17. století – Počátky pedagogiky a výchovy
>
•Jan Amos Komenský (1592–1670)
•Přístup: Důraz na individuální výchovu a přirozený rozvoj dítěte.
•Přínos: Myšlenka, že každé dítě je vychovatelné, což je zásadní i pro etopedii.
•Dílo: Didactica Magna, Informatorium školy mateřské.

18.–19. století – Filantropismus a první ústavy pro děti s problémy
> > >
•Johann Heinrich Pestalozzi (1746–1827)
•Přístup: Láskyplná výchova, důraz na morální rozvoj dětí.
•Přínos: Myšlenka, že výchova a vztahy formují chování dítěte.
•Dílo: Jak Gertruda učí své děti.
•
•Johann Friedrich Herbart (1776–1841)
•Přístup: Teorie etické výchovy, význam učitele jako morálního vzoru.
•Přínos: Základ pro pedagogiku a její psychologické směřování.
•
•Césare Lombroso (1835–1909)
•Přístup: Kriminolog, který věřil v "rozeného zločince".
•Přínos: I když se jeho teorie dnes považují za překonané, vyvolaly debatu o vlivu prostředí a
výchovy na kriminalitu.

Přelom 19. a 20. století – První specializované přístupy
•Maria Montessori (1870–1952)
•Přístup: Samostatnost dítěte, respekt k individuálním potřebám.
•Přínos: Uplatnění Montessori metody i u dětí s poruchami chování.
•Dílo: Metoda Montessori.
•
•Émile Durkheim (1858–1917)
•Přístup: Sociologický pohled na deviaci a kriminalitu.
•Přínos: Teorie anomie – prostředí ovlivňuje poruchy chování.
> >

20. století – Vznik etopedie jako samostatné disciplíny
•Anton Semjonovič Makarenko (1888–1939)
•Přístup: Přísná, ale spravedlivá výchova problémové mládeže.
•Přínos: Otec etopedie – práce s dětmi ve výchovných ústavech.
•Dílo: Pedagogická poéma, Kniha pro rodiče.
•
•B. F. Skinner (1904–1990)
•Přístup: Behaviorismus – odměny a tresty ve výchově.
•Přínos: Učení pomocí pozitivního posilování.
•
•Carl Rogers (1902–1987)
•Přístup: Humanistická psychologie, důraz na empatii.
•Přínos: Terapeutická práce s dětmi s poruchami chování.
> > >

2. polovina 20. století – Moderní etopedie
•Zdeněk Matějček (1922–2004)
•Přístup: Psychologie deprivace, vliv prostředí na dítě.
•Přínos: Výzkum citové deprivace a náhradní rodinné péče.
•Dílo: Co děti nejvíc potřebují, Psychická deprivace v dětství.
•
•
>

Současnost
•Václav Mertin (1952) – dětský psycholog a speciální pedagog
•Oblast působení: Zabývá se školní psychologií, výchovnými problémy a dětmi se speciálními
vzdělávacími potřebami.
•Přínos: Zaměřuje se na výchovné poradenství, prevenci problémového chování a podporu inkluze.
•Současnost: Aktivně publikuje a působí v pedagogické praxi.
•
•Marie Vágnerová (1946) – česká psycholožka
•Oblast působení: Vývojová psychologie a poruchy chování.
•Přínos: Napsala mnoho publikací o vývoji dětí a dospívajících, včetně dětí s poruchami chování.
•Dílo: Psychopatologie pro pomáhající profese – klíčová učebnice pro psychology, speciální pedagogy
a sociální pracovníky.
> >

21. století – Současná etopedie
•Důraz na prevenci, inkluzi a terapeutické přístupy.
•Mezioborová spolupráce – pedagogika, psychologie, sociální práce.
•Rozvoj programů pro zvládání agrese a emocí u dětí.