Sociální psychologie Doc. PhDr. Eva Urbanovská, Ph.D. Co je a čím se zabývá sociální psychologie •Věda o sociální interakci a interpersonálních (sociálních) vlivech. •Zaměřuje se zejména na psychickou stránku této interakce. •Zkoumá, jak se člověk v sociálních situacích utváří a jak v nich působí na své sociální prostředí. •Umožňuje porozumět tomu, jak myšlenky, city a chování jedinců jsou ovlivňované aktuální, představovanou nebo naznačovanou přítomností jiných. • Dimenze sociální psychologie –Intrapersonální -změny a důsledky spol. života uvnitř osobnosti – –Interpersonální – mezilidské vztahy (kontakt, jevy ve skupině) – –Společenská – (neosobní) – produkty společenského života (tradice, normy, mechanismy společenské kontroly…) • Vývoj sociální psychologie jako vědy •Počátek – pozorování vlivu přítomnosti jiných lidí na výkon jedince (cyklisté) •1.etapa (1908 -1945) – E.Ross a W. McDougall – učebnice Social Psychology; studie W. I. Thomase, F. Znanieckeho (tematika sociálních postojů); 1921 The Journal of Abnormal and Social Psychology; 30. léta další studie (teorie agrese, vůdcovské styly, sociální učení); 1935 – The Handbook of Social Psychology •2. etapa (1945-1969) – 1954 - druhá edice The Handbook of Social Psychology; Festinger – teorie kognitivní dizonance; základy atribuční teorie •3. etapa (1970 – současnost) – 1985, 1998 – třetí a čtvrtá edice The Handbook of Social Psychology 1. • • Zkušební okruhy ze sociální psychologie •Předmět sociální psychologie. Vývoj sociální psychologie. •Metody sociální psychologie a jejich aplikace v praxi (in Řezáč, 1998). • •Determinace lidské psychiky. Otázka socializace lidského jedince. Formy sociálního učení. • •Sociální a interpersonální percepce. Formování dojmu, hodnocení vnímaných osob. Druhy informací o člověku. Faktory působící na interpersonální percepci. Selekce vnímaných podnětů. Chyby interpersonální percepce, stereotypy. • •Sociální interakce. Druhy interakce (kooperace, soupeření, konflikt, transformace). Asertivita. Agrese. • •Sociální komunikace, verbální a neverbální komunikace, komunikační struktura. Zkušební okruhy - pokračování •Sociální postoje - podstata, funkce, vlastnosti, struktura, utváření a změny. Teorie kognitivní disonance. Předsudky. •Osobnost v sociálních situacích. Sociální pozice, status, role, prestiž. •Sociální skupina, její znaky, klasifikace. Skupinová struktura a dynamika. Vliv skupiny na činnost jedince. Mechanismy sociálního tlaku, konformita. •Chování člověka v zátěžových situacích. Stres, frustrace. Strategie zvládání stresu. • Literatura •URBANOVSKÁ, E. Sociální psychologie a psychologie zdraví. Distanční studijní text. Opava: SU FVP, 2019. •KOUKOLA, B. , URBANOVSKÁ, E. Sociální psychologie. Opava: SU FVP, 2017. •URBANOVSKÁ, E. Sociální a pedagogická psychologie. Texty k distančnímu vzdělávání. Olomouc: VUP, 2006. ISBN 80-244-1410-4 •Čáp, J. – Mareš, J. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001. 655 s. ISBN 80- 7178-463-X. •Čížková, J. Přehled sociální psychologie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000. •HAYESOVÁ, N. Základy sociální psychologie. Praha: Portál, 1998. •NAKONEČNÝ, M. Sociální psychologie. 1.vyd. Praha: Academia, 2000. •ŘEZÁČ, J. Sociální psychologie. Brno: Paido, 1998. •URBANOVSKÁ, E. Škola, stres a adolescenti. Olomouc: VUP, 2010. Socializace Determinace •= příčinná podmíněnost veškerého dění, prožívání, chování, vzájemný vztah příčiny a důsledku, •různá pojetí determinace lidské psychiky a vývoje od přeceňování sociálních nebo biologických faktorů = je to základní otázka psychologie •Environmentální teorie – ( behaviorismus) vývoj jedince, jeho osobnost určena vnějšími faktory, Locke, Watson – tabula rasa (vycvičím z dítěte co budu chtít) •Nativistické teorie – určenost vrozenými mechanismy (Freud) •Dnes = interakční pojetí determinace osobnosti (biologická + sociální + psychologická + duchovní) Vymezení pojmu a cíle socializace •= proces individuálního vývoje ve společenských podmínkách, •začleňování (vrůstáni) jedince do společnosti. •Přeměna z biologického individua ve společenskou bytost se specificky lidskou psychikou. • •Cíle socializace: –rozvinutí druhových vlastností člověka (typicky lidské chování a prožívání), –rozvinutí znaků jeho konkrétní přináležitosti (národní, státní, církevní), –impuls pro rozvinutí jeho individuálních zvláštností (spolu se socializací probíhá proces individuace) Výsledek socializace •Socializované „JÁ“, sociálně zralá osobnost, schopná přizpůsobovat se, zasahovat do svého prostředí, být připraven chovat se žádoucím způsobem, •Schopná: –postarat se o sebe i jiné –předvídat důsledky svého chování –aktivní adaptace –empatie –altruismu –prožívat vinu, existence svědomí –sebeovládáíní a seberegulace; –sebeúcty a sebeakceptace, seberealizace –odolná vůči zátěži – • Proces socializace •Determinanty – zrání + socializační činitelé (interakce jedince a společnosti) •Komplexní proces (tři úrovně psychiky) •Celoživotní proces, fáze: –Primární, sekundární •Obsah socializace – vyplývá ze společnosti –způsob činností, zvyky, jazyk, poznatky, normy, postoje, ideály, hodnoty… •Záměrná a nezáměrná • Mechanismy socializace •Sociální učení (osvojování si komplexních způsobů chování): •Sociální posilování (zpevňování) – odměna, trest •Nápodoba (podstata, výhody, nevýhody) •Identifikace (obranná, anaklitická, závistná) •Kanalizace •Sociální anticipace Děkuji za pozornost Kontakt: eva.urbanovska@fvp.slu.cz evaurb@volny.cz