Preventivní aktivity

Primární prevence v resortu školství

Obsah tématu

Základní informace a pojmy z oblasti primární prevence v resortu školství (systém, účastníci, formy rizikového chování, minimální preventivní program školy).

Obsahuje témata sylabu 1-4.

Definice prevence 

Prevenci můžeme chápat jako proces, který si vede k předcházení či minimalizaci rizik spojených s rizikovým chováním, které ohrožuje jedince i společnost (Průcha a kol., 2009; Miovský et al. 2015; Marádová, 2006). Matoušek (2008) definuje prevenci jako opatření, díky nimž se předchází sociálnímu selhání, jež ohrožuje základní hodnoty společnosti. 

Primární prevence rizikového chování lze charakterizovat jako soubor nestejnorodých aktivit, které vycházejí z různých přístupů a intervencí. Aktivity primární prevence jsou obsaženy v několika různých rezortních koncepcích, tato nehomogenita není českou specialitou, ale je možné ji sledovat na všech úrovních EU (Miovský et al., 2015). 

Teoretické modely primární prevence 

  • je možné využívat několik modelů, které mají napomáhat ke zvýšení efektivity prevence ( EMCDDA, 2010; Ferrence, 2001; Rosenstock & kol., 1994):
    • model založený na informacích
      • nejsou plně funkční (ale uvádím je pro příklad)
      • využívají předpokladu, že se osoby rozhodují pouze na základě svých názorů a znalostí, avšak neberou v potaz další faktory
    • model sociálního vlivu
      • důraz je kladen na vliv okolí jedince
      • patří sem teorie sociálního učení
    • sociologické a vývojové modely
      • poukazuje na to, že tak jak se jedinec vyvíjí, tak se vyvíjí i jeho vnímání vztahu k návykovým látkám a dalšímu rizikovému chování
    • model komplexního vlivu sociálního prostředí
      • rizikové a protektivní faktory 
      • cílem je podpora protektivních faktorů
      • programy založené na tomto konceptu se jeví jako nejúčinnější 

RIZIKOVÉ FAKTORY 

  • podmínky spojované se zvyšující se pravděpodobností výskytu rizikového chování u jedince
  • jejich přítomnost nemusí být vždy znamenat rozvoj rizikového chování u jedince, záleží na resilienci daného jedince

PROTEKTIVNÍ FAKTORY

  • zmírňují dopad a účinky rizikových faktorů, nebo působí proti nim či je kompenzují
Rizikové a protektivní faktory

Dohledejte si rizikové faktory dle Offorda a Bennetta (2002) a protektivní faktory dle Ferguse a Zimmermana (2005).

Historie a současné pojetí preventivních aktivit v ČR

Informace k tomuto tématu naleznete v knize Primární prevence rizikového chování ve školství od M. Miovského a kol. z roku 2010. Kniha je dostupná online.

Jedná se o kapitoly 1.1. a 1.2.


Zaměřte se na pojetí primární prevence RCH před rokem 1989 a po revoluci. 


Kapitola vychází z těchto zdrojů
Fergus, S. Zimmerman, M.A. (2005). Adolescent resilience: A Framework for Understanding Healthy Development in the Face of Risk. Annual Review of Public Health, 26(1), 399-419. 
Jessor, R. a kol. (2005). Protective factors in adolescent problem behavior: Moderator effects and developmental change
Offord, D.R., Bennett, K. J. Prevention. In: Rutter, M. a kol. (2002) Child and Adolescent Psychiatry.
MIllerová, G. (2011) Adiktologické poradenství. 
Miovský, M. a kol. (2015). Prevence rizikového chování ve školství. 
MŠMT. (2010) Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování. 
Ferrence, R. (2001) Diffusion theory and drug use. Addiction, 96, 165-173. 
MŠMT. (2019). Národní strategie primární prevence u rizikového chování u dětí a mládeže 2019-2027. https://www.msmt.cz/uploads/narodni_strategie_primarni_prevence_2019_27.pdf. 
Rosenstock, I. M. & kol. (1994). The health belief model and HIV risk behavior change. In Preventig AIDS: Theories nad Methods of Behavioral Interventions. 5-24. 
Marádová, E. (2006). Prevence závislostí. 
Průcha, J. (2009). Pedagogická encyklopedie
EMCDDA. (2010). Manuals: Prevention and evaluation resources kit (PERK). Step 2a: Models and theories.  http://www.emcdda.europa.eu/publications/perk/resources/step2a/theory. 
Nielsen Sobotková, V. & kol. (2014). Rizikové a antisociální chování v adolescenci.