Školní zátěž a její zvládání Osnova přednášky n nStres – riziko pro naše duševní zdraví nModerátory stresu nReakce na stres nStrategie zvládání stresu n n n Co je stres? nSTRES (Lazarus, Selye) nInterakce mezi požadavky, které jsou kladeny na jedince a vlastnostmi jimiž je jedinec ke zvládnutí požadavků vybaven. (Havlínová, 1998) nStav, kdy je jedinec vystaven požadavkům, které hodnotí jako zatěžující, ohrožující a které není schopen dosavadními obvyklými způsoby činnosti zvládnout. (Balcar, 1983, Mlčák, 1999, Lazarus, Folkman, 1984, Karafová, 2007). nOdlišení od pojmů zátěž, frustrace, konflikt, problém n n Je stres jednoznačně špatný? Nebo běžná součást života? Je zátěž rizikem pro naše duševní zdraví? n n Zátěž optimální n= podmínka zdravého vývoje jedince Zátěž nepřiměřená: - nedostatečná či - nadměrná = riziková zátěž, vede ke stresu Typy stresu nHyperstres n nHypostres n nEustres n nDistres Co způsobuje stres? nStresory n nz vnějšího prostředí nebo z vnitřního stavu organismu n nmateriální (např. nedostatek potravy) nebo sociální (mezilidské vztahy, jednotlivé osoby) n nfyzikální (jedy, drogy, radiace, znečištění vzduchu, přírodní katastrofy, nehody, úrazy apod.) n nebo emocionální (úzkostnost, zármutek, obavy, strach, nenávist, nepřátelství aj.) n n n n Příčiny stresu u učitelů nSpecifika uváděná v literatuře •Specifické požadavky (nesplnitelné, odporující si – kázeň, odborný růst, pracovní doba) •Citová zainteresovanost •Vysoká odpovědnost x malé kompetence •Relativní izolace, ale kritika zvenčí nSubjektivně pociťované zdroje největší zátěže (výsledek výzkumu) •Neustálý shon, napětí a nutnost koncentrace •Nedostatečné ohodnocení •ŠVP, zbytečná administrativa Individuální účinnost stresorů nVelká interindividuální variabilita jejich účinnosti daná: •mírou odolnosti •subjektivní interpretací stresoru •primární hodnocení (je pro mne situace ohrožující a jak moc?) •sekundární hodnocení (mohu tím něco udělat?) n nStresor má na člověka tím větší negativní vliv, čím více ohrožuje jeho vlastní „já”. nKognitivní zhodnocení determinuje způsob zvládání zátěžové situace. Moderátory stresu nIndividuální subjektivní účinnost stresoru je determinována mnoha faktory vnitřními i vnějšími: •Množství a charakter současně působících stresorů •Existence sociální opory •Osobnostní determinanty •Předchozí zkušenosti •Momentální psychofyzický stav • Vliv osobnostních determinant nSubjektivní důležitost nFrustrační tolerance (stresová odolnost) nKontrola nZávaznost nPojetí stresu jako výzvy nSebevědomí •Výkonová motivace nVnímání místa vnitřní kontroly (locus of control) Kdo vnímá situace jako více zatěžující? n(Výsledky výzkumu 2008 u středoškoláků) n nStudenti, kteří mají: • nižší míru sebevědomí • vyšší míru externality • nižší frustrační toleranci nDívky nStudenti gymnázií n Reakce na stres nProžívání stresu je spojeno s celou řadou reakcí povahy fyziologické, emocionální i behaviorální. n nI při interindividuálních rozdílech náchylnosti ke stresu a způsobů reakce na ně mají reakce probíhající uvnitř organismu (intraindividuální reakce) u všech lidí při různých stresorech stejný základní charakter (GAS - syndrom) n nReakce jsou nevědomé i vědomé, nezáměrné i záměrné n nZákladní reakce: útok, (obrana), únik Zvládání stresu - coping èvědomé a záměrné úsilí o zvládnutí stresu, kognitivní nebo behaviorální úsilí redukovat působení nadměrně vysokých požadavků èSpojené s ujasněním cílů, zdrojů stresu, pocitů, analýzou předchozích pokusů, rozlišení ovlivnitelných a neovlivnitelných okolností, zaměření na změnu možného nStrategie zvládání stresu (copingové strategie) èzpůsoby, kterými se jedinec vědomě snaží vyrovnat se stresem n Taxonomie copingových strategií nzvládání zaměřené na problém (zvládnutí stresogenní situace) a zaměřené na emoce (zvládnutí emočního doprovodu, vnitřního distresu). n nzvládání zaměřené na úlohu, na emoce a vyhnutí (Endler a Parker, 1990) n nzvládání podle mobilizovaných zdrojů: mobilizace vnitřních zdrojů (plánování řešení problému a přehodnocení situace), mobilizace vnějších zdrojů (hledání sociální opory) a vyhnutí se řešení (Poon a Lau, 1999) n npodle účinnosti: pozitivní (stres snižující) a negativní (stres zvyšující) (Janke, Erdmannová, 2003) Copingové strategie (Janke, Erdmanová) POZitivní 1 (podhodnocení a devalvace viny) 1 Podhodnocení 2 Odmítání viny POZitivní 2 (strategie odklonu) 3 Odklon 4 Náhradní uspokojení POZitivní 3 (strategie kontroly) 5 Kontrola situace 6 Kontrola reakcí 7 Pozitivní sebeinstrukce 8 Potřeba sociální opory 9 Vyhýbání se NEGativní (negativní strategie) 10 Úniková tendence 11 Perseverace 12 Rezignace 13 Sebeobviňování Jakými způsoby studenti zvládají stres? nNejčastější copingové strategie: •strategie kontroly (kontrola reakcí a pozitivní sebeinstrukce) •strategie vyhýbání a sociální opory • nNejméně časté strategie: •negativní strategie (rezignace, únik) Genderové rozdíly nRozdíly u všech strategií kromě POZ3 nMuži volí častěji strategie podhodnocení a devalvace viny (POZ1) nŽeny naopak volí častěji strategie odklonu včetně náhradního uspokojení (POZ 2), sociální opory, vyhýbání, ale i všechny negativní strategie (NEG)