•Definice anomie jako stavu dezintegrace normativních hodnot a cílů ve společnosti. •Anomie jako stav, kdy přestávají platit právní předpisy, stav bezzákonosti. •Oslabené normy ve společnosti ztrácejí jednoznačný význam, nových pravidel se nedostává •Důsledek: pocit bezpráví, ohrožení a chaosu, bezmoci, životní dezorientace, strachu, životní nejistoty, nejasné podmínky, nejasné vztahy • • • •Chápal anomii jako: •krizi pramenící z neexistující nebo nedostatečné sociální regulace sociálního styku (příčinou rozpad hodnotových a normativních systémů, nedostatek autority) •souhrnné označení pro stav následující po náhlých sociálních změnách, v jejichž důsledku se mezi lidmi šíří pocit nespokojenosti a vzájemné konflikty •jako možný zdroj deviantního chování • • •Čím větší existuje soulad mezi individuálními a společenskými potřebami a normami, tím větší míra soudržnosti a stability ve společnosti. A NAOPAK • • • •Chápal anomii jako stav, který patří k moderní společnosti – kulturní a hodnotová pluralita, zvýšený dynamika změn ve společnosti •Analyzoval anomii ve vztahu k sebevraždám •Typy sebevražd: •Altruistická – obětování se pro hodnoty společnosti •Egoistická – sebedestrukce, nedostatečná pouta k okolí (pocit osamocení) •Fatalistická – z důvodu přílišné normativní regulace a kontroly (např. sebevraždy otroků) •Anomická – sebedestrukce způsobená slabou regulací, hodnotovou nejistotou, morální rozkolísaností, nejasností životních cílů • • •Definice anomie jako stavu, kdy společenské normy a cíle jsou nejasné nebo nedosažitelné. •Založena na analýze sociální struktury a nerovností ve společnosti. •Řeší vztah mezi společenskými cíli a prostředky k jejich dosažení. •Merton zdůrazňuje, že existuje tlak na dosažení společenských cílů, ale prostředky k dosažení těchto cílů nejsou vždy dostupné všem jednotlivcům. •formy adaptace - jak lidé reagují na nesoulad mezi společenskými cíli a dostupnými prostředky k jejich dosažení: konformita, inovace, ritualismus, odmítání (rebelie), retreatismus • • •Konformita: •Jednotlivec přijímá společenské cíle a legální prostředky k jejich dosažení. •Tato forma adaptace je v souladu se společenskými normami a očekáváními. •Inovace: •Jednotlivec přijímá společenské cíle, ale hledá nové, často nelegální prostředky k jejich dosažení. •Například, člověk, který se snaží dosáhnout finančního úspěchu prostřednictvím nelegálních obchodních praktik. •Ritualismus: •Jednotlivec ztrácí víru ve společenské cíle, ale stále se drží legálních prostředků. •Příklad: Zaměstnanec, který se drží pracovní rutiny a pravidel, i když ztratil víru ve společenské cíle a možnost kariérního postupu. •Odmítání nebo Rebelie: •Odmítnutí společenských cílů a prostředků, následované aktivním hledáním alternativních hodnot a způsobů chování. •Rebelie může být konstruktivní (snaží se o změnu společnosti) nebo destruktivní (snaží se o zničení existujících struktur). •Příklad: Aktivista, který odmítá konvenční společenské normy a aktivně bojuje za změny ve společnosti, například v rámci hnutí za lidská práva. •Znovudefinování cílů a prostředků (Retreatismus): •Jednotlivec odmítá jak společenské cíle, tak i legální prostředky k jejich dosažení. •Může se vyhýbat společenským normám a žít v izolaci nebo se zapojovat do nelegálních činností bez jasných cílů. •Příklad: Osoba, která se izoluje od společnosti, odmítá pracovní etiku a zapojuje se do drogové závislosti jako alternativní formy úniku. •20. – 30. léta 20. stol. •Chicagská škola nemá jednoho konkrétního zakladatele, ale je spojována s několika významnými mysliteli a sociology. Mezi klíčové představitele Chicagské školy, patří např.: •Robert E. Park •Ernest W. Burgess •William Isaac Thomas (zavedl pojem SOCIÁLNÍ DEZORGANIZACE – snížená schopnost soc.institucí kontrolovat chování jedinců, řešit společ.problémy; rozklad soc.pořádku) •Založena v první polovině 20. století na Chicagské univerzitě •Zaměření na studium sociálních problémů a deviantního chování. •Ekologie města: Studium interakcí mezi jednotlivými sociálními skupinami v určitém prostředí. •Sociální ekologie: Výzkum vlivu okolního prostředí na chování jednotlivce. •Symbolický interakcionismus: Zaměření na význam symbolů a interakcí vytvářejících sociální realitu. • •Sociální deviace je vnímána jako důsledek oslabení sociální kontroly •Patří sem např. i koncept: •diferencované asociace zdůrazňující vliv sociálních vztahů a interakcí na formování deviantního chování. •Primárně se zaměřují na MÍSTO (lokalitu, prostředí) až potom na LIDI •Městské prostředí a jeho sociální struktury jsou považovány za klíčové faktory ovlivňující chování jednotlivců. •Delikvence = normální reakce normálních jedinců na abnormální sociální podněty • • • •Edwin H. Sutherland (teoretik chicágské školy) je hlavní postavou této teorie, kterou formuloval v oblasti kriminologie. •Zaměřuje se na proces učení se normám a hodnotám spojeným s kriminalitou prostřednictvím diferencovaných asociací v rámci sociálních skupin. •Tvrdí, že jednotlivci se učí o kriminalitě a přijímají deviantní chování prostřednictvím svých asociací, ať už jsou pozitivní nebo negativní. •Rozlišuje mezi primárními skupinami, jako je rodina, a sekundárními skupinami, jako jsou vrstevníci nebo gangy. Proces učení probíhá především ve sekundárních skupinách. •Patří do teorií kulturního přenosu a teorií sociálního učení •Společnost je vnímaná jako heterogenní celek složený ze subkultur •To, co je v majoritní společnosti vnímáno jako deviantní, může být v určité subkultuře vnímáno jako normální •Přenos z generace na generaci – z člověka na člověka •Lidé se stávají „kriminálníky“ ne proto, že by byli patolog.osobnosti, ale že •Se sdružují s lidmi (soc.subjekty) určitého typu jejichž normy jsou deviantní (proces asociace) •Participují na chodu dané skupiny (proces interakce) •KRIMINALITA = NAUČENÉ CHOVÁNÍ • • •ROZHODUJÍCÍ FAKTORY: •Kontakt s osobami s deviantními hodnotami a normami (frekvence a délka) •Věk •Poměr mezi deviantními a nedeviantními kontakty (délka, frekvence •Prestiž zprostředkovatele norem •Hloubka emocionální vazby •Kriminalita modrých a bílých límečků •Kriminalita bílých límečků se týká nelegálních činů spáchaných osobami ve významných sociálních nebo profesních pozicích. •Kriminalita modrých límečků odkazuje na zločiny spáchané pracovníky na nižších úrovních socioekonomické hierarchie. •Pokračovatelé – teorie diferencované identifikace •Dva lidé se ve stejných podmínkách, nebudou chovat stejně •Důležitou roli hraje míra identifikace se skutečnými nebo imaginárními vzory • •Zaměřuje na sociální dezintegraci a strukturální ztrátu sociální kontroly jako klíčové faktory vysvětlující deviantní chování ve společnosti. •INTEGRACE X DEZINTEGRACE •Dezintegrace je rozhodující element v pochopení společnosti •Dezintegrace nemusí být dobrovolná (ASIMILACE) •Identifikuje konkrétní dezintegrační mechanismy, které narušují sociální vztahy a struktury, přispívající k vzniku deviantního chování. (etnická, nebo sociální diskriminace, ekonomická nerovnost, sociální exkluze, ztráta rodinných hodnot, nedostatek sociální kontroly, vliv nových komunikačních technologií) •Diskutuje o vlivu modernizace a globalizace na dezintegraci tradičních sociálních struktur, což může zvyšovat úroveň deviantního chování. •Zdůrazňuje roli stigmatizace a sociální exkluze v posilování procesů dezintegrace a podporování deviantního chování jednotlivců. •Klade důraz na důležitost prevence a intervence na úrovni sociálních struktur s cílem obnovit sociální integraci a omezit deviantní chování. •Etnická nebo sociální diskriminace •Nerovný přístup k příležitostem na základě etnické nebo sociální příslušnosti. •Mechanismus: Diskriminace narušuje sociální vztahy a vytváří marginalizované skupiny, které mohou přistoupit k deviantním prostředkům k vyrovnání s nespravedlivými podmínkami. •Ekonomická nerovnost •Výrazný rozdíl ve finančních a ekonomických podmínkách mezi různými sociálními vrstvami. •Mechanismus: Nerovnost vytváří napětí mezi sociálními skupinami a může vést k nelegálním prostředkům, jako je podvod nebo krádež, jako způsobu vyrovnání se s ekonomickým tlakem. • •Sociální exkluze •Vyloučení jednotlivců nebo skupin z určitých společenských struktur a příležitostí. •Mechanismus: Exkluze může vytvářet izolované subkultury, kde se může rozvíjet deviantní chování jako reakce na pociťovanou nespravedlnost. •Ztráta rodinných hodnot •Oslabení tradičních rodinných struktur a hodnot. •Mechanismus: Ztráta rodinných hodnot může vést k nedostatečné socializaci jednotlivců, což zvyšuje riziko deviantního chování. • •Nedostatek sociální kontroly •Oslabení mechanismů sociální kontroly, jako jsou autoritativní postavení nebo právní normy. •Mechanismus: Nedostatečná sociální kontrola umožňuje větší volnost v chování, což může zahrnovat i deviantní aktivity. •Vliv nových komunikačních technologií •Globalizace a modernizace mění způsob komunikace a interakce ve společnosti. •Mechanismus: Nové technologie mohou přispívat k ztrátě tradičních sociálních vazeb a vytvářet virtuální prostředí, kde se mohou formovat nové, někdy deviantní, normy a hodnoty. • 1.uvědomění si stavu anomie 2.zesilující dynamika integrace a dezintegrace 3.společenské konflikty jako důsledek soc.ekon.změn 4.proces odosobnění moderní společnosti (pocity osamělostí, pokles soc.kontroly, pokles lidskosti atd. • •Teorie subkultur •Navazuje na Mertonovu teorii anomie •Hlavní představitel: Albert K Cohen a Lloyd Ohlin •Jak ospravedlnit deviaci: •Popření odpovědností – jiný by to udělal stejně •Popření zranění (následku) – vždyť se nic nestalo •Popření oběti – není to neviňátko, zasloužil si to •Společnost složená z různých kultur – SUBKULTUR •Enkulturace – přenos deviantních vzorců chování • •DEVIACE = způsob řešení problémů (alternativní hodnoty) •Rozpor mezi aspiracemi a rovnou šancí k jejich dosažení •Rozpor mezi individuálními zájmy a ochotou participovat na kolektivní činnosti vycházející z dominantní kultury •Některé subkultury se cítí vyčleněné •SUBKULTURA – specifická skupina s alternativní kulturou •KONTRAKULTURA – opoziční kultura (např. teroristické skupiny) •Lze spojit např. s práci sociologů Ervinga Goffmana a Howarda Beckera •Zaměřuje se na PROCES a jeho analýzu (nikoli primárně na jedince a jeho motivy) •Zkoumá, jak společnost přiřazuje etikety jednotlivcům a jak tyto etikety ovlivňují jejich chování a identitu •Rozlišuje mezi primární deviací, což jsou první prohřešky, a sekundární deviací, která vzniká v důsledku reakce společnosti na primární deviaci (societární reakce) •Zdůrazňuje, že když jedinec obdrží kriminální etiketu, může to vést k sebenaplňujícímu se proroctví, kdy se začne chovat v souladu s tím, jak je společnost etiketuje. •Realita etiket – kdo a proč definuje deviaci? Kdo a proč uděluje někomu nálepku devianta? •DEVIACE = výsledek kolektivní interakce (reakce) •SOCIÁLNÍ OSTRAKISMUS •Nálepky rozdělují ti, co mají moc •Značkovací akt (ceremoniál) (ve stejné situaci nemusí každý jedinec dostat stejnou nálepku, může ji dostat i ten, co nic neudělal) •Primární a sekundární deviace •Chování – reakce okolí – nálepka a sankce •Záleží na tom, jak je role deviant přijata •ANO – iniciační charakter, samonaplňující se proroctví – SEKUNDÁRNÍ DEVIACE •NE •Prostředí může podporovat etiketizaci – věznice, vojenské prostředí, léčebny aj. •Vliv médií, senzace, přitažlivost negativních zpráv •Sekundární deviace je ovlivněna také příslušností k subkultuře (jiný pohled na žáka z rodiny VŠ a ZŠ •Broken Windows Theory •Zločinnost jako důsledek zanedbanosti a fyzického chátrání životního prostoru •Tendence chovat se adekvátně podle povahy svého okolí •Pokud se „rozbité okno“ hned neopraví – lidé co chodí kolem usoudí, že daný veřejný prostor nepodléhá kontrole, nikomu na ničem nezáleží •Pocit demoralizace a anarchie •Formulována v roce 1982 sociology Jamesem Q. Wilsonem a kriminologem Georgeem L. Kellingem •Zaměřuje se na drobné formy kriminality a vandalství ve veřejných prostranstvích, tvrdí, že ignorování těchto menších prohřešků vede k eskalaci vážnějších zločinů. •Rozbitá okna symbolizují zanedbávání a nekontrolovaný nepořádek ve veřejném prostoru, což může přitahovat další kriminalitu. •Teorie zdůrazňuje důležitost rychlé a efektivní reakce na drobné prohřešky a narušení veřejného pořádku. •Klade důraz na zapojení komunity do procesu prevence tím, že podněcuje občany k hlášení a aktivnímu zapojení se do udržování veřejného pořádku. •Metro Transit Police ve Washingtonu, D.C., využívají strategie založené na teorii rozbitých oken. Zaměřují se na prevenci menších přestupků v metru, jako jsou nelegální přeprava nebo načerno jízda, s cílem vytvořit bezpečnější prostředí pro cestující. •Aplikace „Fix My Street“ umožňuje občanům ve Velké Británii rychle hlásit problémy, jako jsou rozbitá okna, nelegální skládky nebo jiné prohřešky v jejich okolí. Tato spolupráce mezi občany a správou města pomáhá rychle reagovat na menší problémy. •V 90. letech v New Yorku požívala jedna městská část metody podle teorie rozbitých oken. Program nulté tolerance zdůrazňoval důsledné stíhání menších přestupků, jako jsou loupeže nebo přestupky v dopravě, s cílem ovlivnit celkovou úroveň kriminality. •Teorie rozeného zločince navrhuje myšlenku, že některé jedince jsou předurčeni k zločinnému chování kvůli genetickým nebo biologickým faktorům. •Argumentuje, že biologické faktory, jako jsou geny nebo neurologické vlastnosti, mohou hrát klíčovou roli v predispozici jedince k delikventnímu chování. •Kritika spočívá v tom, že teorie ignoruje význam sociálních a environmentálních faktorů, které mají také zásadní vliv na chování jedince. (Tzn. že opomíjí ostatní vlivy – prostředí, výchovy…) •Cesare Lombroso – criminal man theory (2. pol.20stol.) – antropometrická měření • •Cesare Lombroso – criminal man theory (2. pol.20stol.) •italský lékař a kriminolog, byl klíčovou postavou v raném vývoji teorií o vztahu mezi fyzickými charakteristikami a zločinností • Určité fyzické charakteristiky, zejména anomálie lebky a tělesné stavby, mohou podle něj indikovat přirozenou predispozici k zločinnosti. Označil takové jedince za "rozené zločince.„ •Rozvíjel myšlenku atavismu, která tvrdí, že zločinci jsou biologicky zpětným vývojem, připomínajícím primitivní lidské druhy. •Používal antropometrické metody (měření tělesných částí) k identifikaci fyzických znaků spojených s zločinností (zkoumal téměř 4tis.odsouzených jedinců) • •Genetické studie se zaměřují na zkoumání, jak genetické faktory ovlivňují vývoj určitých vlastností nebo onemocnění. •Mezi hlavní metody genetických studií patří studie dvojčat. •Adopční studie zkoumají, jak environmentální faktory, zejména prostředí poskytnuté adopční rodinou, ovlivňují vývoj jedince. •Např. S. A. Mednick (Dánsko) – výzkum frekvence kriminality u adaptovaných dětí, jejichž biologický a adoptivní otec spáchali či nespáchali trestný čin. •Výsledky studie naznačovaly, že existuje genetická predispozice k antisociálnímu chování, avšak vývoj tohoto chování byl také ovlivněn environmentálními faktory. •Jeho výzkum zdůraznil důležitost kombinace genetických a environmentálních faktorů v procesu formování kriminálního chování. •Genetická predispozice k delikvenci nebyla potvrzena. •Henry Herbert Goddard (americký psycholog a výzkumník) – zaměřil se ve výzkumu na mentálně postižené jedince a tzv. morony (slaboduché – IQ 80-70) •V USA zkoumal v 6 generacích dvě odlišné větve jednoho rodu (manželskou a nemanželskou) – teorie Kallikakova rodu •jedna větev byla spojována s inteligencí a dobrou morálkou, zatímco druhá větev byla spojována s mentální retardací a deviantním chováním. •Tvrdil, že ne kriminalita, ale nízká inteligence je dědičná a může se přenášet z generace na generaci. •Goddard spojil nízkou inteligenci s nižším sociálním statusem a zastával názor, že kontrolovaná reprodukce by měla být zavedena k prevenci šíření nízké inteligence. •Jeho názory na eugeniku a kontrolovanou reprodukci byly později kritizovány a jsou dnes považovány za kontroverzní a neetické. •Nepodařilo se mu vymezit podíl biologických a sociálních faktorů na kriminogenezi. •Eysenckova teorie příčin kriminálního chování •Eric Eysenck – britský psycholog a vědec, který se zabýval psychologií a kriminologií •Je známý svými teoriemi osobnosti, včetně teorie sociálního učení, která se týká vývoje antisociálního chování a kriminality. •Přesvědčení, že osobnost má biologický základ. Podle něj jsou určité osobnostní rysy dány geneticky. •Identifikoval klíčový rys osobnosti jako dimenzi extravertze-introverze. Extravertní jedinci jsou podle něj náchylnější k hledání vzrušení a nových zážitků. •Dalším klíčovým rysem byl neuroticismus, což se týká emocionální stability nebo nestability jedince. Neurotičtí jedinci jsou podle Eysencka náchylnější k projevům úzkosti a emocionální labilitě. •Později přidal třetí dimenzi, psychoticismus, který se týká tendence jedince k agresivitě, impulsivitě a nesocializovanému chování. •Tvrdil, že jedinci s vysokou mírou neuroticismu a nízkou mírou extravertze a psychoticismu jsou náchylnější k vykazování kriminálního chování. • • •Zdůraznil význam sociálního učení, při němž jedinci přijímají a imitují chování druhých, zejména rodičů a vrstevníků. •Tvrdil, že jedinci s výrazným neuroticismem a nízkou psychoticismem mohou mít omezenou kontrolu nad impulzy, což může přispět k neúspěchu v dodržování společenských norem. •Eysenckova teorie sociálního učení představuje jednu z perspektiv na vztah mezi osobností a kriminalitou, přičemž zdůrazňuje jak genetické, tak sociální faktory ve vývoji antisociálního chování. • • •Dollardova teorie frustrace-agrese •Vyvinuta v rámci behaviorální psychologie, zejména psychologie sociálního učení - John Dollard a Neal E. Miller •Frustrace v této teorii je vnímána jako stav, který vzniká, když jedinec narazí na překážku při dosahování svých cílů nebo uspokojování svých potřeb. •Teorie předpokládá existenci agresivního pudu, který je základním motivujícím faktorem pro agresivní chování. Tento pud vzniká jako reakce na frustraci. •Dollard a Miller zdůrazňovali, že agresivní chování může být naučené prostřednictvím sociálního učení a imitace. Jedinec může pozorovat a napodobovat agresivní chování, které vidí v okolí. •Instrumentální a hostilní agrese •Instrumentální – jedinec používá agresi jako prostředek k dosažení nějakého cíle nebo odstranění překážky. •Hostilní - chování, které je motivováno negativními emocemi, jako je hněv, a nemá přímý nástrojový účel • •Teorie zdůrazňuje význam sociálního kontextu a interakcí v ovlivňování agresivního chování. Modelování a imitace agresivního chování v sociálním prostředí hrají klíčovou roli. •Clonningerova multidimenzionární teorie osobnosti (vyvinutá americkým psychologem Robertem Cloningerem) • • •Temperament •Novelty Seeking (Hledání Nového) •Tato dimenze odráží schopnost jedince vyhledávat nové a vzrušující zážitky. S tímto rysem souvisí snadná vzrušivost, impulzivita, neukázněnost, znuděnost – důsledkem je nestálost a nevypočitatelnost. •Harm Avoidance (Vyhýbání se škodám) •Měří citlivost na možné nebezpečí, hrozby a nepříjemné podněty. Vyšší skóre indikuje větší opatrnost a vyhýbání se riziku. Nízké skóre naopak nízkou zodpovědnost, riskantní způsoby chování, nedostatek sebereflexe •Reward Dependence (Závislost na odměně) •Tato dimenze měří citlivost na sociální odměny. Nižší skóre – snadná ovlivnitelnost, přejímání názorů. •Persistence (Vytrvalost) •Tato dimenze se týká schopnosti jedince udržet aktivitu při obtížích. Vyšší skóre indikuje vytrvalost a schopnost udržet pozornost. Naopak nižší – nižší zájem o práci a nižší schopnost plnit cíle • • •Charakter •Self-Directedness (Sebeřízení) •Měří míru kontroly, odpovědnosti, cílevědomosti a schopnosti samoregulace. Vyšší skóre znamená větší míru autonomie a odpovědnosti. Nižší souvisí s nevyzrálostí, obviňováním, nezodpovědností a nespolehlivostí •Cooperativeness (Spolupráce) •Tato dimenze hodnotí schopnost navazovat a udržovat sociální vztahy. Vyšší skóre označuje větší schopnost spolupráce a vzájemné podpory. Nižší naopak sebestřednost, netolerantnost, zájem o vlastní prospěch, bezohlednost k druhým, neochota pomoci •Self-Transcendence (Sebepřesah) •Měří schopnost rozvíjet vyšší smyslové vnímání, spojení s přírodou nebo transcendentní zkušenosti. Vyšší skóre indikuje větší duchovní orientaci. Nižší pýchu, honbu za majetkem a obecně nespokojeností. •Cloningerova teorie zdůrazňuje, že tyto dimenze spolu interagují a mohou být ovlivněny genetickými a environmentálními faktory. Tato teorie poskytuje integrativní pohled na osobnost, zohledňující jak biologické, tak psychosociální determinanty osobnosti. •Američtí forenzní psychologové Walters a White – model 8 primárních kognitivních charakteristik – typické pro recidivující delikventy •Tendence ospravedlňovat své delikventní chování – racionalizace •Odblokování obran – v minulém i budoucím chování – chybí obava z následků •Pocit privilegovanosti, oprávněnosti k nedodržení norem •Orientace na moc, rozdělení lidí na silné a slabé, pocit moci a schopnosti ovládat druhé •Sentimentalita – sklon k povrchním citovým vztahům, bez ochoty se čehokoli vzdát, mít odpovědnost •Super optimismus, extrémní sebedůvěra. Jsou si jisti, že mohou dělat cokoli a dosáhnou takto úspěchu. Myslí si, že budou dopadeni pouze náhodně. Nejsou schopni se poučit. •Kognitivní indolence, lenost uvažovat. Orientace na okamžitý zážitek bez ochody zvažovat důsledky. •Diskontuita uvažování, neschnopnost trvalejšího názoru, snadná ovlivnitelnost jakýmikoli vlivy. • • •V rámci psychoanalýzy není sociální deviace přímo hlavním tématem, ale někteří psychoanalytici mohou přistupovat k chápání deviantního chování z hlediska nevědomých pudů, konfliktů a vývoje osobnosti. •Deviantní chování může být interpretováno jako projev těchto vnitřních konfliktů, kde nevědomé síly bojují s uvědomělým já a superegem. •Freud se domníval, že určité formy deviantního chování mohou být spojeny s dysfunkcí nebo odchylkou v psychických mechanismech, jako jsou obranné mechanismy (například potlačení, projekce).