Základy speciální pedagogiky
Mgr. Kateřina Janků, Ph.D.
Každý šestý člověk v EU má nějaké zdravotní
postižení lehkého nebo těžkého stupně. Více než
třetina osob nad 75 let má nějaký druh
postižení, které je do určité míry omezuje.
Jelikož populace EU stárne, bude lidí se
zdravotním postižením přibývat.
Míra chudoby je v jejich případě o 70 % vyšší
než u průměru populace. Je to dáno omezeným
přístupem k zaměstnání, nižšími příjmy a
vyššími výdaji.
(Evropská komise pro zdravotně postižené, 2017)
Kdo je člověk s postižením?
Člověk s DISABILITOU…
Pojímání a definice postižení se v jednotlivých
zemích liší. ...
Definice termínů impairment, disability a
handicap publikovala WHO v roce 1980. Jsou
opěrným bodem v komunikaci mezi odborníky.
Vychází z hodnocení a popisu nemoci ve smyslu
příčiny, následku a jejích organických, funkčních,
osobních a sociálních důsledků.
Vymezení pojmů:
( Podle WHO 1990 versus 1998)
Poškození (Impairment) x Poškození: jakákoliv ztráta
nebo abnormálnost psychické, fyziologické nebo
anatomické struktury nebo funkce jedince.
Omezení ( Disability) x Aktivita: jakékoliv omezení nebo
ztráta (vyplývající z vady) schopnosti jednat a provádět
činnosti způsobem nebo v mezích, které se pro lidskou
bytost považují za normální.
Postižení (Handicap) x Participace: Nevýhoda,
vyplývající z vady nebo z postižení, která omezuje nebo
znemožňuje, aby člověk naplnil roli, která je pro něj (s
přihlédnutím k věku, pohlaví a sociálním a kulturním
činitelům) normální.
Klasifikace ICF (MKF v češtině)
Mezinárodní klasifikace funkčních schopností (2007 –
konference v Miláně – zástupci WHO, OECD, OSN, Rady
Evropy, ad., přijata v roce 2010, u nás 2011)
Využívá termínu „disabilita“ místo osoba se zdravotním
postižením, jak uvádí dosavadní dokumenty.
Lidé, kteří prožívají nějaký stupeň funkčního sociálního
limitu nebo restrikce!
Stav postižení je definován určitými znaky, které určují míru
funkčnosti jedince v kontextu s životním prostředím, tedy
zapojením do života!
Hlavním smyslem klasifikace MKF je poskytnout vědecké
podklady pro porozumění a výzkum zdraví a stavů se zdravím
souvisejících. Lze ji použít pro zlepšení komunikace mezi
zdravotníky, vědci, veřejností a osobami s disabilitou.
Klasifikace umožňuje pozorování a porovnávání dat z různých
oblastí a zemí. Poskytuje možnost systematického kódování pro
zdravotnické a sociální informační služby.
Úmluva OSN o právech osob se
zdravotním postižením (2006, 2009)
Účelem této úmluvy je podporovat, chránit a zajišťovat
plné a rovné užívání všech lidských práv a základních
svobod všemi osobami se zdravotním postižením a
podporovat úctu k jejich přirozené důstojnosti.
Osoby se zdravotním postižením zahrnují osoby mající
dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové
postižení, které v interakci s různými překážkami může
bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na
rovnoprávném základě s ostatními.
(Článek 1 Úmluvy)
Zdravotně postižení, kterých je nyní v
Evropské unii přes 80 milionů, by měli mít
během několika let lepší přístup k více
službám a výrobkům….
Služby osobám se zdrav.postižením
Speciální pedagogika jako vědní
disciplína a součást celosvětové sítě věd,
které se zabývají člověkem s postižením
…aneb naše disciplína ☺
Vývoj oboru a názvu:
Speciální pedagogika jako vědní disciplína je poměrně
mladá – její vývoj můžeme datovat od přelomu 19.-20.stol
Ovšem, název disciplíny „speciální pedagogika“ se ustálil
až v 70. letech 20. st. (samozřejmě u nás!)
V celém světě není dosud pojmenování tohoto vědního
oboru jednotné, po obsahové stránce jsou však přístupy
odborníků blízké.
Ve vývoji názvu speciální pedagogiky se u nás můžeme
setkat s různými termíny, které souvisí s aktuální situací
jak politickou, tak vědeckou…
Období vývoje spec.pedagogiky (jako vědního
oboru):
Počáteční období spec.ped.myšlení a snah – do 2.pol. 19.století
Zájem společnosti o léčbu, výchovu a řešení právní problematiky
postižených, vznik prvních odborných ústavů pro osoby s různými typy
vad a poruch (děti a mládež!); Dílo: Pädagogische Pathologie – L.A.
Strümpel. V roce 1911 zavedli Dannemann, Schober a Schulze
pojem léčebná pedagogika. V českých zemích se tento termín však neujal.
Druhé období spec.ped.myšlení a snah – 2.pol. 19.století – počátek
20.století
Vznikaly ústavy a střediska pro děti s postižením, bylo vyhlášeno století
dítěte, zejména začátek století byl zaměřen na podporu učitelství,
vzdělávání, pedocentrismus - „Dítě není „zmenšeninou“ dospělého, ale je
jinou lidskou kvalitou se svým vlastním způsobem myšlení a prožívání.“
Čáda (sjezdy na podporu vzdělávacích strategií), (stále děti úchylné,
abnormální),Mauer (nápravná pedagogika versus medicínsky a
patologicky orientované obory), Bakule (rozvoj uměleckého vzdělávání),
reforma školství, Zeman (rozvinul pomocné školství – 1920 1.pomocná
škola)
Největšího rozvoje dosáhla nápravná pedagogika v 1.republice!
Třetí období spec.ped.myšlení – 1945 – 1950
Antropolog F.Štampach - Pokusil se vymezit obecnou teorii pro nápravu
„vad a chorob mládeže“. Termín sociální pedagogika - zaměřena na
oblast ochranné, nápravné a léčebné výchovy mládeže tělesně, duševně a
mravně narušené. Rozlišil 4 tzv. pracovní soubory: - psychopedii pro vady
duševní a mravní - ortopedii pro vady tělesné - logopedii pro vady hlasu,
řeči a sluchu - okulopedii pro vady zraku. Základem učení byla reedukace.
Čtvrté období spec.ped.myšlení – 1948 – 1989
Prof. Sovák – pojem defoktologie (1953), pojem speciální
pedagogika – B. Popelář (1954) -zavedl až Sovák (v Nárysu
speciální pedagogiky – 1972), jako první vedoucí katedry
spec.ped.na UK. Speciální školství označil tehdy jako „školství pro
mládež vyžadující zvláštní péči“. Vytvořil základní rámec oboru.
Páté období spec.ped.myšlení – od 1990 -
dodnes
Vztah k jiným vědám:
Nejvíce souvisí s pedagogikou a pedagogickými vědami (obecná
pedagogika a didaktika) – je součástí ped.věd, vychází z nich…
Úzce spolupracuje s biologickými vědami, ze kterých čerpá informace
o člověku a jeho fyziologii (lékařství, fyziologie, patologie, ad.)
Neobejde se bez studia psychických zvláštností z různých
společenských věd (psychologie, patopsychologie, sociologie, sociální
práce, ad.)
Vědy, ke kterým má určitý vztah lze rozdělit na:
✓ vědy hraniční - centrem zkoumání těchto věd je také člověk, ale
zabývají se jím z jiného úhlu pohledu (pedagogika, psychologie,
biologie, lékařství, ad.)
✓ vědy pomocné - poznatky těchto věd SP využívá při stanovení svých
cílů a při popisu jedince, u kterého se má dosáhnout určitého cíle.
Pomocné vědy normativní (logika, etika, právo, ad.)
Pomocné vědy deskriptivní (patopsychologie, kybernetika,
psycholingvistika, protetické inženýrství, apod.)
Cílem speciální pedagogiky
...je v obecné rovině maximální možná
míra socializace či resocializace člověka,
ať už jde o dítě, mladistvého či dospělou
osobu nebo dokonce seniora, tak, aby
mohl žít relativně plnohodnotný život…
Co znamená socializace?
Vnitřní struktura oboru:
PSYCHOPEDIE – speciální pedagogika osob s
mentálním postižením (s autismem)
SOMATOPEDIE
LOGOPEDIE
SURDOPEDIE
OFTALMOPEDIE
ETOPEDIE
Speciální pedagogika osob s parciálními nedostatky
Speciální pedagogika osob s těžkým a kombinovaným
postižením
Speciální pedagogika dětí talentovaných a mimořádně
nadaných
Zpátky ke člověku s disabilitou…
Primární postižení
versus
sekundární důsledky postižení.
Psychosociální odraz primárního postižení
Narušený vztah mezi člověkem s
postižením a jeho prostředím
Narušený vztah k sobě samému
(Co znamená …narušený?...; má každý
člověk s postižením sekundární důsledky?...;
čím se liší u člověka s vrozeným a získaným
postižením…?)
Sekundární znaky (důsledky) postižení
se vyznačují:
změnou ve schopnosti správného
sebehodnocení
změnou ve schopnosti seberealizace
narušením pocitu identity
změnou v adekvátní percepci reality
změnou v prožívání potřeb a v hodnotovém
systému
změnou v sociální adaptaci
Vývoj péče o handicapované
Stádium represivně lhostejných postojů
Stádium výběrově utilizačních postojů
Stádium charitativních postojů
Stádium humánně filantropických postojů
Stádium altruisticko segregačních postojů
Stádium rehabilitačně emancipačních postojů
Stádium preventivně integračních postojů
Stádium nevyřazování osob s hand. z hlavního proudu
Vývoj péče o postižené:
Stádium represe
Stádium zotročování
Stádium charitativní
Stádium rehabilitační
Stádium socializační
Stádium preventivní
Stádium integrační
Stádium inkluzivní
Stádium represivně lhostejných postojů:
ranný a střední starověk
opuštění, vyloučení, zabití = represe a
likvidace
doba vázaná na zdatnost, sílu, obratnost a
postižený je přítěží pro rodinu i lidskou
skupinu (Sparta)
( Pozn.: Nejmladší likvidací v dějinách je také
např.židovská genocida…)
Stádium výběrově utilizačních postojů:
Starověk (vykořisťování, otrokářství)
účelné využívání a zneužívání uchovaných
schopností jedince (utilizace)
záměrný jednostranný rozvoj pracovních
schopností a zručnosti jedince (např. u
jedinců se smysl.postižením, mentálním
postižením, ad.)
Stádium charitativních postojů:
Středověk
láska k bližnímu podporována křesťanstvím (příchod
Cyrila a Metoděje –násilná katolizace…)
první zařízení při klášterních nemocnicích, útulky
uspokojování základních potřeb handicapovaných
jako „božích tvorů“
uspokojování vyšších potřeb nebylo záměrné, pouze
vedlejší
( 13. století - sv.Anežka česká (+ 1282), Zdislava z
Lemberka (+ 1252))
Stádium humánně filantropických
postojů:
Renesance ( 14. - 16. století )
zvýšený zájem o člověka a lidskou důstojnost
vytvořena pozice společnosti : „nutnost pomáhat jiným“,
otevřený boj společnosti s krutostí a stereotypním
konáním církve, boj o svobodu a rovnoprávnost
Komenský (1592 – 1670), Locke (1632 – 1706) přesvědčeni
o pozitivním vlivu výchovy a vzdělávání
všech dětí, odmítnutí fyzického trestu
Díla: Didaktika Magna, Informatorium školy mateřské,
Brána jazyků dokořán, Škola na jevišti, Analytická
didaktika, Svět v obrazech, Labyrint světa a ráj srdce,
ad.
Stádium altruisticko segregačních
postojů:
Osvícenství (17. - 19. století)
pozornost se týká konkrétních schopností lidí s postižením,
které jsou vysoce hodnoceny (nezištný a nesobecký postoj
k člověku - v dílech Diderota, Comta, ad.)
první samostatné výchovně vzdělávací ústavy pro
neslyšící a nevidomé (např. 1770 Paříž abé de L´Eppé,
1880)
1774 - povinná školní docházka všech dětí - M.T.
položeny základy vysoce specifikované, ale současně
segregované výchovy a vzdělávání jednotlivých skupin
handicapovaných
Stádium rehabilitačně emancipačních
postojů:
Moderní společnost (19. - 20. století)
velký rozmach péče o lidi s postižením, prosazení
rovnoprávnosti, možností uplatnění
rozvoj sociální politiky „welfare state“ a
svépomocných spolků,
rozvoj speciálního školství a ústavní sociální péče
směřuje k maximálním možnostem segregované
výchovy a organizace vzdělávání
Stádium preventivně integračních
postojů:
Postmoderní společnost ( konec 20.století )
1946 - UNICEF - Dětský fond OSN; 1948 - WHO World
Health Organisation
aplikace Listiny lidských práv a svobod, formulování
požadavků specifických práv handic., snaha o
dosažení plné nezávislosti „independent living“,
nevylučování, partnerské soužití
integrace se týká většiny životních aktivit, výchovy a
vzdělávání
specifikuje se preventivní a poradenská síť zařízení
(od 50tých let…)
Stádium inkluze (nevyřazování lidí s
postižením z hlavního proudu):
Začátek 21.století
inkluzivita - „Je normální být jiný“
„... není nutno obhajovat myšlenku
integrace, je třeba zdůvodňovat jakoukoliv
myšlenku segregace a diskriminaci lidí se
speciálními potřebami…“
Etiologie (příčiny vad a defektů)
Endogenní etiologie - genové mutace a
chromozómové aberace = změny počtu
chromozomů
Exogenní etiologie –
anorganické: fyzik.a chem. (vlivy záření,
mech.působení, vliv léčiv, jedů);
biologické: půs.bakterií, virů, plísní, neg.symbióza
m.+d.;
psychosociální příčiny: neg.vlivy v rodině, ve
škole, výchova!, CAN, ad.
Časový faktor vzniku vad:
Prenatální (od oplození do prvních
porodních stahů)
Perinatální (+/- 24 po porodu)
Postnatální (+/- 2 roky života)
Vady vrozené versus získané!
Prenatální příčiny:
Blastopatie - poškození zárodku do 15.dne od
oplození
Embryopatie - poškození zárodku od 15.dne do
konce 3.měsíce těh.: emb.psychogenní, karenční,
toxické – radiační, lékové, metabolické; vznik
větších vývojových vad a těžších oligofrenií
Fetopatie - po 3.měsíci; zastavení vývoje orgánu
nebo jeho diferenciace, zvl.mozek poškozen:
nemoci matky, intoxikace, infekce!
Perinatální příčiny:
Období porodu:
předčasný porod, nízká i vysoká porodní
váha, poruchy krevního oběhu, hypoxie,
asfyxie, úrazy, akutní infekce – těžká
novoroz.žloutenka, apod.
Postnatální příčiny:
Značně multifaktoriální!
biologické a psychosociální
Biologické:
virové onemocn.(např.encephalitidy,
meningitidy)
vede k: obrnám, sluch.a zrak.poškoz.,
mentálnímu postižení, ad.
Psychosociální vlivy:
neurózy, špatné rodinné prostředí,
rozvodovost, změny prostředí, vysoké
požadavky na učení, uniformita
vých.zařízení, omezení podnětů, nedůsledná
výchova, prožitky neúspěchu ve škole i
doma, omezení pohybu a hry, apod.
Funkční i orgánové vady se mohou měnit podle
termínu výskytu a hloubky postižení!
IREVERZIBILNÍ
vady
Charakter.:
nezvratnost,
neměnnost
urč.postižení, větš.
těžké a vrozené
REVERZIBILNÍ
vady
Charakter.:
zvratné, proměnlivé
defekty spíše lehčího
typu a získané vady
Vzniku sek.důsledků postižení může zabránit
systematická prevence:
Poradenská péče (eugenika, lékařství, školství)
Speciální výchova a vzdělávání, kvalitní
vzděl.programy, integrace, speciální postupy a
techniky
Osvěta společnosti
Úprava pracovního i společenského prostředí
Rekvalifikace (u získ.postižení v dospělosti)
Komplexní rehabilitační systém:
„…souhrn aktivit multidisciplinárního
charakteru zaměřený na předcházení,
zmírnění nebo odstranění nepříznivých
důsledků postižení nebo narušení, a to
zejména ku prospěchu optimální
socializace.“ (Vašek, 2006)
Definice komplexní rehabilitace
▪ Pojem rehabilitace (z lat. habilis – schopný a re –
znovu).
▪ Znovuuschopnění člověka - po úrazu, neboli jeho
návrat do původního stavu ale také v širším
významu jako rehabilitace osob s trvale
ztracenými nebo poškozenými funkcemi, u osob
s vrozeným nebo progresivním postižením a
onemocněním.
▪ V ČR se často používá přívlastek komplexní nebo
ucelená rehabilitace.
úvod
V ČR byl samotný pojem rehabilitace dlouhou
dobu spojován pouze s léčebnou rehabilitací – proto
se začalo používat spojení ucelená rehabilitace.
V zahraničí se tímto pojmem myslí
multidisciplinárně orientovaný přístup ke klientovi,
který zahrnuje automaticky rehabilitaci léčebnou,
pedagogickou, pracovní i sociální. (Novosad, 2003)
Moderní pojetí rehabilitace se považuje za
propojený řetězec intervencí všech odborníků,
kteří se podílejí na podpoře komplexního rozvoje
rehabilitovaného. Týmový přístup zahrnuje také
rodiny a životní partnery jedince s omezením
hybnosti.
Cíl komplexní rehabilitace
Za nejvyšší cíl ucelené rehabilitace je
pokládána integrace, popř. inkluze čl. s
postižením (rehabilitovaného), tj. jeho plná
účast ve společnosti a na společenském dění.
Integrace, popř. inkluze, docílíme rozvojem
sociálních schopností, resp. sociální
adaptability osobnosti s postižením a jeho
enkulturací.
Předpoklad úspěšné rehabilitace:
pozitivní motivace v přístupu člověka
aktivita člověka v jejím průběhu
dostatek sociálních jistot
dosažení stavu životní pohody a seberealizace.
Habilitace versus rehabilitace
Habilitace: u dětí a mladých lidí (souvisí s
věkem a možnostmi rozvoje nových
schopností a dovedností)
Rehabilitace: u osob středního věku,
dospělých a seniorů
Legislativa směřující k rehabilitaci:
Pojem rehabilitace je zapracován do mnohých
mezinárodních deklarací a dohod, jejichž
signatářem je také ČR.
Mezi nejdůležitější mezinárodní organizace, které
se systematicky věnují problematice rehabilitaci,
patří WHO, OSN, Rehabilitation International
(RI).
Především WHO vydala několik mezinárodně
závazných dokumentů, které představují rámec pro
celou problematiku rehabilitace.
Poslední v řadě jejích klasifikací je Mezinárodní
klasifikace funkčních schopností, disabilit a zdraví
(MKF) z roku 2001.
Tato klasifikace navrhuje terminologii a klasifikační
systémy, které by měla zohledňovat legislativa
v jednotlivých členských zemích (tedy i v ČR).
Mezinárodní rok zdravotně postižených osob (1981).
Motto: „ Plné zapojení a rovnost“.
Byl vypracován Světový program akcí týkajících se osob
se zdravotním postižením, schválený Valným
shromážděním OSN v roce 1982.
Mezi tři hlavní cíle tohoto programu patřilo prosazení
efektivních opatření v následujících oblastech:
1. prevence zdravotního postižení
2. rehabilitace
3. vyrovnání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením.
Dekáda zdravotně postižených osob: rozhodnutí o
vypracování dokumentu, který by vycházel ze Světového
programu a komplexním způsobem řešil problematiku v
dané oblasti.
„Standardní pravidla pro vyrovnávání příležitostí pro
osoby se zdravotním postižením“ (OSN, 1993). Posléze
OSN více než 1O let pracovala na nových pravidlech:
„Úmluva o právech osob s disabilitou“ (2007, ČR 2009)
Článek 26 – Habilitace a rehabilitace
1. Státy, smluvní strany Úmluvy, přijmou účinná a vhodná
opatření umožňující osobám se zdravotním postižením získat
a udržet si maximální možnou míru nezávislosti, maximální
fyzické, duševní, sociální a pracovní schopnosti a plně se
začlenit a participovat ve všech oblastech života společnosti.
Komplexní politika rehabilitace osob se zdravotním
postižením by s ohledem na toto doporučení měla
být zaměřena na prevenci zhoršování zdravotního
postižení, zmírňování jeho důsledků, zvyšování
samostatnosti osob se zdravotním postižením a
zajišťování jejich ekonomické nezávislosti a
plnoprávného zapojení do společnosti.
Komplexní programy rehabilitace by měly
zahrnovat pestrou škálu opatření, postupů, služeb a
zařízení, které mohou podstatným způsobem
přispívat k tělesné i duševní nezávislosti osob se
zdravotním postižením.
U nás aktuálně:
▪ V ČR chybí náležitá legislativní úprava rehabilitace,
přestože o vytvoření rehabilitačního zákona se vedou
diskuze minimálně od roku 1999.
▪ Rehabilitační zákon by mohl zabránit negativním dopadům
resortismu a pomoci zabezpečit větší provázanosti a
koordinaci jednotlivých složek rehabilitace a zajištění
potřebných služeb.
▪ Záměr MPSV přijmout zákon o tzv. koordinované
rehabilitaci ve zdravotně – sociální péči je stále
diskutován.
Znaky ucelené rehabilitace:
▪ vzájemně provázaný a koordinovaný proces,
▪ využívá lékařských, pedagogických, sociálních a
pracovních prostředků,
▪ je určena občanům s trvalým nebo dlouhodobým
postižením, popř. občanům, kteří rehabilitaci
potřebují v důsledku úrazu, nemoci nebo vrozené
vady,
▪ cílem je společenská integrace člověka
Hlavní složky rehabilitace:
1. Léčebná rehabilitace
2. Výchovná rehabilitace
3. Sociální rehabilitace
4. Pracovní rehabilitace
5. Psychologická rehabilitace
6. Technická péče
7. Právnická péče
8. Ekonomická péče
Struktura komplexní rehabilitace
podle Novosada (2003):
a) zdravotní rehabilitace
b) psychologická rehabilitace
c) sociální rehabilitace
d) pedagogická rehabilitace
e) rodinná rehabilitace
f) pracovní rehabilitace
g) volnočasová rehabilitace.
Výchovná (pedagogická)
rehabilitace:
uplatňována zejm. jako spec.ped. přístup - ve „spec.“školách a
školských zařízeních a v inkluzi a integraci
Historický pojem „nevzdělavatelnost a nevychovatelnost“
Základní spec.ped.postupy (metody):
reedukace a kompenzace
reedukace = souhrn spec.ped.intervencí zaměřených na rozvoj a
úpravu zachovaných možností postiž. orgánů a funkcí; („co se
necvičí, to nepracuje!“)
kompenzace = souhrn spec.ped.intervencí zaměřených na
rozvoj a využívání náhradních funkcí; uplatň.se pouze pokud
není možná reedukace nebo souvisle