Somatopedie Studijní opora: Vítková, M. (2019) Somatopedie. Opava: Slezská univerzita, Fakulta veřejných politik v Opavě Literatura - Somatopedie •Vítková, M. (2019) Somatopedie. Opava: Slezská univerzita, Fakulta veřejných politik v Opavě. •Bartoňová, M., Pitnerová, P., Vítková, M. (2013) Vzdělávání žáků s speciálními vzdělávacími potřebami ve středním školství. Brno: Paido. •Bartoňová, M., Vítková, M. (2016) Strategie vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v inkluzivním prostředí základní školy. Brno: Paido. •Bartoňová, M., Bytešníková, I., Vítková, M. et al. (2012) Děti se speciálními vzdělávacími potřebami v mateřské škole. Brno: Paido. •Bartoňová, M., Opatřilová, D., Vítková, M. (2019) Školní zralost a dítě s SVP: vzdělávání a diagnostika. Praha: Raabe. •Opatřilová, D., Nováková, Z., Vítková, M. et al. (2012) Intervence u dětí se zdravotním postižením vraném věku. Brno: Paido. •Valenta, M. a kol. (2003) Přehled speciální pedagogiky. Rámcové kompendium oboru. Praha: Portál. •Vítek, J. (2007) Medicinská propedeutika pro speciální pedagogy. Brno: Paido. •Vítek, J., Vítková, M. (2010) Teorie a praxe v edukaci, intervenci, terapii a psychosociální podpoře jedinců se zdravotním postižením se zaměřením na neurologická onemocnění. Brno: Paido. •Vítková, M. (2006) Somatopedické aspekty. Brno: Paido. •Vítková, M. (2012) Žák s tělesným postižením. In Valenta, M. a kol. (2012) Školská integrace žáků se zdravotním postižením. Inkluzivní pedagogika pro pedagogy běžných škol. Olomouc: UP, s. 81-106. • Pojetí oboru somatopedie – okruh osob s tělesným postižením, chronickým onemocněním a zdravotním oslabením •Somatopedie (speciální pedagogika osob s tělesným postižením…) je obor, který se zabývá edukací jedinců s tělesným postižením, chronickým onemocněním a oslabením. Školská oblast je rozšířená o oblast rané péče, profesního vzdělávání a pracovního uplatnění osob s tělesným postižením. •Označení somatopedie (soma-tělo, paideia-výchova) začal u nás používat od roku 1956 jako první František Kábele (1913-1998). •Okruh osob s tělesným postižení – heterogenní skupina. Jejich společným znakem je omezení v pohybu. •Může se jednat o prvotní nebo druhotné omezení hybnosti. •V prvním případě se jedná o přímé postižení vlastního hybného ústrojí nebo o postižení CNS. •Ve druhém případě je hybnost omezena z jiných příčin – v důsledku chorob srdečních, revmatických, kostních. •Tělesné postižení postihuje člověka v celé jeho osobnosti. Motorika, vnímání, kognice a emoce jsou vzájemně propojeny. • • • • • • • • • • •Hinz, 2002 • Socializace osob s tělesným postižením •Problémy v socializaci osob s tělesným postižením jsou odlišné, a to v závislosti na druhu a rozsahu závažnosti postižení, na individuálních zvláštnostech a osobnostních vlastnostech člověka. •Jedná se o dlouhodobý, celoživotní proces. •Tělesné postižení je zpravidla svázáno s viditelnou odchylkou vnějšího klinického vzhledu. •Podmínky socializace •Osobní podmínky – sebekoncept – osobní systém hodnot a kladných i záporných postojů k sobě (např. na základě vlastní výkonnosti a srovnávání se s ostatním ), který determinuje vztahy jedince i k druhým lidem a postup dalšího utváření vlastní identity, sebe sama, své psychiky a osobnosti • • Socializace osob s tělesným postižením •Medicínská diagnóza – vede k hlubokému zásahu do rodinného života. •Rodinné podmínky – rozhodující pro rovnováhu rodiny jsou procesy zpracování postižení. •Institucionální podmínky – pro jedince s tělesným postižením je k dispozici řada zařízení. •Společenské podmínky – viz antidiskriminační zákon • Klasifikace pohybových vad •Za tělesná postižení se považují přetrvávající nebo trvalé nápadnosti, pohybové schopnosti s trvalým nebo podstatným působením na kognitivní, emocionální a sociální výkony. •Příčinou je poškození podpůrného (nosného) nebo pohybového aparátu nebo jiné organické poškození. •V zásadě rozlišujeme dvě základní skupiny, k nimž patří poruchy vrozené včetně dědičných a poruchy získané. •Všechny pohybové vady mohou být různého stupně. •Podle postižené části těla rozeznáváme skupinu obrn centrálních a periferních, deformace, malformace a amputace. • • • • • • • Obrny centrální a periferní - charakteristika •Obrny se týkají centrální a periferní nervové soustavy. Centrální část zahrnuje mozek a míchu, část periferní obvodové nervstvo. • Jednotlivé druhy se od sebe liší rozsahem a stupněm závažnosti a dělí se na parézy (částečné ochrnutí) a plégie (úplné ochrnutí). •Mozkové pohybové postižení je senzomotorické poškození držení a pohybu na základě nepokračující léze (zranění, poškození), která postihla zrající mozek. •Poškození může nastat před narozením, během porodu, cca do 4 let věku dítěte. •Narušena je rovněž jak senzorika (smyslové vnímání), tak motorika (pohybová schopnost). •Samozřejmě existují také postižení získaná nemocí nebo v důsledku úrazu, která nastupují v průběhu celého života člověka. • • Vybrané druhy obrn centrálních a periferních I. •Dětská obrna (poliomyelitis) – je infekční onemocnění, které postihovalo nejčastěji děti v předškolním věku a zanechávalo trvalé a často velmi těžké následky. Od roku 1958 probíhá povinné očkování všech dětí Sabinovou vakcínou. •Mozkové záněty – závažnou skupinou jsou různé druhy mozkových zánětů (encephalitis), které jsou nejčastěji vyvolány mikrobiálními činiteli. •Mozkové nádory – komplikovaným postižením jsou stavy po mozkových nádorech (tumor cerebri), které mou po operaci zanechat následky v pohybové oblasti, ev. v oblasti řeči. •Mozkové příhody – mají podobné následky, vznikají v důsledku krvácení do mozku a u mozkových embolií, které jsou způsobeny nedokrevností části mozku. •Traumatické obrny – vznikají při úrazu, který způsobuje buď otevřené, nebo uzavřené poranění hlavy, při němž může být zasažena lebka i mozek nebo uzavřené poranění hlavy různého stupně. Nejlehčí je otřes mozku (komoce), stlačení mozku (komprese) a nejtěžší zhmoždění mozku (kontuse). •Obrna míchy – nastává vlivem různých onemocnění, častou příčinou je úraz páteře s následujícím poraněním míchy. Vybrané druhy obrn centrálních a periferních II •Rozštěp páteře (spina bifida) – rozštěp páteře a míšních plen (meningokéla), rozštěp páteře, plen a míchy (meningomyelokéla) je vrozené postižení, které vzniká nesprávným uzavřením páteřního kanálu, nejčastěji v bederní části. •Degenerativní onemocnění mozku – se projevuje až v průběhu života člověka. Nervová vlákna a později i nervové dráhy postihuje proces rozpadu a zániku nervových buněk (např. mozečková heredoataxie). •Roztroušená skleróza mozkomíšní – se vyznačuje ložiskovými změnami mozku a míchy. Postihuje 1 % populace, výskyt je zejména u mladších dospělých. Příznaky jsou pestré, nejčastěji se jedná o poruchy pohybového aparátu, poruchy zraku a řeči. •Degenerativní onemocnění míchy – tzv. Friedreichova heredoataxie je podmíněna degenerací míšních provazců. •Obrna periferních nervů – většinou k ní dochází při úrazu horní nebo dolní končetiny, kdy dojde k přerušení nebo zhmoždění nervu na končetině s částečnou nebo úplnou obrnou. • Deformace, malformace, amputace •Deformace – zahrnují velkou skupinu vrozených nebo získaných vad, které se vyznačují nesprávným tvarem některé části těla. •Malformace - termínem malformace rozumíme patologické vyvinutí různých částí těla, nejčastěji jsou to končetiny. Částečné chybění končetiny označujeme jako amélie, stav, kdy končetina navazuje přímo na trup, nazýváme fokomélie. •Amputace - termínem amputace rozumíme umělé odnětí části končetiny od trupu. Příčinou jsou úrazy, kdy k amputaci končetiny může dojít v okamžiku úrazu nebo těsně po něm. Deformace •Jedná se o vrozenou nebo získanou vadu, která je charakteristická nesprávným tvarem některého orgánu nebo části těla (kostí, svalů). Rozlišujeme: •vývojové deformace, např. lebky, hrudníku, kloubů, končetin; •získané deformace, které vznikají po úrazech (např. traumatické deformace – špatně zhojená zlomenina) a po zánětlivých onemocněních (deformace kostí a kloubů) • Deformace •Deformace DK a HK •Syndaktilie (srůsty prstů), Polydaktilie (Mnohoprstost) •Vrozené vykloubení kyčlí •Porucha růstu dlouhých kostí nebo jejích absence. Noha hákovitá/plochá (nohy do O, nebo do X) •Perthesova choroba (aseptická kostní nekróza) hlavice kosti stehenní, což znamená, že dojde k poruše prokrvení části nebo celé hlavice, která je součástí kyčelního kloubu a jejímu „rozpadu". Nejde o onemocnění vrozené. •Deformace páteře a hrudníku. Plochý nebo nálevkovitý hrudník, skoliózy, … •Degenerativní a zánětlivá onemocnění Bechtěrevova choroba, tuberkulóza kostí a kloubů, … Deformace •Progresivní svalová dystrofie (myopatie) je závažné onemocnění. Jedná se o primární dědičné onemocnění svalů vzniklé na podkladě dědičné metabolické poruchy. Dvě formy onemocnění – forma postihující pletenec ramenní a pánevní pletenec. •Specifickým onemocněním je Duchennová svalová dystrofie, postihuje chlapce, je dominantně dědičná. • Malformace •Malformace jsou vrozené vývojové vady – vrozené morfologické odchylky přesahující normální variabilitu spojené s významnými tvarovými a funkčními poruchami. •Tato vrozená úchylka vzniká v období nitroděložního vývoje zárodku. K malformacím řadíme: •rozštěp rtu •Fallotovu tetralogii (kombinovaná srdeční vada) •dále hovoříme o genezi (vrozené nevyvinutí části těla) - Amélie (chybění končetiny), Fokomelie (Ploutve), Mikromelus (zmenšení končetiny), Peromelie (vrozené chybění části páže – předloktí, ruky …) •aplazii (nevyvinutí, chybění orgánu) • Amputace •O amputaci hovoříme tehdy, když se jedná o nevratné oddělení orgánu, končetiny nebo její části od těla. Rozlišujeme amputace v důsledku: •traumatických příčin •chirurgického zásahu (řeší nádorové, cévní, metabolické nebo zánětlivé onemocnění). •Některé formy amputací lze kompenzovat protézami. • Mozková obrna (dětská mozková obrna) •Mozková obrna je onemocnění, které vzniká v důsledku poškození mozku. Nejčastěji se tak děje v důsledku omezení dodávky kyslíku do mozkové tkáně a následným postižením části mozku, které je zodpovědná za hybnost, tzv. motorická centra. •K tomu může dojít u plodu v době: •Prenatální - během těhotenství matky (infekce, krvácení, vážný úraz), •Perinatální - při porodu (obtížný porod, předčasný porod) nebo •Postnatální - v prvních měsících života (například v důsledku infekce). •Označení „mozková“ značí, že onemocnění vzniká v mozku, nikoliv ve svalech nebo nervech. Mozková obrna •Při mozkové obrně mohou být postiženy: •dolní končetiny (diparéza/diplégie), •polovina těla (hemiparéza/hemiplegie) •nebo všechny čtyři končetiny (kvadruparéza / kvadruplegie). •Forma diparetická - je spastická obrna, kdy jsou postiženy zejména dolní končetiny. Chůze bývá nůžkovitá, po špičkách, s pokrčenými koleny při spasticitě flexorů bérce. Vzhledem ke kognitivnímu vývoji je prognóza dobrá. •Forma hemiparetická - je spastická obrna horní i dolní končetiny jedné poloviny těla, zpravidla s převážným postižením horní končetiny, která bývá ohnuta v lokti. Při postižení pravé hemisféry je kognitivní kapacita těchto dětí nejčastěji lehce subnormální. •Forma kvadruparetická - je spastická obrna na všech čtyřech končetinách, s převážným postižením dolních končetin (pokud vzniká zdvojením formy diparetické) nebo horních končetin (pokud vzniká zdvojením formy hemiparetické). Ze spastických forem je vzhledem k dalšímu kognitivnímu vývoji obecně prognóza nejméně příznivá. • • • • • • Přidružená postižení k mozkové obrně •Mozková obrna je často kombinovaná •s poruchami duševního vývoje a sníženým intelektem (asi 66 %), • s poruchami řeči (přes 50 %), •s poruchami chování (cca 50 %), •s epileptickými záchvaty (od 15 % do 70 %). •Výjimkou nejsou ani smyslová postižení •Jedná se o vady zraku (např. tupozrakost, šilhavost, ale i slabozrakost různého stupně) •vady sluchu (různé stupně nedoslýchavosti). • Epilepsie • Epilepsie patří vůbec k nejčastějším neurologickým poruchám. •O epilepsii mluvíme tehdy, když se epileptické záchvaty opakují bez zjevné příčiny. •Epilepsie není homogenní z hlediska etiologického, patogenetického ani sémiologického. •U každého pacienta, který prodělal první epileptický záchvat, se provádí podrobný anamnestický rozbor obtíží, interní a neurologické vyšetření. •Nezbytným vyšetřením je vyšetření elektroencefalografické EEG a zobrazovací vyšetření magnetickou rezonancí než CT mozku. • • Charakteristika nejčastějších forem MO z vývojového hlediska - diparéza •Srovnáme-li psychomotorický vývoj zdravého dítěte v raném věku s dítětem s mozkovou obrnou, pak zde najdeme odlišnosti závisející jednak na druhu postižení, jednak na věku dítěte. •Příčinou diparézy je poškození mozku v temenním laloku. Toto poškození je časté u předčasných porodů, kdy plod ještě nebyl dostatečně zralý. •Diparéza způsobuje, že pohybový vývoj zůstává na obou dolních končetinách na úrovni čtvrtého měsíce vývoje zdravého dítěte. •Při včasném zahájení terapie, tj. mezi 4-6 měsícem, je léčení pohybových poruch velmi úspěšné. Hemiparetický vývoj MO •Příčinou hemiparézy je lokalizované poškození vznikající krvácením do mozku v postranních komorách mozkové kůry. •U hemiparézy lze očekávat poškození především v oblasti hlavy a horní končetiny, už ne tak výrazné bývá postižení dolní končetiny. •Jednostranným držením hlavy v asymetrickém tonickém šíjovém reflexu se vyvíjí následující obraz: •Hlava je natočena ke zdravé straně a zakloněna lehce dozadu, •Stálým jednostranným držením hlavy se asymetricky otvírají ústa k pootočené straně, jazyk, stejně jako pohled směřuje ke stejné straně. •Díky asymetrickému šíjovému reflexu se držení ruky v pěst velmi rychle fixuje. •Páteř následuje vybočení šíje ke zdravé straně, a to ve skoliotickém držení ve tvaru písmene C s vyklenutím ke zdravé straně. •Od 5. měsíce se dítě pokouší převrátit se z polohy na zádech uchopovat nataženou paží předměty, ovšem pouze na zdravé straně. •Při plazení se dítě pohybuje asymetricky. •Příliš včasným vzpřímením postižené strany dochází často k vytvoření vadného držení těla – kyfóze nebo skolióze. • • Rozvoj kvadruparézy •Termín kvadruparéza vyjadřuje globální poškození rozsáhlých částí senzomotorické oblasti mozkové kůry. Je narušena celková senzomotorika těla i v oblasti hlavy. Příčiny mohou být různé. •Kvadruparéza se vyskytuje např. u předčasně narozených dětí, které mají potíže s adaptací na nové podmínky, a s tím souvisejícími problémy s dýcháním během prvních několika hodin nebo dní svého života. •Při těžkém postižení mozku mohou být postižena také další funkční centra CNS. Takže se dají očekávat symptomatické poruchy řeči, smyslové vady a také smíšené formy jako kvadruparéza s atetózou. Stejně tak se může k původnímu postižení přidat epilepsie. •U středně těžké formy kvadruparézy se vývoj od normy odchyluje od tří měsíců. Z polohy na bříšku dítě nezvedne hlavu. Držení hlavy zůstává nesymetrické, ruce jsou nataženy dozadu a přitlačeny k tělu, nohy a kyčle jsou ohnuté. Postavení zůstává jako u novorozence, tedy v prvním trimenonu. •Protože se ve 3. – 4. měsíci očekává vzepření na předloktí s pevným držením hlavičky, je v tuto dobu kvadruparéza již patrná. •Jako motorika ruky je postižena motorika úst v důsledku nedostatečného držení hlavy, ramen a trupu. • • • • • Terapie při léčbě mozkové obrny •Mezi nejznámější a nejpoužívanější terapie při léčbě mozkové obrny patří Vojtova reflexní terapie, Bobathova terapie a v některých zemích, jako je Maďarsko, Rakousko nebo Anglie ještě Petöho terapie Inkluzivní vyučování je nejlepší formou vyučování pro žáky. •Cílem Vojtovy terapie je podpora vývoje vzpřimování s konečným stadiem bipedální chůze malého dítěte. Podle V. Vojty základní myšlenkou terapie je, že určitý podnět vyvolá řadu reakcí, které jsou základem pro vývoj vzpřimování. •Manželé Bobathovi vytvořili souhrnný koncept (fyzioterapie, ergoterapie a logopedie) pro léčebnou péči o děti s mozkovým postižením (zejména MO). •Rakousko-maďarský lékař prof. Dr. Andras Petö se orientuje při podpoře pohybu zejména na potřeby dítěte s MO v průběhu dne při tzv. konduktivní výchově. Edukace dětí s tělesným postižením v mateřské škole •Období předškolního věku je především dobou rozvoje v oblasti poznávacích procesů a socializace. •U pohybově postižených dětí bývá překážkou jejich adekvátního vývoje podnětová a zkušenostní deprivace v důsledku omezení pohybu a imobility dětí v raném a předškolním věku. •U dětí s organickým poškozením mozku se vyskytují poruchy pozornosti a paměti ovlivněné negativně snadnou unavitelností a sníženou aktivační úrovní dětí, častý je výskyt vad řeči a poruch komunikačních schopností. •U dětí s MO se často setkáváme s poruchami funkcí vnímání, popř. integrace vnímání a motoriky, ve školním věku se pak tyto poruchy manifestují ve velké míře SPU. •Rozumové schopnosti bývají často sníženy. V některých případech se jedná o přidružené mentální postižení, někdy k opoždění dochází na základě nedostatků podnětů, zaviněným malou pohyblivostí dítěte. • RVP PV, školní vzdělávací program •Rámcové cíle a záměry předškolního vzdělávání jsou pro všechny děti stejné. Při jejich realizaci je však třeba zohledňovat individuální potřeby dětí a u dětí se zdravotním postižením nebo znevýhodněním je třeba respektovat některé další podmínky. •Podmínky ke vzdělávání dětí se SVP se uvádějí do školního vzdělávacího programu (ŠVP), který vytváří každá škola. •Koncepce mateřské školy pro děti se SVP vychází z koncepce běžných MŠ, má však své specifické odlišnosti odrážející problematiku postižení i situaci rodin, kde tyto děti žijí. •V mateřské škole jsou respektovány a zajišťovány pro děti s tělesným postižením a souběžným postižením více vadami tyto podmínky: •je zajištěno osvojení specifických dovedností dle individuálních potřeb dítěte, •prostředí je bezbariérové, •jsou využívány vhodné kompenzační pomůcky, •jsou vytvořeny podmínky pro náhradní tělovýchovné aktivity, •je zajištěna podle potřeby přítomnost asistenta pedagoga. • • Specifika ve vyučování žáků s tělesným postižením na základní škole •U jedinců s mozkovým hybným postižením, tj. u jedinců, kde příčinou tělesného postižení je poškození mozku, lze často pozorovat přidružené zvláštnosti a nápadnosti v oblasti vnímání. •Ve školním věku jsou nápadné zrakové, akustické a taktilně kinestetické zvláštnosti vnímání, jež jsou zpravidla hodnoceny jako specifické poruchy učení. •Výskyt vad řeči u dětí s hybným postižením je poměrně častý. U dětí s MO se potřeba terapie posouvá z předškolního věku i do školního věku. •U dětí s tělesným postižením se mohou v podstatě vyskytovat všechny vady řeči. •U dětí s tělesným postižením se nejčastěji jedná o dysartrii a anartrii. •Opožděný nebo narušený vývoj řeči se objevuje u většího počtu dětí s tělesným postižením. • • Alternativní a augmentativní komunikace •Augmentativní komunikační systémy podporují již existující komunikační schopnosti, které však nestačí k dorozumění, ale usnadňují porozumění řeči i vlastní vyjadřování. •Alternativní komunikační systémy se užívají jako náhrada mluvené řeči. •Grafické komunikační systémy mohou být statické nebo dynamické. •Mezi statické patří Bliss a piktogramy, •mezi dynamické se řadí systémy zahrnující znaky a gesta, např. prstová abeceda, znaková řeč, Makaton. •Pro jedince s tělesným a mentálním postižením se nejvíce používají piktogramy, které jako jazykový program umožňují komunikaci a rozvoj řeči. •Piktogramy jsou zjednodušená zobrazení skutečnosti (předmětů, činností, vlastností). Jednoduchým řazením piktogramů lze skládat věty (rozvrh hodin, program dne), lze jejich pomocí dávat různé instrukce apod. •Při první výuce piktogramů lze používat předměty a fotografie. Podmínky ve výuce žáků s tělesným postižením •Mobilita žáků s tělesným postižením podstatně ovlivňuje kvalitu jejich života a je základním předpokladem pro jejich úspěšnou sociální inkluzi. •Na počátku školní docházky je u žáků s tělesným postižením důležité zjištění, zda se mohou sami pohybovat nebo jen s cizí pomocí. •Snaha je řešit celé prostředí školy v okruhu žáka s tělesným postižením tak, aby byl pokud možno nezávislý na cizí pomoci (toaleta, šatna, jídelna). •V neposlední řadě je třeba myslet i na vhodné sezení imobilních žáků. •Využívání počítačové technologie pomáhá žákům ke zvýšení sebedůvěry a pozitivně ovlivňuje přístup ostatních žáků k postiženým spolužákům. •Široký rozsah technologií je vhodný k podpoře žáků zejména v oblastech komunikace, edukace, mobility, socializace. • Úskalí ve výuce žáků s tělesným postižením •Předpokladem školní úspěšnosti je dostatečná úroveň rozvoje dílčích schopností, znalostí a dovedností. •U tělesného postižení nebo onemocnění, které zasahuje CNS (mozek) dochází často ke kombinaci s jiným typem postižení (např. zrakovým, sluchovým, mentálním), k nerovnoměrnému vývoji dílčích funkcí, nebo dochází k oslabení některých dalších funkcí. •Jedná se zejména o poruchy: •Motoriky s dopadem na přesuny, tempo, psaní, grafomotoriku •Vnímání (prostorová představivost, prostorová a časová orientace, narušení fonologického sluchu) •Pozornosti (potíže se zaměřením a udržením pozornosti, snadné rozptýlení) •Paměti (narušena může být krátkodobá i dlouhodobá paměť, obtížné a nevýběrové zapamatování, horší výbavnost a reprodukce zapamatovaného) •Myšlení (menší pružnost, ulpívavost, zpomalené myšlení, rigidnost) •Učení (specifické poruchy učení, deficity dílčích funkcí) •Řeči (narušení artikulace, plynulosti řeči, aktivního řečového projevu, porozumění) •Exekutivních funkcí (úkolová a volní zralost, přiměřená vytrvalost, schopnost začít a dokončit úkol) • Problémy ve výuce žáků s tělesným postižením •Řada postižení a onemocnění souvisí se zvýšenou unavitelností, tu ale mohou vyvolat i užívané léky. •Únava vede ke snížení koncentrace pozornosti, zvýšenou ospalost, zpomalení psychomotorického tempa a myšlenkových operací. •Problémy způsobené častou absencí (hospitalizace, časté ambulantní kontroly nebo zákroky, omezení docházky do školy na doporučení lékaře, pobyty v léčebnách a lázních). •Žák může mít problémy s pochopením nového učiva, které není dostatečně vysvětleno, fixováno, procvičeno. •Po návratu do školy musí dohánět větší objem učiva, což u něj může vést k pocitu přetížení, demotivaci. •Mohou se vyskytnout i obtíže se začleňováním do kolektivu spolužáků. •Na školní neúspěch může mít vliv i psychický stav dítěte, vyrovnávání se zdravotním stavem (adaptační mechanismy), tolerance k zátěži, nízká motivace a oslabení volních vlastností žáka (cílevědomost, přiměřená vytrvalost). •Nemalý vliv může mít i prostředí, v němž žák vyrůstá. Výchovné problémy •Adaptace žáka na nemoc nebo získané postižení závisí na věku žáka a na dosažené zralosti osobnosti. •Postižený nebo nemocný žák používá stejné mechanismy ke zvládání těchto životních situací jako žák zdravý. •Hlavními mechanismy jsou únik a agrese. •Ve škole se můžeme setkat např. s těmito projevy: •verbální agrese – slovní napadaní, nadávky, nevhodné komentáře směřující ke spolužákům, pedagogům •agresivní projevy vůči osobám, předmětům nebo vůči sobě – fyzické napadání, poškozování, sebepoškozování či cílené zanedbávání sebe sama •negativismus, egocentrismus – agresivní sebeprosazování sama sebe, upoutávání pozornosti •únikem do nemoci – psychosomatické projevy, neurotizace. •Výchovné problémy ve škole mohou být také do jisté míry ovlivněny výchovnými přístupy rodičů, např. jejich hyperprotektivitou, zanedbáváním dítěte, ale i nereálnými požadavky na výkon dítěte. • Problémy s vrstevníky •Děti s tělesným postižením snadněji vzbuzují extrémní postoje jak u dospělých, tak i u svých vrstevníků. •Velký význam pro sociální akceptaci má zejména na první pohled patrná tělesná nebo estetická vada. •Mohou se setkat s odmítáním, ignorováním, izolací, mohou se stát objektem posměchu až šikany. •Na druhé straně bývají svými spolužáky častěji ochraňováni, opečovávaní. •Dítě s postižením je ve škole vystaveno většímu nebezpečí negativního, nejasného či jinak stresujícího hodnocení ze strany vrstevníků, se kterým se musí nějak vyrovnat, a které ovlivňuje jeho sebevědomí a sebehodnocení. RVP ZV – podmínky pro žáky s tělesným postižením •RVP ZV je koncipován také pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, tj. pro žáky se zdravotním postižením a se zdravotním znevýhodněním, pro žáky sociálně znevýhodněné a žáky nadané a nadprůměrně nadané. •Podmínky vzdělávání žáků s tělesným postižením: •bezbariérový vstup do školy •odpovídající technické vybavení pro pohyb žáků po škole •vhodné didaktické pomůcky, pomůcky pro psaní a kreslení, pro rozvoj manuálních dovedností •pomůcky pro tělesnou výchovu a relaxaci •technické pomůcky usnadňující získání a uchování informací – diktafon, xeroxovací tabule, počítače. •vybavení kompenzačními pomůckami - berle a hole – pomůcky k chůzi pro žáky částečně pohyblivé, přenosná rampa, zvedací plošina • • • • • Střední vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a jejich pracovní uplatnění •Střední vzdělávání rozvíjí vědomosti, dovednosti, schopnosti, postoje a hodnoty získané v základním vzdělání důležité pro osobní rozvoj žáků a poskytuje obsahově širší vzdělávání. •Vytváří předpoklady pro plnoprávný osobní a občanský život a přípravu na výkon povolání nebo pracovní činnosti. •Obsah, formy a metody středního vzdělávání jsou přizpůsobeny vzdělávání žáků se zdravotním postižením, zdravotním a sociálním znevýhodněním. •Problematika vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ve středním školství je řešena v Nařízení vlády o soustavě oborů vzdělávání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání z května roku 2010. •V tomto dokumentu jsou uvedeny kategorie dosaženého vzdělání. • Oblast středoškolského vzdělávání •Oblast středoškolského vzdělání tvoří 6 kategorií. •J – Obory poskytující střední vzdělání 78-62-C/01 Praktická škola jednoletá a 78-62-C/02 Praktická škola dvouletá, které poskytují střední vzdělání (bez výučního listu a maturitní zkoušky). •E – Dvouleté a tříleté obory vzdělání poskytující střední vzdělání s výučním listem (určené hlavně pro žáky se zdravotním postižením nebo zdravotním znevýhodněním; jsou koncipovány s nižšími nároky v oblasti všeobecného i obecně odborného vzdělání; absolventi jsou připraveni pro výkon jednoduchých prací v rámci dělnických povolání). •H – Obory vzdělání, dosažený stupeň vzdělání je střední vzdělání s výučním listem, dokladem o úspěšném ukončení studia je vysvědčení o závěrečné zkoušce a výuční list. • L – Obory vzdělání poskytující střední vzdělání s maturitní zkouškou. • Střední vzdělání žáků s tělesným, mentálním nebo souběžným postižením více vadami •Záměrem středního odborného vzdělání je připravit žáka, na úrovni odpovídající jeho vstupním učebním předpokladům a osobním schopnostem a v návaznosti na předchozí vzdělávání, na úspěšný, smysluplný a odpovědný osobní, občanský i pracovní život. •Po ukončení povinné školní docházky mají žáci s tělesným, mentálním a souběžným postižením více vadami možnost získat své budoucí profesní vzdělání v odborných učilištích, praktických školách jednoletých a dvouletých, které spadají do oblasti středního vzdělávání. •Pojetí RVP navazuje na RVP ZV a přihlíží ke specifickým vzdělávacím potřebám žáků v oborech vzdělání kategorie E – odborná učiliště. Rámcové vzdělávací programy •Požadavky na odborné vzdělávání a způsobilosti (kompetence) absolventů vycházejí z požadavků trhu práce popsaných v profesních profilech a kvalifikačních standardech. •Rámcové vzdělávací programy jsou zpracovány tak, aby zajišťovaly srovnatelnou úroveň odborného vzdělávání a přípravy všech absolventů a aby zároveň umožňovaly škole reagovat na potřeby trhu práce v regionu. •Kladou důraz na význam všeobecného vzdělání pro rozvoj žáků a na jeho průpravnou funkci pro odborné vzdělávání a pro získání kompetencí potřebných k výkonu povolání. • Školní vzdělávací programy •Při zvažování možností a záměrů školy zpřístupnit vzdělávání co nejširšímu spektru žáků, tedy i žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, •vzít v úvahu specifika, jako je charakter oboru vzdělání a požadavků na zdravotní způsobilost uchazeče o vzdělávání vzhledem ke stupni zdravotního postižení nebo zdravotního znevýhodnění žáků, •možnosti pracovního uplatnění, materiální a organizační podmínky vzdělávání (např. bezbariérový přístup, informační a komunikační technologie), •odborné a personální zabezpečení výuky, •znalost specifik jednotlivých druhů postižení a zdravotního znevýhodnění, způsob spolupráce se školskými poradenskými pracovišti, se ZŠ, ve kterých žák končil povinnou školní docházku a podmínky dané legislativou (školskou a sociální) pro vzdělávání žáků se SVP a jejich sociální ochranu.