Teorie vzniku deviantního jednání Deviantní (resp. sociáln patologické) chování vdy vzbuzovalo zna nou pozornost, protoe pYedstavuje ohroení stability spole nosti i naruaení hodnot a norem, na nich daná spole nost stojí. Teoretické pYístupy k jeho vysvtlení lze rozdlit do tYí velkých skupin: biologické, psychologické a sociologické. Tato prezentace vám umoní pochopit, jak se kadá teorie dívá na vznik a pYí iny deviace, pYedstaví hlavní pYedstavitele a jejich myalenky, a zdorazní potYebu multidisciplinárního uchopení problematiky 3 tedy integrovat poznatky z rozných oboro. podle Robin Brzobohaty TYi hlavní teoretické pYístupy Biologické teorie ZamYují se na vrozené predispozice, anatomické a fyziologické odchylky, genetiku, hormony a dalaí tlesné faktory, které mohou ovlivnit tendenci k deviantnímu chování. Psychologické teorie Zkoumají osobnostní rysy, motivaci, konflikty pudo, sociální u ení, frustraci a agresi jako vnitYní psychické mechanismy vedoucí k deviantnímu jednání. Sociologické teorie Analyzují roli spole enských struktur, subkultur, mocenských skupin, sociální kontroly a nálepkování pYi vzniku a udrování deviantního chování. Historický vývoj biologických teorií 1 Fyziognomie Od stYedovku do novovku se objevovaly pokusy spojovat vzhled obli eje i tvar lebky s charakterem. U v antice (Aristotelés) se soudilo, e nkteré tlesné znaky nazna ují sklon k ur itým projevom chování. 2 Frenologie V 18.319. století Franz Joseph Gall pYedpokládal, e tvary lebky a hrbolky na ní odráejí psychické vlastnosti a vlohy (v etn kriminality). Dnes se tato teorie povauje za pYekonanou. 3 Pozitivistická kriminologie V 19. století se objevila snaha pYevzít metody pYírodních vd (mYení, empirii) pro studium zlo inu, co poloilo základy pro moderní kriminologický výzkum. Cesare Lombroso a teorie "rozeného zlo ince" Základní teze Lombroso pracoval jako vzeIský lékaY v italských vznicích a mYil stovky lebek a tlesných parametro vzIo. Vyvodil, e jisté skupin pachatelo lze pYipsat "atavistické" (primitivní, evolu n zaostalé) fyzické znaky 3 napY. vystouplé elisti, husté obo í, asymetrický obli ej. Pozdjaí zmírnní Sám Lombroso postupn doael k tomu, e pYí inou kriminality nejsou jen ddi né odchylky, ale i dalaí faktory jako spole enské zázemí a psychika jedince. Kritika a pYínos Moderní vda jasný vrozený "zlo inecký" fenotyp nepotvrdila. Nicmén Lombrosov doraz na empirický výzkum (mYení, statistické výstupy) patYí k doleitým krokom pro vznik kriminologie jako samostatné disciplíny. Konstitu ní teorie: Kretschmer a Sheldon Ernst Kretschmer (188831964) Rozliaoval pyknický, astenický, atletický a dysplastický typ postavy. U pykniko spojoval sklon spíae k majetkovým a podvodným deliktom; astenici mli tíhnout ke krádeím; atletici se astji dopouatjí násilných trestných ino. William H. Sheldon (18983 1977) VytvoYil koncepci endomorfie, mezomorfie a ektomorfie. Mezomorf (svalnatý, energický) má mít vyaaí tendenci k agresi a s tím spojeným deviantním jednáním. Kritika konstitu ních teorií Tyto teorie jsou pYília zjednoduaující. Dnes se uznává, e mohou existovat korelace mezi tlesným somatotypem a rizikem agresivity, ale jde spía o nepYímou spojitost (napY. vyaaí sebevdomí mezomorfo, reakce okolí na jejich vzhled). Genetické a adop ní studie 1 Výzkumy dvoj at Pokud by byla kriminalita ist ddi ná, míra shody u jednovaje ných dvoj at by byla extrémn vysoká. Studie (Hutchings, Mednick aj.) ukázaly, e genetický faktor moe mírn zvyaovat riziko, avaak není rozhodujícím elementem. 2 Adop ní studie Sledování dtí adoptovaných do jiných rodin. Pokud byl biologický otec delikvent, je malinko vtaí pravdpodobnost, e i dít skon í delikventn, ale stejn doleitý je adoptivní rodinný kontext. 3 Chromozomální variace Klinefelterov syndrom (XXY), resp. XYY varianta: Nkdy se teoretizovalo, e XYY mui budou agresivnjaí a náchylnjaí k násilným inom. Ale rozsáhlejaí vzorky tuto vazbu nepotvrdily 3 Yada muo s XYY vede zcela konformní ivot. Moderní biokriminologie a biochemické teorie 1 2 3 Neurotransmitery Nízká hladina serotoninu se spojuje s vyaaí impulzivitou a agresivitou. Zvýaený dopamin moe vést k vyhledávání vzruaení a riskantnímu chování. Hormony Vyaaí hladiny testosteronu mohou souviset s agresivním chováním, ale vdy v kombinaci s dalaími psychologickými a sociálními faktory. Biochemické vlivy Hyperglykémie, vitaminový deficit: Ob as se uvádí teorie, e výkyvy hladiny cukru (napY. u hypoglykemických stavo) mohou krátkodob navodit agresivitu. Zhodnocení biologických teorií 1 Historický vývoj Od jednoduchých fyziognomických teorií k sofistikovaným genetickým a biochemickým studiím 2 Moderní pohled Uznání existence biologických predispozic, ale odmítnutí determinismu 3 Interak ní model Biologické faktory v interakci s psychosociálními vlivy Moderní biologické teorie uznávají, e existují "pYedpoklady" (napY. nkteré genetické polymorfismy ovlivIující emo ní reaktivitu). Nicmén síla vlivu je asto menaí, ne se historicky pYedpokládalo. Za rozhodující se povauje interakce s psychickými a sociálními vlivy - napYíklad traumatický rodinný kontext moe rozvinout biologicky podmínnou impulzivitu a do formy násilné delikvence. Psychoanalytické pYístupy k deviaci 1 Sigmund Freud (185631939) Osobnost (id, ego, superego) se vyvíjí v dtství. Pokud dojde k nedostate nému rozvoji superega, jedinec nemusí internalizovat morální zábrany. Kriminální i deviantní jednání je podle Freuda podvdomým vyjádYením konfliktu mezi pudy a vnjaími normami. 2 Obranné mechanismy Vytsnní, racionalizace a dalaí obrany mohou potla ovat jisté pudy, ale ty se mohou projevovat v jiných, patologických formách (napY. sadistické jednání jako pronik potla ené agresivity). 3 Richard L. Jankins Detailnji popsal "apatn uspoYádanou strukturu" psychiky a uvedl tYi typy: introvertní úzkostný, impulzivn agresivní a naruaené superego (oslabený obranný krunýY, jedinec se poddává primitivním impulsom). Behaviorální koncepce deviace Teorie frustrace a agrese John Dollard definoval frustraci jako pocit zablokovaného dosaení cíle. Agrese se stává pYirozeným vybitím. Pokud spole nost neumoní bezpe né formy odreagování, moe se objevit deviantní chování (napY. vandalismus, fyzické napadení). Klasické podmiIování B. F. Skinner ukázal, e chování posilované odmnou (napY. obdiv parti ky po "hrdinském" trestném inu) se stabilizuje a stává se pravdpodobnjaím v budoucnosti. Sociální u ení Albert Bandura (Bobo doll experiment) prokázal, e agresivní model ve videu pYispívá k agresivnímu jednání dtí ³ vliv pozorování a napodobování má zásadní význam pro pYenos deviantních vzorco. Teorie morálního vývoje podle Kohlberga 1 Postkonven ní úroveI Yízení se univerzálními principy 2 Konven ní úroveI Respekt k normám pro souhlas spole nosti 3 Prekonven ní úroveI Orientace na trest a odmnu, egocentrismus Lawrence Kohlberg definoval tZi hlavní úrovn morálního vývoje. Na prekonven ní úrovni se deviantní jednání moe objevovat, pokud jedinec nevidí bezprostZední postih. Na konven ní úrovni lovk respektuje normy, protoe usiluje o souhlas autorit i spole nosti ("dobrý hoaík"). Na postkonven ní úrovni je delikvence mén pravdpodobná, leda by jedinec vdom poruaoval zákon v zájmu vyaaí morálky (napZ. ob anská neposluanost). Dalaí psychologické teorie deviace Teorie attachmentu (John Bowlby) Bezpe ná vazba matka3dít je klí ová pro zdravý vývoj. Kdy dít postrádá citovou jistotu, moe vyrost v dosplého s naruaenou emo ní regulací, náchylného k asociálním projevom a neschopného vytváYet zdravé vztahy. Cloningerova teorie temperamentu Temperamentové rysy jako vyhledávání nového (ti, kdo potYebují silné podnty, mohou riskovat deviantní podniky) nebo vyhýbání se poakození (pYília nízké ³ nedostatek strachu, eskaluje agresivita) mohou predisponovat k deviantnímu jednání. Teorie charakteru Nízká míra sebeYízení (nezodpovdnost), nedostatek spolupráce (egoismus), slabý "sebepYesah" (materialismus) 3 to vae moe vést k jednání poruaujícímu spole enské normy a hodnoty. Zhodnocení psychologických teorií 3 Hlavní smry Psychoanalýza, behaviorismus a kognitivní pYístupy tvoYí tYi základní pilíYe psychologického pohledu na deviaci. 2 Klí ové faktory VnitYní konflikty a raná socializace jsou povaovány za rozhodující pro vývoj deviantního jednání. 4 Praktické aplikace Psychologické teorie nabízejí rozné terapeutické pYístupy pro prevenci a nápravu deviantního chování. Psychologické teorie kladou doraz na vnitYní mechanismy a u ení. Pro praxi nabízejí cenné strategie: psychoanalytickou i kognitivn-behaviorální terapii ke zpracování vnitYních konflikto, psychoedukaci a behaviorální intervence (odmIování prosociálního chování) v rodinách a akolách. Émile Durkheim a pojem anomie 1 2 3 4 Durkheim zdorazIoval, e deviantní chování za ur itých okolností moe plnit i pozitivní funkce: testování hranic norem, stmelení spole nosti, je odsoudí "naruaitele", a iniciace spole enských zmn. Jeho koncept anomie se stal základem pro dalaí sociologické teorie deviace. Sociální zmny Rychlá industrializace, ekonomické krize Rozpad hodnot Ztráta tradi ních norem a orienta ních bodo Anomie Stav spole enské dezorganizace Deviantní chování Reakce na normativní vakuum Robert K. Merton a teorie anomie Rozvinutí Durkheimovy teorie Merton rozvinul Durkheimovu anomii. Podle nj spole nost vyzdvihuje cíle, napY. finan ní úspch, ale ne kadý má rovný pYístup k legitimním prostYedkom k jejich dosaení, co vytváYí tlak k deviantnímu jednání. Pt forem adaptace Konformita (pYijímá cíle i prostYedky) Inovace (uznává cíl, ale pouívá nelegitimní prostYedky 3 zlodji, tuneláYi) Ritualismus (striktní dodrování pravidel bez zájmu o cíl) Únik (odmítá cíle i prostYedky 3 napY. drogové úniky) Vzpoura (chce nahradit cíle i prostYedky novými, napY. revolu ní hnutí) Strukturální naptí Merton zdorazIoval, e deviantní chování není jen individuální patologií, ale strukturálním problémem spole nosti, která vytváYí nerovné podmínky pro dosahování kulturn definovaných cílo. Talcott Parsons a rolové konflikty Kadý lovk má více sociálních rolí (rodi , zamstnanec, ob an atd.). Pokud je v nich rozpor ( asový, hodnotový), jedinec moe frustraci Yeait deviací. Parsons analyzoval, jak rolové konflikty mohou vést k naptí a následn k deviantnímu jednání jako zposobu Yeaení tohoto naptí. Teorie konfliktu v sociologii deviace Karl Marx TYídní boj v kapitalistické spole nosti: bohatí prosazují zákony výhodné pro sebe a udrují chudé v podYízeném postavení. Deviace (delikvence) pak moe být reakcí na nespravedlnost a nerovnost ve spole nosti. Ralf Dahrendorf RozaíYil Marxovu teorii o analýzu konflikto mezi roznými zájmovými skupinami, nejen tYídami. ZdorazIoval, e konflikty jsou nevyhnutelnou sou ástí spole nosti a mohou vést k deviantnímu chování jako form protestu. Richard Quinney PYedstavitel radikální kriminologie tvrdil, e kriminalita se definuje z pozice mocných. NapY. drobné pYestupky se trestají pYísn, zatímco korporátní zlo iny asto procházejí. ZdorazIoval politický a ideologický charakter tvorby norem. Teorie kulturního pYenosu 1 Edwin H. Sutherland Vyvinul teorii diferenciální asociace, podle ní se jedinec uí deviantním vzorcom primárn v malých skupinách, kde jsou tyto vzorce povaovány za bné (napY. zlodjská parta). 2 Klí ové faktory pYenosu Rozhodující je frekvence, délka a emocionální kvalita interakce s "deviantními" aktéry. ím intenzivnjaí a astjaí je kontakt s deviantními vzory, tím pravdpodobnjaí je pYijetí jejich hodnot a norem. 3 Subkulturní kontext Deviantní jednání se asto uí v rámci specifických subkultur, které mají vlastní hodnotové systémy odliané od dominantní kultury. Tyto subkultury poskytují alternativní referenní rámec pro jednání. Kontrolní teorie Travise Hirschiho 1 Základní otázka Hirschi se ptá, pro vtaina lidí nepáchá zlo iny. Odpovdí je, e mají silné sociální vazby (attachment k rodin, závazek ke akole, víra v hodnoty). Kdy tyto vazby slábnou, stává se lovk zranitelnjaím k pokuaení. 2 tyYi klí ové sloky sociální kontroly PYipoutanost (attachment) - emocionální vazby k ostatním Závazek (commitment) investice do konven ních aktivit Zapojetí (involvement) - ú ast na legitimních innostech Víra (belief) - pYijetí morálních a spole enských hodnot 3 Praktické dopady Kontrolní teorie zdorazIuje význam posilování sociálních vazeb jako prevence deviace. Programy zamYené na posílení rodinných vztaho, zapojení do akoly a komunity mohou sníit riziko deviantního chování. Etiketiza ní (labeling) teorie Primární deviace Po áte ní poruaení normy, které moe být náhodné nebo experimentální. Bez spole enské reakce by mnoho ino zostalo v aedé zón. Sociální reakce a nálepkování Spole nost reaguje ozna ením jedince jako "devianta", "delikventa", "narkomana" apod. Tato nálepka mní zposob, jak ostatní jedince vnímají. Sekundární deviace Jedinec pYijímá nálepku jako sou ást své identity a za íná se chovat v souladu s o ekáváními spojenými s touto nálepkou vzniká sebenaplIující se proroctví. Howard S. Becker Yíká: "Sociální skupiny vytváYejí deviaci tím, e ustanovují pravidla jejich poruaování pYedstavuje deviantní chování, a aplikují tato pravidla na zvláatní lidi, ím je ozna ují za outsidery." Sou asné trendy v teoriích deviace Teorie racionální volby Cornish a Clarke kombinují ideu, e pachatel vdom váí zisky a rizika svého jednání s ohledem na konkrétní situaci. Tento pYístup zdorazIuje racionalitu deviantního jednání, i kdy moe být omezená. Multifaktoriální pYístupy Hybridní teorie v kriminologii berou v úvahu biologické predispozice, psychologické faktory (napY. impulzivitu, neschopnost sebekontroly) a sociální situaci (chudoba, subkultura, stigma). Integrativní modely Snaha propojit rozné teoretické perspektivy do komplexního modelu, který by lépe vysvtlil roznorodost deviantního jednání a umonil efektivnjaí prevenci a intervenci. Shrnutí biologických teorií Genetické studie Neurobiologie Biochemické faktory Konstitu ní teorie Lombrosovská tradice Biologické teorie proaly významným vývojem od jednoduchých fyziognomických a konstitu ních teorií k sofistikovaným genetickým a neurobiologickým pYístupom. DYíve byly jednostranné (Lombroso, Sheldon), dnes se mluví o predispozicích (genetických, biochemických), které samy o sob nezaru ují deviantní chování, ale mohou zvyaovat jeho pravdpodobnost. Moderní biologické teorie uznávají komplexní interakci mezi biologickými faktory a prostYedím, odmítají jednoduchý determinismus a zdorazIují multifaktoriální povahu deviantního jednání. Shrnutí psychologických teorií 1 Psychoanalytické teorie ZamYují se na vnitYní dynamiku osobnosti, konflikty mezi id, egem a superegem, a na význam raných zkuaeností pro formování osobnosti. Deviantní chování je chápáno jako výsledek nevyYeaených vnitYních konflikto nebo nedostate n rozvinutého superega. 2 Behaviorální teorie ZdorazIují roli u ení, podmiIování a modelování v osvojování deviantních vzorco chování. Klí ové jsou koncepty pozitivního a negativního posilování, sociálního u ení a frustrace vedoucí k agresi. 3 Kognitivní teorie ZamYují se na zposoby myalení, morální vývoj a zpracování informací. Deviantní jednání moe být dosledkem kognitivních zkreslení, nedostate ného morálního vývoje nebo problémo v rozhodovacím procesu. Shrnutí sociologických teorií Strukturn-funkcionalistické teorie Vysvtlují deviantní chování jako dosledek spole enských struktur a anomie (Durkheim, Merton). ZdorazIují, jak spole enské uspoYádání vytváYí tlaky vedoucí k deviantnímu jednání, zejména kdy existuje rozpor mezi kulturními cíli a dostupnými prostYedky. Teorie konfliktu Analyzují deviantní chování v kontextu mocenských vztaho a tYídních konflikto (Marx, Quinney). ZdorazIují, jak dominantní skupiny definují, co je deviantní, a jak je trestní právo nástrojem sociální kontroly slouícím zájmom mocných. Interpretativní teorie ZamYují se na procesy, jimi je jednání definováno jako deviantní (labeling), a na pYenos deviantních vzorco v subkulturách (diferenciální asociace). ZdorazIují sociální konstrukci deviace a význam interakcí a interpretací. Praktické dopady teorií deviace 1 Prevence Efektivní preventivní programy zohledIují rozné úrovn 3 biologickou (napY. hyperaktivitu lze zvládat speciálním reimem), psychologickou (individuální terapie, nácvik zvládání agrese) i sociální (komunitní projekty, posilování rodinných vazeb). 2 Intervence Kdo jedná deviantn, moe mít rozné koYeny svého chování 3 je nutno zjistit, zda jsou jádrem vrozené sklony, rodinné trauma, subkulturní prostYedí, stigma atd. Intervence musí být pYizposobena konkrétním pYí inám. 3 Represe vs. reintegrace Zatímco biologické i psychoanalytické modely mohou nkdy upYednostIovat "lé bu" jedince, sociologické modely asto nabádají k reformám sociálních institucí a vztaho. Moderní pYístupy zdorazIují význam reintegrace devianto zpt do spole nosti. Diskusní otázka: Kyberkriminalita a biologické teorie 1 Problém vysvtlení Jak vysvtlí biologická teorie nárost kyberkriminality (hacking, kyberaikana) ve virtuálním prostYedí, kde anatomické predispozice nehrají zjevnou roli? Mohou tradi ní biologické pYístupy adekvátn vysvtlit nové formy deviace v digitálním svt? 2 Moné biologické faktory I v pYípad kyberkriminality mohou hrát roli nkteré biologické predispozice jako impulzivita, vyhledávání vzruaení nebo nedostatek empatie. Tyto vlastnosti mohou být áste n podmínny geneticky nebo neurobiologicky. 3 PotYeba integrace Kyberkriminalita jasn ukazuje potYebu integrovat biologické faktory s psychologickými a sociálními, protoe samotné biologické predispozice nemohou vysvtlit specifické formy a motivace digitálních trestných ino. Diskusní otázka: Psychoanalýza a moderní mláde Relevance psychoanalýzy Je psychoanalytická teorie stále pouitelná pYi vysvtlování deviantních projevo moderní mládee, tYeba v kontextu masivního vlivu sociálních sítí? Mohou koncepty jako id, ego a superego pomoci pochopit nové formy deviace? Digitální identita a self Psychoanalytické koncepty by mohly být adaptovány na pochopení formování digitální identity, online persony a konfliktu mezi reálným a virtuálním já. Sociální sít mohou vytváYet nové formy narcismu a exhibicionismu. Limity klasické psychoanalýzy Tradi ní psychoanalýza vznikla v jiném historickém a kulturním kontextu. Pro plné pochopení sou asných jevo je tYeba ji doplnit o novjaí psychologické pYístupy a sociologické analýzy digitální kultury. Diskusní otázka: Teorie konfliktu a sou asný extremismus 1 2 3 4 Teorie konfliktu by zdoraznila, e extremismus a radikální protesty jsou výrazem hlubaích spoleenských rozporo a nerovností. ZamYila by se na analýzu mocenských vztaho, ekonomických nerovností a ideologických konflikto, které vytváYejí podmínky pro radikalizaci uritých skupin obyvatelstva. Analýza protesto Jak by se teorie konfliktu uplatnila v analýze protesto a extremismu? Pocit vylou ení ást populace se cítí marginalizovaná a ignorovaná Kritika systému ZpochybIování legitimity stávajícího spoleenského uspoYádání Radikalizace PYechod k extremistickým formám protestu jako reakce na vnímanou nespravedlnost Diskusní otázka: Minimalizace negativních efekto nálepkování 1 2 34 Restorativní justice ZamYení na nápravu akody a reintegraci pachatele do spole nosti místo pouhého trestu a stigmatizace. Mediace mezi pachatelem a obtí moe pomoci obnovit naruaené vztahy. Diverze v trestním Yízení Odklon od formálního trestního Yízení, zejména u mladistvých a prvopachatelo, moe zabránit formálnímu nálepkování a stigmatizaci. Alternativní sankce a programy mohou být efektivnjaí. Destigmatiza ní kampan VeYejné vzdlávací kampan mohou pomoci zmnit vnímání bývalých pachatelo a usnadnit jejich reintegraci do spole nosti. Doleité je zdorazIovat monost zmny a nápravy. Podpora pYi reintegraci Programy zamYené na vzdlávání, zamstnání a bydlení pro bývalé pachatele mohou sníit riziko recidivy a pomoci pYekonat stigma spojené s nálepkou "kriminálníka". Závr: Multidisciplinární pYístup k deviaci 1 Integrovaný model Propojení biologických, psychologických a sociologických faktoro 2 Komplexní intervence Kombinace prevence, terapie a sociálních reforem 3 Individualizovaný pYístup Respektování jedine nosti kadého pYípadu deviace Výklad deviantního chování je velmi komplexní. Biologické teorie nadále zkoumají genetiku a biochemii, ale u nepopírají vliv socializace. Psychologické teorie integrují rozné smry a zdorazIují proces raného u ení, morálního vývoje a emo ní regulace. Sociologické teorie analyzují strukturu spole nosti, mocenské vztahy a proces nálepkování. Ve vaech teoriích lze nalézt inspirativní prvky pro prevenci a nápravu deviantních jevo. PYitom platí, e ádná teorie není univerzální a e spolupráce mezi obory zostává klí em k lepaímu pochopení i ú innjaím intervencím.