Sociální pedagogika ve školské praxi Mgr. et Mgr.Andrea Silberová obsah předmětu 1. Vymezení sociální pedagogiky jako vědní disciplíny. Postavení sociální pedagogiky v systému věd. 2. Uplatnění principů sociální pedagogiky a obecné pedagogiky. Vztah sociální pedagogiky ke speciální pedagogice. 3. Vymezení kompetencí angažovaného pedagoga při uplatňování principů sociální pedagogiky. Úloha speciálního pedagoga v sociální oblasti. 4. Žák z nepodnětného prostředí a jeho charakteristika. Sociální exkluze, práce s žáky z nepodnětného prostředí. Metody a prostředky ve vzdělávání žáků z nepodnětného prostředí. 5. Strategie a přístupy ve vzdělávání žáků z nepodnětného prostředí. Případové studie žáků z nepodnětného prostředí. požadavky na splnění předmětu  Seminární práce na zadané téma: seminář 22. 11. 2021 hlavní témata semináře Vymezení sociální pedagogiky Klíčové osobnosti sociální pedagogiky Specifika práce se žáky z nepodnětného prostředí Role speciálního/sociálního pedagoga ve školství Vymezení sociální pedagogiky „Pedagogika je sociální věda, která se zabývá edukační realitou, tj. zkoumá edukační procesy probíhající v různých edukačních prostředích. Edukační prostředí se vzájemně odlišují typem zúčastněných subjektů, obsahem, formami a intenzitou edukačních procesů a použitím edukačních konstruktů. Tyto odlišnosti vyvolaly vznik specifických pedagogických disciplín, a výzkumných problémů pedagogické vědy“ (Průcha, 2009, s. 15). Balážovo pojetí SP Věnoval se otázkám: • výchovné péče • volnočasové výchovy • kulturně-osvětové práce Balážova definice SP „Sociální pedagogika je pedagogickou disciplínou, která na základě svých exaktních poznatků řeší vztahy výchovy a prostředí, podílí se na stanovování cílů výchovy, zkoumá výchovné aspekty socializačních procesů, přispívá k utváření a rozvoji osobnosti v edukačním procesu v rodině, škole, volném čase a zájmové činnosti.“ Baláž (1991) vytvořil terminologické základy oboru a sociální pedagogiku definoval následovně: SP v Polsku pedagogikazkušenostní pedagogikačinu Vyprofilovala se po roce 1945 na tři oblasti zájmu, nazývané triádou Radlińské (1961): • Teorie sociální práce zaměřená na podmínky, které vyvolávají potřebu pomoci, ochrany, péče, i způsoby hledání způsobu řešení, odstranění nebo eliminaci negativních vlivů pro rozvoj jedince nebo skupiny. • Teorie osvěty dospělých, či edukace dospělých, která zahrnuje podmínky vzdělávání nebo zvyšování kvalifikace, ale i vývoj osvětových organizací a pedagogiky volného času, oblast plnění životních vývojových úkolů jednotlivců u skupin. • Dějiny sociální a osvětové práce se zaměřením na aspekty vzniku sociálních institucí, jejich forem, efektivity výchovného působení ve vztahu k poučení z historie. pedagogika obecná objektově subjektový vztah objektem je jedinec (dítě, žák, student) klíčové kompetence přímé ovlivňování osobnosti převažuje primární prevence sociálně patologických jevů ve školách sociální objektem sociální skupiny a prostředí vrstevníci komunita minorita altruismus filantropismus prosociálnost nepřímé ovlivňování osobnosti převažuje primární prevence nejen ve školách předmět sociální pedagogiky sociální aspekty výchovy (Kraus, 2014) životní pomoc (Bakošová, 2011) není zcela vymezen a mnohdy absentuje od dob A. Diesterwega a P. Natorpa (Klapilová, 1995) FunkceSP funkce popis funkce pedagogická výchova s cílem harmonického rozvoje osobnosti a vedení ke zdravému životnímu způsobu profylaktická preventivní programy a aktivity zabraňující vzniku nebo snížení četnosti odchylek od normy/deviací kompenzační vyrovnávání sociálních rozdílů/deficitů pramenících např. z nepodnětného nebo jinak závadného prostředí korekční cílené programy odborného zacházení např. v rámci ústavní nebo ochranné výchovy, výkonu trestu odnětí svobody tutoriální péče, pomoc, právní podpora osobám, které se ocitly na okraji společnosti strukturální programy ovlivňující re/socializační proces, např. rekvalifikační programy distributivní distribuce pomoci tam, kde je nejvíce zapotřebí, např. uprchlíci Vymezení sociální pedagogiky Aplikovaná pedagogická disciplína Specializovaná forma pomoci, která nastupuje, pokud selhávají běžné způsoby ovlivňování psychosociální stránky subjektu výchovy s prvky podpory, ale i kontroly. (Bakošová, 1995) vymezuje sociální pedagogiku následujícími přístupy: - pedagogika prostředí, - forma životní pomoci lidem nacházejících se v různých problémových situacích, - přístupy k odchylkám sociálního chování, - pedagogická disciplína. Bendl (2016) determinuje sociální pedagogiku společenskou objednávkou. „hasič sociálních problémů“ Vymezení sociální pedagogiky  Paradoxem je, že mnohdy sama společnost tyto problémy může svými neuváženými kroky vyvolat.  Utváření sociální pedagogiky vlivem pedagogických osobností.  Expanze sociální pedagogiky s rozšiřováním pole působnosti 60. léta 20. století s nutností řešit socializační rizika rostoucího počtu dětí a mládeže zejména střední třídy.  Status atraktivního oboru se svou širokou působností. Koncepty SP Cíle SP Vychází z konceptů Krause (2008): • potřeby pomoci • sociální pedagogiky opírající se o potřebu sociologického poznání Základní cíle SP dle Bakošové (2005) a Krause (2008) : • objasnit interakci mezi prostředím a výchovou • zabývat se právní stránkou výchovy • prostřednictvím výchovy pomáhat všem věkovým kategoriím • zabývat se odchylkami od norem sociálního chování dané společnosti odchylky od norem sociálního chování Učíme děti létat! Determinanty: • rodina • vrstevníci • komunita • společnost • sociální kontrola základní dimenze sociální pedagogiky Dle Bendla (2016) a Krause (2008): 1. sociální dimenze (environmentální – globální kontext výchovy) 2. pedagogická dimenze (regionální kompromis mezi jedincem/komunitou a společností) Vymezení SP  Od 60. let rozšíření pole působnosti a expanze SP  Nárůst problémových situací ve společnosti  Výchova s profitem pro společnost 1. individuální životní dráhy 2. každodenní překonávání překážek 3. krize životní orientace Vymezení SP  19. století a počátek 20. století začal formovat sociální pedagogiku jako relativně samostatný obor, čemuž napomohl rozvoj sociologie, a to ve dvou liniích: • Praktické sociální pedagogiky, která považovala za nezbytnost zabývat se skupinami a vrstvami obyvatel, zejména s orientací na chudinu, dělníky, a hlavně děti v duchu solidarity. • Teoretické sociální pedagogiky, která se pokoušela o vymezení společenských cílů a obsahů výchovy, vysvětlení podstaty výchovy (Procházka, 2012). SP jako věda  20. století pojem Socialpädagogik v širším odborném povědomí.  Původně termín pro praktická opatření vůči ,,zpustlé,, mládeži  Diesterweghovo dílo z roku 1850 Rukověť vzdělání pro Německé učitele, pojem Sozial-pädagogik pomlčka v názvu jako dvě role spojenců společenského a výchovného působení. Paradigmata sociální práce Paradigmata socped práce 3 malá paradigmata • reflexivně-terapeutické má zajistit reflexivní psychosociální pohodu • socialisticko-kolektivistické na principech solidarity a spolupráce • individualisticko-reformistické s uceleným systémem sociálních služeb • vzdělávací jako jediný možný prostředek sociální práce s klientem Oborové nuance SP xSP Cíle didaktické Bendlovo přirovnání a společenská objednávka Potřeba nápravy  př. 1. nápravné linie praktici  Don Bosco  Makarenko Potřeba prevence  Zástupci teoretické linie SP linie SP Pragmatická linie Teoretická linie Johann Heinrich Pestalozzi Adolf Diestewegh Don Bosco Lev NikolajevičTolstoj Anton Semjonovič Makarenko Paul Natorp Kalus Mollenhauer GustavAdolf Lindner TomášGarigue Masaryk Helena Radlińska Ondrej Baláž Jolana Hroncová Zlatica Bakošová naše osobnosti sociální pedagogiky jejich přínos pro obor • Anežka Přemyslovna • J. A. Komenský • G. A. Lindner • Otakar Kádner • Emil Lány • T. G. Masaryk • Jolana Hroncová • Zlatica Bakošová • Ondrej Baláž • Přemysl Pitter • Miroslav Dědič zahraniční osobnosti sociální pedagogiky jejich přínos pro obor • Thomas Moore • Thomas Campanella • Juan LuisVives • Martin Luther • John Locke • J. H. Pestalozzi • J. J. Rousseau • Don Bosco • L. N.Tolstoj • Klaus Mollenhauer • A. S. Makarenko • Paul Natorp • Helena Radlińska SP u nás  Československo 20. a 30. let 20. století v součinnosti Pedagogického ústavu v Praze a sociálního oddělení policejního ředitelství  Přímý důsledek zločinnosti x nedostatečná mravní výchova mládeže  Emil Lány (1926) apel k probuzení svědomí společnosti, která nevidí příčinnou souvislost mezi chudobou, hladem, bídou, jedinou možnou výchovnou intervenci vidí v tvrdých represivních opatřeních. Z Lányho přístupu vychází přímá souvislost mezi sociální pedagogikou a speciálně pedagogickou disciplínou – etopedií. J.A. Komenský 1592 – 1670  Vliv prostředí a výchova všemi smysly jako základ pedagogického realismu.  Vliv diferenciace ve výchově a vzdělávání i pro děti méně bystré nebo liknavé.  Utváření povědomí o vlivu prostředí na dítě.  Utopistická představa otevřené budoucnosti všem dětem prostřednictvím vzdělanosti a celoživotního učení.  Poukazoval na potřebu vytvořit dětem podnětné edukační prostředí.  Přináší i vizi multikulturní a sociální diverzity a spravedlnosti.  Obecná porada o nápravě věcí lidských v celém svém konceptu zlepšení světa bezesporu může být snahou o resocializaci celé společnosti, návrat k žádoucímu stavu věcí nejen v politice, ale i výchově. TGM TomášGarrique Masaryk O dětství a výchově Hovory sT. G. Masarykem, zamýšlí se nad společenskými kontexty výchovy důraz zejména na výchovupři řešení sociálníchotázek ve společnosti humanitníideály http://tg-masaryk.cz/index.html Přemysl Pitter 1895–1976  Pedagogicko-náboženská činnost v Milíčově domě  Pedagogická činnost v utečeneckém tábořeValka v Norimberku,  Později se věnoval skupině dětí „Kindersuchdienst“ kolem Červeného kříže v Mnichově  Znovuobjeven pro roce 1989  Práce s romskými dětmi a mládeží  Celá koncepce vychází z multikulturních východisek a pomohla zavést experimentálně pozice romských pedagogických asistentů ve školství mezi lety 1992-1993. Tento trend pokračuje dosud. Koncepce přípravy romských asistentů vletech 1992-93  Oblasti přípravy asistentů (Balvín, 2015, p. 45):  romská historie  romská kultura  historie vztahů mezi Romy a majoritou  otázky národnostní a národní identity  specifika práce ve výuce romských žáků  základní pedagogická teorie, metodologie a didaktika Miroslav Dědič 1925–2020  významný sociální pedagog  zástupce praktické pedagogiky  ředitel romské internátní Květušínskéškoly na Šumavě v 50. letech  sociální experiment, sociální inženýrství tehdejší komunistické doby, která si kladla za cíl socializovat, či spíše převychovat děti z romských osad na Slovensku https://www.ceskatelevize.cz/porady/10871537383-zatajene-dopisy/414235100021004/ Žité zkušenosti Don Bosco 1815 – 1888  Jeho sociálně pedagogická činnost spadala pod církevní organizaci Salesiánů.  Jeho působištěm v italském Turíně - katedrou, byla jeho kazatelna.  Pokusil se o výchovné působení na chlapce s výchovnými problémy, kteří žili opuštění – bezprizorně.  Charakter misionářské práce. L. N.Tolstoj 1828 –1910 • ztotožňoval s názory J. J. Rousseaua • přirozený princip výchovy • vesnický život vnímal jako příležitost • založil sdružení proti pijanství http://jaroslavbalvin.eu/wp-content/uploads/2014/07/Lev-Nikolajevi%C4%8D-Tolstoj.pdf A.S. Makarenko 1888 – 1939 A.S. Makarenko 1888 – 1939  zástupcem ruské kolektivní výchovy  akcent na pracovní a tělesnou složku výchovy s akcenty složky mravní.  v duchu sociálně pedagogickém, aniž by to takto sám definoval.  Jeho činnost zpočátku probíhala jako klasická pedagogická dráha.  Působil jako učitel na vícero školách.  Od roku 1920 se začal zabývat rozvojem tzv. bezprizorních dětí, a toto jeho období lze nazvat sociálně pedagogickou fází života.  Od počátku svého působení se pokoušel zavádět pracovní nebo vojenské prvky do výchovné práce. principy Makarenka • Převýchovná pedagogika • Princip kolektivní výchovy jako terapeutické komunity • Vychovatelské mistrovství • Kázeň cílem i prostředkem • Udával směr postpenitenciární péči • Princip optimismu • Princip humanismu • Princip perspektivnosti SP v Polskupedagogikazkušenostní/činu Vyprofilovala se po roce 1945 na tři oblasti zájmu triádu Radlińské (1961): • Teorie sociální práce zaměřená na podmínky, které vyvolávají potřebu pomoci, ochrany, péče, i způsoby hledání způsobu řešení, odstranění nebo eliminaci negativních vlivů pro rozvoj jedince nebo skupiny. • Teorie osvěty dospělých, či edukace dospělých, která zahrnuje podmínky vzdělávání nebo zvyšování kvalifikace, ale i vývoj osvětových organizací a pedagogiky volného času, oblast plnění životních vývojových úkolů jednotlivců u skupin. • Dějiny sociální a osvětové práce se zaměřením na aspekty vzniku sociálních institucí, jejich forem, efektivity výchovného působení ve vztahu k poučení z historie. 1879 – 1954 Radlińské triáda metod SP individualizace (víra v lidský potenciál a silné stránky člověka) skupinová práce (vzájemná podpora mezi jednotlivci pro posílení) práce s prostředím (spoluvytváření prostředí k využití svého potenciálu) Metody socped práce  Rozhovor  Organizování  Práce se skupinou  Situační  Inscenační  Režimová  Animace  Mediace Potřeby dítěte Sociální potřeby: • Místa • Bezpečí • Podnětů, péče, výživy • Podpory a opory • Limitů Triádaefektivní intervencev realitníterapii Domény dramiky • sociální • emocionální • kognitivní komunikace čin poznání kazuistika  Motivační část – vyprávění  Expoziční část:  Živé obrazy  Ulička  Vnitřní hlasy  Budoucnost  Reflexe  Katarze - dopis Práce s jednotlivcem se skupinou Řešení problémových situací Situační reakce s cílem udržení u učebního úkolu, vypořádání se s výukovou situací • Podpora obvyklými činnostmi • Posilování přijatelného chování • Podpora zájmu žáka • Poskytnutí vodítka pro určitou činnost – ritualizace • Partnerství v překonávání překážek • Přesměrování chování • Změna organizace výuky • Netrestající vyloučení (!) • Modifikace prostředí lavic Řešení problémových situací Mírné reakce, jejiž cílem je navrácení k učebnímu úkolu bez trestů  Ignorovat nevhodné chování  Neverbální signály  Proxemika  Haptika  Oslovení  Neosobní humor (ne ironii a sarkasmus)  Osobní sdělení  Pozitivní vyjádření akce a reakce  Repete pravidel chování  Možnost volby  Verbální pokárání Řešení problémových situací Výraznější reakce, jejímž cílem je snížení nežádoucího chování:  Odebrání výhod  Změna zasedacího pořádku  Reflexe problému  Vyloučení žáka z aktivity…  Tzv. po škole  Kontaktovat ZZ  Kontaktovat ŘŠ Želví strategie Želví strategie • Imaginativní krunýř • Pocity silné, které neumí vyjádřit… • Po nácviku krunýře, je možno symbolicky zkřížením rukou a pasivní mimikou • Je těžké se u toho vztekat • V krunýři hledá želva řešení problému • Poté odměnit dítě pochvalou a popsat za co konkrétně • Jedno dítě chválí druhé Nevhodné využití želví strategie: • Děti se dohodnou mezi sebou pro pochvalu • Záměrně vyvolaný konflikt pouze pro pozornost • Poznáme, jestliže dítě sleduje, kam se p. učitelka dívá Semafor a3 kroky k sebekontrole Zastav se! Zhluboka se nadechni! Pojmenuj pocity a problém. Bad box nebo zlobivá krabice a její transformace krabice a její transformace Vztekací hlína - sublimace Intervenční potenciál dramiky paradivadelní systém využívající divadlo k jinému než jen uměleckému účelu troška vysvětlení drama  odkazuje nás do oblasti divadelního umění dramaterapie  odkazuje nás do oblasti léčebné (nápravné), terapeutické dramika  Modeluje ve svých aktivitách fiktivní světy, kam koná různé výlety, do různých oblastí reality (politická, historická, školní), tím operuje s velkým množstvím pojmů. (Valenta, 1999)  Výchovná dramatika dramatické hry a sociální hry pro rozvoj sociálních kompetencí https://clanky.rvp.cz/clanek/r/PBBK/15425/DRAMATIKA-V-MATERSKE-SKOLE-HRY-NA-POTLACENI- AGRESIVITY-A-ROZVOJ-PROSOCIALNICH-VZTAHU.html/ Nácvik konstruktivní hádky rituálydětem přinášejí pocit bezpečí https://www.youtube.com/watch?v=Pum938T14Hs Zapojení sborovny Kolegiální podpora sdílené těžkosti  Skupinová práce nad skupinovou kazuistikou celé třídy Ujasnit si věk 1.-3. třída individualisti  4. přechodové stádium  5. -9. třída skupináči Genderové pozadí třídy Vymezení prostoru vně/uvnitř  začínám pozitivy  pokračuji riziky  přecházím k jádru  postupuji k jednotlivci Práce s jednotlivcem 1. Co umí, v čem je dobrý, za co se dá ocenit. 3. Co nejmenšího se musí stát, abych ho mohl/a ocenit? 4. Kdo, nebo co mi může pomoci, když to nebude fungovat? Plán B. 2. Čím mě štve, popisným jazykem. z emocí do rozumu jméno datum Děkuji za pozornost PROSTOR PRO DOTAZY