Historie sociální práce Terminologický rámec: Politika – Péče – Práce •Pro vědecké studium historie je nutné rozlišovat tyto tři roviny, které se vzájemně podmiňují: •Sociální politika: Ideový a legislativní rámec (Stát/Obec). •Sociální péče: Institucionální a technická rovina (Systém služeb a dávek). •Sociální práce: Odborná interakce a profese (Metodika a praxe). • Sociální politika (Rámec a cíle) •Definice (I. Tomeš): „Soustavné a cílevědomé úsilí sociálních subjektů o změnu nebo udržení svého sociálního systému.“ •Historický význam: • Projev suverenity (státní, městské). • Nástroj sociálního bezpečí i sociální kontroly. • Příklad: Chudinské zákony jako legislativní základna. Sociální péče (Instituce a nástroje) •Definice (Janák 2011) Uspokojování objektivně uznávaných potřeb prostřednictvím dávek a služeb. •Charakteristika: • Představuje technickou realizaci politiky. • Historické formy: Špitály, chudobince, sirotčince. • Aktéři: Původně církevní charita a městská správa, později státní aparát. •Kritický bod: Rozsah péče je vždy závislý na dobovém pojetí „blaha“ a životní úrovně. Sociální práce (Profese a interakce) •Definice (IFSW): Profese a akademická disciplína podporující sociální změnu a zplnomocnění. •Klíčové znaky: • Zaměření na interakci mezi jedincem a prostředím. • Vývoj od laické pomoci (filantropie) k profesionalizaci. • Profesionalizace vrcholí na přelomu 19. a 20. století. Funkce studia dějin •Identitotvorná: Ukotvení profese v etických a náboženských systémech. •Kritická reflexe: Analýza zneužití oboru totalitními režimy (sociální inženýrství). •Kolektivní paměť: Kontinuita metod (např. psychosociální škola M. Krakešové). •„Kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat.“ Periodizace – Předmoderní a raně moderní éra •Do 16. století (Předmoderní): Éra náboženské solidarity. • Pojmy: Cedakah, diakonia, caritas. • Aktéři: Kláštery, cechy. •16. – 18. století (Raně moderní): Sekularizace a státní dozor. • Zlom: Reformace, josefínské reformy. • Nástroje: Vznik káznic (Zuchthaus; Workhous; Tuchthuys) a chudinských fondů. •Pozdně moderní éra (19. století): Kontext: Industrializace a „sociální otázka“. •Klíčová hnutí: • COS (Charity Organization Societies): Snaha o „vědeckou“ dobročinnost. • Settlement movement: Hnutí osad (aktivní život v komunitě). •Zlom: Vznik prvních odborných škol a metodických postupů. Specifika českého kontextu ve 20. století Období Charakteristika Klíčové postavy/jevy 1918–1939 Zlatý věk a profesionalizace A. Masaryková, M. Krakešová 1939–1989 Totalitní diskontinuita Ideologická likvidace oboru 1989–dnes Obnova a akademizace Návrat k vědeckému paradigmatu Přehled literatury a hlavních zdrojů •Matoušek, O. a kol. (2001). Základy sociální práce. Praha: Portál. (Základní faktografický přehled vývoje oboru u nás i ve světě). •Matoušek, O. (ed.). (2013). Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál. •Kodymová, P. (2013). Historie české sociální práce v letech 1918–1948. Praha: Karolinum. •Krakešová, M., Kodymová, P., Brnula, P. (2018). Sociální kliniky. Z dějin sociální práce a sociálního školství. Karolinum. •Špiláčková, M. (2016). Česká sociální práce v letech 1968–1989. Ostrava: Ostravská univerzita. (Analýza vývoje oboru v období normalizace). •Janák, D. (2011). Kapitoly z dějin sociální práce. Opava: Slezská univerzita. •Kappl, M. (2008). Vývojové modely sociální práce a jejich metafory. In: Janebová, R., Smutek, M. (eds.). Posuzování životní situace v sociální práci. Hradec Králové: Gaudeamus. •Wendt, W. R. (2008). Geschichte der Sozialen Arbeit 1,2. Stuttgart: UTB. (Standardní německé dílo pro evropský kontext). •Woodroofe, Kathleen (1971). From Charity to Social Work in England and the United States. Toronto Press. •Payne, Malcom. 2005). The Origins of Social Work. Continuity and Change. Palgrave MacMillan. •Müller, Wolfgang (1988). Wie Helfen zum Beruf wurde. Band 1: Eine Methodengeschichte der Sozialarbeit 1883-1945. Beltz Verlag. •Henrickson, Mark (2022). The Origins of Social Care and Social Work: Creating a Global Future. Brestol University Press. •Schneider, Bernhard (2017). Christliche Armenfürsorge: Von Anfängen bis zum Ende des Mittelalters. Herder. Starý Egypt – ELITY a SOLIDARITA s chudými •Počátky imperativu solidarity s chudými •ti, kdo disponují politickou/ekonomickou MOCÍ •Písemné záznamy od konce 3. tis. př. n. l. : péče o chudé je součástí výkonu moci vladaře (faraóna) a jeho úředníků •Chudé v záznamech zastupují: vdovy a sirotci •Povinnost solidarity s chudými také pro prostý lid: •Motivace? Usirův soud (125. výrok Knihy mrtvých) • DOLEŽEL, J. Sociální práce do počátku novověku. In MATOUŠEK, O. a kol. (ed.), Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál, 2013, s. 179-185. ANÚP (Inpu; řec. Anúbis) přivádí zemřelého k Usirovu soudu DOLEŽEL, J. Sociální práce do počátku novověku. In MATOUŠEK, O. a kol. (ed.), Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál, 2013, s. 179-185. • • •Kritéria soudu: •Pohrdal chudými? •Nechal někoho hladovět? •Rozplakal někoho? •Konal, co si přáli lidé •a s čím byli spokojeni bohové? •Poskytl chléb hladovému? •Vodu žíznivému? •Šat nahému? •Loďku, kdo neměl? (Doležel, 2013) Sumer – zrod ideje OCHRANY chudých pomocí PRÁVA •Idea: Upomínání vládnoucích elit na jejich závazek péče o chudé a jejich ochranu před útlakem & zároveň první pokusy ukotvit tento závazek pomocí práva (=zákony) vladařů: •Entemen z Lagaše (kol. 2460 př. Kr.) •Uruimgina z Lagaše (kol. 2300 př. Kr.) •Urnammu z Uru (kol. 2100 př. Kr.) •Chammurapi (1792-1750 př. Kr.), Zákoník, •Prolog: •„…zavolali (bohové) jménem mě, Chammurapiho, … abych v zemi zviditelnil spravedlnost, zlého a špatného zničil a silným nedovolil škodit těm slabým…“ •Epilog: •„Velcí bohové mě povolali, já jsem spásonosný pastýř ….příjemný stín, chránící mé město… aby silný neubližoval slabému, aby sirotě a vdově se dostalo práva“ •Rozpor? „However, there is a notable omission in the Code: while the Prologue and Epilogue to the Code … seem committed to preventing the opression of the poor, there are no laws within the Code itself that protect the oppressed.“ (Hendrickson, s. 22) • Hendrickson, M. 2022. The Origins of Social Care and Social Work, Bristol: Bristol University Press Cílové skupiny sociální pomoci a ochrany v Bibli •Široké pojetí chudoby: osoby vyloučené na okraj společnosti •Starý zákon: Mojžíšův zákon (Pentateuch) •vdovy a sirotci •staří •cizinci •drobní rolníci •nádeníci •dlužníci •Nový zákon: •cílové skupiny podle katalogu skutků tělesného/duchovního milosrdenství (7+7) •komunity zasažené humanitární krizí • • Cílové skupiny dnešní sociální práce, tedy osoby ohrožené/postižené sociálním vyloučením jsou v Bibli označováni řadou hebrejských pojmů, které překládáme souhrnně jako: „Chudí“. Nejde však pouze o životní situaci materiální chudoby, např. hladu, nahoty, nýbrž také o situace nemoci, útlaku, ponižování. V období raného křesťanství zachyceného ještě v literatuře Nového zákona: adresáti sedmero skutků milosrdenství (hladový, žíznivý, uprchlík/bezdomovec, nahý, nemocný, uvězněný, zemřelý), avšak ne striktně: Celé komunity zasažené humanitární krizí: Jeruzalém a solidární akce komunit v Antiochii (Sk 11,27-30), v Makedonii a Korintu (Ř 15,26-28; Gal 2,10; 2 Kor 8). Cílové skupiny v křesťanských komunitách v antice (2.-5. století) •Kromě výše uvedených navíc •Řemeslníci bez obživy, invalidé (Apoštolské konstituce, Syrie 380), •ženy trpící domácí násilím (Testamentum Domini, Syrie/Egypt 4.-5. stol.) •příslušníci středních vrstev (20-25% populace), kteří žili v neustálém riziku náhlého zchudnutí Literární zdroje 4. a 5. století doplňují také nezaměstnané řemeslníky, invalidy (Apoštolské konstituce), ženy trpící domácí násilím (Testamentum Domini, 37) Brown (BROWN, P., Poverty and Leadership in the Later Roman Empire. Hanover, 2002) poukazuje na opomíjenou skutečnost, že k cílovým skupinám biskupské sociální odpovědnosti patřili nejen osoby totálně závislé na pomoci druhých (5-10% populace), ale také (od 4. století) mnohem početnější příslušníci středních vrstev (20-25%), kteří žili v neustálém riziku náhlého zchudnutí. Nebylo výjimkou, že je biskupové museli hájit před nespravedlivými daněmi, poskytovali jim placenou práci v církevní obci nebo křesťanským kupcům poskytovali překlenovací úvěry. Cílové skupiny podle typů špitálů (specializovaná zařízení sociální péče) od pol. 4. stol. •V pol. 4. století (první zmínka 332 Sýrie) na Východě vznik instituce špitálu (z lat. hospitale): bezprecedentní sociální inovace. Postupně diferenciace do dvou forem: •víceúčelová zařízení pro chudé a cizince hledající stravu, přístřeší a práci (xenodocheion/ ptochotrofeion), •jednoúčelová zařízení • pro nemocné (nosokomeion, od 5. stol. jen xenon), • pro sirotky (orfanotrofeion od 6. stol.), • pro opuštěné novorozence a malé děti (brefotrofeion od 6. stol.) a pro zestárlé (gerokomeion od 5. stol.). • Od poloviny 4. století (!) na křesťanském Východě (východní část Římské říše) se odráží primární cílové skupiny veřejné (církevní) sociální pomoci v názvosloví specializovaných ústavů sociální péče. Tato zařízení pobytových nebo ambulantních služeb podle soudobých historiků představovaly bezprecedentní sociální inovaci. Cílové skupiny v dalších epochách •Nakažlivě nemocní (od 4. stol. na Východě – Byzanc, ) •Zajatci a otroci (13-15.stol.) •Chudé vdovy a dívky (bekynáže od 13. stol.) •Špitály pro nemocné, chudé a zestárlé (multifunkční zařízení i specializované na dílčí cílové skupiny) na Západě (latinská Evropa) 12./13. stol. •Domorodci v koloniích (jezuité, františkáni) •Chudí a nemocní v domácnostech (18. stol.) •Prostituující osoby (Jezuité od 16. stol.) •Sociálně ohrožená mládež (Salesiáni Dona Bosca od 19. stol.) • U Bazila Vel. máme doloženou lékařskou péči nejen o nemocné, ale i speciálně o dermatologicky nakažlivě nemocné (lepra?) Ve vrcholném středověku přibyla skupina křesťanských otroků, zajatců a poutníků ohrožených (fyzickými) následky dlouhého putování nebo nebezpečím na území muslimů (řád Mercedářů a Trinitářů) Chudých a nemocných vdov a zranitelných mladých dívek se ujímaly bekynáže, bechyňské dvory, které fungovaly na principu solidární komunitní svépomoci a představují důležitou kapitolu dějin sociální práce. Účastníci křížových výprav přinesli na (kulturně zaostalý) Západ kontakt s vysoce rozvinutou lékařskou kulturou na původních byzantských územích a vyvolali rozmach zakládání špitálů pro nemocné (a) chudé (tzv. špitální hnutí od 13. stol. několika špitálních řádů, 1231 špitál na Františku), se specializovanými zařízeními pro nakažlivě nemocné (leprosi: leprosalia, 19tis leprosálií lazariánů v Evropě; ve 12./13 stol. V Praze (na Zderaze a v Kutné Hoře). Domorodé obyvatelstvo (nejprve v Latinské Americe, v Asii, pak v Severní Americe) byli obhajováni ve svých právech některými duchovními dominikánů, jezuitů a františkánů, později i několika papežskými výnosy (Bartolomé de las Casas). V této podobě se sociální pomoc dožila moderní éry a od 17 stol. se ke klasickým cílovým skupinám připojili chudí a nemocní v domácnostech (terénní sociální práce). Tuto metodu práce rozvíjely zejména desítky kongregací se stovkami tisíc milosrdných sester (františkánské či vincetýnské afiliace). Od 1543 se začal věnovat práci s prostitutkami sv. Ignác z Loyoly. V 19. stol. se věnoval mravně a výchovně zanedbané mládeži na předměstí industriálního Turína Giovanni Bosco (1815-1888), propojující ve svém konceptu „preventivní pedagogiky“ hodnoty rozumu, náboženství a lásky. Sv. Dona Bosca, dnes v jeho díle, spiritualitě a charismatu následuje na 400.000 spolupracovníků sdružených pod názvem Salesiáni Dona Boska a působících ve 137 zemích světa. Katalog milosrdenství v praxi •Zadání: Vyberte si každý jeden skutek z „tělesného milosrdenství“ (např. ujímat se lidí bez domova) a jeden z „duchovního milosrdenství“ (např. trpělivě snášet obtížné lidi). Diskutujte, jak by tyto antické náboženské imperativy vypadaly v dnešní profesionální sociální práci. • •Cíl: Najít paralely mezi historickými skutky milosrdenství a moderními etickými standardy. Analýza „Chammurapiho paradoxu“ •Zadání: Jeden z vás zastává roli Chammurapiho úředníka, který obhajuje spravedlnost zákoníku na základě jeho vznešeného prologu. Druhý hraje kritického pozorovatele (v duchu Hendricksona), který poukazuje na to, že v samotném textu chybí konkrétní zákony chránící slabé. • •Cíl: Diskutovat o rozdílu mezi politickou proklamací a reálnou vymahatelností práva. Dilema biskupa vs. zneužívání pomoci •Zadání: První student je v roli biskupa („otce sirotků“), který cítí imperativ aktivní lásky k bližním. Druhý je správce komunitní pokladny, který cituje varování z Didaché: •„Ať se zapotí tvá almužna v tvých rukou, než poznáš, komu ji dáš“. • •Cíl: Reflektovat napětí mezi bezpodmínečnou pomocí a nutností kontroly (prevence zneužívání). Dobová „teorie“ sociální pomoci církve •1. Imperativ překonání (nedůstojných) sociálních rozdílů v komunitě •„Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, jste také Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši“ (Gal 3, 27-28). •„Bratři moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi…Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? Vy jste však ponížili chudého…Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu: ‚Milovati budeš bližního svého jako sám sebe,‘ dobře činíte…Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství“(Jak 2,1.5.6.13). • Sociální étos Starého zákona a evangelia se rozvíjel v historické zkušenosti církve: Imperativ překonání (nedůstojných) rozdílů v komunitě. Mezi pokřtěnými v Krista již nesmí dojít znovu k dělení na chudé a bohaté, k útlaku a sociálnímu vyloučení. Tak učil sv. Pavel křesťany v Galacii: (Gal 3, 27-28). Autor Listu Jakubova se stejným vědomím varuje křesťanské obce před tendencemi, které v komunitě posilují a udržují nedůstojné sociální rozdíly: (Jak 2,1.5.6.13). •2. Imperativ aktivní lásky k bližním: napětí mezi aktivitou a postojem •„Dítky nemilujte pouhým slovem, ale opravdovým činem“ (1Jan 3,18) •I kdybych „rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. (1 K 13,3). •„Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.“ (1k 13,4-6) •„Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým“ (Gal 5,13). • Sociální étos evangelia vedl k formulaci imperativu aktivní lásky k bližnímu, protože veškerá ‚technologie‘ pomoci je bez této vnitřní kvality lásky prázdná a pro příjemce pomoci ponižující. Tato láska má praktické ukazatele: „Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.“ (1k 13,4-6) Má tedy také charakter bezpodmínečné služby respektující svobodu adresáta: „Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým“ (Gal 5,13). •3. Důraz na subsidiaritu pomoci •„Kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící“ (1 Tim 5,8) •„Má-li některá věřící žena vdovy v příbuzenstvu, ať jim pomáhá, aby nebyla zatěžována církev, která má pomáhat osamělým vdovám“ (1 Tim 5,16) •„Kdo kradl, ať už nekrade, ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými“ (Ef 4,28) •„….dali jsme vám přece toto pravidlo: Kdo nechce pracovat, ať nejí!“ (2Sol 3,10) • Organizační struktury •Instituce diakonátu (Sk 6): diakoni=první sociální pracovníci •„V té době, kdy učedníků stále přibývalo, začali si ti z nich, kteří vyrostli mezi Řeky, stěžovat na bratry z židovského prostředí, že se jejich vdovám nedostává každodenně spravedlivý díl. A tak apoštolové svolali všechny učedníky a řekli: ‚Bohu se nebude líbit, jestliže my přestaneme kázat Boží slovo a budeme sloužit při stolech. Bratří, vyberete si proto mezi sebou sedm mužů, o nichž se ví, že jsou plni Ducha a moudrosti, a pověříme je touto službou. My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova.“ •Registrované vdovy + diakonky • Ženský diakonát následoval okamžitě a byl podporován institucí tzv. zapsaných vdov. Reflexe situací zneužíváním komunitní sociální podpory • • • • •„Dej každému, kdo tě bude žádat, a nežádej vrácení (…) Kdo však potřebu nemá, ten vydá počet z toho, proč vzal a na co (…) Ať se zapotí tvá almužna v tvých rukou, než poznáš, komu ji dáš.“ (Didaché, kol. 125) • Záhy se projevily problémy se zneužíváním komunitní sociální podpory. Ty reflektuje už anonymní spis Didaché kol. 125 n.l.: •Do 313 terénní a ambulantní sociální pomoc: pomoc v domácnostech a centrálně rozdělovaná sociální podpora. •Personální struktury: Klíčová role: biskup („otec sirotků a obhájce vdov“) + grémium diakonů + diakonek + vdov. •Územní organizace sociální pomoci: Větší území měst byla členěna do charitativních částí (Řím kol. 250 rozdělen na 14 regionů s místně příslušným diákonem). •Řím kolem r. 250 kolem 1500 chudých denně •Antiochie – 3000 chudých denně •Cařihrad – 3000 chudých denně • • • Až do získání politické svobody v Římské říši (313) dominovaly struktury terénní a ambulantní sociální pomoci: pomoc v domácnostech a centrálně rozdělovaná sociální podpora. Klíčová role biskup (otec sirotků a obhájce vdov) + grémium diakonů+ diakonek+vdov. Větší území měst byla členěna do charitativních částí (Řím kol. 250 rozdělen na 14 regionů s místně příslušným diákonem). •Sociálně reformní struktury: biskup po 313 jako advokát chudých •Od 4. stol (332) špitály •Komunitně (úředně) vedené seznamy chudých •Baziliady •Od 7. stol. venkovské farnosti •Finanční struktury: oblace, nadace, kvartický systém komunitní ekonomie •Chudinské korporace 7. století •Benediktýnské kláštery, počátek klášterní sociální pomoci • Biskupům po 313 náležela funkce sociálního advokáta: Pod jejich vlivem začíná docházet také k postupné proměně sociálních struktur a pravidel ve společnosti, zejména v oblasti tvrdosti zákonů, daní a ochrany před úplatnými soudci a zkorumpovanými úředníky. Už císař Konstatin po své konverzi ke křesťanství zrušil mučení dlužníků, zadržování těla zemřelého dlužníka jako zástavu za dluh, zabíjení a odkládání novorozenců, prodej dětí. Biskupové byli císařem pověřeni, aby navštěvovali každý týden vězení ve svém regionu a komunikovali s uvězněnými, dohlíželi na správné zacházení s nimi ze strany dozorců a všechny nepořádky ohlásili císaři. Císař Justinián I. (483-565) zakázal uvrhovat do vězení matky kvůli veřejným dluhům. Všechny odložené děti prohlásil za svobodné, včetně náhradních rodičů, kteří se jich ujmou. Biskupové zpočátku zastupovali chudé u soudu, později je nahradili císařem ustanovení obhájci chudých (procuratores pauperum), ale i tak byli biskupové úředně uznáváni jako ochránci chudých a soudce musel brát v úvahu jejich námitky. Biskupové se mohli v případě zjištěné nespravedlnosti obracet v zájmu chudých přímo na císařský dvůr. Nemalý význam mělo právo azylu, podle nějž (až na výjimky nejtěžších zločinů) byl pronásledovaný v prostoru kostela nedotknutelný (r. 466 rozšířeno i na prostory špitálů a ostatních církevních budov). Klíčovou komponentou struktur pomoci od 4. století byly tzv. špitály, o kterých byla řeč výše. Místní příjemci terénní sociální pomoci byli registrováni v komunitně vedených seznamech. Jejich zapsání předcházelo určité domácí šetření sociálních podmínek (potřebnosti). Na křesťanském Východě oblíbenou strukturou sociální pomoci byly tzv. baziliady, které se odvolávaly na příklad díla sv. Bazila Velikého (329-379): rozsáhlý špitální komplex, kdy kolem kostela v centru umístil řadu budov, určených k péči o cizince, sirotky, chudé, staré a nemocné (včetně malomocných), i řemeslné dílny a budovy pro ošetřující personál. Finanční struktury: do 313 oblace (sbírky), poté nadace a systémové financování: kvartické pravidlo v Římě 5. století, odtud do celé latinské Evropy. V říši Franků je v 7. století doložena existence tzv. chudinských korporací, které můžeme považovat za blízké dnešním svépomocným skupinám: Vdovy, ale převážně muži, slabí a nemocní, chudí bez příjmu zde nebyli jen příjemci pomoci, ale i spolupracovníci (sociálně-pedagogický prvek). Za své drobné služby při zajišťování bohoslužeb, pořádku a úklidu v chrámu a při hájení práva azylu získali privilegium prosit o almužnu u vchodu do kostela. Požívali zvláštní ochrany a sociálního zajištění, jaké v tehdejší době nemá obdoby. Od 5. století začaly vytvářet takřka evropskou páteř sociální pomoci síť stovek benediktýnských klášterů, které měly povinně nejen infirmarie pro nemocné řeholníky, ale také špitály pro poutníky a hlavně pro místní i potulné chudé a nemocné. Reformovaní benediktýni (Citeax 1098, Robert z Molesme) rozprostřeli po Evropě vlastní síť 1800 klášterních špitálů. •12. století: rozmach „občanské“ angažovanosti: měšťanstvo, bratrstva: zárodky nevládních neziskových organizací •Bekynáže: „terapeutická“ komunita •Špitální profesionálové: špitální řády 11-13. stol. •Komunalizace sociální pomoci v 16. stol.: Juan Luis Vivés 1526 Bruggy •Občanský model angažovanosti: Vincent DePaul (1581-1660) •Thomas Chalmers, viz později •Elberfeldský model sociální pomoci, viz později • Od 12. století sílí příliv venkovského obyvatelstva do měst a jejich růst a tím také růst sociálních problémů v prostoru měst. Na to odpovídá vlna občanské sociální angažovanosti známá jako hnutí chudoby. Nejstarší městské špitály té doby zakládají, staví, financují a také v nich sami potřebným slouží „měšťané“ – zde pramení dnešní model neziskových organizací, kterým se tehdy v Evropě říkalo bratrstva. Jedno z nich, Bratrstvo milosrdenství, založil nosič zavazadel Piero di Luca Borsi kol. 1240 ve Florencii a funguje jako nezisková organizace dodnes. Sféru měšťanů doplňovaly od 12. století špitální řády, u nichž provozování špitálů bylo hlavním posláním. Řada z nich existuje a funguje dodnes: řád sv. Jana Jeruzalémského (johanité) (1099) řádu sv. Lazara (lazariáni/lazarité (1100) Řád německých rytířů (1100) řád sv. Antonína (antonité) (1095) řádu Ducha svatého (1198) řád křížovníků s červenou hvězdou (1237) řád trinitářů (od r. 1200) a řád mercedářů (od r. 1235) měšťanstvo od 14. století začíná vytlačovat řeholní řády z místa jediných aktérů špitální sociální práce: sekularizace a komunalizace sociální pomoci: Nyní se stává výrazem vrchnostenské moci a politiky. Měsťanská vrchnost vytváří nový nástroj: městské chudinské vyhlášky: zárodky sociální politiky. První Juan Lusi Vivés 1526 Bruggy (De subventione pauperum) Do rukou a odpovědnosti vrchnosti přisoudila sociální pomoc také reformace (M. Luther: Kristova církev je přítomná tam, kde je hlásáno evangelium a vysluhovány svátosti: Augsburské vyznání víry) Laickou, tedy občanskou angažovanost ve prospěch chudých a sociálně vyloučených významně posílilo dílo sv. Vincence DePaul (1581-1660) katolického „super“-patrona charitního díla) s jeho modelem charitativních společenství. Z jeho odkazu čerpaly i protestantské církve v Německu 19. století (Wichern, Th. Fliedner) při etablování svých ‚charitativních‘ (nazývají je ‚diakonické‘) struktur. Na začátku 19. století se městské systémy sociální pomoci snažily reformovat a zefektivnit. Jedním z vlivných modelů se stal model organizace Thomase Chalmerse: Ve své dělnické farnosti (St. John) v Glasgow zorganizoval po r. 1814 chudinskou péči tak, že území rozdělil na 25 okrsků po 400 obyvatelích (cca 50 rodin) a přiřadil jim vždy 1 pomocníka (diákon). Úkolem pomocníků bylo poskytovat co nejméně hmotné podpory a co nejvíce stimulovat vzájemnou pomoc v rodinách a v sousedství. Diákon tedy měl nabádat své svěřence ke skromnosti a hospodárnému chování, k pravidelnosti v účasti na bohoslužbách a děti ke školní docházce. Díky systému osobního doprovázení (opatrování) potřebných se Chalmersovi podařilo během 5 let redukovat náklady na chudinskou péči na teritoriu své farnosti na pětinu. Chalmersův model převzal německý tzv. Elberfeldský model (1853, dnešní Wuppertal). Díky režimu pravidelného kontaktu s přiděleným pečovatelem a směsici jeho pomoci a sociální kontroly klesl počet podporovaných z 4224 (1854) na méně než 1500 (1858). Model se opíral o 4 principy: bezprostřední možnost schválit udělení podpory příslušným opatrovníkem. Povinnost dobrovolných opatrovníků osobně předávat podporované rodině materiální pomoc a sledovat a kontrolovat její využívání. Omezení počtu svěřených příjemců podpory na max. 4 rodiny/jednotlivce. V kontaktu s rodinou chudého je třeba projevovat osobním způsobem ducha lásky k bližnímu. Chudinské právo a jeho reformy: Británie •Darující ruka“ neměla fungovat bez „pátrajícího oka“ •Nový chudinská zákon v Anglii 1834 •veřejnou sociální pomoc práceschopných na workhouse •podmínky záměrně odstrašující Chudinské právo a jeho reformy: Francie •po Francouzské revoluci •poprvé formuluje princip nároku na podporu od státu •Prohlášení práv člověka z roku 1793, čl. 23: „veřejná podpora je posvátným závezkem“ (Les secours publics sont une dette sacrée). •Podobně pruské zemské právo z roku 1794 •zřízen úřední výbor pro vymýcení žebroty (později Comité de secours public) •7 zpráv Národnímu shromáždění v letech 1790 a 1791: parametry nové sociální politiky: •každý člověk má právo na veřejnou podporu •základním prostředkem k obživě je práce •úkolem státu poskytnout práceschopným nabídku práce •nutnost diagnostiky (les véritables pauvres; les mauvais pauvres; maison de correction) • • • • 1796 Úřady pro chudé (bureaux de bienfaisance) •pomoc přímo v místě bydliště •pěti členů •Problémy se zřizováním: roli fakticky suplovaly dobrovolnické spolky jako Société de la charité maternelle nebo katolické ženské kongregace •po roce 1815 •klasifikovat chudé, •testovat jejich potřebnost •a kontrolovat využívání podpory • Metodický zlom: Gérandovi „navštěvovatelé chudých“ •baron Joséph Marie de Gérando v Paříži. •1816 sloučení otevřené (a domicile-outdoor) a uzavřené (hospitalisation-indoor) chudinské pomoci (relief-secours) •filosof, státní rada a spoluzakladatel vlivné Société de morale chrétienne •Kniha Le visiteur du pauvre (1820): •přechod od pasivní podpory k aktivní práci s chudým •Visiteur: •jednat ku prospěchu příjemce, •být vzorem, •morální pouto • Diagnostika •Podobně 1818 také London Mendicity Society „not relief without inquiry“ •individuální •přesná, •ale ne necitlivá •Být ohleduplný, •ctít důstojnost chudého •a vyvarovat se poučování •Úspěch systému v Paříži Nový chudinský zákon (1834)/ Poor Law Amendment Act •New Poor Law •omezil veřejnou podporu pro práceschopné osoby výhradně na pobyt v tzv. pracovních domech (workhouses): odstrašení •Pokles počtu žadatelů bez úspěchu •1832 Royal Commission in the Poor Law •předseda Nassau William Senior, dále Edwin Chadwick •Studium situace v Evropě a USA •Zpráva a návrh zákona • Poor Law Amendment Act •Žádná podpora pro práceschopné mimo workhouse. •Princip „Less eligibility“ (menší volitelnost/nárok): S chudinskou podporou se musí žít hůře než z nejnižšího výdělku. •Kdo je práceschopný a nepracuje, nemá nárok. Ochota pracovat se testuje přímo ve workhousu (Workhouse test). •Represe: jednotné oblečení, zákaz komunikace, pevný řád, oddělení rodin, vysoká úmrtnost dětí •Architektura (Benthammův Panopticon) •350 nových workhousů v letech 1834–1839 •Povinně v každém z 647 okrsků Anglie a Walesu •Výsledek systému: zklamání • Období hospodářské konjunktury •Od pol. 19. stol. Většina evropských zemí •Vítězství ekonomického liberalismu •Politický důsledek: chudý nezvládl obstát v konkurenci •Chudoba důsledek slabého charakteru (neřestí) •Píle a ctnosti vedou k ekonomickému úspěchu (Samuel Smiles, Self-Help, 1859) •Chudoba = ekonomická nemoc • Racionalizace chudinské péče v Německu: Elberfeldský systém •Elberfeld (dnešní Wuppertal), •silně industrializované centrum, 50 000 dělníků •1853 unikátním propojení veřejné správy a dobrovolnictví •252 malých čtvrtí •1 Armenpfleger na max 4 rodiny •18 okrsků s vedoucím •Případové konference •Úspěch systému •Modifikace: Štrasburský systém: větší roli úředníci, dlouhodobé doprovázení dobrovolníci T. Chalmers – Farnost sv. Jana Glasgow (1815) •Doporučuje práci v malých obytných okrscích, malé rodinné podpůrné sítě, nábožensko-kulturní aktivitu a sociální pedagogiku •Usiloval zvýšení morální kvality správy chudinské péče •chtěl vytvořit i ve velkém městě „local arrangement“ podobný •komunitnímu soužití na venkově •Svou představu nazýval „křesťanská ekonomie“ •(dělnickou) Farnost rozdělil na 25 okrsků po 400 obyvatelích (cca 50 rodin) a přiřadil jim vždy 1 pomocníka (diákon). •Diakoni: co nejméně hmotné podpory a co nejvíce vzájemnou pomoc •Diákoni: nabádat ke skromnosti, k pravidelnosti v účasti na bohoslužbách a děti ke školní docházce •Systém během 5 let redukoval náklady na chudinskou péči na teritoriu své farnosti na pětinu (20%) • Situace v Anglii a nutnost koordinace •Nekoordinovaná charita a „Množství Charities“ •Londýn roku 1850 na 500; 1860 640 •Předchůdci a „Visiting Societies“ Vznik Charity Organisation Society (COS) •Pauperismus •Spolupráce veřejných a soukromých subjektů chudinské péče •Koordinační centra (Central Relief Society) •Inovátoři: Charles Bosanquet, Georg Joachin Goschen, Octavia Hillová (1839-1912) •29. 4. 1869 Society for Organising Charitable Relief and Repressing Mendicity •1870 Charity Organisation Society • Goschen viceprezidentem, londýnský biskup prezidentem, královna patronkou. Prvním sekretářem Bosanquet •zřizování District Committees ve 30 chudinských okrscích Londýna •V každém distriktu byl jeden Charity Agent – registr, případové konference • • • Filozofie COS: Vědecká dobročinnost •Cíle a principy: organizovat, tvořit metody, self-maintenance •Rozlišování klientů: deserving poor X undeservings •Vědecký přístup: pozorovat, analyzovat, věcně posoudit •Metodika práce: •Od Investigation k (1885) „Case Work“ •Supervize •Marry Richmond (od 1890 generální ředitelka COS): Social Diagnosis (1917): •Zdokumentovaný průběh Case work •první profesionální metoda oboru přednášená na formalizovaných školách •Diagnoza = zhodnocení životního prostředí, ekonomiky, jednotlivce, jeho rodiny a dopady akce směřující k dosažení jeho změny •Alice Salomonová, Soziale Diagnose (1926): pedagogický základ teorií sociální práce •Adaptace Social Diagnosis pro evropskou/německou perspektivu: propojení případové práce s pedagogickým koučováním klienta Zrod linie komunitní sociální práce Hnutí usazování (Settlement movement) •COS se soustředila na nápravu jednotlivce a kontrolu •Hnutí usazování (Settlement Movement) přišlo se sociokulturní perspektivou: změna prostředí •Samuel a Henrietta Barnettovi (farnost sv. Judy Whitechapel) •Toynbee Hall (východní Londýn 1884) •Aktivní chudinská pomoc skrze vzájemné pronikání •Univerzitní osada: osobní vztah mezi akademiky a obyvateli slumů •Chudobu je nutné řešit komunitně: bohatí musí „dýchat tentýž •vzduch a bydlet v týchž ulicích jako chudí“ •Družnost – vzdělání – volný čas •Sanace bydlení, výstavba sociálního bydlení (Hampstaed) •Poradenství nájemníkům •Bezplatné právní poradenství • Další vývoj •1920 settlements (osad) jen v Londýně 20, v USA 10 •(1889) Jane Addamsová v Chicagu v jejím Hull House (první settlement už 1886 v New Yorku) •Settlement Movement = strategie řešení problémů na systémové úrovni, požadavek změn na společenské, individuální i skupinové úrovni •sociální integraci a participaci chudinských vrstev pracující třídy (Anglie) a imigrantů a příslušníků etnických menšin (USA) •aktéři COS vystupovali s důrazem na morálku a autoritu, mladí setleři usilovali o solidaritu •COS se dělnického hnutí obávalo, SM ho naopak podporovalo •COS v USA New York School of Philantropy (1898), později (1919) Columbia University School of Social Work •SM od r. 1908 Chicago School of Civics and Philantropy, od 1920 zvané School of Social Service Administration. ČÁST II: Rozšiřující kapitola: Kontexty vzniku sociální práce a sociálního státu •Česká cesta: Od domovského práva k profesionalizaci • Rakouské dědictví: Institut domovského práva •Od 1862/3 určující právní kontext chudinství •Princip: pouze domovská obec •Problém: industrializací podněcovaná pracovní migrace, tzv. „šup“ •Důsledek: administrativní zátěž obce, nikoliv odborná pomoc •zrušeno až k 1. lednu 1949. • První republika: Alice Masaryková a přímá americká inspirace •osobní zkušeností z USA (1904-1905 Settlement movement) •Chicago Hull House Jane Addams •Role Československého červeného kříže (zal. 6. února 1919 : chyběla insfrastruktura sociální péče •Poválečná pomoc, sociální hygiena, veřejné zdraví a vzdělávání pracovnic •Průzkum YWCA a „Američanky“ v Praze (1919): Prague Survey (1919-20) •Case Work •Výuka na Vyšší školy sociální péče v Praze (1918) •Marie Došková-Krakešová a Josef Krakeš: Sociální případ (1934) • • Geneze profesního vzdělávání v ČSR •Dr. A. Masaryková (Dívčí lyceum Praha 7) a prof. J. Kallab (UK) přednášky o sociologii a případové práci (Sociologická sekce FF UK) •První 10týdenní kurz uspořádala tehdejší Česká zemská komise pro péči o mládež v Praze již v r. 1917 pro 65 účastnic z řad učitelských, studentských a sokolských. •Vyšší školy sociální péče v Praze (1918): 2 semestry, později 3, 4 •zrušena po založení Masarykovy státní školy zdravotní a sociální péče (1936) •1945 Vysoká škola politická a sociální (1947 VŠ sociální v Brně) • Zrod sociálního státu: Bismarckova revoluce •přechodu od nenárokové chudinské péče (Poor Relief) k nárokovému sociálnímu pojištění •Německo tahounem •Bismarckovo sociální zákonodárství (80. léta 19. st.) •Zákon o nemocenském pojištění (1883): Poskytoval nemocenskou dávku a lékařskou péči. •Zákon o úrazovém pojištění (1884): Řešil pracovní úrazy, plně hrazeno zaměstnavateli. •Zákon o invalidním a starobním pojištění (1889): První systém penzí pro dělníky. •V Československu byl tento trend završen přijetím zákona o sociálním pojištění v roce 1924. •Kdo byl pojištěn: pro všechny námezdně pracující osoby (dělníky), na základě smlouvy •Vyloučení: úředníci (vlastní penzijní pojištění), zemědělští sezónní dělníci z ciziny. •Pojištěná rizika: •Nemoc: Poskytovalo bezplatnou lékařskou pomoc, léky a nemocenské dávky v hotovosti. •Invalidita: Nárok vznikal při poklesu pracovní schopnosti pod 50 %. •Stáří: Nárok na důchod vznikal po dosažení 65 let věku (pokud byla splněna čekací doba 150 týdnů příspěvků). Beveridgeova zpráva (1942) a poválečný Welfare State •Lord William Beveridge •systém univerzálního zabezpečení proti pěti „obrům“ (metaforické názvy pro sociální zla): •Chudoba (Want): nedostatek finančních prostředků na základní životní potřeby. •Nemoc (Desease): založení bezplatného národního zdravotnictví (NHS •Nevědomost (Ignorance): reforma vzdělávacího systému a zpřístupnit jej všem •Zahálka (Idleness): nezaměstnanost •a Zanedbanost (Squalor): katastrofální bytové podmínky v britských slumech. •Předchůdce: Britský National Insurance Act 1911 •Část I: Nemocenské pojištění (Health Insurance): inspirace Bismarkem •Část II: Pojištění v nezaměstnanosti (Unemployment Insurance): poprvé v dějinách Návštěvník vs. Správce workhousu •Zadání: Jeden z vás je „Visiteur“ barona de Géranda, který klade důraz na důstojnost, naslouchání a individuální diagnostiku. Druhý je zastánce britského „New Poor Law“ (1834), který věří v princip less eligibility a odstrašující funkci workhousu. • •Cíl: Konfrontovat dva protichůdné přístupy 19. století – humanistickou diagnostiku a represivní kontrolu. Case Work vs. Settlement •Zadání: Představte si setkání Mary Richmond (zastánkyně vědecké „Case Work“ a diagnostiky jednotlivce) a Jane Addams (zastánkyně hnutí osad, která chce měnit sociální prostředí a komunitu). Diskutujte, co je pro klienta důležitější: změna jeho charakteru, nebo změna prostředí, v němž žije? • •Cíl: Pochopit metodologický rozdíl mezi individuálně a komunitně orientovanou sociální prací. Vývojová paradigmata (Epistemologie) •Historie sociální práce je také historií proměn myšlení o klientovi (epistemologie) a vztahu k němu (etika). •Miroslav Kappl ve své studii (2008): •jak různé myšlenkové rámce (metafory) určovaly a určují identitu sociálního pracovníka a povahu jeho intervence. Vývojové modely sociální práce (Kappl 2008) Model metafora Charakteristika a metody Pojetí problému a cíl intervence Historický kontext Charitativní Do pol. 19.st. Misionář Pomoc jako mravní a náboženská povinnost; důraz na evangelizaci. Chudoba jako následek hříchu/mravního selhání; cílem je spása a náprava charakteru. Klient je potřebný a od 16. stol. často „hříšník“ Dominance církevní charity a chudinských zákonů (Poor Laws). Sociologický 1880-1920 Sociální reformátor Pozornost se obrací k vnějším okolnostem (ekonomika, bydlení, legislativa). Výsledek systémových selhání; cílem je reforma společnosti a změna zákonů. Klient je občan a oběť systému Rozkvět hnutí settlementů (Hull House) a první velké sociální reformy. Medicínský 1910-1930 Zdravotník Vědecká terminologie (anamnéza, diagnóza, terapie); pracovník v roli experta. Problém jako „patologie“ nebo „dysfunkce“; cílem je „vyléčení“ a adaptace klienta na normu. Klient je pacient. Profesionalizace oboru, vliv Mary Richmond (Social Diagnosis, 1917). Psychoterapeutický 1920 – 1950 Terénní terapeut Ovlivněn psychoanalýzou; zaměření na vnitřní procesy, dětství a nevědomí. Potíže pramení z vnitřních konfliktů; cílem je osobnostní růst a sebereflexe klienta. Klient je (psycho)analyzovaný klient. „Psychiatrická potopa“ v sociální práci, vliv Freuda po 1. světové válce. Radikálně koncipovaný 1960 – 1975 Revolucionář Vychází z marxismu a feminismu; sociální práce jako politická činnost. Problémem je strukturální útlak; cílem je zplnomocnění utlačovaných a změna řádu. Klient je „utlačovaný“. Společenské nepokoje, hnutí za občanská práva, neomarxismus a feminismus. Manažerský 1980 – současnost Manažer Důraz na efektivitu, měřitelné výstupy, kontrolu nákladů a tržní principy. Sociální práce jako produkt; klient je „zákazník“ a pracovník koordinátor zdrojů. Éra neoliberalismu, omezování sociálního státu (thatcherismus, reaganomika). Etický posun: Od paternalismu k autonomii •Raná britská sociální práce v napětí mezi •evangelikálním křesťanstvím (důraz na spásu a morálku) •a sekulárním humanismem (důraz na materiální pomoc a práva). •Dodnes „kontrolou“ versus „pomoc“ •Moderní kodexy a standardy princip sebeurčení klienta (self-determination), • Vývoj a profesionalizace sociální práce v Československu (1918–1948) •1. Zlatá éra a budování profese (1918–1930) •Od charity k profesi •Americký vliv a vzdělávání •Nové obory působnosti: •školská sociální práce, •bytová péče, •péče o psychiatrické pacienty •či sociální práce v nemocnicích •a poradnách pro matku a dítě • 2. Metodologický vrchol a Sociální kliniky (1930–1939) •Psychosociální přístup: Marie Karakešová •Fenomén Sociálních klinik: 3. Etická dilemata a ztráta autonomie (1939–1945) •Podřízení okupační moci •Zneužití dat •Narušení etiky 4. Ideologická destrukce oboru (1945–1948) •Krátké nadechnutí •Sémantické vymazání profese •Konec případové práce •Degradace statusu • Vývoj sociální práce v našem státě od 2. sv. války po současnost (Šiklová, In Matoušek a kol. 2001) 1. Poválečné období (1945–1948) •Zahraniční vlivy •Změna sociální struktury •Vysoké školství: Po komunistickém převratu v únoru 1948 („Vítězný únor“) obě vysoké školy zrušeny (1949) • 2. Padesátá léta a ideologická destrukce oboru •Zavržení oboru •Institucionální změny •Resortismus •Degradace profese • 3. Šedesátá léta: „Tání“ a Pražské jaro •Oživení sociologických výzkumů •Snahy o obnovu •Akční program KSČ • 4. Sedmdesátá a osmdesátá léta: Normalizace a neoficiální proudy •A. Skrytý rozvoj oboru v rámci jiných institucí (Zdravotnictví a psychoterapie) •České lékařské společnosti J. E. Purkyně: sekce psychoterapeutická a sekce rodinné terapie •Role manželských poraden •Osobnosti: M. Krakešová, J. A. Trojan, R. Bureš, Z. Tax, D. Charvátová, V. Schimmerlingová, V. Novotná-Kvízová, J. Obrdlíková. •Gerontologie: J. A. Trojan (gerontologická ambulance), A. Chaloupková („domovinky“ ) •B. Závodní sociální práce a plánování (odbory „péče o pracující“ ; metodika tzv. plánování sociálního rozvoje) •C. Cenzura patologických jevů (drogové závislosti mládeže, sebevražednosti, prostituce či žalostných podmínek Romů a chovanců v ústavech) • • • • Cvičení ve dvojicích: Povolání v ilegalitě •Zadání: Jeden student představuje sociální pracovnici z éry „zlatého věku“ první republiky (např. žačku Marie Krakešové). Druhý je její kolegyně v 50. letech, kdy byl obor ideologicky likvidován. Diskutujte o tom, co se stalo s profesní etikou a identitou po roce 1948. • •Cíl: Analyzovat dopad totalitní diskontinuity na československou sociální práci. Doba po roce 1989 •Obnova VŠ vzdělávání: •na UK v Praze J. Šiklovou, •na MU v Brně I. Možným, L. Rabušicem a L. Musilem, •v Bratislavě I. Gaburou •Nové sociální problémy a deinstitucionalizace •Expanze NNO (v 2024 tvořily NNO 61% všech poskytovatelů sociálních služeb v ČR) •Nové metody (probace) •Stavovské subjekty