Slovník vybraných pojmů k oblasti prevence
rizikového chování
Kamil Janiš st.
Jitka Skopalová
Kamil Janiš ml.
2017
Recenzovaly: prof. PhDr. Helena Grecmanová, Ph.D.
Mgr. et Mgr. Stanislava Hoferková, Ph.D.
© Kamil Janiš st., Jitka Skopalová, Kamil Janiš ml., 2017
© Fakulta veřejných politik v Opavě, Slezská univerzita v Opavě, 2017
© Moravskoslezský kraj, 2017
Slovník vznikl za přispění Moravskoslezského kraje jako jeden z výstupů projektu
06529/2016/RRC Profesní připravenost učitelů ZŠ v oblasti rizikového chování a jeho
prevence v MSK
Úvod
Při studiu a zájmu o problematiku sociální patologie, resp. sociálních deviací a
rizikového chování se občas setkáme s pojmem, kterému nemusíme jednoznačně rozumět. To
byl jeden z klíčových motivů, proč se Vám dostává do rukou slovník, který zahrnuje, dle
našeho názoru, frekventované pojmy z dané oblasti. Dalším kritériem výběru jednotlivých
pojmů byla i skutečnost, že se zpravidla jedná o termíny, jejichž pochopení může nejen vést
k porozumění příčin, ale i k následné volbě vhodné strategie přístupu k nositelům deviantního
jednání. Při čtení jednotlivých pojmů může někoho z Vás zarazit otázka, zda by uvedený
výraz neměl spíše patřit do jiné oblasti, jako např. do pedagogiky, psychologie, kriminologie,
adiktologie, sociologie, sociální práce apod. Pochopitelně, že by tomu tak skutečně mohlo
být. Jedná se o příklad toho, že předmětná problematika je široká s řadou interdisciplinárních
pohledů. Není zapotřebí příliš zdůrazňovat, že v současné době už nemůže žádný vědní obor a
žádná vědní disciplína existovat zcela samostatně (izolovaně) a nezávisle na ostatních. Na
druhou stranu však nelze od předloženého slovníku očekávat vyčerpávající přehled. Jedná se
pouze o doplněk, příp. o rozšíření Vašich stávajících znalostí v této oblasti. Jednotlivá hesla
jsou formulována spíše výkladově, aby byl každému zřejmý jejich obsah a význam.
Předložený slovník z oblasti sociální patologie a rizikového chování zahrnuje, dle našeho
názoru, poměrně široké spektrum termínů, které odpovídá šíři a pojímání samotné
problematiky. Nelze však očekávat, že se nám podařilo postihnout všechna hesla
vyčerpávajícím způsobem, opak je pravdou.
Záměrem autorů bylo předložit učitelům základních a středních škol, výchovným
poradcům, školním metodikům prevence a v neposlední řadě i studentům pedagogických i
nepedagogických (ale blízkých) oborů publikaci, která by jim umožnila lépe se orientovat
v dané oblasti a při neznalosti konkrétního pojmu usnadnit rychlou orientaci. Současně se
autoři při sepisování textu snažili vyjít vstříc výchovným poradcům na školách, školním
metodikům prevence, ale i rodičům, kterým není lhostejné, jak jejich dítě využívá např. volný
čas.
Autoři
3
A
ABERACE (lat. aberatio – zabloudit, odbočit) – označení pro odchylku, úchylku, chorobnost
a patologičnost, vyvolávající negativní hodnocení. K označování negativních projevů je tento
termín zastaralý, méně vhodný. Nonkonformisté usilují o zpochybnění stávajících norem
jejich veřejným porušováním, své chování před okolím neskrývají a jednají v zájmu
společnosti (skupiny) a nikoli podle svých individuálních zájmů, zatímco aberanti porušují
stávající normy, aniž by zpochybňovali jejich platnost a usilovali o jejich změnu, své chování
skrývají před ostatními a sledují své vlastní zájmy, ne zájmy celku.
ABNORMALITA – stav nebo hodnota určité veličiny odchylující se od stavů a hodnot
považovaných (na základě stanovených nebo dohodnutých kritérií) za normální. Abnormální
jevy mohou, ale nemusí být deviantní, určité chování může být neobvyklé, ale nemusí
představovat narušení sociálních norem, zatímco jiné chování může být obvyklé a přitom
může být z normativního hlediska deviantní. Abnormalitu a deviaci nelze ztotožňovat, protože
se vztahují k odlišným kategoriálním hodnocením (abnormalita ke statisticky, funkčně nebo
ideálně pojaté normalitě a sociální deviace k sociální normě).
ABORTUS – viz potrat.
ABSENCE (absentérství, lat. absentia – být vzdálen, nepřítomen) – v obecné rovině se může
jednat například o absenci paměti, otce v rodině, absenci v práci apod., ale nejčastěji se
absencí rozumí neomluvená nepřítomnost žáka (studenta) ve vyučování, dalších aktivitách
školy, které jsou předepsány jako povinné. Častá absence (tzv. absentérství) může přejít do
záškoláctví (viz). Často je s pojmem absence spojováno tzv. odmítání školy (viz), kdy jde o
odlišnou představu školní docházky a kdy představa o škole vyvolává psychické potíže (jako
např. úzkost, obava apod.).
ABSTINENCE (lat. abstinentia – udržovat se) – zdrženlivost, zdržování se prožitků
způsobených užíváním alkoholu, drog, ale také u určitého způsobu chování, například
sexuální abstinence, alkoholová abstinence apod. Příčiny abstinence mohou být povahy
zdravotní (např. tzv. alkohol jako kontraindikace u mnohých chorob, zvláště pak
dlouhodobých, obdobně kouření apod.), morální (např. u T. G. Masaryka), náboženský motiv
(např. některá náboženství přímo zakazují konzumaci alkoholu).
ABSTINENT – osoba odmítající konzumaci alkoholu (viz). Uvádí se, že se jedná o
minimální odmítání alkoholu po dobu 3 let. Takový přístup k alkoholu může být např. u
některých členů skupin se sektářskými rysy , případně náboženství.
ABÚZUS (abusus) – nadměrné, nepravidelné a ve velkém objemu životu škodlivé užívání
(zneužívání) látek, které nemusí ve všech případech vyvolávat závislost. V této souvislosti se
používá i označení úzus (viz) a misúzus (viz).
4
ADAPTACE (lat. adaptatio – přizpůsobení) – evoluční proces, při kterém dochází k
přizpůsobení se podmínkám prostředí, v němž jedinec žije, tzn. v podmínkách své existence, a
to jak v psychické, tak i fyziologické a v neposlední řadě i sociální oblasti. Jedním z druhů
adaptace je akomodace nebo asimilace. Akomodace představuje pasivní přístup, např. se
jedná o akomodaci oka při pozorování za rozličných podmínek. Asimilace (viz), naopak od
akomodace předpokládá schopnost přizpůsobit se, měnit okolní prostředí podle svých potřeb.
ADAPTABILITA – je schopnost přizpůsobení neboli přizpůsobivost.
ADD (Attention Deficit Disorder)– jedná se o poruchu pozornosti bez hyperaktivita, a to na
rozdíl od ADHD (viz). Lidé trpící ADD mohou pro ostatní působit jako by byli tzv. „mimo“,
zasnění. Již dle názvu poruchy mají lidé s ADD problémy se soustředit na úkoly a činnosti,
jejich pozornost je snadno narušena zdánlivě banálními podněty.
ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) – specifická porucha chování a pozornosti,
hyperaktivita s poruchou pozornosti. Jde o psychiatrickou diagnózu, která se vztahuje na děti i
dospělé s vážnými sociálními a kognitivními obtížemi. Porucha způsobuje obtíže v chování
dítěte, které jsou podmíněné zdravotními příčinami a vnější vlivy se na nich podílejí až
druhotně. Příčiny mohou být biologické povahy, porucha může vzniknout na chemickém
základě nebo se jedná o funkční poškození mozku, popřípadě kombinaci několika příčin.
Mezi nejčastější příčiny patří: mechanické poškození mozku, genetická predispozice a obtíže
během porodu.
ADIKTOLOGIE (angl. Addictology) – obor (disciplína) zabývající se problematikou
zneužívání drog, drogovou závislostí a odbornou pomocí osobám, případně skupinám osob,
které jsou drogami ohroženy. Cílem adiktologie je zkvalitňování psychického i fyzického
zdraví jedinců, intervence v oblasti prevence a léčby závislostí a minimalizace rizik
souvisejících s užíváním návykových látek a také v oblasti drogových trhů. Od roku 2001
vychází v České republice odborný časopis ADIKTOLOGIE (viz).
ADIKTOLOGIE (časopis) – mezioborový odborný časopis, vydávaný od roku 2001 v České
republice, který je zaměřený na širokou oblast prevence, léčby a výzkumu závislostí. Časopis
je členem Mezinárodní Společnosti Editorů Adiktologických Časopisů - International Society
of Addiction Journal Editors (ISAJE).
ADOLESCENCE (lat. ado – živit, sílit) – vývojová fáze v životě člověka (zpravidla
ohraničena 14. a 22. rokem), která navazuje na období pubescence (viz) a pokračuje obdobím
dospělosti. V tomto období obvykle bývá ukončena pohlavní zralost, přičemž existují rozdíly
u chlapců a děvčat.
ADOLESCENT – jedinec, který se nacházející ve vývojovém období adolescence (viz).
ADOPCE (lat. – přijetí za vlastního, osvojení) – právní akt, kterým osvojitel přijímá do své
péče osobu, která není jeho biologickým potomkem, a této osobě poskytuje práva pokrevního
potomka. Osvojení představuje nejúplnější formu náhradní rodinné péče. O osvojení
5
rozhoduje soud. Osvojení je obecně mnohem složitějším procesem, který je vymezen
v zákoně č. 89/2012 Sb., tzv. občanský zákoník.
AFEKT (lat. affectus) – emočně silný a bouřlivý stav, případně krátkodobý projev citového
stavu, vyznačující se rozrušením, vzrušením, výrazovému jednání (např. hněv, strach, nadšení,
radost apod.) se sníženou schopností sebeovládání, které může vést ke zkratkovitému jednání.
Mnohdy bývá afekt doprovázen změnami některých tělesných funkcí, např. dýcháním,
zvýšeným hlasem apod. Afekt může přecházet až v afektivní jednání (viz). V oblasti sociální
patologie může stát za afektem konzumace drog (viz).
AFEKTOVANÉ JEDNÁNÍ – jednání jedince, který vědomě (mnohdy i plánovitě) navenek
prezentuje afekt v podobě přehnané až nevěrohodné citovosti.
AFILIACE (lat. affiliare – přijmout) – snaha člověka být nablízku (přidružit, připojit se)
druhým lidem (společenskost) potřeba lásky, náklonnosti, přátelství, mít děti, partnera. Podle
Maslowovy pyramidy potřeb jde o jednu ze základních lidských potřeb. Opakem afiliace je
hostilita (viz).
AFUNKCE – úplná ztráta konkrétní funkce. Jedná-li se pouze o částečnou ztrátu funkce, pak
se užívá označení dysfunkce (viz).
AGEISMUS – nežádoucí proces, resp. ideologie, při které je s osobou zacházeno
diskriminujícím způsobem na základě jejího věku pojem bývá někdy opisován synonymem
„věková diskriminace“ nebo „diskriminace na základě věku“. Ageismus může ve své podstatě
vést až k vyčleňování určitých sociálních skupin ze společnosti. Zároveň dochází ke
stereotypizaci osob příslušejících k určité věkové skupině nebo generaci. Tzn. přijímání
stereotypů o stáří ze strany společnosti nebo její části. K vytváření ageismu přispívají
v mnoha ohledech ekonomicko-sociální problémy a v neposlední řadě i celkové
celospolečenské představy, které „nedoceňují“ možnosti stáří. V souvislosti ageismem se
nejčastěji uvádí vztah společnosti ke skupině osob ve věku 65 a více let. T nežádoucí jev je do
značné míry podporován médii. Ageismus se však netýká pouze starších osob, ale i dětí,
adolescentů a mladých lidí. Mezi možnosti, vedoucí k odstranění ageismu ve společnosti,
patří nejen hlubší poznání jednotlivých fází lidského životního cyklu, ale i optimální
společenské klima, vedení mezigeneračního dialogu aj. Prvně termín ageismus použil Robert
Neil Butler v roce 1968.
AGRESE – jednání verbální (slovní) nebo fyzické, které směřuje k poškození, ublížení,
případně zničení druhého jedince nebo skupiny osob. V praxi rozeznáváme agresi
instrumentální (viz), kdy agrese se stává prostředkem k dosažení cíle (v takovém případě se
většinou jedná o vědomě kontrolované chování) a agresi emocionální (viz), která vychází ze
silných a především negativních emocí (např. vztek, hněv, závist) a vyznačuje se impulzivním
jednáním. Dispozice k takovému chování se označuje jako agresivita (viz).
AGRESIVITA (lat. agressio – výpad, útok) – verbální i nonverbální hrozba nebo přímý
fyzický akt ve vztahu k jiné osobě, případně skupině osob, kdy může dojít ke zranění,
případně smrti. Jedná se o komplexní označení pro chování a jednání, které má poměrně stálé
6
individuální dispozice. Vyznačuje se tendencí k útočnému jednání vůči druhým lidem nebo
svému okolí, často pod vlivem frustrace (viz). Agresivita může být také obranné povahy, např.
v okamžicích ohrožení. Agresivita může směřovat i k poškození rozličných věcí, cizího
majetku, přírody apod. Rozeznáváme dále agresi instrumentální (viz) a agresi emocionální
(viz). Sklon k agresivitě, případně k agresivnímu chování může podpořit konzumaci alkoholu
(viz), případně drog (viz).
AGRESE INSTRUMENTÁLNÍ – forma agresivního chování, kdy se agrese (viz) stává
prostředkem k dosažení cíle (v takovém případě se většinou jedná o vědomě kontrolované
chování). Rozlišujeme ještě agresi emocionální (viz), která vychází ze silných a především
negativních emocí (např. vztek, hněv, závist) a vyznačuje se impulzivním jednáním.
AGRESE EMOCIONÁLNÍ – forma agresivního chování, která vychází ze silných a
především negativních emocí (např. vztek, hněv, závist) a vyznačuje se impulzivním
jednáním. Rozlišujeme ještě agresi instrumentální (viz), kdy se agrese (viz) stává prostředkem
k dosažení cíle (v takovém případě se většinou jedná o vědomě kontrolované chování).
AGRESIVNÍ SADISMUS – sexuální deviace, která vychází z patologické sexuální
agresivity (viz, případně viz – agresivní znásilnění), kdy pachatel musí svou oběť před
pohlavním stykem zcela znehybnit.
AGRESIVNÍ ZNÁSILNĚNÍ – záměrem násilníka je oběť sexuálně zranit, ublížit, případně
ponížit. Rozeznáváme ještě: sadistické znásilnění (viz), skupinové (hromadné) znásilnění
(viz), impulsivní znásilnění (viz) a prestižní znásilnění (viz).
AIDS (Acquired Immunodeficiency Syndrome) – onemocnění způsobené virem HIV (viz),
mající v současné době charakter pandemie (viz). Jedná se o Syndrom získaného
imunodeficitu (česky - soubor příznaků, které vedou ke ztrátě imunity), tj. obranyschopnosti
organismu. Od napadení organismu virem HIV trvá v průměru 12 let do úplného rozvinutí
nemoci AIDS. V každém případě se jedná o smrtelné onemocnění. Ve francouzsky mluvících
zemích se užívá označení SIDA (Syndrome d´immunodeficience aquise), v rusky mluvících
zemích SPID (Syndrom priobretennogo immunodeficita).
AKCEPTACE – přijímání a respektování chování jedince, jeho jednání, názorů apod. jinou
osobou nebo skupinou.
AKTIVITA – zvýšené úsilí, schopnost angažovaně jednat, provádět činnost duševní i
manuální, tvůrčí, učební, vnímání, motorická aj., souvisí s duševní hygienou člověka (viz).
AKULTURACE – psychosociální proces, při němž dochází k osvojování (přebírání)
rozličných prvků z cizích kultur, případně z kultury majoritní společnosti, přičemž dochází
k postupnému „vrůstání“ (asimilaci – viz) do kulturního prostředí zpravidla majoritní
(většinové) společnosti. Jedná se o jednu z etap socializace (viz).
7
ALCOPOPS – alkoholické nápoje, které můžeme označit jako alkoholické limonády.
Alcopops jsou míchané (předmíchané) nápoje, které však jsou okamžitě připraveny k pití (tzv.
ready to drink), resp. lze je zakoupit běžně v obchodech. Jedná se např. o ochucená piva aj.
ALKOHOL – silně návyková legální droga, běžně užívané označení pro nápoj (pivo, víno,
lihovina), který obsahuje rozličný objem ethanolu. Požití alkoholu, dnes se správně používá
označení alkoholický nápoj (viz) se projevuje uvolněním, případně euforickými stavy, při
konzumaci větších dávek alkoholu se dostavuje útlum, nevolnost, v některých případech i
otrava a smrt. Častou konzumací alkoholu se dostaví závislost, označovaná jako alkoholismus
(viz).
ALKOHOLICKÝ NÁPOJ – označení pro nápoj (pivo, víno, lihovina), který obsahuje více
než 0,5 objemového procenta alkoholu. Požití alkoholu se projevuje uvolněním, případně
euforickými stavy, při konzumaci větších dávek alkoholu se dostavuje útlum, nevolnost,
v některých případech i otrava a smrt. Častou konzumací alkoholu se dostaví závislost,
označovaná jako alkoholismus (viz). Smrtelná dávka alkoholu se udává 5 – 6 0
/00 (promile –
viz) alkoholu v krvi člověka o váze 70 kg.
ALKOHOLIK – osoba závislá na konzumaci alkoholu (viz)
ALKOHOLISMUS – starší označení pro závislost na alkoholu (viz). Osoby pijící alkohol
můžeme rozdělit do čtyř skupin dle toho, co od alkoholu žádají: 1. Abstinent 2. konzument –
většina lidí pijících „příležitostně“, pijí pro tekutinu a chuť, např. při společenském posezení
nebo oslavě narozenin. 3. piják – pije pro účinky alkoholu, tj. především pro pocit euforie,
lepší náladu, pocit uvolnění od starostí. 4. alkoholik - pije vše co mu přijde pod ruku od piva
přes víno až po tvrdý alkohol. Pije denně, je to pro něj droga.
ALTERNATIVA (lat. alter – druhý) – volba z několika možností. V rozličných vědních
disciplínách se užívá alternativní přístup (například alternativní medicína, alternativní školy
apod.).
ALTERNATIVNÍ ŠKOLA – jedná se o školu, která poskytuje jinak organizačně a
metodicky vedenou výchovnou a vzdělávací činnost, než většinový typ škol. Zpravidla je
pojem alternativní škola spojován s waldorfskou, freinetovskou, montessoriovskou školou a
jenským a daltonským plánem. Jako alternativní školu lze též označit jakoukoliv školu, která
se od většiny odlišuje např. zřizovatelem, zaměřením apod.
ALTRUISMUS (lat. alter – druhý) – nesobecký a nezištný přístup v jednání a myšlení
k druhým osobám, vcítění se do potřeb druhých lidí, které sleduje prospěch a úspěch druhého
člověka či druhých lidí. Opakem je egoismus (viz).
ALTRUISTICKÉ CHOVÁNÍ – je takové chování, které je zaměřeno na blaho druhých, na
zmírnění jejich tísně a vyvolání kladných emocí u druhého člověka, tzv. altruismus (viz) Je
opakem egoistického chování (egoismus viz).
8
AMBICE – snaha o dosažení svých životních plánů (cílů), často velmi vysokých, souvisí s
typem osobnosti a hodnotovou orientací jedince.
AMBICIÓZNÍ – jedinec s velkými ambicemi (viz), který se vyznačuje nadměrnou
ctižádostivostí; touhou po dosažení vysokých cílů.
AMNESTIE (řec. amnéstia – zapomenutí) – rozhodnutí odpovědné osoby nebo orgánu o
hromadném (částečném nebo úplném) prominutí trestu.
AMNESTY INTERNATIONAL (AI) – dobrovolná celosvětové hnutí zasazující se o
dodržování lidských práv (viz) po celém světě. V rámci svého programu iniciuje kampaně
(např. Stop násilí na ženách, Obrana lidských práv, Zbraně pod kontrolu aj.) Jednou
z hlavních charakteristik je její naprostá nezávislost na státech, firmách (ekonomických
subjektech) aj. Základy celosvětovému hnutí položil v roce 1961 britský právník Peter
Benenson. V roce 1977 organizace dostala Nobelovou cenu míru. V České republice začala
rozvíjet svou činnost až po roce 1989 (blíže viz www.amnesty.org).
AMORÁLNÍ – soubor postojů a chování odporující daným normám uznávaných společností.
ANABOLIKA (steroidy) – syntetické látky, které podporují růst svalové hmoty a rychlejší
regeneraci, přičemž vede ke zvyšování tréninkových dávek. – Přestože nemají přímý vliv na
psychický stav uživatele, při dlouhodobém užívání mohou způsobovat velké zdravotní
problémy, jako např. růst prsou u mužů, oslabení imunitního systému, zvětšení prostaty,
vypadávání vlasů, snížení kvality spermatu, poruchy menstruačního cyklu, u žen se
zvýrazňují mužské rysy atd. Anabolika spadají do skupiny dopingu (viz).
ANÁLNÍ STYK – pohlavní styk do konečníku (latinsky anus – řitní otvor). Jedná se o jeden
z rizikových projevů sexuálního chování, a to ve vztahu k nákaze některé z pohlavně
přenosných nemocí (viz). Okolí konečníku představuje významnou erotogenní zónu. Anální
styk (anální sex) představuje běžnou sexuální praktiku u mužů homosexuálů, není však
výjimečný ani u heterosexuálních partnerů (statistiky uvádějí, že více jak 10 %
heterosexuálních partnerských dvojic praktikuje občas anální styk). Při análním styku je však
třeba dbát na zvýšenou hygienu a používat zvlášť k tomu určený prezervativ s lubrikačním
krémem.
ANARCHIE (řec. anarchie – bez vládců) – bezvládí, společenský chaos, jedná se o stav
společnosti, kde není žádná autorita a řád. V oblasti politické ideologie jde o anarchismus
(viz) jehož cílem je právě nastolení anarchie.
ANARCHISMUS (řec. anarchie – bez vládců) – politická ideologie, jedná se o jeden
z projevů politického extremismu (viz), který zařazujeme především mezi levicový
extrémismus. Záměrem je vytvoření společnosti bez politické moci a centralizace (tzn.
společnost bez vlády).
ANASYRMA – druh exhibicionismu, při kterém dochází k zvedání sukně za účelem odhalení
genitálií. K dalším druhům exhibicionismu patří např. flashing (viz), mooning (viz).
9
ANDROKRACIE (řeč. andros – muž, kratos – řízený, vládnoucí) – jiné označení pro
společenský systém ovládaný mužem (viz patriarchát).
ANDROPAUZA – označení pro mužskou obdobu menopauzy. Jde o syndrom částečného
deficitu mužských pohlavních hormonů neboli mužský přechod. Nízkou hladinu tohoto
hormonu může způsobovat i současný životní styl – hodně stresu a málo relaxace. Nedostatek
testosteronu může být příčinou úbytku svalové hmoty, přibývání tuků, únavy, nervozity, ztráty
elánu, ztráty chuti na sex, sexuálních obtíží, výjimečně i osteoporózy. Muži však, na rozdíl od
žen, neztrácejí možnost reprodukce.
ANHEDONIE – nedostatečná schopnost až neschopnost zažívat pozitivní pocity.
ANIMOZITA – pocit opovržení, nedůvěry, nepřátelství vůči jinému národy, zemi, etniku,
skupině, které vychází z přesvědčení, že právě konkrétní subjekt poškodil v minulosti (ale i
v přítomnosti poškozuje) nejen národ, etnikum apod., ale také jeho samého. Příkladem může
být animozita vůči obyvatelům Sudet po druhé světové válce proti Sovětskému svazu po roce
1968 apod. Animozita se člení do čtyř kategorií: situační animozita, trvalá, osobní a národní
animozita.
ANOMIE (řec. a – ne, nomos – zákon) – stav společnosti, v které přestaly platit pravidla,
normy a morální hodnoty. Pojem zavedl Émile Durkheim (1858–1917, francouzský sociolog,
filosof, pedagog), chápe jej jako důsledek nedostatku společenské soudržnosti (normativní
sociální kontroly) a solidarity v moderní společnosti, který vede k pocitu osamocenosti a
odchylnému jednání. Uvedený nedostatek je podle něj vyvolán dělbou práce, která vede
k narůstání rozdílů v životním stylu, myšlení, cítění apod. Stav anomie ukazuje, že se určité
formy společenského života vyčerpaly a že je třeba je změnit. Na vzniku anomie se podílí
také oslabování sociálně stabilizujících institucí, jako je rodina a církev.
ANOREXIE – viz mentální anorexie.
ANONYMITA (lat. anonymus – utajený) – jedná se o utajení osoby, instituce, zdroje, a to
buď záměrně (např. při vyplňování dotazníku v rámci výzkumného šetření) nebo nezáměrně
(např. u některých historických děl).
ANORGASMIE – neschopnost dosáhnout vyvrcholení (orgasmu – viz). Anorgasmie se
mnohem častěji vyskytuje u žen (odhaduje se 5–15 %). Je zapotřebí odlišovat mezi
anorgasmií a frigiditou (viz).
ANTICIPACE – schopnost předvídat a předjímat výsledky činností a jevů (např. se využívá
minulých zkušeností jedince). Jde o jeden z předpokladů úspěchu při řídící práci.
ANTIKONCEPCE – označení pro prostředky (způsoby, postupy), pomocí kterých se
můžeme chránit před nežádoucím otěhotněním. Antikoncepci můžeme rozdělit do několika
skupin:
10
 Přirozené prostředky – tzv. metoda neplodných dnů (vychází z výpočtu menstruačního
cyklu). Spolehlivost je poměrně malá.
 Bariérové prostředky – prezervativ (kondom). Ženy mají k dispozici tzv. femidom
(kondom pro ženy), diafragmu (pesar).
 Chemické metody – poševní prostředky zahrnující spermicidní látky, hormonální
antikoncepce.
 Nitroděložní tělíska.
 Chirurgické metody – sterilizace.
Pokusy o hledání účinných prostředků provázejí lidstvo přinejmenším od starověku.
ANTIPATIE – jedná se o záporný postoj, odpor až nenávist k určitým věcem či jedincům.
Opakem antipatie je sympatie (viz).
ANTISEMITISMUS – soubor projevů nepřátelství proti Židům, které vycházející z
iracionální teorie, hlásající právě nenávist. Antisemitismu našel výrazné rozšíření v době
německého nacismu. Počátky antisemitismu sahají k počátku letopočtu ve vztahu k obvinění
Židů za smrt Ježíše Krista. Novodobý antisemitismus vznikl 19. století a plně se rozvinul
v první polovině 20. století. V zemích bývalého Sovětského svazu se uplatnil pro
antisemitismus označení antisionismus.
ANTISIONISMUS – jedno z označení pro antisemitismus (viz)
AROGANCE (fran. arrogance – nadřazenost) – označení povahové vlastnosti, která se
vyznačuje příliš velkým sebevědomí, přeceňováním sebe sama, namyšleností, nadutostí a
nadřazenosti vůči druhým lidem.
ASOCIÁLNÍ CHOVÁNÍ – jeden ze stupňů deviantního chování (viz), které bývá
charakterizováno jako nespolečenské, nerespektující mravní normy dané společnosti. Jeho
projevy však nedosahují úrovně ničení hodnot.
ANTROPOFOBIE – strach ze styku s lidmi, chorobná plachost, bázlivost. Někdy se uvádí
také označení – sociální fobie.
ANTROPOLOGIE (řec. anthropos – člověk, logos – slovo) – věda o podstatě člověka,
studuje člověka po stránce biologické, somatické apod. Existuje celá řada dílčích oblastí
antropologie, jako např. antropologie fyzická (studuje fosilní pozůstatky lidských zástupců,
jejich změny a vývoj apod.), antropologie kulturní (studuje původ a historii lidské kultury,
např. indianskou kulturu, kultury černošských kmenů apod.), antropologie sociální (studuje
příbuzenské a společenské vztahy apod.).
APANDRIE – chorobný odpor k mužům.
APARTHEID – označení pro politiku rasové segregace vycházející z ideologie odděleného
vývoje ras. Příkladem v minulosti byla Jihoafrická republika, kde apartheid byl oficiální státní
politikou v letech 1948–1994. Obdobně tomu bylo i v USA. Apartheid obvykle zahrnuje
11
zákonodárná opatření, ale i další opatření, která zabraňují konkrétním rase (rasám) podílet se
na politickém, hospodářském, sociálním i kulturním životě země.
APATIE – pokles nebo úplné vymizení citového zájmu o okolí, často příznak deprese nebo
vážnějších duševních chorob.
AROGANCE – nadutost, namyšlenost, nadřazenost.
ARTEFILETIKA (lat. ars – umění, řec. fil – příznivý postoj) – tvořivé a zážitkové pojetí
výchovy a vzdělávání, které vychází z vizuální kultury (výtvarné umění, vizuální stránka
médií, estetická stránka hmotné kultury a přírody), případně jiných kulturních projevů (drama,
hudba, tanec). Záměrem artefiletiky je obohacovat kulturní kapitál dětí a dospívajících,
rozvíjet jejich sociální kompetence a prostřednictvím uměleckých aktivit přispět k prevenci
jejich psycho-sociálního selhávání. V České republice se artefiletika rozvíjí od počátku 90. let
minulého století.
ARTETERAPIE – léčba využívající výtvarnou činnost. Uplatňuje se v rehabilitaci,
v klinické psychologii, využívá se v oblasti speciální pedagogiky apod. Podstatu tvoří proces,
kdy prostřednictvím kresby, modelování a výtvarných kreativních technik dochází
k napomáhání sebepoznání a překonání osobních problémů.
ASERTIVITA – způsob zdravého a sebevědomého sebeprosazování. Jedná se o způsob
chování jedince se záměrem prosadit své zájmy, názory, postoje ve vztahu k druhému (k
jiným osobám) s tím, že nejsou poškozeny zájmy druhých osob. K asertivním dovednostem
patří např. umění odmítnout, vhodně projevit vlastní pocity, nepřebírat zodpovědnost apod.
Asertivní chování (asertivní techniky) lze nacvičit.
ASERTIVNÍ KOMUNIKACE – přímé, otevřené jednání v zájmu pochopení toho druhého,
při zachování vlastních práv.
ASERTIVNÍ OBLIGACE – jedná se o „ohleduplnější“ formu asertivního chování vůči
partnerovi. V komunikaci převládá snaha o minimalizaci negativních důsledků pro
konkrétního partnera.
ASERTIVNÍ ODMÍTÁNÍ – odmítání konkrétního požadavku či prosby ze strany osoby,
která o něco žádá. Současně však neodmítáme člověka, který o něco žádá.
ASEXUALITA – stav (skutečnost, jev, případ apod.), v němž není sexuální potřeba
zastoupena. K mylným přesvědčením patří např. pověra, že s věkem dochází k vyhasínání
sexuálních potřeb.
ASIMILACE (lat. ad-similare – při-podobnit, přizpůsobit) – proces přizpůsobení až splynutí
se sociálním prostředím, specifika minoritní sociokulturní skupiny zanikají v kultuře
majoritní. Členové minorit se mohou účastnit všech aspektů života majority za cenu, že se
vzdávají znaků své kultury a přejímají modely chování, hodnoty, způsoby myšlení majoritní
skupiny. Asimilace souvisí s adaptací (viz).
12
ASIMILACE SOCIÁLNÍ – společenský proces úplného přizpůsobení, kdy sociální partner
opouští své dosavadní hodnoty a vzory, přijímá nové v jejich plném rozsahu a identifikuje se s
nimi; asimilace vede k homogenizaci společenského prostředí.
ASISTOVANÁ REPRODUKCE – umělé oplodnění (početí – viz) ženy formou dárcovství
vajíčka (viz) nebo spermatu (viz), případně obojího, za pomoci lékařského zákroku.
V takovém případě se za matku považuje ta žena, která dítě porodila, bez ohledu na genetický
původ dítěte. Jedná se o důsledek toho, že v současné době permanentně narůstá počet mužů i
žen s rozličnými problémy, které znemožňují oplodnění (otěhotnění) přirozenou cestou.
ASOCIACE – vztah (vazba) mezi psychickými jevy, přičemž vybavení jednoho z nich
(vnímáním nebo představou) vyvolává druhý. Např. tabule – křída, třída – škola, táta – máma,
bratr – já.
ASOCIÁLNÍ CHOVÁNÍ – závažné odchylky v chování a jednání jedince, případně skupiny
osob, odmítající sociální a etické normy a hodnoty společnosti. Jde o jednání, které nemá ještě
ráz trestné činnosti, postihuje především samotného jedince. . Spadá sem např. záškoláctví,
konzumace drog, sebepoškozování aj. Nedosahuje však úrovně antisociálního chování (viz).
ASPERGERŮV SYNDROM – je porucha autistického spektra, vyznačující se narušením v
oblasti sociální interakce, komunikace a představivosti. Stejná triáda postižení se projevuje i
při dětském autismu (viz) a atypickém autismu. Při Aspergerově syndromu je však hloubka
postižení zpravidla mírnější než při ostatních poruchách autistického spektra.
ASPIRACE – úroveň vlastního výkonu, který člověk očekává na základě předchozích
výkonů v dané situaci; souvisí se stanovením vlastních životních cílů.
ASPIRAČNÍ ÚROVEŇ – úroveň cílů, které jedinec klade sám sobě.
AUTORITA – označení výjimečnosti jedince mezi ostatními; může být vrozená nebo získaná
(moc) postavením ve společnosti, v instituci, přičemž významným znakem autority je respekt
ostatních.
AUTOKRATICKÝ STYL VÝCHOVY – také autoritativní, dominantní. Takový způsob
vedení, při kterém převažují směrem k dítěti rozkazy, hrozby, tresty. Přání a potřeby dětí
ustupují do pozadí, je jim poskytován malý prostor pro samostatnost a iniciativu. Existují i
další styly výchovy (viz).
AVERZE – nechuť, pocit nelibosti vůči někomu nebo něčemu nepříjemnému, ale také k
nějaké činnosti či chování.
AXIOLOGIE – vědní obor zabývající se problematikou hodnot (viz) a hodnotovou orientací
(viz).
13
AZYL – útočiště, útulek, ochrana pro ohrožené obyvatele z jiných zemí (např. díky
odlišnému politickému, ideovému nebo náboženskému smýšlení, případně se azyl poskytuje
osobám bez státní příslušnosti.
AZYLANT – cizí státní příslušník, který je ve své vlasti omezován z politického, rasového,
náboženského důvodu.
B
BABYBOX – mechanické zařízení, umožňující matkám odložit své narození dítě. Motivem
k takovému „fatálnímu“ rozhodnutí mohou být ekonomické, sociální, osobností, právní,
vztahové a jiné příčiny. Výhodou je, že takto odložené děti se mohou velice rychle dostat do
nových rodin a nehrozí jim další psychická a fyzická újma na zdraví. První babybox byl
zřízen 1. 5. 2005. K datu 7. 8. 2017 bylo v ČR zřízeno 71 babyboxů a do nich odloženo 158
dětí. Historicky první babyboxy nechal zřídit roku 1198 papež Inocenc III. u bran klášterů
papežského státu (Vatikán).
BARIÉRA PSYCHICKÁ – psychologická zábrana v podobě společenské normy, zvyku,
pravidla nebo na základě předchozí špatné zkušenosti; při násilném překročení této zábrany
vzniká vnitřní konflikt, který může vyústit v neurózu, stres a podobně.
BDSM – zkratka pro soubor netradičních sexuálních praktik, sestavená ze tří anglických
zkratek: B (angl. bondage – viz), D (disciplína), S/M – sadismus a masochismus (viz). Někteří
vyznavači BDSM se sdružují do komunit. V současné době můžeme hovořit o tom, že také
v České republice existuje komunita BDSM.
BEHAVIORÁLNÍ – týkající se chování, odvozující se od pozorovatelných projevů chování.
BESTIALITA – označení pro surové, nelidské, jednání, chování. „Slabším“ projevem může
být brutalita (viz).
BESTIOFILIE – viz zoofilie.
BEZDOMOVEC – osoba bez trvalého bydliště (možnosti dlouhodobého využívání přístřeší)
nebo je tzv. osobou bez přístřeší, která sice oficiálně trvalé bydliště má, ale z nějakého důvodu
jej nechce nebo nemůže užívat. Bezdomovec obvykle nemá zaměstnání a rodinu, jeho vztahy
s příbuznými jsou natolik narušené, že zcela ztratily svou funkci. Nemá téměř žádné vazby ke
společnosti a zůstává izolován na jejím okraji. Bezdomovci jsou ti lidé, kteří nejsou schopni
získat vlastní, trvalé a přiměřené obydlí, nebo si nejsou schopni takové obydlí udržet kvůli
nedostatku finančních prostředků nebo jiným sociálním bariérám. Starost o bezdomovce je
svěřena zákonem č. 108/2006 Sb. o sociálních službách obecním úřadům obcí s rozšířenou
působností.
14
BEZDOMOVECTVÍ – způsob života bezdomovce (viz) u něhož je absence vlastního,
trvalého a přiměřeného obydlí, je to pojmenování populační skupiny zahrnující jak zjevné
bezdomovce (rooflessness), tak i osoby, jejichž bydlení je neadekvátní vůči minimálním
standardům v dané kulturní oblasti (houselessness). Rozeznáváme bezdomovectví zjevné,
skryté a potenciální.
BIGAMIE – označení pro dvojí uzavření manželského svazku, tzn., že během trvání
manželství uzavře jeden z partnerů další legální vztah. V mnoha zemích, včetně naší
republiky, je bigamie posuzována jako trestný čin. Naopak v zemích s muslimskou
náboženskou tradicí je mnohoženství považováno za zákonnou formu soužití. Je důležité
odlišovat bigamii od mimomanželského vztahu. Rozhodující pro určení bigamie je právní akt
(tzn. uzavření sňatku s další osobou).
BIGAREXIE – porucha příjmu potravy, při které jedinec touží mít co nejobjemnější
muskulaturu, dodržuje striktní a specifické stravovací návyky, a to za účelem růstu svalové
hmoty. Jedinec je závislý na posilování a cvičení. Porucha se převážně týká dospívajících
chlapců.
BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ (BKB) – občanské sdružení s působností po celé České republice,
jehož posláním je naplnění tří cílů: poskytnout přímou pomoc obětem a svědkům trestných
činů, podílet se na prevenci kriminality a usilovat o zlepšení práv a postavení poškozených
v trestním řízení. BKB byl založen 4. 9. 1991 se sídlem v Praze.
BISEXUALITA – sexuální orientace na jedince opačného (heterosexuální orientace – viz) i
jedince stejného pohlaví (homosexuální orientace – viz), přičemž s oběma je jedinec schopen
prožít přibližně shodnou erotickou aktivitu. Odborníci odlišují ještě pravé bisexuály od tzv.
nepravých (dočasných) bisexuálů, kteří se orientují zpravidla na jedince stejného pohlaví v
případě omezeného výběru (např. muži v době základní vojenské služby, ve výkonu trestu,
dospívající děti ve výchovných ústavech apod.).
BIZARNOST – nevhodné, výstřední chování, neadekvátní dané situaci, může být projevem
duševní choroby.
BLAZEOVANOST – pohrdavě uhlazené, znuděné chování, bez zájmu o druhé.
BMI (body mass index) – index tělesné hmotnosti, který je vypočítán ze vzorce BMI =
hmotnost jedince v kg / druhá mocnina výšky jedince v metrech (např. BMI = 85/(1,80)2
=
26,23). Výsledek BMI je ukazatelem podváhy, normální hmotnosti, nadváhy, obezity,
morbidní obezity. K zařazení výsledku BMI do dané kategorie slouží tabulka. Výpočet BMI
může být někdy zavádějícím ukazatelem, protože nebere v potaz celkové složení těla. Znalost
BMI je součástí prevence anorexie - viz, bulimie – viz).
BONDAGE (angl. bondage – znehybnění, svazování oběti) – sexuální praktika, při které
dochází při znehybnění oběti k vlastního orgasmu,prostředkem ke znehybnění slouží
15
nejčastěji provazu, řetězy, policejní pouta, obvazový materiál, lepící páska apod. Zkratka B
(bondage) tvoří základ zkratky BDSM (viz) označující netradiční sexuální praktiky.
BOSSING (angl. boss – šéf) – šikanování (psychoteror) na pracovišti vedené ze strany
nadřízeného pracovníka. Jedná se o určitý „podtyp“ mobbingu (viz), který vyjadřuje
psychoteror vedený ze strany spolupracovníků. Konkrétní projevy mohou být např.
zlehčování (bagatelizování) pracovního výkonu, ukládání úkolů, které vedou k přetěžování
postiženého, neposkytování odpovídajících informací, urážky, výsměch (zesměšňování
v pracovním kolektivu), výtky, finanční postih a ve finální fázi podání výpovědi z pracovního
poměru. V mnoha případech takové chování může být v rozporu se zákoníkem práce, tzn., že
v takových případech lze vést soudní spor.
BRAINWASHING (vymývání mozků) – jedna z praktik používaných sektou (viz).
BRUTALITA – chování, které se projevuje surovostí, hrubostí vůči jiné osobě, případně
skupiny osob. Projevy brutálního chování můžeme vnímat jako nižší stupeň bestiality (viz).
Příkladem může být chování hooligans (viz).
BULIMIE – viz mentální bulimie.
C/Č
CALL GIRLS – označení pro kultivované a vzdělané prostitutky vlastnící byt. Klientelu
zajišťují recepční, taxikáři aj. Klient je navštíví v bytě, případně na zavolání se dostaví do
hotelu, restaurace, podniku, akci apod. Na ještě kvalitně vyšší úrovni prostituce (viz) jsou
trzv. glamour girls (viz).
CAN (Child Abuse and Neglect) – viz syndrom CAN.
CANNABIS – viz konopí.
CÍRKEV – formálně organizované společenství osob vyznávajících určité náboženství na
základě společné víry a kultu.
CÍRKEVNÍ SŇATEK – uzavření manželství před orgánem registrované církve, který je
povinen doručit protokol o uzavření manželství na matriční úřad.
CITY – psychické stavy a reakce vyznačující se prožíváním vztahů ke skutečnosti a k sobě
samému. City jsou silnější než rozumové zdůvodnění, jsou společensky a historicky
podmíněné. S city souvisí emoce (viz).
CIVILNÍ SŇATEK – viz občanský sňatek.
16
CIZOLOŽSTVÍ – mimomanželský pohlavní styk (sexuální poměr). Častěji se používá pro
takový vztah označení nevěra (viz).
COMING OUT – proces duševního vyrovnání se a sebepřijetí své homosexuální orientace,
přiznání vlastní sexuální orientace (např. veřejné přiznání k homosexuální orientaci). Opakem
je tzv. outing (viz).
CRACK – forma kokainu (viz), která je určená ke kouření. K její oblibě přispívá především
výraznější (mohutnější) efekt a také rychlejší působení drogy. Obdobně jako kokain rychle
vyvolává závislost.
CRAVING (bažení) – silný pocit (touha) k opakovanému užití nějaké psychoaktivní látky.
C S A (Child Sexual Abuse) – forma sexuálně zneužívaného dítěte. Syndrom zahrnuje
následky způsobené rozličnými formami nevhodného vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu,
aktivitě nebo chování (např. osahávání, dotyk, soulož) nebo vykořisťování cizí osobou. Velice
úzce souvisí se syndromem CAN (viz) a také s komerčním sexuálním zneužíváním dětí (např.
obchodováním s dětmi, dětskou prostitucí, dětskou pornografií apod.).
CYBERBULLYING – viz kyberšikana.
CYBERGROOMING – zneužití informačních technologií k seznámení se s cizí osobou se
záměrem sexuálního zneužití. Např. na základě nabídky k modelingu, žádá odesilatel oběť o
zaslání fotografie v podobě aktu, za účelem nabídky pomoci v umělecké kariéře apod.
Nejčastějším případem je tzv. child grooming (viz), který je orientován na cílovou skupinu
nezletilých.
CYBERSTALKING – viz kyberstalking.
CYNISMUS – pohrdání mravností, uznávanými hodnotami, často také postoj velmi
zranitelného člověka, který za cynismem skrývá právě pocity a svůj strach před citovým
zraněním.
ČAS VÁZANÝ – je takový čas, ve kterém je jedinec vázán nějakou povinností (aktivitou),
které se nemůže vyhnout, ačkoliv má relativně volný čas. Např. cesta vlakem ze školy,
zaměstnání apod. Existuje označení i pro čas polovolný (viz) a čas volný (viz).
ČAS POLOVOLNÝ – čas, který stojí na pomezí času volného a času pracovního, kdy
jedinec realizuje zájmovou aktivitu, vyžadující jistou část povinné účasti na předmětné
aktivitě. Pokud by byla daná časová aktivita je provozována pouze dobrovolně, tak by
pozbyla smyslu (např. práce na zahrádce). Druhý případem aktivit v polovolném čase jsou
takové činnosti, které přináší jedinci nějaký zpravidla hmotný prospěch. Existuje i tzv. čas
volný (viz).
ČAS VOLNÝ – zbytkový časový prostor, který vzniká mimo pracovní dobu a dobu
nezbytnou pro nabytí fyziologické aktivity (např. spánek, jídlo). Volný čas je možné využívat
17
podle vlastního uvážení pro zábavu, koníčky, sportování apod. Problematikou oddechových
(volnočasových) aktivit se zabývá obor rekreologie. Existuje i označení čas vázaný (viz) a
polovolný (viz).
D
DAV – dočasné seskupení většího počtu lidí v určitém prostoru, který umožňuje přímý
kontakt. Jedince v davu spojuje jediný, většinou časově nepříliš vzdálený cíl a navzájem
emocionální až pudové vazby (tzv. „stádnost“). Tyto vazby vedou k identifikaci jedince
s davem až k úplnému potlačení vlastní osobnosti. Chování davu se emocemi a až téměř
živočišnými instinkty a pudy. Dav není schopen kritického pozorování a hodnocení. Davovou
psychologií se koncem 19. století zabýval Gustave Le Bon (francouzský sociální psycholog,
sociolog, antropolog).
DEALER – obchodník s cennými papíry a penězi, případně s přímým prodejem zboží.
V případě prodeje drog se používá označení drogový dealer (viz).
DEFEKT SOCIÁLNÍ – neschopnost (zpravidla získaná, může být i vrozená, např. některé
sexuální deviace) jedince přijmout v plné míře společenské normy (viz) a hodnoty (viz).
DEGRADACE – v obecném chápání se jedná o pokles (např. životní úrovně), snížení,
znehodnocení, zhoršení kvality apod. např. degradace osobnosti, vojenská degradace (např.
snížení hodnosti).
DELIKT (lat. delictum – porušení) – označení pro protispolečenské jednání, které může být
v právním pojetí pojímán jako skutek soudně trestný (tzn. trestný čin – viz) nebo
administrativně trestný, tzv. přestupek (viz).
DELIKVENCE (lat. delinquere – chybovat, provinit se, páchat) – způsob jednání, kterým
dochází k porušování (nedodržování) sociálních norem chráněných právními předpisy
(zákony, nařízení). Jedná se o všechny trestné činy a přestupky včetně protispolečenských
činů, které spáchali nezletilí (tzn. delikventi – viz), kteří nejsou ještě trestně odpovědní.
Delikventi patří k cílovým skupinám vědního oboru etopedie (viz). Nadřazenějším pojmem
delikvenci je chování antisociální (viz).
DELIKVENCE DĚTSKÁ – jedná se o všechny trestné činy a přestupky včetně
protispolečenských činů, které spáchali jedinci do 15 let, kteří nejsou ještě trestně odpovědní.
DELIKVENCE JUVENILNÍ (delikvence mladistvých) – jedná se o všechny trestné činy a
přestupky včetně protispolečenských činů, které spáchali mladiství do 18 let. Nejčastějšími
případy jsou krádeže, výtržnictví, poškozování cizích věcí apod.
18
DELIKVENCE MLADISTVÝCH – viz delikvence juvenilní.
DELIKVENT – osoba, která spáchala trestný čin či přestupek, včetně protispolečenských
činů a z hlediska věku je osobou nezletilou, která není ještě trestně odpovědná. Většinou se
toto označení používá pro mladistvé provinilce do 18 let, event. mladé dospělé od 18 do 24
let.
DEMOKRATICKÝ STYL VÝCHOVY – také sociálně integrativní, sociálně integrační.
Způsob vedení, při kterém převažuje vzájemná spolupráce dospělého a dítěte, je podporována
samostatnost a iniciativa dítěte. Dospělý působí spíše osobním příkladem a povzbuzováním
než tresty a zákazy. Existují i další styly výchovy (viz).
DENIGRATION (ponižování, pomlouvání) – rozesílání (šíření) pomluv a rozličných
nepravdivých informací o oběti elektronickou formou. Záměrem útočníka je poškodit oběť
zejména v prostředí jí známých osob.
DEPISTÁŽ – cílevědomé, plánovité vyhledávání osob potřebujících pomoc. Depistáž
představuje nedílnou součást každé prevence (viz).
DEPRESE – porucha nálady vyznačující se smutkem, strachem a zpomalením psychických
funkcí. Jedná se o duševní stav, který provázejí pocity smutku, skleslosti, vnitřního napětí,
nerozhodnosti, jedinec ztrácí zájem o své okolí, o zaměstnání, o své společenské uplatnění.
Jedná-li se o chorobnou depresi, je nutná odborná léčba.
DEPRIVACE (lat. de – od, privare – zbavovat, odlučovat) – závažné neuspokojování potřeb
jedince v podobě částečné, případně úplné izolace od podnětů stimulujících vývoj.
Rozeznáváme deprivaci citovou, deprivaci psychickou a deprivaci smyslovou. Deprivace
v jakékoliv podobě způsobuje závažné poruchy v celkovém vývoji jedince.
DEPRIVANT (lat. deprivare - zprostit) – termín zavedený Františkem Koukolíkem (český
neuropatolog, který upozorňuje na nebezpečí „vlády deprivantů“) k označení člověka, který z
psychologických, biologických či sociokulturních důvodů nedosáhl lidské normality, případně
o ni přišel. Odchylky od lidské normality jsou v citové a v hodnotové oblasti výraznější než v
oblasti intelektuální (lidé bez citu a svědomí). Rozlišují se deprivanti ofenzívní a defenzivní.
Ofenzivní deprivanti, kteří vzhledem ke svému sociálnímu vykořenění usilují o samoúčelnou
moc a jsou kvůli jejímu růstu v podstatě všeho schopní. Defenzivní deprivanti se stahují do
sebe, parazitují na společnosti a snaží se manipulovat se sociálním soucitem lidí.
DETEKCE (lat. de-tegó odkrývám, odhaluji) – odhalování, odkrývání, zjišťování něčeho
skrytého.
DETENCE, DETENČNÍ ŘÍZENÍ – zdržení či zadržení. Detence v sociálních službách
znamená nedobrovolné (bez jeho souhlasu) držení klienta v zařízení sociálních služeb.
Detence ve zdravotnictví znamená držení a léčba nemocného ve zdravotnickém zařízení bez
souhlasu nemocného nebo jeho zákonného zástupce. Detence je možná pouze za podmínek,
19
které stanoví Listina základních práv a svobod a zákon o péči o zdraví lidu. Detenční řízení
představuje závažný zásah do Ústavou garantovaného práva jednotlivce na osobní svobodu
formou nedobrovolného pobytu v ústavu zdravotnické péče.
DETERMINISMUS – učení o příčinné podmíněnosti všech jevů.
DETERMINISMUS BIOLOGICKÝ – zdůrazňuje genetickou předurčenost převážné části
individuálního i sociálního chování.
DETERMINISMUS ENVIROMENTÁLNÍ – zdůrazňuje učení a socializaci jako základní
formativní vlivy ve vývoji osobnosti.
DĚTSKÁ KRIMINALITA – páchání protiprávního jednání, které je v příkrém rozporu s
obsahem trestního práva a týká se věkové kategorie dětí do 15 let. Typickým znakem je
skupinovost, malá připravenost, jde o činy páchané převážně spontánně. Nežádoucí aktivity
těchto jedinců či skupin jsou směřovány převážně proti majetku, jde i o nežádoucí jednání ve
spojení s drogovou závislostí, méně často se jedná o násilné činy. Používá se také označení
predelikvence, prekriminalita.
DĚTSKÁ PROSTITUCE – prostituce (viz), jejímž předmětem se stávají dětí. Jedná se
povětšinou o děti z narušených a rozvrácených rodin, chovance z výchovných ústavů na
útěku apod. Povětšinou se jedná o prostituci za účelem obstarávání si prostředků na obživu.
Mnohem závažnější je zneužívání dětí k prostituci ze strany organizovaných pasáků (viz),
případně skupin, přičemž se k často k vydírání zneužívá drogové závislosti.
DĚTSKÝ DOMOV – školské internátní zařízení pro výkon ústavní výchovy dětí a mládeže
bez vážných poruch chování obou pohlaví ve věku od 3 do 18 let, popřípadě do ukončení
přípravy na povolání. Nejdéle však do 26 let věku. Zajišťuje výchovnou, hmotnou a sociální
péči o děti a mládež s normálním duševním vývojem, které nemohou být vychovávány ve
vlastní rodině, ani nemohou být osvojeny a nejsou umístěny v jiné formě náhradní rodinné
péče (viz). Do dětského domova se rovněž umísťují nezletilé matky spolu s jejich dětmi. Ve
vztahu k dětem plní dětský domov zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. Tyto děti
se vzdělávají ve školách, které nejsou součástí dětského domova.
DĚTSKÝ DOMOV SE ŠKOLOU – internátní zařízení pro děti a nezletilé matky s jejich
dětmi s nařízenou ústavní výchovou, které mají závažné poruchy chování nebo s uloženou
ochrannou výchovou. Dětský domov se školou nahradil dříve používané názvy dětský
výchovný ústav a zvláštní škola internátní. Pečuje zpravidla o děti od 6 let do ukončení
povinné školní docházky. Do dětského domova se školou mohou být umísťovány děti
zpravidla od 6 let do ukončení povinné školní docházky. Nejdéle však do 26 let věku.
DEVIACE SEXUÁLNÍ – sexuální úchylka, perverze (viz) – označení určité sexuální
zvrácenosti v pudovém a citovém životě. Deviace může být způsobena kvalitativní poruchou
sexuální orientace, a to:
20
1) volbou objektu sexuálního zájmu (např. pedofilie – viz, gerontofilie – viz, fetišismus –
viz),
2) odchylkou v sexuálním chování (např. masochismus – viz, sadismus – viz,
exhibicionismus – viz),
3) změnou sexuální identifikace (např. homosexualismus – viz, transsexualismus – viz,
transvestitismus – viz).
DEVIACE SOCIÁLNÍ – označení pro odchylky od očekávaného standardizovaného a
institucionalizovaného jednání (označuje se jako konformní), které jsou předepisovány
akceptovanou normou danou společností, institucí, společenskou skupinou apod. V praxi to
znamená takové chování, jež se odchyluje od normy. Na druhé straně však nemusí být každé
takové chování, které se odchyluje od jednání a chování většiny společnosti, společensky
závadné.
DEVIANTNÍ CHOVÁNÍ – chování jedince porušujícího společenské normy. Dělíme je na
asociální (viz), disociální (viz), antisociální (viz), delikventní a kriminální. Disociální chování
je časově omezené, pohybuje se na hranici normy, bývá typické pro věkovou kategorii dětí.
Asociální chování je časově omezené, pohybuje se na hranici normy, většinou je odstranitelné
pedagogickými prostředky, bývá typické pro věkovou kategorii dětí. Antisociální chování je
chování jedince či skupin namířené proti dané společnosti, jejím normám a zvyklostem.
DIAGNOSTIKA ŠKOLNÍ TŘÍDY – jejím prostřednictvím zjišťujeme různé aspekty života
ve třídě. Cílem bývá zjištění aktuálního stavu, potřeb žáků i jejich potíží. Bývají zjišťovány i
silné stránky, na nichž lze budovat další spolupráci se třídou. Používané diagnostické metody
jsou využívány pro zjištění struktury sociální sítě v rámci školní třídy, k popisu
interpersonálních vztahů ve skupině, k měření klimatu ve třídě, ve škole apod.
DIAGNOSTICKÝ ÚSTAV – výchovné internátní, koedukované, zařízení pro děti za účelem
komplexního vyšetření. Diagnostické ústavy představují ústavní formu náhradní výchovné
péče (viz). Do diagnostického ústavu jsou přijímány děti, způsobující výchovné potíže, děti,
jejichž mravní vývoj je opožděn, děti s opožděným duševním vývojem a děti, které byly na
útěku zadrženy policií. Do ústavu se umisťují děti, kterým soud nařídil ústavní výchovu (viz)
nebo uložil ochrannou výchovu (viz), případně o jejich umístění rozhodl příslušný úřad, nebo
o zařazení požádali sami rodiče či jiný zákonný zástupce. Pobyt v diagnostickém ústavu
zpravidla nepřesahuje osm týdnů. Diagnostické ústavy jsou v ČR rozděleny podle věku na
dětské diagnostické ústavy a diagnostické ústavy pro mládež. Diagnostické ústavy pro mládež
se dále dělí podle pohlaví na diagnostické ústavy pro dívky a pro chlapce.
DIAGNÓZA (řeč. gnosis – poznání, rozlišení, vyšetření) – určování a klasifikace
nežádoucího stavu (např. nemoci). Vychází ze základních příznaků a prostřednictvím
rozličných metod hledá příčinu.
DIFERENCIACE – rozlišení, odlišení.
DISKRIMINACE – forma omezování (někdy i odnětí) občanských práv určité skupině
občanů. Zpravidla se jedná o znevýhodnění ve společenských a ekonomických vztazích na
21
základě vytváření nerovných vztahů. V praxi se může diskriminace týkat např. Romů,
svobodných matek, žen apod. Rozeznáváme diskriminaci přímou (viz) a diskriminaci
nepřímou (viz).
DISKRIMINACE NEPŘÍMÁ – druh jednání, který spočívá zdánlivě v takovém jednání,
které nebudí dojem diskriminace. Typickou oblastí, kde se lze s nepřímou diskriminací setkat
je pracovní trh. Jedinec, který jedná diskriminačně nepřímo, vzbuzuje dojem, že pro všechny
jsou podmínky pro přijetí do zaměstnání stejné. Záměrně však jsou nastaveny tak, aby je
určitá skupina obyvatel nemohla splnit, a to i přesto, že jsou nastavené podmínky naprosto
irelevantní pro daný druh práce. Např. zaměstnavatel nechce zaměstnat nikoho z romské
populace, záměrně tedy vyžaduje na pozici uklízečky osobu, která má maturitu. Předpokládá
tedy, že romská populace nedosáhla stanoveného stupně vzdělání. Dalším druhem
diskriminace je diskriminace přímá (viz).
DISKRIMINACE PŘÍMÁ – druh jednání, při kterém s jedincem (či skupinou jedinců)
zacházíme odlišným způsobem než s ostatními. Zpravidla je znám důvod diskriminace (rasa,
pohlaví, věk, náboženské vyznání aj.). Dalším druhem diskriminace je diskriminace nepřímá
(viz).
DISOCIÁLNÍ CHOVÁNÍ – nespolečenské a nepřiměřené chování, které lze zvládnout
odpovídajícími pedagogickými přístupy. Disociální chování představuje jeden ze stupňů
deviantního chování (viz), které je časově omezené a pohybuje se na hranici normy, většinou
je odstranitelné pedagogickými prostředky, bývá typické pro věkovou kategorii dětí.
DISOCIÁLNÍ PORUCHA OSOBNOSTI – jedná se o závažnou poruchu osobnosti, jejíž
projevy zaznamenává blízké, ale i širší okolí osoby, která onou poruchou trpí. Jedná se o
osoby, které do jisté míry ostatní jedince společnosti chápou jako věci. Jednají afektovaně,
bezohledně, nejsou schopni sebeovládat se dle platných norem. Jejich jednání, které vede
např. k výkonu trestu odnětí svobody, nevede k jejich poučení. Prožívají v podstatě pouze
přítomnost.
DISTANCE – odstup od něčeho, někoho; v sociálních vazbách se jedná o zdrženlivost např.
vůči některým příslušníkům jiných národů a ras, nebo vůči nadřízenému, podřízenému a
podobně.
DÍTĚ – každá lidská bytost mladší 18 let, není-li jinak věk dospělosti (zletilosti) upraven
zákonem příslušné země. Definice vychází z Úmluvy o právech dítěte (1989) schválené
Valným shromážděním OSN. V právním prostředí rozeznáváme ještě termín nezletilý (viz).
DIURETIKA – syntetická látka umožňující zvýšené vylučování moči. Diuretika zařazujeme
mezi doping (viz). Uplatňuje se v oblasti sportu, kde se jednotlivci začleňují do jednotlivých
kategorií podle váhy.
DIVÁCKÉ NÁSILÍ – většinou charakterizuje násilné nebo nebezpečné chování diváků v
souvislosti se sportovními zápasy. Odehrává se na stadionech, v jejich bezprostředním okolí
nebo na trasách přesunu fanoušků, je obvykle plánováno, má opakovaný či manifestační
22
charakter a je realizováno relativně ohraničenou skupinou osob s přináležitostí k určitému
klubu či týmu. Kromě vlastního násilí zahrnuje rovněž další formy rizikového chování, jako
jsou rasistické urážky, používání extremistické symboliky či chování ohrožující bezpečnost
dalších diváků, hráčů a rozhodčích.
DLOUHODOBÁ NEMOC – stav, který vyřazuje dítě na delší čas ze života školy (3 týdny a
více). Přináší s sebou pokles školní výkonnosti dítěte v důsledku oslabeného fyzického zdraví.
Může představovat i narušení sociálních vazeb v kolektivu vrstevníků a edukační komplikace.
DOBROVOLNICTVÍ – svobodně zvolená činnost konaná ve prospěch druhého, bez nároku
na odměnu. Dobrovolník (viz) dává část svého času, energie a schopností ve prospěch
činností, které jsou časově i obsahově vymezeny. Dobrovolnictví chápeme obvykle v těchto
formách: sousedská výpomoc, dobrovolnictví vzájemně prospěšné, dobrovolnictví veřejně
prospěšné. Častý typ dobrovolnictví představují neziskové organizace.
DOBROVOLNÍK – osoba, která dobrovolně, bez nároků na finanční odměnu apod.
vykonává veřejně prospěšnou činnost.
DOGMATIK – jedinec ulpívající na svých přesvědčeních, názorech apod. Vyznačuje se tím,
že velmi obtížně přijímá nějaké změny.
DOMÁCÍ NÁSILÍ (domestic violence) – opakované, dlouhodobé a stupňující se násilí, které
páchají dospělí nebo mladiství na svých blízkých a které vychází ze zneužití postavení
v prostředí rodiny, projevující se zneužíváním partnera. Rozeznáváme několik druhů násilí v
rodině: fyzické, psychické, ekonomické, sociální a sexuální. V praxi se zpravidla jedná o
kombinaci několika podob. Statistiky uvádějí, že v roli agresora vystupují z 98 % muži.
K rizikovým faktorům můžeme zařadit sociální izolaci, péče o dítě (děti), mateřská dovolená,
finanční závislost, větší věkový rozdíl, zdravotní postižení apod.
DOMÁCÍ VĚZENÍ – alternativní trest, který spočívá v povinnosti odsouzeného zdržovat se
po dobu trestu v soudem nařízeném místě. Po trestu odnětí svobody se jedná o druhý
nejpřísnější trest, který je uveden v Trestním zákoníku (od roku 2010).
DOMÁCNOST – tvoří ve smyslu občanského zákoníku lidé, kteří spolu trvale žijí a společně
hradí náklady na své potřeby. Vymezení pojmu domácnost má význam především pro
stanovení okruhu osob, které žily se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho
smrtí ve společné domácnosti a jež z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost a jež
proto přicházejí v úvahu jako jeho zákonní dědici v druhé a třetí dědické skupině. Společná
domácnost má rovněž význam i při přechodu osobního užívání bytu v důsledku smrti
uživatele bytu.
DOMINANCE – tendence osoby vést ostatní jedince, ovládat je, přikazovat jim apod.
DOMOV MLÁDEŽE – mimoškolní internátní výchovné zařízení pro žáky denního studia
středních škol a učilišť. Zajišťuje výchovnou péči, ubytování a stravování.
23
DONUCENÍ – přímé násilí nebo pohrůžka násilím, zneužití omylu, závislosti, tísně nebo lsti,
zvláště pak při obchodu s lidmi (zejména mladých dívek a žen).
DOPING – zneužívání farmakodynamicky významných látek za účelem zvýšení fyzického
výkonu (v oblasti sportu) nebo duševního výkonu (např. bdělosti, při učení). Spojení dopingu
se sportem je ovšem jen zúžené vnímání. Do skupiny dopingových látek patří stimulancia
(viz), narkotika (viz), anabolika (viz) a diuretika (viz).
DOVEDNOST – učením získaná dispozice ke správnému, rychlému a úspornému
vykonávání určité činnosti vhodnou metodou; nejčastěji se dělí na dovednosti intelektové,
senzomotorické a motorické.
DROGA – psychotropní látka s dráždivým (omamujícím) účinkem, která je zneužívána
k ovlivňování organismu, a to jednu funkci nebo celý systém (např. ke změně duševního stavu
– nálady, prožívání stavu bdělosti či útlumu, chování apod.). Podle definice Světové
zdravotnické organizace z roku 1969 je drogou “jakákoliv substance, která když je vpravena
do živého organismu, může změnit jednu nebo více jeho funkcí”. V odborné terminologii jsou
od roku 1971 drogy označovány jako “omamné a psychotropní látky (OPL)”. Dnes v sobě
pojem “droga” zahrnuje více významů. V některých zemích je za drogu pokládáno každé
léčivo. V přeneseném smyslu se pojmem droga označuje jakákoliv omamná látka, ať již
přírodní nebo syntetická, která se používá k jiným účelům než k léčení. Opakovaná
konzumace drogy vede k toxikomanii (viz). Abychom mohli označit látku za drogu, musí
splňovat následující náležitosti: musí být více či méně toxická (jedovatá), musí být návyková
nebo potencionálně návyková, přičemž návyk vzniká opakovaným užíváním a v neposlední
řadě musí být „známá“ (tzn. být v povědomí širokému okruhu potencionálních uživatelů) a
finančně dostupná. V širším pojetí se může drogou stát i určitá činnost (např. sport, práce
apod.).
DROGOVÁ (LÁTKOVÁ) ZÁVISLOST – chorobný psychický nebo fyzický stav
vyplývající ze vzájemného působení mezi živým organismem a drogou. Bývá spojena s
tendencí zvyšovat dávky. Stav absence drogy (viz), který vyvolává fyzické nebo psychické
obtíže. Termín drogová závislost nahradil starší označení, jako např. toxikomanie či
narkomanie. Pojem byl zaveden na základě doporučení Světové zdravotnické organizace
(WHO) v roce 1963 jako společný pro drogovou závislost a alkoholismus.
DROGOVÝ DEALER – prodejce drog. Jedná se o trestnou činnost.
DRUH – osoba mužského pohlaví, která žije ve společné domácnosti s družkou (viz),
přičemž společné soužití je velice podobné manželství (viz). Nevzniká však mezi nimi
společné jmění manželů ani vzájemná vyživovací povinnost. V případě narození dítěte
v takovém vztahu se otcovství určuje buď souhlasným prohlášením rodičů, nebo rozhodnutím
soudu. Druh nebo družka mohou vzhledem ke svému soužití splňovat podmínky, které zákon
obecně stanoví pro nabytí nějakého práva. Tak se např. družka může stát uživatelem bytu po
zemřelém druhovi, jestliže nemá vlastní byt a jestliže s ním žila ve společné domácnosti
24
aspoň rok před jeho smrtí a o tuto domácnost pečovala, anebo byla na zemřelém druhovi
odkázána výživou. Za těchto podmínek se též může stát jeho zákonným dědicem.
DRUŽKA – osoba ženského pohlaví, která žije ve společné domácnosti s druhem (viz),
přičemž společné soužití je velice podobné manželství (viz). Nevzniká však mezi nimi
společné jmění manželů, ani vzájemná vyživovací povinnost. V případě narození dítěte
v takovém vztahu se otcovství určuje buď souhlasným prohlášením rodičů, nebo rozhodnutím
soudu. Druh nebo družka mohou vzhledem ke svému soužití splňovat podmínky, které zákon
obecně stanoví pro nabytí nějakého práva. Tak se např. družka může stát uživatelem bytu po
zemřelém druhovi, jestliže nemá vlastní byt a jestliže s ním žila ve společné domácnosti
aspoň rok před jeho smrtí a o tuto domácnost pečovala, anebo byla na zemřelém druhovi
odkázána výživou. Za těchto podmínek se též může stát jeho zákonným dědicem.
DŮM NA PŮLI CESTY – jedna ze sociálních služeb (zákon č. 108/2006 Sb.) a je primárně
určen pro mladé dospělé odcházející po dosažení plnoletosti ze zařízení ústavní nebo
ochranné výchovy. Klienti si hradí nájem, náklady na stravu a za asistence sociálních
pracovníků si hledají pracovní uplatnění i vlastní bydlení, účastní se různých sociálních
programů.
DUŠEVNÍ HYGIENA – zabývá se rozvojem a podporou duševního zdraví, prevencí
duševních poruch a nemocí. Přispívá k odstranění stresové zátěže v životě.
DYSFUNKCE – porucha funkce. Jedná-li se o úplnou ztrátu, pak se užívá označení afunkce
(viz).
DYSGRAFIE – specifická vývojová porucha, případně získaná neschopnost zvládnutí psaní.
DYSKALKULIE – specifická vývojová porucha, případně získaná specifická snížená
schopnost matematických úkonů.
DYSLEXIE – specifická vývojová porucha, případně získaná neschopnost částečného čtení
nebo úplné neschopnosti číst (alexie).
DYSMÚZIE – specifická vývojová porucha postihující schopnosti vnímání a reprodukce
hudby.
DYSORTOGRAFIE – specifická vývojová porucha pravopisu.
DYSPINXIE – specifická vývojová porucha kreslení.
DYSPRAXIE – specifická vývojová porucha obratnosti.
25
E
EAN (Elder Abuse and Neglect) – viz Syndrom EAN.
EFEKTIVNÍ RODIČOVSTVÍ – metoda, předkládající rozdíly mezi správnými a
nesprávnými postupy při výchově dětí. Počátky spadají do 60. let minulého století v USA. Do
České republiky se dostala v roce 2005, kdy začal probíhat kurz efektivního rodičovství.
Cílem kurzu je pomoc rodičům při získání, znalostí, dovedností a schopností k vytvoření
pevných e efektivních vztahů v rodině.
EGO – označení pro Já; zahrnuje individuální prožitky a zkušenosti; projevuje se podle
psychoanalýzy ve třech rovinách: dítě, rodič, dospělý – které se promítají do chování a
komunikace mezi lidmi (viz egoismus, egocentrismus).
EGOISMUS (egocentrismus) – sobectví, uplatňování především svých zájmů bez ohledu na
druhé osoby, ať cizí nebo blízké (viz ego, egocentrismus). Opakem egoismu je altruismus
(viz).
ELITA – (lat. eligere = vybírat, vyvolit) je v současnosti nazývána kategorie osob, resp.
malá společenská skupina, jejíž členové zaujímají v určitém společenství vysoké pozice.
Příslušníci elity se mohou pocházet z různých typů sociálních uskupení, z různých
sociálních skupin např. politických, profesních (např. z vědeckých, obchodních, bankovních
a.), ale i z armádních a církevních kruhů. Příslušníci elity mají snadnější přístup k podílu na
moci, ke kumulaci majetku, ke vzdělání atd. Mohou se stat menšinou, která může nejen
pozitivně, ale i negativně ovlivňovat např. dodržování sociálních norem, vzory
chování aj.
EKOLOGICKÁ VÝCHOVA – výchova cíleně zaměřena na ochranu a rozvoj poznání o
životním prostředí, na formování vztahu k přírodě, chování v přírodě a k přírodnímu prostředí
a vedení harmonického vztahu člověk – člověk a člověk – příroda.
EKOLOGIE – věda, která se zabývá vztahem organismu a prostředí a vztahem mezi
organismy navzájem. V širším pojetí je ekologie chápána jako ochrana životního prostředí.
EKONOMICKÉ NÁSILÍ – jeden z druhů domácího násilí (viz), které zahrnuje zamezení
možnosti oběti disponovat finančními prostředky, a to i vlastními. Dá se reálně předpokládat,
že v současných společenských a ekonomických podmínkách může narůstat a v kombinaci
s dalšími druhy domácího násilí prohlubovat krizi mezi partnery.
ELDER SPEAK – specifická (ale negativní) forma komunikace mladého jedince se seniorem
(viz senior) kdy je při komunikace se seniorem využíváno zdrobnělin, familiárního oslovení
apod., čímž je celkově senior degradován do pozice nekompetentního dítěte.
26
EMANCIPACE – snaha o zrovnoprávnění, v konkrétním případě pak zrovnoprávnění žen a
mužů. Ještě v nedávné minulosti se jednalo o zrovnoprávnění v oblasti vzdělávání, postavení
žen na veřejnosti, volební právo apod.
EMIGRACE – vystěhování jedince do jiného státu. Jde o opak imigrace (viz).
EMOCE – pojem související s city; je to nejjednodušší zážitek spojený s uspokojováním
nebo neuspokojováním základních potřeb. Emoce velmi podporují výkonnost člověka, který
je dovede, na rozdíl od zvířat, ovládat.
EMPATIE – schopnost se vcítit do situace, myšlenek, pocitů, prožitků, chování, jednání jiné
osoby, porozumět jim a pochopit je. Jedná se o základní předpoklad pro asertivní komunikaci.
Výsledkem empatie je velmi blízké až identické prožívání situace s jiným člověkem. Patří
mezi významné fenomény komunikace mezi lidmi a je i základem pro vzájemné pochopení
pedagoga a jeho svěřence. Rozlišujeme její složky: 1) kognitivní (poznávací), která pomáhá
nejen racionálně vysvětlit jednání a chování druhého člověka, ale umožňuje do jisté míry i
předvídat jak se člověk zachová v modelově podobných situacích. 2) Citovou, která umožňuje
nejen emocionální reakci na city druhého, ale i vycítění toho, do jaké míry je určitá situace
pro druhou osobu příjemná nebo nepříjemná. Předpokládá se, že mezi oběma složkami
existuje velmi úzká vazba.
ENKULTURACE – část socializačního procesu, prostřednictvím kterého si jedinec
v průběhu života osvojuje kulturu (viz) dané společnosti. Jde o vědomé nebo nevědomé
vrůstání (integraci) jedince do kulturního seskupení, jde o proces, kdy si příslušník určité
kultury po celý život osvojuje soustavu hodnot, sociálních norem a dalších kulturních prvků,
vytvářených v rámci sociálních skupin a podskupin i větších seskupení, jakými mohou být
např. Národ, společnost, komunita, rodina apod. Zvláštní postavení zaujímá v oblasti
multikulturní výchovy (viz). Jedním z mnoha příkladů jsou případy tzv. vlčích dětí, které se
rozvíjely mimo lidskou společnost.
ENVIROMENTÁLNÍ (angl. enviroment, fr. environnement – prostředí) – výchova sledující
odpovědnost za zachování životního prostředí.
EROSENKY – decentní označení pro prostitutky (viz) pracujících v nevěstincích, erotických
salonech, Night klubech aj. Vedle vysokého rizika šíření pohlavně přenosných nemocí, se
často zákazníci stávají předmětem pozdějšího vydírání, neboť často bývají sexuální hrátky
tajně nahrávány.
EROTIKA – všechny kulturní projevy, které mají vztah k sexualitě. Jedná se o vyjádření
smyslnosti například prostřednictvím literatury (erotické romány, povídky, poezie - k
autorům, kteří věnovali pozornost této oblasti, patřili například Guy de Maupassant, O. Wilde,
z našich pak V. Nezval, V. Páral aj.), výtvarných děl (umělecké akty, sochy), hudby, virtuální
reality apod. V poslední době se k šíření erotiky využívá i počítačové techniky (internet).
Kulturní a kultivovaný projev je rozhodující pro odlišení erotiky od pornografie. V průběhu
27
historie se názor na erotiku měnil, ale v každém případě je třeba konstatovat, že erotika
provázela člověka od počátku lidstva.
EROTOGRAFOMANIE – deviace v aktivitě, která spočívá v psaní, zpravidla anonymních,
dopisů neznámým osobám s erotickým (někdy až pornografickým) obsahem. Pisatele
vzrušuje představa o prožitcích čtenáře, zpravidla ženy.
ESPAD (Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách) – celoevropská studie, která se
v pravidelných časových cyklech zaměřuje na prevalenci kouření, konzumace alkoholu a
nelegálních drog u věkové kategorie 16tileté mládeže.
ESTETIKA (řec. aisthetikos – vnímavost, cit pro krásu) – jedná se o jednu z filozofických
disciplín, která se zabývá krásnem a jeho působením na člověka, dále pak lidským vnímáním
a subjektivních pocitů z uměleckých a přírodních výtvorů. Estetikou se zabývali známí
filozofové, jako např. Platón, Aristoteles, Kant aj. Estetika představuje základní pojem pro
estetickou výchovu.
ETICKÝ KODEX – psaná podoba (písemný dokument), který obsahuje v různé míře etické
principy, pravidla, principy profesní praxe, charakteristiku profesionála stanovená pro
jednotlivé organizace a profese. Např. pro lékaře platí tzv. Hippokratova přísaha. V některých
organizacích může být porušení konkrétního etického kodexu předmětem rozvázání
pracovního poměru.
ETIKA – věda o mravnosti, resp. morálce člověka, morálním vědomí, svědomí a jednání;
etické jednání je postaveno na vzájemné úctě člověka k člověku, jeho mravním hodnotám.
Etika je jednou z disciplín praktické filozofie, zkoumá morálně důležitá jednání a sociální
normy, úzce souvisí se společenskou kulturou, zabývá se nejen lidským charakterem, ale i
zvyky dané společnosti. Předmětem etiky jsou etické postoje a jejich příčiny, včetně etických
principů. Zahrnuje všechny humanistické hodnoty, které se vyvíjely během staletí lidského
soužití. Etika se odvozuje od étosu (viz). Pro některé organice, případně profese, jsou
vypracovány etické kodexy (viz).
ETOPEDIE (řec. éthos – mrav, paideia – výchova) – multidisciplinární obor, který je
součástí speciální pedagogiky, zabývající se výchovou, převýchovou (reedukace),
vzděláváním a vědeckým zkoumáním osob s poruchou chování. Dříve byla etopedie nedílnou
součástí psychopedie.
ÉTOS – soubor mravních hodnot, norem, principů, ideálů působících jako silný svobodný
hnací motiv chování a jednání jedince či sociální skupiny.
ETNICITA – souhrn kulturních, rasových, jazykových a územních znaků, prostřednictvím
nichž se vymezuje etnikum (viz) a odlišuje od jiných etnik.
ETNIKUM (řec. ethnos – kmen, rasa, národ) – skupina osob, které mají společný rasový
původ, společný jazyk a mají i společnou kulturu. Etnikum bývá vymezeno etnicitou (viz),
což je označení pro soustavu znaků a vztahů.
28
ETNICKÁ MENŠINA – skupina obyvatel státu, která se svými tradicemi, zvyklostmi,
jazykem, případně i tělesnými znaky svých příslušníků liší od většinové společnosti tohoto
státu; naše legislativa pracuje s pojmem národnostní menšina a národnostní skupina; ve
stejném významu se používá etnikum (viz).
ETNICKÁ SKUPINA – v širším vymezení zahrnuje konkrétní etnika, které mají podobu
národů, národností, kmenů apod. V užším významu jde o etnické společenství, které ve svém
vývoji neprošlo nejvyšším stádiem vytváření národa, tedy národotvornými procesy
(politickými, společenskými, kulturními), které vedly k vytvoření národních států.
EUFORIE – radostná, povznášející nálada buď přiměřená u normální osobnosti nebo
vyvolaná drogou či chorobou.
EXEKUCE – způsob vymáhání penz od dlužníka pro věřitele. Realizaci exekucí provádějí
exekutoři (viz), a to na základě předchozího pověření soudu. V případě nezaplacení
pohledávky může exekutor zabavit majetek a v dražbě jej prodat za účelem zaplacení
závazků. Současně si ponechává odměnu za daný exekuční úkon.
EXEKUTOR – osoba uskutečňující z rozhodnutí soudu exekuci (viz).
EXHIBICIONISMUS – nejčastěji zastoupená deviace (viz), která postihuje převážně
mužskou část populace. Při této úchylce se objekt (ve většině případů právě muž) vzrušuje a
následovně se ukájí při obnažování a zdůrazňování vlastních genitálních partií na veřejných
místech. Statistiky uvádějí, že 65 % žen se v průběhu života alespoň jedenkráte "setkají" s
exhibicionistou. Exhibicionista se nejčastěji zaměřuje na heterosexuální jedince (tzn., že
muži odhalují penis, případně onanují před zraky žen). Předvádění se před homosexuálními
partnery je poměrně vzácné. Mnohem vzácnější je exhibicionismus žen. U exhibicionismu
rozeznáváme několik druhů, jako např. flashing (odhalování prsou u žen nebo hlazení
genitálií u mužů), mooming (ukazování hýždí stahováním kalhot, někdy se může jednat o
vyjádření názoru, postoje, humorného projevu apod.), anasyrma (zvedání sukně za účelem
odhalení genitálií) aj.
EXODUS – hromadná migrace (viz). V historii se jednalo např. o exodus Židů z Egypta.
EXPRESE – výraz, výrazovost, vyjádření.
EXTÁZE – silný citový stav, vzrušení mysli, které může být tvůrčí, kdy jedinec nevnímá
okolí a prožívá psychické blaho. Stav může být způsobem drogou shodného názvu.
EXTÁZE (droga) – uměle připravená droga (podle chemického složení se užívá označení
MDMA, Ecstasy, EXT), patřící mezi amfetaminy. Droga má značné stimulační účinky,
zejména v oblasti fyzické aktivity, což ve svých důsledcích může vést k celkovému kolapsu
organismu. Účinek spadá na pomezí stimulancií a halucinogenů. Velmi nebezpečná je
kombinace s jinými drogami či léky. Extáze patří mezi typické drogy taneční scény.
29
EXTREMISMUS (lat. extremus – nejvzdálenější, nejkrajnější) – vyhraněné ideologické
postoje skupiny (výjimečně jedince), která neuznává a nerespektuje základní etické, právní a
celospolečensky respektovaná pravidla. Nejčastěji se v praxi projevuje verbální nebo fyzickou
agresivitou. Extremismus rozlišujeme: politický, náboženský, ekologický a národnostní.
Politický extremismus se dělí na levicový (prosazování marxisticko–leninské ideologie) a
pravicový (zahrnuje neonacismus a další rasistická hnutí). Extremismus je zapotřebí odlišovat
od tzv. radikalismu (viz). K představitelům levicového extremismu v České republice se
zařazuje např. Strana československých komunistů, Svaz mladých komunistů
Československa, Česká anarchistická federace, Antifašistická akce. K představitelům
pravicového extremismu v České republice se zařazuje např. hnutí Skinheads, Národní odpor,
Bohemia Hammer Skinheads, Vlastenecká fronta.
EXUSER – označení pro uživatele návykové látky, který prošel léčbou a v současné době
vystupuje v roli lektora. Využití takových osob v praxi nese vedle atraktivnosti (prezentace
vlastních zkušeností) také nebezpečí kontraproduktivního výchovného dopadu.
F
FACEBOOK – společenský webový systém, tzv. sociální síť (viz), který přispívá ke
komunikaci mezi jednotlivými uživateli (jedinci, skupinami, firmami apod.).
FACILITACE – ulehčení, usnadnění. V mezilidských vztazích ulehčuje komunikaci např.
tím, že osoba napodobuje to, co dělá druhá osoba, soutěží s ní atd., čímž se zvyšuje aktivita a
výkonnost, případně sociální prestiž.
FAIR PLAY – způsob chování, při kterém se dodržují dohodnutá a jasně vymezená pravidla,
přičemž jednotlivec či skupina nevyužije nespravedlivé výhody vůči ostatním. Jedná se o
rovné příležitosti, šetrné chování, respekt k soupeři a uznání druhých. Zvláštním prostředím
pro uplatnění fair play je oblast sport, ale také i při výuce ve škole, politickém klání atd.
FAS – Fetální alkoholový syndrom (viz).
FETÁLNÍ ALKOHOLOVÝ SYNDROM (FAS) – je vrozenou vadou kombinující tělesné i
mentální vady, které vznikly v průběhu těhotenství nadměrnou konzumací těhotné matky.
Takto narozené dítě má nenávratně poškozenou centrální nervovou soustavu – určitý stupeň
mentální retardace. Jedná se však i poruchy chování či poruchy kognice. U dítěte s fetálním
alkoholovým syndrom dochází rovněž k viditelnému poškození, které je rozpoznatelné v jeho
obličeji.
FEMALISMUS (angl. female – ženskost, samice) – ženské hnutí (vzniklo v USA), založená
na prezentaci racionálních argumentů sloužících ženám uvědomění si své přirozené odlišnosti.
Pozornost je věnována klitorisu, G-bodu, teoriím Sigmunda Freuda, zvláště pak o závisti žen
30
ve vztahu k mužnému penisu. Femalistky považují úd za zbytečnou trubici k přemísťování
moči a ejakulátu. Obdobně za pozornost stojí tvrzení, že spokojený sexuální život není stavěn
na prožití orgasmu, stejně tak propagace kouření marihuany, která usnadňuje a zlepšujíc
prožívání ženského orgasmu aj. K představitelkám hnutí patří publicistka Natalie Angierová.
FEMINISMUS – společensko-politické (ideologické) hnutí, které reflektuje rovnoprávné
společenské, politické a ekonomické postavení žen ve společnosti. Odlišovat od souvisejících
pojmů gender (viz) a sexismus (viz).
FENOTYP – soubor znaků a vlastností, které můžeme u jedince pozorovat, a to v určitém
vývojovém stádiu. Jedná se o výsledek vzájemného působení genotypu (viz), prostředí a
výchovy (viz).
FETIŠISMUS – sexuální deviace (viz) spočívající v objektu sexuálního vzrušení, kdy je
rozhodující erotická fixace na určitý předmět, symbolizující vlastní sexuální touhy. Může se
např. jednat o část oblečení (kalhotky, boty, další části dámského oblečení) nebo o nějakou
věc, která nepřímo souvisí s erotickým objektem, např. guma, kožešina, igelitové předměty aj.
V přítomnosti fetiše pak jedinci zpravidla onanují s cílem uspokojit vlastní sexuální potřebu.
Do skupiny sexuálního fetišismu zařazujeme i orientaci na zvířata (zoofilie – viz), případně na
mrtvoly (nekrofilie) aj. Fetišisté se ve snaze získat předmět svého sexuálního uspokojení
mohou snadno dostat do konfliktu se zákonem (např. se mohou dopouštět krádeže).
FIKCE – neuskutečněná představa, ale také mylný názor, např. na vlastní osobu, na svou moc
apod.
FILANTROPIE – laické označení pro lidumilství, což znamená humanisticky motivovanou
dobročinnost. Jedná se o činnost jednotlivce či skupiny jednotlivců, kteří provozují, organizují
a jinak zajišťují realizaci nejrůznějších prospěšných aktivit, kterým věnují především svůj čas
nebo finance, a to bez ohledu na svůj prospěch.
FITNESS – zdůraznění významné úlohy rozličných pohybových aktivit pro udržení a
zlepšení celkové tělesné zdatnosti člověka. Významným způsobem přispívá k jeho zdraví.
Fitness tvoří součást wellness (viz).
FLAMER – pachatel flamingu (viz).
FLAMING – jedná se o hostilní jednání v internetovém prostředí (např. blogy, diskuzní fóra
apod.), kdy jedinec či skupina jedinců záměrně „útočí“ (uráží) jedince či jinou skupinu.
Anonymita (i když někdy zdánlivá) vede útočníka (flamera) ke gradaci urážek a útoků.
FLASHBACK – slangový výraz pro krátkodobý návrat psychotického prožitku z nedávné
minulosti, který byl navozen užitím psychoaktivní látky, zpravidla drogy (marihuana, pervitin,
halucinogeny). Flashback může nastat zpětně i za 2 roky.
31
FLASHING – druh exhibicionismu, při kterém dochází k odhalování prsou u žen nebo
hlazení genitálií u mužů. K dalším druhům exhibicionismu patří např. anasyrma (viz),
mooning (viz).
FLEXIBILITA – pružnost, schopnost přizpůsobit se. Opakem flexibility je rigidita (viz).
FLIRT – lehký, nezávazný projev vztahu (komunikace) k druhé osobě, zpravidla opačného
pohlaví v podobě laškování, koketování, naznačování, namlouvání apod. postaven na
příslibech k další akceleraci vztahu. Podstatu flirtu tvoří rétorické, gestikulační a pohybové
náznaky (hrátky). Právě předpoklad možnosti, ne naplnění, tvoří samu podstatu flirtu. Na
druhé straně při další akceleraci flirtování může dojít k přechodu k nevěře zvláště, je-li
stávající partnerský nebo manželský vztah narušen krizí. Podle psychologů může současně
flirt posilovat sebevědomí, odstraňovat pocit osamocení, zvyšovat fyzickou i psychickou
aktivitu, potlačovat únavu, zvýšit péči o sebe sama apod.
FLOW (angl. – proudění, tok) – stav jedince, který je naprosto „ponořen“ do aktivity,
přičemž je ovlivněno jeho vnímání času. Dochází k tomu u činností, které v jedinci vzbuzují
zájem, baví ho, motivují ho, jsou pro něj dosažitelnou výzvou apod. Pojem flow se užívá v
oblasti zážitkové pedagogiky.
FOD (Fond ohrožených dětí) – je nevládní nezisková organizace zaměřená na pomoc
ohroženým (týraným, zanedbávaným, opuštěným a jinak znevýhodněným) dětem. FOD byl
založen v roce 1990 a má své republikové sídlo v Praze, má působnost na území celé republiky
a provozuje zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc – Klokánek.
FOBIE – úzkostí provázený chorobný strach z něčeho nebo z někoho (osoby, zvířete,
předmětu, jevu, situace). Strach bývá tak silný, že ovlivňuje každodenní život, např. strach z
lidí (sociální fobie). Mezi nejznámější fobie patří např. astrofobie (strach z bouřky, blesku),
arachnofobie (strach z pavouků), bacilofobie (strach z nákazy), klaustrofobie (strach
z uzavřeného prostoru) apod.
FREKVENCE – četnost výskytu.
FREUD SIGMUND (1856–1939) – zakladatel psychoanalýzy, podle které jsou potlačené
prožitky, touhy a emoce často sexuální povahy. Prostřednictvím analýzy snů se mohou jedinci
zbavit svých tíživých příznaků. Vytvořil vlastní teorii struktury osobnosti, nastínil pět stádií
sexuálního vývoje apod. Následně došlo k vyvrácení některých tezí. V každém případě jeho
teorie položila základ k psychologickému směru – freudismu (viz).
FROTÉRSTVÍ (froteurství) – lehká forma sexuální deviace, kdy k dosahování sexuálního
vzrušení dochází dotykem, případně přitlačením, otíráním se pohlavním údem apod. Frotéři
(osoby postižené frotérstvím) tak často činí v tlačenicích, v hromadných dopravních
prostředcích, při tanci, sportovní akci, koncertech atd., přičemž dosahují vyvrcholení, mnohdy
spojené s ejakulací. Objekt zájmu frotéra nemusí mít ani podezření o tom, že se stal obětí.
V tom se obsah deviace liší od tušérství (viz). Deviace postihuje většinou muže.
32
FRUSTRACE – psychický stav zklamání z toho, že se jedinci nedaří dosáhnout stanoveného
cíle pro nějaké překážky, které mohou být skutečné nebo jen v mysli jedince. Trvalá frustrace
způsobuje stres, případně depresi, ale zvyšuje také riziko zneužití alkoholu a dalších
návykových látek.
FYZICKÉ NÁSILÍ – jeden z druhů domácího násilí (viz), které se projevuje strkáním,
fackováním, bitím pěstmi, taháním za vlasy, kopáním, smýkáním, ohrožováním nožem,
házením předmětů apod. ze strany jednoho z partnerů, a to zpravidla muže. Jedná se o
nejhorší projev domácího násilí.
G
GALÉRKA – slangové označení pro podsvětí, respektive pro komunitu zlodějů, kasařů,
prostitutek, pasáků, podvodníků apod., zejména v první polovině minulého století. Jednotlivé
komunity používaly zvláštní jazyk, způsob jednání, vyznačovaly se svérázným stylem života,
respektovaly určitá pravidla, měly svérázné pojetí cti a dbaly na dobrou pověst.
GAMBLER – osoba závislá chorobně až patologicky závislá na hracích automatech.
GAMBLERSTVÍ (gambling) – viz patologické hráčství.
GANG (angl. – banda, tlupa) – silně integrovaná a solidární skupina osob s konfliktním
postojem ke společnosti, který přerůstá v asociální až kriminální chování.
GAY – homosexuál. Označení muže, kterého přitahují muži.
GENDER – sociální konstrukt, který vyjadřuje, že některé chování, vlastnosti a role (obraz)
muže a také ženy, jsou formovány kulturou a společností. Gender poukazuje na fakt, že určité
normy, chování a role se mění v závislosti na společenských podmínkách a v rozličných
historických obdobích jsou rozdílné. Naopak pohlaví (viz) představuje, ve vztahu
k genderovému pojetí, jakožto univerzální kategorii, která se nemění v čase ani v místě. Je
zapotřebí odlišovat gender od feminismu (viz), který jako politikum tvoří součást některých
programů politických stran, stejně tak od pojmu sexismus (viz).
GENDEROVÁ IDENTITA – pocit vnitřní příslušnosti k určitému pohlaví, případně pocit
pohlavní neurčitosti. V praxi nemusí být spojen s tradičními generovými rolemi.
GENERALIZACE – zevšeobecnění.
33
GENOCIDA – likvidace národní, etnické, jazykové nebo jiné skupiny lidí, případně jejich
příslušníků, a to z rasových nebo jiných důvodů (např. náboženských, politických,
národnostních). Genocida v nejradikálnější podobě může mít formu vyvražďování, a proto se
považuje za mezinárodní zločin. Jedná se o extrémní případ vztahů mezi odlišnými
skupinami; majorita upírá členům minority (většinou pojímané etnicky) právo na život a
usiluje o jejich fyzickou likvidaci. Příkladem může být genocida Židů v období 2. světové
války.
GENOTYP – souhrn genetických informací, které jedinec získá při početí jako dědičnou
výbavu od biologických rodičů. Získaný genetický fond dává základ pro specificky
fyziologické vlastnosti jedince (např. výška), ale také psychické předpoklady (např. talent,
inteligence). Vzájemným působením genotypu (viz), prostředí a výchovy (viz) vzniká tzv.
fenotyp (viz).
GERONTOFILIE (gerofílie) – sexuální úchylka (deviace) v objektu eroticko-sexuálního
zájmu, kdy je dotyčná osoba sexuálně přitahována osobou (osobami), u nichž se projevují
příznaky stáří. Neplést se skutečností, kdy někdo žije v partnerském vztahu s osobou
podstatně věkově starší.
GERONTAGOGIKA – je profilující se samostatná vědní disciplína, která se zabývá
výchovou a vzděláváním ve stáří, popř. přípravou na stáří a zkvalitnění mezigeneračních
problémů.
GHETTO – specifická část města, kde dochází ke koncetraci, izolaci a segregaci chudých,
mnohdy nekvalifikovaných a diskriminovaných obyvatel (nedostatečné finanční, sociální
prostředky, nedostatečné vzdělání a jiné bariéry) náležející např. k jednomu rasovému etniku
nebo k sociální skupině. Ghetto je spojeno s dalšími nežádoucími jevy (např. kriminalita,
prostituce, drogy atd.).
GLAMOUR GIRLS – označení pro prostitutky (viz), které jsou vysoce atraktivní,
inteligentní a společensky na výši. Reprezentují se jako společnice na významných akcích,
dovolené, služební cesty apod.
GLOBÁLNÍ VÝCHOVA – zabývá se vnímáním globálních problémů v životě jedince,
uvědomění si celosvětových a celospolečenských souvislostí, např. ekonomických,
politických, geografických, historických, sociologických, technických aj. Ve školním
prostředí se jedná především o chápání světa jako složitého a mnohavrstevného celku,
přičemž záměrem uplatnění globální výchovy je vyvážený a harmonický rozvoj znalostí,
schopností a dovedností a postojů nejen k ostatním lidem, ale také k sobě samému. To
znamená, že posláním globální výchovy je naučit žáka vnímat a přijímat názory ostatních a
zároveň zaujímat svůj vlastní pohled k danému problému.
GOLEM EFEKT – negativní očekávání a hodnocení, záporná předpověď (např. učitel vůči
žákovi, ale i jiných oblastech, např. vychovatel a chovanec aj.), které může mít negativní
důsledky na prožívání a chování žáka, opak tzv. Pygmalion efektu (viz). Sebenaplňující
34
předpověď (viz), kdy např. učitel dělá vše (i manipulativně), aby na jeho předpověď žákovy
pracovní aktivity, povahy nebo způsobu chování došlo.
GRAFFITI (řec. graffiti – psát) – označení pro výtvory lidí na veřejných plochách (tzn. na
zdech veřejných budov, dopravních prostředcích, lavičkách v parku, oplocení, známý místem
je tzv. Lennonova zeď v Praze aj.), považována za jednu ze subkultur, zejména u kultury hip
hop, které je vnímáno jako kultura protestu. Graffiti rozlišujeme na legální, kde majitel dá
souhlas k realizaci výtvarného projevu a nelegální, které je spojováno s vandalstvím (viz), a to
jako trestná činnost, tzv. poškozování cizí věci. V západních zemích jsou graffiti vnímání jako
umění, především jako protest proti majoritní společnosti vedený uměleckými prostředky.
Graffiti jako umění, má svou historii, výtvarné projevy a techniky. V Československu se
začalo hnutí projevovat až po roce 1989, i když před daným datem se objevovaly na
oblíbených turistických místech podpisy s datem návštěvy a monogramem autora. V širším
kontextu je možné za první projevy graffiti považovat projevy pravěkých umělců na stěnách
jeskyní, později jako sgrafita a fresky. Novodobá historie klade počátek do 60. let minulého
století, kdy se první tagy (angl. tag – stylizovaný podpis) objevil v New Yorku. V počátcích se
„soutěžilo“ v množství prezentovaných vlastních tagů, později se začala projevovat tendence
po originalitě.
H
HACKER – jedinec (počítačový specialista, případně programátor), který má dokonalé
znalosti o fungování systému a sítí a dokáže těchto znalostí využít pro své potřeby. Povětšinou
zneužívá slabiny a zranitelnost pro své záměry.
HALÓ EFEKT – globální chyba v posuzování lidí, kdy na základě některých osobních
pocitů či prožitků, hodnotíme druhou osobu. Zpravidla se jedná o hodnocení jedince podle
tzv. prvního dojmu.
HALUCINOGENY – označení pro skupinu psychoaktivních drog.
HANDICAP – znevýhodnění, nerovnost podmínek různého druhu v porovnání se standardem
běžné populace. Jedná se o poškození organismu nebo poruchy některé z funkcí. V sociální
oblasti se jedná povětšinou o sociální znevýhodnění, v oblasti zdravotnické se může jednat o
třídění zdravotně postižených jedinců do jednotlivých skupin. Každý handicap ovlivňuje
nejen konkrétního jedince, ale i své okolí.
HAPPY SLAPPING – jedna specifická podoba šikany, která však může mít jednorázovou
podobu. Jde o neočekávaný, překvapivý a ve své podstatě zákeřný fyzický útok na vybranou
(i zcela náhodně) oběť, a to za účelem pořízení videozáznamu útoku.
35
HAPTIKA – prostředek neverbální komunikace. Jeden ze způsobu bezprostředního vyjádření
tělesného kontaktu s druhou osobou (případně skupinou osob), např. prostřednictvím podáním
ruky, poplácáním po ramenou, obejmutí, kontakt tváří apod.
HARASSMENT – všeobecné označení pro obtěžování. Nejčastěji se hovoří o spojení se
sexuální tématikou, jako např. vyprávění sprostých anekdot, používání vulgarismů, osahávání,
objímání apod. V takovém případě se užívá označení sexual harassment (viz).
HARMONIE (řec. harmonia – hodit se k sobě, spojovat) – soulad, souzvuk, souznění,
správný poměr. V oblasti výchovy se jedná na navození určitého klidu a pohody.
HAŠIŠ – droga obsažena v sušené pryskyřice z konopí (viz). Užívá se pro látku THC (viz).
V případě kouření usušených listů konopí se droga nazývá marihuana (viz).
HEDONISMUS (hédonismus) – hodnotový životní přístup vycházející z pojetí slasti jako
nejvyšší hodnoty, zaměřený na rozkoš, slast a okamžité prožitky.
HETEROSEXUALITA – soubor vlastností a jevů, vyplývajících z fyzického a psychického
vztahu mezi mužem a ženou. Heterosexualita (heterosexuální vztah) je opakem
homosexuality (viz).
HIERARCHIE HODNOT – uspořádaný systém hodnot člověka podle důležitosti, jakou jim
přisuzuje. Každý člověk má vlastní „žebříček“ hodnot, který určuje nejobecnější postoje,
životní styl a morálku každého člověka.
HIPPIES („květinové děti“) – neorganizované celospolečenské hnutí, které se po vzniku v 60.
letech minulého století v USA rozšířilo téměř do celého světa. Nejednalo se o vyhraněnou
strukturovanou cílovou aktivitu, šlo o neorganizované spontánní hnutí, které ve větší či menší
míře propagovalo lásku, přátelství, svobodu, tzn. odpor vůči násilí (např. válce ve Vietnamu)
apod. Jednalo se o odmítání chování většinové společnosti, odmítání bohatství a budování
kariéry, přiklánění se k mysticismu, východním náboženstvím, východní filozofií odmítání
nástupu vojenské služby.
H I V (Human Immunodeficiency Virus) – virus způsobující onemocnění AIDS (viz).
Jednoznačným a prokazatelným přenosem HIV je nechráněný pohlavní styk s infikovanou
osobou a bezprostřední přenos infikované krve. Přesto infikování použitou injekční jehlou je
velice ojedinělé, v podstatě neproveditelné. Virus HIV nedokáže dlouho „přežít“ bez hostitele.
HMOTNÁ NOUZE – stav, kdy příjmy jedince jsou pod hranicí životního minima (viz).
HOAX (ang.) – v internetovém prostředí označení pro podfuk, smyšlenku, kanadský žert,
falešnou zprávu apod. Jedná se o smyšlenou zprávu (příběh), která se šíří v současnosti
elektronickou cestou (různé řetězové e-maily apod.). Typické pro hoax je apelování na
skutečnost a pravdivost příběhu, zprávy, sdělení, informace a její rozeslání dalším uživatelům.
Zpravidla se jedná o nějaká varování, prosbu o pomoc, poskytování nebezpečných rad apod.
36
Příkladem jsou různé legendy, zaručené zprávy aj. Škodlivost spočívá především v obtěžování
příjemců.
HODNOTA – vlastnost přisuzovaná určitému objektu, jevu, situaci, události apod., kterou
daná společnost, skupina nebo jednotlivec považují za žádoucí, vhodné a dobré. Hodnoty
můžeme třídit podle celé řady kritérií. Rozeznáváme například hodnoty individuální a
hodnoty preferované celou společností. Vědní obor, který se zabývá hodnotami a hodnotovou
orientací (viz) se nazývá axiologie (viz).
HODNOTOVÁ ORIENTACE – orientování jedince na hodnoty (viz) společnosti, skupiny
osob nebo hodnoty jednotlivce. Hodnotová orientace se výrazně podílí na motivaci jedince,
podporuje jeho aktivitu a celkovou angažovanost. Vědní obor, který se zabývá hodnotami
(viz) a hodnotovou orientací se nazývá axiologie (viz).
HOMOFÓBIE – psychologický a společenský jev, který vychází z intenzivního a
nepřekonatelného strachu a obavy z homosexuálně orientovaných osob, Homofóbie je
založena na předsudcích, intoleranci a neinformovanosti. Zpravidla se nejedná o fobii ve
smyslu duševní poruchy.
HOMOSEXUALITA (stejnopohlavnost) – soubor vlastností a jevů vyplývajících z fyzického
a psychického vztahu (orientace) k jedinci stejného pohlaví. Opakem homosexuality
(homosexuálního vztahu) je heterosexualita (viz). Jedná se o poruchu sexuální orientace, a to
na osoby stejného pohlaví. Jedná se o celoživotní orientaci, která není dědičná a jako takovou
nelze ani homosexualitu léčit (není zařazena mezi nemoci). Homosexuálně orientovaní muži
používají označení gay (slangově se používá také výrazu teplouš, homouš, buzerant aj.), pro
ženy se vžilo označení lesbička.
HOOLIGANS (chuligáni) – označení pro radikální (především fotbalové) fanoušky, kteří se
sdružují v době zápasů s cílem soupeřit s hooligans jiného mužstva. Vyznačují se velkou
agresivitou (viz) a brutalitou (viz). Sportovní utkání bývá záminkou k fyzickému střetu, ke
kterému se svolávají prostřednictvím sociálních sítí.
HORIZONTÁLNĚ ROZŠÍŘENÁ RODINA – typ rodiny rozšířené (viz), kdy ve společné
domácnosti žije více osob vzájemně propojených příbuzenskými vztahy, sourozenci se svými
rodinami. Z hlediska vztahu sem patří také tzv. vertikálně rozšířená rodina (viz), kdy v jedné
rodině žijí např. rodiče, děti a prarodiče. Takové uspořádání je poměrně typické pro romskou
populaci.
HOSPITALIZACE – forma dlouhodobého pobytu jedince v nemocnici či v jiném
pobytovém zařízení (např. léčebný ústav), během kterého se mu dostává profesionální péče.
HOSPITALISMUS – soubor duševních příznaků vzniklý v důsledku dlouhodobého pobytu
klienta ve zdravotnickém nebo výchovném zařízení. V širším slova smyslu je synonymem pro
psychickou deprivaci (viz). Hospitalismus u dětí může vést až k vývojové regresi (viz). K
symptomům hospitalismu patří pláč, apatie, nechutenství, poruchy spánku, celková povadlost,
nezájem, smutný výraz, stereotypní pohyby.
37
HOSTILITA – nepřátelské naladění vůči sobě a ostatním, projev chování, které se vyznačuje
nepřátelským postojem, tvrdým přístupem někdy spojenému s agresivitou až násilím.
Hostilita může být vyvolána žárlivostí, závistí nebo duševní poruchou. Opakem hostility je
afiliace (viz).
H P V (Human Papilloma Virus) – nejčastější pohlavně přenosnou chorobu, kterou se
v průběhu života se HPV nakazí až 80 % lidí. Vyvolává ji lidský papilomavirus (HPV,
nejčastěji typu 6 a 11). V oblasti genitálií (viz) se objeví genitální bradavice (condylomata
accuminata), někdy může vyvolat rakovinu děložního hrdla. Dosavadní léčba spočívala
v chirurgickém odstranění, nebo v potírání chemickými látkami, v současné době se prosazuje
možnost očkování, a to jako prevence.
HRA – dobrovolná činnost, která je svým obsahem samoúčelná. Jedná se o činnost, která se
odlišuje od práce i učení. V průběhu vývoje jedince se mění její význam, obsah i provedení.
Zpravidla se jedná o činnost vymezenou pravidly a prostorem. Hra představuje také jeden
z prostředků výchovy, zvláště pak v období dětství.
HRANÍ ROLÍ – metoda navozující modelové sociální situace a přispívající k analýze
vlastního chování jednotlivých účastníků i chování skupiny jako celku; v průběhu života lidé
získají mnoho vhodných i nevhodných návyků, které se při společné hře rychleji poznají, tzn.,
že metoda hraní rolí vede k hlubšímu chápání mezilidských vztahů. Pojem role (viz).
HUMAN RIGHTS WATCH (HRW) – mezinárodní organizace monitorující porušování
lidských práv, která jsou zakotvena ve všeobecné deklaraci lidských práv (viz). Právě
zmíněný monitoring je hlavní činností HRW, kdy se prostřednictvím vydávaných zpráv o
porušování lidských práv ve světě snaží přilákat pozornost, podpořit diskuzi a nápravu.
Sídlem HRW je New York.
HYPERSEXUALITA – zvýšená sexuální aktivita, která vzniká na základě zvýšeného
sexuálního pudu. Z medicínského hlediska jde o poruchu, na rozdíl od jiných závislostí se
nedá vysvětlit biologicky. Jde o problém psychický, kdy jedinec nevyhledává sexuální styk na
základě tělesné žádosti, ale proto, že to vyžaduje jeho mysl. Termín hypersexualita zastřešuje
termíny nymfomanii (viz) a satyriázu (viz).
HYSTERIE – neuróza, projevující se labilitou, afektivním chováním, egocentrismem,
teatrálností apod. Někdy může docházet až k poruchám zraku, řeči, čichu nebo hybnosti, bez
organického podkladu.
CH
CHARAKTER – souhrn relativně stabilních vlastností osobnosti, jimiž člověk projevuje svůj
vztah k lidem, hodnotám, objektům nebo činnostem. Úzce souvisí s hodnotovými orientacemi
člověka.
38
CHARTA PRÁV DÍTĚTE – viz práva dětí.
CHILD GROOMING – zneužití informačních technologií k seznámení se s dítětem
(nezletilou osobou) se záměrem sexuálního zneužití. Např. na základě nabídky k modelingu,
žádá odesilatel oběť o zaslání fotografie v podobě aktu, za účelem nabídky pomoci v
umělecké kariéře apod. V obecné rovině se používá označení cybergrooming (viz).
CHOVANEC – starší označení pro děti umístěné do ústavní péče. Dnes se užívá označení
klient. Chovancem označujeme osobu ve výkonu zabezpečovací detence.
CHOVÁNÍ – souhrn všech zaznamenatelných projevů (např. jednání, myšlení) člověka, které
jsou však výsledkem vnitřních stavů, sociálních podmínek, záměrného i nezáměrného
působení a situace. V souvislosti s výchovou nejčastěji hovoříme o poruchách chování (viz
etopedie).
CHUDOBA – sociální status jednice, která prostředky (podmínky) na zajištění základních
podmínek pro důstojný život a uspokojení základních lidských potřeb obvyklých v dané
společnosti (tzv. životní standard). S chudobou souvisí celá řada indikátorů, jako např. voda,
jídlo, ošacení, lékařská péče, vzdělání apod. Chudoba v rozličných prostředích může být
vnímána značně individuálně a tím i odlišně.
I
IDENTITA – totožnost, vnímání sebe sama.
IDENTIFIKACE – nevědomé ztotožnění se s jiným člověkem nebo skupinou, která mu
imponuje. Jedná se o emotivní proces.
IMAGE – celková osobní reprezentace, mínění o nějaké osobě. Image si vytváříme sami –
zahrnuje náš celkový vzhled, upravenost, komunikační slovní a neslovní dovednosti, pracovní
zdatnost, pověst, která nás předchází. Image se může týkat i firmy, zboží, služeb. Je to
záměrné působení na veřejné mínění.
IMIGRACE – přistěhování jedince z jiného státu. Jde o opak emigrace (viz).
IMPULSIVNÍ ZNÁSILNĚNÍ – podnětem ke znásilnění je okamžitá situace, která nebyla
naplánovaná (naprogramovaná). Podnětem se může stát provokace (vydráždění) násilníka
budoucí oběti. Rozeznáváme ještě: agresivní znásilnění (viz), sadistické znásilnění (viz),
skupinové (hromadné) znásilnění (viz) a prestižní znásilnění (viz).
IMUNITA – obranyschopnost organismu proti infekcím (v imunologii), ale i pro označení
osvobození jistých osob od trestního stíhání (např. politici, diplomati aj.).
39
IMUNIZACE – odolnost před konkrétním společenským nežádoucím jevem. Jedná se o
zásadní záměr v systému prevence (viz), zejména pak primární prevence (viz). Psychická
imunizace – aktivní překonávání potíží, imunizace postojů – odolnost vůči změně.
INCEST – pohlavní styk mezi nejbližšími příbuznými, někdy se užívá označení krvesmilstvo.
Ve většině společností se incest považuje za tabu a jeden z největších možných zločinů.
Důvodem odsouzení tohoto styku je nebezpečí genetických poruch u potomků, kteří by se
narodili z takového vztahu. V průběhu historie nebyl incestní vztah vždy odsuzován, ba právě
naopak. Klasickým příkladem byl starověký Egypt (např. rod Ptolemaiovců).
INDIVIDUALITA – základní kvalita osobnosti daná odlišností od druhých. Člověk sám sebe
chápe jako jedinečný, svérázný subjekt, což se projevuje v jeho chování a jednání.
INDIVIDUÁLNÍ INTEGRACE – znamená vzdělávání žáka v běžné škole a v některých
případech ve speciální škole určené pro žáky s některým druhem zdravotního postižení.
INDIVIDUÁLNÍ VZDĚLÁVACÍ PLÁN – je vytvářen v souladu s vyhláškou MŠMT. Jeho
obsahem je vzájemná dohoda mezi učiteli, výchovným poradcem, vedením školy, příslušným
žákem a jeho zákonnými zástupci o postupech, které budou využity, aby byly naplněny
potřeby žáka, aby byl využit jeho potenciál a současně byly definovány postupy, jak bude žák
vzděláván. Umožňuje potřebným jedincům významné procedurální i obsahové odchylky při
edukaci. Je vytvářen pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a pro žáky mimořádně
nadané; musí splňovat určité obsahové i formální náležitosti. Na jeho přípravě se podílejí:
třídní učitel, výchovný poradce, odborníci z PPP a zaangažovaní učitelé, za jeho zpracování
odpovídá ředitel školy.
INGRACIACE – jedna z technik manipulace, kdy cílem manipulátora je vytvářet zkreslený
obraz sebe sama v očích manipulovaného, a to pomocí lichocení, podlézání apod.
INKLUZE – ve školské praxi je chápána jako způsob vzdělávání, kdy žák je začleněn již na
počátku povinné školní docházky do hlavního vzdělávacího proudu. V naší praxi se často
setkáváme s tím, že pojem inkluze je chápán identicky s pojmem integrace (viz).
INSTITUCE (lat. institure) – zařizovat, zřizovat. Označuje se tak udržovaný zákon, zvyklost
praxe a i organizace. Pojmem instituce je označována i rodina, školství, církev, právo a
ekonomický systém.
INSTITUCE TOTÁLNÍ – jde sociologický termín, který do sociologie zavedl Erving
Goffman. Podle něj jsou totálními ty instituce, v nichž jsou všechny stránky života jedince –
klienta podřízeny a řízeny pravidly platnými v těchto institucích. Jedinci tu jsou po dlouhou
dobu izolováni, jejich individualita je potlačena a jejich životy jsou zcela řízeny vedením
těchto organizací. Příklady takových institucí, kterým se říká totální, jsou například kasárna,
vězení nebo léčebny pro duševně choré.
40
INSTITUCIONÁLNÍ VÝCHOVA – bývá označována jako rezidenční výchova. Termín
rezidence, rezidenční výchova označuje pobyt dítěte v daném ústavu. Institucionalizace pak
symbolizuje všechny okolnosti plynoucí především z dlouhodobého umístění dítěte do
rezidenční výchovy, ústavní výchovy.
INTEGRACE – proces začlenění, vřazování, spojování ve vyšší celek. Vyjadřuje míru
vnitřní soudržnosti určité sociální skupiny. Vnitřní soudržnost má vliv např. na úspěšnou
realizaci společných aktivit, cílů aj. Zaměřuje se i na způsob školního vzdělávání žáků.
Integrací rozumíme i návrat žáka do hlavního vzdělávacího proudu poté, co byl žák vzděláván
ve speciální škole.
INTELIGENCE – komplexní schopnost řešit složité problémy a úspěšně se vyrovnat s
novými situacemi. Velmi často se inteligence hodnotí na základě získaných školních znalostí
(IQ). V posledních letech se však prosadil názor, že inteligencí je více druhů a že důležitější
než IQ je tzv. EQ – emocionální inteligence, založená na vztahu k lidem, na empatii (viz),
adaptabilitě (viz) a flexibilitě (viz).
INTERKULTURNÍ SPOLEČNOST – příslušníci různých kulturních, náboženských,
etnických a národnostních či zájmových skupin vcházejí do vzájemných kontaktů, vzájemně
poznávají své odlišné hodnoty a způsoby života, vyměňují si poznatky a zkušenosti, využívají
plně možností, které nabízí kulturní rozmanitost.
INTERMEDIÁTOR – osoba, která může nějakým způsobem působit na primární cílovou
skupinu adresátů (děti, mládež), a to přenášet znalosti, ovlivňovat postoje a chování.
Intermediátorem může být rodič, pedagog, vychovatel, trenér, sportovec, vedoucí zájmového
kroužku, předsedající sdružení, umělec, policista, lékař, duchovní, politik aj. Mezi
interemediátory patří také vrstevníci a tzv. exuser (viz). Výchovný dopad entermediátorů
spočívá v prezentaci odpovídajících názorů a stanovisek na veřejnosti a v médiálních
prostředcích. Ne vždy vystupují v roli lektorů v primárně preventivním programu.
INTERPERSONÁLNÍ KONFLIKT – jeden z druhů konfliktů (viz), který se vztahuje
konfliktům mezi jednotlivými osobami nebo skupinami osob. Další druhem konfliktu může
být intrapsychický konflikt (viz), který se odehrává uvnitř osobnosti (tzn. konflikt se sebou
samým).
INTERRUPCE – je umělé přerušení těhotenství a to nejčastěji do 12. týdne od početí. Platí,
že čím dříve dojde na základě zvážení všech důvodů k interrupci, tím lépe pro organismus
ženy. Z tohoto pohledu je snaha provádět interrupce co nejdříve. Provádí se ve zdravotnických
zařízeních na základě svobodného rozhodnutí ženy neukončit těhotenství porodem.
INTRAPSYCHICKÝ KONFLIKT – jeden z druhů konfliktů (viz), který se odehrává uvnitř
osobnosti (tzn. konflikt se sebou samým).
41
INTOLERANCE – absence úcty (respektu) k odlišným způsobům chování a jednání jiných
osob, např. v rovině přesvědčení, názorů, víry atd.
INTOXIKACE – stav lidského organismu, kdy následkem aplikace určitého množství
psychoaktivní látky (např. drog, léku) dochází k poruše vědomí, rozpoznávacích funkcí,
vnímání, emocí, chování apod. Průběh intoxikace je u různých osob rozličný a závisí na typu
a množství.
INTERAKCE – vzájemné aktivní působení lidí mezi sebou navzájem, ovlivňování jedinců i
skupin a prostředí. Jedná se o aspekt sociální komunikace.
INTERVENCE – vměšování, zásah, zákrok v něčí prospěch, kterým se snažíme změnit
některou charakteristiku dítěte nebo skupiny. Základ intervence ve škole tvoří kvalitní výuka a
management třídy. Typy intervence: individuální či skupinová nebo podle času – krátkodobá a
dlouhodobá. Forma intervence záleží na věku dítěte.
INTROVERT – typ osobnosti zaměřené do sebe, do vlastního nitra, na sebe sama, na svůj
vnitřní svět, prožitky, city a myšlenky. V patologické míře se může jednat o ztrátu kontaktu
s realitou.
IQ (inteligenční kvocient) – číselné vyjádření úrovně inteligence poměrem mentálního věku
dosaženého v testu k věku kalendářnímu, násobeno stem. Průměrná inteligence odpovídá
přibližně IQ 90-109 bodů, podprůměrná 80-89, nadprůměrná od 110-130 bodů.
IRONIE – skrytá forma agrese, výsměch, znehodnocování chování druhé osoby – jedna z
forem manipulace s lidmi.
J
JOINT (slangově špek, brko) – označení pro marihuanovou cigaretu.
JUVENILNÍ DELIKVENCE – viz kriminalita mladistvých.
K
KALOKAGATHIA – z antické doby pojímaný ideál harmonického souladu a vyvážeností
těla a ducha. Představa ideálu sehrávala v rozličných výchovných modelech, založených na
propojení fyzické zdatnosti s morálkou, významnou roli.
KANDAULISMUS – eroticko-sexuální deviace v objektu, při které dochází k uspokojení
pohledem na cizí osobu, která má pohlavní styk s vlastním partnerem (např. pohled muže na
soulož cizího muže s vlastní manželkou).
42
KAPAVKA (lat. Gonorrhoea) – hnisavé onemocnění pohlavních orgánů a močových cest
způsobené bakterií Neisseria gonorrhoeae. Jde o pohlavně přenosné onemocnění (viz)
přenášené výhradně pohlavním stykem. Má obvykle charakter hnisavého zánětu sliznic
pohlavních a vylučovacích orgánů, případně konečníku. Příznaky nákazy se projevují
především u muže a jsou nepřehlédnutelné. Krátce po nákaze (do 3-5 dnů) se objevuje u muže
prudké pálení při močení a po ránu výtok z močové trubice. Po několika dnech bolestivé
příznaky mizí. Infekce se ale šíří dále. Následky neléčené kapavky mohou mít kruté dopady,
zvláště pak u žen může dojít k neplodnosti. Nemoc je snadno vyléčitelná.
KARIÉROVÉ PORADENSTVÍ – jedna ze základních činností výchovného poradce na
všech typech škol. Žákům je poskytována informace o různých formách dalšího navazujícího
studia, je jim zprostředkována informace o přípravných kurzech ke studiu a dalších aktivitách
škol. Výchovný poradce spolupracuje s PPP, úřady práce a souvisejícími institucemi, které
informují žáky o jejich možné profesní kariéře.
KASTA – uzavřená společenská skupina; příslušnost ke kastě je dědičná na rozdíl od sociální
vrstvy, kde je možnost postupu na základě schopností jedince. Dnes se uplatňuje kastovní
systém zejména v některých zemích Asie (např. Indie).
KAUZALITA (lat. causa – příčina) – jedná se o příčinnou souvislost mezi příčinou a jejím
následkem, tzn. kdy jeden jev vyvolává jev druhý.
KÁZEŇ – společenský jev spočívající ve vědomém dodržování stanovených nebo
dobrovolně přijatých norem chování (viz). Zvláštním druhem kázně je tzv. školní kázeň (viz),
kdy jde o vědomé dodržování školního řádu a pravidel stanovaných učiteli a vedením školy.
Opakem kázně, resp. porušování kázně se označuje jako nekázeň (viz).
KLIENT – novější označení pro děti umístěné do ústavní péče (viz). Dříve se užívalo
označení chovanec.
KLEPTOMÁNIE – psychiatrické onemocnění, které spočívá v neovladatelném nutkání
krást, a to i opakovaně. Specifickým rysem je krádež povětšinou nepodstatných věcí, které
nesloží k vlastnímu obohacení. Jedinec cítí před krádeží určité napětí, které jej stimuluje a
naopak, po skončení cítí uvolnění.
KLÍČOVÉ KOMPETENCE – soubor požadavků na vzdělání, zahrnující vědomosti,
dovednosti, postoje a hodnoty, které jsou důležité pro osobní rozvoj jedince, jeho aktivní
zapojení do společnosti a pracovní uplatnění. Jsou univerzálně použitelné v různých situacích.
Ve výuce se neváží na konkrétní vyučovací předměty, lze je rozvíjet prostřednictvím
všeobecného i odborného vzdělávání, v teoretickém i praktickém vyučování, ale i
prostřednictvím různých dalších aktivit doplňujících výuku, kterých se žáci sami aktivně
účastní.
KLOKÁNEK – jedná se o alternativu k ústavní výchově, které je zřizováno od roku 2000
(první Klokánek byl zřízen v Žatci) občanským sdružením - Fondem ohrožených dětí (FOD –
43
viz) pro děti vyžadující neodkladnou pomoc (zanedbávané dítě, dítě na kterém je páchána
trestná činnost, hospitalizace jediného rodiče apod.). Děti (od narození do věku 26 let) lze do
zařízení umístit i na základě žádosti zákonných zástupců. Klokánek nepřijímá děti s těžkým
tělesným postižením, s těžkým mentálním postižením, osoby trpící těžkou formou psychóz,
osoby závislé na alkoholu a omamných látkách a osoby, jejichž zdravotní stav vyžaduje
nepřetržitou lékařskou péči.
KOADAPTACE – jeden z prostředků řešení konfliktu (viz), které spočívá ve vzájemném
přizpůsobení se. Dalšími prostředky urovnání konfliktu je persuázrie (viz), které spočívá v
přesvědčování a konsensus (viz), který představuje souhlas, shodu.
KOCOVINA – stav lidského organismu po vymizení alkoholu (viz) z krve, který se
vyznačuje vyšším rizikem spánku, nevolností, tělesnými a duševními obtížemi apod. Může se
objevit i zhoršení některých nemocí (např. vysoký tlak, cukrovka, epilepsie, nemoci trávicího
traktu aj.).
KOEDUKACE – společné vzdělávání a výchova chlapců a děvčat.
KOHABITACE – soužití dvou partnerů v sexuálním vztahu, bez legalizace vzájemného
vztahu, tzn. mimo manželství (viz).
KOJENECKÁ ÚMRTNOST (infant mortality) – údaj o počtu zemřelých kojenců v daném
období (děti zemřelé do jednoho roku dokončeného věku), připadajících na 1000 živě
narozených dětí ve stejném období. Odlišovat od novorozenecké úmrtnosti (viz), což je údaj o
počtu zemřelých novorozenců v daném období (děti zemřelé ve věku 0-27 dnů), připadajících
na 1000 živě narozených dětí ve stejném období.
KOJENECKÝ ÚSTAV – zařízení spadající do kompetence ministerstva zdravotnictví. Jsou
do něj umisťovány děti do věku tří let, které z různých důvodů nemohou být vychovávány
v rodině. KÚ poskytují komplexní péči dětem se závažnými sociálními či zdravotními
problémy.
KOKAIN – alkaloid obsažený v jihoamerickém keři koka pravá. V roce 1860 kokain uměle
vyrobil německý biolog Albert Niemann, Kokain se nejčastěji aplikuje vdechování (tzv.
lajny). Používá se i aplikace prostřednictvím injekční jehly, popřípadě kouřením, a to
zpravidla společně s marihuanou (viz) nebo tabáku.
KOMERČNÍ ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ – využívání dětí k vlastnímu obohacení. Jednou
z nejčastějších forem komerčního zneužívání je dětská prostituce, obchod s dětmi za účelem
dětské prostituce, dětská pornografie aj. Tyto formy komerčního zneužívání jsou průvodním
znakem rozvojových zemí. V mnoha zemích (včetně České republiky) je komerční zneužívání
dětí trestným činem.
KOMUNIKACE – přenos informací (informačních obsahů) mezi jedinci, komunikačními
systémy, případně za použití rozličných médií. Komunikace probíhá nejčastěji
prostřednictvím jazyka. Rozeznáváme komunikaci verbální (pomoci mluveného nebo
44
tištěného slova) a neverbální (např. gestikulace). Komunikace mezi lidmi se označuje jako
sociální komunikace (viz). Rozeznáváme i další druhy komunikace, jako např. pedagogickou
komunikaci (viz), která se odehrává v prostředí školy.
KOMUNITA (lat. cum – spolu, tunere – darovat) – společenství lidí žijících či
spolupracujících v jedné instituci nebo v jedné lokalitě, např. sousedská komunita,
náboženská komunita, spolupracovníci, spolky, kluby apod. Členové určité komunity se
pravidelně a často stýkají, jejich vzájemné vazby a kontakty jsou intenzivní. Komunita
terapeutická (léčebná) se zaměřuje na pomoc lidem s psychickými problémy; výcvikové
komunity se zaměřují na sebepoznání, na nácvik nezbytných komunikačních dovedností apod.
V poslední době se utvářejí na internetu komunity, které mají podobu diskusních fórů apod.
KONDOM (prezervativ) – účinný antikoncepční prostředek současně sloužící jako jediný
způsob prevence proti pohlavně přenosným nemocem, zejména proti viru HIV (viz). Kondom
je vyráběn ze slabého latexu. V zemích Evropské unie se uplatňuje jednotná norma pro
velikost (délka 170 mm, šířka od 44 do 56 mm) a jednotné testy pro elektronické odkrývání
defektů ve stěnách kondomů a testy pevnosti.
KONFLIKT – rozpor, střet dvou protichůdných sil, tendencí, snah, zájmů, potřeb, názorů
apod. Rozeznáváme konflikty interpersonální (viz). Konflikt úzce souvisí se stresem.
Prostředkem řešení konfliktů je persuázrie (viz), konsensus (viz) a koadaptace (viz).
KONFORMITA (lat. noc-formis – shodného tvaru) – tendence jedince, na základě potlačení
vlastních projevů a přizpůsobit své jednání, názory, postoje, chování apod. skupině
(společnosti), ve které žije.
KONJUGÁLNÍ RODINA (noc – spolu, jug – spřažení) – klasický typ rodiny, podle vnitřní
struktury, kde společně žijí manžel, manželka, děti a některý z manželů (v našem prostředí
zpravidla muž) zaujímá řídící pozici. Do daného typu patří i polygamie a polyandrie. Do
konjugálního typu patří především nukleární rodina. Vedle konjugální rodiny, rozeznáváme
ještě konsanguinální rodinu (viz) a matrifokální rodinu (viz).
KONOPÍ (Cannabis) – rod jednoletých bylin z čeledi konopovitých. Některé druhy se pěstují
pro své léčebné, případně rekreační účinky, zvláště pro obsaženou látku THC (viz). Usušené
listy květenství samičích rostlin konopí (viz) se nazývá marihuana (viz), sušená pryskyřice
z rostliny je droga zvaná hašiš (viz).
KONOPNÉ LÁTKY – látky, které mají svůj základ v konopí (Cannabis – viz).
KONSANGUINÁLNÍ RODINA (con – spolu, sanguis – krev) – typ rodiny, podle vnitřní
struktury, která je spojena pokrevními svazky, kde mohou dále žít i příbuzní z manželovy či
manželčiny strany. Vedle konsanguinální rodiny, rozeznáváme ještě matrifokální rodinu (viz)
a konjugální rodinu (viz).
45
KONSENSUS – jeden z prostředků řešení konfliktu (viz), které spočívá v souhlasu a shodě.
Dalšími prostředky urovnání konfliktu je koadaptace (viz), která spočívá ve vzájemném se
přizpůsobení a persuázrie (viz), která vychází z přesvědčování další osoby nebo skupiny osob.
KONTRAKULTURA – viz subkultura.
KONVENCE PRÁV DÍTĚTE – viz práva dětí
KONFORMITA (lat. noc-formis – shodného tvaru) – obecná tendence člověka
přizpůsobovat své názory a jednání názorům, postojům a způsobům chování skupiny, v níž
jedinec žije nebo se snaží do ní dostat; může se jednat také o osobní rys člověka – potřebu
nelišit se od skupiny. Konformita je považována za jeden ze způsobů individuální adaptace,
kdy jedinec přijímá kulturní cíle i institucionalizované prostředky vedoucí k dosahování cílů.
KONKUBINÁT (lat. concubinatus – pohlavní soužití) – starší označení pro soužití muže a
ženy mimo manželství. Většinou se užívá pro takový způsob označení nesezdané soužití.
Dříve se užívalo označení „žití na hromádce“. Důvodem může být nemožnost takový vztah
legalizovat uzavřením manželství, například v důsledku stávajícího manželství jednoho
z partnerů. Konkubinát bývá příznačný pro společnosti, v nichž není dovolen rozvod. Je
zapotřebí rozlišit konkubinát od dočasného mileneckého soužití. Žena žijící v konkubinátu se
označovala jako konkubína, kuběna, souložnice apod.
KOORDINÁTOR PRIMÁRNÍ PREVENCE – pracovník státní správy (např. magistrátu,
krajského úřadu), který má za úkol koordinovat protidrogovou politiku na svém území.
Odpovídající kompetence k výkonu své funkce získává absolvováním odpovídajícího
vzdělávacího bloku (kurz, vysokoškolské studium apod.). V prostředí škol se koordinátor
primárné prevence nazývá „školní metodik prevence“ (viz).
KORUPCE – (lat. corrumpere = zmařit, zkazit, uplácet, podplácet) nežádoucí jednání,
kterým osoba v konkrétním společenském postavení zneužívá (resp. využívá) dané
společenské pozici k obohacení sama sebe nebo třetích osob, přičemž užitek a prospěch
z takového jednání mají všichni zúčastnění. Korupční jednání představuje trestní čin, pro
všechny aktéry.
KRÁDEŽ – neoprávněné zmocnění se majetku někoho jiného (osoby, firmy, případně státu)
nebo proti jeho vůli.
KRIMINALISTIKA – vědní obor objasňující vznik, shromažďování a využívání rozličných
stop a soudních důkazů k úspěšnému odhalení, vyšetřování a předcházení trestné činnosti.
Vědní disciplína má interdisciplinární charakter, při kterém jsou využity nejnovější poznatky
z celé řady dalších vědních oborů.
KRIMINALITA – veškeré páchání přestupků nebo trestných činů, tzn. chování (viz), které je
v příkrém rozporu s obsahem trestního práva. Kriminalita – trestní činnost se dále člení na:
obecnou (majetkovou, násilnou a mravnostní) a hospodářskou. Podle věku rozeznáváme
46
dětskou kriminalitu (též dětská delikvence, predelikvence, prekriminalita) a kriminalitu
mládeže (viz), také se užívá označení kriminalita mladistvých, juvenilní delikvence.
KRIMINALITA MLÁDEŽE (též juvenilní delikvence) – páchání přestupků nebo trestných
činů, které je v příkrém rozporu s obsahem trestního práva a týká se věkové kategorie 15 – 18
let. Vliv vrstevníků je velmi silný, vytváří se party, mládež páchá trestnou činnost častěji se
spolupachateli, ve skupině. Trestná činnost je ve většině případů páchána živelně pod vlivem
momentální situace, převládá emotivní motivace oproti rozumové. K nejčastějším deliktům
mladistvých patří: násilí (proti jedinci nebo skupině – viz), opilství, výtržnictví, rozkrádání
(krádež – viz), vandalismus, toxikomanie (viz), prostituce (viz), gamblerství (viz),
neoprávněné užívání motorového vozidla.
KRIZE (lat. crisis – rozhodnutí, rozsouzení, řec. krino – oddělit, vybrat, volit) – setkání
s realitou, se kterou nejsme schopni sami nebo za pomoci ostatních, v přijatelném čase a
dostupnými způsoby se vypořádat, zvládnout ji a řešit. Za krizi považujme situace, které
jedince „vychylují“ z rovnováhy a vyvolávají stres.
KRIZOVÁ INTERVENCE – způsob rychlé (okamžité) psychologické nebo sociální pomoci
jedinci, který se ocitl v krizové situaci a není schopen sám nebo za pomoci sociálního
prostředí vzniklou situaci řešit.
KRVESMILSTVO – viz incest.
KULTURA (lat. culture – pěstovat) – v širším pojetí nezbytná podmínka lidského života, do
které spadá soubor materiálních i nemateriálních výsledků lidské činnosti. V užším slova
smyslu je kultura pojímaná jako projev chování lidí, neboť s kulturou se člověk nerodí, ale
postupně přebírá a obohacuje, a to nejvýrazněji kolektivní formou. Kultura v užším pojetí se
vztahuje k určitému společenství v podobě zvyků, rituálů, symbolů, respektování tabu, sdílení
vyhraněného hodnotového systému, způsobu komunikace atd. Osvojování si určité kultury se
označuje jako enkulturace (viz). V rámci jedné kultury se mohou vytvářet i menší subskupiny,
které označujeme jako subkultura (viz).
KULTURA MASOVÁ - zvláštní typ kultury, přístupné, dostupné a určené co nejširšímu
okruhu lidí (bez rozdílu pohlaví, věku, vzdělání, národnosti, profese, politického či
náboženského vyznání). Je spojována se zábavou a s takovými vjemy, nad kterými se nemusí
moc přemýšlet, často dochází ke zjednodušování témat, problémů.
KULTURNÍ VZORCE – ustálené způsoby chování konkrétního etnika, vyznačující se
konkrétními hodnotami a normami.
KUPLÍŘSTVÍ – označení pro podporování a především organizování prostituce. Označení
kuplíř (lidově – pasák – viz) se používá pro osoby, které kuplířství provozují. V
civilizovaných zemích je kuplířství považováno za trestní čin. Podle trestního práva České
republiky se kuplířství dopouští ten, kdo jiného zjedná, přiměje, nebo svede k provozování
prostituce.
47
KURÁTOR (lat. curator – opatrovník, správce) – v oblasti sociální práce se můžeme setkat
s dvěma typy kurátorů, a to sociálním kurátorem (viz) a kurátorem pro děti a mládež (viz).
KURÁTOR PRO DĚTI A MLÁDEŽ – sociální pracovník působící na orgánu sociálněprávní
ochrany dětí na obecních úřadech obcí s rozšířenou působností a obecních úřadech.
Úkolem kurátora pro děti a mládež je provádět opatření směřující k odstranění, zmírnění nebo
zamezení prohlubování anebo opakování psychického, fyzického a sociálního vývoje dítěte.
V praxi se jedná např. o dohled nad zanedbáváním školní docházky, konzumace alkoholu a
dalších návykových látek apod. Existuje i další typ kurátorů, a to kurátor sociální (viz).
KURÁTOR SOCIÁLNÍ – sociální pracovník, který působí na obecních úřadech obcí
s rozšířenou působností a obecních úřadech, kde kromě přímé práce s osobami ohroženými
sociálním vyloučením, zajišťuje také koordinační činnosti v oblasti sociálních služeb. Existuje
i další typ kurátorů, a to kurátor pro děti a mládež (viz).
KVARTÁLNÍ PREVENCE – jeden z typů prevence (vedle primární, sekundární, terciární –
viz), který spočívá v navrácení osob do normálních podmínek.
KYBERSTALKING (angl. cyberstalking) – zneužívání internetu, mobilních telefonů,
případně dalších informačních a komunikačních technologií ke stalkingu (viz). Při
kyberstalkingu je těžké a komplikované odhalení pachatele, a to vzhledem k velké míře
anonymity. Proto je těžko taková trestná činnost dokazatelná a postižitelná.
KYBERŠIKANA (angl. cyberbullying, online bullying) – jedna z forem šikany
prostřednictvím počítače, kdy pachatel ničí oběť uveřejňováním zesměšňujících, důvěrných
(intimních) informací, výhružných zpráv, případně eroticko-pornografických fotografií
(videí), které ale mohou být i montáží přes chat, e-maily apod. Jedná se o jednu z forem
stalkingu (viz), resp. kyberstalkingu (viz).
L
LABELING (nálepkování či etiketizace – viz) – jedna z teorií sociální deviace (viz), která se
zařazuje mezi konstruktivistické teorie. Jedná se o proces přidělení takové diagnózy klientovi,
která zpravidla zůstává po zbytek života. Tzv. etiketa, nálepka se přidělí dle určitých
prvotních znaků, často i chybně a okolí se následně chová k danému jedinci dle dané nálepky.
V další fázi člověk sám přijímá nálepku a chová se dle očekávání okolí. V souvislosti s
labelingem je nutno zmínit pojem stigma (viz), kterým je nějaká osoba ve skupině
(společnosti) negativně odlišena.
LABILITA – nepevnost, nestálost, nevyváženost, kolísavost, vratkost.
48
LAPS – jednorázové (izolované) užití alkoholu nebo drogy, a to po období abstinence (viz).
Lidově se užívá označení „uklouznutí“. Přejde-li jednorázové užití k návratu k užívání po
období abstinence (viz), označujeme daný stav jako relaps (viz).
LÁSKA – pozitivní, intenzivní citový vztah k jiné osobě, věci, ideji i k sobě samému. Má
mnoho různých podob, např. láska partnerská, rodičovská, k vlasti apod.
La Strada Česká republika, o. p. s. – specializovaná nezisková organizace, která se zabývá
problematikou pomoci osobám proti obchodování s lidmi a jejich vykořisťování,
pojmenovává její příčiny, poskytuje sociální a prevenční služby. K jejím aktivitám patří např.
provozování azylového bydlení, provozování linky SOS a Info linky, ale také kampaně,
aktivity přímo v terénu apod. La Strada ČR byla založena v roce 1998 (někdy se uvádí i 1995)
a stala se spoluzakladatelkou mezinárodního sdružení La Strada International.
LATENCE (lat. latens – skryté, utajené, nezjevné) – atribut jevu, kdy jev jako takový je
ukrytý, utajený, přesto se běžně vyskytující. Např. latentní prostituce, latentní kriminalita
apod.
LEGALIZACE – povolení volného prodeje látek, ale také činnosti (např. prostituce), které
byly dříve zákonem zakázané. Legalizace může upravit např. věkové omezení. Legalizace tzv.
lehkých drog v České republice představuje hojně diskutované celospolečenské téma.
LEGÁLNÍ DROGA – droga, jejichž výroba, prodej a konzumace jsou povolené s určitým
věkovým omezením nebo přímo bez legislativního omezení. Do skupiny legálních drog patří
např. tabákové výrobky a alkohol. V širším pojetí také káva, čaj nebo nápoje obsahující
kofein, tein a jiné, povzbuzující látky.
LGBZ – zkratka složená z označení Lesba, Gay, Bisexuál, Transventitismus. Jedná se o
synonymum označení Quer (viz).
LEGISLATIVA – tvorba právních předpisů a činnost zákonodárných sborů při výkonu
zákonodárné moci.
LEGITIMITA (lat. legitimus – oprávněný) – oprávněnost nároku na konkrétní majetek, čin,
uznání práva na výkon moci, ještě v obecnějším pojetí pak na konkrétní jednání v souladu se
společenskými normami.
LIBERÁLNÍ STYL VÝCHOVY – také slabé vedení. Takový způsob vedení, kdy dospělý
řídí děti málo či vůbec, neklade na ně konkrétní požadavky a pokud ano, nevyžaduje jejich
důsledné plnění. Existují i další styly výchovy (viz).
LIDSKÁ PRÁVA – soubor mezinárodně uznávaných práv ekonomických, sociálních a
kulturních, občanských a politických, a to včetně mechanismů zajišťujících ochranu těchto
práv. Základ souboru tvoří Charta OSN a Všeobecná deklarace lidských práv, které přijalo
Valné shromáždění OSN dne 10. 12. 1948. Lidská práva jsou dále rozvíjena a konkretizována
prostřednictvím četných deklarací, dokumentů a dohod, a to s celosvětovou působností nebo
49
na úrovni regionální dohody (např. Evropská úmluva i lidských právech). Monitorování stavu
dodržování lidských práv se zabývá především Amnesty International (viz).
LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD – ústavní zákon České republiky vycházející
ze Všeobecné deklarace lidských práv (viz) a upravující vzájemný vztah mezi občanem a
Českou republikou jako státem.
L S D (Diethylamid kyseliny lysergové) – psycheledická droga. Vykazuje psychoaktivní
účinky při nízkých dávkách. Dosud nebylo vědecky prokázáno, že by na LSD vznikala
závislost (návyk). Ale je prokázáno několik případů předávkování, které končilo smrtí.
Nebezpečné je užívání LSD v době těhotenství, kdy dochází prokazatelně k poškození plodu.
LSD objevil švýcarský chemik A. Hofmann v roce 1938, psychoaktivizační účinky objevil
náhodně až v roce 1943.
LUES – viz syfilis.
LYSOHLÁVKA (Psilocybe) – jedna z přírodních drog, obsahující halucinogenní látky
psilocybin a psilocin, které mají podobné účinky jako LSD. Vzhledem k tomu, že obsah
halucinogenních látek se v jednotlivých druzích značně liší, hrozí vysoké riziko předávkování.
V našich zeměpisných šířkách roste lysohlávka tajemná (Psilocybe arcana), Lysohlávka česká
(Psilocybe bohemica), Lysohlávka moravská (Psilocybe moravica) a další. Oblíbeným místem
jsou trouchnivějící zbytky stromů a dalších dřevin. Měsícem sběru je období září – listopad.
LYSOHLÁVKA TAJEMNÁ (Psilocybe arcana) – jedna z přírodních drog. Houba roste
v našich lesích, kde dorůstá výšky 10 cm a má 3 -5 cm žlutavě hnědý lupenovitý klobouk.
M
MAFIE – označení pro organizovanou skupinu osob, která páchá trestnou činnost, jako např.
obchod s drogami, zbraněmi, praní tzv. praní špinavých peněz (viz), vydírání apod.
MAJORITA (lat. maioritás – většina) – obecný výraz pro většinu v určitém společenství.
Používá se ještě výraz absolutní většina, a to zejména při volbách. Opakem majority je
minorita (viz). Např. naše společnost vystupuje jako majoritní k minoritě homosexuálních
jedinců.
MALADAPTACE – nepřizpůsobivost; obtížné nebo téměř nemožné kontaktování s jinými
lidmi, prostředím.
MANIPULACE – promyšlené jednání manipulátora, který chce skrze manipulovaného
dosáhnout vlastních cílů. Jedná se o naučené vzorce chování a jednání, které umožňují
nepřímo získat to, co nelze dosáhnout přímým jednáním (cestou). Podkladem k takovému
jednání je zpravidla pocit méněcennosti, sebepodceňování, nízké sebedůvěry a nejistoty.
50
Zpravidla bývá manipulace chápána v negativních konotacích. Může však plně sloužit i
pozitivním cílům manipulátora, kdy jsou manipulovanému záměrně zamlčována určitá fakta
(např. říkáme pouze pozitiva a negativa zamlčujeme). Jedním ze způsobů manipulace s dětmi
za účelem jejich poslušnosti je hrozba (např. čertem).
MANŽELSTVÍ – dobrovolné a trvalé společenství muže a ženy na základě zákonem
stanoveného způsobu, přičemž jeho hlavním účelem je založení rodiny a řádná výchova dětí.
Manželství se uzavírá na základě svobodného a souhlasného prohlášení muže a ženy o
dobrovolném vstupu do manželství. Prohlášení se činí veřejně, za přítomnosti dvou svědků.
Sňatek může být občanský (civilní) nebo církevní (viz). Manželství končí smrtí jednoho
z manželů nebo rozvodem (viz).
MARIHUANA – droga, která se získává usušením květenství rostlin konopí s obsahem nad
0,3 % THC (viz). Tzv. pravlastí marihuany Střední a jižní Asie. Podle archeologů ji lidé začali
pěstovat přibližně 3000 před n. l., kdy zřejmě v Indii prvně poznali její psychotropní účinky a
začali využívat zejména k náboženským účelům. Z významných osobností, které holdovaly
marihuaně, patřil např. americký prezident George Washington (1732 – 1799).
MARGINÁLNÍ (lat. margo, marginalis – okrajový, mezní) – v sociální patologii se jedná o
označení pro tu část společnosti, která se pohybuje na okraji společnosti a je zřetelně od ní
odlišena (např. bezdomovci, prostitutky, alkoholici aj.).
MATEŘSTVÍ – jeden z možných způsobů jednoho z rodičů (v naprosté většině ženy)
k dítěti. V případě, že se jedná o muže, označujeme takový vztah jako otcovství (viz).
MATRIARCHÁT – výstižněji matrilineární uspořádání, je forma společnosti spojená
prostřednictvím ženské linie, kdy žena jako udržovatelka rodu má významné postavení. Nejde
o nadvládu žen nad muži. Po rozpadu prvobytně pospolné společnosti došlo ke změně
v postavení v čele rodinné (skupinové) formace. Místo matriarchátu nastupuje patriarchát
(viz).
MATRIFOKÁLNÍ RODINA (lat. mater – matka, focus – ohnisko, střed) – typ rodiny, podle
vnitřní struktury, která se skládá z matky a jejích dětí. V praxi se může jednat o případ
svobodné matky s dítětem, rozvedené matky s dítětem, případně dlouhodobě nežijící ve
společné domácnosti s otcem. Vedle matrifokální rodiny, rozeznáváme ještě konsanguinální
rodinu (viz) a konjugální rodinu (viz).
MATRILINEÁRNÍ – označení odvozování původu po linii matky. Existuje i princip
patrilineralní (viz), odvozování původu po linii otce.
MARGINALIZACE – ve společenském prostředí se jedná o vyloučení (vytlačování)
jedinců, případně skupiny jedinců na její okraj, přičemž současně dochází k poklesu jejího
společenského významu. Další informace u pojmu marginální (viz).
MARIHUANA – droga obsažená v usušených listech květenství samičích rostlin konopí
(viz). Užívá se pro látku THC (viz).
51
MARTRILINERALITA – princip odvozování dědických od původu potomstva výhradně
v rodové linii matky. Parafrází může být známé rčení – matka je vždy jistá. Existuje i princip
patrilinerality (viz).
MASOCHISMUS – sexuální úchylka, kdy sexuální vzrušení je podmíněno agresivitou (např.
fyzické týrání, ponižování, šikanování, trestání apod.) proti vlastní osobě. Sexuální vzrušení,
které je způsobeno agresivitou vůči jiným, označujeme jako sadismus (viz). Mnohdy bývají
obě sexuální úchylky zastoupeny při sexuálním uspokojení, v takovém případě se hovoří o
tzv. sadomasochismu. Masochisté ke svému uspokojení používají řadu speciálních nástrojů a
zařízení. K typickým patří zejména různé biče, důtky, nástroje na bodání, řetězy atd.
Masochismus je trvalou odchylkou a nelze ji vyléčit. Samotné označení je odvozeno od
Leopolda von Sacher-Masocha (1836 - 1905), který patřil ve své době k uznávaným
spisovatelům (např. Venuše v kožichu, Rozvedená žena aj.). Hlavním tématem v jeho díle je
prožití vlastního sexuálního uspokojení pod ranami bičem, při ponižování apod. ze strany jiné
osoby.
MEDIACE – je metoda řešení konfliktů za pomoci třetí strany – mediátora, který pomáhá
účastníkům v jejich vzájemné komunikaci a dobrovolný a důvěrný proces řešení konfliktů
Výsledkem je jasně zformulovaná, pro obě strany srozumitelná, uskutečnitelná a
akceptovatelná dohoda.
MEDIÁLNÍ VÝCHOVA – výchova sloužící k pochopení masových médií. Jedná se zejména
o kritické hodnocení médií a jejich využití ve smyslu pozitivního vývoje jedince.
MEDIÁTOR – je nezávislý manažer, který má na mysli prospěch obou stran – jde mu o
hledání řešení, nikoli o vítězství ve sporu. Rozhodnutí mediátora nejsou pro žádnou ze stran
závazná a mediace je tedy dobrovolný postup řešení sporu, který má spor ukončit
kompromisem přijatelným pro obě strany.
MENTÁLNÍ ANOREXIE (anorexia nervosa) – úmyslný úbytek váhy, který je vyvoláván a
záměrně udržován pacientem. Jedná se např. o odmítání potravy, užívání anorektik, velkou
fyzickou zátěž apod. Zpravidla se jedná o hmotnost pod 85 % normální tělesné váhy
v souvislosti s výškou a věkem. Nemoc je úzce spojená se specifickou psychopatologií, kdy
obava ze ztloustnutí je neustále v popředí pozornosti jedince. Až 95% postižených tvoří ženy,
nejčastěji ve věku 12 až 18 let. Podle MKN-10 je řazena mezi poruchy příjmu jídla. Nemocní
s anorexií neodmítají jídlo proto, že by neměli chuť, ale proto, že nechtějí jíst. Mentální
anorexie postihuje především dívky, podstatně vzácnější je u chlapců. Opakem anorexie je
mentální bulimie (viz).
MENTÁLNÍ BULIMIE – psychosomatické onemocnění charakterizované opakovanými
záchvaty přejídání a přehnanou kontrolou vlastní tělesné hmotnosti projevující se např.
opakujícími se hladovkami, vyvolávaným zvracením, zneužíváním projímadel nebo
nadměrným cvičením. Subjektivní pocit ztráty kontroly nad jídlem je proto významnějším
znakem přejedení než zkonzumované množství jídla, přehnaná nebo extrémní kontrola tělesné
hmotnosti zahrnuje i střídavé období hladovění, užívání projímadel a prostředků na odvodnění,
52
z čehož vyplývá, že diagnózu bulimie mohou splňovat také nemocní, kteří nuceně nezvrací.
Podle MKN-10 je řazena mezi „poruchy příjmu jídla“. Postihuje zejména adolescentní dívky
a ženy mezi 18 a 35 lety. Opakem bulimie je mentální anorexie (viz). Jednou ze známých
bulimiček v historii byla rakouská císařovna Alžběta Bavorská, známá pod přezdívkou Sisi
(1837–1898).
METODA – je způsob (nástroj) k dosažení cíle. V kontextu výchovy dosažení výchovného
cíle, např. pomocí odměn a trestů.
MIGRACE – stěhování (přemísťování) populace na základě rozličných příčin (např. změna
bydliště na základě nového partnerského vztahu, pracovní příležitost, politické přesvědčení,
zdravotní důvody apod.). Jedná-li se o vystěhování mimo území státu, hovoří se o emigraci
(viz), jedná-li se o přistěhování z jiného státu, pak se hovoří o imigraci (viz). V historii
docházelo i k hromadné migraci, která se označuje jako exodus. Příkladem je exodus Židů
z Egypta.
MIMOMANŽELSKÝ KONTAKT – jednorázový nahodilý kontakt s jinou osobou se
sexuálním obsahem. Zpravidla se nemusí jednat o záležitost hluboké citové povahy, a proto ve
svých důsledcích nevede k přechodu do časově dlouhodobého mimomanželskému vztahu
(viz). V německy mluvících zemích se užívá označení Seitensprung, což znamená odskok
stranou. Vzhledem k tomu, že se odehrává např. při lázeňském pobytu, na rekreaci, školení,
kurzech apod., užívá se někdy i označení rekreační nevěra (viz), lázeňská nevěra (viz).
Mimomanželský kontakt se liší od mimopartnerského kontaktu (viz) tím, že subjekt realizující
nevěru žije aktuálně v manželském svazku.
MIMOMANŽELSKÝ POMĚR – viz mimomanželský vztah.
MIMOMANŽELSKÝ VZTAH – dlouhodobý eroticko-sexuální vztah, který připouští
možnost další akcelerace vztahu do budoucího společného soužití. U mimomanželského
vztahu se stává takový vztah zpravidla podnětem k rozpadu manželství rozvodem (viz).
Existuje i možnost dlouhodobého odděleného soužití. Jedná-li se o mimopartnerský vztah,
pak povětšinou v dalším časovém horizontu končí rozchodem partnerů a ukončením vztahu.
Někdy se užívá označení mimomanželský poměr. V starší odborné literatuře se užívalo pro
mimomanželský vztah označení cizoložství (viz).
MIMOPARTNERSKÝ POMĚR – viz mimopartnerský kontakt.
MIMOPARTNERSKÝ VZTAH – dlouhodobý eroticko-sexuální vztah, který připouští
možnost další akcelerace vztahu do budoucího společného soužití, v případě partnerů žijících
bez závazků (tzn. nesezdaní jedinci) se tak může mimopartnerských vztah vyústit
v manželství (viz). V případě, že jeden z partnerů je vázán manželstvím, jedná se o tzv.
mimomanželský vztah (viz). Někdy se užívá označení mimopartnerský poměr.
MIMOŠKOLNÍ VÝCHOVA – jedna z forem výchovy, která je realizována ve volném čase
(viz) zúčastněných osob. Mimoškolní výchova je zpravidla institucionálně zajištěna a určena
53
primárně dětem a mládeži (domy dětí a mládeže, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež,
Junák, Sokol apod.). Mimoškolní výchova může být uskutečňována i pomocí kulturních
zařízení jako jsou divadla, kina, muzea a též i za pomoci hromadných sdělovacích prostředků.
MINORITA – menšina. Skupina lidí, kteří se odlišují od majoritní (většinové) společnosti,
přičemž se může jednat o odlišnou národnost (viz), náboženské přesvědčení, sexuální
orientaci (homosexualita – viz) aj. Opakem minority je majorita (viz). Příkladem může být
např. minorita homosexuálních jedinců, nebo zastoupení Vietnamců v naší společnosti.
Opakem minority je majorita (viz).
MISOGYNSTVÍ – nenávist k ženám, jedna z forem sexismu (viz).
MISANDRIE – nenávist k mužům, jedna z forem sexismu (viz).
MISÚZUS – užívání látek (např. alkoholu, cigaret apod.), které není zcela přijatelné
z hlediska medicíny (např. těhotenství, řízení motorového vozidla apod.). S daným pojmem
ještě úzce souvisí pojem úzus (viz) a abúzus (viz).
MIZOGYNIE – nepřátelský a nenávistní postoj vůči ženám. Povětšinou je mizogynie
spojovány s muži, kteří jej vyjadřují sexuálním odporem, s negativní zkušeností se ženami,
případně s pocitem méněcennosti.
MLADISTVÝ – osoba, která překročila hranici 15 let a nedovršila ještě věk 18 let. Jedná se o
trestněprávní pojem, který se vztahuje na provinění vykonané po dni dovršení věku 15 let a
končící v den jeho 18. narozenin.
MLÁDEŽ – sociální skupina mladých lidé ve věku přibližně 15 - 25 let, přičemž věkové
rozpětí se u různých autorů mnohdy i výrazně liší. Vyznačuje se charakteristickými znaky
chování, systémem vzorů, norem a hodnot, způsobem trávení volného času apod. Mládež
prezentuje některé názory a hodnoty, které danou společností nemusí být jednoznačně
přijímány.
MOBBING (z angl. mob – smečka, hromadně napadnout, dotírat) – druh šikany, nejčastěji
v podobě psychického teroru na pracovišti, vedený ze strany spolupracovníků. Jedná se o
rozličné formy intrik, šikanování řízené kolegy se záměrem způsobit škodu, zabránění
možnosti projevit názor, rozličné „legrácky“ na účet oběti apod. Vzhledem k tomu, že bývá
zpravidla skrytý a zákeřný, je velice obtížně včas identifikovatelný, navíc se i velice obtížně
prokazuje. Důsledky mobbingu zahrnují nejen poškozování „pověsti“ postižené osoby na
pracovišti, se záměrem snížit vlastní sebevědomí, které se v důsledcích může projevit i na
poškození zdraví, zvláště za předpokladu, že nedojde k ranému odhalení a nápravě. Určitým
„podtypem“ mobbingu je tzv. bossing (viz), kterým se označuje šikana (viz) ze strany
nadřízeného. Podle výzkumů se odhaduje, že předmětem mobbingu se stalo a stává 4 – 8 %
zaměstnanců. Jiným podtypem mobbingu je tzv. „staffing“, kdy zaměstnanci šikanují
nadřízeného.
54
MOC – schopnost jedné osoby působit na druhé lidi a docílit tak svých plánů či cílů, získat
lidi pro své přesvědčení (vůdci). Moc z pohledu sociálního je chápána jako možnost
ovlivňování druhých prostřednictvím autority rodičovské, formální, fyzické, též jako citové
vydírání.
MONOGAMIE – forma manželského soužití muže a jedné ženy (někdy se užívá i označení
jednoženství). Monogamie, jako většinou společnosti tolerovaná forma soužití, představuje
jeden z důsledků kulturních vlivů, zejména náboženství. Při porovnání s živočišnou říší
existuje v okruhu samců monogamně pouze 3 – 5 % živočišných druhů (např. hraboši,
netopýři, vydry, vlci aj.). V některých lidských společenstvích jsou samozřejmostí i jiné
formy soužití, jako např. polygamie (viz), polyandrie (viz).
MORÁLKA – souhrn etických norem a pravidel, kterým odpovídají určité způsoby jednání a
chování jedince ve společnosti. Společností respektovaná morálka představuje určitý model
(vzor), s kterým je porovnáváno jednání a chování každého jedince. To znamená, zda se
chová v souladu nebo v rozporu s konkrétní morálkou. Chování a jednání, které je v souladu
se stávajícími normami se označuje jako mravnost (viz).
MORTALITA – viz úmrtnost.
MRAVNOST – chování a jednání, které je realizováno ve shodě s obecně přijímanými
uznávanými mravními normami (viz – morálka) se svým svědomím.
MRTVĚ NAROZENÉ DÍTĚ – plod, který podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČSR
č. 11/1988 Sb. neprojevuje ani jednu známku života a má porodní hmotnost 1 000 gramů a
vyšší. Pokud je hmotnost nižší než 1000 gramů, jedná se o potrat. Rozeznáváme ještě tzv. živě
narozené dítě (viz).
MULTIKULTURALISMUS – myšlenkový a politický směr, který vychází z přesvědčení, že
v jednom demokratickém státě (v obecném pojetí v daném prostředí) mohou vedle sebe žít
skupiny obyvatel s rozličnou kulturou. Prvně se termín objevil ve Švýcarsku v roce 1957.
MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA – dílčí složka výchovy, jejímž posláním je usilovat o
vytváření způsobilosti lidí chápat a respektovat jiné kultury než svou vlastní a eliminovat
nebo oslabovat tak etnické či rasové předsudky. Nově se do multikulturní výchovy začleňuje
informovanost imigrantů o našem kulturním prostředí. Multikulturní výchova úzce souvisí
s tzv. enkulturou (viz).
MÜNCHHAUSENŮV SYNDROM – psychická porucha jedince, kdy duševně postižený
jedinec předstírá nemoc, stěžuje si na různé zdravotní potíže a omezení, pro která vyhledává
léčení a je následně i léčen.
MÜNCHHAUSENŮV SYNDROM V ZASTOUPENÍ (by proxy) – stejně jako v případě
Münchhausenova syndromu (viz) se jedná o psychickou poruchu, kdy však nejsou zdravotní
problémy předstírány na jedinci samém, ale na osobě na něm závislé (zpravidla dítě),
v takovém případě se jedná o specifickou podobu syndromu CAN (viz). Pokud tedy
55
přijmeme, že nejčastější podobou vztahu je rodič vs. dítě, tak rodič zveličuje zdravotní
problémy svého dítěte či si je přímo vymýšlí a dítě je pak následně pro ony vymyšlené či
zveličené zdravotní problémy vyšetřovány lékaři.
MUTOVÁNÍ – přeměna hlasu u chlapců v období puberty (viz) probíhající v souvislosti
s růstem hrtanu.
N
NACIONALISMUS – politický směr apologie, která je úzce spjata se vznikem národních
států a staví na vědomí příslušnosti k jednomu národu (často související s vymezením vůči
národu jinému). Je často důsledkem určitých společenských poměrů, které snadno pronikají
do všech oblastí společenského života. Nejedná se o náhodný jev, jeho kořeny sahají velmi
hluboko a mívají značný význam. Dal vzniknout řadě novodobých národních mýtů, které
měly či mají podpořit národní soudržnost či národní uvědomění uvnitř skupiny. Extrémem
nacionalismu je šovinismus (viz).
NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE – forma péče, při které je dítě vychováváno „náhradními“
rodiči v prostředí co nejvíce napodobujícím prostředí přirozené rodiny. Takové prostředí
vytváří adopce (osvojení) a pěstounská péče (viz) a poručenství (viz).
NÁHRADNÍ VÝCHOVNÁ PÉČE – všechny formy náhrady rodiny (viz) u dětí bez
vlastního rodinného (a hlavně funkčního) zázemí. Jedná se o kojenecké ústavy, dětské
domovy (viz) diagnostické ústavy (viz), výchovné ústavy (viz), ústavy sociální péče,
pěstounské rodiny, zařízení pro výkon pěstounské péče (viz) a poručenství (viz).
NARCISMUS (autoerotismus) – sebeláska; projev člověka, který vnímá jen sebe a své
zájmy, okolí ho nezajímá, ale chce být obdivován. V oblasti eroticko-sexuální se týká
pohlavního vzrušení svým vlastním tělem. Je zapotřebí odlišovat narcismus (autoerotismus)
od autoerotiky (viz).
NÁROD – historicky vytvořené společenství lidí obývajících společné území, spojené
hospodářským životem, jazykem, společnou kulturou. V historickém kontextu se národ odvíjí
od národnosti (viz).
NÁRODNOST – příslušnost ke konkrétnímu národu, přičemž etnická jednotka složená
z osob předchází vzniku národa.
NÁRUŽIVOST – silná návyková potřeba podložená výrazným afektem, směřuje jedince
k jejímu uspokojení; při překážce vzniká silná emotivní reakce s tendencí zdolat překážku za
každou cenu a jakýmkoliv způsobem.
56
NARKOTIKA – syntetické látky využívající se v rozličných oblastech činnosti jedince,
mimo jiného i ve sportu, kdy je snaha ignorovat zranění, bolest apod. Narkotika se uplatňují
v oblasti dopingu (viz).
NÁSILÍ – druh lidského chování, které spočívá v přímém nebo nepřímém použití síly nebo
moci se záměrem získat od jedinců nebo skupiny osob věci, případně výhody, kterých se tito
nechtějí dobrovolně vzdát.
NATALITA – porodnost (viz).
NATURISMUS – filozofický směr propagující návrat k přírodě. Naturisté se v jednotlivých
zemích sdružují do národních organizací. Světový den naturistů byl stanoven na 4. června. Za
jeden z projevů naturismu lze považovat např. nudismus (viz).
NEDONOŠENÉ DÍTĚ – předčasně (před termínem porodu) narozené dítě s nízkou porodní
hmotností. Obvyklý termín porodu je mezi 37. a 42. týdnem těhotenství, od 34. týdne se však
děti rodí zpravidla zdravé. Problémy nastávají, pokud se dítě narodí dříve. Největší
komplikací u předčasně narozených dětí je problém s dýcháním, protože plíce nejsou zralé a
nemají povrchově aktivní látku zvanou surfaktant, která jim umožňuje normálně pracovat.
NEGATIVISMUS – stav vzdoru jedince vůči všemu, co od něj jeho okolí vyžaduje.
Objevuje se v raném dětství, v pubertě, ale také v těžkých životních situacích.
NEGATIVNÍ JEVY – označení pro nežádoucí projevy v chování, resp. jednání, které se
odchyluje od daných sociálních norem, především norem morálních. Jde o široké vymezení
problematiky od relativně drobných prohřešků a poklesků, např. lež, vzpurné chování, až po
jednání, které je asociální (např. šikana) a přechází ve skutečně sociálně patologické jevy
(kriminalita, veškeré závislosti, nedobrovolná prostituce apod.).
NEKÁZEŇ – opak kázně (viz).
NELÁTKOVÉ ZÁVISLOSTI – představují takové primárně psychické závislosti, kdy se
prožívání člověka mění na základě příjemného prožitku nebo příjemných prožitků z něčeho
tak, že se přestává ovládat a narůstá u něj touha po takovém chování, které směřuje
k prožívání daného příjemného prožitku (neodolatelné touhy člověka po něčem). Příklady:
závislosti vztahující se k informačním technologiím – závislost na internetu (netomanie),
závislost na počítačových hrách; patologické hráčství (chorobné hráčství, gamblerství,
kompulzívní hráčství); závislost na mobilních telefonech; bankaholismus; závislost na
televizi; závislost na sexu (hypersexualita); workholismus (závislost na práci); patologické
nakupování; patologické přejídání (bulimie).
NEPOTISMUS – zvýhodňování na základě příbuzenských či přátelských vztahů, místo na
základě zásluh a schopností, s cílem získání obvykle veřejných prostředků k soukromým
účelům.
57
NEPŘÍČETNOST – stav, v němž není osoba v době činu pro duševní poruchu schopna
rozpoznat nebezpečnost činu nebo ovládat vlastní jednání. Stačí nedostatek jedné (tzn.
poznávací nebo ovládací) schopnosti, aby chování takové osoby bylo označené jako
nepříčetné, pak dochází k vyloučení (zbavení) trestní zodpovědnosti.
NETOLISMUS – závislost na internetu, televizi a mobilním telefonu (tzv. závislost na
virtuálních drogách), vyznačující se výraznou ztrátou sebeovládání. K negativním projevům
patří především velká ztráta času, bez výraznějších pozitivních dopadů (např. pro
sebevzdělávání). K velkému nebezpečí dochází při vytvoření si „ideálního a bezpečného“
virtuálního světa a z toho vyplývajících konfliktů s realitou.
NEÚPLNÁ RODINA – rodina neúplná (viz).
NEVĚRA – mimomanželský (viz), případně mimopartnerský (viz) vztah, zahrnuje vedle
citového, především sexuální poměr. Rozeznáváme nevěru psychickou (viz) a nevěru
fyzickou (viz). Nevěra bývá velmi často důvodem k rozpadu manželského (viz) nebo
partnerského (viz) vztahu. V poslední době se výrazněji rozšířila tzv. virtuální nevěra (viz),
lázeňskou nevěru (viz) a rekreační nevěra (viz). V minulosti bylo pro nevěru používáno
označení cizoložství. Rozeznáváme i další druhy nevěry, a to: nevěru utajenou, tolerovanou,
netolerovanou. Z hlediska času pak jednorázovou, krátkodobá a dlouhodobou. Někteří
odborníci rozeznávají ještě nevěru bez následků a nevěru s následky.
NEVĚRA FYZICKÁ – mimomanželský (viz) nebo mimopartnerský (viz) vztah, který vedle
psychické náklonnosti je v naprosté většině doprovázen sexuálním stykem.
NEVĚRA PSYCHICKÁ – citové odpoutání od stávajícího partnera nebo manžela, kdy
postupně dochází k omezování společných aktivit, absence představ o společné budoucnosti a
v neposlední řadě k omezování zájmu o sexuální život. Ve většině případů přechází psychická
nevěra v nevěru fyzickou (viz), tzn. dříve, či později se vztah spojí se sexuálním stykem.
NEZAMĚSTNANOST – sociálně ekonomický jev, kdy dochází k relativnímu přebytku
pracovních sil, které jsou vyřazeny z pracovního procesu a v daném okamžiku nenacházejí
možnost zaměstnání. V podstatě se jedná o vyřazení pracovní síly z pracovního procesu.
NEZLETILOST – v právnickém prostředí označení pro jedince, který dosud nedosáhl 18 let,
tzn. zletilosti (viz), případně dosud neuzavřel manželství (viz).
NIDACE – také implantace, uhnízdění, zanoření oplodněného a rozrýhovaného vajíčka do
děložní sliznice. Probíhá zhruba týden po oplodnění.
NIKOTIN – látka patřící do skupiny alkaloidů, která je obsažena v tabáku (viz). Konzumací
nikotinu dochází k uvolnění, stimulaci organismu, ale také v nadměrném množství zabijí (60
mg nikotinu se považuje za smrtelnou dávku). Patří k vysoce návykovým. Je prokázána přímá
souvislost mezi dlouhodobým kouřením a výskytem nádorů a infarktu myokardu. Na druhé
straně se nikotin používá při léčbě Alzheimerovy a Parkinsonovy nemoci.
58
NIKOTINISMUS – závislost, v mírnějším výkladu sklon k nadměrnému kouření tabáku
(viz). Někdy se používá označení tabakismus (viz).
NOMOFOBIE – závislost na užívání mobilního telefonu (No mobile phobia) spojené
s chorobným strachem ze ztráty, nedostupnosti, závady či poruchy mobilního signálu, a tím i
ze ztráty komunikace prostřednictvím mobilní. Doprovodnými jevy jsou úzkost, nervozita,
neustálá kontrola displeje, permanentní dobíjení mobilu, kontrola zmeškaných hovorů nebo
zpráv, nošení mobilu permanentně s sebou, hraní si s mobilním telefonem, sledování nových
trendů a aplikací v mobilních telefonech apod. Nomofobie se odráží ve zvýšené únavě, bolesti
hlavy, poruchy spánku, odcizení v osobních kontaktech, zjednodušení verbální komunikace,
finanční zátěž, obava ze zneužití informací při ztrátě mobilního telefonu, ale současně se
očekává, že kontaktované osoby budou neustále dostupní. V Mezinárodní klasifikaci nemocí
je řazena do skupiny nutkavých i impulzivních poruch (F63.8).
NONKONFORMITA – chápání chování, které je v rozporu s požadavky a očekáváním
okolí, s určitými názory, postoji a idejemi. Nonkonformita nemusí být deviací, může dokonce
představovat chování společensky progresivní. Naopak konformita (viz) vůči některým
ideologiím, kupříkladu rasistickým nebo fašistickým, může být známkou deviace (viz).
NOOTROPIKA – drogy, léčiva, doplňky stravy, případně funkční potraviny, které zlepšují
schopnost lidského mozku, a to především v procesu učení. Proto se jim také dostalo označení
„chytré drogy“ (smart drugs). Proto jsou hojně využívány studenty, lékaři, vědci, manažery
aj., protože zlepšují činnost mozku, vyživují neurony a aktivují jejich činnost.
NORMA – způsob chování platný pro člena určité sociální skupiny. Jedná se o závazné
pravidlo vynucené předpisem, zvykem apod. Může nabývat i jiných významů, např.
v pracovním procesu.
NOVOROZENECKÁ ÚMRTNOST – údaj o počtu zemřelých novorozenců do 28 dnů
života v daném období připadajících na 1000 živě narozených dětí ve stejném období.
Odlišovat od kojenecké úmrtnosti (viz), což je údaj o počtu zemřelých kojenců v daném
období (děti zemřelé do jednoho roku dokončeného věku), připadajících na 1000 živě
narozených dětí ve stejném období.
O
OBČANSKÝ SŇATEK – uzavření manželství před orgánem státu (obecní úřad, případně na
vhodném místě povoleným matričním úřadem).
ODLOŽENÉ RODIČOVSTVÍ – záměrné posouvání rodičovství (viz) do pozdějšího věku.
Důvodem mohou být např. zdravotní, sociální, ekonomické, bytové aj. příčiny.
59
ODMÍTÁNÍ ŠKOLY – žáci mají odlišnou představu školní docházky, kdy představa o škole
vyvolává u nich psychické potíže – jedná se o komplex obranného mechanismu jedince, jehož
záměrem je se vyhnout neoblíbenému vyučovacímu předmětu, konkrétnímu učiteli apod.
Jedná se odlišný přístup ke škole než záškoláctví (viz). Jedno z možných řešení spočívá
v pěstování vůle. V praxi se takové jednání může projevit i únikem do nemoci.
OCHRANNÁ VÝCHOVA – je ukládána soudem, a to v případě, že o výchovu mladistvého
není náležitě postaráno, dosavadní výchova mladistvého byla zanedbána, nebo vyžaduje-li to
prostředí, v němž mladistvý žije. Ochranou výchovu lze uložit i osobě mladší 15 let.
Ochranná výchova je jedním z opatření, které má zajistit rovněž izolaci a resocializaci (viz)
dítěte, jež se dopustilo společensky nebezpečného činu.
ONAN – biblická postava, podle které se užívá označení onanie. Známý příběh lze nalézt v
Bibli (Genesis, kap. 38.9), kdy si Onan po smrti svého bratra měl vzít za ženu vdovu, tzn.
svou švagrovou, s povinností zplodit potomka – dědice. Aby k tomu nedošlo, praktikoval to
tak, že před pohlavním stykem uskutečnil výron semene na zem. Tím se dopustil hříchu, za
který byl potrestán. Onanie je však běžným způsobem uvolnění sexuální energie, který s
sebou nenese žádné riziko.
ONTOGENEZE – vývoj jednotlivého organismu od zárodečného stádia do smrti.
OPATROVNÍK – osoba ustanovená soudem k ochraně zájmů dítěte v jednotlivých
konkrétních případech. Zákon rozlišuje opatrovnictví krátkodobé (např. při rozvodu rodičů) a
dlouhodobé. Opatrovníkem může být fyzická osoba nebo orgán péče o dítě.
OPATROVNICTVÍ – institut pro případy střetu zájmu zákonných zástupců a dítěte, zájmu
dětí týchž rodičů mezi sebou, pro případy ohrožení majetkových zájmů dítěte, pro případy
omezení rodičovské odpovědnosti, při řízení o osvojení a pro další případy, a to v zájmu
dítěte. Rozeznáváme opatrovnictví krátkodobé (kolizní opatrovník, opatrovník v řízení o
osvojení, opatrovník ad hoc) a opatrovnictví dlouhodobé (opatrovník, opatrovník pro správu
jmění dítěte). Rozsah práv a povinností opatrovníka vymezuje soud.
OPOŽDĚNÁ PUBERTA – stav vývoje organismu, kdy duševní změny přicházejí později.
Po stránce fyzické zůstává takový jedinec stále v předchozím vývojovém stádiu, tzn. fyzicky
malé postavy, menstruace přichází později. Pomocí lékařských zásahů lze vzniklou
disproporci napravit. Rozeznáváme ještě tzv. předčasnou pubertu (viz).
OPUŠTĚNÉ DÍTĚ – dítě, které se ne vlastní chybou ocitlo mimo rodinu a v blízkém
časovém horizontu není šance na změnu stávající situace. V takovém případě je nutná
intervence ze strany společnosti se záměrem daný stav změnit.
ORBILIANISMUS – extrémně přísné dodržování školní kázeň, která je udržována pomocí
tvrdých výchovných metod a prostředků (tělesných trestů) a připomíná vojenský režim. Jedná
se o termín, který je odvozen od jména římského vojáka Orbilia, který se vyznačoval
prosazování obdobného typu výuky a výchovy.
60
ORGANIZOVANÝ ZLOČIN – trestná činnost páchaná organizovanou skupinou osob, např.
mafie (viz).
ORTOREXIE (řec. orthos – správný, orexis – chuť) – patologická závislost na zdravé stravě.
Oddanost zdravé stravě může vést nejen k řadě zdravotních obtíží, ale i psychickým a
fyzickým problémům. U takových jedinců dochází zpravidla ke ztrátě tělesné hmotnosti.
V rovině psychické závislí jedinci sledují složení potravin, ale i zemi původu, zda se jedná o
ekologický produkt apod. Při obhajobě svého názoru a stanoviska jsou v mnoha ohledech
dogmatičtí a někdy nastupují u nich i agresívní projevy. Proto se někdy pro vyznavače dané
závislosti používá označení bio-fanatismus. Prvně výraz ortorexie použil americký lékař
Steven Bratman v roce 1996.
OSOBNÍ ASISTENT – osoba poskytující osobní pomoc osobám se zdravotním postižením,
jež zahrnuje služby, které zmírňují důsledky postižení jedince při všech jeho činnostech.
Obecně se činnost označuje jako osobní asistence.
OSOBNÍ ASISTENCE – soubor služeb poskytovaných osobním asistentem (viz) osobám se
zdravotním, případně výchovným postiženým. Z historického pohledu vznikla osobní
asistence v 60. letech 20. století v USA na půdě hnutí „nezávislého způsobu života“, jež
iniciovali lidé s postižením, kteří se nechtěli smířit s podmínkami, v nichž žili. Obsahem péče
je zajištění běžných životních úkonů, údržba domácnosti, zajištění stravy, pomoc při toaletě,
při dopravě, při výchově dětí a zajištění kontaktů se společenským prostředím (např. při
studiu a zaměstnání) apod.
OSOBNOST – organizovaný celek duševního života člověka; poměrně stálá jednota
charakteru, temperamentu, intelektu a těla, což umožňuje dobrou adaptaci osobnosti na
prostředí; v osobnosti se promítá vše, co zdědila po předcích a co si osvojila v socializačním
procesu; v psychologii se rozlišuje několik typů osobností (dominantní, submisivní,
neurotická, impulsivní, pasivní, agresivní aj.).
OSTRAKISMUS – mírné, převážně psychické formy násilí, kdy oběť násilí není prostředím
uznávána ani oblíbena. Ostrakismus má své počátky v antice, kdy jej do praxe uvedl
Kleisthenes v roku 510 před n. l., a to jako tzv. střepinový soud neboli ostrakismus. Jedenkrát
ročně se sešli občané a na hliněný střep napsali jméno toho, kdo ohrožoval podle jejich
mínění demokracii. V případě sejití 6 000 „střepů“ je hlasování platné a odsouzený jedinec
musel na deset let odejít do vyhnanství. Po vypršení trestu (mohl být zkrácen) nabývá opět
všechna práva, včetně majetku.
OSVOJENÍ – viz adopce.
OTCOVSTVÍ – jeden z možných vztahů jednoho z rodičů (v naprosté většině muže) k dítěti.
V případě, že se jedná o ženu, označujeme takový vztah jako mateřství (viz).
OUTING – veřejné odhalení menšinové sexuální orientace (viz) bez vědomí dotačné osoby.
Opakem je tzv. coming out (viz), které spočívá v dobrovolném (veřejném) přiznání vlastní
sexuální orientacer
61
P
PANDEMIE – epidemie kontinentálního významu.
PANSEXUALISMUS – jeden z extrémních pohledů na úlohu sexu v lidském životě. Jedná
se o přesvědčení, že veškeré lidské jednání a chování má svůj základ v sexuálním pudu.
Velice blízko k pansexualismu má psychoanalýza, především jako psychologický směr, který
prosazuje rozhodující vliv sexuálního pudu na vývoj jedince. Hlavním představitelem
psychoanalýzy byl S. Freud.
PARALÝZA – ochrnutí. Podrobněji viz – progresivní paralýza.
PARTA – malá sociální skupina osob s vysokou mírou soudržnosti, vyznačující se těsnými
sociálními vztahy a vysokým stupněm vzájemné spolupráce, která má společné cíle, zájmy a
může mít vnitřní strukturu. Některé party mohou mít společensky nežádoucí obsah činnosti,
systém vnitřních hodnot, rituály, symboly apod. sledující sounáležitost k partě.
PARTNERSTVÍ – vztah minimálně dvou jedinců, případně skupiny, který je orientován ke
společnému cíli. Je dán společnou účastí na společných aktivitách, sdílením zájmu, s vysokou
mírou vzájemné závislosti a potřeby kooperace. Tím se liší od kamarádství nebo známosti.
PAS (Parental Alienation Syndrome – syndrom zavrženého rodiče) – viz syndrom PAS
PASÁK – slangový výraz označující osoby organizující prostituci (viz).
PASTORAČNÍ STŘEDISKO – jedná se o církevní (katolickou) instituci, která naplňuje
církevní poslání v oblasti duchovního směřování jednotlivců. Slouží jak lidem věřícím, tak i
nevěřícím a svou činnost může směřovat do oblasti primární, sekundární i terciární prevence
ve vztahu k cílové skupině.
PATOLOGICKÉ HRÁČSTVÍ – porucha, která spočívá v častých a opakovaných epizodách
hráčství, které dominují v životě subjektu na újmu hodnot a závazků sociálních, vyplývajících
ze zaměstnání, materiálních a rodinných. Jedná se o chorobnou, patologicko-psychickou
závislost na výherních automatech. Závislí jedinci (tzv. gambleři – viz) jsou vedení utkvělou
představou snadného zisku peněz nebo jiné hmotné výhry. Neuvědomují si, že pravidla
k získání výhry jsou z dlouhodobého hlediska pro samotné hráče nevýhodné. Gambleři po
snaze získat zpět investovanou sumu peněz se neustále propadají do čím dál větších dluhů.
Doprovodným negativními jevy je rozpad vztahu (manželství, rodiny), krádeže (viz),
alkoholismus (viz), toxikomanie (viz), případně prostituce (viz) atd. Patologické hráčství je
v ČR od roku 1994 klasifikováno jako nemoc a - Nutkavé a impulzivní poruchy (F63.0), tzn.
patří do jiné skupiny než závislost.
62
PATRIARCHÁLNÍ RODINA – tradiční pojetí rodiny, která se vyznačovala přísnou
autoritou a vládou otce. Společenský systém, který se vyznačoval právě prosazováním
patriarchální rodiny, se označuje jako patriarchát (viz). Vedle patriarchálního typu rodiny
existuje i matriarchát (viz).
PATRILINERALITA – princip odvozování dědických od původu potomstva výhradně
v rodové linii otce. Existuje i princip martrilinerality (viz).
PATRIARCHÁT – společenský systém ovládaný mužem. Pro patriarchální vedení
společnosti doporučují někteří užívat termín androkracie (viz). Patriarchální vedení
společnosti úzce souvisí s dobou vzniku otrokářské společnosti.
PEDAGOGICKÁ KOMUNIKACE – jeden z druhů obecně pojímané komunikace (viz).
Pedagogická komunikace se odehrává ve školním prostředí. Rozeznáváme ještě další
komunikace, jako např. sociální komunikaci (viz).
PEDAGOGIZOVANÉ PROSTŘEDÍ – je takové prostředí, které napomáhá žádoucímu
výchovnému působení na vychovávaného jedince v souladu se záměrem vychovatele.
Typickým příkladem pedagogizovaného prostředí je prostředí školy. V souvislosti
s prostředím rodiny je pedagogizace rodinného prostředí žádoucí. Anton Semjonovič
Makarenko (ukrajinský spisovatel a pedagog, tvůrce systému kolektivní výchovy) v této
souvislosti hovoří o výchově kulturních návyků.
PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÁ PORADNA – v případě potřeby dávají podnět
k integraci, spolupracují s výchovnými poradci (stanovení školní zralosti, kariérové
poradenství, specifické poruchy učení). Individuálně se věnují žákům školy, kteří mají nějaké
speciální vzdělávací potřeby.
PEDOFILIE – sexuální deviace, při které se erotické zaměření soustředí na dětské objekty,
ve většině případů na předpubertální jedince. Takto postižení jedinci se dobře chovají k
dětem, dokáží s nimi snadno navázat kontakt, získat jejich důvěru atd. Následně dochází k
závažné trestní činnosti – k pohlavnímu zneužití, které je podle našich zákonů trestním činem.
Deviace může být dvojí – heterosexuální, tzn. je zaměřeno na objekty opačného pohlaví
(např. muž na dospívající dívenku), nebo homosexuální, tzn. zaměření na osoby stejného
pohlaví (např. starší muž na žáka základní školy). Pedofilie je vrozená a v podstatě neléčitelná
celoživotní deviace. K radikálním léčebným postupům patří kastrace, která je však v poslední
době lékařskou veřejností odsuzována.
PEER AKTIVISTÉ – předem vyškolení vrstevníci, kteří následně v praxi realizují konkrétní
peer program (viz).
PEER PROGRAM – program sledující výchovné působení předem vyškolených vrstevníků
(někdy se užívá označení vrstevnický program) do procesu formování postojů a získávání
znalostí, zejména v oblasti sociálně patologických jevů, jako např. o drogách, s cílem zabránit
užívání drog v rámci primární prevence, ale i při bránění dalšího šíření pandemie HIV/AIDS
(viz). Myšlenka využít vrstevníky pochází z USA. Úspěšnost peer programů, resp. peer
63
aktivistů (viz), tzn. realizátorů, bývá někdy kritizována, stejně tak bývá zpochybněn výsledný
výchovný dopad.
PEER VÝCHOVA – jedna forem záměrného výchovného působení, uplatňovaná v oblasti
primární prevence. V roli vychovatele (subjektu) působí jedinec (peer) stejné věkové
kategorie (vrstevník). Předností je věková a skupinová blízkost, která odbourává bariéry při
probírání choulostivých témat (např. v oblasti sexuálního chování), řešení příliš osobních
problémů (např. konzumaci drog) apod.
PEJORATIVNÍ (lat. peior – horší) – hanebný, zhoršující význam, vyjadřující záporný vztah.
PENOLOGIE – je věda o trestu a trestání. Předmětem zkoumání penologie jsou metody
zacházení s pachatelem trestného činu (tresty a způsob jejich výkonu), které co nejúčinnějším
způsobem dosáhnou změny v chování pachatele tak, aby nedocházelo k opakování trestného
činu.
PERCEPCE – vnímání, subjektivní odrážení reality ve vědomí člověka prostřednictvím
receptorů; v sociální komunikaci je chápán tento pojem jako vnímání člověka, s nímž právě
přicházíme do styku, snaha porozumět mu.
PERSVAZE (přesvědčování) – jeden z prostředků řešení konfliktu (viz), který vychází
z přesvědčování další osoby nebo skupiny osob. Dalšími prostředky urovnání konfliktu je
konsensus (viz), který představuje souhlas, shodu a koadaptace (viz), která spočívá ve
vzájemném přizpůsobení se.
PERVERZE – sexuální zvrhlost, perverzní jedinec vyhledává zvrácené sexuální aktivity.
PERINATÁLNÍ OBDOBÍ – období těsně kolem porodu.
PERVAZIVNÍ (všepronikající) vývojová porucha – pronikavá porucha, vše prostupující,
zasahující celou osobnost a provázející ji často celoživotně, např. Aspergerův syndrom (viz),
Rettův syndrom (viz) apod.
PĚSTOUN – pověřená osoba zabezpečující pěstounskou péči (viz).
PĚSTOUNSKÁ PÉČE – forma náhradní rodinné péče garantované státem. Vzniká na
základě rozhodnutí soudu na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Jejím posláním je
dostatečné hmotné zabezpečení dítěte a přiměřená odměna pěstounům. V praxi se uplatňují
dvě formy pěstounské péče: individuální (realizuje se v běžném rodinném prostředí) a
skupinová (probíhá v zařízeních určených pro pěstounskou péči manželů, případně v SOS
dětských vesničkách). Pěstounská péče zaniká dosažením zletilosti dítěte (nebo max. do 26 let
věku) nebo na základě rozhodnutí soudu z důvodu žádosti pěstouna (viz). Svěření do
pěstounské péče může být i na přechodnou dobu, v tomto případě soud jednou za 3 měsíce
přezkoumává důvody svěření. Pěstounská péče může být rozhodnutím soudu také zrušena v
případě závažných důvodů, na návrh pěstouna vždy. Pěstoun nemá k dítěti vyživovací
povinnost, má přiměřená práva a povinnosti rodičů. Rodiče dítěte svěřeného do pěstounské
64
péče mají nadále vyživovací povinnost (obdobná povinnost platí pro dítě mající vlastní příjem
v domácnosti pěstouna), výživné náleží pěstounovi (manželskému páru). Podrobněji zákon č.
89/2012 Sb. tzv. občanský zákoník.
PHARMING – jedna z podvodných technik („farmaření“) v internetovém prostředí s cílem
získat citlivé údaje oběti k pozdějšímu zneužití v elektronické komunikaci. Podvodná
technika spočívá v tom, že existují podvodné stránky, kde pro vstup na ně je nutná registrace.
Právě prostřednictvím této registrace dochází k získání citlivých a zneužitelných údajů.
Obdobnou podvodnou technikou v internetovém prostředí je phishing (viz).
PHISHING – jedna z podvodných technik („rybaření“) v internetovém prostředí s cílem
získat citlivé údaje oběti k pozdějšímu zneužití v elektronické komunikaci. Podvodná
technika spočívá v tom, že jsou na rozličné e-mailové adresy rozesílány zprávy, které vypadají
jako důvěryhodné a požadují poskytnutí osobních údajů pro potřeby banky. Obdobnou
podvodnou technikou v internetovém prostředí je pharming (viz).
PIVO – alkoholický nápoj, který v 1 litru 100
piva je zastoupen 28 – 32 g čistého alkoholu (u
120
piva se pak jedná o zastoupení 36–42 g alkoholu). Pivo obsahuje 210 kcal (880 kJ), dále
pak 2 g bílkovin, 12 g sacharidů, 25 mg sodíku, 190 mg draslíku, 40 mg vápníku, 45 mg
hořčíku, 75 mg fosforu, 50 mikrogramů selenu, 250 mikrogramů fluoridů, 3 mikrogramy
jódu, 0,15 mg riboflavinu, 4 g niacinu, 0,25 mg vitamínu B6, 0,5 mikrogramů vitamínu B12,
25 mikrogramů kyseliny listové. Vedle „klasického“ piva existuje i tzv. nealkoholické pivo,
které je více kalorické, a to na úkor „potlačení“ podílu alkoholu.
PIVO NEALKOHOLICKÉ – nápoj nahrazující rozšířené pivo a neobsahující žádný
alkohol. V porovnání s pivem (viz) je však více kalorické.
PLATONICKÝ VZTAH – citový, zpravidla eroticky zabarvený vztah k druhé osobě. Může
se jednat o jednostrannou záležitost. V platonickém vztahu není zastoupen fyzický kontakt,
tzn. pohlavní styk.
PODVĚDOMÍ – všechny duševní procesy, které jsou v daném okamžiku mimo vědomí
jedince, mohou to být naše představy, přání a fantazie, které se mohou stát vědomými, jiné
zůstávají jen v podvědomí člověka.
POHLAVNĚ PŘENOSNÉ NEMOCI – choroby, které se přenášejí zejména pohlavním
stykem (viz). Někdy se užívá označení STD (viz).
POHLAVNÍ VÝCHOVA – jedna ze subsložek obecně pojímané výchovy, která se zaměřuje
na získání znalostí, dovedností a návyků z oblasti fyzických vztahů mezi mužem a ženou.
Dříve byla ztotožňována se sexuální výchovou (viz), dnes je obsahově v podstatě zahrnuta do
sexuální výchovy (viz). Po obsahové stránce se zabývá reprodukční soustavou muže a ženy,
zejména otěhotněním (viz), porodem (viz), metodami antikoncepce (viz) a pohlavně
přenosnými nemocemi (viz).
POJEM – myšlenkový odraz skutečnosti v podobě obecné představy.
65
POLYANDRIE – představuje manželské soužití jedné ženy s několika muži, zpravidla se
sourozenci. Dívka se provdá za nejstaršího muže a všichni jeho bratři se následně stávají
jejími manžely. Uvedený způsob manželství vychází do jisté míry z ekonomického myšlení
(otázka nedělení půdy a majetku v případě dědictví apod.) a náboženské tradice (budhistické).
Polyandrie je rozšířená v některých oblastech Tibetu, Nepálu a u Eskymáků. Mnohem častější
je opačný jev – tzv. polygamie (viz), kdy jeden muž žije v manželském svazku s více ženami.
POLYGAMIE – forma manželského soužití muže s více ženami. Pro některá společenství
byla a jsou i v současnosti taková manželství samozřejmosti (např. harémy). Vedle polygamie
existuje i polyandrie (viz), kdy jedna žena žije ve svazku s více muži.
POPULACE (lat. populus – lid) – souhrn všeho obyvatelstva v konkrétním prostoru a čase.
PORODNOST – natalita (viz) – průměrný počet narozených za určité období. Též udáváno
jako procentuální podíl novorozenců k celkovému počtu jedinců, či jako počet narozených na
1000 jedinců.
PORNOGRAFIE – označení pro literární, výtvarné nebo jiné dílo nevalné umělecké
hodnoty, popisující, zobrazující, znázorňující rozličné sexuální aktivity, jako např. pohlavní
styk, skupinovou soulož, styk se zvířaty, sado-masochistické praktiky apod. V praxi se nejvíce
objevuje v podobě pornočasopisů, pornokazet a pornoprogramů.
PORNOGRAFIE DĚTSKÁ – jakýkoliv zvukový nebo obrazový materiál, který používá děti
v sexuálním implicitním kontextu. Rozeznáváme dětskou pornografii obrazovou a dětskou
pornografii zvukovou.
PORUČENSTVÍ – jedná se o formu náhradní rodinné péče s tzv. poručníkem (viz), kterého
ustanovuje soud. Do doby než soud jmenuje poručníka, tak tuto funkce vykonává příslušný
orgán sociálně-právní ochrany dětí.
PORUČNÍK – soudně ustanovená osoba dítěti, pokud nemá zákonného zástupce. Jde o
případ úmrtí rodičů, zbavení či pozastavení výkonu rodičovské zodpovědnosti a právní
nezpůsobilosti rodičů. Poručník má zejména právo a povinnost dítě vychovávat (v případě
poručenství s osobní péčí), zastupovat a spravovat jeho majetek.
PORUCHY UČENÍ – dělíme na běžné (nespecifické) poruchy učení, které jsou způsobeny
sníženými nebo nerovnoměrně rozloženými kognitivními předpoklady nebo odlišnostmi
v podnětnosti rodinného prostředí či osobními charakteristikami žáka, a specifické poruchy
učení (SPU – viz), mezi které nejobvykleji počítáme poruchy v oblasti čtení (dyslexie – viz),
počítání (dyskalkulie – viz), pravopisu (dysortografie – viz) a psaní (dysgrafie – viz), u nichž
soudíme, že jsou způsobeny geneticky, dále drobným poškozením, nezralostí či odlišným
fungováním CNS. V obou případech je narušen proces učení.
POSTNATÁLNÍ OBDOBÍ – období po narození (porodu) dítěte.
66
POSTOJ – hodnotící vztah k určitému jevu, předmětu nebo osobě (skupině osob), případně
sklon reagovat na podněty ustáleným způsobem. Postoj se vyznačuje poměrně značnou
stálostí v jeho prostředí a současně se vyznačuje kladnou (zápornou) reakcí na určité osoby
(skupiny osob), jevy, situace, případně předměty (např. produkty lidské práce). Vnějším
projevem postoje je sdělení vlastního názoru, mínění, víra, předsudek, přesvědčení apod.
K základním zdrojům vlastních postojů patří vedle vlastní zkušenosti, sociální komunikace,
také vzory, dále se pak velmi výrazné projevují tzv. institucionální faktory (církev, politické
strany a seskupení, společenské instituce, média atd. Postoje jsou součástí osobnosti a
získávají se v průběhu vývoje především vzděláváním a sociálními vlivy; jednou zaujaté
postoje člověk jen obtížně mění, jsou relativně trvalé.
POTŘEBA – nutnost organismu něco získat nebo něčeho se zbavit; rozlišujeme základní
(biologické) potřeby a vyšší (duchovní); neuspokojování potřeb vede k frustraci až ke stresu;
uspokojování potřeb je základní motivací činnosti lidí.
PRANÍ ŠPINAVÝCH PENĚZ (angl. money laundering) – jedná se o legalizaci nelegálně
získaných finančních prostředků, tzn. prostředků, které neprošly oficiálním finančním
procesem zdanění. Může se např. jednat o výnosy z nelegální činnosti – hazardního hráčství,
prostituce apod.
PRÁVA DĚTÍ – práva zakotvená v rozličných dokumentech: Charta práv dítěte (1924),
Konvence práv dítěte (1959) a Úmluva o právech dítěte (1989) – podrobněji viz.
PRÁVO RODIČOVSKÉ – označení pro část práva rodinného, které se zabývá obsahem
vztahů mezi rodiči a dětmi.
PREDELIKVENCE – viz dětská kriminalita
PREKRIMINALITA – kriminalita (viz) páchaná dětmi do 15 let, přičemž dolní hranice se
uvádí kolem 6 let. Těžiště prekriminality spadá mezi 10. až 15. rok věku dítěte. Používá se
taktéž označení dětská kriminalita (viz).
PRENATÁLNÍ OBDOBÍ – období mezi početím a porodem.
PRESTIŽNÍ ZNÁSILNĚNÍ – násilník se snaží prostřednictvím znásilnění oběti posílit své
sebevědomí. Rozeznáváme ještě: agresivní znásilnění (viz), sadistické znásilnění (viz),
skupinové (hromadné) znásilnění (viz) a impulsivní znásilnění (viz).
PREVALENCE – základní statistický ukazatel v epidemiologii (odvětví medicíny zabývající
se studiem faktorů ovlivňujících zdraví), který vyjadřuje počet jedinců trpících danou nemocí
a počet všech jedinců ve sledované populaci (zpravidla v jistém daném období).
PREVENCE (lat. praevenire – předcházet) – předcházení nežádoucím jevům, nežádoucímu
chování, předcházení vzniku rizikových situací (např. zdraví ohrožujících – onemocnění,
snížení dopravní nehodovosti apod.). Jde o aktivity, které mají za cíl potírání výskytu a
67
zabraňování rozvoji negativního jevu ve společnosti. Prevence obsahuje realizaci opatření,
kterými chceme předcházet nežádoucímu jevu a zároveň pozitivně ovlivňovat ty, na které je
prevence zaměřena.
Rozlišujeme čtyři typy prevence:
a) primární – zahrnuje široce koncipovanou osvětovou činnost zaměřenou na značnou
část populace bez bližší specifikace, a to bez ohledu na aktuálnost dané prevence.
Rozeznáváme primární specifickou prevenci (viz) a primární nespecifickou prevenci
(viz);
b) sekundární – zahrnuje aktivní vyhledávání (depistáž) rizikových osob, skupin osob,
situací apod. se záměrem podchytit první příznaky rizikového chování a zabránit jeho
dalšímu prohlubování (rozšiřování). U osob, které se dostaly do kontaktu se
společensky nežádoucím jevem, nastupuje zpravidla případně poradenská činnost
nebo přímo léčba;
c) terciární – sleduje zamezení dalšího působení negativních činitelů (např. osob, skupin
osob, situací apod.) na okolí;
d) kvartální – spočívá v navrácení osob do normálních podmínek.
PREVENTIVNÍ PROGRAM – soubor ucelených a tematicky sjednocených aktivit a
činností v určitém čase a místě, který má za cíl preventivně působit v oblasti sociálně
patologických jevů. Může se jednat o aktivity jednodenní, vícedenní, pololetní či celoroční.
PREZERVATIV – viz kondom.
PRIMÁRNÍ INDIKOVANÁ PREVENCE – jedna ze součástí primární prevence (viz), která
se intenzivněji zaměřuje na rizikové jedince, jako např. dětem závislých rodičů, dětem
s poruchami chování apod.
PRIMÁRNÍ PREVENCE – první fáze z obecně pojímané prevence (profylaxe – viz).
V oblasti prevence (viz) patosociálních jevů se jedná o předcházení. Záměrem této fáze je tzv.
imunizace (odolnost – viz) před konkrétním nežádoucím patosociálním jevem. Primární
prevenci rozeznáváme:
a) specifickou (viz – primární specifická prevence),
b) nespecifickou (viz – primární nespecifická prevence),
c) selektivní (viz – primární selektivní prevence),
d) indikovanou (viz – primární indikovaná prevence).
PRIMÁRNÍ NESPECIFICKÁ PREVENCE – jedna ze součástí primární prevence (viz),
zahrnující veškeré aktivity, které mají s prevencí nepřímou souvislost. Jedná se např. o
aktivity, které napomáhají snižovat riziko vzniku a rozvoje rizikových forem chování, a to
prostřednictvím využívání volného času. Do těchto aktivit lze zahrnout např. zájmové
kroužky (při škole, domu dětí a mládeže, základní umělecké školy), dále sportovní aktivity,
ale také programy zaměřené na zlepšení zdravého životního stylu. Cílenější prevence se pak
označuje jako primární specifická prevence (viz).
68
PRIMÁRNÍ SELEKTIVNÍ PREVENCE – jedna ze součástí primární prevence (viz), která
je zaměřena na konkrétní rizikové skupiny, jako např. party na sídlišti, členy fotbalových
fanoušků, žáci speciální školy apod.
PRIMÁRNÍ SPECIFICKÁ PREVENCE – preventivní působení zaměřené přímo na
problematiku daného jevu, kterému se primární prevence (viz) snaží předejít. Specifické
primárně-preventivní programy se zaměřují na konkrétní cílové skupiny. Právě jasná profilace
těchto programů odlišuje tyto programy od primárně nespecifických programů (viz), kdy
např. dochází k výraznějšímu zamření na ohroženější skupiny dětí, mladistvých apod.
PROFYLAXE (řec. profylasso, profyler – předsunutá hlídky) – ve zdravotnictví se jedná o
soubor opatření chránících před nemocí. Ve společensko-vědní sféře se užívá spíše označení
prevence (viz).
PROBACE – viz probační a mediační služba.
PROBAČNÍ A MEDIAČNÍ SLUŽBA (lat. probare – zkoušet, ověřovat, dohlížet, lat.
medius, median – střed, prostřední) – instituce, která usiluje o zprostředkování účinného a
společensky prospěšného řešení konfliktů spojených s trestnou činností. Probací (se rozumí
(podle zákona č. 257/2000 Sb.) organizování a vykonávání dohledu nad obviněným,
obžalovaným nebo odsouzeným, kontrola výkonu trestu nespojeného s odnětím svobody,
včetně uložených povinností a omezení, sledování chování odsouzeného v e zkušební době
podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody apod. Mediací (viz) rozumíme
hledání řešení, které vede k urovnání sporu a nalézt přijatelná řešení. Mediaci lze realizovat
pouze se souhlasem obviněného i poškozeného.
PROGRESÍVNÍ PARALÝZA – jedno z posledních stádií syfilidy (viz).
PROHIBICE (lat. prohibitio – zákaz) – absolutní zákaz produkce a distribuce alkoholu.
Hlavním motivem bylo odstranit negativní dopady nadměrné konzumace alkoholických
nápojů. Přes počáteční pozitivní výsledky (pokles vězněných osob např. za výtržnictví)
nakonec došlo ke zvýšení doprovodních jevů, jako ilegální výroba alkoholu a s ní rostoucí
kriminální projevy.
PROMILE (0
/00)– hodnota vyjadřující množství alkoholu (viz) v lidském organismu,
PROMISKUITA – označení pro časté střídání sexuálních partnerů. Ve většině případů se
jedná o vztah, který postrádá hlubší citovou náklonnost. Příčiny promiskuity mohou být
psychické (např. strach zůstat sám, věk aj.), sociální (např. získání si „náklonnosti“ party
apod.) a v neposlední řadě i ekonomické (např. finanční zisk u prostitutek). V období 60. let,
kdy došlo k sexuální revoluci, stoupla do značné míry i promiskuita, především u mladých
lidí. Omezení promiskuity představuje jeden z účinných nástrojů v boji proti dalšímu šíření
pohlavně přenosných nemocí (viz). Promiskuitu nelze zaměňovat za prostituci (viz)
PROSOCIÁLNÍ JEDNÁNÍ – jednání, které přináší prospěch druhé osobě nebo skupině
osob a nevyplývá ze striktní povinnosti a není provázeno očekáváním jakékoli formy odměny.
69
PROSTITUCE – propůjčování vlastního těla k pohlavnímu uspokojení jiných, nabízení
sexuálních služeb jiným osobám za úplatu, či za jiný druh odměny. Ne vždy se musí jednat o
osoby opačného pohlaví. V různých historických obdobích, stejně tak jako v rozličných
společenských komunitách, byl a případně i je přístup k prostituci značně rozdílný. Velice
liberálně přistupovali k prostituci v antice, jinak na konci minulého století a zcela jiný je
pohled na prostituci dnes. Skutečností však je, že prostituce se také nazývá řemeslem se
zlatým dnem. Přestože se v určitých obdobích hledalo řešení, jak tento sociální jev odstranit,
nikdy se to nepodařilo. Prostituci můžeme dělit podle různých hledisek. Tak např. podle
místa, kde se především uskutečňuje, dělíme prostituci na pouliční a „pod střechou“, což je
odpovídající název pro nevěstince. Podle toho, komu je služba určena, dělíme prostituci na
mužskou, ženskou, pro homosexuální jedince atd.
PROSTITUCE BYTOVÁ – jedna z druhé prostituce (viz), která probíhá povětšinou
v najatých bytech a se stabilizovanou klientelou. Někdy dochází k takovým vztahům i po
dobu několika let.
PROSTITUCE HOTELOVÁ – realizuje se v hotelových pokojích. Hotelové prostitutky
jsou kultivované, zpravidla ovládají dobře alespoň jeden světový jazyk a jsou v úzkém spojení
s hotelovým personálem, ochrankou, taxikáři aj., kterým odevzdávají část zisku.
PROSTITUCE VYNUCENÁ – prostituce (viz) uskutečňována pod tlakem (násilím) pasáka,
Případně organizované skupiny. Předmětem se povětšinou stávají jedinci závislí na drogách.
Do skupiny vynucené prostituce zahrnujeme i tzv. obchod s bílým masem.
PROSTITUT – muž poskytující sexuální služby za úplatu. Častěji však takové služby
poskytují ženy (prostitutky – viz).
PROSTITUTKA – žena poskytující sexuální služby za úplatu. Takové služby mohou
poskytovat i muži (prostituti).
PROTIALKOHOLNÍ ZÁCHYTNÁ STANICE – zdravotnické zařízení sloužící
k nedobrovolnému přenocování lidí, kteří konzumovali v nadměrné míře alkohol a jejich stav
vyžaduje umístění do jmenovaného zařízení (zejména, když ohrožují sami sebe a ostatní).
Lidově se protialkoholní záchytná stanice (PZS) označují jako záchytka. Z historického
pohledu byla první záchytka otevřena v ruském městě Tula (1905), v tehdejším
Československu pak v roce 15. 5. 1951 u Apolináře v Praze.
PŘÁTELSTVÍ – forma mezilidského vztahu opírající se o neformální a svobodný vztah,
který poskytuje dostatečnou míru intimity a vzájemné podpory. Na druhé straně není
přátelství vázáno na společné soužití.
PŘEDČASNÁ PUBERTA – stav vývoje organismu, kdy fyzické (tělesné) změny přicházejí
o 2-3 roky dříve, přičemž po stránce psychické zůstává jedinec stále v předchozím vývojovém
stádiu, tzn. dítětem. Rozeznáváme ještě tzv. opožděnou pubertu (viz).
70
PŘEDSUDEK – emočně nabitý, kriticky nezhodnocený úsudek a z něj plynoucí postoj, názor
přijatý jedincem nebo skupinou; stejně jako postoje se předsudky velmi obtížně odstraňují
z myšlení a chování lidí. Objevují se z časového hlediska dříve, než se skutečně s danou
realitou seznámíme.
PŘESTUPEK – společensky nežádoucí jednání nižšího stupně závažnosti než trestný čin
(viz).
PŘEVÝCHOVA – viz reedukace.
PŘÍJICE – viz syfilis.
PSYCHICKÉ NÁSILÍ – jeden z druhů domácího násilí (viz), které se projevuje slovním
týráním, ponižováním, zesměšňováním na veřejnosti, v rodinném kruhu, kontrolou volného
času, prohlížením mobilu (SMS zpráv), vyhrožováním zmrzačením, zabitím apod. Záměrem
je cíleně vyvolat duševní úzkost a psychickou bolest. Problém spočívá, že je velmi složité a
komplikované jej diagnostikovat, zvláště v partnerském soužití, kdy není žádná legislativní
opora. Psychické násilí může mít podobu: neverbální (záměrné ničení oblíbených věcí) nebo
verbální (zahrnuje slovní napadání, ponižování, urážení, obviňování, očerňování, zakazování,
zastrašování, hanlivé oslovování, bezdůvodné podezírání apod.).
PSYCHIKA – vlastnost nervové soustavy projevující se schopností odrážet vnější i vnitřní
prostředí jedince, komunikovat se sociálním okolím a regulovat činnost jedince (jeho
prožívání a chování) tak, aby se dosáhlo optimální adaptace člověka na okolí.
PSYCHOANALÝZA – psychologický směr, který vychází z názoru o rozhodujícím vlivu
sexuálního pudu na celkový vývoj jedince. Označení se užívá i pro jednu z metod
uplatňovanou v psychoterapii.
PUBERTA (pubescence) – část ontogenetického (viz ontogeneze) období jedince, které je
ohraničeno prvními projevy sexuálního zrání - polucí (viz) a první menstruací (viz) až po
celkový přechod do období adolescence. Představuje významné období mezi dětstvím a
dospělostí. Na samotném průběhu pak do značné míry závisí i kvalita života v dospělosti.
Nejčastěji se v odborné literatuře uvádí interval mezi 11. - 15. rokem. V tomto období dochází
k výrazným psychickým, sociálním a fyzickým změnám a je postupně dosaženo pohlavní (ne
psychické a sociální) zralosti. Na samotném průběhu puberty do značné míry závisí i kvalita
života v dospělosti. Rozeznáváme předčasnou pubertu (viz) a opožděnou pubertu (viz).
PUBESCENCE – viz puberta.
PUBESCENT – jedinec vývojově se nacházející v etapě pubescence.
PUD – biologická síla, při které jedinec pociťuje nediferencovanou, neuvědomělou nebo
nedostatečně uvědomovanou základní potřebu a v zájmu jejího uspokojení vyvíjí určitou
činnost (hlad, strach, sex).
71
PUNK (angl. punk – výtržník) – označení pro hudební, módní a životní styl. V oblasti
oblékání se vyznavači Punku prezentují např. nošení vysokých bot, potrhaných kalhot,
provokujícími texty na tričku, koženou bundou, řetězy, zámky, spínacími špendlíky apod.
Punk jako hnutí se rozvinul na konci 70. let minulého století. Celkově se vyznačuje vzpourou
a nezávislostí, vyjadřuje odpor proti politice, válce, rasové diskriminaci, globalizaci, nacismu,
komunismu apod. V počátcích byl Punk hodně spojováván s vandalismem. V oblasti hudby
se punk (např. SEX PISTOLS) vyznačuje agresivitou svého projevu, zvláště pak refrénem,
který může publikum opakovat. V našem prostředí se začalo hnutí Punk objevovat až koncem
80. let minulého století, zvláště pak v rovině hudební vnikla celá řada specifických trendů a
směrů.
PYGMALION-EFEKT – nebo také Galatea-efekt – označení pro důsledek pozitivního
očekávání a pozitivního hodnocení chování a vlastností osobnosti druhé osoby (dítěte i
dospělých). Např. pozitivní očekávání a kladné hodnocení méně úspěšného žáka učitelem
může vést ke zvýšení sebedůvěry a zlepšení školního výkonu žáka..
Q
QUER – označení pro homosexuální osoby, bisexuální, transsexuální, případně vyznávající
BDSM (viz). V užším pojetí se pro quer používá synonymum LGBT.
QUASILEGITIMNÍ POHLAVNÍ STYK – označení pro předmanželský pohlavní styk.
R/Ř
R–R – zkratka organizace s názvem Rozkoš bez rizika (viz).
RADIKALISMUS (lat. radix – kořen) – označení pro chování stoupenců prosazování
razantnější společenských změn. Označení radikál (radikální), kterým se označují zásadní
změny. Je nutné odlišit radikalismus od extremismu (viz), vztahující se k extrémnímu
(krajnímu) prosazování svých názorů v politickém boji.
RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM (RVP) – jedná se o nové kurikulární dokumenty
vymezující cílové zaměření vzdělávání na daném stupni, pro daný obor vzdělávání a
očekávané výstupy (priority, cíle, klíčové kompetence – viz aj.).
RASA – skupina lidí, která se vyznačuje společným vývojem, s vrozenými morfologickými a
fyziologickými znaky, jako např. barva pleti, očí, vlasů, výšky, rysy tváře apod. Rozeznáváme
72
zpravidla 4 rasy: europoidní (bílá – Evropa, západní Asie a severní Afrika), mongoloidní
(žlutá – Eskymáci, zbytek Asie, Severní a Jižní Amerika), negroidní (černá – zejména Afrika)
a australoidní (Austrálie a část Oceánie). Odborníci odlišují ještě další rasy, ale také míšence
jednotlivých ras (mulati, mestici, zambové). Ve vztahu k rasám se postupně rozvíjely rozličné
rasové teorie, z nichž některé daly vzniknout např. rasismu (viz).
RASISMUS – soubor projevů směřujících k potlačení zájmů a práv menšin, jde o zastávání
rasové nerovnocennosti a podporování rasové nesnášenlivosti a netoleranci vůči menšinám a
odlišnostem. Jde o formu xenofobie (viz), vyjadřující nadřazenost jedné rasy nad druhou,
případně méněcennosti z důvodu příslušnosti k určité rase. Z rasismu, jako názorového
východiska opírající se o nepřátelský iracionální postoj vůči jiné rase (viz), a to na základě
předsudku, vychází chování, označované jako rasová diskriminace (viz). V praxi směřuje
rasismus většinou proti menšině. Jedinec, který ve svém chování a ve svých názorech
obhajuje, prosazuje a realizuje rasismus, se označuje jako rasista (viz).
RASISTA – jedinec, který ve svém chování, názorech, projevech apod. obhajuje, prosazuje a
realizuje rasismus (viz).
RASOVÁ DISKRIMINACE – chování jedinců případně skupin obyvatel, které
znevýhodňuje práva příslušníků jiného etnického, národního nebo rasového původu.
Východiskem pro rasovou diskriminaci je rasismus (viz), jako jedna z forem xenofobie (viz).
READY TO DRINK – viz alcopops.
REAKCE – změna chování jako odpověď nebo odezva organismu na vnější nebo vnitřní
podnět, v užším pojetí hovoříme také o reflexu.
RECIDIVA (lat. recidivus – opakující se) – označuje nežádoucí návrat, zpravidla spojený
s opakováním společensky nežádoucí činnosti (např. krádež, nadměrné pití alkoholu, užívání
drog apod.).
REEDUKACE – soubor metod, jejichž prostřednictvím dochází ke zlepšení (zdokonalení)
výkonnosti v oblasti postižené funkce, v oblasti chování.
REEMIGRACE – návrat emigrantů (viz) zpět do vlasti. Důvodem návratu mohou být např.
zlepšení politické situace, ekonomických podmínek, rodinné vztahy apod.
REEMIGRANT – emigrant (viz), který se vrací otázky do původní vlasti, z které byl
donucen emigrovat, a to na základě vlastního rozhodnutí. V případě donucení se jedná o
repatriaci (viz).
REFERENČNÍ SKUPINA – sociální skupina, se kterou se dotyčný ztotožňuje nebo by se
rád ztotožnil. Působení referenčních skupin může působit v oblasti výchovy pozitivně, stejně
tak jako i negativně.
73
REGISTROVANÉ PARTNERSTVÍ – trvalý, dobrovolný svazek dvou osob stejného
pohlaví, který vzniká na základě souhlasného, svobodného a úplného prohlášení těchto osob o
tom, že spolu vstupují do partnerství. V ČR platí o registrovaném partnerství zákonná úprava
z roku 2006.
REGRESE – zpětný vývoj, úpadek, návrat k již proběhlým projevům.
REKREAČNÍ NEVĚRA – mimomanželský (viz), případně mimopartnerský (viz) kontakt
(viz) s jinou osobou se sexuálním obsahem a časově omezen na konkrétní místo, čas, případně
akci (např. pobyt v lázních, dovolená, školení apod.). Jedná se o relativně novou formu
nevěry (viz), k nimž patří např. i tzv. virtuální nevěra (viz).
RELAPS – psychologický stav („znovuvzplanutí“), kdy se jedinec vrací po jednorázovém
užití alkoholu nebo drogy (tzv. laps – viz) k opětovnému užívání po období abstinence (viz).
REPATRIACE – násilné navrácení, dopravení osob do vlasti, tzn. do původní vlasti. Jedná-li
se o dobrovolný návrat do původní země, hovoříme o reemigraci (viz).
RESOCIALIZACE – znovuuvedení a znovu začlenění ve společnosti.
RETTŮV SYNDROM – jedná se o syndrom doprovázený těžkým neurologickým
postižením, které má pervazivní (viz) dopad na somatické, motorické i psychické funkce.
Příčina Rettova syndromu je známá, mutace genu je situována na raménku chromozomu X a
má mnoho podob. Tato různorodost se podílí na variabilitě projevů Rettova syndromu. Od
roku 2001 se diagnostikuje Rettův syndrom na základě genetického vyšetření i v České
republice.
REVIKTIMIZACE – jedinec (oběť) se v krátké době na základě viktimizace (viz) stává
opětovně obětí trestního činu.
RIGIDITA – nepružnost, těžkopádnost, neschopnost se přizpůsobit. Opakem rigidity je
flexibilita (viz).
RIZIKOVÉ CHOVÁNÍ – chování, u kterého dochází k viditelnému růstu zdravotních,
sociálních, výchovných a jiných rizik, a to nejen pro jedince, ale také pro celou společnost.
Rizikové chování bývá rozlišováno na to, které poškozuje tělesnou a psychickou stránku žáka
a chování, které ohrožuje celou společnost a způsobuje případně újmu druhým lidem. Ve
školní prevenci rozlišujeme tyto oblasti rizikového chování - záškoláctví, šikana a extrémní
projevy agrese, rizikové sporty a rizikové chování v dopravě, rasismus a xenofobie, negativní
působení sekt, sexuální rizikové chování, prevence v adiktologii, spektrum poruch příjmu
potravin, okruh poruch a problémů spojených se syndromem CAN (viz).
RODIČ – biologický, výchovný nebo právnický vztah muže nebo ženy k dítěti.
RODIČOVSTVÍ – činnost spojená s výchovou dítěte až do nezávislé, samostatně fungující
dospělé osobnosti. Rodičovství začíná už v období před narozením dítěte nebo před adopcí
74
(viz) a představuje nedílnou součást rodinných (partnerských) vztahů. Rodičovská praxe
záleží na kultuře, tradicích i výchovných strategiích rodiny, z nichž jednotliví partneři
pocházejí. S rodičovstvím souvisí i forma adopce, která se v poslední době úměrně zvyšuje se
stále narůstající neplodností (nemožností jednoho nebo obou partnerů mít dítě).
RODIČOVSTVÍ ODLOŽENÉ – úmyslné posunutí role rodiče do vyššího věku.
RODINA – sociální skupina osob tvořená legalizovaným vztahem mezi rodiči a dětmi
(manželství, příbuzenství nebo adopce). Základním úkolem rodiny je výchova těchto dětí.
Širší rodinu tvoří příbuzenstvo, vázané nejen pokrevními pouty, ale také rodinnými tradicemi,
postoji, rysy, jazykem.
RODINA AFUNKČNÍ – poruchy funkcí rodiny jsou tak závažného charakteru, že rodina
vůči dítěti přestává plnit své základní úkoly, dokonce jej ohrožuje v samotné existenci.
Řešením se stává vyjmutí dítěte z takového prostředí a umístění do náhradní rodinné či
ústavní péče. Uvádí se, že ve společnosti je přibližně 0,5 % afunkčních rodin.
RODINA DEZINTEGROVANÁ – rodina, v niž se projevují nežádoucí rozpory, a to
především mezi rodiči, následně mezi rodiči a dětmi a mezi sourozenci. V praxi může dojít
následně k oddálení se v rozličném časovém úseku.
RODINA DYSFUNKČNÍ – rodiny s výskytem poruch více svých funkcí, které
bezprostředně ohrožují zvláště dítě (děti). Rodina (viz) jako celek vyžaduje soustavnou péči
(vnější pomocnou intervenci). Problémem je stanovit hranici, kdy je zapotřebí se postavit
v zájmu dítěte (dětí) proti rodině. Uvádí se, že ve společnosti je přibližně 2 % dysfunkčních
rodin.
RODINA FUNKČNÍ – rodina plnící relativně dobře všechny své funkce a zajišťující dobrý
vývoj dítěte. Odhaduje se, že takových rodin je v populaci kolem 85 %.
RODINA INTEGROVANÁ – rodina, v které existují pozitivní vztahy mezi všemi členy
rodiny.
RODINA KLINICKÁ – rodina, která je v kontaktu s pomáhající nebo represivní institucí
(např. soudy, policie).
RODINA NÁHRADNÍ – rodina založená na sociálním rodičovství, kdy ani jeden z rodičů
(viz) není biologickým rodičem. V praxi se jedná ponejvíce o rodiny (viz), které si adaptují
(viz adaptace) případně osvojí dítě.
RODINA NESTABILNÍ – rodina, v níž se projevují značné výkyvy a proměny v kladném i
záporném slova smyslu.
RODINA NEÚPLNÁ – rodina, v níž chybí (absentuje) jeden z rodičů (viz neúplná rodina).
Rodiny neúplná vzniká zpravidla rozvodem (viz), ale také odchodem partnera ze společné
75
domácnosti, úmrtím některého z partnerů (tzv. ovdovění), ale také může vzniknout
z rozhodnutí matky zůstat tzv. svobodnou matkou. Podle ČSÚ bylo v roce 1961 v České
republice 249,6 tisíc neúplných rodin, 1970: 306,7 tisíc, 1980: 325,1 tisíc, 1991: 434,4 tisíc,
2001: 576,4 tisíc. V této souvislosti se poměrně často hovoří o negativních dopadech
v absenci otce v rodině. Výzkumy dosud neprokázaly přímé souvislosti mezi absencí otce ve
výchově a možnými negativními jevy ve vývoji dítěte.
RODINA NEVLASTNÍ – rodina, v které je dítě není spojeno pokrevními svazky s rodiči, ale
v této náhradní rodině jsou naplněny všechny funkce rodiny.
RODINA NUKLEÁRNÍ (viz také úplná rodina) – institucionalizovaná biopsychosociální
skupina, tvořená manželským párem (rodiči) a dětmi. Jejím základním znakem je
dvougenerační model. V evropském kontextu je zapotřebí doplnit, že rodiče musí být
opačného pohlaví a nesmí být ve vzájemném pokrevním svazku. Jedná se o původní (prvotní)
rodinu. V současné době přechází velice často tato forma rodiny do rodiny neúplné (viz).
Někdy se užívá i dalších označení, jako např. rodina atomární, rodina manželská, rodina
párová.
RODINA ORIENTAČNÍ – rodina, do které se jedinec narodí, případně je přijat (např.
osvojením, adopcí apod.). Jedná se o první model společnosti, s nímž se dítě setkává, v němž
se formují první sociální dovednosti a zkušenosti. V tomto prostředí si osvojuje vzorce a
normy sociálního chování v závislosti na chování rodičů, případně blízkého okolí rodiny.
Prostřednictvím rodičovského vzoru se učí i svou budoucí sexuální roli, své sexuální chování
k partneru opačného pohlaví. Proto je důležitá úplnost rodiny, tzn. účast obou rodičů. Ještě
rozeznáváme rodinu, kterou jedinec založil. Takovou rodinu označujeme jako prokreační
(viz).
RODINA PROBLÉMOVÁ – rodina s narušenou některou z funkcí, neohrožující celkový
rodinný systém a normální vývoj dítěte. Problémová rodina je schopna bez vnější intervence
danou situaci řešit nebo kompenzovat. Uvádí se, že ve společnosti je přibližně 12-13 %
problémových rodin.
RODINA PROKREAČNÍ – nová rodina, kterou si sám jako dospělý jedinec založí a jež je
do značné míry ovlivněna rodinou orientační. Mnohdy se hovoří o tzv. sociální dědičnosti, o
předávání vzorců chování z generace na generaci. Hlavním smyslem a úlohou prokreační
rodiny je reprodukce, tzn. zplození dítěte. Rodina, do které se jedinec narodil, se označuje
jako orientační (viz).
R O D I N A R E K O N S T R U O VA N Á ( S E Š Í VA N Á , Z N O V U S L O Ž E N Á ,
REKONSTRUOVANÁ, PATCHWORKOVÁ…) – viz rodina restaurovaná nebo rodina
rekonstruovaná.
76
RODINA REKONSTITUOVANÁ – nově konstituovaná rodina založená svobodným,
rozvedeným nebo ovdovělým rodičem. Někdy se užívá pro tento typ rodiny označení rodina
rekonstruovaná (viz) nebo také rodina restaurovaná (viz).
RODINA RESTAUROVANÁ – Někdy se užívá pro tento typ rodiny označení rodina
rekonstruovaná (viz) nebo také rodina rekonstituovaná (viz). Základní uspořádání tvoří
partneři a dítě či děti z předchozího vztahu jednoho či obou (případně ještě i další, v novém
svazku narozené děti). Dnes poměrně široká škála názvů.
RODINA ROZŠÍŘENÁ – zahrnuje i další bližší příbuzné, jako např. prarodiče, bratry a
sestry se svými manželskými partnery, synové, dcery apod. V rozšíření rodině dominují
v systému vzájemných vztahů příbuzenské vztahy nad manželskými.
RODINA SENDVIČOVÁ – resp. sendvičová generace neboli „ti uprostřed“. Jde zpravidla o
osoby středního věku, kteří se nejen starají o své děti, ale i zároveň o své stárnoucí rodiče. I
tito pečující lidé si však zaslouží péči.
RODINA STABILNÍ – rodina, v níž se projevují kladné nebo záporné vlastnosti v delším,
časovém období.
RODINA ÚPLNÁ – viz rodina nukleární.
RODINA VLASTNÍ – rodina, v které je dítě spojeno pokrevními svazky s rodiči. Biologická
příslušnost nemusí v oblasti výchovného působení sehrávat dominantní roli.
RODINNÁ TERAPIE – způsob vnější intervence za účelem zlepšení fungování některé
z funkcí rodiny.
RODINNÁ VÝCHOVA – výchovné působení rodičů, resp. prarodičů na jejich děti
realizované v rodině.
ROLE – předpokládaný způsob chování jedince v určité sociální situaci, pro kterou je dána
konkrétní společenská norma; existují role stanovené, nezávislé na jedinci a role přijaté, s
nimiž se jedinec ztotožnil; role, kterou člověk zaujímá, podléhá sociální kontrole a tím i
sociálním sankcím; ve svém životě zaujímá člověk tolik rolí, ke kolika sociálním skupinám
náleží.
ROZKOŠ BEZ RIZIKA (R-R) – nestátní nezisková organizace, jejímž posláním je zmenšit
sociální a zdravotní rizika nejen u žen pracujících v sexbyznysu, ale i snížení rizik u širší
populace. Cílem činnosti je: zmenšit rizika postihující ohrožené skupiny lidí (rozdílných
národnostní a etnických skupin, u žen poskytujících placené sexuální služby, osob působících
na prostituční scéně a ohrožených rizikovým způsobem života), empowerment žen
(zplnomocnit a posilovat klientky k vytváření vlastních limitů a hranic při práci v sexbyznysu
77
i v osobním životě) a prosazovat práva žen poskytujících placené sexuální (sexuální
pracovnice). Organizace R-R byla založena v České republice roku 1992.
ROZVOD – právní úkon, kterým je ukončeno manželství (viz). Uskutečňuje se na základě
žádosti jednoho z manželů a dojde k němu na základě rozhodnutí soudu. Rozvodem
manželství vzniká rodina neúplná (viz). Do roku 1949 mohlo manželství zaniknout rozvodem
(bez další možnosti uzavřít manželství) nebo rozlukou, který umožňoval uzavření dalšího
manželství. (Zákon č. 265/1949 sb.).
ROZVOD NESPORNÝ – také smluvený, je takový, kdy se manželé na rozvodu shodnou a
shodnou se také na všech souvisejících otázkách (majetek, bydlení, děti). Soud při něm
nezjišťuje příčiny rozvratu a celkově se jedná o pohodlné a rychlé řízení pro obě strany.
Rozvrat se v tomto případě usuzuje z objektivních skutečností, jako jsou délka trvání
manželství alespoň 1 rok, manželé spolu nejméně 6 měsíců nežijí a druhý manžel se k návrhu
na rozvod připojí.
ROZVOD SPORNÝ – takový typ rozvodu, při němž se manželé nedohodli na uvedených
záležitostech (viz nesporný rozvod) a budou se tedy zjišťovat příčiny rozvratu manželství.
S/Š
SADISMUS – sexuální úchylka (deviace) v eroticko-sexuální preferenci objektu, kdy k
vlastnímu uspokojení dochází pouze uplatňováním násilí a utrpení druhého člověka. Docházíli
k sexuálnímu vzrušení na základě způsobení agresivity a ponížení vůči vlastní osobě, pak se
taková úchylka označuje jako masochismus (viz). Povětšinou bývají obě sexuální úchylky
zastoupeny při sexuálním vzrušení. V takovém případě se hovoří o tzv. sadomasochismu
(viz). Název úchylky je odvozen od markýze de Sade (1740–1814), který v poměrně
rozsáhlém literárním díle (např. Julietta, 120 dní Sodomy, Markýza de Gasge aj.) popisoval
četné deviantní (úchylné) sexuální praktiky. Pachatelé násilných sexuálně motivovaných
trestných činů povětšinou spadají do této skupiny deviantů. Sadisté se většinou rekrutují z
mužské populace, i když nejsou vzácné výjimky ani u kategorie žen.
SADISTICKÉ ZNÁSILNĚNÍ – násilník uplatňuje výraznou měrou fyzické násilí, za účelem
uspokojení vlastních sexuálních pohnutek, přičemž v extrémní podobě může skončit sexuální
vraždou. Rozeznáváme ještě: agresivní znásilnění (viz), skupinové (hromadné) znásilnění
(viz), impulsivní znásilnění (viz) a prestižní znásilnění (viz).
SADOMASOCHISMUS – sexuální úchylka, deviace, vycházející z eroticko-sexuální
preference. Sadomasochismus zahrnuje jak sadismus, tak i masochismus, přičemž tzv.
„pravých“ sadomasochistů je v populaci velice málo. Sadomasochistické dvojice dosahují
uspokojení nejen v bití, týrání, ponižování apod. druhého jedince, ale uspokojí se i při
ponižování, týrání apod. vlastní osoby. V seznamovacích inzerátech rozličných časopisů
bývají takové zájmy označovány zkratkou SM.
78
SAFER SEX (angl. safer – čistý) – bezpečný sex.
SANACE RODINY – představuje alternativu při práci s rodinou, které hrozí odebrání dítěte
do náhradní rodinné péče. Je založena na respektu k biologickým vztahům mezi jejími členy a
snahou o jejich obnovení, prostřednictvím vhodně zvolených prostředků. Prioritou je nejen
předcházet, zmírnit, nejlépe zcela odstranit důvody ohrožení dítěte, ale rovněž brát na vědomí
potřeby ostatních členů rodiny. Lze ji v širším slova smyslu chápat jako rozsáhlý systém
spolupráce mezi organizacemi a dysfunkční rodinou. Sanace rodiny známá jako family
support (podpora rodiny) nebo také family preservation (udržování rodiny).
SANKCE (lat. sanctio - potvrzení, schválení) – neutrální výraz, který byl do sociálních věd
přenesen z právnické terminologie. Sankce je obecně ztotožňována s trestem za nedodržení
pravidel. V sociologickém kontextu tomu tak není. Sankce jsou součástí vnější kontroly, to
znamená, že na jedince je vyvíjen tlak ke konformitě s okolím. Pozitivní sankce na člověka
působí prostřednictvím nejrůznějších odměn a bonusů. Negativní sankce s sebou přinášejí
trest, tedy něco, co člověk vnímá vůči své osobě tíživě. Negativní sankce jsou realizovány po
porušení normy. Sociálně psychologické výzkumy ukazují zhruba trojnásobně vyšší
efektivnost pozitivních sankcí.
SCREENING – mapování určitého sociálně patologického jevu, a to za účelem vyhledávání
a diagnostikování nežádoucího chování za účelem nalezení nejoptimálnějšího řešení
problému. Screening představuje jeden z prvních kroků při koncipování programů primární
prevence.
SDRUŽENÍ SOS VESNIČEK – nevládní, nezisková, nepolitická organizace, která od roku
1993 je řádným členem mezinárodní organizace SOS Kinderdorf International, která působí
ve 132 zemí světa. Podrobněji SOS dětská vesnička (viz).
SEBEKRITIČNOST – schopnost hodnotit relativně nezaujatě sebe a výsledky své činnosti a
vyvodit z toho pozitivní závěry pro budoucnost.
SEBENAPLŇUJÍCÍ PROROCTVÍ – fenomén, při kterém nevědomě ovlivňujeme situaci
a lidi kolem sebe tak, že naplní naše původní očekávání.
SEBEOCENĚNÍ – přisuzování určité hodnoty sobě samému. Sebeocenění se zakládá na
poznávací složce, čímž se liší od sebereflexe (viz).
SEBEPOJETÍ – viz sebereflexe.
SEBEPOŠKOZOVÁNÍ (automutilace) – vědomé a záměrné jednání, které má
sebepoškozující (sebezničující, sebezraňující, autoagresivní) povahu. Nejčastějšími projevy
sebepoškozování je: sebetrávení (viz) a sebezraňování (viz). Sebepoškozování bývá někdy
spojováno se sociokulturními tradicemi (např. rozličné rituály), případně se může projevovat
u osob psychicky nemocných nebo osob mentálně postižených. K nejčastějším projevům patří
79
pořezání žiletkou, popálení cigaretou (zapalovačem), předávkování léky, vytrhávání vlasů
(trichotilomanie).
SEBETRÁVENÍ – jeden z projevů sebepoškozování (viz), který spočívá v nadměrném
použití léků, drogy, alkoholu, v některých případech i věcí (časté ve věznicích), a to bez
suicidálního záměru (viz), tzn. sebevraždy.
SEBEZRAŇOVÁNÍ – jeden z projevů sebepoškozování vlastní tělesné tkáně, jako např.
škrábání, popálení, propichování, trhání vlasů, sebebití, a to bez suicidálního záměru (viz),
tzn. sebevraždy.
SEBEPOŠKOZUJÍCÍ CHOVÁNÍ – projevy zahrnující různé techniky poškození vlastního
těla od kouření, požívání alkoholu, piercingu až po dokonalé suicidum. Do sebepoškozujícího
chování nepatří pouze záměrné narušení vlastního těla, ale také automutilace jako symptom
závažné fyziopatologie nebo psychopatologie.
SEBEREFLEXE – schopnost jedince vidět sebe sama. Někdy se užívá i označení sebepojetí
(viz). Musíme odlišovat od pojmu sebeocenění (viz), které vyjadřuje hodnotou, kterou jedinec
sám sobě přisuzuje.
SEBEÚCTA – vztah jedince k sobě samému.
SEBEVRAŽDA (suicidium) – vědomé a úmyslné ukončení vlastního života. Sebevražda se
vyznačuje dvěma podstatnými znaky: dobrovolný úmysl jedince ukončit svůj život a
cílevědomě zaměřené jednání vedoucí ke smrti.
SEBEVÝCHOVA – jedna z forem výchovy. Jedinec se sám podílí na vlastní výchově (viz), a
to především na základě vlastní vnitřní motivace. V extrémním případě je sebevýchova stav,
kdy se vychovatel stává nepotřebným a zbytečným.
SEGREGACE – oddělení, vyloučení, omezování kontaktů některých jedinců, případně
skupin společnosti, a to na základě rasových, pohlaví, náboženského nebo politického
přesvědčení od jiné časti společnosti, zpravidla majoritní). V současné době je segregace
vnímání jako jedna z forem diskriminace. Blízkým pojmem k segregaci je pojem separace
(viz), která se vyznačuje vyhraněným oddělením až vyloučením. Jedná se o stav, kdy je
některá minorita od majoritní společnosti zcela izolována, žije na oddělených místech (např. v
moderních gettech), jejím členům je znemožněn společenský vzestup, nemají podíl na moci a
většinou ani na užívání společných statků.
SEKTA, resp. skupina se sektářskými rysy – v současné době je pojem chápán v širším slova
smyslu, netýká se pouze čistě náboženských uskupení, může se týkat i skupin politických,
ekonomických, mystických, pseudovzdělávacích, terapeutických aj., které vyplývají a sledují
také určitý typ dogmatu. Společným východiskem jsou zde zvláštní společné charakteristiky:
absolutizace moci vůdce, respekt k autoritám, poslušnost, regulace informací pro členy
skupiny, vysoká úroveň excitace (vybuzení, stimulace), tvrdá disciplína apod.
80
SEKUNDÁRNÍ PREVENCE – jeden z typů prevence (vedle primární, terciární, kvartální –
viz), který zahrnuje aktivní vyhledávání (depistáž) rizikových osob, skupin osob, situací apod.
se záměrem podchytit první příznaky rizikového chování a zabránit jeho dalšímu
prohlubování (rozšiřování). U osob, které se dostaly do kontaktu se společensky nežádoucím
jevem, nastupuje zpravidla případně poradenská činnost nebo přímo léčba.
SELFNESS – komplexní přístup pojetí přístupu člověka, který vedle všech součástí welness
(viz) reaguje i na sociální změny, změny na trhu práce a které předpokládají aktivitu a udržení
odpovídajících kompetencí i ve vyšším věku. Podívej se také na heslo fitness (viz).
SENIOR – v české terminologii je pojmem senior nejčastěji označována osoba vyššího věku.
Pro označení osoby pojmem senior je zpravidla rozhodující věková hranice. Nejčastěji
udávané věkové hranice jsou dvě, a to 60 nebo 65 let. V angl. jazyce může být význam slova
senior odlišný, např. senior manager. V tomto případě slovo senior neoznačuje věk manažera,
ale jeho nadřízenost.
SENZIBILITA – citlivost na vnější i vnitřní podněty.
SEPARACE – odloučení, oddělení jedince nebo skupiny od celku, např. vyčlenění sociální
skupiny ze společnosti. Blízkým pojmem k pojmu separace je pojem segregace (viz).
SEXISMUS – diskriminace podle pohlaví (zvýrazňováním rozdílů mezi muži a ženami),
která vychází nejen z mylných předsudků, ale především z nevědecké teorie o nerovnosti
pohlaví (viz) a nenávisti k lidem. K základním tezím sexismu patří např. víra nadřazenosti
jednoho pohlaví nad druhým, nenávist k mužům (misandrie – viz) nebo nenávist k ženám
(misogynství – viz), falešná představa o mužnosti a ženskosti apod. Příkladem je častější
získávání dětí do vlastní péče po rozvodu ze strany žen. K dané problematice má blízko
gender (viz).
SEXTING – nebezpečná forma elektronické komunikace, kdy prostřednictvím rozesílání
textových a obrazových zpráv (fotografie, videa) se sexuálním obsahem může dojít k ohrožení
konkrétní osoby. Podklady k sextingu (fota, videa apod.) vycházejí zpravidla z předchozího
partnerského vztahu, který se rozpadl a jeden z partnerů jej zneužívá k diskreditaci druhého.
Takové jednání může být kvalifikováno jako trestný čin.
SEXUALITA – soubor vlastností a jevů, vyplývajících z fyzického a psychického vztahu,
zpravidla mezi mužem a ženou (tzv. heterosexualita – viz). Sexualita zahrnuje pohlavní život,
pohlavní pud, citové vztahy v pohlavním životě atd. Je zapotřebí odlišovat sexualitu od
erotiky, která zahrnuje kulturní projevy mající vztah k vlastní sexualitě.
SEXUÁLNÍ AVERZE – silná nechuť až odpor k pohlavní aktivitě. Ve srovnání s frigiditou
(viz), při které je postoj k sexuální činnosti lhostejný, je tento postoj u averze trvale vysoce
záporný. Na vzniku primární sexuální averze se podílejí jednak výchova a jednak osobní
zážitky z dospívání či dětství (např. sexuální zneužívání). Sekundární averze může vzniknout
jako následek opakovaně vynucované sexuální aktivity, která neodpovídá potřebám ženy,
případně muže.
81
SEXUÁLNÍ DELIKT – ukájení sexuálního pudu zákonem zakázaným způsobem. Některé
sexuální delikty nemusí být v jiných zemích považováno za sexuální delikt. Obdobně i
v rozličných historických obdobích.
SEXUÁLNÍ DEVIACE – odchylka od společensky tolerovaného sexuálního chování,
sexuálního prožívání, změněné (odlišné) sexuální motivace jedinců.
SEXUÁLNÍ HARAŠENÍ – viz sexuální obtěžování.
SEXUÁLNÍ IDENTIFIKACE – příslušnost k ženskému nebo mužskému pohlaví.
SEXUÁLNÍ NÁSILÍ – jeden z druhů domácího násilí (viz), které zahrnuje všechny sexuální
aktivity, které jsou na oběti vynucovány, nemusí se vždy jednat o uspokojení sexuálního pudu.
Jedná se o nástroj ponížení, pokoření oběti.
SEXUÁLNÍ NORMA – společností tolerované sexuální chování, které v určitých zemích
(kulturách) může být odlišné od našich zvyklostí. Obdobně se proměňovaly sexuální normy
v průběhu lidských dějin. Odborníci sexuální normu jako sexuální chování přijímané oběma
sexuálními partnery.
SEXUÁLNÍ OBTĚŽOVÁNÍ (ang. Sexual Harassment – sexuální harašení) – nevítané a
nepříjemné sexuální návrhy, požadavky sexuální přízně a další verbální (např. vtipy se
sexuálním obsahem, narážky), neverbální (např. nepříjemná gesta) či fyzické chování sexuální
povahy (např. polibek na tykání, poplácávání, objímání kolem ramen). Ve společnosti se užívá
pro sexuální obtěžování označení sexuální harašení, které do českého jazyka prvně zavedl
spisovatel J. Škvorecký. V legislativní rovině řeší problematiku sexuálního obtěžování např.
antidiskriminační zákon (zákon č. 198/2009 Sb.) a zákoník práce.
SEXUÁLNÍ PREFERENCE – specifické eroticko-sexuální zaměření (orientace) na rozličné
objekty (např. muže, ženy, děti, staré osoby, zvířata apod.). V podstatě rozeznáváme orientaci
heterosexuální (většinová) a homosexuální (menšinová). Sexuální orientace představuje
vrozenou dispozici člověka.
SEXUÁLNÍ TURISTIKA – obsahové zaměření turistických (cestovních) aktivit v různých
destinací za účelem komerčním (např. prostituce – viz) nebo za nekomerčním účelem (tzn.
získání nových sexuálních zkušeností, forma relaxace apod.). Obě uvedené formy s sebou
nesou celou řadu rizik, a to od nebezpečí pohlavně přenosných nemocí (viz), prohloubení
manželské nebo partnerské krize, otěhotnění (viz) apod.
SEXUÁLNÍ VÝCHOVA – výchova zaměřená na osvojení návyků, znalostí, dovedností,
hodnot a postojů v oblasti sexuálních vztahů mezi pohlavími. Těžiště této výchovy je
v rodině, jednotlivé oblasti jsou však začleněny i do vzdělávacích programů základních a
středních škol, jako např. do předmětu rodinná výchova, občanská výchova, přírodopis,
biologie apod.
82
SEXUÁLNÍ ZNEUŽÍVÁNÍ – využití (zneužití) dítěte pro sexuální uspokojení dospělého
jedince. V naprosté většině případů (až 98 %) se jedné o muže, kteří se dopouštějí ;
sexuálního zneužívání.
SEXUOLOGIE – lékařský obor zabývající se pohlavním životem a jeho poruchami.
SIDA (syndrome d´immunodeficience aquise) – francouzské označení pro AIDS.
SINGLE – označení pro jedince, kteří nechtějí vstupovat do manželství, případně
dlouhodobých vztahů. Motivací k takovému životu bývá zpravidla věnování se kariéře,
osobním zálibám, ale také možnosti vstupovat do nových sexuálních vztahů. Na druhou
stranu se může objevit pocit osamocenosti a společenské izolace.
SIONISTICKÉ HNUTÍ – viz sionismus
SIONISMUS – ideový směr, resp. židovské národní hnutí, které usiluje o vytvoření
židovského státu. Hnutí vzniklo v druhé polovině 19. století a cílem bylo vytvořit samostatný
stát Izrael. Název Sion pochází od pahorku Sion v Jeruzalémě, kde bibličtí proroci očekávají
příchod Hospodina. Nezávislý stát Izrael byl vyhlášen 14. 5. 1948 na základě plánu rozdělení
Palestiny na židovský a arabský stát.
SKATOLOGIE – nekontaktní verbální patologická sexuální agresivita, která v podstatě
představuje sexuální obtěžování (případně uspokojování) prostřednictvím telefonu (tzv.
telefonní skatologie). Zpravidla se jedná o náhodně vybranou osobu. Obsah je veden
vulgárními slovními výrazy za účelem vlastního sexuálního uspokojení formou onanie.
SKIMMING – jeden ze způsobů podvodného kopírování údajů z magnetického proužku
platební karty bez vědomí majitele karty, a to za účelem případného jejího zneužití.
K úplnému zneužití je zapotřebí znát ještě PIN.
SKUPINA – seskupení osob, které spojuje určitý znak (pohlaví, profese, vzdělání), vzájemné
vazby, interakce, cíl skupiny; rozlišujeme skupinu formální (náhodně vytvořená) a neformální
(rodina), skupiny podle vůdcovské role (diktátorská, liberální, demokratická) aj.
SKUPINOVÉ (HROMADNÉ) ZNÁSILNĚNÍ – záměrem skupiny násilníků je nejen
ponížit oběť, ale posílit prestiž v konkrétní skupině (partě). V hojné míře se jedná o činy
mladistvých. Ještě rozeznáváme: agresivní znásilnění (viz), sadistické znásilnění (viz),
impulsivní znásilnění (viz) a prestižní znásilnění (viz).
SLANG – jazykově nespisovná část mluvy, která je charakteristická příslušné skupině
(profesní či zájmové), jejichž členové jsou s jednotlivými významy slov obeznámeni.
SMILSTVO – starší označení pro vzájemné a dobrovolné sexuální aktivity mezi dvěma
jedinci opačného pohlaví mimo uzavřený manželský svazek, který nebyl společensky (podle
dobových morálních norem, zpravidla náboženských) přijatelný.
83
SŇATEK – zformalizovaný právní akt, na jehož základě se uzavírá manželství (viz). Sňatek
bývá zpravidla spojován s celou řadou zvyků a rituálů, které mohou v rámci jedné země
vykazovat celou řadu regionálních odlišností. Rozeznáváme sňatek občanský a sňatek
církevní.
SŇATEČNOST – statistický údaj vyjadřující vztah mezi manželstvími a počtem svobodných
žen a mužů. Důležitým faktorem ovlivňujícím sňatečnost je např. věkové složení odpovídající
části společnosti, která může uzavírat manželství.
SOCIABILITA – schopnost vytvářet, pěstovat a rozvíjet mezilidské vztahy. Sociabilita
vyjadřuje míru socializace (viz).
SOCIALIZACE – postupné začleňování jedince do společnosti prostřednictvím nápodoby a
identifikace, zprvu v rodině, později v malých společenských skupinách až po zapojení se do
nejširších, celospolečenských vztahů; součástí socializace je přijetí základních etických a
právních norem dané společnosti. Jednu z etap socializace představuje akulturace (viz). Míru
socializace je možné vyjádřit tzv. sociabilitou (viz). Socializace je celoživotní proces, jehož
pomocí se lidé učí přizpůsobovat sociálním hodnotám a normám, proces, který umožňuje
lidskou existenci díky přenosu kultury mezi generacemi. Socializaci dělíme na ontogenickou
(je procesem vytváření individuální identity a sociální integrity jedince ve společnosti) a
sociogenetickou (směřuje k vytváření národní identity, dříve vlastenectví, člověka. V průběhu
životní dráhy jedinec prochází třemi socializačními etapami, primární, sekundární a terciární.
1. Primární socializace (raná, dětská) je charakterizována sociální interakcí převážně v rámci
rodiny. Zahrnuje období předškolního věku.
2. Sekundární socializace (socializace ve školním věku, v pubertě a adolescenci) je typická
tím, že se otevírají šance k široké sociální interakci, která překračuje hranice rodiny. Dítě
rozhoduje samo o sobě, rozhoduje se, s kým bude kamarádit. Vliv na socializovaného mají
stále rodiče, přidávají se masmédia, vrstevníci, sportovní kluby, aj.
3. Terciární socializace dospělých. Jde o profesní adaptaci, spolužití se sexuálním partnerem,
péči o vlastní děti, vstup do politického života atd. Při rychlosti změn ve společnosti se jedná
o mnoho dalších okolností spjatých s určitým věkem dospělých. Součástí terciární socializace
může být i resocializace. Resocializace neprobíhá pouze ve výchovně nápravných zařízeních,
ale i při velkých společenských změnách (např. u všech občanů ČR po listopadu 1989, kdy
došlo k přechodu od centrálně řízeného hospodářství k hospodářství tržnímu).
SOCIÁLNÍ DEVIACE – označení pro chování jednotlivce nebo skupiny, které se odchyluje
(vybočuje, odklání) od stávajících sociálních norem skupiny nebo určité společnosti. Sociální
deviace nemusí zahrnovat v sobě pouze jen záporné (negativní) prvky, ale i pozitivní. Opakem
sociálního deviantního chování je tzv. chování konformní (viz).
SOCIÁLNÍ INTERAKCE – vzájemné dorozumívání (verbální i neverbální) mezi dvěma
jedinci, případně mezi jedincem a skupinou nebo dvěma skupinami.
SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE – jeden z druhů obecně pojímané komunikace (viz). Sociální
komunikace se odehrává mezi lidmi. Rozeznáváme ještě další komunikace, jako např.
pedagogickou komunikaci (viz).
84
SOCIÁLNÍ KONTROLA – souhrnný termín označující všechny mechanismy, jež mají
zajišťovat řád a stabilitu společnosti, jedná se o mechanismy formální i neformální povahy,
kterými se společnost chrání proti „narušitelům“ v zájmu uchování stability a sociálního
konsensu. Bez této kontroly by se sociální řád rozpadl. Sociální kontrola je nejen vnější, ale i
vnitřní; vždy probíhá současně kontrola vnitřní a vnější. Vnější sociální kontrola přichází
stran sociálního okolí jedince, aktér je kontrolován okolím, vnitřní sociální kontrola je
zajištěna primárně úspěšnou socializací, aktér kontroluje sám sebe.
SOCIÁLNÍ NORMY – standard, jako výsledek procesu společenského očekávání a
hodnocení mající povahu generalizované zkušenosti, která byla opakovaně ověřována. Na
rozdíl od norem technických, lékařských aj. regulují sociální normy chování jedinců nebo
skupin, které souvisí se vzájemnými vztahy mezi jedinci, skupinami a společností.
SOCIÁLNÍ PATOLOGIE (lat. pathos – utrpení, choroba) – označuje jednak vědní
disciplínu, dále studijní obor a také představuje souhrnné označení pro nežádoucí jevy ve
společnosti. Pojem sociální patologie zavedl do sociologie Herbert Spencer, který se ve 2.
polovině 19. století zabýval myšlenkou, že existuje jistá paralela mezi patologií biologickou
(chorobou) a patologií sociální (chorobou společnosti), tzn. mezi biologickým a
společenským organismem. Spencerovský biologismus je hlavní příčinou pozdějšího zamítání
pojmu sociální patologie a jeho nahrazování pojmem sociální deviace (viz).
SOCIÁLNÍ POZICE – poloha (pozice) jedince ve struktuře určité skupiny nebo organizace,
např. matka, otec, syn, hokejista, Pohyb mezi sociálními pozicemi ve společenské struktuře
nazývá sociální mobilita. V případě, že se postavení na společenském žebříčku nemění, jedná
se o mobilitu horizontální, jde-li o společenský vzestup nebo sestup, jedná se o vertikální
sociální mobilita.
SOCIÁLNÍ PROBLÉM – termín je širší než pojem sociální deviace (viz), jedná se
o projevy, které společnosti škodí a ohrožují ji, nenarušují však nutně konkrétní normy a
mnohdy nemají ani konkrétního pachatele (např. nezaměstnanost, bezdomovectví, rasová a
etnická diskriminace, znečištění životního prostředí aj).
SOCIÁLNÍ PROSTŘEDÍ – je determinováno demografickými charakteristikami
obyvatelstva na daném území. Jedná se zejména o počet obyvatel, hustotu osídlení, míru
urbanizace, věkovou strukturu, vzdělanostní strukturu, příslušnost k etniku (viz) aj.
SOCIÁLNÍ ROLE – očekávaný způsob chování vázaný na určitou sociální pozici, případně
sociální status. Sociální role představují spojující článek mezi jednotlivcem a společností,
garantují, že člověk se nebude chovat způsobem, který by šokoval druhé, nýbrž se bude snažit
respektovat jejich představy o tom, co je vhodné a co nikoliv. Rozlišujeme několik typů
sociálních rolí: a) role připsané (pohlaví, věk, národnost, zděděný majetek), b) role získané
(prestiž, nezděděná privilegia), c) role vnucené (vojenská služba, nezaměstnanost, výkon
trestu). Vzhledem k tomu, že člověk vykonává mnoho rolí, objevuje se v mnoha případech i
jejich konflikt.
85
SOCIÁLNÍ SELHÁNÍ – označením projevů chování, které hodnotí širší společnost, a to z
hlediska jejích sociálních norem jako selhání; řadí se mezi ně delikvence mládeže,
sebevražedné jednání, předčasné ukončení povinného vzdělávání, nezaměstnanost, vznik
závislosti na alkoholu, na nealkoholových drogách a patologické hráčství, a to jednotlivě nebo
v různých kombinacích.
SOCIÁLNÍ SÍŤ (ang. social network) – služba na internetu, která prostřednictvím různé
internetových systémů (služby), umožňuje uživatelům tvorbu profilů, vzájemnou komunikaci,
sdílení fotografií, videí apod. Sociálními sítěmi jsou např. Facebook, Twitter, Myspace,
Linkedin aj. Vzhledem k možné anonymitě je možné její zneužití, např. phishing (viz).
SOCIÁLNÍ STATUS – souhrnné vyjádření sociální pozice (pozic) člověka v určité
společnosti, resp. skupinách, spojené s mírou ocenění ze strany druhých. Určuje práva a
povinnosti svého držitele vůči druhým lidem určuje, jaké chování budou druzí lidé očekávat
od držitele statusu v různých situacích. Rozlišujeme status vrozený (status biologicky
přidělený - pohlaví, rasa, věk, etnický původ), status připsaný – askriptivní (status, který
člověk získá bez vlastní zásluhy, v důsledku sociálních okolností, zejména dědictví), status
získaný (vzdělání, profese aj.). Status umožňuje určit sociální distanci mezi dvěma osobami a
stanovit jejich místo v sociální hierarchii. uvnitř skupiny. Snaha zviditelnit vlastní sociální
status vede k užívání statusových symbolů (značka auta, lokalita bydliště, značka oděvů,
hodinek, členství v klubech, charita aj.).
SODOMIE – viz zoofilie.
SOHO – sdružení organizací homosexuálních občanů v ČR. Jde o nevládní a neziskovou
organizaci.
SOMATICKÝ – vztahující se k lidskému tělu, tělesný.
SOS DĚTSKÁ VESNIČKA – jedna z forem skupinové pěstounské péče (viz – pěstounská
péče). Vesničky sdružují děti do věku 10 let, především etnických menšin a sourozenecké
skupiny, které bydlí společně (zpravidla 4 – 7 dětí) s pěstouny v plně vybavených domcích. V
současnosti jsou v ČR 3 vesničky (Brno, Karlovy Vary, Chvalčov). SOS vesničky vznikly u
nás po rakouském vzoru, kde byla založena první v roce 1949. U nás v roce 1968. Jednu
rodinu v SOS vesničce tvoří skupina dětí v počtu čtyř až sedmi. Každý dům má na starosti
pěstounka, případně manželský pár pěstounů. Svou činnost rozvíjí tzv. Sdružení SOS
vesniček (viz)
SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÁ CENTRA – liší se podle druhu handicapu, s nímž žáci či
studenti přicházejí do jejich péče (centra pro osoby se zrakovým, sluchovým, mentálním,
tělesným aj. postižením). Speciálně pedagogická centra jsou školskými poradenskými
zařízeními.
SPECIÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ – poskytuje se žákům, u kterých byly zjištěny speciální
vzdělávací potřeby na základě speciálně pedagogického (psychologického) vyšetření
86
školským poradenským zařízením. Rozsah a závažnost potřeb je důvodem k zařazení žáků do
režimu speciálního vzdělávání.
SPECIFICKÉ VÝVOJOVÉ PORUCHY CHOVÁNÍ – jsou vrozené a chronické obtíže,
k nimž došlo drobným postižením CNS v prenatálním nebo perinatálním období (viz).
Přetrvávají celoživotně, avšak jejich projevy se s ohledem na vývoj CNS i věk jedince mohou
měnit. Zpravidla souvisejí s nedostačivostí dodržovat standardní pravidla chování, provádět
opakovaně a dlouhodobě určité aktivity a podávat učební nebo pracovní výkon v očekávané
podobě. Např. ADHD
SPID (Syndrom priobretennogo immunodeficita) – v rusky mluvících zemích označení pro
AIDS (viz).
SPOLEČNOST PRO PLÁNOVÁNÍ RODINY A SEXUÁLNÍ VÝCHOVU (SPRSV) –
samostatná nevládní a nevýdělečná organizace působící v České republice (vznikla v roce
1991). K cílům společnosti patří podpora populačního zdraví a plánování rodiny jako
základního lidského práva. Její činnost se odvíjí od zásad Mezinárodní federace pro
plánované rodičovství (IPPF – International Planned Parenthood Federation), jejímž je
plnoprávným členem. Sídlo společnosti je v Praze.
SPOLUVLASTNICTVÍ – znamená, že táž věc, ať movitá nebo nemovitá, patří několika
subjektům společně, aniž by byla mezi ně reálně rozdělena. Občanský zákoník upravuje dvě
formy osobního spoluvlastnictví, a to spoluvlastnictví podílové a spoluvlastnictví
bezpodílové. Subjekty podílového vlastnictví mohou být občané bez ohledu na to, zda jsou
vůči sobě v nějakém jiném vztahu (zejména ve vztahu příbuzenském). Bezpodílové
spoluvlastnictví – společné jmění manželů – je omezeno jen na manžele (nevzniká tedy mezi
druhem a družkou). Za trvání spoluvlastnictví spoluvlastnický podíl zejména vyjadřuje, jakou
měrou se spoluvlastníci podílejí na užívání společné věci.
SQUAT – neobývaný objekt (nemovitost), kterou obývají squatteři (viz – squatter).
SQUATTER – označení osoby nezákonně obývající neobývanou nemovitost (tzv. squat –
viz).
SQUATTING – nezákonné a zpravidla společensky netolerované obývání budov, které jsou
považovány za opuštěné. Takto obývanou nemovitost označujeme jako squat a její obyvatele
jako squattery. Squatt však může plnit i funkci jakýchsi kulturních center v prostředí
subkultur.
STALKING (angl. stopování, resp. štvaní lovené zvěře až k smrti) – jedna z forem
psychického nebezpečného pronásledování, kdy se známý nebo neznámý pachatel fixuje na
určitou osobu, kterou následně systematicky a úporně obtěžuje (pronásleduje), a to jak
v prostoru (např. na pracovišti, místě bydliště apod.), tak v čase (např. v kteroukoliv denní
dobu, ale také i v délce, tzn. od několika dnů a týdnů, až po několik let). Jedno z možných
vymezení definuje přímo stalking jako zločinnou formu, kdy se využívá moc a vzbuzuje
87
strach. U oběti stalkingu dochází nejčastěji psychosomatickým problémům (např. nevolnost,
bolesti hlavy, nespavost apod.). V důsledcích pak nejčastěji dochází ke změně pracoviště,
bydliště a problémům se sociálním okolím. Obtěžování rozeznáváme přímé (tzn. pachatel a
oběť se znají – obtěžování „in face“), nebo nepřímé, zprostředkované (např. prostřednictvím
jiných osob, ale nejčastěji prostřednictvím mediálních prostředků). Stalking realizují v praxi
převážně muži a osoba realizující stalking se označuje jako stalker (viz).
STALKER – označení pro osobu realizující stalking (viz). Mezi nejčastější formy stalkera
patří telefonování, zasílání e-mailů, dopisů, dárků, potulování kolem oběti apod. Stalking je
v současné době považován za trestní čin.
STÁT – jedna z organizačních jednotek lidské společnosti, jejímž atributem je náležité
vymezení hranic, obyvatelstvo, řídící orgány, administrativní aparát a ozbrojená moc.
STD – zkratka anglického výrazu Sexually Transmitted Diseases, což v překladu představuje
označení pro pohlavně přenosné nemoci (viz).
STEROIDY – podrobněji viz anabolika
STIGMA (řeč. stigma – znak, skvrna, stopa) – označení, kterým se osoba ve své skupině
negativně odlišuje od platných standardů psychické, fyzické nebo sociální normality, což ji
ohrožuje v její sociální identitě a plném přijetí, ze strany druhých. Stigma zdůrazňuje
skupinovou identitu jedince a oslabuje váhu jeho individuálních vlastností.
STIMULACE – podněcování, dráždění, povzbuzování, pobízení apod. organismu, případně
jedince, ke zvýšení výkonu.
STIMULANCIA – syntetické látky ovlivňující centrální nervovou soustavu se záměrem
snížit bolest, zvýšit bdělost, ale také soutěživost a agresivitu. Do této skupiny spadají drogy
(viz). Stimulancia zařazujeme mezi dopingové látky (viz – doping)
STREETWORK – mladý (zpravidla vrstevník) terénní sociální pracovník vykonávající
sociální práci přímo na ulici mezi mladými lidmi, kteří žijí přímo na ulici, nemají potřebu,
nebo nechtějí chodit do preventivních středisek či center. Náplní jeho činnosti je vyhledávat
jedince, případně skupiny, kteří svým reálným stylem života nebo nevhodným trávením
volného času jsou ohroženy negativními sociálně patologickými jevy. Cílovou skupinou jsou
mladí lidé v období dospívání a sociálního zrání, kteří se nacházejí v krizi. Posláním
streetworku je osobně jim pomoci k řešení situace. První formy sociální práce v terénu (na
ulici) spadají do počátku minulého století v USA, kdy vznikla snaha redukovat kriminalitu
mládeže a působení rozličných gangů. V 50. a 60. letech bylo hlavním cílem potlačit
konzumaci drog a pomoci především začínajícím drogově závislým z řad mládeže. Streetwork
je metoda sociální práce, která byla v České republice byla zahájena v polovině 90. let
minulého století.
STRES – všeobecně chápaný pojem pro projevy konfliktu, frustrace, úzkosti a vůbec
nepříjemně prožívané situace; z psychologického hlediska je stres chápán jako
88
charakteristická fyziologická odpověď organismu na různé vlivy (stresory) a situace, do
kterých se člověk dostal; k překonání stresu napomáhá zejména pozitivní myšlení, pěstovaná
odolnost proti psychické zátěži.
STŘEDISKO VÝCHOVNÉ PÉČE – zařízení poskytující preventivní speciálně
pedagogickou a psychologickou péči klientům s poruchou chování nebo negativním sociálním
vývojem, kterým nebyla uložena ochranná výchova nebo nařízena ústavní výchova. Služby se
poskytují ambulantně, terénně, celodenně i internátně na základě žádosti zákonných zástupců
nebo zletilých klientů (u ambulantního pobytu postačuje dovršení 15 let). Pobyt hradí zákonní
zástupci, případně zletilý klient. Středisko poskytuje poradenské služby zákonným
zástupcům, školským pracovníkům, spolupracuje s pedagogicko-psychologickými poradnami.
Středisko výchovné péče se zpravidla zřizuje při diagnostickém ústavu (zákon 109/2002 Sb.)
- viz.
STUD – specificky lidská, výchovou získaná emoce jako reakce na provinění či porušení
etické normy nebo pravidla.
STYL VÝCHOVY – celkový způsob výchovného působení. Projevuje se zejména
v emočních vztazích dospělých a dětí, v jejich vzájemné komunikaci, velikosti požadavků na
dítě a způsobu jejich kladení a kontroly, volbě výchovných prostředků a způsobech reakcí na
ně. Rozlišujeme tyto základní styly výchovy – autokratický (viz), liberální (viz) a
demokratický (viz).
SUBDEPRIVACE – mírnější formou deprivační zkušenosti. Na rozdíl od deprivace je
obtížněji identifikovatelná. Dítě se subdeprivačními příznaky často žije v rodině, která
navenek nevykazuje nápadné znaky patologie, která si plní všechny své povinnosti, děti
mohou mít dobré materiální zabezpečení, zajištěné dobré vzdělání, ale strádají v citové
oblasti. Rodiče se vyznačují přehnanou kritičností a nízkou empatií vůči dítěti. Typickým
znakem subdeprivace je kumulace drobných odchylek, které mohou vést např. ke zhoršené
adaptaci na požadavky školy.
SQUATTING – nezákonné a společensky netolerované obývání budov (squat), které jsou
považovány za opuštěné. Obyvatele squatu označujeme jako squattery. V některých případech
může squat plnit i funkci jakýchsi kulturních center v prostředí subkultur (viz).
SUBKULTURA – společenství osob (minoritní skupin), které se odlišují v rámci jedné
kultury (viz) určitými charakteristickými znaky, jako např. hodnotami, symboly, zvyky,
chování, oblečením apod. Subkultura v mnoha směrech programově udržuje a veřejně
prezentuje svou odlišnost vůči majoritě. Mezi subkultury můžeme zařadit např. hippies,
hooligans, neonacisty, skienheads, satanisty apod. Někdy se užívá označení také
kontrakultura, která se nachází v konfliktní situaci s majoritní kulturou (skupinou).
SUBMISIVITA – tendence podřizovat se vedení jiných osob, přijímat jejich příkazy,
poslouchat je, ovládání jinými osobami atd.
89
SUICIDALITA (lat. suicidium – zabít sám sebe) – vědomé a úmyslné ukončení života.
Suicidální chování však nelze chápat jen jako dokonanou sebevraždu. Do suicidálního
chování se řadí sebevražedné myšlenky, tendence, pokusy. Sebevražedné chování je spojeno i
s řadou psychiatrických onemocnění (např. deprese, schizofrenie, poruchy příjmu potravy a
neurotické poruchy), bývá i reakcí na vážné tělesné onemocnění. Od sebevraždy je nutné
odlišit sebezabití, které je namířeno proti vlastní integritě těla, cílem není zemřít, nýbrž
uniknout či se vyhnout nepříjemné situaci či prožitkům. Suicidalitu je nutné rovněžodlišovat
od projevů sebepoškozování (viz).
SUPERVIZE – dohled kvalifikované osoby nad průběhem programu, projektu, činnosti
apod. zaměřený na kvalitu sledovaných pracovníků. Supervize má tři funkce: vzdělávací,
podpůrnou a řídící.
SVĚTOVÝ DEN BOJE PROTI AIDS – den, který je stanoven na 1. prosince a připomíná se
od roku 1988.
SWINGOVÁNÍ – vzácný typ nevěry (viz), při které dochází k výměně sexuálních partnerů,
zpravidla dvojic s cílem inovovat stávající vztah. Přes určitou módnost je tento, partnerem
tolerovaný, způsob nevěry počátkem rozpadu manželského (viz) a partnerského (viz) vztahu.
V takovém prostředí výrazně narůstá riziko získání pohlavně přenosné nemoci (viz).
Rozeznává se ještě způsob tzv. „Wife swapping“ (výměna manželek) – viz.
SYFILIS (řec. syphilis, někdy se používá i označení příjice, lues) – chronické, infekční
pohlavní onemocnění způsobené spirochetou Treponema pallidum. Inkubační doba je 10 – 90
dní. Samotné onemocnění prochází třemi stádii. V prvním stadiu se vytvoří tvrdý vřed na
místě, kudy infekce pronikla do těla. Po určitém čase vřed zmizí (i bez léčení) a dochází k
přechodnému období, kdy zduřují lymfatické uzliny. V druhém období se začíná na těle
objevovat vyrážka. V tomto období je dotyčný pro své okolí nejnebezpečnější, protože
mikroby napadají sliznice všech tělesných otvorů, mimo jiné tedy i ústa, nos a tím je
umožněna nákaza nepohlavní cestou. Ve třetím stadiu (u některých pacientů se může jednat o
dobu 10-15 let) dochází k poškození vnitřních orgánů, jako srdce, cév, mozku.
SYMPATIE – soucítění s dalším jedince, případně skupině osob (např. politické strany, hnutí
apod.). Obdobný výraz je empatie – vcítění se do druhé osoby (např. zamilovanost). Opakem
sympatie je antipatie (viz).
SYNDROM – soubor znaků charakterizující konkrétní chorobný stav.
SYNDROM ADHD (Attention Deficit Hyperaktivity Disorder) – podrobněji ADHD.
SYNDROM ANDROGENNÍ NECITLIVOSTI – za jistých podmínek se jedincům XY
(tedy mužským) vyvine ženský zevní genitál. Puberta a psychosociální vývoj takových
jedinců probíhají „žensky“. Nicméně tyto ženy mají varlata (viz), která produkují testosteron
(viz).
90
SYNDROM CAN (Child Abuse and Neglect – syndrom týraného, zneužívaného a
zanedbávaného dítěte. Jedná se o jakékoliv nenáhodné, vědomé (případně i nevědomé)
jednání rodiče, vychovatele anebo jiné osoby vůči dítěti, jež je v dané společnosti nepřijatelné
nebo odmítané a jež poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, popřípadě
způsobuje jeho smrt. Zahrnuje týrání fyzické i psychické, sexuální zneužívání a zanedbávání,
kdy nejsou uspokojovány potřeby dítěte. Pro sexuální týrání je vyspecifikován syndrom CSA
(viz).
SYNDROM EAN (Elder Abuse and Neglect) – syndrom týraného a zneužívaného seniora.
Souhrn symptomů, kdy je se seniorem nevhodně zacházeno v domácím či ústavním prostředí
(fyzické a psychické týrání, finanční zneužívání, sexuální zneužívání apod.).
SYNDROM PAS (Parental Alienation Syndrome, syndrom zavrženého rodiče) – popouzení
dítěte jedním rodičem proti druhému, proces, kdy je jedním z rodičů dítěti vštěpován odpor a
kritika vůči druhému rodiči. Při rozchodu či rozvodu rodičů dítěte dochází k tomu, že jeden
z rodičů (zpravidla matka) programuje dítě proti rodiči druhému. Snaží se v něm vzbudit
dojem, že druhý rodič je zlý, nezajímá se o dítě apod. Může docházet až k absurdním
obviněním (pohlavní zneužívání, týrání aj.). Dítě těmto informacím uvěří a samo je pak šíří.
Takto naprogramované dítě je ohroženo především tím, že ztrácí polovinu své rodiny (otce či
matku + příbuzné ze strany zavrženého rodiče) a zažije vymývání mozků. Programující rodič
je motivován zpravidla pomstou. Syndrom poprvé popsal R. A. Gardner v 80. letech 20.
století.
SYNDROM TÝRANÉ ŽENY (Pettered Woman Syndrom) – soubor následných mentálních
a behaviorálních (viz) reakcí vzniklých na základě viktimizace (viz) formou domácího násilí.
SYNDROM VYHOŘENÍ (angl. burnout – vyhasnutí, vyprahlosti) – ztráta profesionálního
zájmu nebo osobního zaujetí, často se týká pomáhajících profesí, kam se řadí i profese učitele.
Jde o prožitek především emočního vyčerpání a celkově obtížně specifikovatelnou únavu.
Hrozí zejména profesionálům, jejichž profese je charakteristická vysokými nároky na výkon,
bez možnosti úlevy a závažnými následky v případě selhání nebo omylu. Často je projevem
nerovnováhy mezi očekáváním a realitou.
ŠIKANA (franc. chicane – zlomyslné týrání, obtěžování, pronásledování) – nebezpečný
sociálně patologický jev, jehož podstatu tvoří extrémní formy agresivního chování, jehož
záměrem je fyzicky (např. přímé ubližování na zdraví) nebo psychicky (např. pomluva,
nadávky, ponižování, nevšímavost apod.) ohrozit, ublížit, zastrašit jiného jedince nebo
skupinu osob, ale také proti věcem (vandalismus ve smyslu poškozování např. školního
majetku, zařízení při sportovních utkáních, sprejerství atd.). Šikanováním je omezována
zejména lidská důstojnost a čest, osobní svoboda a svoboda rozhodování. Jedná se o
opakované ubližování a pronásledování. Jednou z forem šikany je kyberšikana (viz).
ŠKOLNÍ DRUŽINA – je školské zařízení věnující se výchově mimo vyučování. Hlavním
posláním školní družiny je rekreační a relaxační funkce, zájmová činnost, a další doplňující
aktivity. Školní družina má i významnou socializační funkci. Školní družiny se ve své činnosti
řídí vlastním vzdělávacím programem. Primárně jsou určeny pro žáky 1. stupně základních
91
škol, ale v odůvodněných případech je možné, aby byly navštěvovány i žáky 2. stupně
základních škol.
ŠKOLNÍ KÁZEŇ – vědomé dodržování školního řádu a pravidel stanovaných učiteli a
vedením školy. Jedná se o jeden druh z obecně pojímané kázně (viz). Dalším druhem kázeň
může být např. dopravní kázeň, pracovní kázeň, vojenská kázeň apod.
ŠKOLNÍ METODIK PREVENCE – odborný pedagogický pracovník školy, který je
pověřen zabezpečením primární prevence na školách (koordinátor primární prevence – viz), a
to nejen návykovými látkami, ale celým spektrem dalších nežádoucích jevů (např. šikana –
viz, záškoláctví – viz, gamblerství – viz), které se mohou v konkrétním školním prostředí
vyskytnout.
ŠKOLNÍ PSYCHOLOG – graduovaný všeobecný psycholog, specializovaný především na
vzdělávací a výchovné problémy dětí a mládeže.
ŠKOLNÍ VÝCHOVA – jednou z forem výchovy, probíhající v rámci školy, a to v průběhu
vyučování i mimo vyučování v rámci školy. Na jedince má vliv i školní prostředí.
ŠLAPKY – lidové označení pro ženy praktikující pouliční a silniční prostituci (viz). Jedná se
o nejrizikovější skupinu prostitutek, a to nejen z hlediska rizika přenosu pohlavně přenosných
nemocí, ale i často úzkým propojením na kriminalitu. Nedílnou součást pouliční a silniční
prostituce představují tzv. pasáci – viz.
ŠMÍROVÁNÍ – viz voyérství.
ŠOVINISMUS – vyhrocený nacionalismus (viz), kdy víra v nadřazenost vlastního národa
nebo národnosti, která vede až k rozněcování nenávisti k jiným národům. V širším významu
slova lze používat šovinismus v přesvědčení o nadřazenosti jedné skupiny (rasy, pohlaví aj.)
nad jinou skupinou. Jako příklad může být tzv. mužský šovinismus (J. Hausmann: Základy
mužského šovinismu), jako jeden z extrému sexismu (viz). Název je odvozen od granátníka N.
Chauvina (satirické postavy z francouzské komedie).
T
TABÁK (Nicotiana) – rod rostliny z čeledi lilkovitých, pocházející z Ameriky. Tabák je také
pojmenování pro sušené listy rostliny, protože obsahuje alkaloid nikotin. Sušených listů se
využívá pro výrobu doutníků nebo cigaret. Nadměrná konzumace cigaret (doutníků) vede
k závislosti zvané tabakismus (viz) nebo nikotinismus (viz). Do Evropy se dostal tabák
prostřednictvím námořníků z Kolumbovy výpravy (1492).
TABAKISMUS – společensky tolerovaná závislost na tabáku (viz). Někdy se uý¨žívá pro
danou závislost výrazu nikotinismus (viz).
92
TABU – zavrhované jednání ze strany společnosti, něco nepřípustného, zapovězeného,
opovrženíhodného, nedotknutelného. Tabu v jedné společnosti, může být v jiném
sociokulturním prostředí považováno za projev normálního chování. Často se jedná např. o
sexuální vztahy a aktivity, tělesné projevy, úpravy těla, stravovací omezení, aj. Příkladem tabu
může být incest.
TALENT – soubor schopností umožňujících dosáhnout nadprůměrných výkonů.
TELEFONNÍ SKATOFILIE – jedna forma sexuální deviace v aktivitě, kdy vzrušení je
dosahováno prostřednictvím anonymních telefonátů s erotickým obsahem. Za tímto účelem
mnozí využívají služeb četných erotických linek. Obsah telefonického rozhovoru je
povětšinou využívám při větším prožitku masturbace.
TEMPERAMENT – vrozené dispozice ovlivňující průběh aktivity člověka (intenzita,
rychlost, tempo, rytmus psychologických stavů a procesů).
TĚHOTENSTVÍ – gravidita (viz), období ohraničené oplozením vajíčka spermií až po
porod. Těhotenství trvá u člověka přibližně 10 lunárních měsíců, tj. 280 dní, kdy v děloze
matky probíhá vývoj zárodku a plodu. Ve výjimečných případech může dojít k tzv.
mimoděložnímu těhotenství (viz).
TELEFONNÍ SKATOLOGIE – obtěžování cizí osoby obscénními nabídkami, řečmi,
hovory apod. prostřednictvím telefonu (další informace - viz skatologie).
TĚLESNÁ VÝCHOVA – v užším slova smyslu se jedná o vyučovací předmět v rámci školy.
V širším slova smyslu se jedná o složku výchovy, jejímž cílem je celkový a všestranný tělesný
rozvoj jedince ve smyslu uplatňování zásad zdravého životního stylu v průběhu života.
TEORIE SOCIÁLNÍCH DEVIACÍ lze třídit podle toho, kterou komponentu vzniku
sociálních deviací preferují. Biologické teorie hledají příčiny deviací v genetických,
anatomických a fyziologických faktorech (např. Cesare Lombroso), tedy uvnitř jedince (kindof-people
theories). Psychologické teorie vysvětlují sklon k deviantnímu chování v důsledku
určitých poruch v psychice osobnosti. Např. koncepce psychoanalytické (Sigmund Freud),
teorie temperamentu a charakteru, teorie kognitivního stylu, teorie behaviorální (sociálního
učení) aj. Sociologické teorie sociálních deviací jsou založeny na dvou koncepcích, které se
ale nevyznačují vnitřní jednotností, pouze shodou v základních sociologických paradigmatech
- klasická koncepce, která pojem sociální normy absolutizuje – tzn. existence norem je pro
společnost nevyhnutelná, jejich význam je jednoznačný a nezpochybnitelný, tedy jsou i
univerzální a nadčasové. Novější koncepce, které význam sociálních norem relativizují. Jejich
základním předpokladem je kulturní a časová proměnlivost sociálních norem, tedy i určení co
je a co není deviantní chování. Deviace je vlastnost, kterou lidskému chování přisuzuje
veřejnost, je funkcí vnímání a hodnocení určitého chování, je funkcí sociální kontroly.
V rámci sociologických sociálních deviací vzniklo několik teorií, např. teorie kulturního
přenosu (viz), teorie strukturálního tlaku (viz), kontrolní teorie (viz) a teorie etiketizace (viz).
Teorie multifaktoriální, které tvrdí, že sociální deviace nemají nikdy jen jedinou příčinu, ale
93
k jejich vzniku dochází na základě vzájemně se ovlivňujících predispozičních a
determinujících faktorů.
TEORIE KULTURNÍHO PŘENOSU – jedna z teorií sociální deviace (viz), která spočívá
v přesvědčení, že deviantnímu chování se učíme v interakci s jinými lidmi. Vedle zmiňované
teorie existuje i teorie strukturálního tlaku (viz), kontrolní teorie (viz) a teorie etiketizace
(labelling)
TEORIE ETIKETIZACE – neboli teorie nálepkování (etiketizační teorie či teorie labellingu
– viz) se řadí mezi konstruktivistické teorie sociálních deviací (viz) zabývající se interakcí
mezi jedinci porušujících společenské normy a mezi osobami, které je hodnotí a dávají jim
určitou nálepku. Etiketizace se skládá ze dvou částí. Během první fáze je přidělena etiketa,
nálepka, dotyčný přijímá vzorce chování spojené s etiketou (nálepkou). Ve druhé fázi se
chová dle zvyklostí pro danou skupinu a zjišťuje důsledky své etikety, nálepky. K dalším
druhům teorií deviací (viz) patří: teorie kulturního přenosu (viz), teorie strukturálního tlaku
(viz), kontrolní teorie (viz) a zmiňované teorie erikatizace. Anthony Giddens (britský
sociolog) definuje teorii etiketizace jako teorii deviací, podle které je jedinec deviantní díky
tomu, že jej takto označují jiní lidé.
TEORIE STRUKTURÁLNÍHO TLAKU – jedna z teorií sociálních deviací (viz), podle
které se deviantnímu chování učíme pod tlakem krizových situací ve společnosti (např.
sociální krize přispívají ke zvýšení krádeží apod.). Vedle zmiňované teorie existuje i teorie
kulturního přenosu (viz), kontrolní teorie (viz) a teorie etiketizace (viz).
TEORIE KONTROLNÍ – jedna z teorií sociálních deviací (viz), která prohlašuje, že
deviantní chování se rozšiřuje při absenci sociální (společenské) kontroly. Vedle zmiňované
teorie existuje i teorie kulturního přenosu (viz), teorie strukturálního tlaku (viz) a teorie
etiketizace (viz).
TEORIE VÝCHOVY – pedagogická disciplína, která se zabývá rozpracováváním
filozofických představ a koncepcí o výchově člověka. Současně se snaží na základě měření a
vyhodnocování empirických poznatků z výchovné praxe v konkrétních podmínkách dospět
k jejich zobecnění (Průcha, 2002). Metodika výchovy je chápána jako praktická aplikace
teoretických poznatků při naplňování konkrétních výchovných cílů, které jsou vymezeny
výchovnými složkami. Předmětem pedagogické disciplíny teorie výchovy je nespecifické
(nepředmětové, neprofesní), všeobecné cílevědomé a záměrné formování osobnosti jedince.
TERCIÁRNÍ PREVENCE – jeden z typů prevence (vedle primární, sekundární, kvartální –
viz), který zahrnuje zamezení dalšího působení negativních činitelů (např. osob, skupin osob,
situací apod.) na okolí.
THC (Tetrahydrocannabinol) – hlavní psychoaktivní látka obsažená v květenství konopí
setého (Cannabis sativa). THC je hlavní účinnou složkou marihuany (viz).
TOLERANCE VŮČI DROZE – stav organismu, který pro udržení účinku drogy vyžaduje
zvyšování dávek této drogy.
94
TOLERANČNÍ LIMIT – hraniční projev chování, který je různý pro různá překročení
norem v různých společnostech, společenských tradicích, kulturách a závisí i na konkrétní
situaci. Mění se i v rámci jedné společnosti uvnitř různých společenských skupin i průběhu
času vlivem řady okolností. Nemění se ovšem jen toleranční limit, ale i normy samotné.
TOLUEN (methylbenzen, C6H5–CH3) – droga, spadající do skupiny těkavých (inhalačních)
látek. Užitím látky dochází k ovlivnění CNS, které se projevuje útlumem, zrakovými a
sluchovými halucinacemi. Její nebezpečnost spočívá v užití, kdy pro efektivnější inhalování
látky používá např. igelitové tašky, hadr apod., kdy při ztrátě vědomí může dojít k udušení.
Mezi dospívajícími je poměrně rozšířené, a to vzhledem k dostupnosti a malým finančním
nákladům.
TOXIKOLOGIE – vědní obor zabývající se jedy, jejich detekcí (odhalováním) a účinkem na
lidský (obecně na živý) organismus.
TOXIKOMÁNIE – závislost na droze nebo drogách (viz), škodlivých pro osobnost a
následně celou společnost. Příčinou toxikománie může být např. nevyrovnaný psychický stav,
partnerské vztahy (viz), gamblerství (viz) apod. Léčba toxikomanie je časově náročná. Jedná
se o starší označení pro závislost na všech druzích drog. V roce 1963 na základě doporučení
Světové zdravotnické organizace se začalo právě pro toxikomanii a narkomanii používat
termín drogová závislost (viz).
TOXIKOMAN – jedinec závislý na užívání návykových látek.
TRADIČNÍ RODINA – častěji se označuje jako patriarchální (viz).
TRANSPORT – jakékoliv přemístění osoby mimo její obvyklou sociální strukturu (zpravidla
mimo rodinu), případně území. Nemusí se však vždy jednat o překročení státní hranice.
TRANSSEXUALISMUS – změna v sexuální identifikaci, kdy se jedinec psychicky
ztotožňuje (identifikuje) s příslušníkem opačného pohlaví. Transsexuální žena touží být
mužem a naopak, muž touží být ženou. Hlavní snahou transsexuálů je změna pohlaví
prostřednictvím operace, které předchází složité psychologické vyšetření a následně
zdlouhavá hormonální léčba. Po operativní změně pohlaví již není schopen porodit a zplodit
dítě. Je třeba odlišovat mezi transsexualismem a transvestitismem (viz). U transvestitů
dochází ke vzrušení v případě oblékání se do oděvů opačného pohlaví.
TRANSVESTITISMUS (cross-dressing, lat. trans + vestitus, pře – oblečený) – sexuální
deviace v objektu, částečná porucha pohlavního sebeuvědomění člověka. Takový jedinec má
např. potřebu oblékat si šaty opačného pohlaví, jednat v ženské roli. Transvestité muži jsou
vzrušeni v ženském oblečení, nemají však potřebu být ženou (opačným pohlavím – to je
typické pro odchylku zvanou trassexualismus – viz). Nejedná se o úchylku, která by bránila
partnerství, neboť jedinec je orientován heterosexuálně. Ve světě se organizují v rozličných
klubech. Touto poruchou trpí povětšinou muži. Odborníci dosud nevědí, kdy daná porucha v
95
průběhu lidského vývoje vzniká. Podle četných výzkumů se dá usuzovat na příčinu, která má
vrozený původ, např. v průběhu nitroděložního života nebo v raném dětství.
TREST – sankce, represívní prostředek výchovného charakteru, které se používá jako
nejkrajnější řešení sledující nápravu nežádoucího jevu. Ve společnosti může být trest uložen
soudem fyzické osobě v podobě odnětí svobody, podmíněného trestu, veřejně prospěšné
práce, peněžitého trestu, propadnutí majetku aj. Existují i další tresty, jako např. odejmutí
vyznamenání, odejmutí vojenských hodností a dalších konkrétních výhod. Tresty se používají
při výchově, v právu, v náboženství a ve sportu (zákaz činnosti).
TRESTNÝ ČIN – čin s různou mírou společenské nebezpečnosti, který je uvedený v trestním
zákoníku.
TRICHOMONIÁZA (Trichomonas vaginalis) – pohlavně přenosná choroba, v současnosti
poměrně rozšířená. Původcem nákazy pohlavních a močových orgánů je cizopasný bičíkovec
poševní. Nákaza se šíří převážně pohlavním stykem, ale je také možný nepohlavní způsob
přenosu. U žen se onemocnění projevuje do 4-5 dnů po kontaktu zpravidla zapáchajícím
zpěněným žlutozeleným výtokem. Výtok vyvolává na zevních rodidlech svědění až palčivou
bolest, zejména při postižení močové roury a měchýře. Při dlouhotrvající a neléčené infekci
může dojít ke vzniku bradavicovitých výrůstků. Předpokládá se, že asi 20-30 % žen hostí ve
svém organismu původce nákazy. Obdobně jsou trichomoniázou postiženi i muži, u nichž
probíhá infekce bez výraznějších příznaků, což má za důsledek při častém střídání partnerů
její další šíření. Léčba není náročná. Provádí se prostřednictvím účinných medikamentů, ale
podmínkou je, že se uskutečňuje současně u všech partnerů. Nejúčinnější prevencí je uvážlivá
volba partnera a přísné dodržování zásad hygieny.
TYPOLOGIE – zařazení pojmů, předmětů, jevů apod. podle jednoho, případně více kritérií
do jednotlivých typů. Rozeznáváme např. typologii osobnosti, typologii vyučovacích hodin,
metod atd.
TUŠÉRSTVÍ – lehká forma sexuální deviace, při kterých je dosahováno vzrušením dotykem
intimních míst anonymních objektů, a to zpravidla žen (u žen zmiňované deviace nebyla
výrazněji zaznamenána, což však neznamená, že by se nevyskytovala). Vzhledem k tomu, že
jedinec vstupuje do intimní zóny osob bez jejich souhlasu, může být takové jednání
považováno za mírnou formu přímé sexuální agrese. Povětšinou však kontakt intimním míst
nevede k ejakulaci, jako při frotérství (viz). Prostorem pro uspokojení svého jednání se
povětšinou stávají místa s velkou kumulací osob, jako např. dopravní prostředky, kulturní
akce, fronty apod.
TVOŘIVOST – (kreativita) duševní schopnost vycházející z poznávacích i motivačních
procesů, v níž hraje důležitou roli inspirace, fantazie, intuice. Projevuje se nalézáním
takových řešení, která jsou nejen správná, ale současně nová, nezvyklá, nečekaná. Proces
tvořivosti mívá několik etap, mj. přípravu, dozrávání nápadu, osvícení, kontrolu, opracování.
Tvořivost je podporována vysokou inteligencí, otevřeností novým zkušenostem, iniciativou
ve vytváření řádu, pružností v usuzování, potřebou seberealizace. Tvořivost obvykle tlumí
direktivní řízení, stereotypy, tendence ke konformitě.
96
U/Ú
ÚMLUVA O PRÁVECH DÍTĚTE – dokument ustanovující občanská, politická,
ekonomická a kulturní práva dětí byl přijat Valným shromážděním OSN 20. listopadu 1989.
Všechna práva dítěte jsou vnímána jako ochrana dětí před všemi vlivy ohrožujícími jejich
zdravý vývoj. Úmluva o právech dítěte byla ratifikována Federálním shromážděním ČSFR
v roce 1991 a v roce 1993 převzala závazek naplňovat práva dětí i České republiky.
Dokument poprvé definuje dítě jako jedince od 0 do 18 let. Jen pro zajímavost, Úmluvu o
právech dítěte ratifikovala celkem 193 států, výjimku tvoří USA a Somálsko. Další poznámky
– viz práva dítěte
ÚMRTNOST – statistický údaj (viz mortalita) vyjadřující počet zemřelých na tisíc obyvatel
(případně na sto tisíc), zpravidla v jednom kalendářním roce.
UNICEF (angl. United Nations International Children’s Emergency Fund) – dětský fond
OSN, který se zabývá ochranou dětí ve všech částech světa a ve všech oblastech jejich
možného ohrožení (zdraví, výživa, vzdělávání, hygiena, ochrana v průběhu válečných
konfliktů aj.)
UPRCHLÍK – osoba nacházející se mimo svou vlast, a to z důvodů obavy před
pronásledováním z rasových, náboženských, národnostních a politických příčin, případně
příslušnosti k určitým společenským vrstvám apod.
URČENÍ OTCOVSTVÍ K DÍTĚTI – se děje cestou tzv. vyvratitelných právních domněnek.
Podle první domněnky se za otce považuje manžel matky, jestliže se dítě narodí v době od
uzavření manželství do uplynutí 300. dne po zániku manželství. Narodí-li se však dítě ženě
znovu provdané, považuje se za otce dítěte manžel pozdější, i když se dítě narodilo před
uplynutím 300. dne potom, co její dřívější manželství zaniklo. Druhá domněnka má ke svému
působení zapotřebí, aby došlo k souhlasnému prohlášení rodičů před matričním úřadem nebo
soudem. Nepřichází-li v úvahu žádná z obou předchozích domněnek, určí otcovství soud
rozhodnutím podle třetí domněnky. Podle této domněnky se za otce dítěte považuje ten muž,
který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než 180 a
více než 300 dní.
USPÁVAČKY – jedná se o zvláštní skupinu prostitutek, jejichž záměrem je vylákat jedince
pod vidinou nabízeného sexu k posezení a v nestřeženém okamžiku do nápoje dostat silní
hypnotikum. Následuje okradení klienta. Jedná se o fiktivní prostituci propojenou na
kriminální sféru.
ÚSTAVNÍ VÝCHOVA – forma náhradní výchovná péče (viz) o děti, které nemohou být ze
závažných důvodů vychovávány v rodinném prostředí, případně je-li jejich výchova ohrožena
nebo narušena. Ústavní výchovu nařizuje soud.
97
ÚTĚK – jeden z projevů únikového chování. Ve vztahu k záškoláctví se jedná o závažnější
formu, neboť dochází o únik z relativně bezpečného rodinného prostředí. Podle závažnosti se
může jednat o impulzivní (nahodilé, zkratkovité), plánované, opakované a v neposlední řadě
sem spadá i toulání. Ve všech případech se může jednat o snadné sklouznutí k páchání trestné
činnosti, v lepším případě jak předstupeň k rizikovému chování.
ÚZUS (lat. usus – užití, dovednost, zvyk) – v oblasti sociální patologie se tím myslí užívání
látek, které jsou ve shodě se společenskými (nebo jinými) zvyklostmi (např. při oslavách
konzumace alkoholu apod.). S daným pojmem ještě úzce souvisí pojem misúzus (viz) a
abúzus (viz).
V/W
VANDALISMUS – označení pro nezdůvodnitelné a svévolné poškozováním cizího majetku.
V mnoha případech se jedná o důsledek snížené sebekontroly pod vlivem např. alkoholu
(viz), drogy a jiných látek. Samotné označení se spojuje s chováním příslušníků germánského
kmene Vandalů, kteří ničili majetek a kulturní hodnoty při svých taženích. V našem prostředí
je možné stíhat vandalství na základě trestního zákona České republiky jako trestný čin.
VAZBA – jedná se o zajištění (zadržení) osoby obviněné pro účely trestního řízení nebo
výkonu trestu.
VENEROLOGIE – lékařský obor zabývající se prevencí, diagnostikou, léčením pohlavně
přenosných chorob.
VERTIKÁLNĚ ROZŠÍŘENÁ RODINA – typ rodiny rozšířené (viz), kdy ve společné
domácnosti žije více osob vzájemně propojených příbuzenskými vztahy, jako např. rodiče,
děti a prarodiče. Z hlediska vztahu rozeznáváme také tzv. horizontálně rozšířenou rodinu
(viz), kdy v jedné rodině žijí sourozenci se svými rodinami. Takové uspořádání je poměrně
typické pro romskou populaci.
VEŘEJNÉ DOMY – objekt s prostitutkami a sloužící k prostituci (viz). V některých zemích
je jejich existence zrušena zákonem. Pro veřejné domy se užívá řada dalších označení, jako
např. bordel, nevěstinec apod.
VĚZNICE – zařízení pro detenci osob obviněných (vazební věznice) nebo odsouzených
(věznice).
VIKTIMIZACE – proces poškozování (způsobování) újmy jiné osobě, tzn. páchání
trestného činu. S viktimizací úzce souvisí reviktimizace (viz).
98
VIKTIMOLOGIE – vědní obor kriminologie, který se zabývá problematikou oběti, jejím
profilem a předpoklady stát se obětí trestného činu (viktimností). Zabývá se i způsoby pomoci
obětem trestného činu.
VIKTIMNOST – znamená disponovanost člověka nebo skupiny osob stát se obětí trestného
činu. Jde nejen o určité osobnostní předpoklady, ale i o vnější okolnosti (vlastnosti, chování,
sociální role, zaměstnání) ohrožující jedince, kteří se pak stávají snadněji obětí trestního činu,
tzv. viktimogenní potenciál - potenciální oběti (např. taxikáři, policisté, příslušníci etnik, děti,
senioři aj.). Viktimogenní situace – místo a čas, spojené s vysokým rizikem ohrožení.
VIRTUÁLNÍ NEVĚRA – písemná forma nevěry realizovaná v prostředí internetu (tzv. emaily,
chatování), mobilních telefonů (SMS), případně jiných. Uvedená forma zpravidla
akceleruje až do eroticko-sexuální komunikace, a to v rovině představ a fantazie. V mnoha
případech může mít na reálný vztah destruktivní účinky, a to i přesto, že zde není osobní
kontakt zúčastněných. Jedná se o relativně novou formu nevěry (viz), k nimž patří např. i tzv.
rekreační nevěra (viz).
VIRTUÁLNÍ SVĚT – společenství existující v online počítačovém světě. Prostřednictvím
různých počítačových her se život ve virtuálním světě může svým charakterem rovnat světu
„běžnému“. Nebezpečí vyplývající ze života ve virtuálním světě spočívá v tom, že postupně a
za určitých podmínek, které simulují reálný život, může docházet k postupnému „stírání“
hranic mezi realitou a virtuálním světem, např. lze chodit do virtuální práce, mít virtuální
manželku, virtuální děti, dopouštět se virtuální nevěry (viz) apod.
VITARIÁNSTVÍ – dieta, detoxikace, životní styl, spočívající konzumace pouze syrové
rostlinné potravy.
VLASTNOST – nejednotný pojem, kterým se povětšinou rozumí relativně trvalý rys
osobnosti, který ovlivňuje chování, prožívání či myšlení člověka; rozdělují se na obecné
(platící pro osoby v určité kultuře) a zvláštní (jimi se liší jeden člověk od druhého).
VLOHY – vrozené předpoklady, které tvoří přirozený základ pro rozvíjení schopností.
VOLNÝ ČAS – je chápán jako opak nutné práce a povinností, jako doba, kdy si své činnosti
můžeme vybrat a děláme je dobrovolně. Z hlediska dětí do volného času nepatří vyučování a
příprava na ně, sebeobslužné činnosti, péče o zevnějšek, pomoc v domácnosti a činnosti
plynoucí z uspokojování biologických potřeb.
VOYÉRSTVÍ (skoptofilie, skopofilie) – sexuální deviace, kdy k sexuálnímu vzrušení a
následnému uspokojení dochází při pozorování sexuální aktivity jiných jedinců, a to budˇ při
erotické situaci (soulož, onanie apod.) nebo neerotické situaci (koupání, převlékání, močení
apod.). Nejčastějším místem realizace se stávají parky, lesní komplexy, koupaliště, nuda
pláže, okna v přízemí domů atd. Je zajímavé, že tato deviace je z hlediska práva velice obtížně
postižitelná, protože deviant se v podstatě nedopouští trestného činu. Deviace se většinou týká
99
mužské populace, přičemž mnozí z nich žijí ve spokojeném partnerském vztahu. Česky se pro
voyérství používá výraz šmírování.
VRSTEVNICKÝ PROGRAM – viz peer program.
VŠEOBECNÁ DEKLARACE LIDSKÝCH PRÁV – nezávazný mezinárodní dokument
přijatý Organizací spojených národů (OSN) v roce 1948 (10. 12.), který vymezuje základní
lidská práva.
VŮDCE – dominantní jedinec, který má autoritu nebo vliv ve skupině; může být formální
(daný funkcí) nebo neformální (založeno na jeho osobnosti, kterou ostatní ve skupině
respektují); existuje několik typů vůdců (spojení se stylem řízení).
VŮLE – psychický proces, kterým člověk organizuje svoji činnost k dosažení vědomě
vytčeného cíle; vůlí je možno potlačit nebo rozvinout určité tendence v určité fázi jejich
vývoje. Vůle je vlastní jen člověku, často je spojována s pojmem „chtění“.
VYHOŠTĚNÍ – ukončení pobytu osoby z cizího státu (tzn. cizince), které zahrnuje i dobu
pro opuštění území a dobu, po kterou nemůže na území státu vstoupit. Existuje tzv. správní
vyhoštění a soudní vyhoštění, které se uskutečňuje na základ rozhodnutí soudu.
VÝCHOVA – je specifický druh lidské činnosti, zaměřený cílevědomě na utváření tělesných
a duševních vlastností lidí, především dorůstajících generací a to v souhlase s cíli a úkoly,
které si klade společnost na určitém stupni historického vývoje.
VÝCHOVNÉ PORADENSTVÍ – systém odborných služeb zaměřených na pomoc
odpovídající cílové kategorii dětí, dospívajících, pedagogických pracovníků a rodičů. Ve
školním prostředí se jedná o pomoc dětem a mládeži, přičemž nositelem služeb je zpravidla
výchovný poradce (někde i školní psycholog, ale také jím může být třídní učitel), dále pak
psycholog, případně speciální pedagog v pedagogicko-psychologické poradně a další
(v současné době existuje i několik soukromých poraden). Hlavní posláním výchovného
poradenství je poskytnout odbornou pomoc při rozvoji osobnosti, dále pak pomoc při
vzniklých výchovně-vzdělávacích problémech (např. při výskytu některého sociálně
patologického jevu atd.).
VÝCHOVNÉ PROBLÉMY – patří sem především lhaní, záškoláctví, drobné krádeže, útěky
z domova, zneužívání návykových látek, šikana, vandalismus a další. Na jejich řešení
zpravidla nestačí pouze rodič nebo škola, je potřebná vzájemná spolupráce obou institucí a
přizvaných odborníků. Nezastupitelnou roli má výchovný poradce školy, který koordinuje
aktivity školy, rodiny a dalších institucí.
VÝCHOVNÝ STYL – celková forma chování rodičů vůči dětem.
VÝCHOVNÝ ÚSTAV – zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy pečující o děti
starší 15 let se závažnými poruchami chování, u nichž byla nařízena ústavní výchova nebo
uložena ochranná výchova. Ve vztahu k dětem plní úkoly výchovné, vzdělávací a sociální.
100
Výjimečně, v případech zvláště závažných poruch chování, lze do výchovného ústavu umístit
i dítě s nařízenou ústavní výchovou starší 12 let. Výchovné ústavy představují jednu součást
náhradní výchovné péče (viz). Základní jednotku tvoří výchovná skupina skládající se z 5 až
8 dětí. Výchovné ústavy se zpravidla zřizují zvlášť pro chlapce a dívky (podrobněji zákon
109/2002 Sb., vyhláška 438/2006 Sb.).
VÝCHOVNÝ REŽIM – způsob časového a obsahového organizování a řízení života dítěte,
mladistvého, a to zpravidla ve výchovných zařízeních (viz).
VÝKON TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY – je následkem trestního řízení, jehož výsledkem
bylo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody.
WELLNESS – životní styl, který se opírá o fyzickou zdatnost, zdravý způsob života a z něj
vycházející osobní pohodu. Podmínkou je vlastní rozhodnutí o pozitivním přístupu k životu,
ochotě změnit dosavadní životní návyky, přizpůsobit výživu (kontrola hmotnosti), zvládat
stresy a stresové situace a využívat fitness (viz), jako nezbytnou pohybovou aktivitu.
WIFE SWAPPING – jedná se o velmi řídký jev, kdy dochází k výměně manželek. Na rozdíl
od swingování (viz), nedochází ke společnému sexuálnímu styku.
WORKHOLISMUS (angl.. work – práce) – závislost na práci, projevující se „likvidací“
vlastních zájmů a zálib, splýváním pracovního a volného času (viz), která časem přechází do
stádia choroby.
X
XENOFOBIE (strach z cizího) – nesnášenlivost k příslušníkům z jiných zemí, které je často
doprovázeno neúctou k jejich historické tradici a národní kultuře. Jedná se o předsudek, na
jehož základě se vytváří negativní názor a postoj. Jednou z forem xenofobie je rasismus (viz).
V současné době souvisí s velkou migrací obyvatelstva a radikalizací ve společnosti.
Z/Ž
ZÁJMOVÁ ČINNOST – činnost, která slouží k rozvoji jedince, napomáhá mu
k seberealizaci a zároveň slouží k vyrovnávání se s negativními dopady školního, pracovního
i osobního života. Zájmovou činnost lze dělit dle určitých kritérií, a to např. dle prostředí,
obsahu (sportovně zamřená, umělecky apod.).
101
ZÁJMOVÝ KROUŽEK – organizační forma mimotřídní nebo mimoškolní činnosti, kterou
představuje početně menší útvar vyhraněné zájmové činnosti, který zpravidla v názvu
obsahuje i svou specializaci (např. výtvarný kroužek, šachový kroužek atd.).
ZÁKON – vyjadřuje obecné a podstatné normy, jejichž dodržování má všeobecnou platnost a
jeho dodržování je právně vymahatelné.
ZAMILOVANOST – označení pro počáteční fázi vzájemného vztahu s partnerem. Z počátku
má zamilovaný jedinec tendenci některé (byť i negativní) jevy (rysy, znaky, projevy)
zveličovat, případně podceňovat. Ve vzájemném vztahu trvá fáze zamilovanosti rozličně
dlouhou dobu, zcela výjimečně se jedná o celoživotní záležitost.
ZANEDBÁVÁNÍ – označení pro neuspokojování základních (bazálních) potřeb jedince, kteří
jsou vystavování hladu (nedostatečného příjmu potravy), hladu, nepořádku. Ne vždy se musí
jednat o jedince věkově mladší, nejčastěji děti. V poslední době se vyskytuje velmi často i
zanedbávání seniorů.
ZÁŠKOLÁCTVÍ – jedna z poruch chování, kdy dochází k vědomému (úmyslnému)
vyhýbání se školní docházce, tzn. opakovaná neomluvená absence žáka ve škole. K příčinám
záškoláctví patří např. nezájem o školu, únik z tíživé situace (např. šikana ve škole) apod.
Jedná se o specifický druh absence (viz), které má únikový charakter, kdy se žák úmyslně, a
to bez omluvitelných příčin a souhlasu rodičů se neúčastní výuky a zdržuje se mimo domov,
v případě nepřítomnosti rodičů z důvodu pracovního zařazení, například i doma. Nejčastější
příčinou je nejen školní neúspěšnost, ale i odlišný socializační vývoj dítěte. Může se také
jednat o odlišný hodnotový systém, v kterém škola a vzdělání nezaujímají významnou
hodnotou. Rozeznáváme dvě základní formy: záškoláctví individuální a záškoláctví
skupinové (projevuje se vliv kamarádů, party apod.), dále pak můžeme rozeznávat záškoláctví
s vědomím rodičů (např. využití dítěte pro některé domácí práce) a záškoláctví s oklamáním
rodičů, tzn., že rodiče jsou přesvědčováni o tom, že dítě např. díky nemoci nemůže jít do
školy. V rámci řešení problému záškoláctví byl 11. 3. 2002 vydán metodický pokyn ministra
školství (čj. 14514/2000-51) k „jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků
z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví“. Od záškoláctví (pravého záškoláctví) musíme
odlišit tzv. odmítání školy (viz), kdy představa docházky do školy může u konkrétního žáka
vyvolávat strach, že výuku nezvládne, nechutenství, fobii ze šikanování apod. Z historického
hlediska se záškoláctví objevuje až po roce 1775, kdy je v českých zemích uzákoněná
povinná školní docházka pro děti ve věku 6-12 let.
ZÁVĚŤ (poslední pořízení, poslední vůle, testament) – je jednostranný právní úkon občana
(zůstavitele), kterým pořizuje zprávu o svém majetku pro případ smrti. Naše občanské právo
připouští, aby se dědilo nejen ze zákona, ale i ze závěti, popř. z obou těchto důvodů. Podle
občanského zákoníku jsou možné pouze dvě formy závěti: závěť napsaná vlastnoručně
zůstavitelem a závěť zřízená ve formě notářského zápisu. K platnosti závěti napsané vlastní
rukou je třeba, aby jí zůstavitel zároveň sám podepsal a uvedl v ní den, měsíc a rok, kdy ji
podepsal (tzv. závěť holografická).
102
ZÁVISLOST – stav, ale i typ nemoci, kdy poškození ve všech oblastech zdraví (viz) je
zřetelné a mnohdy se vyskytuje v pořadí: oblast sociální, duševní a tělesná. Závislost můžeme
podle Mezinárodní klasifikace nemocí charakterizovat jako skupiny látek vyvolávajících
závislost. Jedná se o alkohol (viz), drogy z konopí (viz), tlumivé látky, kokain (viz), budivé
látky včetně pervitinu (viz), tabáku (viz), halucinogeny, organická rozpouštědla.
V „nepravém“ slova smyslu se v masmédiích hojně hovoří o závislosti na některých dalších
aktivitách (např. workoholismus, patologické hráčství apod.).
ZDRAVÍ – stav absolutní stav pohody v oblasti tělesné, duševní a sociální (podle definice
Světové zdravotnické organizace – WHO). Pojem zdraví používá odborná i laická veřejnost a
i přes názor, že zdraví je absence nemoci, převládá pojetí širší, které zastává Světová
zdravotnická organizace (WHO, 1948) „Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální
pohody (well-being), a ne pouze nepřítomnost nemoci nebo vady“.
ZDRAVOTNÍCI – vystudované osoby s úplným středním, vyšším nebo vysokoškolským
vzděláním (všeobecné zdravotní sestry, zdravotničtí záchranáři, porodní asistenti, terapeuti,
fyzioterapeuti, či jiní zdravotničtí pracovníci jako např. radiologický asistent či zdravotnický
laborant atd.). Zdravotníkem mohou být i osoby, jež mají různé zdravotnické kurzy.
ZLETILOST – právní označení pro fyzickou osobu (viz), která dosáhla 18 let svého života.
Výjimečně může zletilost nabýt osoba osobu starší 16 let a mladší 18 let, a to na základě
uzavření manželství se souhlasem soudu. Takto nabytá zletilost trvá i po rozpadu manželství.
V různých zemích může být hranice zletilosti odlišná. Opakem zletilosti je nezletilost (viz).
ZNÁSILNĚNÍ – trestný čin, který spočívá v donucení ženy fyzickým násilím nebo pod
jinými pohrůžkami k souloži, případně zneužití její bezbrannosti k takovému činu (např. pod
vlivem alkoholu). Za znásilnění je považováno vedle vynuceného vniknutí penisu do vagíny
také proniknutí penisu do konečníku či úst. V odborné literatuře ještě uvádí: agresivní
znásilnění (viz), sadistické znásilnění (viz), skupinové (hromadné) znásilnění (viz),
impulsivní znásilnění (viz) a prestižní znásilnění (viz).
ZOOFILIE (někdy bestiofilie, sodomie) – sexuální úchylka, kdy se předmětem pohlavního
ukájení stává zvíře. K případnému pohlavnímu styku se nejčastěji využívají ovce, kozy,
prasnice, jalovice, slepice aj. Takový kontakt je značně rizikový vzhledem k případnému
přenosu infekce. Přestože se jedná povětšinou o výjimečnou úchylku, v minulosti byli
dopadení pachatelé vždy trestáni smrtí.
ZVYKOVÉ NORMY – soubor pravidel, které se udržují děděním z generace na generaci,
opírají se o dlouhodobé, tradiční dodržování a mají širokou škálu slovního vyjádření – zvyky,
zvyklosti, obyčeje, rituály, tradice. Jednotlivé používané pojmy se liší určitým významovým
odstínem. Zvykové normy hodnotí chování jako slušné a neslušné, sankce za porušení jsou
mírné, spočívají zejména v zesměšnění, snížení společenské pozice, prestiže, vyloučení ze
středu společnosti na její okraj.
ŽÁK – jedinec (fyzická osoba), který se nachází v roli vyučovaného subjektu, tzn. objekt
výchovného a vzdělávacího působení učitele, bez ohledu na věk. Žákem může být dítě,
103
adolescent, dospělý. V širším smyslu pojem žák zahrnuje pojmy student, učeň, i když
formálně bývá termín žák vyhrazen pro určitý typ škol. V užším smyslu označení pro dítě,
které navštěvuje základní školu.
ŽÁRLIVOST – zvláštní emoční stav, zvláštní forma úzkosti, který zahrnuje podezírání
partnera, zejména z nevěry, strach ze ztráty partnera, ohrožení rodiny, beznaděj, deprese,
osobní selhání apod. V obecném chápání se nemusí vždy jednat o žárlivost i na jiné jevy, jako
např. na pracovní, případně sportovní, umělecké a jiné úspěchy. K příčinám žárlivosti se vedle
dědičnosti řadí i pocit méněcennosti, touha vlastnit a ovládat, dále latentní homosexuální
sklony, sadomasochistické tendence apod. Rozlišujeme situační žárlivost (reakce na konkrétní
podnět), konstituční žárlivost (vrozená pohotovost k žárlení - dědičnost) a posedlost
(nereaguje na logická vysvětlení). Jinak se v sociální prostředí chová žárlivá osoba zcela
„normálně“.
ŽIVĚ NAROZENÉ DÍTĚ – podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 11/1988 Sb.
se za živě narozené dítě považuje plod, který projevil alespoň jednu ze známek života (dech,
akce srdeční, pulsace pupečníku, aktivní pohyb svalstva) a má porodní hmotnost:
a) 500 gramů a vyšší
b) nebo nižší než 500 gramů, přežije-li 24 hodin po porodu.
Rozeznáváme ještě tzv. mrtvě narozené dítě (viz), což je plod, který neprojevuje ani jednu
známku života a má porodní hmotnost 1 000 gramů a vyšší.
ŽIVOTNÍ MINIMUM – společensky uznaná a zákonem stanovená minimální hranice
příjmu občana. Hodnota životního minima podléhá valorizaci. Podmínkou nároku na dávku
je trvalý pobyt na území České republiky. Příjmy pod touto hranicí se označují jako stav
hmotné nouze.
104
POUŽITÁ LITERATURA:
BAJEROVÁ, M. Minimalizace šikany: praktické rady pro rodiče. Praha: Portál, 2009. ISBN
978-80-7367-611-7
BÁRTLOVÁ, S., MATULAY, S. Sociologie zdraví, nemoci a rodiny. Martin: Osveta, 2009.
ISBN 978-80-8063-306-6.
BAUMAN, Z. Myslet sociologicky. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996. ISBN 80-
85850-90-7.
BENDL, S. Prevence a řešení šikany ve škole. Praha: ISV, 2003. ISBN 80-86642-08-9.
BERGER, P. L., LUCKMANN. T. Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění.
Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2001. ISBN 80-85959-46-1.
BERTINI, K. Sendvičová rodina. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0478-7.
ČECH, T. Mobbing jako negativní fenomén v prostředí základních škol: škola a zdraví pro 21.
století. Brno: Masarykova univerzita, 2011. ISBN: 978-80-210-5448-6.
ČÍRTKOVÁ, L. Viktimologie pro forenzní praxi. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0582-
1.
DAHLKE, R. Agrese jako šance: psychická podstata zdravotních problémů a onemocnění.
Praha: Ikar, 2005. ISBN 80-249-0546-9.
DUBSKÝ, J., URBAN, L. Sociální deviace. Praha: Vydavatelství Policejní akademie ČR,
2005. ISBN 80-7251-202-1.
DUNOVSKÝ, J. a kol. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995. 245 s.
ISBN 80-7169-192-5.
DYLEVSKÝ, I. Funkční anatomie člověka. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-7169-681-1.
DYLEVSKÝ, I. Somatologie. Olomouc: EPAVA, 2000. ISBN 80-86297-05-5.
CAPPONI, V., NOVÁK, T. Sám sobě manželským poradcem, první pomoc při příhodách
nevěrných. Praha: Grada, 1995. ISBN 80-7469-163-1.
EVANS, P. Jedovatá slova: jak rozpoznat verbální násilí a jak na ně reagovat. Brno:
Computer Press, 2010. ISBN 978-80-251-2790-2.
FIELDOVÁ, E. M. Jak se bránit šikaně. Praha: Euromedia Group - Ikar, 2009. ISBN 978-80-
249-1176-2.
FIŠER. S., ŠKODA, J. Sociální patologie: analýza příčin a možnosti ovlivňování závažných
sociálně patologických jevů. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-2781-3.
GIDDENS, A. Sociologie. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-124-4.
GOFFMAN, E. Stigma. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. ISBN 80-86429-21-0.
GOFFMAN, E. Všichni hrajeme divadlo. Sebeprezentace v každodenním životě. Praha:
Nakladatelství Studia Ypsilon. 1999. ISBN 80-902482-4-1.
105
GILLAMY, N. Psychologický slovník. Olomouc: Larousse, Univerzita Palackého, 2001.
ISBN 80-244-0249-1.
GREEN, G. H., COTTER, C. Přestaňte být manipulováni: jak se zbavit tyranizování,
šikanování a otrockého plnění příkazů. Praha: Pragma, 1999. ISBN 80-7205-694-8.
GŘIVNA, T. a kol. Kriminoloige. 4. Aktualizované vyd. Praha: WoltersKluwer, 2014. 536 s.
ISBN 978-80-7478-614-3.
HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Velký psychologický slovník. 4. vyd. Praha: Portál, 2010. 800 s.
ISBN 978-80-7376-686-5.
HELLER, J., PECINOVSKÁ, O. Závislost známá neznámá. Praha: Grada Publishing, 1996.
ISBN 80-7169-277-8.
HERZOG, R. Násilí není řešení: prevence násilí a management konfliktu ve školách. Plzeň:
Fraus. 2009. ISBN 978-80-7238-850-9.
HOLÁ, L. a kol. Mediace a možnosti využití v praxi. Praha, Grada, 2013. ISBN 978-80-247-
4109-3.
HOPPEOVI, S. a H., KRABEL, J. Sociálně psychologické hry pro dospívající. (Rozvoj
pohlavní identity, prevence agresivity a zneužívání. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-434-6
HRČKA, M. Sociální deviace. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001. ISBN 80-85850-68-
0.
CHARVÁT, J. Současný politický extremismus a radikalismus. Praha: Portál, 2007. ISBN
978-80-7367-6.
JANDOUREK, J. Sociologický slovník. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7376-0.
JANDOUREK, Jan. Průvodce sociologií. Praha: Grada Publishing, 2008. ISBN 978-80-247-
2397-6.
JANDOUREK, J. Slovník sociologických pojmů. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-
3679-2.
JANIŠ, K. Učební text k problematice rodinné a sexuální výchovy. Hradec Králové:
Gaudeamus, 2008, ISBN 978-80-7041-898-7.
JANIŠ, K. ml. Úvod do problematiky volného času. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2009.
ISBN 978-80-7248-530-7.
JANIŠ, K., LOUDOVÁ, I. JANIŠ, K. Frekventované pojmy z oblasti teorie výchovy (slovník).
Hradec Králové: Gaudeamus, 2011. ISBN 978-80-7435-124-2.
JANIŠ, K., BÁRTOVÁ, Z. Uplatnění asertivity v sociální komunikaci. 2. vydání. Hradec
Králové: Gaudeamus, 2005. ISBN 80-7041-379-4.
JANIŠ, K., ČÍŽKOVÁ, Š. Slovník frekventovaných pojmů k rodinné a sexuální výchově.
Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. ISBN 978-80-7041-153-7.
JANIŠ, K., MAKALOVÁ, D., KUBRICHTOVÁ, L. Výchovně vzdělávací program O
dospívání a menstruaci. Hradec Králové: Gaudeamus, 2001. ISBN 80-7441-881-8.
106
JANIŠ, K., MARKOVÁ, D. Příspěvek k základům sexuální výchovy. Hradec Králové:
Gaudeamus, 2007. ISBN 978-80-7041-621-1.
JÁNSKÝ, P. Dítě s problémovým chováním a náhradní výchovná péče ve školských
zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Hradec Králové: Gaudeamus, 2014. ISBN
978-80-7435-534-9.
JARKOVSKÁ, L. Prohlédněme genderové stereotypy. In: ABC feminismu. Brno: Open
Society Fund, Nesehnutí, 2004. ISBN 80-903228-3-2.
JEDLIČKA, R. a kol. Děti a mládež v obtížných životních situacích: Nové pohledy na
problematiku životních krizí, deviací a úlohu pomáhajících profesí. Praha: Themis, 2004.
ISBN 80-7312-038-0.
JESENSKÝ, J., JANIŠ, K. a kol. Malý slovník pomáhajících profesí. Hradec králové:
Gaudeamus, 2004. ISBN 80-7041-126-0.
KABÁTEK, A. a kol. Sociologické texty I. (Základy obecné sociologie). Praha: Karolinum,
1994. ISBN 80-7066-890-3.
KALINA. K. a kol. Drogy a drogové závislosti. Praha: Úřad vlády ČR, 2003. ISBN 80
7880-065-3.
KALINA. K. a kol. Drogy a drogové závislosti. 2. díl. Praha: Úřad vlády ČR, 2003. ISBN 80
7880-065-3.
KAPR, J., LINHART, J., FISCHEROVÁ, V., VODÁKOVÁ, A. Sociální deviace, sociologie
nemoci a medicíny. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. ISBN 80-85850-03-6.
KOHOUTEK, Rudolf. Stigma. In: Slovník cizích slov [online]. 2005-2006. [cit. 2013-04-03].
Dostupné z http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/stigma
KOLÁŘ, M. Bolest šikanování. Cesta k zastavení epidemie šikanování ve školách. Praha:
Portál, 2001. ISBN 80-7178-513-X.
KOLÁŘ, M. Bolest šikanování. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-014-3.
KOLÁŘ, M. Skrytý svět šikanování na školách : příčiny diagnostika a praktická pomoc. 2.
vydání. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7178-123-1
KOMENDA, A. Sociální deviace: historická východiska a základní teoretické přístupy.
Olomouc: Univerzita Palackého, 1999. ISBN 80-244-0019-7.
KOUKOLÍK, F. aj. DRTILOVÁ. Vzpoura deprivantů: o špatných lidech, skupinové hlouposti
a uchvácené moci. Praha: Makropulos, 1996. ISBN 80-901776-8-9.
KRATOCHVÍL, S. Manželská terapie. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-332-3
KRATOCHVÍL, S. Sexuální starosti a radosti. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-663-0.
KRAUS, B. a kol. Sociální patologie. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010. ISBN 978-80-
7435-080-1.
KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V. et al. Člověk – prostředí – výchova: k otázkám sociální
pedagogiky. Brno: Paido, 2001. ISBN 80-7315-004-2.
107
KRIEGELOVÁ, M. Záměrné sebepoškozování v dětství a adolescenci. Praha: Grada, 2008.
ISBN 978-80-247-2333-4.
KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-551-2.
KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-0179-0.
KUTOLÁN, J. a kol. Zdravotní nauka pro pedagogy. Brno: Pedagogická fakulta MU, 2005.
ISBN 80-210-3844-6.
KUTNOHORSKÁ, J. Etika v ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-
2069-2.
LANGMEIER, J. MATĚJČEK, J. Psychická deprivace v dětství. 4. dopl. vyd. Praha:
Karolinum, 2012. ISBN 978-80-246-1983-5.
MACEK, P. Adolescence. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-747-7.
MACHOVÁ, J., KUBÁTOVÁ, D. a kol. Výchova ke zdraví pro učitele. Ústí nad Labem:
Pedagogická fakulta UJEP, 2006. ISBN 80-7044-768-0.
MACHOVÁ, J., MARÁDOVÁ, E., KLEMENTA, J. a kol. Výchova ke zdravému životnímu
stylu: základy sexuální výchovy. Praha: Pedagogická fakulta UK, 1998. ISBN 80-86039-63-3.
MALACH, J. Teorie a metodika výchovy. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2004.
ISBN 80-7042-374-9.
MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-549-0.
MATOUŠEK, O. Ústavní péče. 2. rozš. a přeprac. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství,
1999. ISBN 80-85850-76-1.
MATOUŠEK, O. a kol. Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-
0366-7.
MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. 2. aktual. vyd. Praha: Portál, 2003.
ISBN 807178-771-X.
MATOUŠEK, O., PAZLAROVÁ, H. Podpora rodiny: manuál pro pomáhající profese.
Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0697-2.
MAREŠ, P. Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994.
ISBN 80-901424-9-4.
MAREŠ, P., SIROVÁTKA, T. Sociální vyloučení (exkluze) a sociální začlenění (inkluze) –
koncepty, diskurz, agenda. Sociologický časopis, 2008, 44, č. 2.
MARTÍNEK, Z. Agresivita a kriminalita školní mládeže. 2. aktual. a rozš. vyd. Praha: Grada,
2015. ISBN 978-80-247-6309-6.
MAŘÍKOVÁ, H., PETRUSEK, M., VODÁKOVÁ, A. (eds.) Velký sociologický slovník,
2. svazek. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-311-3.
108
MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-549-0.
MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Sociologické nakladatelství,
2003. ISBN 80-86429-19-9.
MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-
226-2.
MERTON, R. K. Studie ze sociologické teorie. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000.
ISBN 80-85850-92-3.
MIKULÁŠTÍK, A. Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada, 2010. ISBN: 978-80-247-
2339-6.
MIOVSKÝ, M. a kol. Primární prevence rizikového chování ve školství. Praha: Sdružení
SCAN: Centrum adiktologie - Psychiatrická klinika, 1. LF UK v Praze: VFN v Praze. ISBN
978-80-87258-47-7.
MIOVSKÝ, M., SKÁCELOVÁ, L., ZAPLETALOVÁ, J., NOVÁK, P. (eds.).
Primární prevence rizikového chování ve školství. Praha: Sdružení SCAN, Univerzita
-Karlova, 2010. ISBN 978-80-87258-47-7.
MITLÖHNER, M., CHYTRÁ, V. Právnické pojmy – část I. Hradec Králové: Gaudeamus,
2006. ISBN 80-7041-680-7.
MÜHLPACHR, P. Socipatologie pro sociální pracovníky. Brno: MSD, 2008. ISBN 978-80-
7392-069-2.
NEČAS, C. Romové v České republice včera a dnes. 5. dopl. vydání. Olomouc: UP, 2002.
ISBN 80-244-0497-4
NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. Vyd. 4.
Praha: Portál, 2001. 173 s. ISBN 978-80-7367-908-8.
MOŽNÝ, I. Rodina a společnost. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006. ISBN 80-86429.
58-X
OAKLEY, A. Pohlaví, gender a společnost. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-403-6.
ONDREJKOVIČ, P. a kol. Sociálna patológia. Bratislava: VEDA, 2000. ISBN 80-224-0616-
3.
ONDREJKOVIČ, P. Sociálna patológia alebo deviácia? In: HODOVSKÝ, I., DOPITA, M.
eds. Etika a sociální deviace. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002. ISBN 80-7182-049-0.
PÁVKOVÁ, J. a kol. Pedagogika volného času. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-569-5.
PODRAZIL, P. Detence člověka v zařízení sociálních služeb. Právní rozhledy č. 15-16/2014,
s. 533.
PETRUSEK, M. Základy sociologie. Praha: Akademie veřejné správy, 2009. ISBN 978-80-
87207-02-4.
PRESL, J. Drogová závislost. Praha: Maxdorf, 1994. ISBN 80-7245-580-4.
109
PRŮCHA, J. Multikulturní výchova. Praha: ISV nakladatelství, 2001.
PRŮCHA, J. Pedagogická encyklopedie. Praha: Portál, 2009. 1. vydání. ISBN 978-80-7367-
546-2
PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 7. aktual. vyd. Praha:
Portál, 2013. ISBN 978-80-7367-647-6.
PRŮCHOVÁ, B. Slušný rozvod. Brno: Vydavatelství ERA, 2002. ISBN 80-86517-25-X.
RASZKOVÁ, T., HOFERKOVÁ, S. Kapitoly z penologie. I. Hradec Králové:
Gaudeamus, 2013. 125 s. ISBN 978-80-7435-264-5.
RASZKOVÁ, T., HOFERKOVÁ, S. Kapitoly z penologie. II. Hradec Králové:
Gaudeamus, 2013. 184 s. ISBN 978-80-7435-378-9.
ŘÍČAN, P., JANOŠOVÁ, P. Jak na šikanu. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN
978-80-247-2991-6.
SILLAMY, N. Psychologický slovník. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. ISBN 80-244-
0249-1.
SMETÁČKOVÁ, I., PAVLÍK, P., KOLÁŘOVÁ, K. Sexuální obtěžování na vysokých
školách: proč vzniká, jak se projevuje, co lze proti němu dělat. Praha: Fakulta humanitních
studií UK v Praze, 2009. ISBN 978-80-87398-02-9
SMOLÍK, J. Subkultury mládeže. Uvedení do problematiky. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-
80-247-2907-7
SOBOTKOVÁ, I. Psychologie rodiny. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-250-8
STŘELEC, S. (ed.) Studie z teorie a metodiky výchovy I. Brno: PdF MU, 2004. ISBN 80-
86633-21-7.
STŘELEC, S. (ed.) Studie z teorie a metodiky výchovy II. Brno: PdF MU, 2008. ISBN 80-
210-3687-7.
ŠANDEROVÁ, J. Sociální stratifikace. Problém, vybrané teorie, výzkum. Praha: Karolinum,
2004. ISBN 80-246-0025-0.
ŠENKÝŘOVÁ, R. Úvod do základů terminologie pro speciální pedagogy. 2. vyd. Brno: MU,
2002. ISBN 80-210-2996-X.
ŠIŠKOVÁ, T. Facilitativní mediace. Řešení konfliktu prostřednictvím mediátora. Praha:
Portál, 2012. ISBN 978-80-262-0091-8.
ŠIŠKOVÁ, T. Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21.
století. 1. vydání. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-648-9.
ŠŤASTNÝ, J. Zdraví a nemoc. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006. ISBN 80-7041-775-7.
ŠTĚCHOVÁ, M. a kol. Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie.
Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2008. ISBN 978-80-7338-069-4.
110
ŠVARCOVÁ, E. Slovníček pojmů k multikulturní výchově. Hradec Králové: Gaudeamus,
2006. ISBN 80-7041-251-0.
TÄUBNER, V., JANIŠ, K. Na pomoc studentům a učitelům v sexuální výchově. Hradec
Králové: Gaudeamus, 1998. ISBN 80-7041-194-5.
URBAN, L., DUBSKÝ, J., BAJURA, J. Sociální deviace. Plzeň: Vydavatelství a
nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. ISBN 978-80-7380-397-1.
URBANOVÁ, M. Systémy sociální kontroly a právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství
Aleš Čeněk, 2006. ISBN 80-86-898-94-6.
ÚZ č. 942. Sociální zabezpečení: zákon č. 108/2006 Sb., úplné znění. Ostrava: Sagit, 2013.
ISBN 978-80-7208-968-0.
ÚZ č. 950. Školství, zákon č. 109/2002 Sb., zákon č. 561/2004 Sb., vyhláška č. 438/2006 Sb.,
úplné znění. Ostrava: Sagit, 2013. ISBN 978-80-7208-974-1.
VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese : variabilita a patologie lidské
psychiky. 3. vyd. Praha: Portál, 2002. ISBN 80–7178–802–3.
VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. Rozšířené a přepracované
vydání. Praha: Portál, 2008. ISBN 80-717-414-4.
VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0841-3.
VAŠUTOVÁ, M. Pedagogické a psychologické problémy dětství a dospívání. Ostrava:
Ostravská univerzita v Ostravě, 2005. ISBN 80-70-42-691-8.
VYKOPALOVÁ, H. Sociálně patologické jevy v současné společnosti. Olomouc: 2001. ISBN
80-244-0337-4.
VOJTOVÁ, V. Kapitoly z etopedie I. Přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti. 3.
vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 136 s. ISBN 978-80-210-6311-2.
VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I. (ed.) Aplikovaná sociální psychologie I. Praha: Portál, 1998.
ISBN 80-7178-269-6.
WRÓBEL, A. Výchova a manipulace. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2337-2.
WYNNYCZUK, V. K problematice sexuální výchovy v zahraničí. In BRTNÍKOVÁ, M. a kol.
Sex? AIDS! Praha: Horizont, 1989.
WEISS, P. Sexuální deviace. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-634-9.
WEISS, P. Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika, léčba. 2. vyd. Praha: Portál, 2008.
ISBN 978-80-7367-419-9.
ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. Díl II. – Zvláštní část. Praha: PA ČR, 2001. ISBN 80-
7251-003-7.
ZVĚŘINA, J. Lékařská sexuologie. Praha: Sexuologický ústav, 1991 (1994).
111