PEDAGOGIKA VOLNÉHO ČASU
Pedagogika volného času


PEDAGOGIKA VOLNÉHO ČASU
V průběhu posledních desetiletí se postupně vytvořilo kolem řešení problematiky volného času tolik
nových poznatků a přístupů, že časem byly položeny základy nového vědního oboru, a to pedagogiky
volného času.
V současné době se předmět Sociální pedagogika vyučuje na několika vysokých školách v rámci ČR
(např. Univerzitě Hradec Králové aj.)

PEDAGOGIKA VOLNÉHO ČASU
Pedagogika volného času patří do systému edukačních věd (zejména mezi aplikované pedagogické vědy.
V praktické rovině je pedagogika volného času rozdělena na následující okruhy problémů:
-výchova ve volném čase z hlediska úlohy různých institucí a organizací, sebevýchova,
-vzdělávání ve volném čase v rámci institucionálního, privátního (soukromého) sektoru,
sebevzdělávání,
-pracovní aktivita ve volném čase v rodinném, lokálním a širším společenském prostředí,
-organizace a management časových aktivit.

PEDAGOGIKA VOLNÉHO ČASU
V oblasti pedagogiky volného času rozeznáváme rozličné přístupy, a to například:
·animaci – výchovná metoda, která se opírá o nedirektivní přístupy, akční povzbuzování s cílem
hledat vlastní cesty zapojení se do aktivity, a to na základě vlastní autonomie, dobrovolnosti,
volby prostoru při inciativu apod.
·výchovu zážitkem (zážitková pedagogika)
·sociální animaci, terénní práce (streetwork) – forma práce s mládeží ve volném čase, která velmi
„blízko“ k sociální práci, Jedním ze znaků sociální animace je činnost streetworkera.
Streetworker sám vyhledává mladé lidi v jejich prostředí (pro ně se jedná o přirozené a známé) a
nabízí jim jinou (společensky žádoucí) volnočasovou aktivitu, např. v nízkoprahovém zařízení.
Významná činnost v systému prevence sociálně patologických jevů (např. drogy).

PEDAGOGIKA VOLNÉHO ČASU
Z hlediska struktury, můžeme podle Žumárové (2009) členit pedagogiku volného času na:
·Vědu o volném čase. Sem spadá například sociologie volného času, psychologie volného času.
Historický vývoj vybraných organizací a institucí, které se volným časem zabývají, rozličné
koncepce atd.
·Pedagogiku volného času, zejména pak zážitkovou pedagogiku, zahrnuje vedle animace, hry i celkové
zaměření na výchovu pro všechny věkové kategorie. Jedná se o teoretické uchopení obsahu.
·Didaktiku volného času. Hledání nejvhodnějších metodických postupů při realizaci (organizování)
jednotlivých volnočasových aktivit.

PEDAGOGIKA VOLNÉHO ČASU
·Management volného času. Daná oblast se zabývá příslušnými vyhláškami, předpisy, zákony, které se
vztahují k oblasti volného času, dále pak financováním (veřejným, soukromým, případně vlastním)
rozličných aktivit, zpracováváním projektů apod.
·Metodologie a výzkum pedagogiky volného času. Jedná se zejména o realizování aplikovaného šetření,
jehož výsledky lze co v nejkratší době aplikovat přímo do praxe.
V současné době je k dispozici celá řada zajímavých šetření, jako např. mládež a vliv digitálních
technologií a volný čas apod.

Opora v
Chartě výchovy pro volný čas 1993
1. „Každý člověk má právo na provozování volnočasových aktivit, které nejsou v rozporu s normami a
sociálními hodnotami jeho spoluobčanů. Státy jsou povinny tato práva všech jeho obyvatel uznávat a
chránit.
2. Stejně důležitý je význam volnočasových aktivit pro kvalitu života, jako pro zdraví a
vzdělávání. Vlády by měly občanům zajistit co nejkvalitnější a nejpřístupnější možnosti trávení
volného času.
3. Význam činností ve volném čase pro jednotlivce leží v možnosti seberealizace, osobnostním a
společenském rozvoji a ve svém výsledku vede ke zkvalitnění života.

Opora v
Chartě výchovy pro volný čas 1993
4. Stát by měl dbát na vzdělávání pracovníků pracujících ve volnočasové sféře a na vytvoření
podmínek a pro vznik různorodých organizací a sdružení zabývajících se využitím volného času.
5. Vzdělávací zařízení by měla zdůrazňovat význam rekreace a volného času pro člověka a integrovat
je do jeho způsobu života.“

Úhel pohledu na volný čas (Vyhnálkové, 2013)
a)Na veškeré vlivy, které neslouží k naplňování základních biologických potřeb a ani k realizaci
školních a pracovních povinností, tzn. výchovu ve volném čase, přispívali k celkové výchově
v obecném slova smyslu. V podstatě se jedná o to, aby se kvalitně trávený volný čas stal i cílem
výchovy. Zdroj seberealizace a vlastního uspokojení (např. jakou vedoucí skautského oddílu).
b)Na výchovu prostřednictvím volnočasových aktivit. Tzn. sledující rozvoj a utváření individuálních
rysů dítěte a mladého člověka, a to se záměrem ovlivnit pozitivně další jeho život. Volný čas se
stává prostředkem (nástrojem) výchovného působení.
c)Na výchovu k volnému času (tzn. pro volný čas). Buduje nové možnosti rozvoje nejen aktivit, ale i
rozvoj jedince, dodává další dynamiku v pedagogickém (výchovném) úsilí.

Prostředí pro realizaci volného času
·makroprostředí (celá země)
·regionální prostředí (povětšinou krajová záležitost)
·lokální prostředí (blízké okolí bydliště)
·mikroprostředí (rodina, někdy i školní třída)
Bendl (2015, rozeznává prostředí podnětově:
-chudá   - přesycená – jednostranná - závadná

PEDAGOGIKA VOLNÉHO ČASU

VZTAH
          sociální pedagogikou a pedagogikou volného času
(hlavní obsah – rodina)     (hlavní obsah – volný čas)