TĚLNÍ TEKUTINY A JEJICH REGULACE ROZDĚLENÍ VODY V ORGANISMU – PRAVIDLO 60:40:20 60% vody intracelulární tekutina 40% extracelulární tekutina 20% tkáňový mok 15% plazma 5% ZASTOUPENÍ IONTŮ V TĚLNÍCH TEKUTINÁCH SLOVNÍČEK POJMŮ • osmolarita - koncentrace osmoticky aktivních částic – hlavní ionty + glukóza, močovina, proteiny (cca 270 mosmol/l) • osmotický tlak – tlak generovaný osmoticky aktivními částicemi • osmotický gradient – rozdíl osmotických tlaků na obou stranách bariéry • onkotický tlak – osmotický tlak, generovaný bílkovinami MECHANISMY PŘESUNU VODY MEZI ODDÍLY JSOU ROZDÍLNÉ VODA SE POHYBUJE MEZI KOMPARTMENTY VOLNĚ, IONTY ÚPLNĚ NE pohyb vody je určen hydrostatický tlakem (generovaným činností srdce) a osmotickým tlakem • mezi buňkou a tkání osmotickým tlakem • mezi cévou a tkání onkotickým tlakem a hydrostatickým tlakem ionty přes kapilární stěnu probíhají volně přes buněčnou membránu pouze speciálními transportními mechanismy REGULACE OSMOLARITY PROBÍHÁ PŘES OVLIVNĚNÍ VÝDEJE VODY denní vodní bilance příjem – nápoje 1200ml + potrava 1000ml + metabolismus 300 ml výdej – moč 1500 ml + odpařování 800 ml + stolice 200 ml regulace přes ledviny a výdej moči – od 500 ml do 20000 ml osmoreceptory v hypotalamu - ↑osmolarity → ↑produkce ADH → zvýšení resorbce vody ve sběracím kanálku ↑osmolarity → ↑pocitu žízně REGULACE OBJEMU ECT PROBÍHÁ OVLIVNĚNÍM VÝDEJE Na+ objem ECT je monitorován volumoreceptory (vysokotlaké, nízkotlaké) regulace probíhá pomaleji než přes osmoreceptory míru resorbce Na+ ovlivňuje: • aldosteron – zvýšená resorbce Na v distálním kanálku • sympatikus – zvýšení jeho tonu – zvýšená resorbce Na+ • ANP (atriální natriuretický peptid) – snížení resorbce Na+, zvýšení GF při větší ztrátě objemu se snižuje uvolňování ADH v hypofýze REGULACE OBJEMU ECT PROBÍHÁ OVLIVNĚNÍM VÝDEJE Na+ REGULACE OSMOLARITY PROBÍHÁ PŘES OVLIVNĚNÍ VÝDEJE VODY LEDVINY A VYLUČOVÁNÍ LEDVINY POMÁHAJÍ UDRŽET STABILITU VNITŘNÍHO PROSTŘEDÍ vylučovací funkce vyloučení konečných produktů metabolismu vyloučení cizorodých látek regulační funkce regulace množství vody a minerálů regulace pH regulace osmolarity regulace krevního tlaku – renin-angiotenzin sekreční funkce erytropoetin, renin, glukóza, klacitriol ZÁKLADNÍ FUNKČNÍ JEDNOTKOU LEDVIN JE NEFRON glomerulus – trs kapilár vtlačený do proximálního tubulu → tenké sestupné raménko Henleovy kličky → tenké vzestupné raménko H.k. → tlusté vzestupné raménko H.k. → distální tubulus → sběrací kanálek délka cca 5 cm funkce glomerulu – tvorba primární moči funkce tubulů – změna množství a složení moči GLOMERULÁRNÍ FILTRACÍ SE TVOŘÍ PRIMÁRNÍ MOČ přes glomerulus se filtruje krev – vzniká primární moč složení stejné jako plazma, bez bílkovin a krvinek 180 l/den, 125 ml/min velikost GF se může měnit změnou filtračního tlaku filtrační tlak závisí na: • krevním tlaku • dilataci či konstrikci přívodní a odvodní cévy klubíčka • změnou koncentrace bílkovin v plazmě V TUBULECH SE MĚNÍ MNOŽSTVÍ A SLOŽENÍ MOČI dva děje – tubulární resorbce a tubulární sekrece definitivní moč = glomerulární filtrace – tubulární reabsorpce + tubulární sekrece PROXIMÁLNÍ TUBULUS ZAJIŠŤUJE HLAVNĚ VSTŘEBÁVÁNÍ VODY resorbce vody – cca 65% vody z primární moči – probíhá za každých okolností (obligatorní resorbce) + ionty a organické látky (glukóza, AMK) sekrece organických kyselin, léků, steroidy, histamin… - v plazmě jsou vázány na bílkoviny, proto nemohou být vyloučeny GF HENLEOVA KLIČKA VÝRAZNĚ OVLIVŇUJE OSMOLARITU MOČI do H.k. vstupuje tekutina stejně osmolární, s přibližně stejným složením jako plazma H.k. je uložena ve výrazně hypertonické dřeni → sestupné raménko je propustné pro vodu → až do ohbí H.k. (20% vody se vstřebá) vzestupná část H.k. je pro vodu neprostupná je prostupná pro ionty (Na+, Cl-, močovina) – aktivní transport → hypertonická dřeň V DISTÁLNÍM TUBULU A SBĚRACÍM KANÁLKU JE RESORBCE FAKULTATIVNÍ do distálního tubulu se dostává hypotonická tekutina sekrece je řízena hormonálně antidiuretický hormon (ADH) – vyplavuje se z hypofýzy jako reakce na ↑ osmolaritu plazmy a podporuje otevření akvaporinů v d.t.a s.k. → zvýšení resorbce vody aldosteron – hormon kůry nadledvin – při ↓ objemu plazmy stimuluje resorbci Na+ a tím i vody CELKOVÉ DENNÍ MNOŽSTVÍ DEFINITIVNÍ MOČI JE CCA 1200 ML sběrací kanálek → kalich → ledvinová pánvička → močovod → močový měchýř kapacita močového měchýře – 250 ml, poté nucení k močení močení – míšní reflexní děj, který lze ovlinit vůlí (do určité míry) ACIDOBAZICKÁ ROVNOVÁHA O pH ROZHODUJE ZEJMÉNA KONCENTRACE H+ IONTŮ • střední pH 7,4 • fyziologické rozmezí 7,37 – 7,42 • poruchy metabolismu, propustnost membrán, poruchy rozložení elektrolytů • pod 7 a nad 7,7 – smrt • rovnováha mezi tvorbou a vylučováním kyselých a zásaditých látek 3 MECHANISMY UDRŽUJÍ OPTIMÁLNÍ pH • pufry (nárazníky v tělních tekutinách) – reagují okamžitě • plíce – reaguje do 1 dne • ledviny – reaguje do týdne CO JE TO PUFR? • látka, která má schopnost vázat či uvolňovat H+ • slabá kyselina + sůl této kyseliny • nejvýznamnější je bikarbonátový pufr (60% pufrovací kapacity) • silná kyselina uvolňuje velké množství H+ • H+ reaguje s HCO3 - za vzniku slabé kyseliny H2CO3 • silná kyselina se mění na slabou kyselinu a koncentrace H+ neroste moc silně • platí i naopak: OH- reaguje se slabou kyselinou H2CO3 a zvyšuje se koncentrace slabší zásady HCO3 - PUFROVÝCH SYSTÉMU JE VÍCE • hemoglobin - pufruje H+ během přenosu CO2 do plic (35% pufrovací kapacity) • fosfátový pufr – významná role uvnitř bb a v ledvinách • bílkovinný pufr – i bílkoviny mohou vázat volné H+ ionty, málo významný výhoda pufrů – nastupují rychle nevýhoda – při velkých odchylkách mají nedostatečnou kapacitu POKUD NESTAČÍ PUFRY, NASTUPUJÍ PLÍCE acidóza → zvýšení ventilace → ↓ pCO2 → ↑pH alkalóza → snížení ventilace → ↑ pCO2 → ↓pH POKUD ZKLAMOU PLÍCE, ZAPOJÍ SE LEDVINY při acidóze • zpětná resorbce bikarbonátu • vyloučení nadbytku vodíkových iontů • doplnění spotřebovaného bikarbonátu v pufru jeho novotvorbou ZÁVĚREM MŮŽEME ŘÍCI: metabolické poruchy se kompenzují dýcháním respirační poruchy se kompenzují metabolickými mechasnismy respirační kompenzace nastupuje do 1 dne renální do týdne SENZORICKÉ SYSTÉMY SOMATICKÝ SYSTÉM PRACUJE S INFORMACEMI Z KŮŽE, ŠLACH A SVALŮ systém povrchové kožní citlivosti – kůže, podkoží, sliznice mechanický systém – mechanoreceptory – dotyk, tlak, lechtání, vibrace percepce tepla a chladu – termoreceptory – teplota okolí i jádra, registruje relativní změnu teploty percepce bolesti – nociceptory, algoreceptory bolest je nepříjemný senzorický a emoční zážitek, spojený s hrozícím či skutečným poškozením tkáně SOMATICKÝ SYSTÉM PRACUJE S INFORMACI Z KŮŽE, ŠLACH A SVALŮ systém hlubokého čití – svalová, šlachová a kloubní komponenta informuje o momentálním stavu pohybového aparátu receptorem je svalové vřeténko – zjišťuje napětí svalu, měří asi 2mm, tvořeno modifikovanými svalovými vlákny, tkáňovým mokem a vlastní motorickou inervací šlachové vřeténko má podobnou stavbu VISCERÁLNÍ SYSTÉM JE VYBAVEN 4 TYPY RECEPTORŮ viscerální neboli interoceptivní systém – interoreceptory mechanoreceptory – změny tlaku v dutých orgánech a napětí stěn chemoreceptory – přítomnost chemických látek v dutinách, tkáních, cévách termoreceptory – udržování stálé tělesné teploty osmoreceptory – změny osmotického tlaku tělních tekutin ZRAKOVÝ SYSTÉM RECEPTIVNÍ ELEMENTY JSOU UMÍSTĚNY V SÍTNICI 3 vrstvy spodní – štíhlé tyčinky a tlusté čípky střední – bipolární buňky vrchní – gangliové bb horizontálně vše propojují podpůrné buňky TYČINEK JE O MNOHO VÍCE NEŽ ČÍPKŮ čípky – percepce barev a tvarů předmětů, maximum ve žluté skvrně tyčinky – percepce intenzity světla, 20x více než čípků (120 milionů) zrakový nerv má cca 1 milion vláken → zhuštění zrakové informace vede informaci do týlního laloku SVĚTELNÁ ENERGIE SE MĚNÍ V CHEMICKOU fotopigmenty jsou stabilní ve tmě při absorbci světla mění strukturu a způsobí vzruch v tyčinkách je rodopsin – skotopické vidění za šera v čípcích jsou 3 fotopigmenty pro různé vlnové délky – fotopické vidění za světla ZRAKOVÝ ORGÁN MÁ VYSOKOU ADAPTABILITU při silném osvětlení se snižuje výrazně citlivost během pár vteřin při slabém se citlivost zvyšuje, maximum až po 40 minutách citlivost se mění až o 6 řádů! AKOMODACE JE SCHOPNOST OKA ZOBRAZIT BLÍZKÉ PŘEDMĚTY na sítnici se ostře zobrazí předměty cca 5 m vzdálené, pro bližší se musí změnit optická mohutnost oka ciliární sval - při pohledu do dálky je ochablý a čočka oploštělá při pohledu do blízka se reflexně stáhne a čočka vyklene SLUCH A ROVNOVÁHA SLUCH ZEVNÍ UCHO TVOŘÍ BOLTEC A ZVUKOVOD • zachycení a usměrnění zvukových vln k bubínku • u zvířat je boltec pohyblivý • u člověka jsou svaly boltce zakrnělé STŘEDNÍ UCHO PŘENÁŠÍ VLNĚNÍ ZE VZDUŠNÉHO PROSTŘEDÍ DO KAPALNÉHO • středoušní kůstky kladívko, kovadlinka, třmínek • pohyblivé, přenos energie beze ztráty • při odstranění kůstek poklesne vzdušné vedení o 40 dB • i funkce ochranná – absorpce přebytečné energie • stejná funkce středoušních svalů, zvyšují napětí blány bubínku a oválného okénka RECEPTOROVÉ BUŇKY JSOU UMÍSTĚNY V HLEMÝŽDI vibrace třmínku rozechvívají membránu oválného okénka → šíření do perilymfy → vibrace bazální ploténky → dráždění smyslových buněk vzdušné vedení - zvuk se šíří přes střední ucho kostní vedení – přes kosti lebky – méně efektivní sluchový nerv vede vzruchy do horní části spánkového laloku DÍKY PÁRU UŠÍ UMÍME ZDROJ ZVUKU LOKALIZOVAT rozdíl v intenzitě sluchového vjemu mezi pravým a levým uchem časový posun mezi dopadem zvukové vlny na pravé a levé ucho lehčí je určit odchylku od střední roviny než v rovině sagitální VESTIBULÁRNÍ SYSTÉM DÁVÁ MOZKU INFORMACI O PŮSOBENÍ GRAVITACE 3 části - utrikulus, sakulus, 3 polokruhové kanálky utrikulus a sakulus – registrace lineárního zrychení vertikální (výtah – sakulus) horizontální (auto, běh – utrikulus) polokruhové kanálky – registrace rotačního zrychlení nejvíce je drážděný ten kanálek, který je nejblíže k rovině rotace VESTIBULÁRNÍ SYSTÉM JE ÚZCE SPOJEN S DALŠÍMI SENZORICKÝMI SYSTÉMY vlákna ze statokinetického čidla se bohatě přepojují v prodloužené míše, retikulární formaci, v jádrech okohybných nervů, mozečku, thalamu přesná korová projekce není známa somatický senzorický systém + zrakový systém + vestibulární systém podává ucelenou informaci a poloze těla CHUŤ A ČICH RECEPTOREM CHUTI JSOU CHUŤOVÉ POHÁRKY V JAZYKU jsou drážděny jen látkami, rozpustnými v tekutinách (slinách) nerozpustné látky jsou bez chuti 4 základní chuťové kvality + jejich kombinace každá chuť má svůj speciální receptor detekční práh – koncentrace, při které vzniká nespecifická senzace identifikační práh – koncentrace při které identifikujeme chuťovou kvalitu CHUŤ NEJENOM ZPŘÍJEMŇUJE PŘÍJEM POTRAVY • rozhodnutí o tom, zda potravu přijmout (zejména u zvířat) • nepodmíněné reflexy – produkce a složení trávicích šťav • další metabolické jevy - zvýšení glykémie po stimulaci sladkým jídlem, pocení při příjmu tekutiny v teplé místnosti, zvýšení respiračního kvocientu ihned po požití cukrů RECEPTORY ČICHU JSOU UMÍSTĚNY V HORNÍ ČÁSTI NOSNÍ DUTINY dráždění plynnými látkami rozpuštěnými v hlenu → suchá sliznice špatně podněty přenáší identifikační čichový práh – koncentrace plynné látky, při které subjekt pozná druh pachu významná je adaptace - postupná snížení citlivosti při déletrvajícím podnětu FUNKCE ČICHU JE LEHCE OPŘEDENA TAJEMSTVÍM u živočichu důležitá úloha u získávání potravy a partnera u člověka výběr potravy, sekrece slin, trávicích šťáv silný emoční náboj - pach → vůně nebo zápach NEUROEFEKTORY EFEKTORY JSOU ORGÁNY, KTERÉ REAGUJÍ NA ZMĚNY VNĚJŠÍHO PROSTŘEDÍ efektory – svaly a žlázy neuroefektory – neurony, které přivádějí vzruchy z CNS k efektoru systém exteromotorický – chování organismu vůči vnějšímu prostředí (ovládání kosterního svalstva) systém interomotorický (vegetativní, autonomní)– udržení homeostázy (ovládání hladkého svalstva, žláz) EXTEROMOTORICKÝ SYSTÉM OVLÁDÁ KOSTERNÍ SVALSTVO míšní motoneuron nebo motoneuron hlavového nervu → nervosvalová ploténka (synapse) → sval motorická jednotka = skupina svalových vláken stejného typu, ovládaná jedním motoneuronem čím jemnější pohyb, tím menší motorická jednotka REFLEX JE ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ČINNOSTI NEUROEFEKTORU receptor → aferentní vlákna do CNS → spojení mezi vlákny → eferentní vlákna spojující CNS a efektor monosynaptické, polysynaptické proprioceptivní reflex – spojení svalu s míchou svalové vřeténko → dostředivé vlákno → míšní alfamotoneuron → jeho axon končící v nervosvalové ploténce uplatňuje se nejvíce u svalů působící proti gravitaci (posturální svaly) VOLNÍ MOTORIKA VYCHÁZÍ Z MOTORICKÉ KOROVÉ OBLASTI podstatná část jakéhokoliv úmyslného pohybu je mimovolní!! korová oblast v prececentrální oblasti → pyramidový a extrapyramidový systém pyramidový systém – přesné, cílené pohyby, fylogeneticky mladší extrapyramidový systém – řízení svalového tonu a vzpřímeného postoje složitý systém, napojený na bazální ganglia, útvary v mozkovém kmeni, mostu a prodloužené míše INTEROMOTORICKÝ SYSTÉM OVLÁDÁ HLADKÝ A SRDEČNÍ SVAL A ŽLÁZY základní vlastností hladkého svalu je automacie – schopnost se rytmicky stahovat i bez působení zevního podnětu CNS je přesto řídí – zesiluje či zeslabuje autonomní aktivitu prostřednictvím vegetativního nervového systému nejsou přítomny nervosvalové ploténky (synapse v průběhu) parasympatikus – mediátor acetylcholin (cholinergní typ přenosu) sympatikus – mediátor adrenalin (adrenergní typ přenosu) VEGETATIVNÍ SYSTÉM ÚZCE SPOLUPRACUJE SE SOMATICKÝM A ENDOKRINNÍM SYSTÉMEM sympatikus – udržuje napětí, stres, pohotovost k útoku, obraně parasympatikus - uvolnění, relaxace, trávení pomáhá udržovat homeostázu (dynamickou rovnováhu vnitřního prostředí) hypotalamus koordinuje činnost všech tří soustav – cestou přímou – nervovou, nebo humorální (přes žlázy s vnitřní sekrecí) PŘÍKLADY PŮSOBENÍ VEGETATIVNÍHO SYSTÉMU NA EFEKTORY GIT PASY ↑ motility a sekrece SY ↓ motility a sekrece plíce PASY zúžení bronchů SY relaxace bronchů tepny SY dilatace svaly PASY dilatace GIT, kůže srdce PASY ↓ frekvence a kontraktility SY ↑ frekvence, kontraktility HORMONÁLNÍ SYSTÉM HORMONY JSOU CHEMIČTÍ POSLOVÉ regulátory fyziologických pochodů v organismu hormony endokrinní – šíří se krví parakrinní – difúzí autokrinní – hormon působí na buňku, která ho vytvořila deriváty tyrosinu – hormony štítné žlázy a dřeně nadledvin steroidy – kůra nadledvin, vaječníky, varlata proteiny - hypofýza, slinivka břišní, příštítná tělíska, hypotalamus FORMA TRANSPORTU V KRVI ZÁVISÍ NA SLOŽENÍ HORMONU steroidní hormony a hormony štítné žlázy nerozpustné ve vodě → musí být navázané na bílkovinné nosiče snadno však přechází přes buněčné membrány ostatní hormony nepotřebují nosič, ale v membráně nutný receptor hormony působí cíleně a specificky - na jednoznačně vymezené struktury a jejich účinek nelze nahradit jinou endogenní látkou vysoká účinnost – koncentrace v řádech nmol SEKRECE HORMONU MUSÍ BÝT PŘÍSNĚ REGULOVÁNA jednoduchá zpětná vazba – regulovaná veličina je sama regulátorem sekrece hormonů (glykémie – inzulin/glukagon) složitá zpětná vazba – koncentrace samotného hormonu je regulovanou veličinou (tyroxin – tyreotropin – tyreoliberin zpětná vazba pozitivní (produkce hormonu se zvyšuje) negativní (produkce hormonu se snižuje) HYPOTALAMO-HYPOFYZÁRNÍ SYSTÉM JE KOORDINÁTOREM HUMORÁLNÍ REGULACE hormony hypotalamu ovlivňující přední lalok hypofýzy (hypofyzotropní hormony) adrenokortikotropin stimulující hormon prolaktin inhibující hormon tyreotropin stimulující hormon gonadotropiny stimulující hormon somatotropin stimulující hormon, somatotropin inhibující hormon hormony hypotalamu ovlivňující zadní lalok hypofýzy oxytocin a antidiuretický hormon – přesun přes nervová vlákna do hypofýzy → uvolnění do krve dle potřeby HORMONY PŘEDNÍHO LALOKU HYPOFÝZY JSOU TROPINY tyreotropin – stimuluje syntézu hormonů štítné žlázy adrenokortikotropní hormon – stimulace hormonů kůry nadledvin somatotropin – stimulace proteosyntézy a zrychlování růstu hormon stimulující folikuly – spermatogeneze a růst ovariálních folikulů luteinizační hormon – produkce testosteronu, stimulace ovulace, estrogenů a progesteronu prolaktin – syntéza mléka v mléčné žláze zadní lalok – jen „přeprodává“ hormony z hypotalamu ADH – zvyšuje rebsorpci vody v ledvinách, vazokonstrikce, ↑ TK oxytocin – ejekce mléka a kontrakce dělohy na konci těhotenství ŠTÍTNÁ ŽLÁZA UDRŽUJE METABOLISMUS „VE SPRÁVNÝCH OTÁČKÁCH“ • tyroxin T4 a trijodtyronin T3 • účinek stejný, ale T3 je 4x účinnější, T4 má delší účinek • T4 93%, T3 7% • potřebují jód k syntéze • regulace systémem složité zpětné vazby přes tyreotropin a tyreotropin stimulující hormon ŠTÍTNÁ ŽLÁZA UDRŽUJE METABOLISMUS „VE SPRÁVNÝCH OTÁČKÁCH“ • kalorigenní účinek – zvyšují potřebu O2 v tkáních • stimulace resorbce sacharidů, stimulace glukoneogeneze • podpora lipolýzy, zmenšují zásoby tuku, snížení hladiny cholesterolu v krvi • podpora motility střev • zvyšuje dráždivost nervových struktur • zvýšení srdeční frekvence, zvýšení kontraktility • potenciace účinků inzulínu, adrenalinu, glukokortikoidů kalcitonin – snížení zpětné resorbce vápníku v ledvinách a podporuje ukládání v kostech → snížení kalcémie PŘÍŠTÍTNÁ TĚLÍSKA VYLUČUJÍ PARATHORMON hormon bílkovinné povahy – zvyšuje hladinu kalcémie (2,25-2,75 mmol/l) 1. zvýšenou resorpcí z kostí 2. zvýšení resorpce v ledvinách 3. zvýšená resorpce ve střevě cestou přes kalcitriol – vitamín D opačný účinek než kalcitonin regulace – jednoduchá zpětná vazba NADLEDVINA MÁ KŮRU A DŘEŇ hormony kůry nadledvin jsou nezbytné pro život – mineralokortikoidy, glukokortikoidy, androgeny hormony dřeně nadledvin usnadňují řešení stresových situací – adrenalin, noradrenalin, dopamin DŘEŇ NADLEDVIN PRODUKUJE KATECHOLAMINY sekrece je výhradně řízena nervovým systémem nedostatek se klinicky neprojeví stejný účinek jako dráždění sympatiku adrenalin • ↑ SF, kontraktility, SV, TK (systolické složka) • vasodilatace v kosterních svalech a játrech, vasokonstrikce kůže, střevo • celková rezistence poklesne • brání poklesu glykémie - glykogenolýza ve svalech a játrech – zdroj energie, tlumí produkci inzulinu • lipolýza v tukové tkání – zdroj energie noradrenalin – vasokonstrikce, ↑periferní rezistence, TK (diastolická složka) KŮRA NADLEDVIN PRODUKUJE STEROIDNÍ HORMONY mineralokortikoidy, glukokortikoidy, androgeny aldosteron (mineralokortikoid) – hospodaření se sodíkem a draslíkem → stabilita objemu tělních tekutin působí na distální tubulus a sběrací kanálky ↑resorbci Na+ (a tím i vody osmózou) a sekreci K+ NEJÚČINNĚJŠÍ GLUKOKORTIKOID JE KORTIZOL kortizol – ovlivnění intermediárního metabolismu všech živin pod kontrolou ACTH z hypofýzy a adrenokortikotropin stimulujícího hormonu z hypotalamu • ↑ hladinu glukózy v krvi (snížení sekrece inzulinu, ↓ využití glukózy ve svalech, stimuluje tvorbu glukózy a glykogenu v játrech • ↑ lipolýzu • ↓tvorba bílkovin a urychlení jejich rozpadu • tlumí imunitní funkce • výrazně potlačuje projevy zánětu a alergie – neřeší příčinu! • pomáhá organismu se vyrovnat se stresovou situací K ČEMU JE DOBRÝ STRES? stres je běžnou součástí života stresor – faktor, který vyvolává stres poplachová reakce – příprava na boj, vyplavení katecholaminů z dřeně nadledvin + aktivace kůry nadledvin a sekrece kortizolu adaptační fáze – navyšování produkce kortizolu – maximální odolnost fáze vyčerpání – vyčerpání energetických zdrojů, narušení homeostázy, poruchy imunitního systému, somatická onemocnění stres je fyziologická reakce s potenciálně patologickými následky NEJDŮLEŽITĚJŠÍM HORMONEM SLINIVKY JE INZULIN inzulin 70%, glukagon 20% inzulin • produkován B bb pankreatu • sekrece startuje při glykémii nad 5,5 mmol/l • jediný hormon snižující hladinu glukózy a nabízí ji tkáním • cílové tkáně – svaly, játra, tuková tkáň • rychlý účinek - ↑ transportu glukózy, AMK a draslíku do bb • středně rychlý – stimulace proteosyntézy a syntézy glykogenu v játrech • zpožděný – stimulace lipogeneze • „hormon nadbytku“ GLUKAGON MÁ OPAČNÉ ÚČINKY NEŽ INZULIN sekrece při hypoglykémii vyvovává glykogenolýzu – rozpad glykogenu v játrech a uvolnění glukózy do oběhu aktivace glukoneogenze – tvorba glukózy z AMK, kys.mléčné a glycerolu tuková tkáň – lipolýza – štěpení tuků na glycerol a mastné kyseliny REPRODUKCE POHLAVÍ JE DÁNO GENETICKY přítomnost pohlavních chromozomů XX (žena), XY (muž) období dospívání → období pohlavní zralosti → menopauza, andropauza menopauza – hormonálná změny, ukončena reprodukční schopnost andropauza – hormonální změny, reprodukční schopnost zachována SPERMIE SE TVOŘÍ CELÝ ŽIVOT funkce mužského reprodukčního systému • produkce pohlavních buněk • vylučování pohlavních hormonů • pohlavní spojení spermatogeneze – varlata (Sertoliho buňky), dozrávají v nadvarleti spermatogonie → spermatocyty → spermatidy → spermatozoa (spermie) TESTOSTERON JE HLAVNÍ MUŽSKÝ POHLAVNÍ HORMON testosteron se tvoří v Leydigových bb ve varlatech • vývoj mužského genitálu a sestup varlat • v dospívání růst zevního genitálu, sekundární pohlavní znaky • anabolické účinky • zvětšuje objem kostní hmoty • stimuluje sekreci erytropoetinu • vznik akné ŽENSKÝ POHLAVNÍ SYSTÉM TOHO MUSÍ ZVLÁDNOUT VÍCE produkce pohlavních bb, pohlavních hormonů, zajišťuje pohlavní spojení, zajišťuje vývoj nového jedince menstruační cyklus – 3 fáze 1.fáze – menstruační (deskvamační) – povrch nekrotické sliznice je odstraněna spolu s menstruační krví (1-5 dní) 2. fáze – proliferační (preovulační) – obnova sliznice, vliv estrogenů, končí ovulací 3.fáze – sekreční (luteální) – příprava na implantaci vajíčka, sliznice se vybavuje žlázkami, glykogenem (progesteron) NOVOROZENEC JIŽ MÁ VŠECHNY POHLAVNÍ BB VYTVOŘENÉ 7 milionů primordiálních folikulů, do puberty se redukují na 300 000, v pubertě se tvoří primární folikuly v období zralosti žena vyprodukuje 500 zralých oocytů na začátku cyklu vyzrává 6-12 primárních folikulů, 7.den jediný Graafův folikul, 14.den praská a vajíčko se uvolňuje do dutiny břišní (ovulace)→ vejcovod → děloha Graafův folikul se mění na žluté tělísko, produkuje progesteron → příprava dělohy na těhotenství 4. měsíc je funkčně nahrazeno placentou ESTROGEN A PROGESTERON JSOU NEJDŮLEŽITĚJŠÍ POHLAVNÍ HORMONY estrogen • podporují růst vnitřních i zevních pohlavních orgánů, růst prsou (mlékovody), rozvoj sekundárních pohlavních znaků • iniciují proliferační fázi menstruačního cyklu • snižují hladinu cholesterolu v krvi, snižují aterogenezi gestageny (progesteron) • příprava a udržení těhotenství • snižuje dráždivost dělohy • podporuje sekreční aktivitu mléčné žlázy TĚHOTENSTVÍ TRVÁ 9 KALENDÁŘNÍCH MĚSÍCŮ oplodnění ve střední části vejcovodu 3 dny poté do dělohy, nidace 16.den se začíná tvořit placenta (oddělení krevního oběhu matka/plod) hormony placenty hCG – podporuje činnost žlutého tělíska placentární progesteron, placentární estrogeny hCS – choriový somatomamotropin – růst mléčné žlázy a laktace BĚHEM TĚHOTENSTVÍ SE TĚLO MATKY MĚNÍ • zvětšení dělohy z 60g na 1 kg • vymizení menstruace • překrvení pohlavních orgánů • zvětšení prsů, pigmentace dvorců • zvětšení objemů krve, ↑ SF • změna aktivity GIT, změny psychiky TĚHOTENSTVÍ UKONČUJE POROD • vypuzení plodu s plodovými obaly a placentou z dělohy • trvání několik hodin • stahy dělohy + vědomá aktivace břišního lisu laktace - tvorba a vylučování mateřského mléka mléčnou žlázou prsu kolostrum - mlezivo, po 2 dnech mléko, denní produkce 1,5-2 l optimální složení mateřského mléka do 6. měsíce věku během kojení je zastaven menstruační cyklus