• ETOPEDIE • Jaro2024 • Michaela šedá • sedamichaela@email.cz • Centrum školní podpory • centrumdamie@seznam.cz • Ukončení předmětu • Písemný online test • Když budete aktivní budu ráda, ale hodnotit to nebudu • speciálně pedagogická disciplína zabývající se edukací dětí v riziku a s poruchami emocí a chování • navazuje na vývoj v obecné pedagogice • svými přístupy reflektuje hodnotové a normativní společenské tendence a postoje ve vztahu k očekávanému chování • základním východiskem je kontext kvality života dítěte v riziku poruch chování a s poruchou chování v jeho dospělosti • HISTORICKÝ KONTEXT VÝVOJE ETOPEDIE • pedopatologie – počátky 20. století • výchova mravně vadných • segregace, donucovací prostředky • defektologie – od roku 1948 • nápravná/léčebná pedagogika • mládež obtížně vychovatelná • reedukace, rehabilitace, kompenzace • norma • HISTORICKÝ KONTEXT VÝVOJE ETOPEDIE • součástí psychopedie – od roku 1963 • mládež vyžadující zvláštní péči • následky onemocnění nebo defektu jako příčina PCH • sekundární role etopedie • reedukace, rehabilitace, kompenzace • rozvoj kompetencí • samostatný obor – od roku 1969 • ethos (mrav) • éthos (zvyk) • výchova a vzdělávání • Postavení etopedie v systému pedagogiky • Napadají vás nějaké významné rozdíly mezi etopdedíí a zbytkem? • ETOPEDIE V SYSTÉMU SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY • společné rysy: • usilování o naplnění potenciálu každého jedince • mezioborová spolupráce (nejen s obory pedagogiky, ale i s psychologií, sociologií, medicínou, filozofií, penologií, právem atd.) • odlišnosti: • terminologie – přejímá termíny ze sociologie, psychologie, psychiatrie, práva... • charakter postižení jedince – převažují jedinci se „získaným“ postižením; pro změnu je nutná změna jejich hodnotové orientace • segregační tendence intervence – vyjmutí jedince z jeho přirozeného prostředí jako jedno z intervenčních opatření • Rozdíly v etopedii 1. terminologie 2. charakter postižení, znevýhodnění 3. segregační tendence a intervence • Předmět etopedie • Děti/mladiství bez výraznějších problémů • Děti/mladiství v riziku PCHE • Děti/mladiství s problémy v chování • Děti/mladiství s PCHE • CÍLOVÉ SKUPINY • DĚTI BEZ VÝRAZNĚJŠÍCH PROBLÉMŮ V CHOVÁNÍ • co nejvíce dětí v „běžné populaci“ • pomoci jim, aby tam zůstaly (v tomto ohledu je i „běžná populace“ cílovou skupinou etopedie) • pomoci jim, aby se tam dostaly • praxe spočívá především v preventivních aktivitách • preventivní programy rizikového chování (peer programy...) • eliminace ohrožujících podmínek ve školním prostředí atd. • DĚTI V RIZIKU („AT-RISK YOUTH“) • děti, které ve svém vývoji čelí mnoha rizikům z roviny osobnostní i sociální • znevýhodnění, sociální, zdravotní dispozice • odlišné příležitosti, zkušenosti, kompetence (Kauffman, 2005) • významná je odolnost dítěte vůči faktorům, které jej z vnějšku ohrožují (koncept resilience) • praxe spočívá v preventivních aktivitách, v diagnostice a poradenství • Teorie a praxe etopedie • Praxe v etopedii V rámci prevence – školy Děti bez výraznějších problémů v chování , děti v riziku, děti s PCHE Poradenství a diagnostika V rámci intervence – školy a preventivně výchovná zařízení Děti v riziku + Děti s PCHE Diagnostika, poradenství, dlouhodobé vedení, práce s rodinou • Praxe v etopedii Rehabilitace (resocializace) – šk. Zařízení Pro výkon OV a ÚV – intenzita PCH neumožňuje práci s dítětem v jeho přirozeném prostředí Reedukace, diagnostika, poradenství Etopedie jako vědní obor • Východiska etopedie 1. Osobnostní pojetí - individualizace výuky 2. Bio – psycho – sociální model funkčnosti 3. Perspektivní přístup k dítěti 4. Životní cesta dítěte • 1. Osobnostní pojetí - individualizace výuky • naplnění potenciality každého žáka • žáci s problémy v chování jsou skupinou nejobtížněji vzdělavatelnou ve školách hlavního proudu • úkolem etopedie je zapojení všech do škol hlavního proudu • BIO – PSYCHO – SOCIÁLNÍ MODEL FUNKČNOSTI • postižení jako výsledek vzájemných vztahů mezi zdravotním stavem, osobnostními faktory a externími faktory, ve kterých jedinec žije • nedostatek vzdělání = bariéra dobré kvality života • žáci s PCHE jsou skupinou nejvíce ohroženou vyloučením ze školy, a tím je ohrožována také kvalita jejich života v dospělosti • nedostatečný školní výkon má negativní dopad na sebepojetí • negativní vliv na postoje učitelů a spolužáků • jejich výuka je učiteli považována za obtížnou • projevy v chování jsou považovány za bariéru v efektivním vzdělávání • 2. Bio – psycho – sociální model funkčnosti • Perspektivní přístup • odpovědnost školské praxe za vytváření příležitostí k učení, k posilování kompetencí, k rozvoji profesních dovedností • cíl: podpora dítěte s v jeho aktivním přístupu k vlastnímu vzdělání, aby dosáhlo na svůj vzdělávací potenciál • Životní cesta dítěte • respektování úkolů a rizik socializačního procesu dítěte • využití možností a příležitostí, které dítě dostává ve svém přirozeném sociálním prostředí • Video • Pološero – týrané děti • http://www.ceskatelevize.cz/porady/10318730018-polosero/213562222010003-polosero- jizvy-na-dusi/ • Domácí násilí na dětech • https://www.ceskatelevize.cz/porady/10617868301-z-lasky-nenavist/22256226910/ • Podcast – znásilnění učitelem, týrání otcem • https://open.spotify.com/show/5Wx6CZe2wURLbWCSMEKzfU • Vztah etopedie ke spolupracujícím oborům • Psychologie • Psychiatrie • Penologie • Vývojová psychologie • Pedagogická psychologie • Sociální psychologie • Forenzní psychologie • Pedagogika • Artefiletika • Sociální pedagogika • Penitenciární pedagogika • TRIÁDA RIZIKOVÝCH FAKTORŮ – RIZIKA JAKO BARIÉRA NA CESTĚ K DOSPĚLOSTI • specifika rizikových faktorů • rizikové faktory se na sebe nabalují a jejich negativní působení se umocňuje i s jejich počtem • určité negativní a destruktivní projevy jsou výsledkem rozdílných i propojených skupin rizikových faktorů • rizikové faktory se mohou kombinovat a vzájemně ovlivňovat • TRIÁDA RIZIKOVÝCH FAKTORŮ VE VÝVOJI PORUCHY CHOVÁNÍ • RIZIKA SPOJENÁ S OSOBNOSTÍ DÍTĚTE • váží se na fyzickou, psychickou konstituci a sociální zkušenost • patří sem: • faktory fyzického zdraví – nedonošenost, nízká porodní váha, postižení, nemoc, porodní úraz, chronická onemocnění • faktory vnitřních dispozic – nízká inteligence, obtížný temperament, hyperaktivita, impulzivita • faktory emocionálního zaměření a prožívání – obdiv k násilí, nízká sebeúcta, nedostatek empatie, egocentrismus, neschopnost prožívat štěstí atd. • faktory sociálních kompetencí – slabé vazby, malá schopnost řešit problémy, malé sociální dovednosti • RIZIKA SPOJENÁ S RODINOU DÍTĚTE • základní rizika spočívají v nedostatku „vřelosti – lidského tepla“ • patří sem: • rodinná konstelace – neúplná, početná rodina, nepřítomnost otce, nezletilá matka, dlouhodobá nezaměstnanost rodičů • narušené rodinné prostředí – povaha interakcí v rodině, míra sporů, domácí násilí, disharmonie, negativní interakce s okolím, psychiatrická onemocnění • špatný rodičovský vzor – kriminalita, antisociální chování, zneužívání návykových látek • výchovný styl – nedostatečné vedení nebo naopak tvrdá výchova, nedůslednost nebo přehnané lpění na pravidlech, zanedbávání, týrání, nezájem, odmítání dítěte • RIZIKA SPOJENÁ SE ŠKOLOU • Vstup do školy • školní neúspěch, nepřiměřené nároky, pozice „outsidera“, nedostatek příležitosti k učení • slabá vazba na školu • nevhodné kázeňské prostředky, zaměření na chybu • škodlivá vrstevnická skupina, agrese jako norma • šikana, odmítání vrstevníky, sociální vyloučení nebo izolace • bludný kruh neúspěchu • RIZIKA SPOJENÁ SE SOCIÁLNÍ SÍTÍ A SPOLEČNOSTÍ • odborníci sem řadí: • životní podmínky – socioekonomické znevýhodnění, hustota zalidnění, materiální životní podmínky, místo bydliště • patologické formy chování v okolí – násilí, kriminální činnost v okolí, agrese jako přijatelná reakce na frustraci • kulturní a morální hodnoty – sociální nebo kulturní diskriminace, kulturní normy, znázornění násilí v médiích • konflikt aktuálních a historických socializačních požadavků – odlišnost požadavků rodiny, školy… • Problémy v chování • PROBLÉMY V CHOVÁNÍ • přechodný stav v modelech jednání, které dítě používá, ať jsou způsobené momentální životní situací nebo podmínkami, ve kterých se problémové chování vyskytuje • různé závažné a nápadné odchylky od obvyklých způsobů chování, z nichž některé s věkem zanikají • důsledky dlouhodobých problémů v chování • individuální – negativní vliv na charakter dítěte, který daná situace formuje, motivace, hodnoty, zvyky... • sociální – „zrcadlové Já“ – druzí „ukazují“, jak má vnímat sebe sama; podle toho volí další chování; problém navazování uspokojivých sociálních vztahů • životní perspektiva – vliv na školní úspěšnost, bariéra úrovně vzdělání odpovídající schopnostem, vyloučení ze vzdělávání • Problém versus porucha • Proč je důležité rozlišit problémové chování od poruchového? 2 základní kategorie • - žák s problémy v chování • - žák s poruchou v chování • Tři základní aspekty rozdílu mezi problémem a poruchou • MOTIVACE CHOVÁNÍ • V TRVÁNÍ PROBLÉMOVÉHO CHOVÁNÍ • V INTERVENCI A REEDUKACI • Intervence a reedukace • PROBLÉM • PORUCHA • Stačí cílená pedagogická opatření • Speciálně pedagogické metody vedou k nápravě nežádoucího chování • Náprava vyžaduje specializovanou péči • SVP, DÚ • Motivace v chování • PROBLÉM • PORUCHA • O svých problémech ví a chce je řešit • Normy nenarušuje úmyslně • Nálepkou trpí • Není s daným problémem v konfliktu • Nepřijímá normy • Nepociťuje vinu za vlastní jednání • Trvání problémového chování • PROBLÉM • PORUCHA • Problémy jsou krátkodobé • Projevují se v určitých periodách • Jsou důsledkem nezvládnutých konfliktů s okolík • Porušuje normy dlouhodobě • Nežádoucí chování se prohlubuje • Poruchy chování a emocí - klasifikace • VÝVOJ PORUCHY CHOVÁNÍ (WALKER, SEVERSON, 2002) 1. ohrožení z rodiny, sousedství, školy a rizikovými faktory společnosti • chudoba; zneužívání; zanedbávání; nekompetentní rodiče; drogová a alkoholová závislost pečovatelů 2. vývoj nepřizpůsobivého chování • vzdor; nepřipravenost na školu; nátlakové jednání; agrese k vrstevníkům; neschopnost řešit problémy 3. vytváří negativní krátkodobé následky • záškoláctví; odmítání učitelem a spolužáky; kázeňské přestupky; častá změna školy 4. negativní dlouhodobé následky • školní neúspěch, opuštění školy; delikvence; užívání drog a alkoholu; členství v gangu; násilí; kriminalita dospělých; celoživotní závislost na sociálních dávkách; větší počet úmrtí a zranění • Medicínská klasifikace poruch chování • Mezinárodní klasifikace nemocí 10. revize (1993) – F90 – F98 Emoční poruchy (F93) - Separační úzkostná porucha v dětství, fobické poruchy, porucha sourozenecké rivality aj. Poruchy sociálních vztahů (F94) - Elektivní mutismus, Reaktivní porucha příchylnosti dětí, citově chladná psychopatie aj. Tikové poruchy (F95) - Přechodná tiková porucha, Chronické motorické nebo vokální tiky, de la Tourette aj. (tourette x turner) - https://www.youtube.com/watch?v=c36j-uv75rI - http://www.ceskatelevize.cz/porady/1095946610-diagnoza/81-tourettuv-syndrom/video/ Jiné poruchy chování a emocí (F98) - Neorganická enuréza, Neorganická enkopréza, Poruchy příjmu potravy v kojeneckém a dětském věku, pika, Stereotypní pohybové poruchy, koktavost, breptavost aj. - http://www.uzis.cz/cz/mkn/F90-F98.html • DEFINICE PORUCHY CHOVÁNÍ • Sdružení pro Národní duševní zdraví a speciální vzdělávání, 1992 • pojem porucha emocí nebo chování (PE, PCH) je výrazem pro postižení, kdy se chování a emocionální reakce žáka: • liší od odpovídajících věkových, kulturních nebo etnických norem • mají nepříznivý vliv na školní výkon včetně jeho akademických, sociálních, předprofesních a osobnostních dovedností • DEFINICE PORUCHY CHOVÁNÍ • současně je toto postižení: • něco víc než přechodná, více méně předvídatelná reakce na stresující události z jeho prostředí (trvá déle než 3-6 měsíců; není to reakce na změny v okolí) • vyskytuje se současně nejméně ve dvou různých prostředích, z nichž alespoň jedno souvisí se školou • přetrvává i přes individuální intervenci v rámci vzdělávacího programu (pokud se tým odborníků ve svém posudku neshodne na základě historie daného jedince, že intervence nebude účinná) • může koexistovat i s jiným postižením • zahrnuje: • děti a mladistvé se schizofrenií, emocionálními poruchami, úzkostnými poruchami • jinými trvalými poruchami chování a jeho ovládání, jestliže mají celkový nebo částečný nepříznivý vliv na školní výkon • PORUCHA CHOVÁNÍ A EMOCÍ • odlišnosti v chování (nejsou způsobeny kulturními, věkovými nebo etnickými normami): • reakce v interakci • reakce v emocích • odlišnosti v kompetencích (školní výkon neodpovídá nadání): • akademických • sociálních • předprofesních • podmínky (dlouhodobé trvání): • nejde o reakce na stresující události z prostředí • vyskytuje se nejméně ve dvou prostředích, z nichž alespoň jedno souvisí se školou • přetrvává i přes individuální intervenci • PORUCHY CHOVÁNÍ • 5 charakteristik poruch chování podle Bowera • neschopnost učit se – pokud ji nemůžeme vysvětlit intelektovými, smyslovými nebo zdravotními problémy • neschopnost navazovat uspokojivé sociální vztahy s vrstevníky a s učiteli • nepřiměřené chování a emotivní reakce v běžných podmínkách • celkový výrazný pocit neštěstí nebo deprese • tendence vyvolávat somatické symptomy jako je bolest, strach, a to ve spojení se školními problémy • PORUCHY CHOVÁNÍ • 5 stupňů poruch chování podle Bowera • chování jedince reaguje na problémy denního života, vývoje a získávání životních zkušeností • dítě reaguje vcelku přiměřeně a očekávanými způsoby • jeho problémy v chování odpovídají věkovým zvláštnostem a normám prostředí, ve kterém se pohybuje • umí se přiměřeně ovládat a své reakce korigovat • chování, jímž jedinec reaguje na krizové životní situace – chování je však po vyhodnocení jeho momentální situace vysvětlitelné: • změnou jeho postavení v systému rodiny (popř. jiného velmi blízkého okolí) • šokem, způsobeným náhlou ztrátou někoho z blízkého sociálního okolí • dlouhodobou zátěží spojenou s těžkou nemocí někoho z blízkého sociálního okolí a s tím spojenou změnou rodinného klima • PORUCHY CHOVÁNÍ • chování, kterým se jedinec vymyká očekávání; problematicky se přizpůsobuje změnám podmínek • jeho problémy bývají posilovány např. změnou školy, stěhováním, častým střídáním učitele • zafixované a opakované nevhodné chování • takové dítě si už zvyklo na negativní sebeobraz, který vnímá jako nezměnitelnou věc • chování se dá při dobré školní docházce upravit a jedinci se ještě dá pomoci navázat pozitivní sociální vztah • zafixované a opakované nevhodné chování s tak výraznými symptomy, které vyžaduje segregaci a intenzivní intervenci a rehabilitaci • jedinec se nedá ovlivňovat a vzdělávat v běžném prostředí školy, ale pouze v internátní škole (instituci) nebo doma • jde o takové chování, kdy je potřeba pro jeho změnu působit na dítě celistvě a vyjmout je z původního sociálního prostředí • RIZIKOVÉ SKUPINY • jedinci ze znevýhodněného sociokulturního prostředí (zanedbanost dítěte nemusí být spojena s psychickou deprivací, závažná je sekundární psychická deprivace odejmutých dětí) • etnické skupiny (komunita romská, ukrajinská, vietnamská, ruská) – problém tkví ve vykořeněnosti, v nižším sociálním postavením • zkušenost institucionální péče (citová deprivace, emocionální plochost, sociální nezkušenost – absence modelů chování a vztahů v rodině, hospitalismus = adaptace na prostředí ústavu) • traumatizující zážitek (posttraumatická porucha, flashbacky, somatizace, narušení vlastní identity, latentní období propuknutí PCH, PE) • jedinci s diagnózou ADHD • POSUZOVÁNÍ CHOVÁNÍ • relativita posuzování chování • normy společnosti; normy posuzovatele • vývojová úroveň dítěte • vývojová periodizace: první dětství, druhé dětství, jinošství, mužný věk … • biopsychologická vývojová periodizace: první dětství (novorozenec, kojenec, batole), druhé dětství, pubescence (11-15 let), období hebetické – mládí a krása • psychologická vývojová periodizace: senzomotorická inteligence (do 2 let), symbolické a předpojmové myšlení (do 4 let), názorné myšlení (4-7 let), konkrétní operace (do 12 let), formální operace (od 12 let) • POSUZOVÁNÍ CHOVÁNÍ • stádia vývoje morálky • prekonvenční • orientace na trest a poslušnost: vyhnutí se trestu a nekritická podřízenost autoritě • instrumentálně-relativistická orientace: získání odměny • konvenční • orientace na souhlas od ostatních • postkonvenční • orientace na právo a pořádek: konat svou povinnost, respektovat autoritu a hájit sociální uspořádání • orientace na individuální práva, sociální úmluvu a zákonné jednání: „co nejvíce užitku pro co nejvíce lidí“ • orientace na všeobecně platné etické principy: univerzální principy spravedlnosti, vzájemnosti, rovnosti a respektování důstojnosti jednotlivce • PERIODIZACE LIDSKÉHO VÝVOJE – ERIKSON • důvěra x nedůvěra (kojenecký věk): naděje, 1. rok života koncipuje pohled dítěte na svět • autonomie x stud (1,5-3 roky): vůle, síla chtění, začíná některé věci dělat samo, ale iritace tím, co mu nejde – nehodnotit nepovedené, najít rovnováhu, přiměřená stimulace – o trochu více, než co umí, hygienické návyky • iniciativa x vina (3-6 let): cíl, začátek sebehodnocení – sebevědomí, být z přímé kontroly dospělého, zkoušejí, co nesmí, trápení svým svědomím, nebrat chuť poznávat a „riskovat“, spontánní hra – spíše dělat to, co dítě samo chce • PERIODIZACE LIDSKÉHO VÝVOJE – ERIKSON • snaživost x méněcennost (6-12 let): kompenzace, ve škole poměřování se spolužáky, nová autorita, klíčový moment, aby neztratilo dítě chuť se učit – potřeba zažít úspěch, rizikem je ambicióznost rodičů • identita x nejistota (12-16 let): poctivost, hledání vlastní identity, nejistota své pozice mezi lidmi, potřeba být netypický, jedinečný, vnímání ostatními, vrstevnická skupina poskytuje útočiště, ambivalence – být jedinečný nebo splynout, dospělý má roli vůči komu se vymezují, dospívající se potřebuje od rodičů emociálně i sociálně odpoutat, měřítka hodnot • intimita x izolace (mladá dospělost): síla, poté, co jsme našli identitu, splynutí s jiným člověkem – sexuálně, kamarádsky …, už není jen „já“, ale chápání „my“, může být izolován, pokud je plně koncentrován na sebe, zůstává v izolaci • ELIMINACE RIZIKOVÝCH FAKTORŮ • etopedie hledá cesty k posilování kompetencí dítěte v sociálních vztazích • kvalitu sociálních vztahů považuje za základní kámen úspěchu • zaměřuje se na dvě základní úrovně těchto vztahů: • úroveň rodiny • úroveň třídy, školy, vrstevníků • snaha je směřovaná na: • posilování vztahů, které fungují • vytváření odolnosti dítěte vůči vztahům, které je mohou v jeho směřování k dospělosti poškodit • CO S RIZIKY? • ochranné a protektivní faktory • podpora autonomie a nezávislosti • posilování sociálních kompetencí • posilování kompetencí k řešení problémů • zaměření na cíl a budoucnost • zapojování do posilujících činností a procesů • PROTEKTIVNÍ FAKTORY (ŠOLCOVÁ, 2009) • individuální úroveň • konstituční resilience (pozitivní temperament, robustní neurobiologický systém) • sociabilita (citlivost, prosociální postoje, citová vazba k ostatním) • inteligence (školní výkon, plánování a rozhodování) • komunikační dovednosti (rozvinutá řeč, čtenářské dovednosti) • osobnostní charakteristiky (tolerance k negativním emocím; sebeuplatnění; sebevědomí; pozitivní sebepojetí; vnitřní lokalizace kontroly; smysl pro humor; nadějnost; strategie zvládání stresu; trvalý hodnotový systém; vyvážený pohled na zkušenosti; tvárnost a pružnost; mravní síla, přesvědčení, houževnatost, odhodlání) • PROTEKTIVNÍ FAKTORY (ŠOLCOVÁ, 2009) • úroveň rodiny • podporující rodina (povzbuzení, pomoc, vřelost; soudržnost péče; blízký vztah k pečujícím osobám; víra v dítě; neobviňování; vzájemná manželská opora; talent, koníček) • socioekonomický status • úroveň komunity • školní zkušenosti (podporující kamarádi a vrstevníci; pozitivní vliv učitele; úspěch) • podporující komunita (víra v jedince, netrestání) • úroveň kultury • tradiční aktivity, tradiční spiritualita; tradiční jazyk; tradiční medicína • TERMINOLOGIE ETOPEDIE • PROBLEMATIKA VYMEZENÍ ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE • název etopedie z řeckého „ethos“ (mrav) nebo „éthos“ (zvyk) – volně přeloženo výchova a vzdělávání směřující k nápravě chování a jeho zvyků • terminologie nejednotná z několika důvodů: • různorodost a variabilita příčinných vlivů • relativita očekávaného chování (různé sociální normy) • interpretace problematiky z různých pohledů, různými obory • různá kombinace názvů • KOMBINACE NÁZVŮ PORUCH CHOVÁNÍ (KAUFFMAN, 2001) • MEZINÁRODNĚ UŽÍVANÉ NÁZVOSLOVÍ • maladaptivní chování (maladjustment) – užívaný v 50. a 60. letech minulého století, zaměřen na potíže, které vznikají z konfliktu jedince se svým sociálním prostředím • porucha chování (behavior disorder) – od konce 60. let, odráží problémy v reakcích jedince, v jeho projevech, v sociálních vztazích, označuje sociálně neakceptovatelné chování • porucha řízeného chování (conduct disorder) – spíše psychiatrická terminologie, označuje nepřiměřené chování, jímž jedinec narušuje základní práva druhých nebo soustavně porušuje sociální normy a pravidla • emocionální narušení (emotionally disturbed) – spíše v právu, neodráží vliv poruchy na sociální prostředí, je příliš nekompromisní • porucha emocí a chování (emotional and behavioral disorders) – konec 80. let, v zahraničí převažuje, pro děti s výraznými problémy v chování • ČESKÉ NÁZVOSLOVÍ • Zikmund (1930) • mládež mravně ohrožená • mládež mravně narušená • mládež mravně vadná • Sovák (1960) • mládež obtížně vychovatelná • od 70. let • poruchy chování, porucha školní přizpůsobivosti (u dětí s LMD, MO, způsobené nesprávnou výchovou) • Koukolík, Drtilová (1996) • deprivanti • SOUČASNÁ TERMINOLOGIE • označování dětí/žáků s PCHE dle současné terminologie – soft přístupy • odráží inkluzivní charakter pojetí problematiky nežádoucího chování –primární zaměření na perspektivu • vyjadřují důvěru v odpovědnost pedagogů a dalších odborníků při podpoře těchto dětí – PCHE jako časově omezená výzva • odpovídají společenskému vývoji – přístup ke vzdělávání pro všechny • profilace „soft“ přístupů • potíže či problémy v chování (behavioural difficulties) • provokující žák (challenging pupil) • nápadné chování (Verhaltensauffälligkeiten) • dispozice k poruchám chování • riziková mládež (at-risk youth) • ZNAKY SOUČASNÉ TERMINOLOGIE • předchází stigmatům • hledá budoucnost a perspektivu jedince • budoucnost jedince spojuje s jeho participací v běžné společnosti (ne segregace) • vychází z vědomí spoluzodpovědnosti za kvalitu života jedince • vyjadřuje důvěru v kompetence pedagogů a efektivitu jejich práce • SYNDROM ŠKOLNÍHO NEÚSPĚCHU (STUCHLÍKOVÁ) / SYNDROM NAUČENÉ BEZMOCNOSTI (HELUS) • postojový komplex vyplývající z předchozích zkušeností jedince s neúspěchem • neúspěch je zvnitřněn a stává se významným vnitřním faktorem ovlivňujícím jednání a prožívání (dítě má neúspěchy, okolí si na to „zvyklo“, neklade na něj vyšší nároky, nemotivuje ho) • vědomí školního neúspěchu spolu s nízkým sebevědomím, pocitem studu, ponížení a úzkostí mají pro žáka hluboké a trvalé psychologické následky • zpravidla to končí PCH, PE, záškoláctvím (latentní záškoláctví = denní snění – odmítnutí školy) • SYNDROM ŠKOLNÍHO NEÚSPĚCHU (STUCHLÍKOVÁ) / SYNDROM NAUČENÉ BEZMOCNOSTI (HELUS) • důsledky – nekomunikativnost, nenaslouchání, citová závislost na učiteli, uzavřenost, neschopnost požádat o pomoc... • uzavírá se primární kruh neúspěchu (dítě touží po úspěchu, snaží se, ale má strach – zklamává) • sekundární selhávání na podkladě reakcí okolí (nepředpokládá se úspěch, okolí nečeká na odpověď) • slabší žáci dostávají méně příležitostí pro rozvedení odpovědi, učitelé bývají netrpěliví, berou mu slovo, kárají, nepřesnou odpověď považují za selhání → posílení negativních emocí • je nutný systémový přístup – zapojit všechny participující osoby (žáka s prožitkem neúspěchu, spolužáky, učitelský sbor, rodinu, poradenský systém) • NÁLEPKA JAKO BARIÉRA SOCIALIZACE • překážkou k naplnění potenciality dítěte je mnohdy samotné označení dítěte „nálepkou“ (label), která je negativně vnímána jak dítětem, tak jeho okolím • označení dítěte za dítě s problémem, s problémovým chováním, s poruchou chování • etiketizace odklání pozornost od příčin daného chování k „symptomu“ • negativní stigma podporuje tendence dětí s poruchami chování cítit se nešťastně, podhodnocovat své možnosti, ovlivňuje jejich sebeobraz i sebepojetí • NÁLEPKA JAKO BARIÉRA SOCIALIZACE • negativní vlivy na osobnost žáka • žák s PCHE má tendenci cítit se nešťastně, podhodnocovat své výkonnostní možnosti, mívá problémy v navazování vztahů a jeho vztah k sobě i druhým mívá negativní charakter • negativní signály, které v sociální interakci dostává z vnějšího okolí, postupně ovlivňují negativně sebeobraz → vliv na aspirační cíle • rizika, které nálepka přináší, se mohou stát bariérou na cestě k perspektivní socializaci • NÁLEPKA JAKO BARIÉRA SOCIALIZACE • RELATIVITA POSUZOVÁNÍ CHOVÁNÍ • při posuzování chování vycházíme z jeho srovnání s chováním jiných lidí a s normami dané společnosti • posuzování chování je ale relativní díky následujícím faktorům: • interaktivním vlivům • sociokulturním standardům většinové společnosti • sociálnímu kontextu životní situace jedince • INTERAKTIVNÍ VLIVY • subjektivní dimenze posuzování • chování dítěte reaguje na interakci s jeho okolím → problémové chování může být důsledkem této interakce • vnější dimenze posuzování • problémy v chování jsou spojovány s negativními osobnostními vlastnostmi • vina se hledá v dítěti • vztah s negativním nábojem • negativní signály z okolí umocňují v dítěti pocity nejistoty v sociálních vztazích • „bludný kruh“ problémového chování – vzájemné odmítání • SOCIOKULTURNÍ STANDARDY • normy komunity, ve které jedinec žije • ovlivňují přijímaná a uznávaná pravidla • rozpor mezi normami rodiny (komunity) a normami širší společnosti • porucha chování jako rozpor/konflikt mezi odlišnými normami a očekáváními • SOCIÁLNÍ KONTEXT ŽIVOTNÍ SITUACE JEDINCE • porucha chování jako důsledek narušení v celkovém sociálním systému • nevhodná, nevyhovující nebo ohrožující životní situace • dlouhodobý/přechodný stav • porucha chování v kontextu způsobů, jakými se s jedincem jedná a jak k němu přistupuje okolí • úprava životní situace jako intervence • EDUKAČNÍ PROCES ETOPEDIE • ZÁKLADNÍ CÍLE ETOPEDIE • podpora jedince s poruchou chování k aktivnímu přístupu ke vzdělávání • vytvoření takových podmínek, které mu pomohou dosáhnout na vlastní potenciál a s tím související předprofesní a profesní dovednosti • dílčí úkoly: • rozpoznat první signály rizika v chování jedince v sociální skupině • poznat charakter nežádoucího chování • vybrat optimální intervence • v sociálním okolí jedince s PCHE eliminovat nebo odstranit nežádoucí, popřípadě destruktivní vlivy • cíle: • optimalizace životních perspektiv dítěte • aktivní přístup k vlastnímu vzdělávání • FÁZE EDUKAČNÍHO PROCESU • jednotlivé fáze se prolínají • proces celoživotního učení a rozvoje • průběh v přirozeném prostředí dítěte • škola • segregace pouze u dětí s nejvyšším stupněm poruchy chování • vynětí z přirozeného prostředí jako podpůrný element pro změnu ve vzorcích chování • PREVENCE • soubor opatření, který se zaměřuje na předcházení vzniku a prohlubování poruch chování • prevence jako kontinuum podpory žáků • primární • zamezit vzniku nežádoucího chování, jeho upevnění jako ustálený vzor chování • na všechny zúčastněné působí stejnou mírou a stejným způsobem • předcházení problému • osvěta a podpora konstruktivního trávení volného času • PREVENCE • sekundární • náprava a zlepšení ustálených vzorů nežádoucího chování • snaha o odvrácení poškození, které vzniklo působením rizikových faktorů na jedince • skupiny ohrožené některým problémem • k rozvinutí problému zatím nedošlo • terciární • přizpůsobit nebo zmírnit negativní následky problémového chování, které se již pravděpodobně nezmění, a eliminovat jeho dopad na fyzické i sociální fungování jedince i jeho okolí • PREVENCE VE ŠKOLE • zdánlivě obyčejné způsoby práce (např. možnost volby aktivity či úkolu, zvýšení tempa výuky, zpestření a střídání preferovaných a neoblíbených aktivit, snížení náročnosti úkolů atd.) přispívají ke snížení problematického chování • neustálé prožívání neúspěchu ve školních či společenských aktivitách přímo přispívá k tendencím projevovat se antisociálními vzorci chování • mnoho žáků s poruchami chování neví, jak ve škole pracovat a nemá dostatečně rozvinuté sociální dovednosti, které jsou pro fungování ve třídě důležité • každé selhání zvyšuje pravděpodobnost budoucí protispolečenské odezvy vůči problémům • ÚKOLY PREVENCE • podpora pedagoga v přirozeném školském prostředí • cílem je podpořit setrvání žáka v přirozeném edukačním prostředí • podpora dítěte s problémovým chováním • orientace ve vlastních reakcí a projevech, ve vztazích, v reakcích okolí na vlastní chování • podpora sociálního okolí jedince • spolužáci, rodiče, orientace v reakcích, v budoucích možných řešeních • odstraňování ohrožujících a škodlivých aspektů v jeho sociálních podmínkách • INTERVENCE • zásah, který sleduje určitý konkrétní problém • podstatou je co nejméně omezovat sociální vztahy jedince • cíle: • přerušení • zastavení • změna nežádoucích trendů v chování žáků s poruchami chování • zásady: • přistupovat k dítěti v celém jeho kontextu • dialogicko-kooperativní vztah • interdisciplinární spolupráce • ÚKOLY INTERVENCE • eliminovat, popř. odstranit zdroje nežádoucích vlivů • vytvářet důvěru v sebe sama, sebeúctu • probouzet zájem, pohotovost, usměrňovat aktivity • posilovat pozitivní sociální vztahy jedince k sobě samému i k druhým • REHABILITACE • návaznost na intervenci • směrování k odstranění poruchy a také k omezení vedlejších negativních vlivů a souvisejících problémů • zásadní význam má analýza sebereflexe jedince s PCHE a její zaměření na rozvoj pozitivních možností a schopností • rozhodující roli hraje změna subjektivního sebehodnocení • ÚKOLY REHABILITACE • poskytnout korektivní zkušenost • zprostředkovávat nové zážitky a podněty – pocit kompetence • poskytnout mu prostor pro pochopení vztahových souvislostí, hodnot • pomoci vidět vlastní perspektivu – orientace na budoucnost • EDUKAČNÍ ROVINY ETOPEDIE • jsou zdrojem informací pro směřování edukačních aktivit ve smyslu intervence a rehabilitace • OSOBNOSTNÍ VÝVOJ • individualita dítěte • informace o odlišnostech dítěte: • intelekt, nadání, psychické a emocionální prožívání, temperament • pokud tyto zvláštnosti nejsou způsobené vývojovými zvláštnostmi • s těmito odlišnostmi pedagog pracuje ve všech fázích edukačního procesu • cílem není odstranit, ale spíše se o ně opřít, popř. je využít ve prospěch perspektivy dítěte • KRITICKÉ ŽIVOTNÍ UDÁLOSTI • biografie • přináší úvahy o zkušenostech dítěte s vlastním chováním z interakce s jinými • pomáhají hledat hypotézy o příčinách problémového chování • poskytují východisko pro úvahy o možném dalším vývoji chování → podklady pro prognózu • SOCIÁLNÍ VZTAHY • poznatky o schopnosti a dovednosti navazovat uspokojivé sociální vztahy s: • vrstevníky • blízkými osobami • autoritou • informace pro intervenční aktivity • možnost využití sociálních vztahů k posílení dítěte a sebeaktualizace jeho postojů a motivací • koncept sociální opory • KLASIFIKACE PORUCH CHOVÁNÍ • PEDAGOGICKÉ HLEDISKO • Klasifikace Seitzova • Klasifikace Klugeho • Rámcový profil • Školská klasifikace • KLASIFIKACE SEITZOVA • kontext socializačních podmínek + podmínek vývoje • determinující faktory: determinanty prostředí na základní sociální úrovni jedince jako například osobnostní kvalita rodičů, širší pozadí rodinného prostředí a životní podmínky, ve kterých dítě vyrůstá • třídící projevy: odlišnosti v projevech chování dítěte • sledované jevy: funkce tohoto odlišného chování pro dítě samotné, význam a pojetí funkce rodičovské role, dopady sociálního prostředí z biografie jedince • KLASIFIKACE KLUGEHO • systematizace problémového chování ve školním prostředí • na základě rozhovorů s učiteli: • problémy v práceschopnosti • problémy ve vztazích ke spolužákům • problémy ve vztazích k učitelům • problémy s dodržováním pravidel • problémy ve vztahu k tělesným funkcím – fyziologie • problémy v oblasti emocí • KLASIFIKACE KLUGEHO • determinující faktory: problémy v práceschopnosti – nesoustředěnost, nezájem o školní práci, nesamostatnost, malá odpovědnost za úkoly • třídící projevy: problémy v oblasti emocí – hravost, zvýšená pohotovost k pláči, výbuchy vzteku • sledované jevy: • problémy v dodržování školního a třídního řádu a pravidel – pozdní příchody, hlučnost, skákání, běhání, odbíhání z místa, ze třídy apod. • problémy ve vztazích ke spolužákům – časté bití, napadání spolužáků, postrkování, lhaní, krádeže, pocit ohrožení • problémy ve vztahu k tělesným funkcím – neklid, neposednost, okusování nehtů, cumlání palce, pomočování, vnitřní napětí a křeč, problémy v řeči • RÁMCOVÝ PROFIL (THE BOXALL PROFILE) • anglické školy, Bennathanové • součást metodiky intervence ve školách hlavního vzdělávacího proudu • 68 položek v 5 kategoriích: • způsoby organizace vlastních zkušeností dítěte • pozornost, zapojení do aktivit • stupeň internalizace kontrolních mechanismů • stabilita, vnímavost, schopnost vycházet s ostatními • sebeomezující rysy • nezapojení, sebeodmítání • nerozvinuté chování • neúčelné a nediferencované chování, nedůslednost • podporující chování • ohledy k ostatním, přiměřené vnímání sebe sama • ŠKOLSKÁ KLASIFIKACE • kritériem je charakter chování, kterým se porucha projevuje • poruchy chování vyplývající z konfliktu – záškoláctví, lhaní, krádeže • poruchy chování spojené s násilím – agrese, šikana, loupeže • poruchy chování související se závislostí – toxikomanie, závislost na automatech • DIMENZIONÁLNÍ HLEDISKO • využití v psychologii a ve speciální pedagogice v anglosaských zemích • pracuje s dimenzí projevu chování • PCHE jako extrémní forma běžného chování • klasifikace = rámec pro vyhodnocení míry odlišnosti od běžného chování • Quay, Peterson • ASEBA • Myschker • KLASIFIKACE QUAY, PETERSON • poruchy chování – verbální nebo fyzická otevřená agrese, ničení věcí, negativismus, nezodpovědnost, vzdorovité chování, odmítání autority • osobnostní problémy, psychické problémy – úzkostné chování, uzavřenost, přehnaná úzkost, sociální uzavřenost, izolace, stydlivost, sensibilita • nevyzrálost – roztržitost, problémy s pozorností, pasivita, denní snění, lenost, pomalost • socializovaná agrese – skupinová agrese, loupeže, záškoláctví, identifikace s delikventní skupinou • KLASIFIKACE ASEBA • vytvořena v 80. letech dvacátého století a i nadále na ní pracuje skupina odborníků pod vedením Achenbacha • ze škály 20 různých dimenzí se postupně propracovali k systému osmi dimenzionálních kategorií • v současné době obsahuje ASEBA klasifikace přes sto položek • je vhodná pro výzkumy a vyhodnocování problémů chování ve školách (Cullinan, 2004; Daniels, Cole, 2003), patří k nejužívanějším • objektivitu kategorizace zajišťuje sběr informací od různých informantů: od učitele, rodičů i od dítěte (popř. adolescenta) samotného • data z pohledu různých perspektiv jsou vyhodnocována kombinacemi v osmi dimenzionálních kategoriích • symptomy uváděné napříč informanty, které Achenbach nazývá „cross informant syndrom“, je možné s využitím statistických a dalších specializovaných metod třídit do dimenzionálních kategorií • KLASIFIKACE ASEBA • KLASIFIKACE MYSCHKERA • poruchy chování s externími vlivy – agrese, hyperaktivita, porucha pozornosti, impulzivita • poruchy chování s interními vlivy – strach, komplex méněcennosti, úzkostnost, ztráta zájmu o dění, poruchy spánku • nezralé sociální vztahy – snížení schopnosti koncentrace, infantilní chování, snadná unavitelnost, snížená výkonnost • socializovaná delikvence – násilnické chování, vznětlivost, nezodpovědnost, poruchy vztahů • SOCIÁLNÍ HLEDISKO • klasifikace se orientuje na charakter konfliktu se sociálním prostředím, ve kterém jedinec žije • porucha chování se sociálním základem (disociální chování) – chování zvládnutelné přiměřenými pedagogickými postupy za pomoci odborníků formou poradenské/ambulantní terapeutické péče • asociální porucha chování – chování neodpovídá mravním normám, nedosahuje však úrovně ničení společenských hodnot • porucha chování antisociálního rázu, delikvence – porušování právních norem společnosti; je trestně stíhatelné • KAUZÁLNÍ FAKTORY VZNIKU PCHE • MONOFAKTORIÁLNÍ TEORIE KAUZALIT NATIVISTICKÉ • důraz na biologické, vrozené příčiny PCH • deficit organismu • struktura mozku • genetické příčiny • nelze převychovat • př. Lambrosova teorie o „rozeném zločinci“ ENVIRONMENTALISTICKÉ • důraz na prostředí jako příčinu vzniku PCH • výchova • sociální učení • možnost formování chování • př. Deprivační teorie • MULTIFAKTORIÁLNÍ TEORIE KAUZALIT • odmítá tvrzení, že náprava PCH je otázkou vůle jedince • stěžejní roli ve vzniku PCH hraje souběh vlivů: • biologických • psychologických • sociálních • PŘÍČINA V INDIVIDUALITĚ DÍTĚTE • OSOBNOSTNÍ ROVINA (INDIVIDUÁLNÍ VÝVOJ) • genetická dispozice k disharmonickému vývoji (odchylka v emočních a volních vlastnostech – vyšší dráždivost, afektivní impulzivní reakce, nízká schopnost empatie…) • oslabení či porucha CNS (pre-, peri- poškození) – impulzivita, emoční labilita, nízká míra sebeovládání • SOCIÁLNÍ ROVINA (SOCIÁLNÍ ZAČLENĚNÍ, VZTAHY) • odmítavé reakce sociální skupiny – nejistota ve vztazích znemožňuje rozvoj zdravého sebehodnocení a sebeúcty • nedostatečná sebeúcta – vznik syndromu naučené bezmocnosti • nedostatek impulzů a příležitostí k učení • ZKUŠENOSTNÍ ROVINA (KRITICKÉ ŽIVOTNÍ UDÁLOSTI) • reakce sociálního okolí na existenci i chování dítěte • zkušenosti s vlastními strategiemi chování – co přináší výhody, co potíže, jaké chování je přijímané, jaké odmítané • MULTIFAKTORIÁLNÍ TEORIE KAUZALIT – TEORIE RESILIENCE • na vznik a vývoj poruchy chování mají vliv: • rizikové faktory (faktory zvyšující pravděpodobnost vzniku PCH; ochranný skleník?) • protektivní faktory (tlumí dopad či mohou omezit a vyloučit vliv faktorů rizikových; tlumiče, nárazníky proti nepřízním; potřeba je posilovat) • žádný z faktorů sám o sobě, izolovaně nelze pokládat za příčinu poruchy chování • faktory interagují a kumulují se • RESILIENCE (ODOLNOST) • schopnost jedinců, navzdory vystavení nepříznivým individuálním či sociálním okolnostem, směřovat k využívání zdrojů zdraví, včetně využívání příležitostí zažívat zkušenost životní spokojenosti • schopnost rodiny, komunity a kultury tyto zdroje zdraví a příležitosti k prožívání životní spokojenosti jedinci poskytnout způsobem pro danou kulturu přiléhajícím • má dynamickou povahu v tom smyslu, že nikdo není obdařen absolutní odolností, ale že jde o víceúrovňový jev, který se liší: • interindividuálně • situačně • nachází svůj zdroj jednak v jedinci, jednak v sociálním kontextu • podléhá vývoji stejně jako jiné charakteristiky • INDIVIDUÁLNÍ RIZIKOVÉ FAKTORY • komplikované těhotenství a porod • neurologické problémy • raný deprivační syndrom • psychické trauma • raná poškození CNS, ADHD, neklid, impulzivita, poruchy koncentrace • zvýšená pohotovost k agresi • nedostatečná sebekontrola • zvýšená potřeba extrémních zážitků • emoční labilita PROTEKTIVNÍ FAKTORY • pozitivní temperament • odolný neurobiologický systém • prosociální orientace • pozitivní sebepojetí, sebekontrola • smysl pro humor • pozitivní orientace do budoucnosti • emoční stabilita • frustrační tolerance • INDIVIDUÁLNÍ RIZIKOVÉ FAKTORY • mužské pohlaví • rizikové chování • expozice mediálnímu násilí • nízká úroveň kognitivních dispozic a potencialit k učení, jazyková bariéra, sociální nezralost • nízká schopnost empatie PROTEKTIVNÍ FAKTORY • ženské pohlaví • intolerantní postoj k delikvenci • hodnotový systém, úroveň morálky • kognitivní potenciál • komunikační dovednosti • empatie a citlivost k druhým • PŘÍČINY SPOJENÉ SE SOCIÁLNÍM OKOLÍM DÍTĚTE • NEJČASTĚJŠÍ SOCIÁLNÍ PŘÍČINY VZNIKU PCHE • model chování v rodině (transfer, přijetí, nápodoba...) • citové strádání, zanedbávání (absence citové vazby – neschopnost navazovat vztahy po celý život) • oslabená schopnost dítěte porozumět chování spolužáků – vzniká zejména na základě trestajícího modelu v rodině (sociální slepota, vztahovačnost, necitlivost, neadekvátní reakce) • TEORIE CITOVÉ VAZBY – ATTACHMENT • připoutání, přimknutí, citová vazba, citové pouto či přilnutí, attachment • hypotetický konstrukt vyjadřující trvalé emoční pouto, charakterizované potřebou vyhledávat a udržovat blízkost s určitou osobou, zejména v podmínkách stresu (Bowlby, 2010) • klíčová osoba bývá vnímána jako moudřejší a silnější a nedá se jednoduše nahradit jinou • biologická funkce vazby: ochrana, její zformování je jedním z předpokladů přežití a zdravého vývoje jedince • jak efektivní je ochrana a emoční podpora, závisí od kvality vazbových interakcí potažmo citové vazby • TYPY CITOVÝCH VAZEB • kategorie organizovaných způsobů zvládání v situacích emocionální zátěže • jistá citová vazba • vyhýbavá citová vazba • nejistá citová vazba odmítavá (ambivalentní) • dezorganizovaná citová vazba • CHARAKTERISTIKA JISTÉ VAZBY JAKO DÍTĚ • schopnost separace od rodiče • hledání podpory rodiče, v případě nejistoty, strachu • návrat rodiče je provázen pozitivními emocemi • preference rodiče před cizími osobami JAKO DOSPĚLÝ • dlouhodobé důvěrné vztahy • sklon ke zdravému sebevědomí • sdílení pocitů s přáteli a partnerem přináší příjemné pocity • vyhledávání sociální podpory • DŮSLEDKY NARUŠENÍ VAZBY A MOŽNÉ SOUVISLOSTI S ROZVOJEM PCHE • nejistá citová vazba představuje určitá rizika a zvýšenou možnost selhávání • pojí se s méně efektivní emocionální regulací, nižší sociální adaptací a s psychickými poruchami • hospitalizmus – u dětí s dlouhodobou zkušeností institucionální péče shodné specifické projevy chování a prožívání jako důsledky absence či narušení vazby • dítě vulnerabilní vůči psychopatologickým vlivům • DŮSLEDKY NARUŠENÍ VAZBY A MOŽNÉ SOUVISLOSTI S ROZVOJEM PCHE • poruchové a agresivní chování (Lyons-Ruth, 1996) • chybí konzistentní strategie zvládání zátěže (Greenberg, Speltz, De Klyen, 1993) • významné vztahy vyhýbavého typu citové vazby a dezorganizace s delikvencí a zneužíváním drog v adolescenci (Greenberg, 1999) • neexistují specifické přímé vztahy mezi určitým raným typem citové vazby a určitou diagnózou (tj. diferencované vývojové trajektorie) -> nejistá citová vazba je důležitým, ale nespecifickým rizikovým faktorem pro některé formy psychopatologie (Zeanah, Scheeringa, Heller, Smykes, Trapani, 2004) • NÁSLEDKY RANÝCH TRAUMATICKÝCH UDÁLOSTÍ (PÖTHE, 2001) • závislostní vztah na idealizovaných, odštěpených částech objektu (který je zdrojem traumatizace) • zaplavení emocemi • agrese při setkání s traumatickou vzpomínkou (rizikové odehrávání emočních konfliktů) • sociální izolace • strach ze separace • nerozvinutí schopnosti mentalizace – schopnost vžívat se do duševního stavu sebe i druhých lidí, odvíjí se od schopnosti reflektovat vlastní emoční a kognitivní procesy (Fonagy et al., 1998) • podmiňuje vznik morálního cítění, snižuje motivaci ke kriminálnímu chování a inhibuje agresivní chování • úzce souvisí se schopností porozumět významu vlastního chování i chování druhých lidí, zobecnit své zkušenosti a anticipovat následky svého chování • RODINNÝ SYSTÉM RIZIKOVÉ FAKTORY • slabá nebo chybějící vazba (attachment) • negativní emoční vztah rodič –dítě (odmítání) • trestající, laxní nebo nekonzistentní disciplína • nízká supervize a participace • život v sociálně vyloučené lokalitě • dlouhodobý rodinný konflikt PROTEKTIVNÍ FAKTORY • jistá vazba (attachment) • pozitivní akceptující vztah rodič –dítě • pečující klíčová osoba • přiměřená rodičovská supervize • důsledná disciplína s jasnými pravidly • manželská opora • funkční komunikační systém • RODINNÝ SYSTÉM RIZIKOVÉ FAKTORY • nestabilita rodinného prostředí • separace od rodičů, úmrtí • nedostatečně diferencované role • nízký SES, chudoba, nezaměstnanost • kriminální chování, závislosti, zanedbávání, týrání v rodině PROTEKTIVNÍ FAKTORY • rodičovská participace a pozitivní hodnocení • jasné vymezení rolí • vřelá emoční a podporující výchova • ŠKOLA RIZIKOVÉ FAKTORY • problematický vztah ke škole, nízká motivace, slabý školní výkon • opakovaný neúspěch • syndrom naučené bezmocnosti • nepodporující učitel • vyčlenění z kolektivu spolužáků PROTEKTIVNÍ FAKTORY • vysoká hodnota vzdělání, závazek ke škole • úspěch, uznání a účast v aktivitách • prožívání školy jako akceptující a smysluplné • podporující učitel • POTŘEBY ŽÁKŮ S PROBLÉMY V CHOVÁNÍ VE VZTAHU KE ŠKOLE • potřeby seberealizace: nalézt sebenaplnění a realizovat vlastní potenciál • estetické potřeby: potřeby symetrie, řádu a krásy • kognitivní potřeby: potřeby vědět, rozumět a zkoumat • potřeby uznání: potřeby dosáhnout úspěchu, být kompetentní, získat souhlas a uznání • potřeby sounáležitosti a lásky: potřeby družit se s ostatními, být přijímán a někam patřit • potřeby bezpečí: cítit se zabezpečen a mimo nebezpečí • fyziologické potřeby: hlad, žízeň apod. • Maslow, 2014 • PROTEKTIVNÍ POTENCIÁL ŠKOLY • bezpečné prostředí školy • víra v potenciál každého žáka, vysoká očekávání • dobrý vztah UČITEL – ŽÁK • příležitost zažít úspěch (opakovaný neúspěch začne žák připisovat vnitřním, stabilním a globálním příčinám) • kvalitní vazby mezi spolužáky • DARWIN A ŠKOLA • Darwin se rozhodl, že u sebe bude mít vždy tužku a blok, když zjistil, že si velmi lehko pamatuje důkazy, které jeho teorii podporovaly, ale velmi lehce zapomíná na důkazy, které jeho teorii vyvracely • i my máme tendenci mít pouze selektivní paměť, pokud se jedná o naše žáky a studenty • učitelovo pozorování -> učitelova teorie osobnosti a stereotypy (př. dívky nemají nadání pro matematiku) -> učitelova charakterizace studenta (učitel vybírá pouze ty podněty, které potvrzují jeho charakterizaci studenta) -> učitelovo chování ke studentovi -> studentovo vnímání toho, co si o něm učitel myslí -> studentovo chování k učiteli, pracovní tempo atd. • VRSTEVNÍCI RIZIKOVÉ FAKTORY • role odmítaného • oslabené sociální vazby • nevhodné trávení volného času, nuda • delikventní vrstevníci • členství v gangu, rizikové subkultury, městské kmeny PROTEKTIVNÍ FAKTORY • přátelské vztahy s vrstevníky (zapojení v aktivitách) • KOMUNITA RIZIKOVÉ FAKTORY • restriktivně a negativně formulované právní i neformální očekávání chování • kriminalita a drogy v okolí • špatné životní prostředí PROTEKTIVNÍ FAKTORY • existence a dostupnost sociální opory • dovednost mobilizace zdrojů sociální sítě • PROJEVY DÍTĚTE S PCHE • SPECIFIKA DÍTĚTE S PORUCHOU CHOVÁNÍ • emocionální oblast: • negativní citové ladění, emoční labilita, citový chlad, hostilita • kognitivní oblast: • odlišné uvažování a hodnocení situací, absence pocitu viny, narušené sebepojetí • sociální oblast: • nefunkční rodina, odmítavé reakce okolí a vrstevníci s poruchami chování • lhostejnost, nedostatek empatie a další • akademická oblast: • špatný prospěch, předčasné ukončení školní docházky, negativní interakce ve třídě, málo kvalifikovaní pedagogové a menší vzdělávací nabídka jako předpoklad neuspokojené potřeby poznávání • CHARAKTERISTICKÉ PŘÍSTUPY JEDINCE S PORUCHOU EMOCÍ NEBO CHOVÁNÍ K SOBĚ A SVÉMU OKOLÍ • kvůli potížím v chování jsou připraveni o mnohé příležitosti k uspokojivým sociálním interakcím a k sebeuspokojení, a to v důsledku neustálých konfliktů, napětí a stresu • jejich chování a interakce má charakteristické rysy, které ohrožují jejich perspektivy (životní příležitosti): • malá stabilita chování • negativní ladění vztahů ke druhým i k sobě samým • PORUCHA CHOVÁNÍ = BARIÉRA • MALÁ STABILITA CHOVÁNÍ • nestabilita chování a napětí se promítají v jedné ze dvou rovin: • externí (vnější) – patrné na první pohled, narušují chod třídy; typicky u chlapců; maladaptivní vzorce chování, konflikt mezi dítětem a jeho sociálním okolím • interní (vnitřní) – špatně postřehnutelné, nenarušují výuku, často se odhalí pozdě; typicky u dívek; psychické problémy (přílišná kontrola chování), psychické poruchy, úzkost, sociální izolace a poruchy příjmu potravy • obojí má vliv na vztahy jedince k sociálnímu okolí • tyto vztahy na něj zpětně působí a dále jej ovlivňují • oba projevy nestabilního chování vedou k vyčleňování jedinců z jejich přirozeného sociálního prostředí • NEGATIVNÍ LADĚNÍ VZTAHŮ – VE VZTAHU K DRUHÝM • vyvolávají v jiných nelibé pocity • provokují druhé k negativní reakci v chování • nebývají oblíbení mezi vrstevníky • málokdy se stávají přirozenými vůdci ve skupinách • ve škole zažívají neúspěchy v učení • v sociálních vztazích bývají často odmítáni druhými, zažívají odcizení • svým chováním trvale rozčilují a provokují autority, vypadají jakoby si říkali o potrestání • NEGATIVNÍ LADĚNÍ VZTAHŮ – VE VZTAHU K SOBĚ • považují se za smolaře, za neúspěšné • mívají malé sebevědomí • jejich rozhodnutí bývají impulzivní ve snaze rychle dosáhnout cíle • opakovaně a předem se vzdávají svých aspirací • převažuje u nich krátkodobá motivace • vzdálené cíle nebývají schopni svým jednáním sledovat • jejich úsilí bývá velmi často přerušováno náhodným lákavým podnětem • neumí se radovat z drobných úspěchů • ADD/ADHD OBECNĚ • ve skupině žáků se zdravotním postižením až 80 % žáků s ADHD a s SPU • 5-10 % (6-9 %) v populaci • první symptomy už před 3. rokem věku dítěte • u chlapců a dívek 6:1, symptomy shodné • řadíme mezi „Hyperkinetické poruchy“ – F90 • ADHD (BARKLEY, 2013) • lehká mozková dysfunkce • lehká dětská encefalopatie • hyperkinetická porucha • Attention Deficit Hyperactivity Disorder • označuje syndrom poruchy pozornosti spojený s hyperaktivitou • jedná se o vývojovou poruchu charakteristickou nepřiměřenou úrovní: • pozornosti • hyperaktivity • impulzivity • tyto obtíže jsou často spojené s neschopností provádět opakovaně po delší dobu určité pracovní výkony a dodržovat pravidla chování • ETIOLOGIE ADHD • vysoká úroveň dědičnosti (až 50 %) • prenatální a perinatální potíže • dopaminový a noradrenalinový systém • nízká hladina - nerozlišujeme rozdíl mezi podstatným a nepodstatným - vše je stejně důležité • vysoká hladina - přílišné zaměření na jedno, reagujeme na okolí • POZORNOST • duševní schopnost, pomocí které se dokážeme zaměřit na určitý objekt a děj • rozsah pozornosti • určuje velikost oblasti, ve které vnímáme předměty • rozptýlená pozornost • těkání očima po podmětech • všímání si jakýkoliv podnětů • cokoli odvede pozornost • zaměření pozornosti • zaměření se na konkrétní podmět a ostatní odsunout do pozadí • potíže s figurou a pozadí • denní snění, nevnímání okolí • vypadá, že neslyší, nevidí • časté řešení konkrétních detailů a ne celku • HYPERAKTIVITA • nepřiměřená úroveň motorické nebo hlasové aktivity • časté střídání velkého výdeje energie a únavy • motorický neklid, vnitřní tenze • práce s uvolněním, relaxací • míček do ruky, skákací míček • IMPULZIVITA • jednání bez předchozí volní kontroly • ovlivňuje schopnost seriality • ovlivňuje úroveň sebekontroly, exekutivních funkcí • ovlivňuje sebepojetí • ovlivněna jak v krátkodobém, tak dlouhodobém měřítku • v dospělosti je vnímána jako nejpalčivější potíž • SEKUNDÁRNÍ PŘÍZNAKY ADHD • emocionální oblast: • podrážděnost • nízká frustrační tolerance • výkyvy nálad • vyšší orientace na odměnu • často – nízké sebevědomí, sociální nejistota, úzkostnost a deprese • oblast výkonu: • vysoké riziko školního neúspěchu • zaměřenost na odměnu (zpětnou vazbu) • snaha o pozornost • problematický start aktivity a jejího udržení • SEKUNDÁRNÍ PŘÍZNAKY ADHD • sociální oblast: • časté konflikty • nesnadné přizpůsobování se pravidlům/ požadavkům/ sociálním situacím/ změnám • často nepřiměřené (až agresivní) projevy • řešení konfliktů – riziko: impulzivita, unáhlenost, svéhlavost za každou cenu • málo přátel, problémy s dospělými • život s dítětem s ADHD pro okolí – napětí, stres • vliv na sebepojetí • DLOUHODOBÉ DŮSLEDKY ADHD • i při dobrém intelektu nemusí být dosahováno adekvátních školních výsledků, což má dopad na profesní orientaci a pracovní zařazení • jedinci s ADHD jsou rizikovou skupinou z hlediska rizika vyloučení ze školy a předčasného ukončení vzdělávání • projevy přetrvávají do dospělosti, akorát v jiné podobě (vnitřní neklid, neklid rukou, zapomínání na domluvené schůzky, ztrácení věcí, odkládání a zapomínání plnění povinností, problémy udržet ve věcech pořádek, impulzivní jednání – výbuchy zlosti, hádky; snížený přehled o financích, experimentování s návykovými látkami, rizikové chování v dopravě…) • VÝSKYT KOMORBIDNÍCH PORUCH • 60 % lidí s ADHD má jinou sekundární poruchu • nejčastější z nich jsou: depresivní poruchy, úzkostné poruchy, PCHE, SPU a PAS, závislostní chování (3x více než v intaktní populaci) • riziková skupina z hlediska rozvoje antisociálního chování • další možné příznaky: • snížené výkony ve škole • agresivita • problémy při navazování kontaktů s vrstevníky • neschopnost podřídit se autoritě a obecně uznávaným pravidlům • agresivní řešení interpersonálních problémů • obtíže s udržením pozornosti • METODY A ORGANIZACE VÝUKY • metody výuky • zvýšená zpětná vazba • střídání aktivních a pasivních aktivit • využívání strukturované výuky • dbát na rozvoj učebních strategií, např. FIE, KUPOZ, ROPRATEM • organizace výuky • využívání jednotné struktury výuky • méně věcí na lavici • tvorba systému a tento systém s pedagogickým taktem dítěti připomínat • zařazení aktivních relaxačních cvičení • ADD • Attention Deficit Disorder • označení pro poruchu pozornosti bez hyperaktivity • neschopnost zaměřit pozornost • dítě je pomalé (kognitivně i fyzicky), nestíhá v hodině udělat všechno • zvýšená unavitelnost • dítě působí dojmem, jako by žilo ve svém světě • velkým problémem jsou časově limitované úkoly • objevuje se denní snění • dítě však nepůsobí výchovné obtíže, je „hodné“ • doma je dítě nesamostatné, málo aktivní, vše mu trvá • obtíže v navazování sociálních vztahů • ŽÁK S ADHD, ŽÁK S ADD ŽÁK S ADHD • vysoká míra aktivity – neustále v pohybu • impulzivita a malé sebeovládání – rychle mluví, často skáče do řeči, vrhá se do nebezpečných činností, aniž by si uvědomoval následky • agresivní chování – nepřiměřeně silná reakce i na drobné podněty • sociálně nevyzrálé chování • snížená sebeúcta, snížená frustrační úroveň ŽÁK S ADD • snadná rozptýlenost vnějšími podněty • problémy s nasloucháním a plněním pokynů • potíže se zaměřením a udržením pozornosti • potíže se soustředěním se na úkol a jeho dokončením • nevyrovnaný výkon v práci ve škole • vypínání pozornosti (zasněnost) • nepořádnost • ODD • Oppositional Defiant Disorder • označení pro chování, které je výrazně vzdorovité, neposlušné a provokativní • současně se ale nevyskytují vážnější antisociální a agresivní činy • výskyt mezi 6 až 10 lety • chování je jasně mimo rámec normálního chování pro dítě stejného věku a stejného sociokulturního zázemí • PŘÍZNAKY ODD • negativistické • nepřátelské • vzdorovité • provokativní • rušivé • vzpurnost vůči autoritě • porušování pravidel • psychické trápení druhých • podrážděnost (snížená frustrační tolerance) • ze svých chyb často obviňují druhé (často vede ke konfliktům) • INDIVIDUÁLNÍ PODPORA A PROVÁZENÍ ŽÁKA S PCHE • POSTAVENÍ DÍTĚTE V PRAXI ETOPEDIE • etopedická praxe se zabývá dětmi v kontextu edukačního procesu, jeho bariér a příležitostí • v inkluzivním pojetí sledujeme při edukaci dětí jejich životní perspektivy • pedagog hledá cesty k rozvoji kompetencí a potencialit dětí (v prostředí přirozeném i segregovaném) • tato perspektivní orientace se prolíná všemi fázemi edukačního procesu (prevence, intervence, rehabilitace) • zjednodušeně řečeno hledáme cesty, jak nežádoucímu chování zamezit, a jak zabránit tomu, aby se pro dítě stalo bariérou v jeho dalším vzdělávání a v naplnění jeho potencialit a nadání • POSTAVENÍ DÍTĚTE V PRAXI ETOPEDIE • V EDUKAČNÍM PROSTŘEDÍ ETOPEDIE JE POTŘEBA MÍT NA PAMĚTI • v dítěti je potřeba probudit aktivitu – bez aktivního přístupu dítěte by jakákoliv příležitost vyšla naprázdno • aktivita je iniciována, posilována a udržována příležitostí (podněty, stimuly) a významem této příležitosti pro vlastní prožívání (zpětná vazba) = co daná příležitost dítěti dá? co ho naučí? co mu zprostředkuje? • dítě si sebou nese vlastní zkušenost ze sociální interakce z jiných prostředí (co značně ovlivňuje jeho reakce) • dítě a jeho chování ovlivňují zkušenosti z interakce přijímané od pedagogů a vrstevníků; tyto ovlivňují jeho vlastní postoje ke vzdělávání • PRINCIPY EDUKACE V ETOPEDII • pedagog při edukaci dítěte: • hledá cesty, jak diferencovat jeho vzdělávání • jak sladit intervenci a rehabilitaci nežádoucích modelů chování individuálního dítěte s obecnými cíli vzdělávání • principy edukace v etopedii umožňují diferencovat edukaci dětí s PCHE a slouží především: • k předcházení rizik v edukačním prostředí a v rozvoji nežádoucích modelů chování • k zastavení vývoje nežádoucích modelů chování • k navození nových modelů chování • PRINCIP PODROBNÉ DIAGNOSTIKY • východisko pro intervenční a rehabilitační opatření • pro intervenci je důležité znát údaje o osobnostním vývoji jedince • ve všech fázích edukačního procesu etopedie je diagnostika zaměřená na sociální prostředí jedince a jeho reakce na různé situace a také reakce okolí na jeho chování • např. vztahy uvnitř rodiny, výchovné přístupy rodičů, užívání trestů a odměn, akademická úspěšnost, vztahy se spolužáky… • výsledkem je diagnostický model, který ukazuje možné souvislosti mezi jednotlivými faktory, které jedince v jeho vývoji ovlivňovaly • poskytuje nám ucelený obraz situace, ve které se dítě ocitá při vstupu do speciálněpedagogického procesu etopedie (ve kterékoliv fázi) • PRINCIP POSILOVÁNÍ SEBEHODNOCENÍ • východisko pro nastolení změn v naučených způsobech chování • více než 50 % žáků s PCHE dosahuje velmi špatné výsledky ve výuce a za svůj výkon jsou téměř každý den hodnoceni • toto negativní hodnocení ovlivňuje jejich sebereflexi a žáci si postupně zvykají na roli „prohrávajícího“ • pokud žáci ze svého okolí nedostanou taky pozitivní obraz o sobě samém, vzniká bludný kruh, ze kterého se neumí sami vymanit, nevidí (nemají ani zájem vidět) cestu ven • žák se dostává do stavu naučené bezmoci • negativní postoje sociálního okolí spojené s pocitem neúspěchu snižují jeho sebevědomí a sebehodnocení • posilování sebehodnocení je cestou pro vytváření vnitřní motivace – podmínky pro vlastní rozhodnutí se dítěte změnu ve svém chování nastolit • PRINCIP SOCIÁLNÍ STABILITY • podpora sociální identity jedince a pocitu sociálního bezpečí • žáci s PCHE jsou často vylučováni z vyučování a ze školy, jsou odmítáni vrstevníky a někdy i rodiči, střídají školy, jsou hospitalizováni v psychiatrických odděleních/léčebnách nebo umísťováni do výchovných ústavů • opakované vytrhávaní z přirozeného sociálního prostředí narušuje jejich pocit sociálního bezpečí • je proto nutné předcházet narušení vztahu jedince s jeho přirozeným sociálním prostředím, popřípadě zkrátit období, po které jsou tyto vztahy a sociální začlenění jedince narušeny • snaha omezit tyto nepříznivé zásahy na minimum – co největší snaha udržet jedince v jejich přirozeném prostředí • PRINCIP PERSPEKTIVNÍ ORIENTACE • podpora otevřeného horizontu možností pro budoucnost • děti s PCHE mívají negativní zkušenosti s reakcemi okolí na jejich chování • tato zkušenost často ovlivňuje i jejich vztahy s nejbližšími osobami (s rodiči) • snažíme se proto o: • zjišťování, jak moc tyto negativní zkušenosti ovlivnili horizont životní perspektivy jedince • hledání cest pro podporování otevřeného horizontu šance dosáhnout vzdálených cílů, významných pro životní uplatnění a společenské začlenění • PRINCIP PERSPEKTIVNÍ ORIENTACE • v podmínkách institucionální péče (i v podmínkách výkonu trestu odnětí svobody) zpracovává pedagog pro dítě individuální plán perspektivního směřování a podpory • příkladem uplatňování principu perspektivní orientace je například rozšíření možnosti vzdělávání jedinců umístněných v zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy • PODPORA ŽÁKŮ S PORUCHAMI CHOVÁNÍ V INKLUZIVNÍM PROSTŘEDÍ • ODLIŠNOSTI INFORMUJÍCÍ O POTŘEBÁCH A POSILUJÍCÍCH OBLASTECH • VÝZKUMY O TZV. PROBLEMATICKÝCH ŽÁCÍCH • problémový žák podle učitelů • žák, který se špatně učí • narušuje kázeň ve třídě • je sám se sebou nespokojený • má osobní nebo psychické potíže • má nízké sebevědomí • vyžaduje stálou podporu a zvýšenou pozornost (zvýšené nároky na učitele) • problémový žák v běžné třídě • dostává negativní zpětnou vazbu • je omezen v perspektivě své budoucnosti • je oslabován v motivaci ke školní práci • je uzavřen v cyklickém selhávání • A CO KDYŽ JE „PROBLÉM“ NĚKDE JINDE? • z výzkumu studentů PdF UPOL vyplynulo, že žáci nechodí rádi do školy z níže uvedených důvodů: • nepředvídatelné chování učitelů • nerespektování potřeb žáků (nedostatek příležitosti – nízké výkony, nízká sebedůvěra; snížená motivace – nezájem o školu; problémy v chování) • netransparentní hodnocení • porovnávání žáků mezi sebou • nálepkování • soutěžení • příkazy • vyhrožování a nátlak • tresty • ponižování a zesměšňování • DILEMATA INKLUZIVNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ NEJEN V RIZIKU VÝVOJE PORUCH CHOVÁNÍ • inkluze – tlak na školy <-> vzdělávání všech žáků -> zvyšování výkonu • inkluze x segregace – problémové chování -> společnost -> posilování, podpora, provázení x restrikce, represe, resocializace -> kvalita života • nevnímání odlišností, potřeb -> posilování negativních sociálních vlivů a individuálních dispozic -> vylučování/střídání škol, zkušenost nepřijetí, odmítnutí, odmítání školy, rozvoj poruchy chování -> kriminalita, ústavní výchova, sociální exkluze • reflexe potřeb – výchozí podmínka 3P intervence – evidence individuální odlišnosti -> identifikace individuální potřeby -> specifická informovaná intervence • 13-17 % výuky zabírá řešení problémů s chováním žáků • 3 z 5 škol považují problémy s chováním žáků za překážku pro kvalitativní změny výuky (200 škol/23 států – OECD, 2009) • největší problém českého školství – problémy s chováním žáků (Walterová, 2009) • vyloučení ze školy – nejčastější řešení (Kauffman, 2005; Meijer, 2003) • „ODLIŠNÉ“ POSTOJE ŽÁKŮ S PCH KE ŠKOLE • škola není místem, kam rádi chodí • škola není místem, kde zažívají úspěch • nevěří ve spravedlivé hodnocení učitelů • nevěří, že učitele zajímá jejich názor • nemají pocit, že si jich ostatní lidé váží nebo že jsou důležití, že o nich přemýšlí • ostatní jsou upřednostňováni • SOUČASNÉ TRENDY VE VZDĚLÁVÁNÍ • podpora společného vzdělávání všech žáků (inkluze) • individualizace výuky • cíl vzdělávání = všestranný rozvoj jedince • vzdělávání se nevztahuje jen k rozvíjení rozumových schopností, ale také: • k osvojování sociálních dovedností; duchovních, morálních a estetických hodnot a žádoucích vztahů k okolí • k emocionálnímu a volnímu rozvoji • ke schopnosti uplatnit se v měnících se podmínkách zaměstnanosti • INTEGRACE X INKLUZE INTEGRACE • zaměření na potřeby jedince s postižením • rozdílnost je akceptována • speciální vzdělávací potřeby • individuální vzdělávací plány INKLUZE • zaměření na potřeby všech vzdělávaných • rozdílnost je přínosem • individuální vzdělávací potřeby • celoškolský přístup • ROLE SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY V INKLUZIVNÍM KONCEPTU • na dítě pohlížíme v zorném úhlu jeho perspektivy a posilování edukačních příležitostí • snažíme se vylučovat jakékoliv překážky, které by mohli bránit v naplňování potencialit dítěte v jeho cestě k dospělosti a nezávislosti • předcházet vytváření bariér ve vzdělávání (školnímu neúspěchu) • snižovat rizika sociální exkluze • stěžejní působení je v podmínkách škol hlavního vzdělávacího proudu • SYSTÉMOVÝ RÁMEC VZDĚLÁVÁNÍ • škola je místem, které vytváří dítěti příležitosti pro rozvoj jeho kompetencí v kognitivní, citové i sociální oblasti • škola je také místem, které naplňuje státní politiku vzdělávání • státní politika vzdělávání se naplňuje na úrovni: • státu (úkoly dané legislativním rámcem a kurikulárními dokumenty) • regionu (úkoly spojené s regionálními specifiky a potřebami) • školy (úkoly spojené s žáky, které vzdělává) • celoevropským trendem je individualizace výuky a zapojování všech žáků do škol hlavního vzdělávacího proudu • na základě toho vytváří stát ve školském systému rámcové podmínky pro společné vzdělávání • SYSTÉMOVÝ RÁMEC VZDĚLÁVÁNÍ • tento systémový rámec je ukotven v oblastech: • státní politice vzdělávání • legislativě • kurikulárních dokumentech • SYSTÉMOVÝ RÁMEC VZDĚLÁVÁNÍ • státní politika vzdělávání • Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ • záměry vzdělávání: emocionální, kognitivní, sociální rozvoj • legislativní dokumenty • školský zákon (č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů) • vyhlášky • kurikulární dokumenty • rámcový vzdělávací program (RVP), školní vzdělávací program (ŠVP) • SYSTÉMOVÝ RÁMEC VZDĚLÁVÁNÍ • ŠKOLSKÝ ZÁKON • povinnosti školy při individualizaci výuky • vytvořit podmínky pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) • zajistit poradenskou pomoc • zajistit vhodné podmínky při ukončování vzdělávání a při přijímání na vyšší typy škol • při hodnocení žáků se SVP přihlížet k jejich znevýhodnění • v případě potřeby upravit organizaci a formu vzdělávání • případně zřídit funkci asistenta pedagoga • ŠKOLSKÝ ZÁKON • žáci se speciálními vzdělávacími potřebami (§ 16) • žáci, kteří k naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění nebo užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními potřebují poskytnutí podpůrných opatření • podpůrnými opatřeními se rozumí nezbytné úpravy ve vzdělávání a školských službách odpovídající zdravotnímu stavu, kulturnímu prostředí nebo jiným životním podmínkám žáků • žáci se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na bezplatné poskytování podpůrných opatření školou a školským zařízením • RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM (RVP) • obsah vzdělávání • zapojení žáků s PCHE do vzdělávacích aktivit při zachování jejich odlišnosti • příležitost naplnit vzdělávací potenciál • kompetence (např.) • kritického myšlení; jednání bez podléhání manipulacím • práceschopnosti • tolerovat odlišný názor; respektovat vymezená pravidla • cíle vzdělávání • základní cíle vzdělání: vztah k celoživotnímu učení; schopnost pracovat v týmu • dovednosti: komunikace, řešit problémy, strategie učení • vztah k sobě: poznávat sám sebe; zdraví • vztah k druhým: respektování druhých • NESYSTÉMOVÉ POJETÍ VÝCHOVY • 2pólový model • dialog mezi pedagogem a vychovávaným jedincem, vztahy mezi partnery ve výchově jádrem pedagogické problematiky • 3pólový model • vztah mezi učitelem, žákem a učivem = didaktický trojúhelník • SYSTÉMOVÉ POJETÍ EDUKACE (BLÍŽKOVSKÝ, 1997) • obecná teorie systémů (Bertalanffy) • živé organismy jsou otevřené systémy, jež si se svým okolím vyměňují látky a energii a nedají se tedy popsat běžnými fyzikálními modely pro systémy uzavřené • holismus oproti redukcionismu a organismus proti mechanismu • systém se vyznačuje určitou skladbou elementů, každá skladba elementů nemusí být systémem (sociální skupina x agregát, shluk lidí) • problémy v nových souvislostech, inspirace • celistvé a otevřené • usiluje o vyvážené funkční propojení kultivace vnitřního a vnějšího světa člověka – předpoklad závislosti lidí a jejich světa • reformy vnitřního a vnějšího světa člověka nelze klást proti sobě – jde o funkční propojování společnou, univerzálnější i vyšší hodnotovou orientací • SYSTÉMOVÉ POJETÍ EDUKACE (BLÍŽKOVSKÝ, 1997) • utváření člověka a sociálních vztahů • vnější intencionální (pedagogicky záměrné) vlivy – výchovné působení • vnější funkcionální (pedagogicky nezáměrné) vlivy – vliv životního prostředí • vnitřní funkcionální vlivy – neuvědomělé sebeutváření životními zkušenostmi, vrozenými a získanými vlastnostmi • vnitřní intencionální vlivy – sebevýchova (uvědomělé sebeutváření), autoregulace • škola jako systém • systémový přístup – svět jako soustava vzájemně propojených a ovlivňujících se systémů • funkčnost systému – vzájemně výhodné propojení prvků soustavy • ZÁSADY FUNKČNOSTI SYSTÉMU (POKORNÁ, 1997) • jednotlivé prvky systému jsou nezaměnitelné • prvky sytému jsou na sobě navzájem závislé • v systému může každý člen udržet svou jedinečnost a současně komunikovat s okolím • ohraničení vůči okolí, ale současné otevření novým vlivům (brání svou intimitu, určité vlivy nenechá vstoupit) – identita systému x respekt a otevřenost vůči okolí • rovnováha mezi vnitřní strukturou a komunikativní funkcí • propojení systémy stabilizuje • fungující systém je otevřený – očekávání nových reakcí a vstupu nových prvků • otevřenost sytému = naděje; je tu prostor pro aktivitu, otevřený postoj pedagoga, respekt vůči žákům, pedagog je zaměřen sociálně; záleží mu na tom, co žák cítí, co prožívá a co sám považuje za důležité • HLEDISKO SYSTÉMOVÉHO PŘÍSTUPU • každý, kdo participuje na životě školy, je součástí systému • ovlivňuje aktivitu ostatních prvků a ty naopak ovlivňují jeho • otevřenost znamená i zpětnou vazbu – zájem o postoje žáků a náležitou reakci na ně • otevřenost i vůči vnějším systémům (rodina, veřejnost, obec, zřizovatel) • KLÍČOVÉ RYSY ŠKOLY EFEKTIVNĚ ZVLÁDAJÍCÍ KÁZEŇSKÉ PROBLÉMY • efektivní, konzultativní styl řízení školy, který pracuje s názorem žáků i rodičů • jasná školní politika vzdělávání a kázně, která je smysluplná pro žáky a která je jednotně a přitom důstojně lidsky uplatňována • diferencované učební plány • vysoká ale ne nesmyslná akademická očekávání • pozitivní přístup k žákům s vyšším využitím odměn než trestů • vysoká profesionalita učitelů • učební styl, který probouzí zájem a motivaci žáků • upřednostňování strategií předcházejících porušování kázně ve třídě – upřednostňovat před strategiemi reagujícími na porušování pravidel • vztah založený na úctě a ochotě poskytnout podporu mezi všemi dospělými a žáky školy • angažovanost žáků na školním životě s poskytnutím odpovědnosti žákům • efektivní sytém náboženské výuky • PODMÍNKY EFEKTIVNÍ VÝUKY ŽÁKŮ S PCH • individuální nebo skupinová péče • přípravné třídy a třídy zřízené dle § 16 odst. 9 školského zákona • využívání speciálněpedagogických metod a forem práce • nižší počet žáků ve třídách • prostorové uspořádání (pro relaxaci, skupinovou práci) • obeznámenost pedagogů s problematikou PCH • případná tvorba vlastních učebnic • dva pedagogové ve výuce (jeden s aprobací pro výuku na ZŠ, druhý speciální pedagog) • spolupráce s odborníky (psycholog, etoped, terapeut, odborný lékař) • BEZPEČNÉ PROSTŘEDÍ ŠKOLY • posiluje motivaci a zlepšuje neuropsychické předpoklady žáků i učitelů k plnění úkolů • navozuje pozitivní prožívání, snižuje riziko stresu a úzkostných stavů, posiluje sebehodnocení a sebevědomí • působí na žáky formativně • zvyšuje otevřenost a spolupráci žáků a rodičů • VHLED A ORGANIZACE (KOUNINOVA METODA) • Kounin zjistil, že žáci hodnotí učitele jako ty, kteří „jsou v obraze“ v případě, že: • když se objeví kázeňské problémy, učitel soustavně zakročuje proti nesprávnému jednání přesně u těch žáků, kteří problém vyvolali • když se objeví dva kázeňské problémy současně, učitel řeší nejprve ten vážnější • učitel rozhodně zasahuje v případech nespolupracujícího chování dřív, než se mu toto chování vymkne z rukou nebo než je ostatní začnou napodobovat • SPOLUPRÁCE PROSTŘEDNICTVÍM KOMUNIKACE (GINOTTOVA METODA) • vyhněte se „nálepkování“ – učitelé by se neměli chovat k žákům sarkasticky a neměli by jim dávat negativní označení • negativní vliv chvály – měla by se chválit práce žáků, ne žáci samotní • zaměření na cíl • DREIKURSOVA METODA • demokracie ve třídě: • učitel by neměl být ani příliš tvrdý ani příliš povolný • žáci by měli spolurozhodovat o pravidlech chování, nést důsledky… • nenechat se zatáhnout do „boje o moc“ ve třídě • odvést pozornost od žáka, který se snaží ji upoutat vyrušujícím chováním • ASERTIVNÍ KÁZEŇ (METODA CANTEROVÝCH) • ani hostilní, ani submisivní • charakteristická je přímost, spontánnost a přiměřenost • asertivní výcvik „trvání si na svém“ • přesné vymezení, jaké chování nebude tolerováno a jaké bude vyžadováno • povzbuzování spolupracujícího a eliminace nespolupracujícího chování (viz také behaviorální metoda) • očekávání podpory rodičů, pedagogů, vedení školy • PODMIŇOVÁNÍ REAKCÍ (BEHAVIORÁLNÍ METODA) • naučené reakce • modifikace chování • ojedinělé chování a vzorce chování • kladné zpevňující podněty • destruktivní kladné zpevňující podněty • trest, destruktivní trest, negativní zpevnění • PRAVIDLO 4x3 PRINCIPŮ BEZPEČNÉHO PROSTŘEDÍ ORIENTACE ŽÁKA • stručnost • srozumitelnost • zpětná vazba DOSAŽITELNOST CÍLŮ • přiměřenost • zainteresování žáka na cíl • blízkost cíle SOCIÁLNÍ ZAČLENĚNÍ • akceptace • rovnováha • otevřenost HODNOCENÍ • informace • individualizace • perspektiva • OPORA UVNITŘ ŠKOLY • školní řád (pravidla chování by měla být tvořena za asistence učitelů i žáků) • „krizový plán“ (v případě selhání nutná revize teorie i praxe) • konzultace s kolegy (mají podobné zkušenosti, mohou doporučit řešení problémů) • formální i neformální konzultace (např. supervize) • POŽADAVKY NA KOMPETENCE UČITELE • přirozená autorita (není o hlasitosti, ale o sebevědomí, organizaci práce, upřímnosti k žákům, zaujatosti k výuce, znát sebe sama, „zvládat se“) • začátek hodiny • organizace výuky a učení – jasné pokyny – rozumí, reagují všichni? • tempo práce, ukončování činností, střídání činností, práce pro všechny žáky – diferenciace • hluchá místa – zaváhání dává prostor „lumpárnám“ – žáci se zabaví jinak; „kdo zaváhá, je ztracen“; pozor na frontální výuku • konec hodiny (shrnutí, reflexe, kontrola nad situací, příprava na další činnost) • odbornost (být schopen zodpovědět dotazy žáků, naučit také žáky odpovědi hledat; být schopen zjistit, proč žák neovládá učivo) • POŽADAVKY NA KOMPETENCE UČITELE • zaujetí výukou – radost z práce s žáky (žáci poznají neupřímnost) • kurikulum (modifikovat žákům s PCH obsah učiva – nikoli jen usnadnit; smysluplnost!; potřeba žáků zažít úspěch: „žáci, kteří se vnímají jako úspěšní studenti, jsou známkou dobře řízené třídy“) • schopnost zaujmout (zapojit žáky aktivně do výuky) • zaujmout hned na začátku (pohotovost, jasný sled činností – zdůrazní význam hodiny - teď je čas na učení) • důležitá je i „rutina“ (předvídatelnost, řád hodiny) – přesto flexibilní • význam prostředí (např. pomalované lavice, ...) • zobrazovat výsledky práce žáků ve třídě (tabulka, ...) • JAK SE (NE)REAGUJE NA NEVHODNÉ CHOVÁNÍ • učitelé nezřídka reagují spíše na chování než na potřebu, kterou dítě svým chováním vyjadřuje, což může vést v případě problematických projevů chování k jeho zhoršení • reakce na chování x vyjádřená potřeba • srovnáváni s normou x projev chování jako indikátor potřeby • DVA PŘÍSTUPY K PORUŠE CHOVÁNÍ NORMATIVNĚ ZAMĚŘENÝ • chování z hlediska norem společnosti • přístup vychází z potřeb společnosti • př.: • disociální, asociální, antisociální chování • rizikové chování • pozornost obrácená na problém PERSPEKTIVNĚ ZAMĚŘENÝ • chování z hlediska důsledků pro edukaci jedince • porucha chování jako bariéra (socializace, vzdělávání) • přístup vychází z potřeb dětí • odlišnosti (v postojích či strategiích chování) zakládají potřeby dětí • pozornost obrácená na stav naplnění potřeb • hledání cest ke změně ve smyslu otevřené budoucnosti • DVA PŘÍSTUPY K PORUŠE CHOVÁNÍ NORMATIVNĚ ZAMĚŘENÝ • restrikce • omezení daná rozhodnutím autority • represe • společenská sankce, trest • resocializace • přijetí nových norem chování • segregace – dítě je příjemce intervence a péče PERSPEKTIVNĚ ZAMĚŘENÝ • posilování • aktualizace potencialit osobnosti • podpora • v plánování, rozhodování, nabídka možností • provázení • inkluze – dítě aktivní spolutvůrce změny • REFLEXE PSYCHOLOGICKÝCH PŘÍSTUPŮ • behaviorální pohled (PCH = naučené špatné reakce na dané stimuly; kontrakt se žáky) • systém odměn na podporu vhodného chování • kognitivně-behaviorální pohled (ke změně chování nutno změnit proces myšlení) • rozebírat se žáky zpětně situace a chování, které by bylo vhodné • ekosystemický pohled (vše vychází z interakce) • změna interakce učitel-žáci • psychodynamický pohled (PCH = konflikt mezi složkami nevědomí; v praxi málo využitelný) • SPOLUPRÁCE S RODINOU • rodina je místem primární socializace, škola je spolu s rodinou významným sociálním prostředím, je za socializaci spoluzodpovědná -> spolupráce školy a rodiny je nutná, měla by zahrnovat stálý kontakt a dobrý vztah • překážky komunikace mezi školou a rodiči žáka s PCHE: • nezájem rodičů o život ve škole • komunikace omezená na problémy • vlastní zkušenost rodičů se školou a s ní spojené negativní pocity • obranná pozice rodičů – obavy z potíží (např. OSPOD) • požadavky na komunikaci pedagog - rodina: • obousměrná, srozumitelná, smysluplná, stabilní • KONTAKT S RODIČI • rodiče jsou klíčoví pro efekt práce s žáky s PECH • podpora rodičovské autority, respekt k jejich problémům i slabostem – posiluje autoritu učitele • informovat rodiče o úspěchu a dobrém chování • akceptovat rodiče jako spolutvůrce změny v chování žáka – máme společný zájem, radíme se spolu • znát zázemí žáka (kulturní, jazykové, ekonomické, ... – to má rovněž vliv na jeho chování) • JAK ZÍSKAT RODIČE • získat důvěru • dát rodičům zřetelně najevo zájem o jejich dítě – společný zájem • zkoušíme opakovaně • hledáme dohodu společných strategií • směřujeme k přesvědčení rodičů o významu a smysluplnosti našich postupů • nevyhánět rodiče do nepřátelských pozic – rodič jako „zraněná/traumatizovaná“ osoba • CO MUSÍME RODIČE UČIT? • jak zacházet se změnami chování jejich dětí • jak omezit osobní zaujetí • pak je možné vést jejich výchovné postupy • jak zajistit bezpečnost dítěte a jak pěstovat pocit vlastního bezpečí • pozitivní zážitky dítěte • učit je, jak zážitky využít • ZÁSADY PRÁCE S RODIČI • vytrvalost • dát rodičům časový prostor pro akceptování problémů dítěte • stálost • opakovaně podaná ruka • spravedlnost • návaznost • prostor pro zažívání radosti z úspěchu dítěte • FORMY PRÁCE S RODIČI • cíl • zjistit mínění rodičů • angažovat je pro změnu • posílit rodičovskou odpovědnost • posílit rodičovskou kompetenci • téma – pokrok žáků • množství informací a jejich obsah • otevřená nabídka • spolupráce x boj • PORADENSKÝ SYSTÉM • ŠKOLNÍ PORADENSTVÍ • v širším slova smyslu zaměřeno na všechny žáky • obecným cílem poradenské práce ve škole je: • podpora žáka v jeho osobnostním rozvoji, kariérní poradenství • pomoct žákovi zorientovat se ve svých vzdělávacích možnostech • nabízí pomoc při řešení krizových situací žáků • poskytuje metodickou pomoc učitelům při práci s žáky se SVP • provádí depistáž žáků se SVP • ŠKOLNÍ PORADENSTVÍ • u žáků s PCH rozeznáváme také cíle specifické: • pomoc žákovi orientovat se ve své životní situaci, která mu způsobuje problémy • prolomit z pohledu žáka neřešitelnou situaci, která blokuje jeho potenciálu • nastartovat intervenční procesy – připravit žáka pro intenzivní práci na změně • pomáhá vytvořit plán změny, nastavení vzdělávání dle možností žáka • v řešení výchovných a vzdělávacích problémů žáků spolupracuje s dalšími institucemi (PPP, SVP, SPC, OSPOD, Policie ČR, zdravotnictví a další subjekty podle potřeby) • ZÁSADY PORADENSKÉ PRÁCE • vždy sledovat prospěch žáka – učitel by neměl nikdy zneužít žákovo důvěry • neznevažovat názory žáka • průběžně se ujišťovat, že žák porozuměl smyslu sděleného • uzavírat dohody se žákem • o závěru poradenského rozhovoru • o dalších postupech řešení problému (pravidla, opatření, postupy…) • i velmi problémový žák je ochoten podřídit se dohodnutým pravidlům, pokud vnímá své postavení ve vztahu jako významné, partnerské a pokud se k postupům osobně zaváže (participace dítěte na změně) • PORADENSTVÍ VE ŠKOLE • probíhá na dvou úrovních: • úroveň třídy • třídní učitel • úroveň školy (školní poradenské pracoviště) • výchovný poradce • školní metodik prevence • školní speciální pedagog • školní psycholog • školní sociální pedagog • na mnohých školách také působí učitelé, kteří absolvovali různé kurzy a školení, takže mohou poskytovat pomoc v některých zaměřených oblastech (logopedický kurz, kurz pro pomoc žákům se specifickými poruchami učení) • TŘÍDNÍ UČITEL • kromě výuky administrativa a zodpovědnost za rozvoj každého žáka • role poradce začíná ve chvíli, kdy končí výuka a začíná individuální podpora a vedení směřující k optimalizaci podmínek edukace každého žáka • jeho poradenská činnost směřuje k: • žákům • rodičům, kolegům a vedení školy pouze formou konzultací a spolupráce na případu jednotlivého žáka • PORADENSTVÍ SMĚREM K ŽÁKŮM • pozornost se soustředí na žáka samotného, jeho osobnostní vlastnosti, chování a sociální prostředí • všichni žáci • učitel: • hodnotí v kontextu jejich kompetencí • hledá blokace strategií učení • vytváří strategie pro další vedení • PORADENSTVÍ SMĚREM K ŽÁKŮM • žáci v riziku PCH/s PCHE • učitel: • sleduje žáka v různých situacích ve školním prostředí a může si vytvářet také modelové diagnostické situace • diagnostikuje – identifikace hlavních potíží a jejich souvislostí • rozhoduje se společně s žákem a jeho rodiči pro postupné kroky intervence • analyzuje vzdělávací možnosti a perspektivy každého žáka a zahrnuje je do intervenčních strategií • K ČEMU VÉST ŽÁKY • porozumění sobě samému, sebepřijetí (získávání schopnosti prožívat svůj život jako šťastný a úspěšný) • chápání názoru druhého • interpretaci pocitů a chování druhého • k potlačení okamžité emotivní reakce ve prospěch ohleduplnější reakce v dané sociální situaci • přizpůsobení vlastního chování tak, aby bylo přijatelné nebo prospěšné pro druhé • PORADENSTVÍ SMĚREM K RODIČŮM • jak získat rodiče? • dát najevo zájem o dítě • kontaktovat i mimo problémy • zvát do školy a na výlety • komunikovat o dětech, ne o problémech dětí • nezahánět do nepřátelských pozic • začít pozitivně • zlomit nedůvěru • jsme na stejné lodi • ŠKOLNÍ PORADENSKÉ PRACOVIŠTĚ • prevence školního neúspěchu • prevence výukových problémů • inkluze žáků (žáci, kteří mají PPP stanovené PO) • spolupráce s externími orgány • volba povolání a dalšího studia žáků • prevence rizikového chování (minimální preventivní program) • VÝCHOVNÝ PORADCE • vede poradenství v rámci školy (ŠPP) • řadový učitel s doplňujícím vzdělávacím kurzem • část úvazku je věnována poradenské práci • úkoly (3 X ko): • koordinace poradenských nabídek a aktivit • kontakt školy s externími poradenskými institucemi • konzultace pro hledání intervenčních opatření ve vztahu k učitelům i vedení školy • jeho poradenská činnost směřuje k: • žákům • rodičům • kolegům a vedení školy • PORADENSTVÍ SMĚREM K ŽÁKŮM • dvě oblasti aktivit • profesní poradenství • podpora žáka při řešení problémových edukačních situací → žáci v riziku PCH/s PCHE • konzultace pro třídního učitele (partneři) • shromažďování údajů o žácích • hledání cest pro zefektivnění strategie učení • hledání cest spolupráce s dalšími odborníky • koncipování intervenčních strategií v systému školy • PORADENSTVÍ SMĚREM K UČITELŮM • partnerství • vztah učitele a výchovného poradce má poradenský charakter v momentě, kdy učitel požádá o konzultaci • výchovný poradce poskytuje informace: • nutné k diagnostice • k možným intervenčním opatřením • k pedagogickým postupům • ŠKOLNÍ METODIK PREVENCE • řadový učitel s doplňujícím kurzem vzdělání • nemá snížený úvazek • úkoly: • koordinace aktivit v oblasti prevence rizikového chování • tvorba minimálního preventivního programu školy (MPP) • tvorba krizového plánu školy • ŠKOLNÍ PSYCHOLOG • není na každé škole • často financovaný pomocí šablon/podpůrných opatření/dotací z města • zabývá se depistáží, školní diagnostikou a poradenskou intervencí • práce s třídním klimatem • prevence rizikového chování (spolupráce se školním metodikem prevence) • krizová intervence jak pro žáky, tak učitele • individuální poradenství pro žáky a zákonné zástupce • ŠKOLNÍ SPECIÁLNÍ PEDAGOG • není na každé škole • často financovaný pomocí šablon/podpůrných opatření/dotací z města • vedení předmětu speciálně pedagogické péče • zabývá se depistáží, školní diagnostikou a poradenskou intervencí u žáků se SVP • pomoc učitelům s inkluzí žáků se SVP (metodická, technická...) • prevence školního neúspěchu • ŠKOLNÍ SPECIÁLNÍ PEDAGOG, ŠKOLNÍ PSYCHOLOG • ve vztahu k žákům s PCHE a v riziku: • identifikace problému (rizikových/protektivních faktorů, aktuální stav) • přímá podpora žáka, vytváření optimálních podmínek pro školní práci žáka (podpora protektivních faktorů) • pozorování v edukačním procesu • analýza sociálního prostředí žáka • individuální diagnostika • na základě získaných dat vytvářejí intervenční programy, které také s žáky realizují, nebo je doporučují třídnímu učiteli • NA KOHO SE VE ŠKOLE OBRÁTIT • ŠKOLSKÁ PORADENSKÁ ZAŘÍZENÍ • řídí se vyhláškou č. 72/2005 Sb. o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů • poskytují služby dětem, žákům, studentům, jejich zákonným zástupcům, školám a školským zařízením, a to ambulantně či návštěvami ve školách • patří sem: • pedagogicko-psychologická poradna • speciálně pedagogické centrum • PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÁ PORADNA (PPP) • vázána na systém škol – pro rodiče a děti přehlednější • možnost dlouhodobé spolupráce se školami (i preventivní působení) • psycholog • věnuje se diagnostice, krátkodobým intervencím i dlouhodobému vedení klientů, kvalita jeho práce a čas na klienty závisí na dostatečném personálním obsazení poradny a její dostupnosti • speciální pedagog • diagnostika některých typů postižení a náprava • služby PPP řeší především výchovné a vzdělávací problémy žáků a studentů • PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÁ PORADNA (PPP) • obrací se na ně rodiče a učitelé, souhlas rodičů je vždy podmínkou • v předškolním věku se jedná o zjišťování školní zralosti, která je podmínkou odkladu školní docházky • PPP vyšetřuje děti s podezřením na SPU nebo jiný typ postižení, který vyžaduje inkluzi žáka (spolupráce se SPC) • v průběhu školní docházky řeší PPP problémy jednotlivých žáků, případně ve třídě, v závěru • poskytuje individuální pomoc při volbě povolání, zjišťuje předpoklady k určitému typu studia • sociální pracovník • SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÉ CENTRUM (SPC) • určeno dětem/žákům s postižením (SPC dle konkrétní skupiny postižení) • SPC jsou vázána zpravidla na jednotlivé specializované školy • zabývají se speciálně pedagogickým vedením a reedukací dětí s postižením, které jsou inkludovány v běžných školách • zpracovávají individuální vzdělávací plány (IVP) pro inkludované děti a mládež • spolupráce s učiteli na školách, které tyto děti navštěvují • speciální péče SPC bývá dlouhodobá, po celou dobu školní docházky dítěte • psycholog jako diagnostik • speciální pedagogové – specializovaní na různé druhy postižení • sociální pracovník • STŘEDISKO VÝCHOVNÉ PÉČE (SVP) • vyhláška č. 458/2005 Sb., kterou se upravují podrobnosti o organizaci výchovně vzdělávací péče ve střediscích výchovné péče • školské zařízení pro preventivně výchovnou péči • cíle a úkoly: • prevence (předcházení vzniku a rozvoji negativních projevů chování dítěte nebo narušení jeho zdravého vývoje) • odstranění či zmírnění již vzniklých PCH • eliminace prohlubování negativního dopadu PCH na sociální vztahy, spolupráce s rodinou • intervence – rozvoj osobnosti, sebepoznání, sociálního chování, náprava problémů v učení • spolupráce se školou nebo školským zařízením • spolupráce s ostatními institucemi (PPP, příp. SPC) • STŘEDISKO VÝCHOVNÉ PÉČE (SVP) • cíloví klienti: • 3-19 let, eventuálně 26 let (průměrný věk 15 let) • děti a mládež s rizikem či s projevy PCH a negativními jevy v sociálním vývoji • jedinci propuštění z ÚV, OV při jejich inkluzi do společnosti –organizovány resocializační programy • záškoláctví, nerespektování autorit (škola, domov), krádeže, kouření, útěky, šikana (agresor, oběť), vliv „závadové party“, lhaní, agresivní chování, experimenty (či konzumace) návykových látek • kritériem zařazení je aktuální stav klienta (nesmí být aktuálně intoxikován, závislý na drogách, neměl by mít pozměněnou zdravotní neschopnost... pokud dojde k zranění atd., musí se nejdříve vyléčit, aby byla terapie účinná) • výchovná skupina = maximálně 8 klientů, skupina je koedukovaná • STŘEDISKO VÝCHOVNÉ PÉČE (SVP) • formy činnosti: • poradenské • intervence – speciální pedagog – etoped, psycholog, sociální pracovník • psychoterapeutické služby • výchovně-konzultační pomoc všem, kdo se o problematiku PCH zajímají • metodické vedení školských zařízení, ostatních poradenských pracovišť • podpora a metodické vedení inkludovaných žáků s PCH • přímá preventivně výchovná péče – forma ambulantní x stacionární x internátní, forma individuální x skupinová • pobyt dobrovolný ! (žádost osoby zodpovědné za výchovu) • STŘEDISKO VÝCHOVNÉ PÉČE (SVP) • členění střediska: • ambulantní část • klient: jedinec s rizikem či s projevy PCH, jedinec po propuštění z ÚV – žádost osoby zodpovědné za výchovu • úkoly: prevence; intervence a poradenství – přímá práce s klientem, rodiči; diagnostika; zpracování individuálního programu pomoci – může se jako doporučení dávat do školy, rodičům; práce s rodinou; metodická pomoc školám; realizace probačních programů – veřejně prospěšné práce • dochází tam klienti, kteří opustili internátní nebo stacionární část, 6 měsíců • stacionární (celodenní) část • klient: jedinec s rizikem či s projevy PCH – smlouva s osobou zodpovědnou za výchovu • STŘEDISKO VÝCHOVNÉ PÉČE (SVP) • úkoly: intervence a terapie; výuka; speciálně pedagogická a pedagogickopsychologická podpora (rozvoj osobnosti, sebepoznání, sociálního chování, poradenství při volbě vzdělávací cesty); spolupráce s kmenovou školou; spolupráce s rodinou či osobou zodpovědnou za výchovu • internátní část • klient: jedinec s PCH – smlouva s osobou zodpovědnou za výchovu • úkoly: totožné jako u stacionární části • pobyt v délce 2 měsíců, klienti internátní a stacionární části mají záměrně oddělený program • po ukončení navazuje ambulantní péče (zpravidla 1 rok) • terénní část • zejména v rodinném nebo školním prostředí klienta • STŘEDISKO VÝCHOVNÉ PÉČE (SVP) • pracovníci: • učitelé – speciální pedagogové (škola u internátního typu pobytu) • speciální pedagog – etoped • psycholog • sociální pracovník • vychovatelé – měli by mít speciálně pedagogické vzdělání (etopedie) • všichni spolupracují na koncepci individuálního programu pomoci (program osobního rozvoje) • funkce středisek pro rodinu je podpůrná, a proto za výchovu zůstávají zodpovědní rodiče • velmi důležitá je pravidelná docházka dítěte do střediska, na níž jsou závislé výsledky práce • je kladen důraz na svobodné rozhodnutí klientů, spolupráci rodičů a jejich snahu zlepšit výchovné podmínky a vztahy v rodině • ÚSTAVNÍ A OCHRANNÁ VÝCHOVA • UMÍSTĚNÍ DÍTĚTE/MLADISTVÉHO DO ŠKOLSKÉHO ZAŘÍZENÍ PRO VÝKON ÚSTAVNÍ A OCHRANNÉ VÝCHOVY • rodiče neschopni z různých důvodů zajistit podmínky pro zdárný vývoj dítěte v rodině • PCH takového stupně a intenzity, že ohrožuje zdárný vývoj dítěte • dítě porušuje zákonné normy a jeho chování by bylo v případě jeho trestné odpovědnosti posuzované jako trestný čin • dítě porušuje zákonné normy, je již trestně odpovědné a ÚV (OV) je mu nařízena (uložena) jako alternativní trest • dítě mezi 12.-15. rokem porušuje zákonné normy způsobem, za který by byl dospělému uložen výjimečný trest • PCH má častou frekvenci a vzestupný trend (útěky, toulky, záškoláctví, demonstrativní sebepoškozování, alkoholismus, tabakismus, toxikománie a v posledních letech gamblerství) • zpravidla se zde poradenství míjí účinkem • PRÁVNÍ RÁMEC ÚSTAVNÍ A OCHRANNÉ VÝCHOVY • Ústava ČR (1993) • Úmluva o právech dítěte (OSN, 1989, v ČR ve sbírce zákonů č. 104/1991) • Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů • Vyhláška č. 438/2006 Sb., kterou se upravují podrobnosti výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních • Vyhláška č. 473/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí • Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů • ÚSTAVNÍ VÝCHOVA • nařizuje ji soud podle občanského zákona nebo dle zákona o soudnictví ve věcech mládeže • občanskoprávní řízení • důvody: výchovné; sociální • určena pro nezletilé do 18 let s krátkodobým pobytem mimo rodinu nebo s nejasnou prognózou, anebo pro děti vyžadující speciální přístup pro určitý handicap • uskutečňuje se podle věku ve zdravotnických a školských zařízeních (dětské domovy, dětské domovy se školou pro děti po 3. roce života, diagnostické ústavy a výchovné ústavy) • u dětí 3-18 let věku (výjimečně do 19 let) • základním předpokladem nařízení ÚV je vážné ohrožení nebo narušení výchovy dítěte • OCHRANNÁ VÝCHOVA • ukládá se podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže dětem 12-18 let • trestní řízení • důvody: • dítě mezi 12.-15. rokem – čin, za který lze dle trestního zákona uložit výjimečný trest • mladistvý mezi 15.-18. rokem – trestný čin, pokud je pravděpodobné, že bude mít větší efekt než trest odnětí svobody • uskutečňuje se ve školských zařízeních (dětské domovy se školou a výchovné ústavy, u mladistvých 15-18 let věku, výjimečně u dětí od 12 let) • základním předpokladem uložení OV je protispolečenský čin dítěte nebo mladistvého, který naplňuje skutkovou podstatu trestného činu • PŘEDBĚŽNÉ OPATŘENÍ • vydáváno soudem v případech řešení nenadálé, akutní situace jedince: • ocitne-li se bez jakékoliv péče • je-li ohrožen život • je vážně ohrožen či narušen jeho další vývoj • má krátkodobé poslání, je následně soudem dořešeno – muže být zrušeno či soud nařídí ústavní výchovu • SCHÉMA SYSTÉMU POSKYTOVANÉ PÉČE OHROŽENÝM DĚTEM • ZAŘÍZENÍ PRO VÝKON ÚV NEBO OV • diagnostický ústav • dětský domov • dětský domov se školou • výchovný ústav • zařízení pro děti/mladistvé s nařízenou ÚV nebo uloženou OV zpravidla ve věku od 3 do 18 let, popřípadě osobě do 19 let • poskytují péči i dětem, jimž bylo nařízeno předběžné opatření • zařízení může poskytovat ubytování a stravování zletilé nezaopatřené osobě po ukončení výkonu ÚV či OV, připravující se na budoucí povolání, nejdéle však do věku 26 let • ZAŘÍZENÍ PRO VÝKON ÚV NEBO OV • DIAGNOSTICKÝ ÚSTAV (DÚ) • děti a mládež s nařízenou ÚV nebo OV, nařízeným předběžným opatřením nebo na žádost rodičů či jejich zákonných zástupců (důvodem poruchy chování) • délka pobytu zpravidla 8 týdnů – diagnostická a zdravotní šetření, probíhá vzdělávání, terapeutická činnost, výchovná sociální a organizační zajištění, která vedou k umístění dítěte do zařízení pro výkon ÚV a OV v územním obvodu diagnostického ústavu • písemně sděluje orgánům sociálně-právní ochrany dětí údaje o dětech vhodných k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče • úkoly: • diagnostické • vzdělávací • terapeutické • DIAGNOSTICKÝ ÚSTAV (DÚ) • výchovné a sociální • organizační • koordinační • DÚ poskytují i nezbytnou péči dětem a mladistvým, zadrženým na útěku nebo policií při trestné činnosti, na základě rozhodnutí soudu o předběžném opatření • základní organizační jednotka – výchovná skupina – člení se podle pohlaví nebo věku a zřizováno maximálně 6 při počtu 4-8 dětí • děti školou povinné chodí do tříd, kde jsou vzdělávány podle vzdělávacích programů ZŠ, ZŠ zřízené dle § 16 odst. 9 školského zákona • DIAGNOSTICKÝ ÚSTAV (DÚ) • diagnostické ústavy se člení podle věku dětí na: • dětský diagnostický ústav (přijímány jsou děti, které nemají ukončenou povinnou školní docházku) • diagnostický ústav pro mládež (přijímány jsou děti s ukončenou povinnou školní docházkou) • pro mládež s ukončenou povinnou školní docházkou jsou zřizovány diagnostické třídy pro přípravu na budoucí povolání • ve třídě max. 8 žáků • po diagnostickém pobytu je dítě umístěno s předáním veškeré dokumentace a doporučením (dle rozhodnutí soudu): • zpět do rodiny • dětského domova – nemá závažné poruchy chování • dětského domova se školou – má závažnější poruchy chování • výchovného ústavu • DĚTSKÝ DOMOV (DD) • zajišťuje péči dětem s nařízenou ústavní výchovou, které nemají závažné poruchy chování • pečuje o děti podle jejich individuálních potřeb, plní zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální • ve věku od 3 do 18 let (do 26 let) • děti, o něž nemá, kdo pečovat nebo jimž nelze ze sociálních důvodů zajistit péči ve vlastní rodině, popřípadě náhradní rodinnou péči • základní organizační jednotka – rodinná skupina – 6-8 dětí, 2-6 skupin • děti navštěvují školy mimo DD podle věku • DĚTSKÝ DOMOV SE ŠKOLOU (DDŠ) • děti/mladiství s nařízenou ústavní výchovou, mají-li závažné poruchy chování, nebo které pro svou přechodnou či trvalou duševní poruchu vyžadují výchovně léčebnou péči, výjimečně s uloženou ochrannou výchovou • umísťovány děti od 6 let do ukončení povinné školní docházky • nemůže-li se po ukončení povinné školní docházky pro své závažné poruchy chování dítě vzdělávat ve SŠ mimo zařízení nebo nepracuje, je přeřazeno do VÚ • základní organizační jednotka – rodinná skupina – 5-8 dětí, 2-6 skupin • ve škole třídy s max. počtem 8 dětí • vzdělávání podle programu základní školy, základní školy zřízené dle § 16 odst. 9 školského zákona, základní školy speciální • žáci jsou zařazováni do tříd podle ročníků; podle podmínek (počet dětí v jednotlivých třídách) je možné, aby bylo v jedné třídě zařazeno více ročníků • VÝCHOVNÝ ÚSTAV (VÚ) • mladiství starší 15 let se závažnými poruchami chování, u kterých byla nařízena ÚV nebo uložena OV • dítě starší 12 let, má-li uloženou OV a v jeho chování se projevují tak závažné poruchy, že nemůže být umístěno v DDŠ • plní úkoly výchovné, vzdělávací a sociální • základní organizační jednotka – výchovná skupina – 5-8 dětí; maximálně 6 skupin • ve škole při zařízení třídy s max. počtem 8 dětí • je zde možno dokončit si povinnou školní docházku a střední vzdělání – nejčastěji se zřizuje: • praktická škola • odborné učiliště • SOU • pro ty, co se nepřipravují na budoucí povolání, může být zřízena pracovně-výchovná skupina • VĚZNICE PRO MLADISTVÉ • pobyt mladistvých odsouzených k trestu odnětí svobody v tomto typu zařízení je další možností edukace jedinců s poruchou chování (závažnějšího charakteru) v segregovaném edukačním prostředí • ve věznicích všech základních typů, tedy i ve věznicích pro mladistvé, pracují s odsouzenými zásadně stabilní týmy zaměstnanců Vězeňské služby, složené ze speciálního pedagoga, psychologa, sociálního pracovníka, vychovatelů a dozorců s odpovídající speciálně odbornou přípravou • jednomu vychovateli je svěřeno do péče zpravidla nejvýše 20 odsouzených • POZDNÍ NÁSLEDKY PSYCHICKÉ DEPRIVACE A SUBDEPRIVACE • Matějček, Bubleová, Kovařík • nízká společenská kompetence • nízká úroveň školního vzdělání a nynějšího zaměstnání • nízký skór sociální inkluze • tresty v dětství hodnotí jako nepřiměřeně přísné • vysoká míra kriminality • muži mají problémy s láskou a v sexuálních vztazích, jsou častěji „neschopni citové odezvy“ • u mužů z DD zaznamenána vysoká nespokojenost s dosavadním životem • LEGISLATIVA • SYSTÉM LEGISLATIVNÍCH DOKUMENTŮ • Úmluva o právech dítěte • Článek 3 • zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, správními nebo zákonodárnými orgány • SYSTÉM LEGISLATIVNÍCH DOKUMENTŮ • Školský zákon • plnění školní docházky • 9 let, ukončení základního vzdělávání – dosažení základní vzdělání • již zmíněna ústavní a ochranná výchova • spádová oblast • školní řád • SYSTÉM LEGISLATIVNÍCH DOKUMENTŮ • Zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) • druhy opatření u mladistvých: • výchovná opatření – dohled probačního úředníka; probační program; výchovné povinnosti; výchovná omezení; napomenutí s výstrahou • ochranná opatření – ochranné léčení; zabezpečovací detence; zabrání věci; zabránění části majetku; ochranná výchova • trestní opatření – obecně prospěšné práce, peněžité opatření, propadnutí věci; zákaz činnosti; zákaz držení a chovu zvířat; domácí vězení; zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce; odnětí svobody podmíněné; odnětí svobody nepodmíněné… • SYSTÉM LEGISLATIVNÍCH DOKUMENTŮ • opatření ukládaná dětem mladším 15 let: • výchovná povinnost • výchovné omezení • napomenutí s výstrahou • zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče • dohled probačního úředníka • ochranná výchova • ochranné léčení • SYSTÉM LEGISLATIVNÍCH DOKUMENTŮ • Zákon o výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních • za prokázané porušení povinností vymezených může být dítěti: • odňata výhoda • sníženo kapesné • s nařízenou ÚV omezeno nebo zakázáno trávení volného času mimo zařízení • odňata možnost účastnit se atraktivní činnosti či akce • s nařízenou ÚV zakázány návštěvy, s výjimkou návštěv osob odpovědných za výchovu, osob blízkých a oprávněných zaměstnanců orgánů sociálně-právní ochrany dětí, a to na dobu nejdéle 30 dnů v období následujících 3 měsíců • SYSTÉM LEGISLATIVNÍCH DOKUMENTŮ • za příkladné úsilí a výsledky při plnění povinností nebo za příkladný čin může být dítěti: • prominuto předchozí opatření (viz předchozí slide) • udělena věcná nebo finanční odměna • zvýšeno kapesné • povolena mimořádná návštěva kulturního zařízení, mimořádná vycházka, mimořádná návštěva nebo přiznána jiná osobní výhoda • dítěti s uloženou ochrannou výchovou může být dále v případě dobrých výsledků při plnění povinností: • povolena samostatná vycházka mimo zařízení na dobu nejvýše 12 hodin, pokud tím nebude ohrožen účel výkonu ochranné výchovy • povoleno přijetí návštěvy jiných osob než osob odpovědných za výchovu, osob blízkých a oprávněných zaměstnanců orgánu sociálně-právní ochrany dětí, není-li to v rozporu s účelem výkonu ochranné výchovy • SYSTÉM LEGISLATIVNÍCH DOKUMENTŮ • Zákon o sociálních službách (č. 108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů) • zařízení sociálních služeb: • centra denních služeb • azylové domy • domy na půl cesty • zařízení pro krizovou pomoc • nízkoprahová denní centra • nízkoprahová zařízení pro děti a mládež • noclehárny • terapeutické komunity • sociálně terapeutické dílny • intervenční centra • … • SYSTÉM LEGISLATIVNÍCH DOKUMENTŮ • Občanský zákoník (č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů) • opatrovnictví • osvojení • poručenství • svěření dítěte do péče jiné osoby • pěstounství • ústavní výchova • SYSTÉM LEGISLATIVNÍCH DOKUMENTŮ • Vyhláška o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných (č. 27/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů) • podpůrná opatření • individuální vzdělávací plán • asistent pedagoga • podrobnosti k poskytování podpůrných opatření prvního stupně školou • zpráva a doporučení za účelem stanovení podpůrných opatření • postup při poskytování podpůrných opatření druhého až pátého stupně • organizace vzdělávání žáků s přiznanými podpůrnými opatřeními • SYSTÉM LEGISLATIVNÍCH DOKUMENTŮ • Zákon o Probační a mediační službě (č. 257/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) • zřízení, organizace a činnost • úředníci a asistenti • státní správa Probační a mediační služby • Zákon o pedagogických pracovnících (č. 563/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů) • předpoklady pro výkon činnosti pedagogických pracovníků (učitel 1. stupně ZŠ, učitel 2. stupně ZŠ, učitel přípravné třídy ZŠ, vychovatel, speciální pedagog, psycholog, asistent pedagoga…) • pracovní doba, přímá pedagogická činnost a doba trvání pracovního poměru na dobu určitou pedagogického pracovníka • další vzdělávání a kariérní systém pedagogických pracovníků • Sociální klasifikace • - Porucha chování se sociálním základem • - Asociální porucha • - Porucha chování antisociální rázu • - Delikvence • Dětská delikvence, prekriminalita, juvenilní delikvence • - čin jinak trestný • - provinění • Školská klasifikace • Poruchy chování vyplývající z konfliktu • - záškoláctví, lhaní, krádeže • Poruchy chování spojené s násilím • - agrese, šikana, loupeže, juvenilní kriminalita a prekriminalita • Poruchy chování související se závislostí • Dítě se SPECIÁLNÍMI VZDĚLÁVACÍMI POTŘEBAMI (27/2016 Sb. – změna šk. zákona) 1) nízké socio-kulturní prostředí 2) dítě s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou • ÚSTAVNÍ A OCHRANNÁ VÝCHOVA • Zajištěno vzdělávání, výchova, péče a sociální zázemí v případě, že: • rodiče nejsou schopni zajistit podmínky pro vývoj; • PCH ovlivňuje intenzitou vývoj dítěte a to porušuje společenské a právní normy; • je alternativním trestem; • dítě provede mezi 12. a 15. rokem čin, za nějž je jinak až výjimečný trest. • ÚSTAVNÍ VÝCHOVA • Nařízeno soudem • Do roku 2014 zákon o rodině (94/1963 Sb.) nyní občanský zákoník (89/2012 Sb.) a zákon o soudnictví ve věcech mládeže (218/2003 Sb.) • Výchovné a sociální důvody • Trvá po nezbytně nutnou dobu – max. zletilost (může až do 19 let) • Ruší soud • OCHRANNÁ VÝCHOVA • Uložena trestním řízení • Zákon o soudnictví ve věcech mládeže (218/2003 Sb.) • Dětem, 12 – 15 let, které spáchaly čin, za který lze dle TZ uložit výjimečný trest • Mladistvým, 15 – 18 let, kteří spáchali provinění a ochranná výchova by měla výt efektivnější než odnětí svobody • Končí zletilostí • Školská zařízení pro žáky s problémy a s poruchami chování a emocí • Středisko výchovné péče • cíle a úkoly • prevence • odstranění či zmírnění již vzniklých PCH; eliminace negativního dopadu PCH • intervence - rozvoj osobnosti, sebepoznání, sociálního chování, náprava problémů v učení • spolupráce s rodinou • spolupráce se školou • spolupráce s ostatními institucemi • cílový klient • 3 – 19, event. 26 let • děti a mládež s rizikem či s projevy PCH a negativními jevy v sociálním vývoji • jedinci propuštění z ÚV, OV při jejich integraci do společnosti • záškoláctví, nerespektování autorit (škola, domov), krádeže, kouření, útěky, šikana (agresor, oběť), vliv závadové party, lhaní, agresivní chování, experimenty (či konzumace) návykových látek A) Ambulantní část B) úkoly • prevence • intervence a poradenství • diagnostika • zpracování individuálního programu pomoci • práce s rodinou • metodická pomoc školám • realizace probačních programů – veřejně prospěšné práce B) Stacionární (celodenní) • úkoly • intervence a terapie • výuka • spec.ped. a ped.-psych. podpora (rozvoj osobnosti, sebepoznání, sociálního chování, poradenství při volbě vzdělávací cesty • spolupráce s kmenovou školou • spolupráce s rodinou, • Diagnostický ústav • děti a mládež • na základě žádosti rodičů (zákonných zástupců) - preventivně-výchovná péče důvodem poruchy chování • s nařízenou ÚV • s uloženou OV • zadrženým na útěku z jiných zařízení nebo od rodičů • nařízeným předběžným opatřením • délka pobytu zpravidla 8 týdnů  komplexní diagnostika ALE!!!!!!! • diagnostická a zdravotní šetření, • probíhá vzdělávání, terapeutická činnost, • výchovná, sociální a organizační zajištění, • vedou k umístění dítěte do zařízení pro výkon ÚV a OV v územním obvodu diagnostického ústavu • DÚ • poskytují i nezbytnou péči dětem a mladistvým, zadrženým na útěku nebo policií při trestné činnosti, na základě rozhodnutí soudu o předběžném opatření • základní organizační jednotka • výchovná skupina • člení se podle pohlaví nebo věku a jsou zřizovány max. 3 při počtu nejméně 4 a nejvíce 6 dětí • děti školou povinné • chodí do tříd kde jsou vzdělávány podle vzděl. programů ZŠ, ZŠ praktické • pro mládež s ukončenou povinnou školní docházkou • diagnostické třídy pro přípravu na budoucí povolání • ve třídě max. 8 žáků • po diagnostickém pobytu je dítě umístěno s předáním veškeré dokumentace a doporučením • zpět do rodiny • dětského domova - nemá závažné poruchy chování • dětského domova se školou • výchovného ústavu • DÚ - FUNKCE • diagnostické • formou pedagogických a psychologických činností • vzdělávací • zjištění úrovně dosažených ZN, DO • stanovení SVP • terapeutické • prostřednictvím ped. a psych. činností směřující k nápravě poruch • výchovné a sociální • vztahují se k osobnosti dítěte, rodinné situaci, nezbytné sociálně-právní ochraně • organizační • souvisí s umisťováním do dalších zařízení • koordinační • k prohloubení a sjednocení odborných postupů ostatních zařízení • DĚTSKÝ DOMOV • edukaci zajišťuje stát • pro děti s nařízenou ÚV • nemají závažné poruchy chování (umístěny ze sociálních důvodů) • děti, o něž nemá, kdo pečovat nebo • jimž nelze ze sociálních důvodů zajistit péči ve vlastní rodině, popřípadě náhradní rodinnou péči • zpravidla od 3 do 18 let (do 26 let) • základní organizační jednotka • rodinná skupina – 6-8 dětí • 2-6 skupin • děti navštěvují školy mimo DD podle věku • ÚKOLY DD • výchovné • vzdělávací • sociální • žijí v rodinných skupinkách po 6-8 dětech • do školy dochází mimo DD • umisťují se i nezletilé matky spolu s jejich dětmi • http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10123228705-cas-ditete/20756226500/diskuse - čas dítěte • http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10299558814-prekrocit-prah • DĚTSKÝ DOMOV SE ŠKOLOU • edukace dětí s nařízenou ÚV • děti od 6 let do ukončení povinné školní docházky • mají závažné poruchy chování • nebo přechodnou či trvalou duševní poruchu • vyžadují výchovně – léčebnou péči • zařazovány • výjimečně i děti s uloženou ochrannou výchovou • a nezletilé matky se závažnými poruchami chování, nebo duševní poruchou i s jejich dětmi • při přetrvání poruchy – přeřazení do výchovného ústavu • DD SE ŠKOLOU • základní organizační jednotka • rodinná skupina – 5-8 dětí • 2 -6 skupin • ve škole třídy s max. počtem 8 dětí • vzdělávání podle programu • základní školy, • základní školy praktické, • základní školy speciální • žáci jsou zařazováni do tříd podle ročníků • podle podmínek (počet dětí v jednotlivých třídách) je možné, aby bylo v jedné třídě zařazeno více ročníků • VÝCHOVNÝ ÚSTAV • zařazeny děti starší 15 let • se závažnými poruchami chování • na základě nařízené ÚV nebo uložené OV • může být umístěno i dítě starší 12 let – na základě uložené ochranné výchovy a se závažnými poruchami chování • základní organizační jednotka • výchovná skupina – 5-8dětí; • 2-6 skupin • ve škole při zařízení třídy s max. počtem 8 dětí • je zde možno dokončit si povinnou školní docházku a střední vzdělání – nejčastěji se zřizuje • Praktická škola • Odborné učiliště • SOU • pro ty, co se nepřipravují na budoucí povolání může být zřízena pracovně-výchovná skupina • VÝCHOVNÝ ÚSTAV - FUNKCE • výchovné • vzdělávací • sociální • jako součást se zřizuje ZŠ, nebo SŠ • ve třídě více ročníků • ZÁKON 109/2002 • o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů • Co pak? • Co se děje s dětmi/mladistvými, kteří opustí ústavní zařízení? • https://www.youtube.com/watch?v=LAeJ2SPW6BI • Z děcáku do života • Dům na půli cesty • Cílovou skupinou je dorost a mladí dospělí ve věku 18 - 26 let opouštějící školská a ústavní zařízení, osoby navracející se po výkonu trestu, z pěstounských rodin aj. vyrůstající bez rodin. • https://www.youtube.com/watch?v=a4HmdOd020Y • Záškoláctví, lhaní, krádeže • Typy záškoláctví • impulzivní • • předem neplánuje • • reaguje ihned, nepromyšleně, odejde v průběhu vyučování • • někdy absence trvá i několik dnů než se o situaci dozvědí rodiče • • dítě často pokračuje v absencích ze strachu z následků, neví, co by mělo dělat • plánované • • účelové, plánované • • nejrůznější záminky • • v situaci před zkoušením, neoblíbeným předmětem, neoblíbeným učitelem • Pravé záškoláctví – žák se ve škole neukazuje, ale rodiče si myslí, že do školy chodí • Záškoláctví s vědomím rodičů – na této formě se podílí několik typů rodičů, jejichž hlavními charakteristikami je buď odmítavý postoj ke škole nebo přílišná slabost ve vztahu k dítěti či závislosti na pomoci a podpoře dítěte v domácnosti • UGC - Nebuď dilino! • https://www.youtube.com/watch?v=g2pHBMm444w • Mladí Romové z pražského Žižkova natočili v rámci projektu občanského sdružení Slovo 21 videoklip proti umísťování do praktických škol. „Hola, hola škola volá, nedělej z Roma vola. Číst, psát, počítat se nenaučíš doma,“ obracejí se v klipu hlavně k rodičům dětí, kteří si někdy usnadňují výchovu tím, že je posílají do praktické školy. • Všimli jste si komu a proč je videoklip určený?? • Záškoláctví s klamáním rodičů - existují děti, kteří dokážou přesvědčit rodiče o svých zdravotních obtížích, po které nemohou jít do školy a rodiče jim absenci omlouvají pro tyto zdravotní důvody, tento typ záškoláctví je však obtížně rozlišitelný od záškoláctví s vědomím rodičů • Útěky ze školy – žáci do školy přijdou, nechají si zapsat přítomnost a během vyučování na několik hodin odejdou, přičemž zůstávají v budově školy nebo ji na krátkou dobu opustí • Odmítání školy – některým typům žáků činí představa školní docházky psychické obtíže, např. v důsledku problémů ve škole souvisejících s obtížností učiva, při strachu ze šikany, či výskytu školní fobie nebo deprese • Proč chodí žáci/studenti za školu?? • ¨ hodiny byly nudné • ¨ práce v nich byla moc těžká • ¨ atmosféra ve škole byla příliš přísná • ¨ žáci měli problémy s některými učiteli • ¨ měli pocit, že je škola odmítá • ¨ škola se jim dostatečně nevěnovala • ¨ byli šikanováni • ¨ chtěli trávit čas s kamarády nebo chtěli být sami • ¨ nelíbily se jim učební osnovy školy • Co s tím? • ¨ vedení lepší dokumentace o problému • ¨ lepší pomoc žákům s rizikem chození za školu • ¨ osnovy, které lépe vyhovují zájmům a potřebám žáků • ¨ informovanost o důsledcích (právních, vzdělávacích) • ¨ intervenční programy proti záškoláctví • - snažme se vyhnout boji škola x rodiče • - zjistěme pravý důvod záškoláctví • - pokud můžeme svolejme kulatý stůl se všemi, kterých se záškoláctví týká (nezapomínejme na záškoláka) • Žáci a studenti jsou povinni: • a) řádně docházet do školy nebo školského zařízení a řádně se vzdělávat, • b) dodržovat školní a vnitřní řád a předpisy a pokyny školy a školského zařízení k ochraně zdraví a bezpečnosti, s nimiž byli seznámeni, • c) plnit pokyny pedagogických pracovníků škol a školských zařízení vydané v souladu s právními předpisy a školním nebo vnitřním řádem. • Zkusme již předem v kolektivu vyhledat žáky, kteří jsou v riziku záškoláctví • - ??? • Motivační prvky • ¨ odměny pro ty, kteří si v určitém období udrželi 100% docházku –diplomy, psací potřeby, lístky do kina, vstupenky na fotbal, do bazénu • ¨ soutěž v docházce mezi třídami s týdenním vyhodnocením • ¨ umožnění práce v programu proti záškoláctví pro žáky s omluvenými absencemi (peer program?) • ¨ příprava aktivit, při kterých se zdůrazní rodičům jejich úloha při dodržování docházky • ¨ péče o klima školy • Projekt supertřída • Výhody • Nevýhody • Lhaní • Lhaní - je způsobem úniku z osobně nepříjemné situace, kterou dítě nedovede vyřešit jinak. • Pravá lež – charakteristická úmyslem a vědomím nepravdivosti. Jde o obranný mechanismus, který má jasný cíl. • Dětská bájná lhavost – uspokojuje alespoň na symbolické úrovni ty potřeby, které ve skutečnosti uspokojeny nejsou. V tomto případě se o poruchu chování nejedná do 7. roku dítěte. • Mytomanie - nutné odlišit jiná psychiatrická onemocnění (bludy, obsese - nutkání atd.), u dětí většinou samovolně s věkem odezní, léčba je vždy obtížná a dlouhodobá, nutná pomoc psychologa, ev. psychoterapie, farmakologicky antidepresiva. • Lhaní u dětí po 7. roku • Vzpoura. • Jedním z důvodů je touha vymanit se z vlivu dospělých. • Nedůvěra. • Když řekne pravdu, už předem ví, že bude zamítnuta. Je přece lehké vymyslet si to, co rodiče chtějí slyšet • Pohodlí. • Často bývá příčinou nepravdivých tvrzení obyčejná lenost • Nejistota. • Teenager může lhát i proto, že si není jistý v zátěžových situacích. Možná má strach. • Lež ve škole • Lhaní (lež) nelze například konkrétně ve školním prostředí opomíjet, může být významným signálem možného dalšího negativního vývoje jedince. • Při hodnocení dětských lží je důležité zjistit, jak často dítě lže, komu lže nejčastěji, při jaké příležitosti, v jaké situaci a především proč, za jakým účelem. • Nejlepším úkolem je prevence – předcházení dospělým, nelhat nikomu, říkat pravdu, odstraňovat nepřiměřený strach z trestu (např. tělesných) • Krádeže • Jedná se o chování, na které lze nahlížet z několika úhlů pohledu – podle účelu krádeže. Nicméně vždy je tímto chováním způsobena škoda druhé osobě. • Krádeže často doprovází jiné typy rizikového chování. Například jde o způsob, jak získat prostředky na návykové látky, nebo může být krádež motivována rasistickými předsudky a podobně. Důležité je zjistit, zda dítě krádež předem plánovalo, nebo zda se jednalo o impulzivní reakci na jeho aktuální potřebu. • Typy krádeží • Dítě krade pro sebe – v rámci uspokojení svých potřeb či získání si pozornosti okolí, zejména rodičů, a jde tedy o takzvané „volání o pomoc". • Dítě krade pro druhé – ve snaze získat přátele, zvýšit svůj společenský status. • Dítě krade v partě – často se jedná o vstupní rituál do party, jeden z možných projevů šikany. • Jak řešit krádež • Jakým způsobem byste řešili krádež ve třídě? • Agrese, šikana, loupeže • Jaký je rozdíl mezi agresivitou a agresí??? • Agresivita • Agresivitu klasifikujeme jako vnitřní pohotovost jednat útočně (rys osobnosti). Je to sklon (tendence) k útočnému jednání, které se transformuje do různých podob. V přírodě je to vlastně přirozená a nutná vlastnost živočichů, aby přežili. Agresivita je způsob reakce na podkladě strachu, přání (frustrace, žádosti), heredity (dědičnosti), opuštění nebo tyranie. • Agrese • Agrese je chování, které vědomě a se záměrem (úmyslně) ubližuje, násilně omezuje svobodu a poškozuje jiné osoby nebo věci. • Agrese • agrese bez vnějších projevů, probíhá pouze v myšlení dítěte • agrese, která se projeví navenek, např. nadávkou, hrubým slovem, výhrůžkou • agrese, která se projevuje destruktivním chováním – bouchnutím dveří, rozbíjením předmětů • fyzické napadení druhé osoby • šikana Metodický pokyn MŠMT definuje šikanu takto: • „Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků.“ • http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10318730018-polosero/211562222000001-polosero- sikana • šikana • 1. stádium ostrakizmu • 2. stádium fyzické agrese a přitvrzování manipulace • 3. stádium vytvoření jádra • 4. stádium kdy většina přijímá normy • 5. stádium totalita (dokonalá šikana) • šikana • Vztah oběti a agresora??? • - návyk • - pseudosvědomí • - identifikace • Prevence šikany • http://www.odyssea.cz/soubory/e_kurzy/jak_zlepsit_vztahy_v_nasi_tride_2_stupen_zs.pdf • Primární • Sekundární • Terciárlní • Kyberšikana je forma šikany • Jak poznám ve třídě šikanu? • Napadají vás nějaké aktivity? • - reportéři • - řady • - skupinky • - molekuly • - portréty • - plachta • - bezruká štafeta • -pavučina vztahů atd. • Čtyři dobrovolníci??? • Až se dobrovolníci vrátí vůbec si jich nevšímejte, nereagujte na ně…ani libě ani nelibě – JAKO BY NEEXISTOVALI • Co když zjistím, že se ve třídě něco děje? • Podle stádia šikany • - M. Kolář – Bolest šikanování • - PČR, OSPOD • Ignorace, stigmata (zažít ten pocit) • Loupeže • Kdo proti jinému užije násilí, nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci • Výchova a opatření • Nařízená ústavní výchova • Uložená ochranná výchova • Výchovná opatření • Ochranná opatření • Trestní opatření • Trestní opatření • Obecně prospěšné práce • Domácí vězení • Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné akce • Peněžité opatření • Peněžité opatření s odkladem • Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty • Zákaz činnosti • Vyhoštění • Odnětí svobody podmíněné • Odnětí svobody nepodmíněné • Provinění • Čin jinak trestný • Kolik může dostat mladistvý nebo dítě maximální trest odnětí svobody nepodmíněně? • šikana • http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1100627928-ta-nase-povaha- ceska/405235100011004-narod-nezletilych-vrahu/titulky • http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10318730018-polosero/211562222000001-polosero- sikana • http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10318730018-polosero/211562222000003-polosero- utekari • Americká oficiální federální legislativa (IDEA, 1981) pro definici poruch chování používá tu, jež byla vytvořena Elim Mikem Bowerem, která je nejčetněji využívána i v českém prostředí. U emocionálně hendikepovaného dítěte se musí projevovat jedna nebo více charakteristik pro poruchu chování najednou (Kauffman, J. M. 1997 s. 26): • Neschopnost dítěte se učit, přičemž tento stav není vysvětlitelný intelektuálními, smyslovými nebo zdravotními faktory apod. • Neschopnost budovat a udržovat uspokojivé interpersonální vztahy s vrstevníky, učiteli apod. • Nevhodné typy chování nebo pocitů za běžných situací. • Celkově nešťastná a depresivní nálada apod. • Tendence rozvíjet fyzické symptomy, bolest nebo strach, které jsou spojovány s osobními nebo školními problémy. • ,,Děti, které prožívají a projevují ve svém chování běžné problémy každodennosti, jež souvisejí s vývojem, růstem, poznáváním prostředí, vyrovnáváním se s realitou. • Děti, u nichž se rozvíjí větší počet a vyšší stupeň emočních problémů, které jsou důsledky normálních krizí nebo stresujících zkušeností – úmrtí blízké osoby, narození sourozence, rozvod rodičů, tělesný úraz, úraz mozku, dospívání nebo vstup do školy. • Děti, u nichž mírné projevy emočních problémů přetrvávají s tím, že v jisté míře překračují hranici běžných očekávání, ale zároveň jsou tyto děti schopny zvládnout adekvátní přizpůsobení se školnímu prostředí. • Děti se zafixovanými a opakujícími se symptomy emoční nepřizpůsobivosti, které s pomocí mohou těžit ze školní docházky a v rámci školního prostředí udržovat vztahy pozitivní. • Děti se zafixovanými a opakujícími se projevy emočních obtíží, které budou pravděpodobně nejlépe vzdělavatelné v pobytovém školním prostředí nebo dočasně v domácí péči‘‘ • Závislostní chování • Tradiční typy závislostního chování • drogová závislost • závislost na alkoholu • tabakismus • závislost na hracích automatech • Závislost na alkoholu • společenská droga, součást mnoha sociálních rituálů • naše společnost – proalkoholní • alkohol jako tzv. průchozí droga k nebezpečnějším látkám • přitom alkohol – tzv. tvrdá droga, nicméně společensky tolerovaná • Závislost na alkoholu - fáze 1) počáteční stádium • poznal účinky alkoholu, pocit dobré nálady • zvyšuje se tolerance (vydrží stále více) • alkohol je stále drogou, která dává a nic nebere 2) varovné stádium • nejen podnapilost, ale i opilost – občas se to může stát každému • hledá společníky • zvyšuje se tolerance 3) rozhodné stádium • jde víceméně o závislost, „okénka“ • alkohol je součástí metabolických procesů, ztráta kontroly • racionalizacční systém omluv svého pití 4) konečné stádium • výrazné snížení tolerance alkoholu, málo vydrží, rychle se opije • opilost i několikadenní (tahy), alkoholické psychózy – delirium tremens • Závislost na hracích automatech • automaty – zábavní a výherní • hra – základ patologického hráčství – zdroj zábavy a osvěžení • gambler • srov. s karbaníci • Závislost na hracích automatech - fáze 1) stadium výher – občasné hraní, fantazie velké výhry, přehnaný optimismus, zvyšování sázek, chlubí se nereálnými výhrami 2) stadium prohrávání – již patologické hráčství, neschopnost se hrou přestat, ztráta kontroly, hraní skrývá, financuje z dluhů, splácení odkládá, nárůst problémů v rodině i zaměstnání 3) stadium zoufalství – výrazné odcizení od rodiny, přátel, tendence obviňovat okolí za své jednání, trestné činy, rozpad rodiny, těžké duševní stavy, suicidální fantazie a pokusy • Nové formy závislostního chování • netolismus • sexuální závislost • závislost na práci • patologické nakupování • bulimie • Závislost na televizi • podobné charakteristiky jako tzv. počítačoví narkomani • uzpůsobování životního programu televiznímu programu • pasivita, apatie, snížená empatie, izolace • nedostatek pohybu, vadné držení těla, ochablost, riziko očních onemocnění • Sexuální závislost • akcelerace nutkavého neklidu a zvyšující se četnost různých sexuálních aktivit při zmenšující se satisfakci • shodné rysy s drogovou závislostí v sociální oblasti – utajování, vina, dvojí život, výčitky • pravděpodobně – endorfiny (podobné opiátům) - fyziologická souvislost mezi drogovou závislostí a závislostmi, které nejsou vázány na nějakou látku • spouštěčem je zřejmě slabé sebevědomí, pocit méněcennosti • Závislost na práci - workoholismus • workoholici - nesourodá skupina • negativní dopad na vztah, zejména k blízkým • práce je považována za osobní přednost, zdroj nadřazenosti Typologie  urputný dříč – neustále pracuje, ať je to potřeba či ne, únava, vyčerpání, chybné úkony, úrazy, nemoci, riziko nesprávného rozhodování  záchvatový typ – bez objektivních důvodů, apatie – záchvat, neschopnost podávat dlouhodobý požadovaný výkon  hyperaktivní typ s poruchami pozornosti – činnost, ale bez soustředění, bez dokončování, atmosféra rozruchu a zmatku  pracovní labužník - pedant, perfekcionista, nepřiměřený čas i energie, očekává to i od druhých, problém je-li vedoucím  opečovávač – silný altruista, obětuje se, často okázale • Patologické nakupování - oniomanie • velká obchodní centra • 2 – 10% procent dospělé populace, muži i ženy • často souvislost se sebeobrazem (móda, kosmetika, šperky, elektronika) • nutkání a silná touha nakupovat, nákupní tahy • často věci, které nevyužije, nejčastěji se to děje v zimním období • finanční problémy, zadlužení • Bulimie – patologické přejídání o porucha obživného pudu • výlučně v tzv. vyspělých zemích • nutně nemusí souviset s obezitou • mentální bulimie (MKN) – syndrom charakterizovaný opakujícími se záchvaty přejídání a přehnanou kontrolou tělesné hmotnosti, které vedou jedince k aplikaci krajních opatření, aby zmírnil tloušťku, vyvolanou účinky požité potravy • neustálé zabývání se jídlem, neodolatelná touha po jídle • snaha potlačit účinek jídla – zvracení, laxativa, hladovění, léky – anorektika • chorobný strach z tloušťky • Netolismus… • Historie • Závislost na počítačí • Kniha ,,Computer Addiction? A study of computer dependency‘‘ v roce 1989 • M. Shotton – 1989 první výzkumné šetření • Závislost na internetu • 1995 – I. Goldberg pojem závislost na internetu • „nemyslím si, že závislost na internetu existuje o nic víc, než závislost na tenisu, bingu nebo televizi. Lidé mohou přehánět všechno. Nazývat to poruchou je omyl.“ • K. Young – 1996 první definice, popis problému a diagnostické nástroje • Terminologie • Terminologie je nejednotná • NETOLISMUS • - Někteří autoři řadí pod tento pojem vše co se týká technologií (IAD, PC, MAD, TVAD, hraní her, hazard…) • - Další skupina používá tento pojem ve spojení zejména s MMORPG - massively multiplayer online role play game • - Poslední výklad poukazuje na fakt, že pod pojmem netolismus řadíme IAD a PCAD • Terminologie • Další názvy, využívané ve výzkumném prostředí • - virtuální drogy • - netomanie • - závislosti na technologiích • - ….. atd. • Závislostní chování nesubstančního charakteru spojené s užíváním informačních a moderních technologií • Patologické hráčství • - silné puzení ke hře • - upřednostňování hry před jinými zájmy • - pokračování ve hře, i když jedinec ví o škodlivosti • Děti a mladiství • - vznik závislosti za velmi krátkou dobu • - dostupnost her (např. hazard již nemá specifické prostředí) • Závislost na online hrách • - online hry mají vysokou dostupnost • V nedávné době proběhly médii varovné zprávy o úmrtí korejského hráče online hry Starcraft4 na selhání srdce plynoucí z vyčerpání v internetové kavárně, poté co hrál padesát hodin bez větší přestávky. • Podobná historka se udála i v Číně, kde třináctiletý hráč MMORPG World of Warcraft5 spáchal sebevraždu skokem z výškové budovy. Ve svém dopise na rozloučenou napsal, že se chce připojit k hrdinům hry, kterou zbožňoval. • První zkušenost v roce 2004 - 8,82 let (N=1097) • 2011 - některé studie uvádí i ,,dvouleté“ hráče • MMOrpg závislost • - hra nikdy nekončí • Studie z roku 2004 • - i když mají hráči MMORPG větší tendenci k trávení více času hraním a často shledávají virtuální svět příjemnějším a uspokojujícím více než realitu, nehledají ve hře způsob jak si zvýšit sebedůvěru, zabavili by se i kdyby MMORPG nehráli a necítili by se podráždění, kdyby nemohli jeden den hrát. • Toto poukazuje na fakt, že hráči MMORPG nejsou na hře závislí. Pro většinu je hra jen alternativním způsobem vyhledávání a navazování sociálních kontaktů. • Mmorpg – vznik závislosti • - flow stav (zážitek zábavy) nemá vliv na vzniku závislosti • Na vzniku závislostního chování se podílí dva mechanismy • • Honba za uznáním (opakované hraní s cílem nashromáždit nejlepší možné vybavení, úroveň postavy, získat nejvyšší místa v ratingu apod.) • • Utváření vztahů a jejich udržování • Jedná se tedy o MMORPG závislostní chování? • Závislostní chování a naše potřeby • Maslowova pyramida potřeb • Závislostní chování a naše potřeby • 11 let • Chodí do školy • Nemá výraznější schopnosti • Ve třídě na pomyslném chvostu • A co jeho potřeby?? • Závislostní chování a naše potřeby • Postava ve WoW • A co její potřeby? • Další typy patologického hráčství • - online hazardní hraní • - offline hry • Závislost na internetu • - terminologie: netomanie, IAD (internet addiction Disorder) • Formy závislostního chování na internetu  Online komunikace a kybervztahy  Hraní online her  Přetížení informacemi  Internetové kompulzivní chování  Závislost na kybersexu  Závislost na počítači aj. • Rizikové faktory u dětí a mladistvých  ADHD  Sklony k agresi a násilí  Mladí patologičtí hráči  Introverti  Jedinci s nějakým typem zdravotního postižení, či znevýhodnění • Závažné rizikové faktory • Podle Saisan, Smit, Robinison a Seagal (2016)  Úzkosti a deprese  Koexistence jiných závislostních poruch  Nedostatek sociálních vztahů  Celková nešťastnost  Menší společenská a profesní vytíženost  Vysoká míra stresu • Jiné technologické závislosti • Závislost na mobilním telefonu • - The Washington Post: průměrný uživatel mobilu zkontroluje svůj telefon 150x denně • - Nomofobie • - Fantomova vibrace • - F63.8 - jiné nutkavé a impulzivní poruchy • Mobilní telefon u dětí – sociální prestiž • Fad - Facebook Addiction Disorder • Michael Fenichel, který v roce 2009 definoval poruchu pomocí těchto průvodních jevů: • - Noční užívání Facebooku • - Uživatel tráví na Facebooku více než hodinu denně • - Obsese starými láskami a expartnery • - Užívání Facebooku na úkor práce a pracovních povinností. • - Odloučení od největší sociální sítě v uživateli vzbuzuje pocity úzkosti a stresu. • Jak na online závislosti • https://www.youtube.com/watch?v=2FDaeiuX2x0 • Výzkumné šetření 2015-2016 • Substanční a nesubstanční závislostní chování na druhém stupni základních škol: rizika a prevence • Děkuji za pozornost