpuštěná látka (solutum) • rozpouštědlo (solvens) Podle fází ve směsi • aerosoly (pevné nebo kapalné látky v plynech) • emulze (dvě nebo více nerozpustných kapalin) • pěny (plyny v kapalinách) • suspenze (pevné látky v kapalinách) 14.05.2024 Biofyzika 35 Klasifikace disperzních systémů 14.05.2024 Biofyzika 36 Termodynamické vlastnosti roztoků Difuze • Tepelný pohyb částic (disperzního podílu) jedné látky do druhé • Koncentrační gradient • Pohyb látek uvnitř a vně buňky • Ovlivněn T látky • Zvýšení entropie → stav s nejnižší vnitřní energií • Matematický popis – Fickovy zákony 1. Fickův zákon • Hustota difuzního roztoku j je úměrná záporně vzatému gradientu koncentrace j = −D.grad c 2. Fickův zákon • Platí pro neustálený stav • Časová změna koncentrace látky v daném místě je úměrná prostorové změně gradientu koncentrace 14.05.2024 Biofyzika 37 Termodynamické vlastnosti roztoků Osmóza • Zřeďování roztoku samovolným přestupem molekul semipermeabilní membránou • Osmotický tlak • Význam zejména pro vodní regulaci • Hypotonický roztok – ↓ osmotický tlak než KP • Hypertonický roztok – ↑ osmotický tlak než KP • Izotonický roztok – = osmotické tlaky • Co je to osmotický tlak? • Jak můžeme popsat difúzi a osmózu? 14.05.2024 Biofyzika 38 Biofyzika buňky Struktura buněčné membrány Fyzikální vlastnosti membrány Transportní mechanismy Cytoskelet – komponenty, dynamika Buněčné organely Biochemické procesy v buňce – metabolismus, signalizace, enzymy Pokročilé metody v biofyzice buňky – fluorescenční mikroskopie, elektronová mikroskopie, spektroskopie, elektroforéza, chromatografie Biofyzika buňky Buňka je základní morfologickou a funkční jednotkou většiny živých organizmů Buňka má všechny projevy živé hmoty • Chemické složení: bílkoviny, nukleové kyseliny, sacharidy. • Chemické procesy: základní metabolismus má stejný průběh (skládání a rozkládání látek). • Dynamika, neustálé proměny a výměna látek, energie a informací s prostředím. • Reakce na podněty z vnějšího prostředí a přizpůsobení se. • Rozmnožování (reprodukce), vede k zachování rodu a druhu na základě dědičnosti. • Dědičnost. • Růst (neplatí obecně). • Evoluce (vývoj), živé soustavy se neustále dlouhodobě přizpůsobují měnícím se podmínkám. • Buňka je základní stavební a funkční jednotkou (výjimku tvoří nebuněčné organismy). Největší buňka? Nejmenší buňka? Tvar buněk? Kolik buněk obsahuje lidský organismus? 14.05.2024 Biofyzika 40 Biofyzika buňky – struktura b. membrány Lipidová dvouvrstva • lipidová dvouvrstva, amfifilní molekuly fosfolipidů • semipermeabilní • umožňuje selektivní transport látek • udržování homeostázy • brání samovolné difuzi molekul • impermeabilní pro většinu molekul rozpustných ve vodě Membránové proteiny • tvoří zhruba 50 % hmotnosti většiny plasmatických membrán živočichů – oproti lipidové dvojvrstvě mnohem větší, jejich počet je asi 50× menší • zahrnují integrální a periferní proteiny, transport, signální přenos a enzymatická aktivita Lipidové rafty – kombinace glykosfingolipidů a proteinových receptorů → organizace plasmatické membrány do malých kompartmentů (mikrodomény) • Cholesterol a glykolipidy – stabilizace membrány, buněčná komunikace a rozpoznávání 16.05.2024 Biofyzika 41 Biofyzika buňky – fyzikální vlastnosti b. membrány Fluidita Závisí na složení lipidů a teplotě Vyšší obsah nenasycených mastných kyselin zvyšuje fluiditu Membránový potenciál Elektrický potenciál napříč membránou, důležitý pro funkci nervových a svalových buněk Permeabilita Selektivní propustnost membrány pro různé molekuly a ionty 16.05.2024 Biofyzika 42 Biofyzika buňky – biochemické procesy v buňce Metabolismus Katabolismus: Rozklad molekul za účelem uvolnění energie Anabolismus: Syntéza složitějších molekul z jednodušších Signalizace Receptory a ligandy: Přenos signálů přes membránu Sekundární poslové: cAMP, IP3, Ca2+ a jejich role v signální transdukci Enzymy Kinetika enzymů: Michaelis-Mentenova rovnice a faktory ovlivňující enzymovou aktivitu Inhibice enzymů: Kompetitivní a nekompetitivní inhibice 16.05.2024 Biofyzika 43 Biofyzika buňky – signalizace mezi buňkami Mezibuněčná komunikace • koordinace růstu, diferenciace, metabolismu buněk tkání a jiných mnohobuněčných struktur • komunikace přímým kontaktem buňka-buňka – spoje v plasmatické membráně – výměna malých molekul (např. koordinace metabolických odpovědí); určení tvaru buněk • interakce buňka-buňka = počátek vývoje a diferenciace tkání, vazba specifického proteinu jedné buňky na receptor buňky druhé • extracelulární signální molekuly – syntetizovány „signalizujícími“ buňkami, vyvolají odpověď jen v „cílových“ buňkách (s receptory) • signální transdukce – „přeměna“ extracelulárního signálu na buněčnou odpověď 16.05.2024 Biofyzika 44 Biofyzika buňky – komunikace extracelulárními signály 1. Syntéza signální molekuly „signalizující“ buňkou 2. Uvolnění signální molekuly „signalizující“ buňkou 3. Transport „signálu“ k cílové buňce 4. Detekce „signálu“ specifickým receptorovým proteinem 5. Změna buněčného metabolismu, funkce nebo vývoje vyvolaná komplexem signál-receptor 6. Odstranění signálu, obvykle „ukončí“ buněčnou odpověď 16.05.2024 Biofyzika 45 Biofyzika buňky BUŇKA JE NEJMENŠÍ USPOŘÁDANÁ OTEVŘENÁ DYNAMICKÁ SOUSTAVA SCHOPNÁ SAMOSTATNÉHO ŽIVOTA MYŠLENKU ZÁKLADNÍ A FUNKČNÍ JEDNOTKY ORGANIZMU VYSLOVIL JAKO PRVNÍ J. E. PURKYNĚ V ROCE 1837 Buňka je základní stavební a funkční jednotka všech organismů tzv. buněčný princip organizace živých systémů – všechna těla jsou vždy sestavena z buněk a všechny děje organismu se odehrávají díky buňkám Buňka je membránou ohraničená jednotka naplněná koncentrovaným vodným roztokem chemických sloučenin schopná vytvářet kopie sama sebe Prokaryotické buňky x eukaryotické buňky 14.05.2024 Biofyzika 46 Biofyzika buňky Pravá buňka Buněčná hmota • Protoplazma Jaderná hmota • Karyoplazma • Buněčné jádro Buněčná hmota • Cytoplazma • Buněčné organely 14.05.2024 Biofyzika 47 Biofyzika buňky • Plazmatická membrána • Obklopuje buňku, lipidy + proteiny + molekuly sacharidů (glykoproteiny, glykolipidy) • Polopropustná, iontové kanály, transportní proteiny • Podobnou membránou je obklopeno i b. jádro a b. organely • Průměrná tloušťka buněčných membrán je ~7 nm • Lipidy – fosfolipidy (fosfatidylcholin a fosfatidylethanolamin) • Množství proteinů v membráně je závislé na její funkci • Průměrně membrána obsahuje 50 % proteinů • Membrány eukaryotických b. obsahují glykosfingolipidy, sfingomyelin a cholesterol 14.05.2024 Biofyzika 48 Biofyzika buňky – bazální membrána Bazální vrstva (basal lamina) Souhrnné označení pro lamina basalis a lamina fibroreticularis Složena z mnoha typů proteinů, udržují buňky pohromadě, regulují jejich vývoj, určují jejich růst CAVE! Bazální lamina x bazální membrána Bazální membrána = lamina basalis + lamina fibroreticularis) Bazální lamina (lamina basalis) – selektivní bariéra, odděluje epitelovou tkáň od pojivové, tloušťka 30–100 nm 14.05.2024 Biofyzika 49 Biofyzika buňky – mitochondrie • Produkce energie ATP (oxidativní fosforylace) • Dvojitá membrána + vnitřní hmota (vlastní DNA a ribozomy) • Ve všech buňkách mnohobuněčných organismů (vyjma erytrocytů) • Vysokoenergetické molekuly ATP (adenosintrifosfát) → „palivo“ buněk • Bakteriální původ, vlastní „bakteriální“ DNA dědí se výhradně po matce 14.05.2024 Biofyzika 50 Biofyzika buňky – lyzosomy Nacházejí se v cytoplazmě buněk Každý lyzosom obsahuje různé enzymy → • Odbourává odpadní látky • Fagocytární vakuola • Autofágní vakuoly • Autolytický rozklad při apoptóze (např. krystalky kyseliny močové pohlcují fagocyty při dně, jejich pohlcení spustí uvolnění lyzosomálních enzymů → kloubní zánětlivá reakce) Katabolické, transportní (mukolipin…), sekretorní funkce Primární lyzosomy s enzymy – vznikají v G. aparátu Sekundární lyzosomy – spojením primárního lyzosomu a fagozomu (autolyzosomy – likvidují části organel v b.; heterolyzosomy – likvidují fagocytární části) Terciální lyzosomy – obsahují nestravitelné zbytky Poruchy lyzosomálního systému: např. Fabryho choroba a MPS II – Hunter 14.05.2024 Biofyzika 51 Biofyzika buňky – lyzosomy Biofyzika 52 Shrnutí • Zajišťují likvidaci buněčných součástí • Rozkládají buněčné organely • Rozkládají cizorodé organické látky • Hydrolytické enzymy štěpí organické látky Biofyzika buňky – peroxisomy 0,5 μm membránou obalené organely tvořené v endoplazmatickém retikulu Membrána => oboustranný transport látek do matrix peroxisomů • Ochrana proti kyslíkovým radikálům • Tvorba žlučové kyseliny • Metabolismus tuků (katabolismus mastných kyselin s velmi dlouhým řetězcem) Mohou se množit dělením (rozdíl lyzosomy) Porucha peroxisomového membránového transportéru → adenodystrofie vázaná na chromozom X , Zellwegerův syndrom 14.05.2024 Biofyzika 53 Biofyzika buňky – peroxisomy Shrnutí • Eukaryotické buněčné organely oválného tvaru obalené jednoduchou membránou • Neobsahuji DNA, ribosomy • Proteiny jsou kódovány v jádře • Betaoxidace mastných kyselin, detoxifikace reaktivních forem 02, metabolismus purinů, syntéza éterových lipidů 14.05.2024 Biofyzika 54 Biofyzika buňky – cytoskelet b. • Dynamika cytoskeletu – polymerizace a depolymerizace, motorové proteiny • Systém vláken, který udržuje strukturu buňky • Umožňuje jí měnit tvar, pohybovat se • Mikrotubuly (buněčné dělení, transport vesikul), intermediární filamenta (mechanická stabilita buňky), mikrofilamenta (buněčný pohyb a tvar), proteiny (→ opora buňky, b. dělení, b. transport) 16.05.2024 Biofyzika 55 Biofyzika buňky – centrozomy Jsou umístěné poblíž jádra eukaryotických živočišných b. 2 centrioly (párové organely poblíž jádra, svírají Bez centrozomu není možné jaderné dělení Význam v proliferaci b. 14.05.2024 Biofyzika 56 Biofyzika buňky – cilie • Pohyblivé výběžky na povrchu některých epitelových b. • Podobají se řasám • Pohyb umožněn dyneinem, molekulární motory • Podobnost s centriolami (ve stěně mají 9 tubulárních struktur) • Bazální granulum • DC, vejcovody • Komunikační prostředek b. 14.05.2024 Biofyzika 57 Biofyzika buňky – ER Komplexní soubor tubulů a dutých lamel prostupujících hustě b. cytoplasmou eukaryotických buněk Stěny tubulů tvoří membrána Drsné (granulární) ER – ribozomy (také volné) • Syntéza proteinů Hladké (agranulární) ER • Syntéza steroidních hormonů, detoxikační procesy, sarkoplazmatické retikulum (kosterní b., srdeční sval) 14.05.2024 Biofyzika 58 14.05.2024 Název prezentace 59 Biofyzika buňky – ribozomy • Hlavní funkcí je produkce bílkovin • Jsou tvořeny proteiny a ribozomální RNA • V cytoplazmě jsou buď vázané na membránu drsného ER, nebo volně rozptýleny • Vázané syntetizují veškeré transmembránové proteiny • Volné syntetizují cytoplazmatické proteiny 14.05.2024 Biofyzika 60 Biofyzika buňky – Golgi • Soubor uzavřených cisteren (váčků) • U všech eukaryot jeden nebo více GA • Obvykle uloženy poblíž jádra • Endomembránový systém b. (G. aparát + b. jádro + ER + b. membrána) • Hlavní funkce je transport látek • Polarizovaná struktura s cis/trans částí 14.05.2024 Biofyzika 61 Biofyzika buňky – jádro Jádro (latinsky nukleus, řecky karyon) • Základní stavební složka buňky • Řídí a kontroluje činnost celé buňky • DNA uložené v chromozomech • Řízení a rozmnožování b. • Předávání genetické informace • Chybí jen v erytrocytech • Tvar kulovitý, ovoidní, vřetenovitý, tyčinkovitý … Jádro se skládá z: • Jadérko retikulárního typu • Heterochromatin • Euchromatin 14.05.2024 Biofyzika 62 Biofyzika buňky – jádro Jaderná membrána • Obaluje jádro • Dvojitá (vnější a vnitřní list), mezi listy je perinukleární prostor • Povrch porézní – tok látek mezi jádrem a cytoplazmou Chromatin Chromozómy • Hmota vyplňující vnitřek jádra Chromozomální sada • Složena z DNA a bílkoviny Haploidní Diploidní Jadérko (nucleolus) 23 párů chromozomů (22 + 1) • Na svém povrchu nemá membránu Počet v jádře celkem 46 • Zhuštěna hmota jádra • Zóna perinukleárního chromatinu Chromozómy jsou patrné pouze ve fázi mitózy • Pars granulosa, pars fibrosa • Obsahuje velké množství RNA 14.05.2024 Biofyzika 63 Biofyzika buňky – jádro Buněčné jádro je největší buněčná organela umístěná ve středu buňky • Je obaleno jadernou membránou s póry pro transport látek, uvnitř jádra je tekutá hmota (karyoplazma, nukleoplazma). • Karyoplazma je hmota podobná cytoplazmě, ale vyskytuje se pouze v buněčném jádře. • Je to vysoce viskózní kapalina obsahující chromozomy a jadérko. • Obsahuje nukleotidy nutné pro stavbu DNA a enzymy řídící biochemické pochody v jádře. V jadérku přímo vzniká velké množství rRNA a následně ribozomy, ty jsou po spojení s rRNA jadernými póry transportovány do cytoplazmy. • Jadérko není stálou buněčnou strukturou, při mitotickém dělení jádra mizí a objevuje se znovu na konci jaderného dělení. Základní funkcí jádra je řízení přepisu dědičných informací v buňce a jejich přenos na ribozomy, podílí se na přesném rozdělení genetického materiálu do nových buněk při buněčném dělení (mitóze). 14.05.2024 Biofyzika 64 Biofyzika buňky – shrnutí fcí hlavních organel Jádro – obsahuje buněčný genom (veškerou buněčnou informaci), syntéza DNA a RNA. I v mnohobuněčném organismu má každá buňka stejnou genetickou informaci (krom červených krvinek). Rozdíly jsou dány jen rozdílnou expresí genů. V jádře probíhá syntéza DNA, musí DNA replikovat a buňka potřebuje vyjádřit nějakou informaci z DNA, tak zde musí docházet k transkripci (tedy přepis z DNA do RNA). Cytosol – syntéza proteinů (některých), glykolýza, metabolické dráhy pro syntézu aminokyselin (= základní stavební kameny proteinů), nukleotidů (základní stavební kameny nukleových kyselin). Endoplasmatické retikulum – syntéza membránových (např. přenašečové proteiny, kanály, transportéry atd.) a sekrečních proteinů a většiny lipidů. Zbytek proteinů je syntetizován v cytosolu. Golgiho aparát – kovalentní modifikace proteinů z ER, třídění proteinů a lipidů pro sekreci a transport do jiných částí buňky. Mitochondrie – syntéza ATP oxidační fosforylací. Chloroplasty – syntéza ATP a fixace uhlíku fotosyntézou, specifické pro rostlinné buňky. Lyzosomy – membránové struktury, kde dochází k odbourávání látek uvnitř buňky (enzymaticky). Endosomy – membránové struktury, které slouží k třídění materiálu z endocytózy a GA. Peroxisomy – staré organely, oxidace toxických molekul, beta oxidace (odbourávání) mastných kyselin. 14.05.2024 Biofyzika 65 Biofyzika buňky – transport via b. membránu Pasivní transport • Difuze • Prostá – průchod látek po koncentračním spádu, bez spotřeby energie, molekuly malých rozměrů • Facilitovaná – ve směru koncentračního spádu, bez spotřeby energie, aminokyseliny, větší ionty • Osmóza • Prostup iontovými kanály Aktivní transport – řízený přenos látek, ATP • Iontové pumpy Endocytóza • Fagocytóza – pohlcování větších částic, panožky, částice se obklopí do měchýřku • Pinocytóza – tekutiny, vchlípení části plazmatické membrány, vytvoření váčku s transportovanou tekutinou Exocytóza 14.05.2024 Biofyzika 66 Biofyzika buňky – transport via b. membránu • Spřažený transport (sekundární aktivní transport) • Aktivní transport • Endocytóza a exocytóza • Prostá difúze • Podle energetických nároků na přechod látek přes buněčnou membránu dělíme transport na pasivní (není závislý na přísun energie) a aktivní (vyžaduje energii) • Z hlediska zapojení membrány resp. membránových proteinů • Přímý transport přes membránu • Transport za účasti membránových proteinů (kanály, přenašeče) • Transport prostřednictvím membránových váčků (exocytóza a endocytóza) 14.05.2024 Biofyzika 67 14.05.2024 Biofyzika 68 Membránový potenciál • Je dán nerovnoměrným rozdělením iontů po obou stranách buněčné membrány – důsledek koncentračního gradientu iontů Na (uvnitř 30× více než vně buněk). • Je dán nerovnoměrným rozdělením fyziologických iontů (K+, Na+, Cl−, Ca +) po stranách buněčné membrány. • Rozdíl elektrických potenciálů vzniká aktivním transportem (klidový membránový potenciál) a pasivním transportem (akční potenciál) iontů přes buněčnou membránu. • Buněčná membrána je pro ionty Na+ propustná, ty začínají pronikat vně. • Elektrický náboj který nesou ale vytvoří na vnějším povrchu membrány kladné napětí, které další pronikání zastaví. 14.05.2024 Biofyzika 69 Akční potenciál AP (činnostní) je rychlá změna napětí na membráně některých buněk. Intracelulární prostor se z hodnoty −90 mV dostává za krátkou dobu jednotek milisekund na hodnotu +20 až +30 mV. • Možnost se u vzrušivých membrán šířit i do okolí. • Může být vyvolán chemickými ději, vnějšími jevy, příchodem vzruchu nebo změnou napětí na membráně. • Časové a napěťové poměry na membráně závisejí na typu buňky. Které ionty jsou dominantní při jevech na buněčné membráně? 14.05.2024 Biofyzika 70 Biofyzika buňky – AP v kardiomyocytech Klidový potenciál – záporné napětí na membráně ~ – 90 mV • POUZE v tomto období je možné vyvolat depolarizaci a AP Akční potenciál • V průběhu AP nelze vyvolat další depolarizaci, buňka je v refrakterní fázi, čímž brání vzniku tetanického stahu Fáze: • Depolarizace • Fáze plató – její hlavní funkcí je prodloužení refrakterity buňky (absolutní refrakterita, nelze vyvolat další AP) • Repolarizace – relativní refrakterita (další příchozí AP může vyvolat následnou depolarizaci, která je však patologická) 14.05.2024 Biofyzika 71 Biofyzika buňky – AP v kardiomyocytech • Depolarizace – vstup Na+ do buňky (Na je depolarizačním iontem, rychlý) • Fáze plató – vstup Ca2+ do buňky a výstup K+ z buňky (zároveň pumpování Na+ a Ca2+ z buňky) • Repolarizace – výstup K z buňky (zároveň pumpování Na+ (Na/KATPáza) a Ca2+ z buňky (Ca-ATPáza)) 14.05.2024 Biofyzika 72 Biofyzika tkání a orgánů Mechanické vlastnosti tkání a orgánů Mechanické vlastnosti tkání a orgánů Mechanické vlastnosti biomateriálů jsou dány stavbou a uspořádáním tkáně Elastin, kolagen – základní stavební prvky • Elastin – pružné deformace • Kolagen – tuhost, pevnost v tahu Biologické tkáně – viskoelasticita, nelinearita • Viskoelasticita – poddajnost biologických struktur, široká variabilita Základní mechanické vlastnosti • Tuhost • Pevnost • Elasticita • Plasticita • Mez pružnosti • Biologická pevnost 14.05.2024 Biofyzika 74 Biomechanika tkání a orgánů Biomechanika • Zabývá se mechanickou strukturou • Mechanickým chováním • Mechanickými vlastnostmi živých organismů • Mechanickými interakcemi Studium odezvy živé tkáně na vnější energetické působení Mechanika pohybu těla – soustava jednotlivých segmentů • Velikost • Délka • Hmotnost • Hustota 𝜌 = 𝑚 𝑉 ≈ 1100 𝑘𝑔 ∙ 𝑚−3 • Těžiště – působiště tíhové síly KDE? 14.05.2024 Biofyzika 75 Biomechanika tkání a orgánů Biomechanika zkoumá mechanické parametry kostí, šlach a vazů, chrupavek, kloubních spojení, svalů. • Pohybový systém: • Pasivní – neprodukuje energii, neslouží jako primární zdroj energie k vykonání pohybu; kosterní soustava, šlachy, vazy, chrupavky, klouby. • Aktivní • Kosti • Pevnost – základní mechanická vlastnost • Působením síly se deformují • Wolfův zákon o transformaci kostí 14.05.2024 Biofyzika 76 Biomechanika tkání a orgánů Šlachy a vazy • Přenos svalové síly na kost nebo chrupavku • Uložení elastické energie • Vazy stabilizují klouby • Podílejí se na spojení kostí • Pohyblivost kloubních spojení • 70 % voda, pevná část – 75 % kolagen • Elastinová vlákna – 150–200 % pružné deformace, menší pevnost • Kolagenní vlákna větší pevnost, tuhost, protažení kolem 10 % S rostoucím věkem dochází ke snížení meze pevnosti v tahu! 14.05.2024 Biofyzika 77 Biomechanika tkání a orgánů Chrupavka • Mechanické vlastnosti jsou dány uspořádáním vláken a tekutiny mezibuněčné hmoty • Vlákna kolagenu a elastinu tvoří pórovitou substanci prostoupenou tekutinou – tvoří až 80 % hmotnosti chrupavky • Funkce: přenos tlakového zatížení v kloubním spojení; tlumení rázových zatížení, snižování koeficientu tření Kloubní spojení • Cirkumdukce • Pohyb v kloubu je omezován kloubním pouzdrem Svalový subsystém • 40–45 % hmotnosti lidského těla • Dráždivost, vodivost, stažlivost, přizpůsobení tvaru a možnosti regenerace • Anatomická jednotka – příčně pruhované svalové vlákno • Funkční jednotka – motoneuron • Stah, kontrakce, fixace, kinetika 14.05.2024 Biofyzika 78 Biomechanika tkání a orgánů Svalová síla • Chlapci ve věku 15–18 let stisknou rukou silou 390–490 N • Dívky 290–390 N • Praváci mívají v průměru o 50 N větší sílu v pravé ruce • U leváků nemusí být levá ruka silnější • Sílu stisku ruky měříme dynamometrem • Žvýkací svaly člověka vyvinou sílu až 4 000 N. • Sval se při kontrakci zkracuje o 30–40 % své délky Mechanické vlastnosti svalů • Pevnost svalu v tahu v klidu je 0,26 až 0,9 MPa • Pevnost maximálně kontrahovaného svalu je různá pro různé svaly 1,25 MPa (menší než u šlach) 14.05.2024 Biofyzika 79 Biomechanika tkání a orgánů Výkon při svalové kontrakci • Okamžitý výkone je cca 50–150 W • Bazální výkon celého organismu cca 100 W a s věkem mírně klesá • Celkový výkon srdce na čerpání krve a na stálé napětí svalů je přibližně 13 W • Jen cca 10 % výkonu srdce je určeno na čerpání krve • Téměř 90 % je spotřebováno na napětí srdečního svalu • Účinnost svalové práce je asi 20 %, 80 % energie se mění na teplo Účinnost svalové kontrakce • Účinnost je poměr spotřebované energie k energii dodané • Maximální účinnost v lidském svalu při delší práci je asi 15–17 % 14.05.2024 Biofyzika 80 Biomechanika tkání a orgánů Mechanická funkce srdečně-cévního systému • Srdce – práce, zdroj mechanické energie • Cévy – rozvodový systém, zákony proudění • Krev – pohyblivá složka, mechanické vlastnosti tekutin • Přenos živin, krevních plynů, odvádění metabolitů • Velký (srdce – tělo) Malý (srdce – plíce) • KO je jednosměrný Krev proudí díky tlakovým rozdílům mezi tepennou a žilní částí systému, způsobených činností srdce 14.05.2024 Biofyzika 81 Biomechanika tkání a orgánů Srdce • Srdce pracuje jako píst, který při každém pohybu vytlačí tlakem p objem krve ΔV • p = 13,3 kPa, V = 70 ml, v = 0,5 m ∙ s−1 • Normální tlak v aortě je při stahu komorové svaloviny (systola) cca 16 kPa, při uvolnění (diastola) cca 10,5 kPa Srdeční práce • Levá komora při systole vykoná práci W = 0,93 J • Práce pravé komory činí 20 % práce komory levé • Celková mechanická práce je pak rovna 1,12 J • Kromě toho musí srdce konat práci potřebnou k udržení svalového tonu • Celkový srdeční výkon je13 W (13 % celkového klidového výkonu organismu) • Práce, kterou srdce vykoná za 60 let života, je větší než 2 GJ 14.05.2024 Biofyzika 82 Biomechanika tkání a orgánů Cévy • Tepny s převahou elastických vláken – pružníkové – vyrovnávají pulsační proud krve, mají málo vláken hladkého svalstva, nemohou aktivně měnit světlost, velké a středně velké tepny • Tepny s převahou hladkého svalstva ve stěně (oblast arteriol) – muskulární – mohou měnit průsvit cévy, mohou ovlivnit krevní průtok a periferní odpor Mechanické vlastnosti cév • Cévní odpor závisí především na geometrických poměrech cév • Odpory jednotlivých úseků se řadí do série, tím získáme celkový periferní odpor • Rozhodující význam má úsek arteriol (cca 40 %) • Vazodilatace vede ke snížené periferního odporu, vazokonstrikce ho zvyšuje Napětí stěny roztaženého dutého tělesa je přímo úměrné součinu tlaku uvnitř tělesa a poloměru křivosti tělesa a nepřímo úměrné tloušťce stěny 14.05.2024 Biofyzika 83 Biomechanika tkání a orgánů Proudění krve v cévách • Laminární • Turbulentní • Reynoldsovo číslo Re – chování proudící kapaliny • Za fyziologických podmínek je tok krve v cévách laminární – rovnoběžný s podélnou osou cévy • Rychlost proudění závisí na vzdálenosti od stěny cévy, čím blíže, tím je proudění pomalejší • Turbulence se objevují zejména za zúžením cévy (ateroskleróza) nebo při stavech se sníženou viskozitou krve (anémie) Proudění krve v kapilárách • Prostup živin a kyslíku z krve do intersticiální tekutiny • Dialyzační membrána – filtrace, resorpce, ve směru koncentračního gradientu 14.05.2024 Biofyzika 84 Krev je nenewtonovská kapalina – viskózně-elastická – Složení lidského těla – vybrané tělesné parametry Průměrný mladý muž Bílkoviny a podobné organické sloučeniny 18 % celkové hmotnosti Minerální látky 7 % Tuky 15 % Voda 60 % ICT 40 % ECT 20 % Rychlost „sesychání“ mezi 20–60 rokem je u mužů vyšší 9 % (u žen 5 %) Př.: Muž ve věku 20 let s hmotnosti 69 kg má v těle obsaženo asi 42 kg vody a jen 27 kg ostatních látek (bílkoviny, tuky, minerály apod.). Ve věku 60 let při hmotnosti 83 kg má v těle obsaženo jen asi o 1 kg více vody ve srovnání s věkem 20 let (43 kg), zatímco obsah ostatních látek se zvýší téměř o 13 kg (na asi 40 kg). Žena ve věku 20 let s hmotností 60 kg má v těle obsaženo asi 30,7 kg vody a 29,3 kg ostatních látek. Ve věku 60 let při hmotnosti 66,5 kg má v těle obsaženo prakticky nezměněné množství vody (30,6 kg), obsah ostatních látek se zvýší přibližně o 6,6 kg proti věku 20 let (na asi 36 kg). 14.05.2024 Biofyzika 85 Složení lidského těla – vybrané tělesné parametry Měření výšky a stanovení hmotnosti • Základní kritérium pro výpočet hmotnostního indexu • Výška – výškoměr, měření v poloze vzpřímené, naboso, ráno • Hmotnost – ve spodním prádle, bez obuvi, ráno, nalačno Hmotnostní index • Brocův index • WHR index • BMI (Queteletův index) 𝐵𝑀𝐼 = hmotnost v kg (výška v m)2 • Hodnota BMI pouze orientační kritérium, pouze u člověka s normální rozložením tuku 14.05.2024 Biofyzika 86 Biofyzika vnímání Biofyzika vnímání – zvuk a audiometrie 14.05.2024 Biofyzika 88 Zvuk Mechanické vlnění 20–20 000 Hz Od UZV se liší jen kvantitativně Ultrazvuk Zvuk s frekvencí nad 20 kHz UZV diagnostika 2–30 MHz Horní mez slyšitelnosti je pro lidské ucho okolo 20 kHz, u dětí až 40 kHz, ve stáří klesá Biofyzika vnímání – zvuk a audiometrie • Zvuk – mechanické (akustické) vlnění • Zdravé ucho vnímá frekvenci 16–20 000 Hz • U každé frekvence je rozlišitelný rozsah intenzit, které slyšíme • Oblast slyšení omezena prahem slyšení a prahem bolesti • U každé slyšitelné frekvence existuje intenzita, kdy neslyšíme zvuk a vnímáme bolest • Schopnost posoudit dva zvuky stejně silně slyšitelné • Izofon = křivka stejné hlasitosti • 0 izofona = práh slyšení, 120 izofona = práh bolesti • Nejcitlivější vnímání 1–5 kHz • Son – jednotka hlasitosti (1 son = 1000 Hz/40 dB) Fon – hladina hlasitosti 14.05.2024 Biofyzika 89 Biofyzika vnímání – audiometrie Audiometrie – ušní vyšetření • Snížení vnímání některých frekvenčních oblastí nebo celého rozsahu • Kvalitativní a kvantitativní posouzení poruch slyšení • Audiometr – frekvence a hladina intenzity tónu • Audiogram Vyšetřovaná onemocnění • Presbyakusie (degenerativní onemocnění) • Akutní trauma sluchového aparátu (výbuch) • Úrazy hlavy, infekční onemocnění (spalničky) • Neurinom 14.05.2024 Biofyzika 90 Audiometrie 14.05.2024 Biofyzika 91 Subjektivní Pomocí řeči s pacientem Klasická zkouška sluchu Ladičkové zkoušky (k odlišení převodní a percepční nedoslýchavosti Audiometrie – tónová, prahová, nadprahová Objektivní Metody na principu AP Tympanometrie (impedanční audiometrie) Otoakustické emise (OAE) ECoG – elektrokochleografie (vyšetření evokovaných odpovědí hlemýždě) BERA, ASSR – (vyšetření evokovaných odpovědí mozkového kmene) CERA – (vyšetření evokovaných odpovědí mozkové kůry) VEMP Hodnocení výsledků audiometrie Ztráta sluchu je často popisována takto: • za normální sluch se považuje sluch do 15 dB ztrát, • percepční porucha se projeví ztrátou symetrickou ve vedení kostním i vzdušném, • převodní nedoslýchavost se projeví ztrátou ve vedení vzdušném, zatímco vedení kostní je normální. Míra ztráty sluchu se hodnotí jako: • Mírně těžká ztráta sluchu = 25–40 dB, • Středně těžká ztráta sluchu = 41–65 dB, • Těžká ztráta sluchu = 66–90 dB, • Velmi těžká porucha včetně hluchoty = 90 a více dB. 14.05.2024 Biofyzika 92 Biofyzika vnímání – audiometrie 14.05.2024 Biofyzika 93 Audioloogie, foniatrie, neurootologie • Audiologie – zabývá se jak studiem zdravého, tak i poškozeného sluchu • Foniatrie se věnuje poruchám řeči, sluchu a hlasu. Využívá chirurgické, medikamentózní i edukační metody (nácvik správné hlasové tvorby, především u hlasových profesionálů, například zpěváků, hlasatelů nebo herců). • Neurootologie se zabývá závratěmi ORL původu a ušními šelesty. 14.05.2024 Biofyzika 94 Biofyzika vnímání – rezonance Dutiny – rezonátory Akustické vlnění vzniká prouděním vzduchu z plic mezi štěrbinou hlasivek → rozechvějí se → od nich se rozechvěje proud vzduchu → dopad na ucho => hlas Zvuk je ovlivněn velikostí štěrbiny a tvarem rezonančních dutin • Dutina hrtanová • Dutina ústní • Změna tvaru některé dutiny → změna barvy hlasu • Změna tvaru dutin v různých místech dýchacích cest → různě znějící kašel • Tvar dutiny ústní – výslovnost samohlásek • Každá samohláska má vlastní tvar úst a frekvenci = formant hlásky • Formant se mění podle polohy jazyka, vzdáleností zubů a rtů 14.05.2024 Biofyzika 95 Biofyzika vnímání – funkce hrtanu Tvorba hlasu, dýchání, kašlání a polykání • Výška hlasu je určena délkou, napětím, postavením hlasivek a tlakem vydechovaného vzduchu • Rozsah hlasu 2–5 oktáv • Síla hlasu je dána velikostí rozkmitu hlasivek – mohutnost výdechového proudu • Hlas je formován hrtanovou záklopkou, hrtanem, hltanem, jazykem, měkkým patrem, tváří • Rozpětí se snižuje při mutaci a ve stáří Dýchání probíhá pomocí otevírání hlasové štěrbiny Štěrbina se oproti tomu krátce uzavírá při kašli Po uzavření následuje nárazový výdech, díky němuž se sliznice dýchací trubice čistí a zbavuje hlenu nebo jiných těles zvenčí Automatickým reflexem se štěrbina také uzavírá, když hrozí vnik vody nebo dalších cizích těles do plic Polykání bez nebezpečí udušení umožňuje sklopení hrtanové příklopky 14.05.2024 Biofyzika 96 Zdravotnické prostředky Demonstrace zdravotnických prostředků, speciální požadavky Zdravotnický prostředek (ZP) definice § 2 zákona č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích Povinnosti výrobce jsou dány zákonem č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích a Nařízením vlády č. 54/2015 Sb., o technických požadavcích na zdravotnické prostředky „se rozumí nástroj, přístroj, zařízení, programové vybavení, materiál nebo jiný předmět, použitý samostatně nebo v kombinaci, včetně programového vybavení určeného jeho výrobcem ke specifickému použití pro diagnostické nebo léčebné účely a nezbytného k jeho správnému použití, určený výrobcem pro použití u člověka za účelem — stanovení diagnózy, prevence, monitorování, léčby nebo mírnění choroby, — stanovení diagnózy, monitorování, léčby, mírnění nebo kompenzace poranění nebo zdravotního postižení, — vyšetřování, náhrady nebo modifikace anatomické struktury nebo fyziologického procesu, — kontroly početí, a který nedosahuje své hlavní zamýšlené funkce v lidském organismu nebo na jeho povrchu farmakologickým, imunologickým nebo metabolickým účinkem, jehož funkce však může být takovými účinky podpořena.“ 14.05.2024 Biofyzika 98 Demonstrace zdravotnických prostředků, speciální požadavky Třídy ZP • Podle míry zdravotního rizika, kterou představuje jejich použití pro uživatele, popřípadě pro jinou fyzickou osobu (např. obsluhu), se zdravotnické prostředky rozdělují do rizikových tříd I, IIa, IIb a III, přičemž třída I soustřeďuje nejméně rizikové zdravotnické prostředky. • Třídu zdravotnického prostředku určuje jeho výrobce při uvedení zdravotnického prostředku na trh, přičemž musí respektovat klasifikační pravidla stanovená prováděcími předpisy. 14.05.2024 Biofyzika 99 Demonstrace zdravotnických prostředků, speciální požadavky Třídy ZP • ZP se dělí do tříd I, IIa, IIb a III podle vzrůstající míry rizikovosti. • Klasifikace se provádí podle klasifikačních kritérií uvedených v příloze č. 9 nařízení vlády. • Klasifikaci ZP stanovuje jeho výrobce a musí být uvedena v ES prohlášení o shodě. • Klasifikaci stanovuje výjimečně poskytovatel zdravotní péče, není-li známa. • Poskytovatel nesmí měnit zatřídění ZP. Klasifikační kritéria – zvláštní pravidla 14.05.2024 Biofyzika 100 Demonstrace zdravotnických prostředků, speciální požadavky Klasifikační kritéria – zvláštní pravidla • Prostředky zvlášť určené k použití při dezinfekci, čištění, oplachování, případně hydrataci kontaktních čoček spadají do třídy IIb. • Prostředky zvlášť určené k použití při dezinfekci zdravotnických prostředků spadají do třídy IIa. ►M5 Pokud nejsou zvlášť určeny pro dezinfekci invazivních prostředků, kdy spadají do třídy IIb. ◄ • Toto pravidlo se nepoužije pro výrobky určené k fyzikálnímu čištění zdravotnických prostředků, které nejsou kontaktními čočkami. 14.05.2024 Biofyzika 101 Demonstrace zdravotnických prostředků, speciální požadavky Kdo může provádět instruktáž ke zdravotnickým prostředkům? Novela zákona č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, v § 61, odst. 2 uvádí: „Instruktáž může provádět pouze osoba, která na základě odpovídajícího vzdělání, praktických zkušeností a proškolení výrobcem nebo jím pověřenou osobou, popřípadě zplnomocněným zástupcem daného výrobce nebo jím pověřenou osobou, poskytuje dostatečnou záruku odborného provádění instruktáže o správném používání daného zdravotnického prostředku. Poskytovatel zdravotních služeb, který používá tyto zdravotnické prostředky, je povinen zajistit provedení instruktáže pracovníků, kteří jsou určeni k jejich používání či obsluze.“ Z uvedeného vyplývá, že okruh osob, které mohou instruktáž provádět se podle výše uvedené citace § 61 odst. 2 rozšířil o osobu pověřenou výrobcem, popřípadě zplnomocněného zástupce daného výrobce nebo jím pověřenou osobu. Osoby, které mohou provádět instruktáž jsou tedy: • Osoba proškolená výrobcem • Osoba proškolená osobou pověřenou výrobcem • Osoba proškolená zplnomocněným zástupcem daného výrobce • Osoba proškolená osobou pověřenou zplnomocněným zástupcem daného výrobce 14.05.2024 Biofyzika 102 Aktivní ZP • Podle § 2 odst. 4 ZoZP rozumí zdravotnický prostředek, jehož činnost je závislá na zdroji elektrické nebo jiné energie, která není přímo dodávána lidským organismem nebo gravitací. Je poskytovatel zdravotních služeb povinen zajistit instruktáž k implantabilnímu zdravotnickému prostředku, který není aktivní, a ke zdravotnickým prostředkům rizikové třídy IIb a III, které nejsou aktivními zdravotnickými prostředky? • Pokud výrobce nestanovil, že osoba obsluhující implantabilní zdravotnický prostředek, který není aktivní, a zdravotnický prostředek rizikové třídy IIb nebo III, který není aktivní, musí absolvovat instruktáž, není poskytovatel zdravotních služeb v souladu s § 61 ZoZP povinen instruktáž zajistit. 14.05.2024 Biofyzika 103 Návod k použití ZP Mohu používat ZP, pokud nemám k dispozici český návod k použití? • Ustanovení § 60 zákona č. 268/2014 Sb. uvádí, že „Poskytovatel zdravotních služeb je povinen zajistit, aby byl uživateli dostupný návod k použití zdravotnického prostředku v českém jazyce a informace, které se vztahují k jeho bezpečnému používání; povinnost zajištění dostupnosti návodu k použití neplatí u zdravotnického prostředku rizikové třídy I nebo IIa, u něhož výrobce stanovil, že jej není třeba pro bezpečné používání zdravotnického prostředku“. • V případě, že poskytovatel nebude moci zajistit, aby byl návod k použití v českém jazyce uživateli dostupný, nelze ZP při poskytování zdravotních služeb používat. Zákon č. 268/2014 Sb. v tomto nepřipouští žádnou výjimku, tedy ani pro ZP dodané před rokem 2000. Lze tedy dovodit, že povinnost poskytovatele zdravotních služeb zajistit návod k použití ZP v českém jazyce se vztahuje na všechny ZP vyjma těch, u nichž výrobce stanovil, že jej není pro bezpečné použití třeba. 14.05.2024 Biofyzika 104 Opakované použití jednorázových ZP Je možné použít zdravotnické prostředky pro jedno použití po jejich resterilizaci / reprocessingu? Není. V případě opakovaného použití zdravotnického prostředku pro jedno použití dochází kromě porušení § 59 zákona č. 268/2014 Sb., i k závažnému porušení zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. Nejsou dodrženy podmínky stanovené prováděcím předpisem – vyhláškou č. 306/2012 Sb., příloha 3 „opakovaně používané zdravotnické prostředky se dezinfikují, čistí a sterilizují podle návodu výrobce. Jednorázové pomůcky se nesmí opakovaně používat ani po jejich sterilizaci; “. Legislativní změny v této oblasti však mohou přijít v souvislosti s připravovaným evropským předpisem (evropským nařízením), týkajícím se zdravotnických prostředků. 14.05.2024 Biofyzika 105 Proškolení k používání ZP Jaké náležitosti by měl obsahovat doklad o proškolení výrobcem nebo jím pověřenou osobou, popřípadě zplnomocněným zástupcem daného výrobce nebo jím pověřenou osobou, pro osobu provádějící instruktáž dle § 61 odst. 2 zákona č. 268/2014 Sb.? Z ustanovení § 61 vyplývá, že z dokladu by mělo být jasné, že se jedná o proškolení v oblasti instruktáže, že proškolení bylo poskytnuto výrobcem nebo jím pověřenou osobou, popřípadě zplnomocněným zástupcem daného výrobce nebo jím pověřenou osobou. Vhodné je uvádět: – identifikační údaje ZP, pro které bylo provedeno proškolení – identifikace výrobce (název, obchodní firma výrobce) – datum, kdy bylo proškolení provedeno, – jméno osoby, která proškolení provedla, (včetně podpisu) – jméno osoby, která absolvovala proškolení, – informace o rozsahu provedeného proškolení (jaké činnosti a čeho se proškolení týkalo) 14.05.2024 Biofyzika 106 Instalace ZP Kdo a jak může instalovat zdravotnický prostředek u poskytovatele zdravotních služeb? Ustanovení § 59 odst. 1 písm. d) ZoZP stanoví, že Poskytovatel zdravotních služeb je povinen zajistit, aby při nakládání se zdravotnickým prostředkem byla dodržována pravidla podle § 45 odst. 2 přiměřeně. V ustanovení § 45 odst. 2 písm. a) ZoZP se pak zmiňuje nutnost nakládání se zdravotnickým prostředkem v souladu s návodem k použití a dalšími pokyny výrobce. Z výše uvedeného vyplývá, že tato povinnost se vztahuje přiměřeně i na poskytovatele zdravotních služeb. Při instalaci, jako jednoho z úkonů předcházejících používání ZP, je tedy nutné, aby se ZP bylo nakládáno v souladu s jeho návodem k použití a dalšími pokyny výrobce, tj. pokud výrobce uvede požadavky vztahující se k instalaci ZP (např. specifikaci osoby, která může instalaci ZP provádět), je nutné jeho pokyny v rámci nakládání se ZP, tedy při instalaci, respektovat. 14.05.2024 Biofyzika 107 Překlady návodů k použití ZP • Distributor/Dovozce smí distribuovat a dovážet na trh České republiky pouze zdravotnické prostředky (dále též „ZP“) s návodem k použití v českém jazyce, které má zajistit přímo výrobce ZP. • V praxi je však běžné, že výrobce návod nepřeloží a autorizuje k překladu návodů přímo distributora/dovozce. • Distributor/dovozce má tak od výrobce doklad, kde je psáno, že jej výrobce autorizuje k překladu a úpravě návodů. 14.05.2024 Biofyzika 108 … a ještě k jazyku návodům k použití ZP Lze místo návodu k zdravotnickému prostředku mít návod ve slovenském jazyce? Jedná se o starší přístroj, jiný návod k němu není a slovensky všichni rozumí. • Ne. Zákon č. 268/2014 Sb. v § 60 odst. 1 explicitně požaduje po poskytovateli zdravotních služeb zajištění návodu v českém jazyce. • Dále pak v § 59 se píše, že poskytovatel zdravotních služeb nesmí používat zdravotnický prostředek při poskytování zdravotních služeb, jestliže nemá k dispozici návod k použití v českém jazyce; tato podmínka nemusí být splněna u zdravotnického prostředku rizikové třídy I nebo IIa, u něhož výrobce stanovil, že jej není třeba pro bezpečné používání zdravotnického prostředku. • Z výše uvedeného je tak zřejmé, že návody ke zdravotnickým prostředkům musí být vždy v jazyce českém. 14.05.2024 Biofyzika 109 Zdravotnické elektrické obvody Zdravotnické elektrické rozvody • Bezpečná energie pro všechny elektrické přístroje • Bezpečnostní a provozní parametry → standardy • ČSN 33 2140 Elektrický rozvod v místnostech pro lékařské účely • ČSN 34 1720 Zdravotnická rentgenová pracoviště • ČSN 36 0082 Umělé osvětlování ve zdravotnických zařízeních • Z principu musí norma pro elektrické rozvody navazovat na obecně platnou normu a vhodným způsobem ji modifikovat pro potřeby zdravotnictví. • ČSN 33 2140 doplněn textem z budoucí normy pro elektrické rozvody ČSN 33 2000- 7-710. • TNI 33 2140 doplňují nové informace pro uživatele z oblasti elektrických rozvodů v místnostech pro lékařské účely a obsahují řešení odpovídající poznání v oboru po roku 2000. 14.05.2024 Biofyzika 111 Zdravotnické elektrické rozvody – požadavky 1. Ochrana proti přímému elektrickému nebezpečí Ohrožení nebezpečným dotykovým napětím (ochrana před úrazem elektrickým proudem). 2. Ochrana proti nepřímému elektrickému nebezpečí Ohrožení způsobené přerušením dodávky elektrické energie, výbuchem, požárem, nebezpečnými účinky statické elektřiny a elektromagnetickým rušením citlivých zdravotnických přístrojů. Oblast použití normy TNI 33 2140 • nemocnice, kliniky a polikliniky (i mobilní), • sanatoria, domovy pro seniory, pečovatelské ústavy, • ordinace praktických lékařů a stomatologů, • jiná ambulantní zařízení (pracovní a sportovní lékařství) 14.05.2024 Biofyzika 112 Zdravotnické elektrické rozvody – základní podmínky • Ochrana před nebezpečným dotykovým napětím musí ve všech místnostech zdravotnických zařízení vyhovovat ČSN 33 2000-4-41. • V místnostech pro lékařské účely musí být použity rozvodné soustavy TN-S, TT nebo IT. • Zásuvkové vývody musí být umístěny tak, aby bylo možné připojit zdravotnické přístroje bez prodlužovacích šňůr a rozboček. • Rozváděč zdravotnického oddělení je posledním bodem, ve kterém může dojít ke změně rozvodné soustavy TN-C na TN-S, nesmí být ale umístěn v místnosti pro lékařské účely. • Pro zdravotnické prostory musí být napájení elektrickou energií bezpečné, spolehlivé a kvalitní i v mezních situacích. Vodič PEN v rozvodné soustavě TN-C musí mít průřez minimálně 10 mm2. 14.05.2024 Biofyzika 113 Zdravotnické elektrické rozvody – definice • Zdravotnický prostor – prostor určený ke stanovení diagnózy, pro léčení (i kosmetické), sledování a péči o pacienty. K zajištění ochrany pacientů před možnými elektrickými nebezpečími musí být v lékařských prostorech použita doplňující ochranná opatření v závislosti na poskytované péči (podle terapie nebo diagnózy). Podle způsobu používání zdravotnických prostor jsou prostory rozděleny do skupin 0, 1 nebo 2 pro jednotlivé zdravotnické postupy. • Pacient – živá bytost (osoba nebo zvíře) podstupující zdravotnické nebo dentální vyšetření nebo léčbu. • Elektrický zdravotnický přístroj – určený výrobcem pro diagnostiku, léčení nebo monitorování pacienta nebo detekuje přenos energie do pacienta nebo z něj, má jedno připojení k napájecí síti. • Příložná část – část zdravotnického elektrického přístroje, která při normálním použití přichází nezbytně do fyzického dotyku s pacientem, aby zdravotnický přístroj mohl plnit svoji funkci. 14.05.2024 Biofyzika 114 Zdravotnické elektrické rozvody – definice • Skupina 0 – nejsou použity žádné příložné části, zkrat zdroje nemůže způsobit ohrožení života. • Skupina 1 – prostor, kde při závadě je možné připustit přerušení funkce zdravotnických elektrických přístrojů, aniž by došlo k ohrožení pacienta. Vyšetření nebo ošetření lze opakovat. Příložné části se přikládají zevně nebo uvnitř těla, ale ne na srdci. • Skupina 2 – zdravotnický prostor, kde se předpokládá: – intrakardiální použití příložných částí (operační sál, JIP), – přerušení napájení může ohrozit život pacientů nebo jejich vyšetření, – ošetření není • Klasifikace zdravotnického prostoru musí být provedena ve spolupráci se zodpovědnými pracovníky zdravotnických zařízení, kteří budou elektroinstalaci používat, na základě toho, jaké zdravotnické procedury se budou v prostorech vykonávat a jaké přístroje používat. • Zdravotnický elektrický systém – sestava zdravotnických přístrojů. • Pacientské prostředí – prostor, ve kterém může nastat úmyslný nebo neúmyslný kontakt mezi pacientem a elektrickým zdravotnickým přístrojem nebo mezi pacientem a osobami dotýkajícími se částí zdravotnického elektrického přístroje možné opakovat. 14.05.2024 Biofyzika 115 Zdravotnické elektrické rozvody – definice Pacientské prostředí 14.05.2024 Biofyzika 116 Zdravotnické elektrické rozvody – barevné značení el. zásuvek V místnostech pro lékařské účely se používá několik druhů napájecích systémů, které musí být jednoznačně od sebe odlišeny, protože v důsledku může nesprávné použití způsobit nepříjemnosti, případně i ohrožení zdraví nebo života pacientů. Podle ČSN 33 2140 musí být použita: • Zelená barva – pro připojení zdravotnických i jiných elektrických přístrojů, které musí mít zajištěno nouzové napájení, ale přerušení do 2 minut (což je nejdelší čas, kdy dojde k obnovení napětí na těchto vývodech) neohrozí život nebo zdraví pacientů, neohrozí základní provoz zdravotnického zařízení a nezpůsobí nenahraditelné škody. • Při bezporuchovém provozu jsou tyto zásuvky napájeny ze základního zdroje, při závadě na základním zdroji nebo závadě na přívodu jsou napájeny z hlavního nouzového zdroje. • Nouzovým zdrojem je zpravidla dieselagregát s automatickým startem. Tento zdroj dodává elektrickou energii po celou dobu přerušení napájení ze základního zdroje. • Při písmenovém označení bude použito písmeno D, protože obvody, které mají zajištěno napájení z hlavního nouzového zdroje, se nazývají důležité obvody. 14.05.2024 Biofyzika 117 Zdravotnické elektrické rozvody – barevné značení el. zásuvek • Žlutá barva víčka zásuvek pro zdravotnickou izolovanou soustavu, která se používá pro napájení zdravotnických elektrických přístrojů, jejichž charakter použití vylučuje likvidovat prvou závadu izolace přerušením napájení a tím vypnutí přístroje, protože vyřazení přístroje z provozu by mohlo ohrozit život nebo zdraví pacientů. • Transformátor, použitý pro vytvoření zdravotnické izolované soustavy má primární vinutí napájené z důležitých obvodů. • Závada zdravotnické izolované soustavy je signalizována optickou a akustickou signalizací. • Při písmenovém označení bude použito písmeno Z jako zkratka pro zdravotnickou izolovanou soustavu. • Oranžová barva víčka zásuvek je určena pro vývody velmi důležitých obvodů, což je v principu zdravotnická izolovaná soustava s ještě vyšším stupněm zajištění dodávky elektrické energie, protože primární vinutí jejího ochranného oddělovacího transformátoru je napájeno z UPS, prakticky vždy provozovaného v on-line režimu, tedy bez přerušení napájení připojených přístrojů (podle ČSN 33 2140 maximálně 15 sekund). • Protože nouzový zdroj má omezený výkon a omezenou dobu provozu, mohou být z tohoto typu zásuvek napájeny pouze zdravotnické přístroje, které podporují nebo nahrazují základní životní funkce, nemají zajištěno nouzové napájení jiným způsobem a doba obnovení napětí hlavního nouzového zdroje je pro ně příliš dlouhá. • Při písmenovém označení budou označeny písmenem V, protože obvody s popsaným způsobem zajištění dodávky elektrické energie se nazývají velmi důležité obvody. 14.05.2024 Biofyzika 118 Zdravotnické elektrické rozvody Vývody, určené pro napájení zdravotnických přístrojů musí mít prakticky ve všech případech použitý proudový chránič s citlivostí 30 mA. 14.05.2024 Biofyzika 119 14.05.2024 Biofyzika 120 A) kombinace žlutooranžová 1. Tyto zásuvky povinně použít pro připojení zdravotnických přístrojů (a žádných jiných el. spotřebičů) v: předoperačních a pooperačních místnostech, operačních sálech, operačních sádrovnách, hemodialyzačních odděleních, katetrizační sálech (katetrizace cév a srdečních dutin), místnostech intenzívní péče, odděleních s centrálním sledováním pacientů (lůžkové monitory připojené na centrální monitor), angiografických pracovištích. 2. Doporučeno pro připojení zdrav. přístrojů na pracovištích, kde se provádějí endoskopické výkony, na zákrokových sálech, pro přístroje připojené na katétry zaváděné jinam než do srdečně cévního systému. Jeli možné, preferovat před zásuvkami s jiným značením. 3. Vzhledem k omezenému elektrickému příkonu této napájecí soustavy nepřipojujte zařízení s velkou spotřebou – obvykle jsou to spotřebiče, které nejsou vodivě spojené s pacientem nebo s obsluhou (např. generátory chladu či tepla pro matrace/přikrývky na op. sálech, různé kompresory, chladničky, mrazicí boxy, dočasná výpomocná topidla či chlazení pro úpravu teploty v místnosti apod.). Natož obecné nepřístrojové spotřebiče (mikrovlnné trouby, varné konvice, chlazené zásobníky Beck pitné vody apod.) Žlutá barva značí, že zásuvka poskytuje speciální a zároveň maximální možný stupeň ochrany před úrazem elektrickým proudem, a to i v případě izolační závady na zdravotnickém přístroji. I při takové závadě (oznamované opticky a akusticky) se může práce nerušeně dokončit. Oranžová barva značí, že zásuvka je napájena z centrálního náhradního zdroje elektřiny, který dodává el. proud bez přerušení (tzv. UPS). Přístroje zapojené do této zásuvky „nepoznají“ výpadek ve veřejné elektrovodné síti. B) kombinace žlutozelená Pro připojení přístrojů jak je uvedeno v A-bod 1 nebo A-bod 2, jako druhá volba, pokud nejsou k dispozici zásuvky s barvou žlutooranžová. Opět platí zásada rozumného a nezbytného zatěžování (viz A-bod 3). Žlutá barva viz A Zelená barva značí, že v případě výpadku el. proudu ve veřejné elektrovodné síti začne být zásuvka během 20- 30 sekund napájená z dieselagregátu. Na rozdíl od zálohy typu UPS vznikne tedy prodleva, během níž není v zásuvce napětí. Většina přístrojů obsahuje citlivé počítačové prvky a musí být uváženo, zda po obnově napájení nenastane potřeba opětného startu, resetu apod., což může představovat další zdržení a stress pro obsluhu, případně potřebu přivolat technickou pomoc. Je také třeba počítat s tím, že krátkodobé přerušení proudu v zásuvce nastane v okamžiku, kdy dodávka elektřiny z veřejné sítě se obnoví a dieselagregát se odpojí. C) samotná oranžová nebo oranžová s bílým Vhodné pro přístroje vyžadující elektrické napájení bez přerušení, přitom nespadající do výčtu v A-bod 1, příp. v A-bod 2. Opět platí zásada rozumného a nezbytného zatěžování (viz A-bod 3). 14.05.2024 Biofyzika 121 v zásuvce nastane v okamžiku, kdy dodávka elektřiny z veřejné sítě se obnoví a dieselagregát se odpojí. C) samotná oranžová nebo oranžová s bílým rámečkem Vhodné pro přístroje vyžadující elektrické napájení bez přerušení, přitom nespadající do výčtu v A-bod 1, příp. v A-bod 2. Opět platí zásada rozumného a nezbytného zatěžování (viz A-bod 3). Význam oranžové barvy vysvětlen v A. Pozor, zásuvka neposkytuje žádný zvláštní, zvýšený stupeň ochrany před úrazem elektrickým proudem. D) zelená Vhodné pro přístroje, které by neměly být dlouho bez el. napájení, ale nevadí jim jeho přerušení na 15-20 sekund, přitom nespadající do výčtu v A-bod 1, příp. v A-bod 2. Příkonové omezení není tak silné jako u zásuvek nesoucích žlutou nebo oranžovou barvu a proto lze rozumně a důvodně rozšířit jejich použitelnost na přístroje a zařízení vyjmenovaná v A-bod 3. Význam zelené barvy vysvětlen v B. Pozor, zásuvka neposkytuje žádný zvláštní, zvýšený stupeň ochrany před úrazem elektrickým proudem. E) béžová s bílým rámečkem nebo tmavě šedá Přednostně zdravotnické přístroje na jiných pracovištích než je vyjmenováno v A-bod 1, příp. bod 2. Velmi vhodné pro spotřebiče vyjmenované v A-bod 3. Béžová nebo tmavě šedá barva značí, že zásuvka poskytuje zvýšenou ochranu před úrazem elektrickým proudem. Ale pozor, není ošetřeno proti výpadku napájení z veřejné elektrovodné sítě. F) bílá Normální spotřebiče (případně zdravotnické přístroje na jiných pracovištích než je vyjmenováno v A, bod 1, příp. 2., jestliže není jiná, lepší možnost). Normální stupeň ochrany před úrazem elektrickým proudem (jako v domácnosti, v kanceláři, v denní místnosti personálu apod.). Žádné zálohování nouzovým zdrojem el. proudu při výpadku napájení z veřejné elektrovodné sítě. G) červená nebo bordó s bílým rámečkem nebo červená s klíčem v zásuvkových otvorech Určeno pro počítače (zvýšená ochrana proti rušení elektrickými impulsy). Napájení není zálohováno ani UPS, ani dieselagregátem. Normální stupeň ochrany před úrazem el. proudem. Základy optiky Vnímání zrakových podnětů Světlo a jeho podstata – optika Světlo je částí spektra elektromagnetického záření – optické záření je v rozsahu vlnových délek: • Viditelné 50 % (365–780 nm) • Infračervené 45 % (780 nm–1 mm) • Ultrafialové 5 % (100–365 nm) Geometrická optika Vlnová optika Elektromagnetická optika Kvantová optika 14.05.2024 Biofyzika 123 Oko – optický systém Zobrazení obrazu okolního světa Příjem a zpracování informace Fotony viditelného světla – 380 až 780 nm Fyzikální, fyziologický, psychologický proces Optická a fotochemická cesta primárního obrazu vnějšího světa Informace se dostává do mozku po optické dráze a ve zrakovém centru v mozkové kůře je zpracována 14.05.2024 Biofyzika 124 Anatomie oka 14.05.2024 Biofyzika 125 Bulbus oculi – průměr cca 24 mm Sclera Cornea Conjuctiva Choroidea Retina Corpus ciliare Iris Pupila Lens crystalina Corpus vitreum Nervus opticus Světlocitlivé buňky – fotoreceptory (tyčinky 75–150 mil., slouží k vidění za šera; čípky 3,5–7 mil., slouží k vidění za denního světla) Žlutá skrvna Slepá skvrna Zpracování optické informace Tyčinky a čípky – adaptace oka na světlo • Fotopické (denní) – čípky, citlivost má maximum na 555 nm Při jasu vyšším než 102 cd.dm−2 • Mezopické – při snížené intenzitě, čípky i tyčinky, max. při 509 nm • Skotopické (noční) – tyčinky, ztráta barevného vidění • Při jasu nižším než 10−3 cd.dm−2 Světlolomný aparát – rohovka, čočka, komorová voda, sklivec (vytvoření obrazu) Světlocitlivý aparát – tyčinky a čípky (fotoreceptory) 14.05.2024 Biofyzika 126 Světlolomný aparát – vytvoření obrazu Gullstrandův model oka Při vytváření obrazu musí světelný paprsek projít cestou k sítnici čtyřmi optickými prostředími: • rohovka • komorová voda • čočka • Sklivec Jednotka lomivosti D (m−1) Akomodace oka 14.05.2024 Biofyzika 127 Světločivný aparát – fotoreceptory Tyčinky – funkce Rodopsin (tzv. zrakový purpur) → retinal + opsin – reverzibilní rychlá reakce Při silném osvětlení se mění na retinol – reverzibilní pomalá reakce Avitaminóza A? Čípky – funkce Žlutá skvrna Fotopické vidění, zraková ostrost, intenzita, barva, sytost Trichromatická teorie Barvocit 14.05.2024 Biofyzika 128 Vady oka a jejich korekce Krátkozrakost (myopie) – konkávní čočky (rozptylky) Dalekozrakost (hypermetropie) – spojky Vetchozrakost (presbyopie) – „staré oko“ Astigmatismus – cylindry Poruchy barevného vidění – barva předmětu představuje vjem vznikající souhrou tří jevů: • Barva souvisí s vlastnostmi pozorovaného objektu • Barva souvisí se zdroji osvětlení scény a jejich vlastnostmi • Barva souvisí s mechanismy vnímání člověkem 14.05.2024 Biofyzika 129 • Protanomálie • Deuteranomálie • Protanopie • Deuteranopie • Tritanopie