Vybrané kapitoly z práva: rodinné právo,
pracovní právo, právo sociálního
zabezpečení

UVSRPCP035
zimní semestr 2021/2022
JUDr. Michal Vítek, Ph.D.
Odborný asistent, ÚVSRP
michal.vitek@fvp.slu.cz

Podmínky absolvování předmětu
1.

Formální předpoklad: účast na přednáškách a seminářích alespoň 60%

2.

Znalostní předpoklad: zisk alespoň 70 bodů – možnosti:
•

test – 70 bodů = alespoň 70% správných odpovědí vč. praktické části
(esej)

•

prezentace zvoleného tématu 10 min = 10 bodů

•

v případě nesplnění znalostního předpokladu ústní zkouška

Doporučená literatura:
•

Zákon + komentář

•

Monografie

•

www.epravo.cz, www.pravniprostor.cz,

Blok A
Rodinné právo
Základní body charakteristiky RP:
Pojem rodinného práva

1.

Prameny rodinného práva

2.

Principy rodinného práva a jejich reflexe

3.

Rodinné právo je souborem právních
norem upravujících právní vztahy mezi
členy rodiny

Právní osobnost

4.

Manželství: pojem, uzavření, rozvázání,
rozvodové a související řízení
5.

Vztahy mezi rodiči a dětmi a vyživovací
povinnost
6.

Osvojení a náhradní rodinná péče

7.

1. Pojem rodinného práva
1.

Definice: objektivním pohledem je RP „soubor soukromoprávních norem (pravidel a
principů), které upravují nejen právní osobní stav člověka v rodině, ale též osobní
a majetkové závazky, tedy subjektivní práva a povinnosti, a to zejména v
manželství a v partnerství osob stejného pohlaví, mezi rodiči a dětmi a ostatními
příbuznými.“

2.
3.

4.
5.

Soukromé právo s prvky veřejného práva: Fakticky převládají kogentní normy,
neboť je regulován zejména osobní status osob (např. „Matka je žena, která dítě
porodila“). Zcela veřejnoprávní je pak oblast veřejnoprávní sociální ochrany dětí.
„Čisté“ prvky soukromého práva zejména v oblasti práva majetkového, kde je
poměrně značná dispozice.

2. Prameny rodinného práva
3. Ústavněprávní normy:
čl. 10 ÚČR: aplikační přednost mezinárodních smluv
čl. 3 LZPS: zákaz diskriminace na základě pohlaví, náboženství, sociálního původu a majetku
čl. 10 LZPS: ochrana před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života
čl. 32 LZPS: rámec ústavní ochrany rodiny a rodičovství – zvláštní ochrana dětí a ženě v těhotenství,
rovnoprávnost dětí narozených v manželství i mimo něj, právo na rodičovskou výchovu a péči
3. Zákonná úprava
3.1. Hmotněprávní úprava
89/2012 Sb., občanský zákoník, část 2 (§§ 650 a násl., hl. 1 manželství, hl. II příbuzenství a švagrovství,
hl. III poručenství a jiné formy péče o dítě)
115/2006 Sb., zákon o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví (odkaz na obdobné použití
ustanovení občanského zákoníku
Další hmotněprávní úprava (z.o sociálně-právní ochraně dětí, z.o matrikách, školský zákon, zákon o
zaměstnanosti, zákon o církvích a náboženských společnostech, zákon o mez. pr. soukromém etc.)

2. Prameny rodinného práva
Zákon o sociálně právní ochraně dětí (z.č. 359/1999 Sb.)
• zřizuje Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně, podřízen MPSV
• sociálně-právní ochranu zajišťují také krajské úřady, obecní úřady s rozšířenou působností, ministerstvo,
Úřad práce
• § 5: předním hlediskem sociálně-právní ochrany je zájem a blaho dítěte, ochrana rodičovství a rodiny a
vzájemné právo rodičů a dětí na rodičovskou výchovu a péči
• sociálně-právní ochrana se zejména zaměřuje na děti, jejichž rodiče zemřeli, neplní povinnost plynoucí z
rodičovské odpovědnosti či nevykonávají či zneužívají práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti,
které byly svěřeny do výchovy jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte či které vedou „zahálčivý a
nemravný život“ spočívající v zanedbávání školní docházky, požívání návykových látek, páchání
přestupků etc.
•

2. Prameny rodinného práva
3.2. Procesní úprava:
„Sporné“: z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – zejména ve věcech majetkových, vedení občanského soudního řízení
„Nesporné“: z.č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (hl. V, § 367 a násl. – říz. ve věcech RP):
- řízení o povolení uzavření manželství (výsledek: rozsudek)
- řízení o rozvod manželství, o tom, zda zde manželství je či není či zda je platné, totéž partnerství
(výsledek: rozsudek)
- řízení ve věci určení a popření rodičovství (rozsudkem)
- řízení ve věcech osvojení a péče soudu o nezletilé (rozsudkem)
- předběžné opatření upravující poměry dítěte (24 hodin od podání návrhu, vykonatelné vydáním)
- předběžné řízení ve věci ochrany proti domácímu násilí (do 48h předběžným opatřením, max. 1 měsíc, ale lze
prodlužovat až do 6 m, vykonatelné vydáním)
„Další“: zákon č. 202/2012 Sb., o mediaci: povinnost soudu poučit účastníky o možnosti využití mediace. Mediací je
dobrovolný proces, v jehož rámci se zúčastněné osoby za pomocí třetí, neinteresované osoby, pokouší dosáhnout
konsensuálního vyřešení situace – v rámci smluvní autonomie účastníků.
• Možnost soudu v soudním řízení nařídit první setkání s mediátorem v rozsahu až 3 hod. (§ 99(1) 114a (2) b) o.s.ř., § 503
ZŘS
• O povinnosti setkání může nařídit také OSPOD (obecní úřad s rozšířenou působností) – ve správním řízení
• Nařídit je možné jen první setkání, další postup je na účastnících, v ideálním případě je výsledkem dohoda

2. Prameny rodinného práva – novinky 2021
Zákon č. 588/2020 Sb., o náhradním výživném, účinný od 01.07.2021
• Stát zavádí novou sociální dávku, která dočasně nahrazuje výživné od povinné osoby (zpravidla rodiče, ale také
prarodiče), která neplní vyživovací povinnost k nezaopatřenému dítěti (vždy na 4 měsíce)
• Náhradní výživné se stanoví jako rozdíl mezi výše měsíční dávky výživného určené v exekučním titulu a částečného
plnění výživného v příslušném měsíci, nejvýše však ve výši 3.000,- Kč
• O náhradním výživném rozhoduje úřad práce ČR
• V žádosti o náhradním výživném musí uvést krom obecných náležitostí také údaje o exekuci či soudním výkonu
rozhodnutí k vymožení pohledávky na výživné
•
•

3. Základní principy rodinného práva a jejich reflexe
A) Obecné soukromoprávní zásady
1. Autonomie vůle osob
- každý má právo brát se o vlastní štěstí (§ 3 odst. 1 OZ)
- nezakazuje-li to zákon, mohou si strany ujednat PaP odlišně od zákona (§ 1 odst. 2 OZ, ale limity,
698 OZ – majetek tvořící obvyklé vybavení rodinné domácnosti)

např. §

- každý může žít svůj rodinný život bez ohledu na zákonem privilegované manželství
- nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu anebo závislosti na svém postavení utrpět nedůvodnou újmu
vyvažování – viz úprava rodičovské odpovědnosti, výživného atd.)
2. Ochrana slabší strany
- může být kdokoliv, ale v RP zejména ve vztahu k nezletilému dítěti – zejména reflexe ve smluvním právu
3. Zákaz působení bezdůvodné újmy, zákaz výkladu předpisu v rozporu s dobrými mravy
4. Pacta sunt servanda – výhrada podstatné změny poměrů
5. Vigilantibus iura – reflexe v podobě lhůt

(proto

3. Základní principy rodinného práva a jejich reflexe
B) Specifické zásady rodinného práva
1. Zásada zvláštní zákonné ochrany rodiny, rodičovství a manželství
- hodnota zvláště chráněná zákonem (§ 3 odst. 2 b) OZ
2. Zásada ochrany rodinného života
- reflexe v konkrétních institutech RP, vyplývá např. z čl. 8 EÚLP (právo každého na respekt k rodinnému

životu)

- „síla“ institutů RP je často vyšší než jiných pr. institutů – např. v judikatuře případ matky, která následně
přehodnotila rozhodnutí ohledně souhlasu k osvojení (Kearns vs. Francie)
3. Zásada ochrany soukromí
- viz § 81 OZ: nikdo nesmí narušovat osobní sféru osoby, ale i právo rozhodovat o vlastní identitě, pohlaví
4. Zásada solidarity - režim majetku, právo na srovnatelnou životní úroveň, úprava práv na užívání obydlí (§ 744 OZ), právo
dispozice s rodinným bydlením (§ 747 OZ), právo na výživné (§ 910, § 697, § 760 OZ a násl.), režim nabývaného
majetku (§ 709 OZ)
5. Zásada nejlepšího zájmu dítěte - prvořadé jsou zájmy dítěte, dítě je nejen pasivním objektem rodičovské odpovědnosti, ale
má také participační práva (§ 31 OZ – částečná svéprávnost), zásada nejlepšího zájmu dítěte je poměřována testem poměrnosti
(maximální prospěch dítěte a minimální újma ostatním).

3. Základní principy rodinného práva a jejich reflexe
ÚS Pl. ÚS 6/20, SR 3/2021, ÚS: Respektování nejlepšího zájmu dítěte
K přání dítěte Ústavní soud již dříve konstatoval, že za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je
nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Současně však není možné, aby obecné soudy,
své rozhodnutí založily toliko na jeho jednou vysloveném přání za konkrétních specifických okolností, a nikoliv na pečlivém a
komplexním posuzování jeho zájmů, a to i při rozhodování o určení místa bydliště a místa výkonu povinné školní docházky.
Jinde:
I. Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být předním hlediskem nejlepší zájem dítěte při jakékoli činnosti týkající
se dětí, tedy i v soudním řízení, ve kterém se rozhoduje o změně výchovného prostředí dítěte a jeho svěření do výlučné péče
jednoho z rodičů. Soud, který hodlá změnit zásadním způsobem dosavadní uspořádání péče o dítě, musí proto dát dostatečný
procesní prostor účastníkům řízení, aby se k takové možnosti vyjádřili (nález ze dne 28. 7. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1328/20).

4. Věci osobního statutu: právní osobnost, zletilost etc.
1. Právní osobnost:
• způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti (§ 15 odst. 1 OZ)
• od narození do smrti (§ 23 OZ)
• každý člověk má vrozená, samotným rozumem a citem poznatelná přirozená práva, a tudíž se považuje za osobu (§ 19
OZ)
• Nasciturus – na dítě se hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům, vyvratitelná domněnka, že na dítě se
nahlíží, jako by se narodilo živé
• Osobnost zaniká smrtí (důkaz smrti (veřejná listina – úmrtní list či rozhodnutí soudu) vs. domněnka smrti § 71 (1) OZ
(nezvěstnost po určitou dobu – 7 let od posledního roku, ve kterém byla poslední zpráva odůvodňující skutečnost, že
je naživu, nelze prohlásit mladšího 18 let před dosažením 25 let věku, domněnka je vyvratitelná)
2. Zletilost – 18 let plná, odlišné od svéprávnosti, která se nabývá postupně – způsobilost nabývat pro sebe vlastním
právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (plná (zletilostí, přiznáním (16+) či uzavřením manželství) /
částečná / omezená)
3. Změna pohlaví - § 29 OZ, nastává chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně
pohlavních orgánů, pouze na základě písemné žádosti osoby starší 18 let, která nežije v manželství či v registrovaném
partnerství anebo obdobném statusovém poměru, dalším předpokladem je porucha sexuální identifikace, tzn. trvalý
nesoulad mezi psychickým a tělesným pohlavím (kladné stanovisko odborné komise) – nemění se majetkové poměry a
osobní status, změnou zaniká manželství/partnerství (uzavř. v zahr.).

4. Věci osobního statutu: právní osobnost, zletilost etc.
Jednání za osobu s částečnou či omezenou svéprávností:
• Záleží na charakteru konkrétního jednání (koupě knihy vs. koupě nemovitosti)
• Pokud zjevně není k určitému jednání dána způsobilost, pak jedná za takovou osobu zástupce, tedy:
- rodič
- poručník
• Možné je také jednání dítěte se souhlasem zákonného zástupce (§ 32 OZ)
• Někdy je nutné přivolení soudu (např. darování nemovitosti patnáctileté osobě začátek podnikání apod., od 16 let možnost
požádat soud o „zesvéprávnění“, pracovní smlouva jen od 15 let, ne však dříve než vykonána povinná školní docházka,
před 15 lety věku pouze umělecká, sportovní činnost)
Participační práva dítěte: definována čl. 12 Úmluvy o právech dítěte (reflexe např. do § 867 odst. 2 – soud přihlíží k názoru
dítěte od 12 let, jak ve vztahu k soudu, tak jiným orgánům veřejné moci):
- právo být informováno
- právo vyjadřovat svůj názor a přání
- právo svým názorem ovlivnit rozhodnutí
- právo svým názorem určit rozhodnutí

4. Věci osobního statutu: právní osobnost, zletilost etc.
Příbuzenství:
a) Linea recta, přímá – vertikální
b) Linea collateralis, vedlejší – horizontální, mezi sourozenci (stupeň dán počtem zrození)
c)
Švagrovství – není příbuzenstvím, je vázáno na vznik manželství – vztah k příbuzným manžela. Význam v úpravě tzv.
rodinného závodu (§ 700 a násl. OZ) + osoby sešvagřené jsou osobami blízkými (viz § 22 odst. 1 OZ).
Domácnost – hospodářská jednotka tvořená lidmi a souborem určitých majetkových složek, zvláštní úprava je u základního a
obvyklého vybavení rodinné domácnosti – jedná se o kogentní úpravu omezující vlastnické právo v tom smyslu, že je možné se
domáhat neplatnosti jednání, které vedou ke zcizení vybavení rodinné domácnosti jedním z manželů bez souhlasu druhého.

5. Manželství – pojem, způsob uzavření
Pojem: trvalý svazek muže a ženy vzniklý zákonným způsobem, jehož hlavním účelem je založení rodiny, řádná výchova dětí a
vzájemná podpora a pomoc.
Předpoklady vzniku:
a) Osobní předpoklady – neexistence překážek na straně snoubenců (nezletilost, nesvéprávnost, omezená svéprávnost v této
oblasti, jiné manželství či partnerství, příbuzenství, existence poručenství, pěstounství či svěřenectví, tedy závislého
stavu);
b) Náležitosti sňatečného projevu vůle („ano“) – před příslušným oddávajícím (§ 656 OZ: Manželství vzniká svobodným a
úplným souhlasným projevem vůle muže a ženy, kteří hodlají vstoupit do manželství (dále jen „snoubenci“), že spolu
vstupují do manželství.), obligatorní projev svědků – nicméně jeho absence nezpůsobuje neplatnost manželství;
c) Náležitosti procedury, formální náležitosti (jako např. prohlášení o příjmení – princip rovnosti, přítomnost tlumočníka,
veřejnost)
Zasnoubení: historický právní institut, aktuálně není výslovně upraveno, pouze morální rovina, nezakládá práva a povinnosti
samo o sobě, jen je teoreticky možné např. požadovat vrácení snubního prstenu (§ 2072 – odvolání daru pro nevděk), případně
náhradu škody, pokud by vznikla v příčinné souvislosti s úmyslným jednáním proti dobrým mravům (§ 2 odst. 3 ve spojení s §
2909 OZ)

5. Manželství – pojem, způsob uzavření
Forma sňatku:
a) Občanský – před orgánem veř. moci za povinné přítomnosti matrikáře (oddávající osobou starosta, místostarosta anebo
pověřený člen zastupitelstva obce, primátor) – místo: určené obcí či jakékoliv „vhodné“ (např. i v nemocnici či věznici)
b) Církevní (§ 666 OZ) – pouze před zástupci církve oprávněné podle zákona o církvích a náb. společnostech – místo: dle
vnitřního předpisu církve
Zvláštní případy:
- uzavření manželství zástupcem (přítomnost „důležitých důvodů“ dle § 669 OZ, není právní nárok na svolení KÚ)
- uzavření manželství v přímém ohrožení života (v případě přímého ohrožení života je oprávněn uzavřít každý orgán veřejné
moci, mimo území ČR také velitel letadla/námořního plavidla/jednotky AČR, je nutné, aby byla zachována možnost sdělit svou
vůli)
- lze uzavřít také mimo území ČR před diplomatickou misí či konzulátem ČR
Manželství zdánlivé (§ 677 OZ, non matrimonium) a neplatné (§ 681 OZ, matrimonium nullum): zdánlivé manželství
vůbec nevzniklo (např. uzavřely osoby stejného pohlaví, anebo mladší 16 let, obecně případy velmi závažného jednání proti
dobrým mravům či zákonu, způsobilé narušit veřejný pořádek, důsledky ex tunc), neplatné je pro existenci překážek manželství
(viz výše) – je zhojitelné, např. ve formě konvalidace. Neplatnost lze uplatnit žalobou na neplatnost (např. z důvodu pohrůžky
násilím pro uzavření manželství apod.)

5. Manželství – pojem, způsob uzavření
Základní práva a povinnosti manželů: obecně, povinnost vzájemné úcty, věrnosti, respektu k důstojnosti, podpory, udržovat
rodinné společné prostředí, společně pečovat o děti (§ 687 OZ)
a) Informační povinnost (§ 688 OZ) – údaje o příjmech, stavu jmění, pracovních, studijních a obdobných činnostech
b) Povinnost ohledu (§ 689 OZ) – manžel je povinen při volbě svých pracovních, studijních a podobných činnostech brát
zřetel na zájem rodiny, druhého manžela a nezletilého dítěte
c) Zákonné zastoupení – manžel zastupuje druhého manžela v jeho běžných záležitostech, není třeba plné moci, výjimky dle §
696 odst. 2 a 3 OZ: sdělí-li předem, že s jednáním nesouhlasí, zruší-li zástupčí oprávnění soud, nežijí-li manželé spolu, v
nikoliv běžných věcech: nutnost uzavřít smlouvu o zastoupení)
d) Právo a povinnost spolurozhodovat o záležitostech rodiny (§ 692 odst. 1 a násl. OZ)
e) Povinnost obstarávat záležitosti rodiny (§ 693 OZ) – běžné /nikoliv běžné
f) Uspokojování potřeb rodiny – povinnost přispívat na potřeby rodiny a rodinné domácnosti podle svých osobních a
majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň byla zásadně srovnatelná (§ 690 OZ a násl.)
g)
h)

5. Manželství – pojem, způsob uzavření
Základní práva a povinnosti manželů: obecně, povinnost vzájemné úcty, věrnosti, respektu k důstojnosti, podpory, udržovat
rodinné společné prostředí, společně pečovat o děti (§ 687 OZ)
a) Informační povinnost (§ 688 OZ) – údaje o příjmech, stavu jmění, pracovních, studijních a obdobných činnostech (zejména
význam v řízení o výživném či v řízení o svěření do péče)
b) Povinnost ohledu (§ 689 OZ) – manžel je povinen při volbě svých pracovních, studijních a podobných činnostech brát
zřetel na zájem rodiny, druhého manžela a nezletilého dítěte
c) Zákonné zastoupení – manžel zastupuje druhého manžela v jeho běžných záležitostech, není třeba plné moci (ex lege),
výjimky dle § 696 odst. 2 a 3 OZ: a) sdělí-li předem, že s jednáním nesouhlasí, b) zruší-li zástupčí oprávnění soud, c)
nežijí-li manželé spolu, v nikoliv běžných věcech: nutnost uzavřít smlouvu o zastoupení)
d) Právo a povinnost spolurozhodovat o záležitostech rodiny (§ 692 odst. 1 a násl. OZ): důraz na dohodu manželů v
záležitostech rodiny, vč. umístění rodinné domácnosti, o způsobu života rodiny – v případě absence souhlasu druhého
manžela je možné nahradit jeho souhlas rozhodnutím soudu (odmítá-li souhlas udělit, není-li schopen vůli projevit)
e) Povinnost obstarávat záležitosti rodiny (§ 693 OZ) – běžné (právní jednání 1 manžela zavazuje 2) /nikoliv běžné (zavazuje
jednání druhého manžela jen tehdy, pokud s tím projevil souhlas – možnost nahradit projev vůle)
f)
g)

5. Manželství – pojem, způsob uzavření
Základní práva a povinnosti manželů: obecně, povinnost vzájemné úcty, věrnosti, respektu k důstojnosti, podpory, udržovat
rodinné společné prostředí, společně pečovat o děti (§ 687 OZ)
f) Uspokojování potřeb rodiny – povinnost přispívat na potřeby rodiny a rodinné domácnosti podle svých osobních a
majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň byla zásadně srovnatelná (§ 690 OZ a násl.):
• Majetkové vs. nemajetkové „plnění“
• Platí zásada solidarity, tedy sdílet v zásadě stejnou životní úroveň se členy domácnosti x vs. solidarita ve smyslu závazků:
manželé jsou společně a nerozdílně zavázáni a oprávněni z právních jednání týkajících se společného jmění anebo jeho
součástí
• Pokud manželé spolu nebydlí, platí zásada, že každý hradí náklady ve své vlastní domácnosti, jsou však přesto povinni se
podporovat a pomáhat si (§ 691 odst. 1)
• Institut vzájemné vyživovací povinnosti manželů podle § 697 – má směřovat k uspokojování všech odůvodněných potřeb
manžela a dětí, aby sdíleli stejnou životní úroveň
• Zejména význam při jednostranném opuštění rodinné domácnosti – opuštěný manžel se může u soudu domáhat, aby mu
druhý manžel, který bez zvláštního důvodu (např. domácí násilí) opustil domácnost, přispěl na náklady bývalé rodinné
domácnosti
g) Pojem obvyklého vybavení rodinné domácnosti – účelem zajistit dobré fungování rodiny, proto kogentní institut, jedná se o
soubor movitých věcí, které slouží běžně nezbytným životním potřebám rodiny a jejích členů, není rozhodné vlastnictví, ale účel
– k nakládání je vždy třeba souhlas druhého manžela
•
•

5. Manželství – společné jmění manželů
SJM
• Nejdůležitější institut manželského majetkového práva
• Je majetkovým společenstvím
• Jmění = souhrn majetku a dluhů určité osoby/osob vs. majetek = souhrn aktiv
• Pouze mezi manželi
• Vzniká nejdříve uzavřením manželství a zaniká nejpozději se zánikem manželství
• SJM se vznikem manželství nevznikne, pokud došlo a) k uzavření předmanželské smlouvy o vyhrazení vzniku společného
jmění manželů k okamžiku zániku manželství nebo o režimu oddělených jmění, anebo b) běží ke dni uzavření manželství
konkurz na majetek jednoho z nich;
• Po vzniku SJM může dojít k jeho zániku: a) uložením trestu propadnutí majetku, b) prohlášení konkurzu za trvání manželství,
c) schválení oddlužení, d) zrušení SJM dohodou manželů, e) zrušení SJM rozhodnutím soudu
SJM charakteristiky:
• bezpodílovost (nelze smluvně modifikovat)
• Společná a stejná účast na nabývání a užívání majetku náležejícího do SJM
• Ochrana jednoho z manželů vůči nakládání se SJM ze strany druhého manžela
•

5. Manželství – společné jmění manželů
Režimy SJM (§ 708 a násl.):
• Zákonný = obecný, součástí je vše, co manželé nabydou za dobu trvání manželství, má majetkovou hodnotu a není to
vyloučeno z právních poměrů, nepatří nic, co má nemajetkovou hodnotu (např. osobnostní práva)
• Smluvený = projev autonomie vůle účastníků
• Založený rozhodnutím soudu
Co standardně spadá do SJM:
- majetek, který nabude jeden z manželů sám, popřípadě oba manželé společně za trvání manželství (stipendia, mzdy, platy,
autorské odměny, příjmy ze služebního poměru, příjmy za vynálezy, z podnikatelské činnosti, ze sociálního zabezpečení –
důchody, nemocenská);
- dále zisk z toho, co náleží výlučně jednomu z manželů – výnos po odečtení nákladů;
- podíl manžela v obchodní korporaci či družstvu, pokud se manžel stal v mezidobí společníkem.
•
•
•
•

5. Manželství – společné jmění manželů

Co nespadá do SJM: taxativně
- věci sloužící osobní potřebě jednoho z manželů;
- to, co jeden z manželů nabyl darem, děděním, odkazem;
- to, co nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech;
- to, co nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví;
- to, co nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení či ztrátu svého výhradního majetku;
- věci vydané jednomu z manželů podle předpisů o restituci
+ obvyklé vybavení rodinné domácnosti
Dluhy v SJM:
- zejména dluhy převzaté za trvání manželství (§ 710 OZ)
- ne dluhy, které jeden z manželů nabyl nedobrovolně proti vůli či bez vůle druhého
•
•

5. Manželství – společné jmění manželů
●

●

●

●

●

Spadá do SJM
Dluhy převzaté oběma manželi společně za trvání
•
manželství
•
Dluhy
převzaté jen jedním z manželů, když druhý dal
souhlas
•

Dluhy
převzaté jen jedním z manželů při obstarávání
•
každodenních
záležitostí rodiny, i když není souhlas
•
Dluhy
týkající se výlučného majetku jednoho z manželů v
•
rozsahu zisku z tohoto majetku

●

●

Společné dluhy manželů vzniklé před uzavřením manželství

●

Dluhy vzniklé jednomu z manželů jinak než převzetím

●

b)

●

Dluh nabytý právním jednáním, které se týká společného
jmění manželů anebo jeho již existující součásti

Výlučné dluhy každého z manželů vzniklé před uzavřením
manželství

●

a)

●

Nespadá do SJM

●

Dluhy týkající se výlučného majetku jednoho z manželů v
rozsahu přesahujícím zisk z tohoto majetku spadajícího do
SJM
Dluhy jednoho z manželů převzaté za trvání manželství bez
souhlasu druhého (pokud nejde o obstarávání běžných potřeb
rodiny)

+ výjimečný případ: SJM je možné postihnout i pro dluhy, které netvoří součást společného jmění manželů, tedy dluhy
výlučně jednoho z manželů, ale když jsou svým charakterem společným závazkem

5. Manželství – společné jmění manželů

Správa jmění v SJM:
• oba manželé mohou SJM užívat, brát z nich plody, hospodařit se SJM, spravovat
• v běžných záležitostech může každý manžel jednat sám, zavázáni a oprávněni jsou z takového jednání oba manželé (možnost
výslovně namítnout nesouhlas – v takovém případě nezavazuje manžela)
• V ostatních případech („neběžných“) buď manželé jednají společně, anebo se souhlasem druhého (typicky dispozice s
nemovitostmi), možnost nahradit rozhodnutím soud
Podnikání a správa SJM:
• k užití SJM k podnikání je třeba souhlasu druhého manžela, není nutné pouze u použití majetku zanedbatelné hodnoty
• K nabytí účasti v obchodní společnosti či družstvu je třeba souhlas manžela, pokud by k takovému nabytí byla použita
majetková hodnota v SJM, totéž u ručení společníka – jinak je následkem relativní neplatnost
• Účast jednoho manžela na společnosti nezakládá automaticky účast druhého na společnosti, s výjimkou bytových družstev
• Podíl jako takový je součástí SJM, pokud byl nabyt z prostředků SJM za trvání SJM
•
•

5. Manželství – smluvní režim SJM

Možné jsou následující varianty smluvních režimů na základě veřejné listiny (NZ či rozhodnutí soudu), vše v
evidenci listin o manželském majetkovém režimu a seznamu listin o manželském majetkovém režimu, lze
modifikovat také režim správy:
a) Režim oddělených jmění – neprovede se vypořádání
b) Režim vyhrazující vznik SJM ke dni zániku manželství – provede se vypořádání
c) Režim rozšíření rozsahu společného jmění
d) Režim zúžení rozsahu společného jmění
Limity (zákazy):
• Nelze vyloučit schopnost manžela zabezpečit rodinu
• Zákaz dotčení ustanovení o obvyklém vybavení rodinné domácnosti
• Zákaz sjednání smlouvy se zpětným účinkem
• Zákaz dotření práv třetích osob
•

5. Manželství – zánik SJM a jeho vypořádání
SJM zaniká:
a) Smrtí jednoho z manželů či prohlášením za mrtvého
b) Rozvodem
c) Změnou pohlaví
d) Prohlášením manželství za neplatné
e) Výrokem soudu v trestním řízení o propadnutí majetku
f) Prohlášením konkurzu
g) Schválení oddlužení
h) Zrušením SJM soudním rozhodnutím
i) Sjednáním oddělených jmění či oddalujícím vznik SJM ke dni zániku manželství
j)
Vypořádání:
k) Dohodou o vypořádání – dokonce nemusí být písemná (výjimka: nemovitosti)
l) Rozhodnutím soudu – sporné řízení
m) Fikcí – 3 roky, pokud nedojde k a) či b): hmotné věci se stanou majetkem toho, kdo užívá, nemovité a jiné věci do
spoluvlastnictví
•

5. Další povinnosti v manželství
Společné bydlení manželů:
• Manželé mají povinnost „žít spolu“ (§ 687 OZ) – pokud vykládáme restriktivně, potom můžeme vztáhnout na bytové potřeby
• K realizaci tohoto práva přispívá právo odvozeného právního důvodu bydlení, tedy, je-li obydlím manželů dům anebo byt, k
němuž má jeden z manželů výhradní právo umožňující v době anebo bytě bydlet, a je-li to jiné právo než závazkové,
vznikne uzavřením manželství druhému manželu právo bydlení (§ 744 OZ): týká se jak vlastnického, tak nájemního práva
(smluvně je možné dohodnout opak)
• Související zákaz dispozice s rodinným bydlením: manžel je bez souhlasu druhého povinen zdržet se všeho a předejít všemu,
co může bydlení znemožnit anebo ohrozit, zejména nesmí takovou nemovitost zcizit. Pokud by k takovému jednání došlo,
je možnost domáhat se neplatnosti - §§ 747 a 586 OZ, relativní neplatnost, promlčecí lhůta po dobu trvání manželství
neběží.
Ochrana manžela před domácím násilím:
- soud může na návrh dotčeného manžela omezit či vyloučit na určenou dobu právo druhého manžela v domě či bytě bydlet (§
751 odst. 1 OZ), nejdéle na dobu 6 měsíců, ale také opakovaně, lze takto postupovat jak u rozvedených manželů, tak vůči 3.
osobě
- možnost předběžného opatření podle ZŘS, rozhodnutí do 48 hodin
•
•
•

5. Zánik manželství
Zánik je možný pouze z důvodů, které stanoví zákon.
1. Smrtí prvního z manželů: právní účinky nastávají momentem smrti, nikoliv dalším formálním krokem
2. Prohlášením manželství za neplatné – na základě návrhu o prohlášení manželství za neplatné
3. Změnou pohlaví – v české právní úpravě se týká zejména případ změn pohlaví provedených v zahraničí,
neboť podmínkou změny pohlaví v ČR je absence manželství/partnerství
4. Rozvodem:
Předpokladem rozvodu je tzv. kvalifikovaný rozvrat manželství – „je-li soužití manželů hluboce, trvale a
nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení“ (§ 755 odst. 1) – jedná se o objektivní stav, který
je důsledkem subjektivních příčin rozvratu (alkoholismus, nevěra, neplodnost apod.), pouhá existence
subjektivních příčin neznamená automaticky kvalifikovaný rozvrat. Podle toho, zda soud zjišťuje
kvalifikovaný rozvrat se dělí na:
•

A) tzv. sporný rozvod = se zjišťováním příčin

•

B) tzv. nesporný rozvod = bez zjišťování příčin

1.
2.

5. Zánik manželství
Tzv. tvrdostní klauzule: § 755 odst. 2 OZ: soud i v případě, že je dán kvalifikovaný rozvrat, tak soud
nerozvede manželství, pokud je rozvod:
a)

v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, který je dán zvláštními důvody – zjistí se např. dotazem
opatrovníkovi – zejména invalidita dítěte či jiné postižení/handicap, roli hraje dodatečná zpráva
opatrovníka s žádostí o posouzení;

b)

v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu manželství porušením manželských povinností
převážně nepodílel a kterému by byla způsobena zvláště závažná újma (neuplatní se, pokud spolu
manželé již 3 roky nežijí)

§ 755 odst. 3: Mají-li manželé nezletilé dítě, soud nerozvede manželství, dokud nerozhodne o poměrech v
době po rozvodu manželství.
Důvodem nepřipuštění rozvodu manželství může být také ochrana bydlení manželů.
•
•
•
•

5. Zánik manželství
Nesporný rozvod (§ 757):
•

Podmínkou je připojení se druhého manžela k návrhu na rozvod manželství

•

Za absence některých zákonných podmínek (manželství trvá alespoň 1 rok a manželé spolu alespoň 6m
nežijí, manželé se dohodli na úpravě poměrů k dětem a zároveň na úpravě majetkových poměrů,
bydlení a výživného – dohody vyžadují písemnou formu a podpisy musí být ověřeny)

•

Manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství (společné bydlení není jediným
kritériem)

Sporný rozvod:
•

Zkoumá se, zda objektivně nastal kvalifikovaný rozvrat, často „úvodní“ fáze rozvodu

•
Po rozvodu: příjmení do 6 měsíců oznámí manžel své rozhodnutí
•
•

5. Zánik manželství
Specifika řízení o rozvodu:
•

řízení upraveno v ZŘS § 383 a násl. (co to znamená? Tak např., že platí zásada vyšetřovací z hlediska
zjištění rozhodných skutečností, že je zakotveno obligatorní jednání v přítomnosti účastníků, atd.)

•

obligatorní výslech účastníků

•

u smluveného rozvodu minimální doba trvání manželství (1 rok) a minimální délka, kdy spolu manželé
nežijí (6m)

•

značný význam účastnického výslechu

•

u smluveného rozvodu musí dojít k úpravě bydlení manželů pro dobu po rozvodu a vypořádaní SJM

•

soud manželství nerozvede dříve, než nabude právní moci rozsudek soudu péče o nezletilé o úpravě
poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu, případně rozsudek, kterým schválil soud péči
rodičů o dítě

•

Uznání cizího rozhodnutí v režimu nařízení Brusel II bis či v režimu Haagské úmluvy o uznávání
rozvodů a zrušení manželského soužití (64 států), jinak nutno mít uznání rozsudkem NS ČR

•
•

5. Zánik manželství
Následky zániku manželství:
a)

Statusová změna

b)

Zánik SJM

c)

Příjmení rozvedeného manžela

d)

Vyživovací povinnost mezi rozvedenými manželi (viz dále)

e)
•
•
•
•
•
•
•

6. Vyživovací povinnost: základní druhy
a) Mezi manželi – za doby trvání manželství
b) Mezi bývalými manželi
c) Mezi ostatními příbuznými
d) Mezi rodiči a dětmi
Ad a) Vyživovací povinnost mezi manžely
• Základem je povinnost podle možností a schopností pečovat o uspokojování potřeb rodiny (§ 690 a 691 OZ)
• Cílem a účelem je zajištění zásadně stejné životní úrovně obou manželů, nikoliv dalších osob
• Dobrovolnost, vzájemnost – ústavní rovnoprávnost muže a ženy
• Vzájemná vyživovací povinnost rodičů předchází vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům (§ 697 OZ), tzn. primárně má
manžel požadovat výživné od druhého manžela, pokud nelze dostát vyživovací povinnosti, plní děti
• Vztah k povinnosti přispívat na náklady rodinné domácnosti: pokud žijí ve společném obydlí, nároky „splývají“, pokud žijí
odděleně, nelze se dožadovat nákladů na společnou domácnost, ale jen nároku na výživné
• Předpoklady vzniku vyživovací povinnosti: existence manželství, nestejná životní úroveň manželů, soulad s dobrými mravy
• Vzniká i tehdy, pokud jsou manželé schopni oba uspokojovat své potřeby, ale v rozdílné míře
• Právní ochranu však nepožívá jednání v přímém rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 OZ)
• Řízení podle OSŘ, na návrh, VP zaniká zánikem manželství
•
•

5. Vyživovací povinnost: základní druhy
Ad b) Vyživovací povinnost mezi bývalými manželi (rozvedenými): základním předpokladem je stav odkázanosti na výživu
mající svůj původ v manželství anebo v souvislosti s ním
• Oprávněný není objektivně schopen se sám živit
• Jeho neschopnost má původ v manželství
• Absence zneužití práva – požadavek dobrých mravů
• Stav odkázanosti na výživu
• Další kritéria § 760 odst. 2 OZ musí být splněna
• V rozsahu tzv. „Přiměřené výživy“ – tedy nikoliv právo na v zásadě stejnou životní úroveň
+ tzv. sankční výživné manželu, kterému byla způsobena vážná újma (§ 762 OZ)
Ad c) Vyživovací povinnost mezi jinými příbuznými
Ad d) Mezi rodiči a dětmi
•
•
•
•
•

6. Vztahy mezi rodiči a dětmi
1. Práva a povinnosti mezi rodiči a dětmi
• práva přirozená – právo na život v rodině svého původu, právo na styk s rodiči apod., vznikají ipso facto
• práva statusová – právo dát souhlas k osvojení, určit či popřít otcovství atd.
• práva závazková – obsahem mohou být závazky majetkové i nemajetkové povahy, typicky ale peněžité (výživné)
•
2. Obecné principy:
• rovnost a vzájemnost práv rodičů k dítěti, a to bez ohledu na věk či svéprávnost jak rodičů, tak dětí
• rovnost mezi rodičovstvím právním, biologickým a sociálním
• reciprocita práv a povinností mezi rodiči a dětmi (§ 855 – rodiče a děti mají vůči sobě navzájem práva a povinnosti)
• odlišení nositelství rodičovské odpovědnosti a výkon samotné povinnosti
• silné veřejnoprávní prvky v podobě možné intervence státu
• účelem povinností rodiče je zajištění morálního a hmotného prospěchu dítěte, tj. nejlepšího zájmu dítěte a jeho blaha
• nově se v aplikační praxi prosazuje také hledisko parity kupní síly
•
•
•

6. Vztahy mezi rodiči a dětmi
Vznik:
•u matky porodem (mater semper certa est)
•otec na základě jedné ze tří doměnek otcovství (§ 776 a násl.): a) manžel matky, která dítě porodila, b) souhlasné prohlášení
rodičů k dítěti (ne)narozenému, c) pouze před soudem – za otce se považuje muž, který s matkou dítěte souložil v rozhodné
době, od níž do narození dítěte neuběhlo méně než 160 a více než 300 dnů, pokud jeho otcovství nevylučují závažné okolnosti.
•
•
Jednotlivé oblasti práv:
1.Právo určení osobního jména a příjmení dítěte jeho rodiči – rodiče určí na základě dohody, pokud se
neshodnou, určí soud. Lze zapsat jakékoliv existující jméno (§ 62 MatrZ), dítě může mít jedno či dvě jména,
nikoliv stejná, dítě cizích státních příslušníků více jmen. Změna jména je možná ve vazbě na osvojení, pokud se
rodiče rozhodnou pro jiné jméno – žádost matričnímu úřadu. Přijímení – podle rodičů, pokud mají odlišná jména,
pak volba, pokud není znám rodič, pak určí soud. Řízení podle § 466 ZŘS
2.
3.tzv. „Rodičovská odpovědnost“ = souhrn dílčích práv a povinností (viz níže)
•
•
•
•

6. Vztahy mezi rodiči a dětmi
Rodičovská odpovědnost - charakteristika:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
•
•
•
•
•
•
•

Účelem je realizace rodičovství na jedné straně a ochrana práv a právem chráněných zájmů dítěte na straně druhé
Vzniká oběma rodičům narozením dítěte a zaniká nabytím plné svéprávnosti dítěte
Nositelem je každý rodič, ledaže byl této povinnosti soudem zbaven
U nesvéprávného nezletilého rodiče pouze pozastavena s výjimkou výkonu povinnosti a práva péče o dítě a osobního
styku
Pokud jeden rodič nežije či není znám, či je jeho výkon pozastaven, vykonává druhý rodič
Pokud žádný z rodičů nemá rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, soud jmenuje poručníka
Pokud je rodičovská odpovědnost omezena či je omezen její výkon, jmenuje soud opatrovníka
RO je osobní, nositelem rodičovské odpovědnosti není poručník, ač má v zásadě všechny povinnosti a práva jako
rodič

6. Vztahy mezi rodiči a dětmi
Rodičovská odpovědnost – konkrétní obsah:
RO je souhrn povinností a práv rodičů spočívající v:
• v péči o dítě: péče o zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj (nikoliv běžná péče či zákrok – souhlas obou rodičů, od
14 let při zásahu do integrity, vyjádří-li odpor, lze provést zákrok jen v případě souhlasu soudu)
• v ochraně dítěte (ochrana před negativními vlivy – internet?)
• v udržování osobního styku s dítětem (přirozené právo)
• v zajišťování výchovy a vzdělání (dítě je povinno dbát pokynů rodičů a podřídit se jim, výchovné prostředky lze použít v
podobě a míře přiměřené okolnostem, způsobem, který neohrožuje zdraví dítěte a netýká se lidské důstojnosti dítěte –
limitem je ohrožení tělesného, citového a mravního vývoje, tělesné tresty v principu vyloučeny – dítě se může obrátit na
orgán sociálně právní ochrany dětí, v oblasti vzdělání rozhodují rodiče se zohledněním názoru dítěte v rámci jeho
participačních práv)
• v určení místa jeho bydliště
• v zastupování dítěte (v zásadě jednají společně rodiče dle dohody, jinak rozhodne soud, který rodič bude za dítě právně jednat
a jakým způsobem, limitem je střet zájmů mezi rodičem a dítětem: rodič nemůže dítě zastoupit, pokud by byl dán stav
střetu zájmů, pokud dojde k následnému popření otcovství, právní jednání do té doby provedená zůstávají nedotčena)
• ve spravování jmění dítěte (povinnost rodiče jako řádného hospodáře pečovat, vytvářet úspory dítěte atd., v některých
případech je třeba přivolení soudu: nabytí či nakládání s nemovitou věcí, zatěžování majetku či jeho nikoliv nepodstatné
části, nabývání daru či dědictví nikoliv zanedbatelné majetkové hodnoty, uzavření smlouvy zavazující k opětovnému
dlouhodobému plnění, zisk z majetku dítěte nabývá opět dítě)
•
•
•

6. Vztahy mezi rodiči a dětmi
Rodičovská odpovědnost – negativní vymezení a vymahatelnost:
Do RO nenáleží:
a) Právo dát souhlas k osvojení
b) Právo určit jméno a příjmení
c) Vyživovací povinnost
Lze práva a povinnosti náležející do rozsahu RO nějak vymáhat?
Zákon umožňuje postup podle § 924 OZ – zvláštní opatření při výchově dítěte, které soud nařídí, vyžaduje-li to zájem na řádné
výchově dítěte, a neučiní-li tak orgán sociálněprávní ochrany dětí – možnosti:
a) napomenout vhodným způsobem dítě, rodiče, osobu, do jejíž péče bylo dítě svěřeno, popřípadě toho, kdo narušuje řádnou
péči o dítě,
b) stanovit nad dítětem dohled a provádět jej za součinnosti školy, orgánu sociálně-právní ochrany dětí, popřípadě dalších
institucí a osob, které působí zejména v místě bydliště nebo pracoviště dítěte, nebo
c) uložit dítěti nebo rodičům omezení bránící škodlivým vlivům na jeho výchovu, zejména zákazem určitých činností.
•
•
•
•

6. Vztahy mezi rodiči a dětmi – vyživovací povinnost
Vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi:
A) Vyživovací povinnost rodičů k dětem
• Existuje bez ohledu na trvání rodičovské odpovědnosti, zletilosti či svéprávnosti
• Předpokladem je: a) stav odkázanosti na výživu na straně dítěte, b) schopnosti, možnosti a majetkové poměry rodičů
umožňující plnit výživné, c) soulad poskytování výživného s dobrými mravy – zákaz zneužití práva, zejména u zletilých
dětí
• Ad a) odkázanost – typicky při přípravě na povolání či ještě před tím ve stavu, kdy není schopno se živit, nastává také tehdy,
pokud dítě má svůj majetek, ale ten negeneruje dostatečný příjem k obživě, zohlední se zejména věk, zdravotní stav,
záliby, skutečnost, zda dítě pobírá sirotčí důchod atd.
• Ad b) své příjmy je povinen rodič za předmětné období prokázat, pokud tak neučiní, presumuje se, že průměrný příjem osoby
je 25x životního minima/měsíc, životní úroveň se zkoumá komplexně
• Ad c) soulad s dobrými mravy se posuzuje např. s ohledem na životní okolnosti nezletilého, vč. rozhodování se o vzdělání
apod.
Rozsah vyživovací povinnosti: Životní úroveň musí být v zásadě shodná mezi rodiči a dětmi, neznamená to však, že mají
disponovat stejnými prostředky! Správně by mělo sloužit také ke tvorbě úspor.
Doporučení min. spravedlnosti: děti 0-5 (11-15%), 6-9 (13-17%), 10-14 (15-19%), 15-17 (16-22%), 18 a více (19 – 25%) příjmu

6. Vztahy mezi rodiči a dětmi – vyživovací povinnost
Vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi:
A) Vyživovací povinnost rodičů k dětem
• Právo na výživné se nepromlčuje, promlčuje se však právo na jednotlivé měsíční opakující se dávky! (3 roky)
• Zákon umožňuje zálohové výživné – soud může uložit složení přiměřené zálohy výživného splatného v budoucnu
• Ač se jedná o materiální plnění, rozhoduje se o výživném v řízení podle § 466 a násl. ZŘS (pokud je dítě nezletilé a
nesvéprávné), řízení může být zahájeno i ex officio, pokud je však dítě zletilé, rozhoduje se podle OSŘ, jako o jiné
povinnosti na plnění
• Soud může stanovit výživné zpětně, max. 3 roky nazpět
•

•
•
•

6. Vztahy mezi rodiči a dětmi – vyživovací povinnost
Zánik vyživovací povinnosti:
• Pouze tzv. relativní zánik vyživovací povinnosti, tzn. pokud dítě nabyde schopnost se živit, vyživovací povinnost zanikne,
pokud nabude schopnost se živit, obnoví se, nicméně fakticky zde existuje limit dobrých mravů a „efektivního úsudku“,
shrnuto v rozhodnutí:
IV. ÚS 1247/13 ze dne 25. 3. 2014, ve kterém se Ústavní soud vyjadřuje k dané problematice následovně:
„Vyživovací povinnost rodiče nelze vnímat jako bezbřehou. Rozhraničujícím kritériem pro její plnění není, jak je již shora
uvedeno, dosažení zletilosti či jiného věku, ale způsobilosti sám se živit. V obecné rovině nezletilí této způsobilosti nabývají
dosažením věku 15 let, kdy jsou způsobilí uzavřít pracovněprávní smlouvu, byť jsou i nadále v určitém rozsahu zákoníkem práce
chránění. Jak nastínil již krajský soud, povinností studujícího nezletilého je cílevědomá a soustavná příprava na budoucí
povolání, která ve své podstatě představuje společensky akceptovanou alternativu k výkonu pracovní činnosti. Za situace, kdy
studium nezletilého nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, nelze na rodiči spravedlivě požadovat, aby vynakládal peněžní
prostředky, které by ve svém výsledku nepřispívaly k osobnímu rozvoji dítěte.… Dovedeno k závěrům ad absurdum, by nezletilý
mohl zahajovat a ukončovat své studium ještě řadu let, bez toho, aniž by některé své studium řádně dokončil. Výživné je
nezletilému poskytováno rodičem především z toho důvodu, že se připravuje na své budoucí povolání, přičemž se předpokládá
úspěšné dokončení studia. Pokud tento prvek není naplněn s vyšší mírou pravděpodobnosti, nelze hovořit o vzniku povinnosti
platit potomkovi výživné. …“
26 let jako rozumná orientační hranice pro zánik vyživovací povinnosti – viz další judikatura.

6. Vztahy mezi rodiči a dětmi – vyživovací povinnost
Vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi:
A) Vyživovací povinnost dětí k rodičům
• Dítě je povinno zajistit rodičům tzv. slušnou životní úroveň („slušná výživa“ je méně než „srovnatelná životní úroveň“ a více
než „přiměřená výživa“)
• Bez ohledu na věk
• Předpoklady obdobné: a) stav odkázanosti rodičů na výživu, b) možnost a schopnost dítěte se samostatně živit, resp. vlastní
majetek dítěte, c) soulad s dobrými mravy
• Podmínkou není existence společné rodinné domácnosti
• Zpravidla ve formě měsíčních plateb, ale také jiných plnění
Zánik: smrt, pominou důvody výživy, zásadně se změní poměry.
•

•

7. Osvojení nezletilého
• přijetí dítěte za vlastní, mění se osobní status, stává se příbuzným v linii přímé, cílem osvojení je realizace blaha dítěte
(osvojení musí být v zájmu dítěte - § 795 OZ)
• o osvojení rozhoduje soud na návrh osoby, která chce dítě osvojit, o osvojení nemůže být rozhodnuto bez souhlasu dítěte,
rodičů dítěte anebo osob, které jsou oprávněny dát souhlas za rodiče
• reflexe práva na rodinný život ze strany dítěte i rodičů, nicméně za respektování zásady, že nezletilé dítě nesmí být odebráno
rodičům proti jejich vůli, je však právem rodiče dát souhlas k osvojení dítěte
• subsidiarita náhradní rodinné péče
• osvojitel vykonává práva rodičovské odpovědnosti (viz výše)
• osvojit lze jen dítě osvojitelné – právně volné – nelze se dítěte zříci, jen dát souhlas k osvojení, není-li zde domněnka osvojení
• osvojení je nezrušitelné, osvojitel má nově povinnost rodičovskou, vyživovací + povinnost informovat o faktu osvojení
nejpozději do zahájení školní docházky (§ 837 OZ, utajení osvojení jen na základě rozhodnutí soudu v případě, že je zde
hrozba ze strany rodiny původu dítěte)
• reflexe participačních práv dítěte (zejména informovaný souhlas u dítěte od 12 let – vždy nezbytné, ale také vyjádření v rámci
výslechu – zásadně se vyžaduje výslech dětí mladších 18 let podle § 807 OZ). Za dítě mladší 12 let dává souhlas
opatrovník.

7. Osvojení nezletilého
• povinný souhlas rodiče osvojovaného dítěte (§ 809 OZ): nutný i v případě nezletilosti rodiče, ne však osoby mladší 16 let,
ve vztahu k ní posoudí soud relativní způsobilost ve vztahu k souhlasu k osvojení
• rodič může odvolat souhlas k osvojení do tří měsíců od vyslovení
• dítě je možné osvojitelům předat již ihned po udělení souhlasu
Výjimky z povinného souhlasu rodičů osvojovaného dítěte:
a) Rodič byl zbaven rodičovské odpovědnosti a zároveň práva dát souhlas k osvojení ze strany soudu;
b) Rodič není schopen projevit svou vůli nebo rozpoznat následky svého jednání či je ovládnout,
c) Rodič se zdržuje na neznámém místě a toto místo se nepodaří zjistit
d) Nevyžaduje se souhlas rodiče, který zjevně nemá o dítě zájem (§ 819 OZ)
Pokud jsou dány tyto důvody u obou rodičů, vyžaduje se souhlas poručníka/opatrovníka stanoveného soudem k osvojení
• zákaz realizace tzv. nepatřičného zisku z osvojení (nikoliv například rozumné náklady na profesionální přípravu budoucích
osvojitelů)
• Osvojení nezaniká, je možné zrušit pro závažné důvody (rozpor se zákonem, porušování práva a povinností při výchově
apod., aktivní legitimace na straně osvojence a osvojitele, do tří let od rozsudku o osvojení)

7. Osvojení nezletilého
Následky osvojení:
• Osvojitelé mají rodičovskou odpovědnost
• Zaniká původní příbuzenský poměr dítěte a vzniká nový, zanikají také práva opatrovníka
• Bylo-li osvojeno dítě, které je rodičem, vztahují se účinky osvojení i na jeho dítě
• Osvojenec má příjmení osvojitele, nesouhlasí-li, pak jen připojuje příjmení ke svému
• Lze uložit dohled nad úspěšností osvojení, pokud to odůvodňují okolnosti případu, pokud neodůvodňují, pak OSPOD jen
poskytuje poradenství
Zrušení osvojení:
• Jsou-li pro to důležité důvody, soud osvojení na návrh osvojitele anebo osvojence zruší (např. trestná činnost, zavrženíhodné
jednání, aktivní legitimace je dána jak osvojiteli, tak osvojenci, nezletilý musí být v řízení zastoupen opatrovníkem)
• Nelze zrušit déle než 3 roky po osvojení, to neplatí, pokud se zjistí, že bylo v rozporu se zákonem
• Zrušením se obnovuje původní příbuzenský poměr

7. Poručenství a opatrovnictví
a) Poručník
• Vykonává všechny složky rodičovské odpovědnosti, stojí „na místě rodiče“
• Důvody ustanovení poručníka: úmrtí rodičů, zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení rodičovské odpovědnosti,
nezletilost/nesvéprávnost rodičů, omezení svéprávnosti a soud zasáhnul do rodičovské odpovědnosti, dán souhlas k
osvojení a po uplynutí tří měsíců od tohoto souhlasu
• Vždy ustanovuje soud, stejně jako opatrovníka (viz níže) – může jím být jak člověk, tak OSPOD, v první řadě osoba, kterou
navrhli rodiče, pokud je vhodná, tedy není to v rozporu se zájmy dítěte – typicky půjde o širšího příbuzného či jiného
vhodného člověka
• Je možné jmenovat také pluralitu poručníků, v zájmu dítěte (typicky manželé)
• OSPOD v případě hromadného poručenství či zákonného poručenství
• Poručník má po jmenování za prvé povinnost sepsat jmění dítěte
• Poručník má dále veškeré povinnosti a práva jako rodič dítěte, není však nositelem rodičovské odpovědnosti
• Poručník (na rozdíl od pěstouna) nemusí o dítě osobně pečovat – například případy umístění dítěte do ústavní výchovy,
osobní péče není primárním záměrem poručenství, pokud by ale poručník měl dítě v osobní péči, pak má stejná práva na
hmotné zabezpečení jako pěstoun
• Výrazná ingerence dohledu státu prostřednictvím soudu: povinnost poručníka vyžádat si v jakékoliv nikoliv běžné záležitosti
souhlas soudu – zejména v osobní sféře dítěte, v oblasti majetkové je postavení poručníka prakticky stejné jako rodiče.
•

7. Poručenství a opatrovnictví
b) Opatrovník – vykonává některé, soudem vymezené části rodičovské odpovědnosti, přiměřeně se použijí ustanovení o
poručenství
Druhy opatrovnictví:
a) Kolizní opatrovník
b) Opatrovník pro nečinnost zákonného zástupce
c) Opatrovník pro jiné důvody (v případě omezení rodičovské odpovědnosti, v řízení o osvojení ustanovený k udělení souhlasu
k osvojení za rodiče, pro řízení o osvojení, opatrovník pro správu jmění dítěte).
d)

•
•
•
•

7. Náhradní rodinná péče
Odebrání dítěte z rodiny je vždy subsidiární řešení k péči o dítě v rodině. Jedná se vždy o dočasnou péči po dobu, kdy
ji nejsou schopni vykonávat rodiče. Podstatou je umožnit dítěti vývoj a výchovu v prostředí, které se podobá běžnému
stavu v rodině.
Formy:
a) Svěřenectví: tedy svěření do péče osoby blízké, zejména příbuzné osoby, pokud se dá předpokládat blízký návrat
dítěte do péče biologické rodiny. Tedy, nutnost prokázání rodinného pouta, resp. musí se jednat o osobu
příbuznou či blízkou.
b) Pěstounská péče: zvláštní forma péče o dítě ohrožené v rodině anebo v prostředí rodinu připomínající (SOS dětské
vesničky). Smyslem je zajištění osobní péče o dítě. Může být krátkodobá (v případě pěstounské péče na
dočasnou dobu – rozhodnutí předběžným opatřením – maximálně na dobu 1 roku), ale i dlouhodobá.
c) Osobní péče poručníka – pokud je dítě svěřeno přímo do péče poručníka, v takovém případě je státem péče
zabezpečována a hrazena podobně jako u pěstouna.

•
•

7. Náhradní rodinná péče
Povinnosti pěstouna:
• povinen o dítě osobně pečovat
• vykonávat přiměřeně práv a povinnosti rodičů
• rozhodovat o běžných záležitostech dítěte a informovat rodiče o podstatných záležitostech dítěte – v případě rozporu
mezi názorem pěstouna a rodiče je možné navrhnout soudu změnu práv a povinností pěstounské péče či jiné
rozhodnutí.
• Rodič má nadále vyživovací povinnost, má právo se stýkat s dítětem, právo požadovat dítě zpět, pokud je to v zájmu
dítěte).
• Pěstoun vykonává pěstounskou péči na základě dohody o výkonu pěstounské péče uzavřené mezi ním a obecním
úřadem s rozšířenou působností

•
•
•
•

7. Náhradní rodinná péče
Ústavní a ochranná výchova:
• Prioritu má náhradní rodinná péče, nicméně ne vždy je možná – kolektivní výchova pojímána jako subsidiární
nezbytné opatření
• Ústavní výchova vs. ochranná výchova
• Rodiče zůstávají nositeli rodičovské odpovědnosti a mají právo vykonávat jednotlivé složky
a) Ústavní výchova - § 971 a násl. OZ:
• Jen pokud dříve učiněná opatření nevedla k nápravě (např. výchovná opatření podle § 925 OZ)
• Povinnost každých 6m přezkoumat, zda trvají důvody pro nařízení ústavní výchovy, důvodem je ohrožení výchovy
či vývoje dítěte
• Důvodem – ohrožení či narušení výchovy či vývoje dítěte v rovině sociálně-patologické (tolerance užívání
návykových látek, systematického záškoláctví apod.) a nemožnost zabezpečení výchovy dítěte ze strany rodičů
• Umístění: dětské zdravotnické domovy (do 3 let věku), školská zařízení: diagnostický ústav, dětský domov,
dětský domov se školou – základní organizační jednotkou je výchovná či rodinná skupina,, zařízení sociálních
služeb: pro děti fyzicky či mentálně postižené, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc: časově omezená
ústavní výchova

7. Náhradní rodinná péče
Ústavní a ochranná výchova:
b) Ochranná výchova - § 22 a 93 ZSM:
• Opatřením trestního práva
• Uložení jako ochranné opatření mladistvým, kteří nedosáhli 15 let a dopustili se činu jinak trestného
• Obligatorně se uloží tehdy, pokud mladistvý spáchal trestný čin, za který tr.zákoník dovoluje uložení výjimečného
trestu, a které v době spáchání dovršilo dvanáctý rok svého života
• Lze uložit i osobě 15-18, pokud spáchal provinění

•
•
•
•
•
•

Seminář – základní prvky rodinného práva
Vybraná judikatura:
33 Cdo 1679/2016
Účastníci darovací smlouvy mohou smluvně modifikovat možnost domáhat se vrácení daru odlišně od toho, jak ji upravuje
§ 630 obč. zák., neboť jde o právní normu dispozitivní povahy. Možnost upravit si odchylně od zákonného ustanovení
rozsah práv a povinností nebrání soudu, aby se zabýval tím, zda výkon takového práva v konkrétním případu
nekoliduje s ohledem na všechny okolnosti projednávané věci s dobrými mravy.

Seminář – základní prvky rodinného práva
Vybraná judikatura:
II.ÚS 1864/16
Podle § 31 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „[M]á se za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je
způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.“ Toto pravidlo
je třeba aplikovat i na způsobilost nezletilého k uzavření přepravní smlouvy. Na rozdíl od regulačního poplatku za pobyt
nezletilého v nemocnici, jehož plátcem je pouze zákonný zástupce, který dal k hospitalizaci souhlas (nález Ústavního
soudu ze dne 16. září 2015, sp. zn. II. ÚS 728/15), je u přepravní smlouvy autonomie vůle nezletilého podstatně širší:
je – v závislosti na stupni svého duševního vývoje - zpravidla schopen chápat význam povinnosti mít jízdní doklad a
nést odpovědnost v případě jízdy „načerno“, popř. – cestuje-li v doprovodu svého zákonného zástupce - i ovlivnit
zaplacení jízdného tím, že se může vzepřít jeho rozhodnutí, aby cestoval bez platného jízdního dokladu.
Pokud soud nezkoumal v konkrétním případě rozumovou a volní vyspělost nezletilé z hlediska přičitatelnosti
následků uzavření přepravní smlouvy a míry jejího zavinění při porušení této smlouvy, došlo k zásahu i do práva
stěžovatele (přepravce) na soudní ochranu. Soud musí při svém rozhodování chránit také zájem dítěte, aby do
dospělosti nevstupovalo se závazky, jimž nemůže dostát, a vytvořit prostor pro uplatnění (spolu)odpovědnosti jeho
rodiče. Jedině tak lze účinně ochránit zájmy nezletilého bez neopodstatněných zásahů do základních práv a svobod
stěžovatele.

Seminář – základní prvky rodinného práva
Vybraná judikatura:
IV. ÚS 489/16
Stěžovatelé v ústavní stížnosti vyslovují nesouhlas se závěry obou instancí obecných soudů a domáhají se zvýšení
výživného. Namítají zejména, že obecné soudy při svém rozhodování o výši výživného nevzaly dostatečně v úvahu, že otec
o své nezletilé děti nikdy osobně nepečoval a nevěnoval se jim. Na úhradu jejich potřeb prý neposkytuje žádné další
finanční prostředky, ani ve formě osobních dárků. Stěžovatelé rovněž vyslovují názor, že otec dětí bezúplatně převádí své
podíly v obchodních firmách na své zletilé syny z prvního manželství a tím poškozuje své nezletilé děti (stěžovatele). –
pojem životní úrovně – jedná se pouze o majetkové hledisko?
Námitce stěžovatelů, že obecné soudy v napadených rozhodnutích nerespektovaly závěry, vyslovené v předchozí
judikatuře, nemůže Ústavní soud přitakat. Ve stěžovateli citovaném nálezu ze dne 16. 12. 2015 sp. zn. IV. ÚS 650/15, v
němž se Ústavní soud zabýval i otázkou výše výživného v maximální výši, resp. výši výživného pro rodiče s
"nadstandardními" příjmy, se sice na jedné straně konstatuje, že "Ústavní soud považuje za zcela adekvátní, pokud je rodiči
s nadstandardními příjmy stanoveno i nadstandardně vysoké výživné...", zároveň se však zdůrazňuje, že "nicméně jeho výše
by měla mít určité hranice... Stejná životní úroveň neznamená, že děti musí mít k dispozici kupříkladu stejné množství
finančních prostředků jako rodiče." Ta skutečnost, že povinný je objektivně schopen plnit oprávněnému určitou výši
výživného, ještě neznamená, že by ji oprávněný měl bez dalšího dostat. Při stanovení výživného musejí soudy zvažovat i
smysl a účel výživného. – ochrana slabší strany a zákaz diskriminace dítěte vs. princip nejlepšího zájmu dítěte

Seminář – příprava na I. část zápočtu
1.Definujte rodinné právo jako právní obor.
2.Jmenujte alespoň dva druhy řízení, ve kterých se rozhoduje v rodinném právu podle ZŘS.
3.Které nároky se typicky řeší v režimu OSŘ?
4.Kdo určí jméno dítěte nalezeného v babyboxu?
5.Jmenujte alespoň tři právní principy v oblasti rodinného práva.
6.Kdy vzniká a kdy zaniká rodičovská odpovědnost?
7.Definujte pojem rodičovské odpovědnosti.
8.Definujte alespoň tři oblasti práv, jejichž výkonem se vykonává rodičovská odpovědnost.
9.Jaká práva a povinnosti mezi sebou mají manželé?
10.Jaké jsou tři základní domněnky otcovství?
11.Uveďte rozdíl mezi tzv. sporným a nesporným rozvodem.
12.Uveďte způsob, jak se zahajuje řízení o rozvod.
13.Která tři řízení jsou obvykle vedena v rámci rozvodu a v souvislosti s ním?
14.Které jsou dvě základní procesní normy v oblasti procesního práva rodinného a jaké jsou mezi nimi základní rozdíly?
15.Jaké zná české rodinné právo druhy výživného? (alespoň tři příklady)
16.Jaké jsou podmínky vzniku nároku na výživné rodičů?
17.Jakou formu musí mít tzv. předmanželská smlouva?
18.Jaké jsou základní způsoby modifikace manželského majetkového režimu?
19.Od kolika let věku lze uzavřít manželství?
20.Co je to plná svéprávnost a kdy nastává?
21.

Seminář – příprava na I. část zápočtu
21. Kdo je matkou dítěte a kdo je otcem dítěte?
22. Jaká jsou alespoň dvě základní kritéria pro určení výše výživného na nezletilé dítě?
23. Kdy končí vyživovací povinnost na nezletilé dítě?
24. Které jsou základní principy rodinného práva?
25. Uveďte alespoň dva praktické případy, ve kterých se zrcadlí základní principy rodinného práva.
26. Kdy zaniká SJM?
27. Jak může dojít k vypořádání SJM? (3 případy)
28. Jaké jsou následky zániku manželství?
29. Alespoň tři příklady majetkových hodnot, které nespadají ze zákona do SJM.
30. Jaká jsou základní práva a povinnosti manželů?
31. Kdy nastává změna pohlaví?
32. Kdy nastává smrt?
33. Před jakou církví lze uzavřít církevní sňatek?
34. Kdo je ze zákona ustanoven opatrovníkem nezletilého dítěte při zahájení rozvodového řízení?
35. Po jak dlouhé době trvání manželství může soud rozvést manželství v rámci tzv. nesporného rozvodu?
36. Jaká může soud dítěti uložit výchovná opatření?
37. Jak se lze chránit proti domácímu násilí?
38. Jaké jsou formy náhradní rodinné péče?
39. Jaký je rozdíl mezi poručenstvím a opatrovnictvím?
40. Kdy se přistoupí k ústavní výchově a kdy k ochranné výchově?
1.

Blok B
Pracovní právo
Základní body charakteristiky PP:
Pojem pracovního práva

1.

Prameny pracovního práva

2.

Principy pracovního práva a jejich reflexe v
praxi
3.

Pracovní právo je právním odvětvím, které
upravuje vztahy mezi zaměstnavatelem a
zaměstnancem při výkonu práce a
související vztahy.

Pracovněprávní vztah: zakládání, změna,
zrušení
4.

Odměňování a překážky v práci

5.

Odpovědnost za škodu

6.

1. Pojem pracovního práva
Základním pojmem je „pracovněprávní vztah“ – tedy vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem při výkonu práce
jako závislé činnosti. Závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti
zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec jí vykonává osobně. (Tedy, např.
„švarc“ je de facto nelegální práce, neboť je fakticky závislou prací, ač se tak netváří).
Negativní vymezení:
- vs. občanskoprávní vztah
- vs. obchodněprávní vztah
Základní znaky pracovněprávních vztahů:
a) Regulace výkonu práce zaměstnance pro zaměstnavatele
b) Poskytnutí nástrojů zaměstnavatele k výkonu práce zaměstnanci za účelem činnosti a zajištění podmínek výkonu
c) Smluvní volnost subjektů omezená pouze kogentními ustanoveními zákona, a to z důvodu ochrany zaměstnance –
zaměstnanec „automaticky“ považován za „slabší“ stranu: historické důvody do jisté míry relativizované
ekonomickým vývojem.
•
•

1. Pojem pracovního práva
Pracovní právo dělíme na:
a) Individuální – pracovněprávní vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci
b) Kolektivní – vztahy v souvislosti s činností odborových organizací, specifickým pramenem práva je zde kolektivní
smlouva
•
Pracovní právo vychází ze soukromého práva, zejména smluvní autonomie, z principu subsidiarity občanského práva
(§ 4 ZP – nelze-li použít ustanovení tohoto zákona, použije se OZ, avšak vždy výklad v souladu se zásadami
pracovněprávních vztahů), pracovní právo je v tomto ohledu speciálním právním odvětvím vůči občanskému právu.

a)
b)

1. Pojem pracovního práva
Pracovněprávní vztah = poměry upravené pracovním právem, které vznikají, mění se a zanikají na základě právních skutečností,
patří mezi ně:
a) Pracovní poměr (pracovní smlouva)
b) Právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (DPČ, DPP)
c)
1. Subjekty PPV: zaměstnavatel a zaměstnanec, v případě kolektivního PP také odborová organizace, v určitých případech i
rada zaměstnanců a zástupce pro oblast BOZP
2. Obsah PPV: souborem základních práv a povinností je:
• Vytváření vhodných pracovních podmínek
• Přidělování práce
• Osobní výkon práce (vs. např. agentury, outsourcing apod.)
• Poskytování odměny za práci
3. Objekt: realizace obsahu subjekty, tedy jejich jednání v pracovním právu
•
•
•

2. Prameny PP
I. Ústavní:
• čl. 9 LZPS: nikdo nesmí být podroben nuceným pracím anebo službám
• Hl. IV: právo na svobodnou volbu povolání, právo na svobodné sdružování s jinými na ochranu svých hospodářských a
sociálních zájmů, právo na stávku, právo na spravedlivou odměnu za práci, právo žen, mladistvých a osob zdravotně
postižených na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky
II. Zákonné:
• zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
• zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce – obecný sankční předpis
• zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání
• zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti
• zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě
III. Podzákonné:
• nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě
• nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě
IV. Specifické: kolektivní smlouvy
•

3. Principy pracovního práva
1. Co není zakázáno, je dovoleno – jenže v PP je zakázáno sjednání mnoha ustanovení, ze soukromoprávních oborů práva
možná nejvíce (viz konkurenční doložky, smluvní pokuty, zajištění a utvrzení vztahů, ustanovení o odpovědnosti za
škodu atd.): od některých ustanovení se lze odchýlit, ale jen ve prospěch zaměstnance
2. Zásada zákazu přenášet riziko z výkonu závislé práce na zaměstnance
3. Povinnost spravedlivého odměňování zaměstnance
4. Zásada rovného zacházení se zaměstnanci a zásada zákazu diskriminace
5. Zásada poskytování informací a projednání
6. Zásada zákazu ukládání peněžních postihů za porušení pracovněprávních povinností
7. Zákaz sjednávaní zajištění závazku v pracovněprávním vztahu
8. Zásada jednání v souladu s dobrými mravy
9. Řádný výkon práce zaměstnancem v souladu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele

•
•
•
a)

4. Pracovněprávní vztah: vznik – jednání před vznikem PP
A) Postup před uzavřením pracovní smlouvy: problematika výběrových řízení
• Již zde se reflektují některé principy pracovního práva, zejména princip rovného zacházení a zákaz diskriminace
• Zaměstnavatel smí v souvislosti s jednáním před vznikem pracovního poměru vyžadovat jen údaje, které bezprostředně
souvisejí s uzavřením pracovní smlouvy (§ 30 odst. 2 ZP): tedy absence možnosti informovat se na politické názory,
rasový a etnický původ, náboženství, členství v politické straně či odborové organizaci, rodinný stav, sexuální orientaci
atp.
• Zakázáno je rovněž činění nabídky zaměstnání, která má diskriminační charakter, je v rozporu s pracovněprávními předpisy
či odporuje dobrým mravům
Závěr ombudsmanna 146/2012/DIS/JKV ze dne 25.02.2013:
I. V rámci pracovního pohovoru zaměstnavatel nesmí uchazečům a uchazečkám o zaměstnání pokládat dotazy týkající se
rodičovství a péče o děti. Takové jednání je možné kvalifikovat jako obtěžování, které je jednou z forem zakázané diskriminace.
II. Pokud se takto získané informace stanou podkladem pro rozhodnutí o nepřijetí do zaměstnání, jedná se o přímou
diskriminaci založenou na pohlaví. Totéž platí i pro případ, kdy uchazeč či uchazečka o zaměstnání odmítne odpovídat na
nezákonné dotazy a v důsledku toho je ukončeno vyjednávání o uzavření pracovního poměru.
•
•
•
a)

4. Pracovněprávní vztah: vznik
Pracovní poměr se zakládá:
a) Pracovní smlouvou = dvoustranný právní úkon
b) Jmenováním = jednostranný právní úkon – jen případy stanovené právním předpisem, i přesto se vyžaduje souhlas
zaměstnance, týká se pouze vedoucích pracovníků ve veřejném sektoru dle ust. § 33 odst. 3 ZP, konkrétně:
•

Vedoucí organizační složky státu

•

Vedoucí organizačního útvaru státního podniku

•

Vedoucí organizačního útvaru státního fondu

•

Vedoucí příspěvkové organizace či jejího organizačního útvaru

•

Vedoucí organizačního útvaru v PČR a další

U jmenování činí zásadní rozdíl způsob ukončení PPV, neboť zaměstnance lze odvolat.
•
a)
b)

4. Pracovněprávní vztah: vznik
Pracovní smlouva:
Dvoustranné právní jednání mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, které musí obsahovat následující tři podstatné náležitosti:
a) Druh práce
b) Místo výkonu práce
c) Den nástupu do práce
• Zaměstnavatel je povinen uzavřít pracovní smlouvu písemně a jedno vyhotovení písemné pracovní smlouvy vydat
zaměstnanci
• Možnost sjednání zkušební doby na max. 3 měsíce (nutnost písemného sjednání), případně až 6 měsíců u vedoucího
zaměstnance
• Možnost sjednání způsobu odměny: buď mzdovým předpisem, anebo přímo ve smlouvě
• Obsahem bývá také ujednání o rozvržení pracovní doby či o kratší pracovní době
•

4. Pracovněprávní vztah: vznik
Pracovní smlouva:
Dodatečné povinnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci v souvislosti s uzavřením pracovní smlouvy:
• Povinnost zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy a právo zaměstnance požadovat po
zaměstnavateli od sjednané doby umožnění výkonu sjednané práce
• Povinnost zaměstnavatele poskytovat zaměstnanci mzdu či plat za vykonanou práci
• Povinnost zaměstnance konat osobně pro zaměstnavatele práci dle jeho pokynů a právo zaměstnavatele požadovat výkon
práce
• Povinnost zaměstnavatele písemně informovat o právech a povinnostech z pracovního poměru, neobsahuje-li tyto informace
již pracovní smlouva, a to do 1 měsíce od uzavření pracovní smlouvy
•
Pracovní smlouvu je možno sjednat:
a) Na dobu určitou – doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky
a ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát.
b) Na dobu neurčitou – není-li stanoveno jinak či je-li výslovně sjednáno
•

4. Pracovněprávní vztah: vznik
Pracovní smlouva – konkurenční doložka (§ 310 ZP)
• Podstatou je závazek zaměstnance zdržet se po určitou dobu po výkonu zaměstnání, nejdéle však na dobu 1 roku, výkonu
závislé činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, nebo která by měla vůči němu soutěžní
povahu
• Závazek zaměstnavatele poskytnout zaměstnanci přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně však ve výši 50% průměrného
měsíčního výdělku, a to za každý měsíc, kdy je platná.
• Dohodu je možné sjednat až po uplynutí případně sjednané zkušební doby – povinná písemná forma

4. Pracovněprávní vztah: změna
Změna pracovněprávního vztahu dle prvků pracovněprávních vztahů:
a) Subjektu – pouze na straně zaměstnavatele – dojde k přechodu práv a povinností, je ze zákona garantován stejný obsah práv
a povinností
b) Objektu – „výkon závislé práce“ – možný není
c) Obsahu – pouze na základě dohody, pokud se nejedná o jeden z případů podle § 41 ZP, tedy případ převedení na jinou
práci, rozlišuje se, zda zaměstnavatel:
Musí převést:
• Pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě způsobilost konat dosavadní práci
• Nesmí-li zaměstnanec konat práci pro pracovní úraz, onemocnění z povolání anebo pro ohrožení nemocí (expozice)
• Koná-li těhotná zaměstnankyně či kojící či do 9 měsíce po porodu práci, kterou nesmí tyto ženy konat
• Jestliže je to zapotřebí podle rozhodnutí soudu či správního úřadu
• Noční práce: nezpůsobilost zaměstnance či požádá-li tak těhotná, kojící zaměstnankyně (či do 9 měsíce)
Může převést:
• Zaměstnanec dá výpověď z důvodů uvedených v § 52 f) a g)
• Bylo zahájeno trestní řízení pro úmyslný TČ při plnění pracovních úkolů
• Zaměstnanec pozbyl způsobilost

4. Pracovněprávní vztah: změna
Změna pracovněprávního vztahu dle prvků pracovněprávních vztahů:
Dále případy změny místa výkonu práce:
• Přeložení do jiného místa výkonu práce – zaměstnanec není povinen konat práci v místě, které nebylo sjednáno, možnost
přeložení jen za souhlasu zaměstnance – problém Homeoffice
• Pracovní cesta – na dobu nezbytné potřeby, opět pouze na základě dohody se zaměstnancem, lze konkludentně tak, že
zaměstnanec prostě na pracovní cestu nastoupí
• Omezení u těhotné zaměstnankyně či osoby pečující o dítě pod 15 let či o fyzicky bezmocnou osobu
• Možnost dočasného přidělení – opět forma dohody

4. Pracovněprávní vztah: zrušení
1. Uplynutí doby – v případě, že byl pracovní poměr uzavřen na dobu určitou a strany se nedohodly na pokračování
2. Smrtí – mzdový nárok do výše trojnásobku průměrného měsíčního výdělku přechází postupně na manžela, děti, rodiče,
ostatní peněžitá práva zanikají s výjimkou těch, o kterých bylo ke dni smrti pravomocně rozhodnuto
3. Rozhodnutí státního orgánu – u cizích státních příslušníků (den, kdy skončil pobyt, či kdy došlo k právní moci rozhodnutí
o uložení trestu vyhoštění, uplynutím doby, na kterou bylo vydáno povolení k zaměstnání)
4. Dohoda – náležitostí je písemná forma s určením data, kdy dojde ke skončení pracovního poměru
5. Výpověď (viz níže)
6. Okamžité zrušení (viz níže)
7. Zrušení ve zkušební době – kdykoliv z jedné i druhé strany bez uvedení důvodu

4. Pracovněprávní vztah: zrušení
Okamžité zrušení pracovního poměru (§ 55 a násl. ZP):
a) Zaměstnavatelem:
• Zaměstnanec byl pravomocně nepodmíněně odsouzen pro úmyslný TČ na dobu delší než 1 rok, anebo 6 měsíců, pokud byl
spáchán v souvislosti s plněním pracovních úkolů;
• Porušil-li zaměstnanec povinnost týkající se právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvláště hrubým
způsobem: zaviněná dlouhodobá absence, hrubé napadení zaměstnavatele, jednání v rozporu s oprávněnými zájmy
zaměstnavatele, krádež majetku zaměstnavatele, požívání alkoholu v pracovní době
• Možno i ve výpovědní lhůtě
• Nelze s těhotnou zaměstnankyní, zaměstnankyní na mateřské, zaměstnancem na rodičovské dovolené
•
b) Zaměstnancem:
• Pokud zaměstnanec podle posudku lékaře či rozhodnutí správního orgánu nemůže konat danou práci bez vážného ohrožení
zdraví
• Pokud zaměstnavatel nevyplatil část mzdy do 15 dnech po uplynutí splatnosti (tedy podle § 141 ZP 15 dnů od konce násl.
měsíce)
• Nárok na náhradu mzdy/platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce pracovní doby

4. Pracovněprávní vztah: zrušení
Výpověď (§ 50 a násl. ZP):
• Povinně písemná, jinak se k ní nepřihlíží
• Zcela volná z hlediska důvodů na straně zaměstnance
• Zaměstnavatel ale jen ze zákonných důvodů (§ 52 a násl.)
• Pokud je dána, nelze odvolat, ledaže s tím souhlasí druhá strana
• Obligatorní výpovědní doba alespoň 2 měsíce, počíná běžet prvním dnem následujícího měsíce po doručení výpovědi
• Specifická úprava v případě přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu: možnost zaměstnance podat výpověď z
důvodu přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů do 15 dní, kdy je zaměstnanec o takovém přechodu
informován – pracovní poměr pak končí nejpozději dnem, který předchází dni nabytí účinnosti takového převodu

4. Pracovněprávní vztah: zrušení
Výpověď daná zaměstnavatelem (§ 52 a násl. ZP): pouze uvedené zákonné důvody!
a) Ruší-li se zaměstnavatel či jeho část
b) Přemísťuje-li se zaměstnavatel či jeho část
c) Organizační změny: stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o
změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o
jiných organizačních změnách
d) Nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku práci vykonávat
e) Pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku dlouhodobě zdravotní způsobilost
f) Nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce, resp. pro neuspokojivé
pracovní výsledky, pokud byl zaměstnavatelem na uvedené upozorněn v posledních 12 měsících a v přiměřené době je
neodstranil
g) Jsou-li dány důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru
h) Poruší-li zaměstnanec jinou povinnost stanovenou v § 301a zvláště závažným způsobem (dodržení režimu dočasné pracovní
neschopnosti)
Pozor: zákaz výpovědi v ochranné době! Ne však pro důvody § 52 a), b), g), h)

4. Pracovněprávní vztah: zrušení
Povinnosti zaměstnavatele po skončení pracovního poměru:
a) Odstupné
b) Potvrzení o zaměstnání
c) Pracovní posudek
Ad a) Odstupné: peněžní plnění poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci jako kompenzace v souvislosti s ukončením
pracovního poměru:
• zákonné či smluvní (smluvní může vyplývat z individuální či kolektivní smlouvy)
• zákonné při ukončení pracovního poměru z důvodů podle § 52 a) až c) (3x průměrné měsíční mzdy), anebo z důvodu § 52 d)
(12x průměr měsíční mzda)
• smluvní modifikace spočívá v odlišné (vyšší) výši odstupného, nelze vyloučit důvody poskytování odstupného
• pokud by zaměstnanec konal v předmětné době (dle počtu měsíců, za které náleží odstupné) práci pro stejného
zaměstnavatele, pak vrací poměrnou část odstupného
Ad b) Potvrzení o zaměstnání: uvedení údajů o zaměstnání, o druzích konaných prací, o dosažené kvalifikaci, o tom, zda došlo
k porušení povinností zaměstnance zvláště závažným způsobem, o odpracované době
Ad c) Pracovní posudek: hodnocení výkonu práce a hodnocení zaměstnance

4. Pracovněprávní vztah: zrušení
Práva z neoprávněného zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem:
Zaměstnanec zejména musí:
a) Bezodkladně uvědomit zaměstnavatele o tom, že se domnívá, proč byl pracovní poměr zrušen neoprávněně
b) Obrátit se s žalobou nejpozději do dvou měsíců na soud s uplatněním svého nároku, a sice:
•

Určení toho, že pracovní poměr byl rozvázán neplatně

•

Poskytnutí náhrady mzdy ode dne, kdy oznámil, že trvá na dalším zaměstnání až do platného rozvázání
pracovního poměru

Pokud však rozvázal zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec neoznámí (viz výše), že trvá na dalším
zaměstnávání, pak platí, že pracovní poměr skončil dohodou:
c) byla-li dána výpověď, uplynutím výpovědní doby;
d) byl-li pracovní poměr zrušen neplatně okamžitě, pak dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit, v takovém
případě však má zaměstnanec právo na náhradu mzdy či platu ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby

4. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr
Základní rozdíly oproti pracovnímu poměru:
• omezený rozsah
• absence povinnosti zaměstnavatele rozvrhnout pracovní dobu
• neaplikují se ustanovení o skončení pracovního poměru a o odstupném, o době odpočinku, o překážkách v práci, apod.
• odměňování jen dle smlouvy, hodinová sazba
A) Dohoda o provedení práce: max. 300 hodin/rok (za veškeré práce konané pro stejného zaměstnavatele), musí obsahovat:
• Vymezení práce
• Místo výkonu
• Dobu trvání práce
• Rozsah pracovních hodin
• Odměnu
• U déletrvajících dohod je vhodné sjednat způsob ukončení (např. 15 denní výpovědní doba)

4. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr
Základní rozdíly oproti pracovnímu poměru:
B) Dohoda o pracovní činnosti – max v rozsahu ½ stanovené týdenní pracovní doby za dobu trvání, nejdéle za období 52 týdnů
(max. 20 hodin/týden), musí obsahovat:
• Sjednané práce
• Rozsah pracovní doby
• Doba, na kterou se uzavírá
Ustanovení o zániku DPČ: uplynutí doby, dohoda, výpověď i bez udání důvodu oběma stranami (15 dní), okamžité zrušení jen
tehdy, pokud to bylo v dohodě upraveno a jen z důvodů pro okamžité zrušení jako u pracovního poměru
•

4. Pracovní doba a doba odpočinku
Pracovní doba: nesmí překročit stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin/týdně
výjimky:
• 37,5 hodin: těžba, zaměstnanci s třísměnným provozem,
• 38,75 zaměstnanci s dvojsměnným provozem,
• zaměstnanci do 18 let mohou mít směnu max. 8 hodin
Pokud je pracovní doba zkrácena zaměstnavatelem, nemá to vliv na mzdu zaměstnance.
Rozvržení pracovní doby:
• Rozhoduje zaměstnavatel po projednání s příslušnou odborovou organizací
• Jedno až vícesměnný provoz
• Při rovnoměrném rozvržení pracovní doby max. 9 hodin denně/max 40 hodin za týden
• Při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby směna max 12 hodin denně
• Při pružném rozvržení pracovní doby se určí v jednotlivých dnech pevný úsek, v rámci volitelného úseku si
určí zaměstnanec, povinnost zaměstnance být vždy na pracovišti během pevného úseku pracovní doby
• Konto pracovní doby: určení vyrovnávacího období, max. 26 týdnů (52 v kolekt. sml.) – zaměstnavatel
přiděluje dle svých potřeb

4. Pracovní doba a doba odpočinku
Pracovní doba – práce přesčas
Maximální limit definován 150 hodinami ročně/8 hodinami v každém týdnu
Ustanovení o specifických režimech pracovní doby:
• Noční práce (mezi 22 – 6 hodinou) – délka směny nesmí překročit 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích
• Pracovní pohotovost: zaměstnanec je připraven mimo pracoviště ke konání práce, lze stanovit pouze na základě
dohody se zaměstnancem, je třeba určit místo a zaměstnanec je povinen se dostavit do určité doby na
pracoviště k výkonu práce, rozsah není omezen, za dobu náleží odměna
•
Doba odpočinku:
a) Přestávka v práci (min 30 min, nezapočítává se do prac.doby, po 6 hodinách výkonu práce, více částí min 15
min)
b) Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami (alespoň 12 hodin během 24 po sobě jdoucích, možnost zkrácení
na 8 hodin: nepřetržité provozy, nerovnoměrné rozvržení prac.doby, zemědělství, poskytování služeb apod.)
c) Nepřetržitý odpočinek v týdnu (alespoň 35 hodin, resp. 48 hodin u mladistvých zaměstnanců)
d) Svátky (viz zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích)
e) Dovolená
•

4. Pracovní doba a doba odpočinku
Dovolená:
a) Za kalendářní rok: při trvání pracovního poměru celý rok (nemusí být výkon práce, stačí trvání, nutno
odpracovat alespoň 60 dnů)
b) Za poměrnou část kalendářního roku (odprac. alespoň 60 dnů v kalendářním roce),
c) Dodatková: při zvláště obtížných či zdraví škodlivých pracích, jen zaměstnanci podle § 215 odst. 2 ZP, musí
být vždy přednostně vyčerpána
d)
Nad rámec ZP lze sjednat formou ujednání v kolektivní smlouvě či individuální smlouvě.
Délka dovolené:
e) 5 týdnů u zaměstnavatelů, kteří neprovozují podnikatelskou činnost
f) 8 týdnů u pedagogických pracovníků a akademických pracovníků
g) 4 týdny u ostatních zaměstnanců
•

5. Odměňování
Mzda vs. plat: o platu se hovoří u státu, samosprávného celku, státního fondu, příspěvkové organizace, školské
právnické osobě, veřejného neziskového ústavního zdravotnického zařízení.
Princip: stejná odměna za stejnou práci! Pokud pozice odpovídá složitostí, odpovědností, namáhavostí a je konána ve
srovnatelných podmínkách, při obdobné pracovní výkonnosti či výsledcích práce.
Plat není předmětem jednání jako mzda, je určen ZP a nařízením vlády. Plat není možné určit jiným způsobem v
jiném složení a jiné výši. Zaměstnanci náleží plat dle platové třídy (celkem 8 platových tříd).
Minimální mzda: dle nařízení vlády č. 567/2006 Sb.: 14.600,- Kč (2020)
Zaručená mzda: dle nařízení vlády 567/2006 Sb.: stanovení nejnižší úrovně zaručené mzdy
Povinné příplatky u mzdy:
• Za práci přesčas nejméně 25% výdělku
• Za práci ve svátek nejméně 100% výdělku
• Za práci v noci nejméně 10% výdělku
• Za práci v sobotu a neděli nejméně 10% výdělku
• Za práci ve ztíženém pracovním prostředí nejméně 10% částky stanovené jako základní sazbu minimální mzdy
•

5. Odměňování
Povinné příplatky u platu: osobní příplatek, příplatek za vedení, za práci přesčas, za práci ve svátek, v noci, v sobotu a
v neděli, za práci ve ztíženém pracovním prostředí, za přímou pedagogickou činnost apod. + vyšší sazby ostatních
příplatků (za práci v noci např. min. 20%).
Při převedení na pozici hůře placenou – zaměstnanci přísluší doplatek mzdy do výše původního průměrného výdělku.

5. Překážky v práci
Na straně zaměstnance:
• Dočasná pracovní neschopnost/karanténa
• Mateřská, rodičovská (mateřská 28 týdnů min., od 6 týdne před porodem)
• Ošetřování dítěte či jiného člena domácnosti (pro dítě mladší 10 let)
• Jiné osobní překážky (zdravotní prohlídka, svatba, narození dítěte, úmrtí, apod.): může či nemusí být náhrada mzdy
(není u např. pracovnělékařské prohlídky, vyšetření v souvislosti s výkonem práce apod.)
• Výkon veřejné funkce (např. funkce člena zastupitelstva či přísedícího)
• Výkon občanské povinnosti (nepřísluší náhrada mzdy)
• Jiné úkoly v obecním zájmu (odborová činnost, činnost vedoucí dětských táborů, přednášková činnost – s výjimkou
odborové činnosti nepřísluší náhrada mzdy)
• Výkon branné povinnosti (náhradu mzdy poskytuje vojenský úřad)
• Školení či jiná forma přípravy nebo studia

5. Překážky v práci
Na straně zaměstnavatele:
1. Prostoj: provozní problém – zaměstnanec může být převeden na jinou práci se svým souhlasem, anebo
zaměstnanec nekoná a náleží mu 80 % náhrada mzdy
2. Přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy - zaměstnanec může být převeden na jinou práci se
svým souhlasem, anebo zaměstnanec nekoná a náleží mu 60 % náhrada mzdy
3. Jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele: obecná překážka (zaměstnavatel povinen poskytnout náhradu
mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku) či tzv. částečná zaměstnanost – forma dohody s odborovou
organizací, není možno přidělovat v rozsahu týdenní prac.doby, náleží 60%, max. 1 rok

6. Odpovědnost zaměstnance za škodu
U zaměstnance vzniká jen tehdy, pokud jde o škodu způsobenou zaměstnancem zaměstnavateli při plnění
pracovních úkolů či v přímé souvislosti s ním. Jinak vzniká odpovědnost občanskoprávní. Rozdíl je zejména v
rozsahu odpovědnosti za škodu.
Pojem škody: škodou je újma nahraditelná v penězích.
Druhy odpovědnosti zaměstnance za škodu:
a) Obecná
b) Odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvrácení škody
c) Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat
d) Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů
Podmínky vzniku obecné odpovědnosti za škodu:
1. Vznik škody na straně zaměstnavatele
2. Porušení právních povinností ze strany zaměstnance
3. Příčinná souvislosti mezi 1 a 2
4. Zavinění ze strany zaměstnance (nedbalostně či úmyslně)

6. Odpovědnost zaměstnance za škodu
Ad b) Odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvrácení škody
• Zaměstnanec je povinen upozornit na hrozící škodu vedoucího zaměstnance
• Zaměstnanec je v případě nutnosti zákroku povinen zakročit, pokud tak neučiní, odpovídá za škodu, ledaže
prokáže, že mu v tom bránily důležité okolnosti, případně by tím vystavil vážnému ohrožení sebe, ostatní
zaměstnance či osoby blízké
Ad c) Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách
• Nutnost uzavření dohody o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování („dohoda o
odpovědnosti“) – hotovost, ceniny, materiál, jiná hodnota
• Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu: vznik škody ve formě schodku na svěřených hodnotách, písemná
dohoda o odpovědnosti, zavinění zaměstnance, které je presumováno – předpokládá se odpovědnost
zaměstnance, ledaže se prokáže opak
• Dohoda pouze se zaměstnancem starším 18 let, možnost také společné odpovědnosti více zaměstnanců
Ad d) Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů
• Pokud písemně potvrdil převzetí určitého vybavení, anebo se jedná o věc s hodnotou nad 50.000,- Kč
• Dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů, odpovědnost objektivní s liberací viz c)

6. Odpovědnost zaměstnance za škodu
Limitace odpovědnosti za škodu:
• Obecně 4,5 násobek průměrného měsíčního výdělku
• Pokud škodu způsobil v opilosti či po požití jiných návykových látek, hradí celou skutečnou škodu
• Pokud je škoda způsobena také zaměstnavatelem, hradí se poměrně dle míry zavinění
• Pokud se jedná o škodu úmyslnou, hradí zaměstnanec také náhradu ušlého zisku
• Při nesplnění povinnosti k odvracení škody odpovídá do trojnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance

6. Odpovědnost zaměstnavatele za škodu
• Odpovědnost zaměstnavatele je vždy objektivní – nevyžaduje se zavinění
• Zaměstnavatel tedy odpovídá i za škodu zaviněnou jiným subjektem při plnění pracovních úkolů
• Omezení odpovědnosti jen při spoluzavinění poškozeného
Druhy odpovědnosti:
a) Obecná (vznik škody, porušení právních povinností či úmyslné jednání proti dobrým mravům, příčinná
souvislost)
b) Za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání
c) Odpovědnost za škodu vzniklou při odvracení škody
d) Odpovědnost za škodu na odložených věcech (škoda na věcech, které se obvykle nosí do zaměstnání, v plné
výši, za věci neobvyklé odpovídá pouze do výše 10.000,- Kč)

6. Odpovědnost zaměstnavatele za škodu
Odpovědnost za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání:
• Škoda na straně zaměstnance či pozůstalých
• Pracovní úraz či nemoc z povolání
• Kauzální nexus
Konkrétní náhrady podle § 271a a násl. ZP:
a) Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti
b) Náhrada za ztrátu výdělku po skončení pracovní neschopnosti
c) Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění
d) Účelně vynaložené náklady spojené s léčením
e) Náhrada věcné škody
f) Jednorázová náhrada nemateriální újmy při zvláště závažném ublížení na zdraví zaměstnance

Blok C
Živnostenské právo
Základní body charakteristiky ŽP:

Živnostenské právo je právním odvětvím,
které upravuje podmínky živnostenského
podnikání a kontrolu nad jejich
dodržováním.

•

Veřejnoprávní obor = veřejnoprávní
regulace podnikání

•

Stěžejní je živnostenský zákon

•
•

Živnostenské právo – prameny a charakteristika živností
• Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání: upravuje podmínky živnostenského
podnikání a kontrolu nad jejich dodržováním
• Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád
• Zákon č. 255/2012 Sb., kontrolní řád
•
Charakteristika živnosti (§ 2 ŽZ) = pozitivní vymezení:
• Soustavná činnost
• Provozována samostatně
• Vlastním jménem
• Na vlastní odpovědnost
• Za účelem dosažení zisku
• Za podmínek stanovených tímto zákonem
•

Živnostenské právo – prameny a charakteristika živností
Charakteristika živnosti (§ 3 ŽZ) = negativní vymezení:
Živností nejsou výslovně uvedené činnosti:
• Provozování činností vyhrazené státu či určité právnické osobě
• Nejsou tzv. svobodné profese a další vybrané profese, např: lékaři, farmaceuti, zubaři, advokáti, notáři, patentoví
zástupci, exekutoři, soudní tlumočníci, mediátoři, autorizovaní architekti, autorizovaní inženýři, činnost bank,
provozování hazardních her, výroba elektřiny, hutní činnost, restaurování památek, provádění archeologického
výzkumu, zemědělská činnost atd. atd. (tedy zčásti profese upravené zvláštními předpisy)
•
Osobou provozující živnost může být:
• Tuzemská či zahraniční právnická či fyzická osoba, azylant
• Osoba, která splnila podmínky stanovené pro provozování živnosti
• Zahraniční osoby mohou provozovat živnost za stejných podmínek jako domácí osoby

Živnostenské právo – prameny a charakteristika živností
Obecné podmínky provozování živnosti:
Základní podmínky:
• Plná svéprávnost
• Bezúhonnost
§ 6 odst. 2 ŽZ:
Za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro
trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním,
anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by
nebyla odsouzena.
Zvláštní podmínky provozování živnosti (§ 7 ŽZ): odborná či jiná způsobilost, pokud ji tento zákon či jiné předpisy
vyžadují. Uplatní se u živností řemeslných, vázaných a koncesovaných.
Možnost prokázání odborné způsobilosti zajištěním výkonu činnosti ze strany odborně způsobilé osoby (odpovědný
zástupce).

Živnostenské právo – prameny a charakteristika živností
Překážky provozování živnosti (§ 8):
(1) Živnost nemůže provozovat fyzická nebo právnická osoba, na jejíž majetek byl prohlášen
konkurs, ode dne:
a) prodeje závodu jedinou smlouvou v rámci zpeněžení majetkové podstaty,
b) nabytí právní moci rozhodnutí, kterým soud ukončil provozování závodu nebo ode
určeného v tomto rozhodnutí jako den ukončení provozování závodu.

dne

+ další důvody dle InsZ, např. 3 roky od právní moci rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu z
důvodu nedostatku majetku pro krytí insolvence, atd.
Smyslem je vyloučit podnikání „nedůvěryhodných“ osob.

Živnostenské právo – prameny a charakteristika živností
Odpovědný zástupce (§ 11 ŽZ):
•

Vždy fyzická osoba

•

Musí splňovat podmínky všeobecné i zvláštní pro provoz živnosti

•

Ve smluvním vztahu max. ke 4 podnikatelům

•

Odpovídá za řádný provoz živnosti a dodržování právních předpisů v souvislost s vykonávanou
činností

•

Odpovědného zástupce je povinen ustanovit:

a)

Podnikatel, který je FO a nesplňuje zvláštní podmínky provozování živnosti (§ 7)

b)

Podnikatel, který je PO pro živnosti vyžadující splnění zvláštních podmínek provozování
živností (§ 7) – může být i člen statutárního orgánu

c)
•

Pokud odpadne kvalifikace odpovědného zástupce, tak je povinen nahradit do 15 dnů

Živnostenské právo – prameny a charakteristika živností
Pokračování v provozu živnosti při úmrtí podnikatele:
V provozu živnosti pokračuje:
•

Správce pozůstalosti, vykonavatel závěti,

•

Dědicové ze zákona či ze závěti

•

Insolvenční správce ustanovený soudem

•

Pozůstalý manžel či partner

•

Svěřenský správce

•

Živnostenské právo – prameny a charakteristika živností
Dělení živností:
1.

Ohlašovací – není potřeba správní rozhodnutí, živnost je provozována na základě ohlášení

2.

Koncesované – je potřeba správní rozhodnutí živnostenského úřadu

Ohlašovací živnosti:
a) Řemeslné – podmínka určitého vzdělání, příloha č. 1 zákona: hodináři, hospodští, holiči...
b) Vázané – různorodá odborná způsobilost, příloha č. 2 zákona: odbornější činnosti (např. výroba protéz či
provádění staveb)
c) Volné - bez stanovení odborné způsobilosti, příloha č. 4 zákona (celkem 80 vyjmenovaných činností vč. kategorie
„výroba, obchod a služby jinde nezařazené)
d)
Koncesované živnosti: odborné profese s vyšší mírou veřejnoprávního zájmu na jejich regulaci (výroba lihu, munice,
provozování pohřební služby...) – dle přílohy č. 3 zákona, v povolení (koncesi) může být uvedena podmínka
provozování živnosti.
+ příloha č. 5: seznam živností, jejichž výkon je podnikatel povinen zajistit pouze fyzickými osobami splňujícími
odbornou způsobilost (realitní zprostředkování, masérské služby, pedikůra apod.)

Živnostenské právo – prameny a charakteristika živností
Živnostenské oprávnění:
1. Ohlašovací živnost:
• vzniká dnem ohlášení
• výpis z rejstříku jen pouze jako doklad oprávnění provozovat živnost
• vydá ŽÚ do 5 dnů ode dne ohlášení
2. Koncesované živnosti:
• Vznik dnem právní moci rozhodnutí o udělení koncese
• Výpis z rejstříku do 5 dnů od PM příslušného rozhodnutí
Již se nevydává živnostenský list! Jen výpis ze živnostenského rejstříku

Živnostenské právo – prameny a charakteristika živností
Povinnosti podnikatele:
• Zajištění účasti odpovědného zástupce (je-li třeba)
• Viditelné označení obchodní firmou, názvem, IČO
• Prokázání kontrolnímu orgánu na jeho žádost a v jím stanovené lhůtě způsob nabytí prodávaného zboží nebo
materiálu používaného k poskytování služeb
• Zajistit, aby v provozovně pro prodej zboží či poskytování služeb spotřebitelům byla v prodejní či provozní době
soba splňující podmínku znalosti českého či slovenského jazyka
• Oznámení ŽÚ přerušení provozování živnosti či změny (sídlo, název apod.)
•
Zánik živnostenského oprávnění:
• Smrt podnikatele / zánik PO
• Uplynutí doby, výmaz zahraniční osoby z OR
• Rozhodnutí ŽÚ: ztráta způsobilosti, bezúhonnosti, nastala překážka provozování živnosti, podnikatel sám požádá o
zrušení, závažné porušení podmínek koncese (fakultativně: podnikatel porušuje podmínky udělení koncese,
podnikatel neplní závazky vůči státu, podnikatel neprovozuje živnost déle než 4 roky)

Živnostenské právo – prameny a charakteristika živností
Jednotný registrační formulář pro FO:
• Na obecním živnostenském úřadu
• Podání ŽÚ, ČSSZ, ZDR.P., ÚP
• www.mpo.cz / centr. reg. Místo
• Správní poplatek 1.000,- Kč pro ohlášení
• Podání možné učinit u jakéhokoliv ŽÚ, u Czechpoint
• Rovněž u notářů, krajských úřadů, HKČR
•
Živnostenský rejstřík:
• Veden elektronicky, částečně veřejný seznam všech podnikatelů podnikajících na základě živnostenského
oprávnění, kteří provozují svou živnost v územním obvodu daného živnostenského úřadu
• Právo nahlížet, pořizovat opisy/výpisy (úplný / částečný výpis)
• Správcem je živnostenský úřad ČR, provozovateli jsou krajské a obecní živnostenské úřady
• www.rzp.cz

Živnostenské právo – prameny a charakteristika živností
Živnostenská kontrola (§ 60 a násl. ŽZ):
• Živnostenské úřady sledují plnění povinností podnikatelů stanovené v ŽZ a dalších předpisech
• V podmínkách provozování živnosti uložené v rozhodnutí o udělení koncese
• Postup podle kontrolního řádu (z.č. 255/2012 Sb.)
• Případně udělení sankce až 1 mil. Kč
• Jednotlivé skutkové podstaty uvedené v § 62 a násl. ŽZ
• Řízení o uložení pokuty lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy se ŽÚ dozvěděl o porušení povinnosti, nejpozději však
do 3 let od porušení povinnosti
• Hrozba neoprávněného podnikání: § 251 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku´, sazba až 8 let při
kvalifikované skutkové podstatě

Živnostenské právo – prameny a charakteristika živností
Živnostenské úřady: zřízeny podle zákona č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech
Stupně živnostenské správy:
a)

Obecní živnostenské úřady: odbory obecních úřadů obcí s rozšířenou působností (205 + 22
Praha)

b)

Krajské živnostenské úřady: odbory krajských úřadů (celkem 13) + živnostenský odbor
magistrátu města Prahy

c)

Živnostenský úřad ČR – jeho působnost vykonává odbor živností Ministerstva průmyslu a
obchodu

d)
Podání je možné učinit:
- na jakémkoliv ŽÚ
- na Czechpointu
- u notáře, krajského úřadu, obecního úřadu, držitele poštovní licence HKČR

Živnostenské právo – prameny a charakteristika živností
Působnost obecního živnostenského úřadu:
•

přijímá přihlášky k registraci živnosti či oznámení učiněné správci daně od osob podnikajících
na základě živnostenského oprávnění

•

přijímá hlášení v oblasti sociálního zabezpečení od fyzických osob podnikajících na základě
živnostenského oprávnění

•

přijímá oznámení a hlášení FO podnikajících vůči zdravotním pojišťovnám

•

Je provozovatelem živnostenského rejstříku

•

Plní funkci jednotného kontaktního místa podle zvláštního právního předpisu

Krajský živnostenský úřad:
•

vykonává řídící, koordinační, kontrolní a metodickou činnost

•

rozhoduje o odvolání proti rozhodnutím obecních živnostenských úřadů ve svém správním
obvodu

•

zajišťuje spolupráci s hospodářskými komorami, podnikatelskými svazy a sdruženími

•

vyžaduje od ústředních správních úřadů potřebná stanoviska a vyjádření

Živnostenské právo – prameny a charakteristika živností
Živnostenský úřad České republiky:
•

Není zřízen! Působnost vykonává odbor živností Min. průmyslu ČR.

•

Zpracovává koncepce v oblasti živnostenského podnikání

•

Vykonává řídící, koordinační, kontrolní a metodickou činnost vůči KŽÚ

•

Rozhoduje jako správní orgán první instance a také vůči odvoláním proti rozhodnutí krajských
živnostenských úřadů

•

Blok D
Systém práva
sociálního zabezpečení

Soubor právních předpisů, které upravují
hmotné zabezpečení a služby, které stát
zabezpečuje, reguluje či poskytuje
občanům, kteří v důsledku sociální události
nemohou být výdělečně činnými a jejichž
nezadatelná sociální práva zaručená
ústavou jsou ohrožena.

Základní body charakteristiky PSZ:
•

Veřejnoprávní obor, vzešel však z činnosti
soukromoprávních institucí

•

Nyní se soukromoprávními prvky v
důsledku implementace Keynesových
teorií a reflexe idejí welfare state do
politiky států

•

Není kodifikovaným právním oborem

•
•
•
•

Systém práva sociálního zabezpečení
Historický původ pojmu sociálního zabezpečení:
•

Historicky se vyvinulo ze „systému“ péče o chudé, ta byla decentralizovaná (města, církve, vrchnost)

•

Od etatizace přebírá ve vyšší míře stát

•

Víceméně se historicky kryje s pojmem chudinské péče – chudinské pomoci, sledovala dvě funkce:
a)

Mocenskou = dodržování právních předpisů chudinou

b)

Služební = poskytování konkrétních služeb chudině (azyl a služby)

•

Pojem „sociálního zabezpečení“ je zaváděn až od 20.stol.

•

Ucelení pojmu v důsledku rozpracování koncepce „welfare state“ – základní pojmy definoval John
Maynard Keynes (General Theory of Employment, Interests and Money – 1936) – vůdčí myšlenkou
je zde pojem povinné solidarity a jejího financování

•

Původním smyslem (Beveridge) má být boj proti základním zlům: nevědomost, nečinnost, nemoc,
nouze, zanedbanost

•

Materializace ve středoevropském kontextu od Bismarckovy reformy (1883 – 1889) v Německu a
Taafeho reformou (1888-1889) v Rakousku-Uhersku: zavedení povinného/dělnického pojištění:
první systematické systémy práva sociálního zabezpečení (zákon o úrazovém pojištění dělníků,
zákon o nemocenském pojištění dělníků). Za 1. republiky zákon o 221/1924 o pojištění

zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří (zřízení Ústřední sociální pojišťovny v
Praze)

Systém práva sociálního zabezpečení
Aktuální koncepce systému sociálního zabezpečení:
•

Aktuálně systém welfare state spočívá zejména na:
a) v donucení subjektů k určitému konání (povinné pojištění)
b) ve vlastním konání veřejného sektoru (státní podpora, pomoc, sociální služby)
c) v podpoře činnosti jiných subjektů – regulativní, finanční či věcná podpora

•

Sociální ochranu člověka lze rozdělit zejména do oblasti:

a)

Preventivní sociální ochrany – kontrolní mechanismy, které zabraňují nebo zpomalují procesy
narušující integritu osobnosti, její biogenní, psychogenní či sociální složky;

b)

Terapeutické sociální ochrany – intervence adresná k sociální potřebě;

c)

Rehabilitační a integrační ochrany člověka – zmírnění a zvládnutí důsledků změn v biogenních,
psychogenních či sociogenních složkách osobnosti, které není schopen individuální osoba
zvládnout vlastními prostředky

= podobně jako pracovní právo zaručuje systém sociálního zabezpečení zejména pasivní sociální
jistoty – proto se hovoří někdy o vzniku „Sozialrecht“, které by shodně upravovalo všechny aspekty
sociální ochrany občanů jako reflexi jejich nezadatelných lidských a sociálních práv.

Systém práva sociálního zabezpečení
Cíle soudobého sociálního zabezpečení: zajištění základních sociálních práv občanů
a) Právo na práci = možnost zvolit si zaměstnání za důstojných a uspokojivých pracovních podmínek a za
přiměřenou odměnu (viz. pracovněprávní legislativa, zákon o zaměstnanosti apod.)
b) Právo na uspokojivé pracovní podmínky – viz např. čl. 7 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a
kulturních právech člověka: právo na odměnu, bezpečné a zdravotně nezávadné pracovní podmínky, právo na
stejnou příležitost pro všechny dosáhnout v zaměstnání progres, právo na odpočinek a zotavení
c) Právo na důstojnou minimální životní úroveň – viz institut minimální mzdy a životního minima
d) Právo na rodinu – stát tak zajišťuje ochranu rodině, matkám v průběhu těhotenství, zvláštní úroveň ochrany proti
vykořisťování apod. (reflexe v pluralitě právních norem)
e)
f)
g)

Systém práva sociálního zabezpečení
Základní prvky sociálního pojištění:
1. Úrazové pojištění
2. Nemocenské pojištění
3. Zdravotní pojištění
4. Pojištění v mateřství
5. Pojištění ve stáří
6. Pojištění invalidity
7. Pojištění pozůstalých
8. Pojištění v nezaměstnanosti
9. Pojištění rodinné (rodinné přídavky etc.)
Principem sociálního pojištění (ekonomicky) je vznik systému, který nutí občany, aby se pro budoucnost postarali sami od
sebe a o své rodiny odložením části osobní spotřeby (nikoliv na úkor veřejných daní). Riziko: inflace a inflační šoky,
modifikováno systémem průběžného financování (pay as you go).
10.
a)

Systém práva sociálního zabezpečení
Právo sociálního zabezpečení – předmět:
Soubor právních předpisů, které upravují hmotné zabezpečení, jež stát zabezpečuje, reguluje anebo poskytuje oprávněným občanům, kteří v
důsledku sociální události* nemohou být výdělečně činnými a jejichž nezadatelná sociální práv zaručená ústavou jsou ohrožena sociálním
vyloučením.
Důvody, proč se vyvinulo PSZ jako samostatný obor:
a) „Hmotněprávně“ jako důsledek rozšíření Keynesovy teorie přerozdělení daněmi;
b) Vznik teorie sociálního státu a následně systému národního pojištění
c) Vznik Všeobecné deklarace lidských práv OSN a Paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech
d) Přijetí Mezinárodní úmluvy o sociálním zabezpečení (MOP)
1.
Základní principy soudobého PSZ jsou vyjádřeny v nařízení Rady č. 1408/71/EEC:
a) Princip rovnosti zacházení (zejména z pohledu státní příslušnosti)
b) Princip uplatňování právního řádu jediného státu (aplikují se předpisy státu, kde osoba pracuje – lex loci laboris)
c) princip sčítání dob pojištění (pro přiznání nároku na dávku je třeba započítat nárokující osobě do doby i pojistná období v jiných čl.
státech)
d) Princip zachování získaných nároků

Systém práva sociálního zabezpečení
Co je sociální událost?
- nemoc: porucha zdraví
- pracovní neschopnost
- dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav
- invalidita: porucha zdraví neumožňující či ztěžující pracovní činnost poškozeného
- těhotenství a mateřství
- nezaopatřenost dítěte
- dosažení věku
- smrt
- nedostatečný příjem
- pracovní úraz či nemoc z povolání

a)
b)
c)

Systém práva sociálního zabezpečení
Právo sociálního zabezpečení – prameny:
a) Ústavní:
• Právo občana na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří (čl. 30 odst. 1 LZPS)
• Právo občana na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci (čl. 30 odst. 1 LZPS)
• Právo občana na přiměřené hmotné zabezpečení při ztrátě živitele (čl. 30 odst. 1 LZPS)
• Právo každého, kdo je v hmotné nouzi, na pomoc nezbytnou pro zajištění základních životních podmínek (čl. 30 odst. 2
LZPS)
• Právo každého na ochranu zdraví (čl. 31 LZPS)
• Právo občana na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky na základě veřejného pojištění za podmínek
stanovených zákonem (čl. 31 LZPS)
• Právo ženy na zvláštní péči v těhotenství (čl. 32 odst. 2 LZPS)
• Právo rodičů, kteří pečují o děti, na pomoc státu (čl. 32 odst. 5 LZPS)
+ čl. 36 LZPS: právo domáhat se právní ochrany (správní a soudní řízení)
1.
a)
b)

Systém práva sociálního zabezpečení
Právo sociálního zabezpečení – prameny:
a) Normativní právní akty (Zákony a předpisy různé právní síly)
b) Normativní právní smlouvy (Mezinárodní smlouvy)
Ad a) NPA: decentralizovaný systém norem, vždy ale normy vycházející ve sbírce zákonů ČR
Dle povahy vztahů však lze rozdělit na právní vztahy:
c) Zdravotního pojištění (zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdr. pojištění, zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na VZP)
d) Důchodového pojištění (zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění)
e) Nemocenského pojištění (zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění)
f) Úrazového pojištění (soukromá úprava + ZP) – v ČR se neuplatňuje jako samostatné odvětví
g) Státní sociální podpory (zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře)
h) Sociální pomoci (péče) (zákon č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi)
i)
+ podzákonné právní předpisy (např. valorizace dávek apod.)
j)

Systém práva sociálního zabezpečení
Právo sociálního zabezpečení – prameny - výklad:
V principu užití základních výkladových metod:
a) Jazykový
b) Logický
c) Systematický
d) Historický
e) Komparativní
f)
Je dobré mít na paměti „hierarchii“ subjektů provádějících výklad (tzv. subjektivní interpretace):
g) Výklad ÚS
h) Výklad soudní
i) Výklad orgánů aplikujících právo
j) Výklad oficiální (interní)
k) Výklad doktrinální
+ nepřipouští se použití analogie při výkladu normy

Systém práva sociálního zabezpečení
Právo sociálního zabezpečení – právní vztahy:
Obsahem jsou práva a povinnosti subjektů těchto vztahů.
Objektem je právně relevantní chování subjektů těchto vztahů.
Specifické druhy odpovědnosti v právu sociálního zabezpečení:
• Odpovědnost za nezaplacení pojistného
• Odpovědnost za přeplatek na dávce sociálního pojištění
•
a)

Díky!