ANATOMIE
blok 2
Mgr. Markéta Skalná, Ph.D.
marketa.skalna@fvp.slu.cz
Všeobecná sestra
Pediatrické ošetřovatelství
• DS: Hrtan – stavba, funkce
• DS: dolní cesty dýchací – stavba a funkce
• TS: Mikroskopická stavba trávicí trubice
• TS: Trávení a vstřebávání živin
• TS: struktura a funkce jaterní tkáně, žlučové cesty, pankreas
• VS: stavba ledvin - makro, mikro
• VS: močové cesty
• VS: močová trubice – mužská, ženská
Náplň cvičení 2
DÝCHACÍ SYSTÉM
DS - Systema respiratorium
• tvořen soustavou trubic a dutin (dýchací cesty) a plícemi
• cesty dýchací - na horní (dutina nosní, ústní – nosohltan) a dolní
(hrtan, průdušnice, průdušky)
Funkce:
• zevní dýchání přenos dýchacích plynů (CO2, O2) mezi zevním
prostředím a krví (rytmicky, automaticky, ale lze ovládat i vůlí)
• vnitřní dýchání - výměna plynů mezi krví a tkáněmi
• v dýchacích cestách uložen smyslový epitel čichového orgánu –
(regio olfactoria) v dutině nosní - obsahuje čichové buňky
• v dolních cestách dýchacích (larynx) uložen systém hlasivek umožňuje
vznik hlasu (řeč je produktem mozkové kůry)
• vyústění sluchové trubice do nosohltanu
• obranné reflexy k zajištění fcí a ochraně = kašlání, kýchání, reflexní
zástava dechu
Složení DS
horní cesty dýchací (hlavový oddíl)
• dutina nosní (cavitas nasi) – za zevním nosem, zachycení
prachových částic, ohřátí a zvlhčení vdechovaného vzduchu
• hltan – nosohltan (pharynx, nasopharynx)
• vedlejší dutiny nosní (sinus paranasales)
dolní cesty dýchací (krční a hrudní oddíl)
• hrtan (larynx) – tvorba hlasu
• průdušnice (trachea)
• průdušky (bronchi)
plíce (pulmones)
Nasopharynx (nosohltan)
od spodiny lební k měkkému patru
(tuba auditiva, tonsilla pharyngea)
Oropharynx (C2-4) - souvisí
přes isthmus faucium s dutinou
ústní (Waldeyerův lymfatický okruh)
!! Pharynx (hltan) křižovatka dýchacích a trávicích cest !
Pars laryngea pharyngis
(u C6 přechází do jícnu) v přední
stěně je aditus laryngis
Larynx (hrtan)
• dutá trubice, tvar 3bokého jehlanu, základnou nahoru
• 1. oddílem dolních cest dýchacích
• kraniálně navazuje na hltan - pars laryngea pharyngis
• kaudálně přechází v tracheu (průdušnici)
• leží před hltanem, pod kůži viditelný a hmatný
• zavěšen na bázi lební skrz jazylku
• podkladem jsou chrupavky, vazy a svaly
• chrupavky - cartilago thyroidea, cricoidea, arytaenoideae, epiglottica,
corniculatae, cuneiformes) - vzájemně pohyblivě spojené klouby a
vazy
• funkce – proces dýchání, podíl na tvorbě hlasu, obě funkce spojeny s
postavením plicae vocales (hlasivkové vazy)
Anatomická stavba
• hrtan má tvar přesýpacích hodin
• vestibulum laryngis (dutina hrtanu) - horní rozšířená část, směrem
dolů se zužuje do štěrbiny – rima vestibuli, která je mezi nepravými
hlasiv. vazy – plicae vestibulares
• rima glottidis – další zužení 4-6 mm níže mezi pravými hlasiv. vazy
(hlasivkami – pliacae vocales – ty podmiňují lig. vocalia)
• ventriculus laryngis – rozšíření ve středu laryngu ve výchlipky
• cavitas infraglottica – prostor pod hlasivkami, navazuje trachea
• plicae vocales – pravé hlasové vazy nataženy od proc. vocalis chr.
hlasivkové k zadní ploše chr. štítné
Chrupavky hrtanu
• cartilago thyroidea (chr. štítná) - 2 ploténky, vpředu spojené
(prominují), vzadu rohy - spoj s jazylkou, c.cricoidea)
• cartilago cricoidea - (chr. prstencová) - tvar pečetního
prstenu, na horním okraji párová kl. ploška pro spojení s chr.
hlasivkovou, na spodním pro spoj s chr. štítnou
• cartilagines arytenoideae (chr. hlasivkové) - párové, tvar
3bokého jehlanu s hrotem (apex) a basis, která se připojuje
k chr. prstencové, 2 výběžky – proc. vocalis (úpon lig.
vocale), proc. muscularis (úpon svalů)
• cartilago epiglottica (chr. příklopková) - elastická, dolní úzký
konec spojen s vnitřní stranou chr. štítné, rozšířená část jde
nahoru a dozadu
Cart. thyroidea (laminae, cornua)
Cart. cricoidea
Chrupavky hrtanu
Cart. epiglottica (petiolus, lamina)
Cartt. arytenoideae (proc.muscularis
a vocalis)
zepředu zezadu
zepředu
M
V
Skloubení hrtanu
Další spoje hrtanu - syndesmosy
Sliznice hrtanu
-vystlaná načervenalou sliznici, víceřadý cylindrický epitel, výjimkou je
vrstevnatý epitel dlaždicový na vazech hlasových
- nahromaděním lymfatické tkáně vzniká tonsilla laryngea
Tvorba hlasu
• Rima glottidis - mění svou šíři a napětí okrajů vlivem svalů hrtanu,
ty ovládají pohyby hrtanových chrupavek
• Při řeči/zpěvu - zúžení štěrbiny mezi hlasivkami
• Rozechvěním plicae vocales - proudem vzduchu za výdechu vzniká
ve štěrbině zvuk, který pak resonancí v dutinách výše uložených
(hrtan, hltan, ústní dutina, nosní dutina, vedlejší dutiny nosní)
získává barvu lidského hlasu
• Rozdíly ve stavbě hrtanu muže a ženy podmiňují rozdíly ve výšce
hlasu (Hlasové vazy muže mají 24–25 mm, hrtan je celkově
prostornější, u žen délka vazů okolo 20 mm) - proto mají muži
přibližně o oktávu nižší hlas než ženy.
• Při dýchání - svalové vazy ochablé a hlasová štěrbina je otevřená,
vzduch může volně proudit
Tvorba hlasu
Průdušnice - trachea
• trubice 12 – 13 cm dlouhá, navazuje na larynx (chr. prstencovou) ve výši
obratle C6, pokračuje kaudálně do mediastina, ve výši Th4-5 se rozděluje –
bifurcatio tracheae na dva bronchi principales
• Pars cervicalis – od c. cricoidea po horní okraj sterna (fossa jugularis)
• Pars mediastinalis – po průchodu přes apertura thoracica superior k
rozdělení:
• Bifurcatio tracheae (Th 4,5)
• tvořena prstenci podkovovitých chrupavek, spojených vazivem (výstuha)
• zadní obvod bez chrupavky - paries membranacea, stěna doplněna
vazivem a hladkou svalovinou (m.transversus tracheae)
• sliznice pokryta víceřadým cylindr. epitelem s řasinkami, seromucinozní
žlázky – produkce hlenu (nečistoty – k dutině ústní)
Průdušky (bronchi principales)
• začátek rozvětvené periferní části dol. cest dých. (arbor bronchiales)
• po bifurkaci trachey * 2 kmeny – bronchus principalis dexter et sinister,
stěna shodná se stěnou trachey
• oba hlavní bronchy směřují k brance příslušné plíce
• bronchus principalis dx – 3 cm, širší, strmější průběh než sinister (cizí
tělesa častěji – 75%- zapadnou do pravé průdušky)
• bronchus principalis sn – 4 cm, užší, probíhá spíše horizontálně
• bronchi principales se uvnitř plic dělí na bronchi lobares (sekundární
průdušky, většinou 3 vpravo, 2 vlevo) - dělí se dále na bronchi segmentales
(terciální průdušky – segment plicní), dále bronchioli terminales (<1mm,
nemají výztuž, stěna tvořena hladkou svalovinou – může uzavřít
bronchiální průsvit) – na ně navazuje dýchací oddíl plic – arbor alveolaris
Plíce – pulmones – pulmo dx, sn
Plíce – pulmones – pulmo dx, sn
• párový orgán, u dětí růžové, později šedočerné – vdechov. prach
• houbovitá konzistence, měkké, pružné na pohmat
• výška přibližně 20-24cm, váha obou plic u muže 780g, u ženy 650g
• uskutečňuje výměnu dýchacích plynů mezi vzduchem a krví
• tvar komolého kužele s tupým hrotem, oploštělou mediální stěnou
• mezihrudí (mediastinum) – oblast mezi pravou a levou plíci
• facies diaphragmatica - konkávně prohloubenou základna (basis pulmonis)
– nasedá na bránici
• apex pulmonis - zakulacený vrchol, vystupuje kraniálně přes apertura
thoracica superior do oblasti krku
• facies costalis - dotýká se stěny hrudníku, nese otisky žeber
• facies mediastinalis - mediální plocha obrácená proti mediastinu,otisk řady
útvarů, obsahuje plicní hilus (pl. branka)
Pravá plíceLevá plíce
A
B
V
B
A
V
Stavba plíce
• hilus pulmonis - přibližně uprostřed facies mediastinalis, společný
vstup útvarů do plic: bronchus principalis, aa. et vv. pulmonales., aa.
bronchiales, mízní cévy a nervové větve
• jednotlivé laloky (lobus superior, medius a inferior) se dále dělí na
segmenty plicní dle větvení bronchů a korespondujících arterií
• segment = stavební a fční jednotka plic, část plic ventilovaná 1
bronchem a vyživována 1 větví plicní tepny, kužel s hrotem k ústí
bronchu a tepny, báze na povrchu plic
• vpravo 10 segmentů (superior 3, medius 2, inferior 5), vlevo 8
(superior 4, inferior 4), některé segmenty splývají
Stavba dýchacího oddílu – arbor alveolaris
• bronchiální strom se větví uvnitř plic, redukuje se průsvit stěn
• sliznice krytá řasinkovým epitelem přechází v jednovrstevný epitel
• segmentární bronchy se větví na bronchioli terminales (průdušinky,
<1mm, nemají výztuž, stěna tvořena hladkou svalovinou – může uzavřít
bronchiální průsvit)
• bronchioli terminales přechází v bronchioli respiratorii (epitel bez
řasinek), další větvení v ductuli alveolares (sklípkové chodbičky, tenká
stěna), jejich konce se dělí na sacci alveolares (sklípkové váčky) na jejichž
stěnu nasedají alveoli pulmonis (plicní sklípky)
• alveoly 1 respiračního bronchiolu = acinus pulmonis
• alveoly = vyklenutí, stěna tvořena jednoduchým jednovrstevným
respiračním epitelem se 2 typy buněk: membraózní (ploché s výběžky) a
granulozní (ovoidní, produkují surfactant – lining komplex) pneumocyty,
sklípky opředeny kapilární síti
• 300-400milionů alveolů , celková plocha 50-80m²
Surfactantum (Surfaktant)
(alveolární „lining complex“)
• Surface-active-agent
• fosfolipidová substance
• produkován granulozními pneumocyty (buňky respir. epitelu)
• vystálá vnitřek alveolů, snižuje povrchové napětí alveolů
• zabraňuje jejich kolabování během výdechu
• resorpce a obnova alveolárními buňkami
• průchod do dýchacích cest = bronchoalveolární tekutina
Vnitřní dýchání – výměna plynů
• alveolo-kapilární bariéra mezi vzduchem a krví = surfactant, respirační
epitel, bazální membrána epitelu a kapilár, endotel kapilár
• difuze plynu (O2 a CO2 přes bariéru na základě koncentračního spádu)
Krevní oběh
1) Funkční oběh = malý krevní oběh
• pravá srdeční komora → truncus pulmonalis → arteriae pulmonales
dx.+ sin. → kapiláry kolem alveolů plic → 4 venae pulmonales (2 dx., 2
sin.) → levá srdeční síň
• výměna dýchacích plynů mezi vzduchem a krví
2) Nutritivní oběh - výživný, krevní zásobení
plic. struktur
• tvořen rr. bronchiales (z mezižeberních
větví hrudní aorty aa. intercostales),
přecházejí přes kapilární síť kolem
bronchiolu repiratorii, sběr do vv.
bronchiales, vlévajících se do v. azygos a v.
hemiazygos
• zajišťuje metabolické funkce vlastního
plicního parenchymu
Funkční oběh – malý krevní oběh
- lesklá serosní blána, krytá jednovrstevným epitelem, ze 2 listů:
pleura visceralis (poplicnice, kryje povrch, srostlá s ním, v záhybech)
pleura parietalis (pohrudnice, vystýlá dutinu hrudní)
- mezi nimi štěrbina (cavitas pleuralis) - malé množství tekutiny
(podtlak)
- listy v sebe přecházejí v hilu plicním
- plíce jsou v samostatných dutinách – cavum pleurae dextrum et sin.
- komplementární pleurální prostory - * v místech kde přecházejí
jednotlivé části pleury:
pleura costalis
pleura mediastinalis
pleura diaphragmatica
recessus costodiaphragmaticus – nejhlubší
- cupula pleurae - vystupuje nad 1. žebro a klíček
Pleura (poplicnice)
Mechanismus dýchání
Vdech (inspirium)
- bránice
- mm. intercostales ext.
Výdech (expirium)
- mm. intercostales int. a intimi
Mechanismus vdechu - aktivní
- kontrakce bránice – zvětšení hrudníku v
longitudinálním směru
- kontrakce vnějších mezižeber. svalů –
zvětšení hrudníku v předozadním směru
- pokles tlaku v cavitas pleuralis
- přilnavost plic ke stěně – plíce sledují pohyb
hrudníku a vzduch se nasává do plic
Mechanismus výdechu - pasivní
- relaxuje bránice (reflektoricky se
kontrahují břišní svaly a tlačí ji
kraniálně)
- kontrakce mm. intercostales interni a
intimi, elasticita plicní tkáně a váha
hrudníku – pokles žeber – výdech
SVALY PODÍLEJÍCÍ SE NA DÝCHÁNÍ
Systema digestorium - TS
Systema digestorium – trávicí soustava
• trávicí trubice - dutinou ústní - otvor řitní, části TS:
• cavitas oris – d. ústní
• pharynx - hltan
• oesophagus - jícen
• gaster (syn.ventriculus) - žaludek
• intestinum tenue - duodenum, jejunum, ileum (tn. střevo)
• intestinum crassum - colon ascendens, transversum,
descendens, sigmoideum, rectum, canalis analis (tl. stř)
• žlázy extramurální - hepar, pancreas, slinné ž.
• intramurální - tubulózní a pohárkové bb.
• cavitas oris
• pharynx
• oesophagus
• gaster
• intestinum tenue
• intestinum crassum
• rectum, canalis analis
• hepar, pancreas
Základní stavba trávicí trubice
1. tunica mucosa – sliznice tvořena epitelem
- lamina propria mucosae – vrstvička vaziva
- lamina muscularis mucosae – hl. svalovina pro posun
sliznice po svalovině
2. tunica submucosa - řídké vazivo, uložení cév a nervů plexus
submucosus
3. tunica muscularis – svalová vrstva – začátek a konec TS
příč. pruh, od středu jícnu k rektu hladká
- stratum circulare (vnitřní vrstva), plexus myentericus ve
vazivu, stratum longitudinale (zevní)
4. adventicie (vazivová) nebo serosa (lesklá hladká)
SLIZNICE
• v určitých partiích trávicí trubice hladká (např. v ústech), jinde drsná (střeva)
• drsný povrch v tenkém střevě způsoben výběžky sliznice (klky)
• Dle typu buněk - sliznice od úst až po žaludek tvořena dlaždicovým epitelem,
zbytek tvoří válcovitý epitel.
PODSLIZNIČNÍ VAZIVO
• tvořeno velmi řídkou vazivovou tkání, která též obsahuje lymfatickou tkáň
• funkcí je bránit průniku škodlivin z trávicí dutiny do krevního oběhu
SVALOVINA
• převážně hladká svalovina
• Příčně pruhovaná tvoří jícen, hltan a část tračníku (ovladatelné vůlí, volní
inervaci (nervy ovladatelné vůlí)
• svalovina v trávicí trubici rozdělit je vnitřní kruhová a vnější podélná
SEROZA (peritoneum)
• nejsvrchnější část
• hladká lesklá blán, V některých úsecích umocněna vazivem, tzv. adventicie
Princip trávení a vstřebávání
1. Metabolismus = proces výměny látek a energie
2. Trávení = mechanické a chemické zpracování potravy
3. Vstřebávání = resorpce a transport rozložených živin do krevního a mízního oběhu
Trávení má mechanickou a chemickou složku.
• Mechanické rozmělnění přijaté potravy - zajišťují zuby a jazyk
– v ústní dutině sousto (asi 5g, 5ml) odděleno, posunuto do hltanu a polknuto
– jícnem transportováno do žaludku, tam promíchání již polotekuté potravy
– pohyby žaludku a střev je trávenina promíchána s trávicími šťávami a pomalu
posunována trávicím systémem a trávena
– nestrávené, případně nestravitelné zbytky potravy jsou zahuštěny, zformovány a
odstraněny stolicí
• Chemické trávení - produkce šťáv žlázami trávicího systému
– šťávy obsahují vodu + enzymy, které štěpí bílkoviny, cukry, tuky
– vyměšování šťáv navozují některé látky obsažené přímo v potravě, rozhodující úlohu
má reflexní tvorba šťáv vyvolaná drážděním různých čidel (chuťová čidla v dutině ústní;
čichové receptory v dutině nosní)
Princip trávení a vstřebávání
Vstřebávání = resorpce a transport rozložených živin do krevního a mízního oběhu
Vstřebávání probíhá v různých úsecích trávicí trubice, různým mechanismem a různou rychlostí
• Aktivní vstřebávání - typické pro tenké střevo
– speciální úprava povrchu epitelových buněk tenkého střeva umožňuje buňkám sliznice
řízený příjem rozštěpených látek
– látky předávány do krevního oběhu (rozštěpené cukry a bílkoviny, některé vitamíny)
nebo do mízního oběhu (hlavně tukové kapénky a některé vitamíny).
• Pasivní resorpce - omezena na volný prostup rozpuštěných látek přes buňky sliznice
vystýlající trubici trávicího systému
– jde především o vodné roztoky nerostných látek, některé léky, alkohol apod
– i u tohoto typu resorpce je "pasivita" buněk trávicího systému jen zdánlivá. Každý
průchod přes buněčnou cytoplazmatickou membránu je vlastně řízený, aktivní
• Rychlost vstřebávání určuje především rychlost trávení, závislá na množství a složení
potravy. Tukové látky jsou tráveny a vstřebávány až 12 hodin, alkohol se vstřebává prakticky
okamžitě. Regulačním faktorem je i množství vyměšované trávicí šťávy a stupeň prokrvení
stěny trávicí trubice
Stavba jater - histologie
• jaterní buňky - hepatocyty – uspořádány do řad, tvoří trámce
• mezi trámci probíhají žlučové kapiláry a krevní cévy
• trámce uspořádány do polyedrických hranolovitých lalůčku – lobulus
venae centralis – lalůček centrální žíly = základními morfologická
jednotka jater, lalůčky odděleny vazivem
• jaterní sinusoidy – probíhají mezi trámci v lalůčku, do nich přitékají
interlobulární větve v. portae a a. hepatica, sinusoidy se stékají do
centrální žíly, krev v sinusoidách obtéká hepatocyty, ty z ní odebírají
živiny, kyslík i toxické látky
• odpadní látky odváděny do žluč. kanálku – canaliculi biliferi, které ústí
do kanálku vyššího řádu
• portobiliární prostor - místo, kde se navzájem stýkají 3 lalůčky,
probíhají zde terminální větve a.hepatica, v.portae a interlobulární
žlučovod
Stavba jater – souhrn: hepatocyt - jaterní trámce - lalůček centrální
žíly - jaterní segmenty - jaterní laloky - játra
Stavba jater
Hepatocyt
Jaterní trámce
Lalůček centrální žíly
(portobiliární prostor)
Jaterní segmenty
Jaterní laloky
játra
Krevní oběh jater
Funkční oběh (portální)
• tvoří ho větve vrátnicové žíly (v. portae) - přivádí krev do jater z
nepárových orgánů břišní dutiny (ze střev, žaludku, sleziny a slinivky)
• krev se vlévá se do v.centralis, větvení k lalůčkům
• jaterní buňky si odebírají potřebné i toxické látky – metabolizace
• krev se sbírá do vv. hepaticae a do vena cava inferior
Nutritivní oběh
• tvořen a. hepatica propria – přívod okysličené krve, vyživuje stěny
žlučových cest, před vstupem do jaterních lalůčků se spojuje s funkčním
oběhem (s větvemi v. portae),
• odkysličená krev s lalůčků přitéká opět do v. centralis lalůčků a přes systém
žilek vznikají 3 objemné jaterní žíly – vv. hepaticae – ústí do v. c. inferior
Intrahepatální žlučové cesty
• žlučové cesty začínají v lalůčcích jater:
Žlučové kapiláry
(mezi trámci jaterních buněk), spojení v
Interlobulární žlučovody
(v portobilíárních prostorách)
Segmentové žlučovody
Lalokové žlučovody – výstup z jater jako extrahepální
ductus hepaticus dx et sn
Extrahepatální žlučové cesty
Ductus hepaticus dexter et sinister – spojení v
Ductus hepaticus communis
Ductus cysticus
(vývod ze žlučníku)
Ductus choledochus (hlavní žlučovod)
Žlučník – vesica biliaris (v. felea)
• slepý vak, délka do 10 cm, objem 50 ml, výchlipka žlučových cest
• rezervoár žluče a její zahušťování
• pod pravým obloukem žeberním, cca v jeho středu, srostlý s játry
• stěna tvořena: sliznicí, vazivem, hlad. svalovinou, na straně obrácené do
dutiny břišní pokryt peritoneem
• fundus - přední uzavřená část, přechod v corpus, infundibulum a collum,
který navazuje na vývod
• ductus cysticus – vývod ze žlučníku do ductus choledochus
- obsahuje řasu, která umožňuje průchod žluči oběma směry, ale je
překážkou pro žlučové kameny (cholelithiasis)
Žluč (bilis)
• vznik v jaterních buňkách, obsahuje 95% vody, soli žlučových kyselin, žlučové
hematogenní pigmenty, cholesterol; zlatožlutá barva
• ve dvanáctníku se spojuje s tuky - * komplex rozpustný ve vodě, vstřebatelný
ve střevě
Slinivka břišní - pancreas
• laločnatá žláza, délka 12-16 cm, hmotnost 60-90 g
• uložena v retroperitoneálním prostoru v konkavitě duodena
• caput pancreatis (hlava) – v konkavitě duodena, fixována vazivem
• corpus (tělo) – 3úhel. průřez, cauda pancreatis (ocas)
• žláza (stavba podobná ž. příušní) s dvojí sekrecí – exo a endokrinní:
Exokrinní část – 98%, tvoří pankreatickou šťávu (succus pancreatis – trávicí
proenzymy)
Endokrinní část – 2%. Langerhansovy ostrůvky – 1-2 mil, tvoří hormony
(glukagon, insulin, somatostatin, PP hormon)
Vývody:
• Ductus pancreaticus major - probíhá osou pankreatu, ústí na papilla duodeni
major v duodenu spolu s ductus choledochus, odvádí pankreatickou šťávu z
téměř celé hlavy, těla a ocasu
• ductus pancreaticus minor (accessorius) – přidatný, ústí na papilla duodeni
minor, odvod z horní části hlavy
Systema urinaria
Močový systém
• těsně spjat se systémem pohlavním svým uložením a
fylogenetickým vývojem (často název „urogenitální systém)
• hlavním orgánem ledvina – nejdůležitější vylučovací orgán,
udává funkci celého systému
• Funkce ledvin a močového systému:
– odstranění odpadních a cizích látek (léky) z těla
– podíl na hospodaření organismu s ionty a vodou
– udržování vnitřní homeostázy
– endokrinní fce
– metabolismus vit. D
Močový systém - složení
• ren dx, sin. (ledvina pravá, levá)
• calices renales (kalichy ledvinové)
• pelvis renalis (pánvička ledvinová)
• ureter dx., sin. (močovod, pravý, levý)
• vesica urinaria (močový měchýř)
• urethra (močová trubice) – rozdílná stavba u
mužů a žen (urethra feminina/masculina)
• (glandulae suprarenales - nadledviny)
• uloženy retroperitoneálně, pravá níže než levá
• fixována pomocí obklopujícího tuku, fascia renalis, úponem
mesocolon transversum (přes dolní pól) a nitrobřišním tlakem
• ve výši obratlů Th12 - L2, hilus odpovídá úrovni L1
• mediální a zadní okraj naléhá na svaly (m. psoas major, m. quadratus
lumborum), za ledvinami probíhají nervy
• zepředu na pravou a levou ledvinu naléhají orgány dutiny břišní (viz.
dále)
• Fce: tvorba moči, odstraňování rozpuštěných produktů látkové
přeměny z krve, hospodaření s vodou a ionty (homeostáza), podíl na
hospodaření s vápníkem a fosforem, regulace TK (renin-angiotenzin-
aldosteron)
• Endokrinní funkce - tvoří renin (ovlivňuje krevní tlak), erytropoetin
(stimuluje tvorbu erytrocytů)
Ledvina – ren, nephros
Ledvina - ren, nephros
Základní stavba - makro:
• capsula fibrosa renis – vazivový obal
• cortex renalis - kůra
• medulla renalis - dřeň
pyramides renales, columnae renales
papillae renales (area cribrosa)
• calices renales – kalichy ledvin
• cortex renalis (kůra) - je světlejší, nahnědlá, podél zevního
obvodu (v tloušťce cca 0,5 cm)
• medulla renalis (dřeň) - tmavší, s žíhanou kresbou, vytváří
charakteristické kuželovité celky – ledvinové pyramidy
(pyramides renales) – vrchol směřuje k hilu, základna k povrchu
• papillae renales (ledvinové papily ) - zaoblené vrcholky pyramid,
vyčnívající do hilu ledviny, dírkované - ústí otvůrků papil
(foramina papillaria) - v nich končí odvodné kanálky ledvin
• calices renales (kalichy ledvinové) – obemykají vrcholky papil
• columnae renales - pruhy patrné na řezu, zasahující mezi
pyramidy dřeně
• základní morfologickou a funkční jednotkou ledviny je nefron
Ledvina - ren, nephros
Mikroskopická stavba
• histologicky je ledvina složená tubulózní žláza, skládá se:
z kanálků, ve kterých se tvoří moč (nefrony)
z kanálků vývodných (odvádějících moč) a
z krevních cév
cévy ledvin:
• a.renalis - r.anterior et posterior
• arteriolae glomerulares afferentes
• arteriolae glomerulares efferentes
• vena renalis
základní stavba nefronu:
• glomerulum (corpusculum renale či Malphigiho tělísko)
• proximální tubulus – Henleova klička – distální tubulus
• sběrací kanálek
• základní stavební a funkční jednotka ledviny
• základem je klubíčko vlásečnic – glomerulum
+ přívodná a odvodná céva (vasa afferent, vasa efferens) +
dvoulisté pouzdro (Bowmanovo pouzdro)
• Z glomerulů do Bowmanova váčku (pouzdra) odevzdávána
(filtrována) převážná část kapalných složek - vzniká
primární moč (za 24 hodin cca 170 až 200 l primární moči)
• proximální tubulus – vystupuje z Bowmanova váčku jako
stočený kanálek; resorbce filtrátu, snížení objemu,
vstřebává se zpět glukosa, AMKyseliny, čištění pomocí
fagocytózy okolních buněk
Nefron
• Henleova klička – navazuje na proximální tubulus, vniká do
dřeně a otáčí se zpět do kůry
- složena ze sestupného a vzestupného raménka – vytvářejících
protiproudový systém ledviny – zajištění zpětného vstřebávání
vody a sodíku – snížení objemu definitivní moči na 1,5 l/den
• distální tubulus (stočený kanálek druhého řádu)
– další resorbce vody, sodíku, výměna sodíku za draslík a vodík –
acidifikace moč
- pokračuje k místu, ve kterém ústí do sběrného kanálku
• sběrací kanálek – vstupuje do dřeně
- na každý se napojuje 5 – 10 nefronů
- spojení v silnější kanálky – vyústění na papile (hrot pyramidy)
do dutiny ledvinového kalichu, který pokračuje do ledvinové
pánvičky
Nefron
Odvodné cesty močové
calices renales calices renales
pelvis renalis pelvis renalis
ureter dx. ureter sin.
vesica urinaria
urethra
Calices renales - kalichy ledvinové
• začátek odvodných cest močových, uloženy v sinus renalis
• nálevkovité útvary, nasedají na ledvinové papily (připojeny vazivem,
zesíleno hladkou cirkulární svalovinou)
• dělení na calices renales minores et majores - minores odpovídají svým
počtem (7-14) počtu papillae renales, nasedají na ledvinné papily a
zachycují moč; 2 – 3 malé kalichy se spojují do calices renales majores (3-
4), které se spojují a tvoří pelvis renalis
Pelvis renalis - pánvička ledvinová
• * spojením kalichů, oploštělé tvar nálevky, objem 6-8 ml
• opouští ledvinu v hilu (za renálními cévami), přechází do močovodu
• vystlána sliznicí, pod ní síť kolageních a elastických vláken a hladká svalovina
- cirkulárně zesílena v místě přechodu do uretheru
Močovod - ureter
• párová trubice, délka 25-35cm, průměr 3-6mm
• odvod moči z ledvinné pánvičky do močového měchýře, průběh:
- začíná ostrým ohbím na mediální ploše pánvičky
- k měchýři sestupuje retroperitoneálním prostorem (úsek břišní a
pánevní), kde kříží a.testicularis (ovarica) a vasa iliaca
- stěnou močového měchýře sestupuje zešikma mediokaudálně (úsek
intramurální), otevírá se do dutiny močového měchýře skrze ostium
ureteris
• na průběhu 3 anatomická zúžení (kde se mohou zaklínit konkrementy):
1) v místě odstupu z ledvinové pánvičky, 2) v místě překřížení s vasa
iliaca, 3) v pars intramuralis (v místě vstupu do měchýře)
• Stavba ureteru: sliznice s vícevrstevným epitelem, svalovina složená ze 2
vrstev (vnitřní podélné, zevní cirkulární, v pánevním oddíle další vrstva –
podélně orientovaná, tvoří tzv. ureterovou pochvu – zabraňuje
zpětnému refluxu moči)
• Svalovina ureteru pak splývá se svalovinou moč. měchýře
• sliznice krytá vícevrstevným přechodním epitelem, složena v řasy
• v oblasti spodiny (fundus) je trojúhelníkové pole - trigonum vesicae - vyhlazené,
bez řas, vymezeno 3 otvory – párová ostia ureterica (vstupy močovodů) a ostium
urethrae internum (výstup močové trubice)
• sliznice podložena řídkým podslizničním vazivem
• svalovina uspořádána do 3 vrstev: vnitřní síťovité, střední cirkulární (tvoří m.
sphincter vesicae při odstupu urethry), zevní podélné
• fčně tvoří svalovina 1 celek uzpůsobený k vypuzování moči – m. detrusor
• funkce: hromadí moč (fyziologická náplň 250-300cm³, roztažení až na 500-
700cm³; 1. nucení při náplni nad 150ml, výrazněji u 300-400ml, potlačení vůlí do
700-750ml)
• vyprazdňování - reflexní děj (zahájen mimovolním otevřením vnitřního ústí
močové trubice, následně se kontrahuje hladká svalovina měchýře), po ukončení
močení se kontrahuje mimovolně m. sphincter vesicae
• v dětství učení se ovládat příčně pruhovaný m. sphincter uretrae - překonat,
odložit močení
Močový měchýř – stavba, fce
Močová trubice (urethra)
• slouží k odvádění moči ven
• začíná v močovém měchýři – ostium urethrae internum
• končí na povrch těla - otevírá se zevním ústím ostium urethrae externum
• u muže slouží rovněž jako vývodná cesta pohlavní (ejakulát), délka trubice
mnohem větší než u žen, v závislosti na pohlavních orgánech
• ženská močová trubice dlouhá 4 - 6cm, po odstupu z vnitřního ústi se klade
před pochvu a vyúsťuje na papilla urethralis která leží mezi malými
stydkými pysky
Obecná stavba močové trubice:
• sliznice složená do podélných řas
• svalovina je orientovaná vnitřně podélně, zevně cirkulárně
• z dna pánevního se odděluje při průběhu močové trubice m. sphincter
urethrae
Urethra feminina
Urethra feminina
• odstup z měchýře, délka 3-4 cm, šířka 6-8mm
• průběh skrze diaphragma urogenitale, poslední úsek pod
pánevním dnem na hrázi, za ní leží pochva
• výstup (ostium urethrae externum) ve vestibulum vaginae na
papilla urethralis - mezi clitoris a poševním vchodem
• při stoji probíhá dopředu dolů, v leže téměř horizontálně
• v poloze fixována ligamenty k os pubis, k pochvě pomocí vaziv.
ploténky – septum urethrovaginale
• stavba: sliznice složena v podélné řasy, hladká svalovina
navazuje na svalovinu měchýře, šikmá vlákna; příčně
pruhovaná svalovina vytváří m.sphincter urethrae externus
(NAD prostupem skrz diaphragmu)
Urethra maskulina
Urethra masculina
• primárně vývodnou močovou cestou, od vyústění ductus ejaculatorii také
vývodnou cestou pohlavní
• dlouhá 20-25cm, průsvit kolísá mezi 5-7mm
• z močového měchýře odstupuje otvorem - ostium urethrae internum
• na povrch těla vyúsťuje na glans penis sagitálně orientovaným štěrbinovitým
otvorem ostium urethrae externum - toto ústí je nejužší části močové trubice
Dle průběhu se moč. trubice dělí na 4 oddíly
• 1/ pars intramuralis – ve stěně moč. měchýře
• 2/ pars prostatica – v prostatě, 3-4cm, ústí ductus ejaculatorii
• 3/ pars membranacea – 1-2cm, skrz pánev. dno, m. sphincter urethrae ex.
• 4/ pars spongiosa – 15-18cm (přechod z pars membranacea tvoří curvatura
subpubica), ústí glandula bulbourethralis, trubice pak vstupuje do corpus
spongiosum penis a ústí na ostium urethrae externum, před ústím je konečný
úsek trubice rozšířený ve fossa navicularis – komplikace při zavádění cévky do
moč. trubice
Průběh a stavba močové trubice
• při ochablém penisu je mužská trubice nadvakrát zahnutá:
• curvatura subpubica – přední zakřivení, leží na rozhraní pars
membranacea a pars spongiosa, je konkávní dopředu a nahoru
• curvatura praepubica - druhé zakřivení, směřuje konkavitou dozadu a
dolů, při erekci mizí
Stavba močové trubice
• stěna trubice tenká, tvořena sliznicí a svalovinou
• sliznice složená v podélné řasy, má slepé výchlipky, do nich se otevírají
hlenové glandulae urethrales,
• svalovina je orientovaná vnitřně podélně, zevně cirkulárně
• ze dna pánevního se odděluje při průběhu moč. trubice m. sphincter
urethrae externus