ANTROPOGENNÍ OBJEKT V POLI PEDAGOGIKY VOLNÉHO ČASU Pedagogika volného času OBJEKT PEDAGOGIKY VOLNÉHO ČASU Dítě – každá lidská bytost mladší 18 let, není-li jinak věk dospělosti (zletilosti) upraven zákonem příslušné země. Definice vychází z Úmluvy o právech dítěte (1989) schválené Valným shromážděním OSN. V právním prostředí rozeznáváme ještě termín nezletilý. „S daným pojmem úzce souvisí pojem žák, kterým je označována osoba v rámci organizovaného procesu vzdělávání institucí základní nebo střední školy. Někdy se na úrovni střední školy používá neformální označení student, ale oslovení student je typické pro vysoké školy.“ (Janiš st., Skopalová, Janiš ml., 2017, s. 23) OBJEKT PEDAGOGIKY VOLNÉHO ČASU V českém prostředí se za dětství považuje období od narození do 15 let, tzn. do období, kdy získává občanský průkaz získání zodpovědnosti, končí povinná školní docházka. Převládající náplní volného času je: učení a hra. Při správném ovlivňování volného času může vzniknout celoživotní zájem o různou aktivitu (např. rozdílné sportovní aktivity, rybaření, zájem o turistiku, skautskou činnost apod.). Poznámka na závěr. Často se uvádí, že období dětství se vyznačuje jako bezstarostné období. Jedná se o mýtus, který odráží pohled na dané období (dětství) z pohledu dospělého jedince. OBJEKT PEDAGOGIKY VOLNÉHO ČASU OBJEKT PEDAGOGIKY VOLNÉHO ČASU Někdy se používá označení adolescent (z lat. adolescence – dospívání, mladý) se ztotožňuje právě s obdobím dospívání. Období mezi pubertou a ranou dospělostí (11–13 let až 21 let). Období se vyznačuje: -formováním osobnosti, -sexuální dospělost (ale také sexuální traumata), -z psychologického hlediska se jedinec připravuje na vstup do světa, -nastává vrchol rozvoje rozumových schopností, -v kritických situacích se může objevovat sklon k sebevraždám. V této souvislosti je zapotřebí zdůraznit, že z hlediska pohlaví, dívky dospívají po psychické stránce obvykle dříve než chlapci. OBJEKT PEDAGOGIKY VOLNÉHO ČASU Pojem teenager (z angl. označení pro mladého člověka, zpravidla ve věku 11–19 let). V češtině se užívá označení „náctiletí“. Všeobecně se označení používá pro mladého člověka v období dospívání. Vliv prostředí na mládež -slábne sociální kontrola, především její systémy, jako např. širší rodina, sousedské vztahy, církev; -zájem žít ve městech (vyšší anonymita, lepší možnost volnočasového vyžití, a to včetně rizikového trávení volného času – diskotéky, bary, herny atd., jednodušší kontakt s návykovými látkami); -mála stabilita rodiny, kdy sama rodina, jako instituce, je velice labilní, často se rozpadá, mnohdy zastoupen pouze jeden rodič; - Vliv prostředí na mládež - -omezení osobních kontaktů mezi dětmi a rodiči (rodiče tráví velkou část dne v práci, mnohé děti naopak v kroužcích nebo ve vrstevnických skupinách apod.); -narůstá tlak na vzdělání (psychické dopady na jedince); -období dospívání „odpojuje“ jedince od ekonomiky (ztráta vztahu k financím a spoléhání na rodiče – tzv. mamahotel); Vliv prostředí na mládež - -výchova chlapců je orientovaná na „tvrdost“ (pokles schopnosti ovládat své emoce); -výchova dívek preferuje vnější „atraktivitu“ (vypadat podle mediálních vzorů, rodičovství odsunuto na biologicky rizikový mezník apod.); -neomezený vliv masmédií (vliv agresivity, nepřirozený vliv svých idolů, často za hranicemi možné reality); -aj.