- nastavení pravidel

Tvorba třídního kolektivu

Třída jako sociální skupina– co o ní potřebujeme vědět, než s ní začneme pracovat?

Stejně tak jako každá jiná sociální skupina má i třída své společné znaky a vnitřní strukturu, které ji určují jako celek (Lovaš, 2008). Třída je určena svými vzájemnými vztahy (stačí pouhé tři měsíce, aby se vytvořila hierarchie), postavením a statusem členů, dynamikou dětí, historií, způsoby řešení vnitřních konfliktů (např. jak zvládnout špatně adaptovaného spolužáka, vzrůstající agresi mezi žáky) a řešení vnějšího zatížení (např. nový třídní učitel, přísný pedagog apod.). Při řešení problémů v třídním kolektivu můžeme hledat zdroje řešení u samotných žáků (vycházíme z pozorování, hledání motivace k danému chování, z rozhovorů), ale nezapomínejme na samotné rodiče, kteří mohou být důležitým zdrojem informací (Braun, Marková, Nováčková, 2014).

Vznik a vývoj třídy

V sociální organizaci školy má třída centrální postavení, a proto je velmi důležité věnovat pozornost vzniku a vývoji třídy, což nám umožní danou třídu poznat a vybírat strategie pro výchovně-vzdělávací proces (Braun, Marková, Nováčková, 2014).

Třídy můžeme dělit podle způsobu vzniku na:

a)     Náhodně vzniklé – pro práci jsou nejlepší, dynamika je rozvrstvena náhodně

b)     Diferenciované – podle talentu dětí (matematické, sportovní,…)

c)     Výběrové – výběr probíhá např. příjímací zkouškou

Podle typu vzniku volíme strategii práce se třídou.

Vývoj třídy

Vývoj třídy ovlivňuje mnoho faktorů. Pedagog by si měl uvědomovat jakým způsobem třída vznikla a zdali má za sebou společnou historii (jsem nový třídní učitel – poznat styl a vliv předchozího TU, třída přešla jako celek z mateřské školy – už mají společnou historii, která se může ve vztazích negativně projevit, třída se spojuje s jinou – každá třída přináší svoji historii – nutnost přestrukturovat normy (opatrně hovoříme o „šanci“) (Kolařík, 2011). Třída může mít při našem vstupu vytvořenou identitu, kterou si udržují, ačkoliv pro ně může být nevýhodná. Tato identita může narušovat výchovně-vzdělávací proces, a proto je důležité se ji pokusit narušit (např. „To už je několikátá třída, o které jsem toto slyšel/a.“).

Pro práci s třídním kolektivem a sledováním vývoje je možné využít různých schémat (např. Tuckmanovo schéma vývoje pracovního kolektivu). Z praxe vychází schéma, které sestavil Richard Braun a je vhodné pro praktickou intervenci. Na každé škole probíhá vývoj a jeho diferenciace ve třech fázích.

Stadium prekohezní

• 1. – 3. třída (prima, sekunda – víceletá gymnázia)
• Učitel má velkou roli – názory učitele jsou normou
• Prvotní diferenciace probíhá na konci prvního ročníku (odpovídá přístupu učitele).
• Důležité je mít dobré vztahy s rodiči (mohou přehnaně kritizovat učitele => dítě se dostává do střetu dvou autorit
• V případě primy a sekundy – znovu se vrací na začátek vývoje, mnoho individualit, postavení žáka ovlivňují jeho studijní výsledky

• 4. – 6. třída
• Více samostatní
• Potřebují znát důvod jednání/chování
• Dynamiku drží sociálně vlivní jedinci
• Poslední stádium, kde můžeme s dynamikou a strukturou něco výrazněji dělat
• Víceletá gymnázia (tercie, kvarta) – vytvářejí se pevnější vztahy

• 7.-9.třída
• Hierarchie je stabilizována
• Vliv učitele je minimální – může něco změnit, pokud má přirozenou autoritu
• Pro intervence je to složité období (nejtěžší v 7. třídě).

Víceletá gymnázia – sílí kritika vůči pedagogům a spolužákům, vytváří se stabilní hierarchie, třídou vedou sociálně silní jedinci x pokud to ostatní neakceptují dochází ke konfliktům

Vývoj na SŠ je mnohem kratší, protože žáci si už prošli všemi stádii na základní škole. První období trvá zhruba tři čtvrtiny prvního ročníku. Pokud je toto stadium podpořeno adaptačními aktivitami, tak se doba prekoheze ještě více zkracuje. Druhé období tvá do konce druhého ročníku a poslední je určeno pro 3. a 4. ročník střední školy ((Braun, Marková, Nováčková, 2014).

Efektivita vstupů do třídy je nejefektivnější od října do května s tím, že v období klasifikace je přerušena.

Pozice a role žáka ve třídě

To, jaké žáky máme ve třídě ovlivňuje i vývoj samotného třídního kolektivu. Škola jako taková nemá možnost vytvořit ideální třídu (tedy třídu bez společné historie), avšak učitel má možnost poznat, kdo v jeho třídě je za pomoci různých technik. Poznat „kdo je kdo“ je důležité v průběhu prvních tří měsíců – poté už se může začít vytvářet hierarchie, jejíž přestavba je náročná.   Hlavním kritériem pro rozdělení pozic ve tříd jsou sociální přitažlivost (obliba) a míra osobní moci (vliv) (Kratochvíl, 1995).

Pozice ve třídě (Kratochvíl, 1995; Kožnar, 1992):

a)     Sociometrické pozice

• Nejoblíbenější žák
• Spíše oblíbený, než neoblíbený
• Spíše neoblíbený, než oblíbený
• Kontroverzní žák
• Odmítaný žák
• Přehlížený žák

• Pozice alfa
• Pozice beta
• Pozice gama
• Pozice omega

Psychodynamický model – nám může napomoci při intervencích (Kožnar, 1992).

Pozice alfa

• Dva až tři žáci
• Šance vypozorovat cca 20 % (nutno využít jiných technik)
• Sociálně zdatné dítě (třída si ho/ji chrání) (pozor – nemusí se jednat o žáka/žákyni s dobrým prospěchem)
• Je vhodné si k nim najít cestu

Pozice beta

• Třídní vědátoři
• Hlídat, aby na něj neútočili
• Nepřetěžovat ho/ji

Pozice gama

• Masa dětí snadno ovlivnitelných alfou
• Žárlivost vs. Obdiv
• Tyto žáky potřebujeme dostat na svou stranu (někdy mají nechuť ke změnám)
• Někdy se snaží předvádět a mohou být zaměňovány za alfu

Pozice omega

• Nemá ambice se dostat výš
• Je členem, ale do počtu
• Pozor na přehnanou snahu jej zachránit

Pozice vnějšího nepřítele

• Učitel – třída se proti němu může sjednotit