Suicidalita na životní dráze člověka Jitka Skopalová SUICIDIUM z lat. „sua manu caedere“, česky - „padnout vlastní rukou“. Většina definic (starších i soudobých prací o sebevraždách) se shoduje na dvou podstatných znacích sebevražedného jednání: dobrovolný úmysl jedince ukončit svůj život a cílevědomě zaměřené jednání vedoucí ke smrti. SUICIDALITA - sebevražednost (pojmy k rozlišení, např. T. G. M.) Sebeoběť – odlišuje se svým původem, motivací, etiologií. Sebeobětování poukazuje (i když tragickým způsobem) na schopnost a možnost člověka vyjádřit vědomým sebezničením určitý hodnotový postoj (př. ideové důvody, idealistické cíle aj.) - chybí vědomý úmysl člověka dobrovolně zemřít. (Viewegh, 1996). Sebezabití – úmrtí vlastním přičiněním, bez původního záměru, např. smrtelný úraz z pádu opilého člověka, doprovodný jev u psychických onemocnění, př. schizofrenie, depresivní stavy, deliria, bludy aj. Etymologie slova SEBE-VRAŽDA? Základ v praslovanském slově VROG (nepřítel). Expresivní výraz vyjadřoval, že takový skutek je považován za těžký hřích. Od stejné myšlenky se odvíjí spojení „spáchat sebevraždu“. Slovo spáchat se v češtině pojí s negativními jevy (spáchat zločin, spáchat hřích). Eufemisticky - „vzít si život“. Sebevražda z historického hlediska Společenské postoje ke sebevražednému jednání se v průběhu historie měnily. Sociologický přístup k sebevraždám Sociologický přístup je zaměřen na vymezení sociálních faktorů, které mohou zvyšovat riziko sebevražedného jednání. Společenské postoje a reakce na sebevraždu ambivalentní reakce:ambivalentní reakce: projev slabosti až obdiv k radikálnímu řešení Anglikánská církev není hříchem Katolická církev hřích Judaismus špatná Islám hřích Hinduismus hřích Buddhismus škodlivá Ateismus přijatelná Pohled náboženství na sebevraždu V roce 1897 byla vydána práce Le Suicide (Émile Durkheim) - posuzuje sebevražedné jednání ze sociologického hlediska Členění jednotlivých typů sebevraždy: Egoistická – má příčiny v nedostatku sociálních vazeb, těmto lidem chybí sociální podpora a cítí se odcizeni (př. senioři). Altruistická – je reakcí na sociální požadavky, které jedinec nemůže splnit. Je v  výrazem sociální konformity, akceptace společenských hodnot. Člověk v této oblasti selhal, a proto se zabije. Anomická - je reakcí na náhlou změnu mezilidského vztahu nebo společenské pozice, která narušila sociální rovnováhu člověka. Fatalistická – výsledek hněvu, zklamání (egoismus, anomie.) Sebevraždy podle T. G. Masaryka: "Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty" (něm. 1881, česky 1904) I. Působení přírody: a) pozemské; b) kosmické. II. Působení fyzické a duševní organizace lidské: a) fyzické poměry tělesné organizace; b) poměry obecně společenské; c) poměry politické; d) poměry hospodářské; e) poměry duševní vzdělanosti: rozumová, mravní a náboženská výchova: životní názor vůbec. Sebevražda - zakládá se na svobodné vůli, podmíněna všemi těmi příčinami (přírodní, geografické, sociální), jež vůbec mohou na takové jevy působit. Příčiny lze členit: Sebevražda v životní dráze člověka Sebevraždy dětí:Sebevraždy dětí: •problémy ve škole (obava ze známek, soutěživost, šikana...), •potíže v rodinných vztazích, nedostatek času na dítě, vynucení si pozornosti, •osamělé děti (komunikativní problémy), aj. Suicidalita - zkratkovitá reakce na budoucí nepříjemný prožitek. AdolescenceAdolescence:: četnost pokusů se zvyšuje mezi 15. - 24. rokem (zejména u chlapců!), •potíže v mezilidských vztazích, •pocit nedostatku opory, •pocit osamělosti, •potíže s vlastní identitou, •navazování citových vztahů aj. •školní prostředí je nahrazováno pracovním (nerozhodnost ve volbě kariéry). Nápadná vlastnost – sociální izolace! Suicidalita – emočně vypjatý způsob volání o pomoc a podporu. Střední věkStřední věk:: •bilancování dosavadního života, •kvalita citových vztahů, •ztráta partnera, •problémy v zaměstnání, •zdravotní stav, deprese …., •ekonomická situace, •závislosti na návykových látkách aj. Suicidalita - uvědomování si nemožnosti dosáhnout svých přání a cílů. StáříStáří:: počet dokonaných sebevražd ve stáří je 5 až 10krát vyšší než ve středním věku!! •somatické choroby, •odchod do důchodu, •ztráta známého prostředí, •riziko opuštěnosti, •uvědomování si svých omezených schopností •zvládat současné i budoucí zátěže. Suicidalita - ztráta sil a nadějí pro budoucnost. Tzv. bilanční sebevraždy. Kontinuální model suicidálního jednánípostupné narůstání rizika: Suicidální nápady Suicidální myšlenky Suicidální tendence Suicidální pokus Dokonané suicidium Suicidální vývoj  Suicidální myšlenky a tendence - verbální či neverbální projevy toho, že jejich nositel se zabývá myšlenkami na sebevraždu (pohrávání se suicidálními představami).  Suicidální pokus (tentamen) - každý život ohrožující akt s úmyslem zemřít, avšak nikoli s letálním koncem (dokonaná sebevražda).  Dokonaná sebevražda - ztráta schopnosti jednat jinak než suicidálně.   Formy suicidality Pohrávání si se suicidální aktivitou Suicidální výhružky Suicidium demonstrativní Suicidium jako pomsta nebo trest okolí Suicidium jako sebepotrestání Suicidium jako zkratková reakce Suicidium jako napodobení Suicidium jako následek nutkavých myšlenek Suicid. pokus jako podmínka vstupu do party Suicidium jako politický protest • Rozhodnutí zabít se není snadné, ale je BOLESTné. • Bolestné pro: – jedince samého – pro rodinu, kamarády, známé, okolí atd. • Jednou u nejbolestivějších věcí je porozumět důvodům, tedy proč? • Mnoho otázek, ale často 0 opovědí. • Odpověď může dát jen zemřelý, ale toho se už nelze zeptat. • Přežije-li sebevražedný pokus, šance získat odpovědi zde SNAD jsou. Sebevraždy podle pohlaví Muži páchají sebevraždu častěji než ženy   Sociální (sociálně-psychologické) faktory: Neuspokojivé vztahy – osamělost, nedostatek spolehlivého vztahu a sociální podpory. Ztráty vazeb – migrace – ztráta dřívějších sociálních vazeb ztráta zaměstnání, společenského postavení. Ekonomické faktory – hospodářské krize, nezaměstnanost. Druhy sebevražednosti Podle důvodu provedení:Podle důvodu provedení: 1. emocionální sebevražda1. emocionální sebevražda 2. biologická sebevražda2. biologická sebevražda 3. ideologická sebevražda3. ideologická sebevražda Podle alternativy sebevražedného jednání:Podle alternativy sebevražedného jednání: 1. bilanční sebevraždy1. bilanční sebevraždy 2. impulzivní sebevražedné jednání2. impulzivní sebevražedné jednání 3. skupinové sebevraždy3. skupinové sebevraždy Podle způsobu provedení: 1. „měkké“ metody 2. „tvrdé“ metody 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Celkem Muži Ženy Struktura sebevražd podle způsobu provedení v letech 1996 - 2005 Ostatní Skokem nebo lehnutím si před pohyblivý předmět Utopením Ostrým předmětem Skokem z výše Zastřelením Otrávením Oběšením Sebevraždy podle ročního období Sebevraždy podle dnů v týdnu Některá fakta a mýty o sebevraždách!! Když se někdo rozhodne spáchat sebevraždu,Když se někdo rozhodne spáchat sebevraždu, nikdo mu v tom nezabrání.nikdo mu v tom nezabrání. Člověk pokoušející se o sebevraždu má mnohdyČlověk pokoušející se o sebevraždu má mnohdy pochybnosti zda žít či zemřít. !!Pokud se dostanepochybnosti zda žít či zemřít. !!Pokud se dostane včasné pomoci lze sebevraždu odvrátit!!včasné pomoci lze sebevraždu odvrátit!! Kdo o sebevraždě mluví, ten ji nikdy nespáchá.Kdo o sebevraždě mluví, ten ji nikdy nespáchá. Nepravdivý mýtus!Vetší ohrožení než u lidí, coNepravdivý mýtus!Vetší ohrožení než u lidí, co o činu nemluví.o činu nemluví. Sebevražda přichází bez varování.Sebevražda přichází bez varování. V každém suicidálním aktu je obsaženo voláníV každém suicidálním aktu je obsaženo volání o pomoc.o pomoc. Světový den prevence sebevražd (World Suicide Prevention Day). 10. září Mezinárodní asociace pro prevenci sebevražd ( International Association for Suicide Prevention -  IASP ) a Světová zdravotnická organizace Výzva k podpoře a demonstraci společné odpovědnosti za záchranu životů, které jsou v důsledku úmrtí sebevraždou ročně ztraceny. • upozorňuje na závažnost problematiky sebevražd, • zdůrazňuje nutnost prevence ve zdravotnictví, vzdělávání, legislativě a médiích, • pracuje na odstranění mýtů a tabu a snaží se více informovat širokou veřejnost o rizikových faktorech sebevražedného jednání, • workshopy, konference, kampaně. V ČR ??????????????????????? Prevenci rozlišujeme na: 1) Primární prevence Zaměřuje se na snížení výskytu poruch v populaci, eliminaci rizikových faktorů. Orientuje se na osoby, u kterých ještě nedochází k přímým projevům sebevražedného chování. Důležitou součástí je podpora duševního zdraví a posílení protektivních faktorů. 2) Sekundární prevence Zaměření na včasné zachycení a zahájení léčby klinických projevů. Orientuje se na rizikové skupiny osob (lidé s depresemi, závislí na návykových látkách…). 3) Terciární prevence Snaží se zmírnit následky klinické poruchy a zabránit jejímu opakování. Zajímavosti Sebevražedný gen • Vědci identifikovali gen, který pravděpodobně vytváří u lidí predispozici vůči sebevražednosti. Mohl by vést ke vzniku testů, v jejichž rámci by bylo možno identifikovat osoby, u nichž existuje riziko, že spáchají sebevraždu. "Tendence k sebevraždě byly častější u zdeprimovaných jednotlivců s touto mutací," konstatoval člen týmu Pavel Hrdina. "Je to varovné znamení. Pacienti s touto mutací budou bedlivěji sledováni než jiní." • Britské listy – www.blisty.cz Sebevraždy slavných odkaz: http://seznam-sebevrazd.navajo.cz/ Marilyn Monroe Ernest Hemingway Sebevraždy slavných odkaz:http://seznam-sebevrazd.navajo.cz/   Kurt Cobain Bohumil Hrabal REAKCE POZŮSTALÝCH  Prvotní šok  Pláč  Pocity viny  Hněv (sebeVRAŽDA, sekundární ztráta)  Hledání odpovědí  Pocity opuštění a odmítnutí  hněv ,,Nejméně přijatelný a nejhůře zvládnutelný typ ztráty“ (Špatenková, 2004). •Sebevražda X jiné typy úmrtí Stigma = morální poskvrnění, vyloučení ze společnosti  negativní vliv na vyhledávání pomoci SEBEVRAŽDA JAKO TRAUMA  Smrt za využití určitého prostředku  možné trauma  Sebevražda = nejvíce traumatizující úmrtí 1. Psychické trauma 2. Přímá expozice 3. Nepřímá expozice SEBEVRAŽDA V RODINĚ  riziko výskytu deprese, abúzu alkoholu či omamných látek, vlastní sebevražda,  truchlení jako celoživotní úkol?  ,,syndrom pozůstalého po sebevraždě”  Pozůstalí prožívají stud, odmítání ostatními a stigma více než ostatní kategorie truchlících  Psychická bolest jako motiv SUI pro pozůstalé ,,Dlouho poté, co se to stalo, se na mě společnost nedívala jako na matku, která ztratila syna. Ale na ženu, která porodila zrůdu“(Susan Klebold). Susan Klebold a Dylan Klebold VRAŽDA - SEBEVRAŽDA Dylan Klebold a Eric Harris DĚTI JAKO POZŮSTALÍ  I velmi malé děti si uvědomují, že někdo blízký z jejich života najednou už není.  Děti potřebují jistotu, prostor pro vyjádření svých pocitů.  Normalizace traumatizující situace jako obranný mechanismus. POMOC POZŮSTALÝM (PO SUI)  Pozůstalí se často za sebevraždu v rodině stydí!  Svépomocné skupiny  Situace v ČR Vzpomínkové stromy Vzpomínkové přikrývky JAK ROZPOZNAT S. OHROŽENÍJAK ROZPOZNAT S. OHROŽENÍ Zabránit s. můžeme pouze v případě, že si všimneme hrozícího rizika.  Rozdávání majetku  Symptomy depresivního ladění  Zájem o smrt, umírání KDY JE POMOC NEJÚČINNĚJŠÍ? Nejvíce otevřený pomoci z vnějšku je sebevražedný jedinec - těsně před činem - bezprostředně po něm Každý člověk, který je ohrožen suicidiem, si zaslouží naši pozornost. KOMUNIKACE - CO JE DŮLEŽITÉKOMUNIKACE - CO JE DŮLEŽITÉ  Udržujeme s klientem po celou dobu pozornost  Vnímáme jeho příběh a prožívání.  Necháváme vyjadřovat emoce  Vytváříme bezpečný rámec pro klientovy emoce  Potvrzujeme, že má právo cítit to, co cítí... Doporučená literatura proDoporučená literatura pro truchlící dětitruchlící děti ZDROJE - výběr: FRAKEL, B., KRANZOVÁ, R. O sebevraždách. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998. MASARYK, T.G. Sebevražda hromadným jevem společenským. Praha: Ústav Tomáše G. Masaryka, 4.vydání, 1998. KOUTEK, J., KOCOURKOVÁ, J. Sebevražedné chování. Současné poznatky o suicidalitě a její specifika u dětí a dospívajících. Praha: Portál, 2003. KŘIVOHLAVÝ, J. Zármutek a truchlení dětí – jeho podpora a zvládání. Psychológia a patopsychológia dieťaťa. 1989, roč. 24, č. 3, s. 209–215. OCISKOVÁ, M., PRAŠKO, J. Stigmatizace a sebestigmatizace u psychických poruch. Praha: Grada Publishing. 2015. PEŠEK, M. Truchlení po tom, kdo odešel sám. Psychologie dnes (11), 53-55, 2014. ŠPATENKOVÁ, N. Krizová intervence pro praxi. Praha: Grada Publishing, 2004. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 1999. VIEWEGH, J. Problém sebevraždy z pohledu psychologa. Brno: Kolegium Katolických lékařů, 1994. VIEWEGH, J. Sebevražda a literatura. Praha: Psychologický ústav AV ČR, Nakladatelství Tomáše Janečka, 1996.