K Ericksonovi jednou prišla jednadvacetiletá dívka a řekia, že potřebuje pomoc - chce mít manžela a děti, ale nikdy s nikým nechodila a má pocit, že je beznadějný případ odsouzený být starou pannou. Jsem příliš méněcenná na to, abych žila," tvrdila. „Nemám přátele, žiji sama a jsem moc škaredá, takže se
nevdám. Říkala jsem si, že zajdu za psychiatrem, ještě než spáchám sebevraždu. Zkusím to u vás tři měsíce, a když se to nezlepší, tak to skončím."
Dívka pracovala jako sekretářka ve stavební firmě a neměla žádný společenský život. Nikdy neměla schůzku. Jen jeden kolega z kanceláře se objevil u fontánky s pitnou vodou vždy, když tam byla ona; líbil se jí a ona se možná líbila jemu, ale nevšímala si ho a nikdy s ním nepromluvila. Rodiče jí už zemřeli a bydlela sama.
Byla hezká, ale uměla se udělat značně nepřitažlivou; nečesala se, měla halenku, která se nehodila k sukni, sukni měla natrženou a boty okopané a špinavé. Podle jejího názoru byla její hlavní tělesnou vadou mezera mezi předními zuby, proto si při mluvení zakrývala ústa. Byla to asi třímilimetrová mezera, nijak ošklivá. V podstatě to s tím děvčetem šlo hodně z kopce; plánovalo sebevraždu, cítilo se bezmocné a bránilo se všemu, co by mu mohlo pomoci dosáhnout cíle, Čili vdát se a mít děti.
Erickson k tomuto problému přistoupil dvěma podstatnými intervencemi. Navrhl dívce, nhy si nlpgpnň nnpnsledy užilo, je-li situace tak beznadějná. Naposledy by si povyrazila, vybrala si ncspořené peníze z banky q utratila je. Mělajít do nějakéjio obchodu, kde by jí prodavačko pomohla vybrat vkusné obleče^ ní, a pak do nějakého salónu krásy ke kadeřnici. DjyJtaJayla ochotna na návrh přistoupit, protože nešlo o zdokonalování se - a naposledy si užít zapadalo do ieií koncepce.
Pak dostala za úkol jít domů a tam se v koupelně naučit mezerou mezi předními zuby stříkat vodou, dokud nedostříkne přesně na šest stop. Zdálo sejito hloupé, ale možná i proto poslechla a doma svědomitě trénovala.
Když koupila pěkné oblečení, byla upravená a ve stříkání vody mezerou v zubech se značně zdokonalila, Erickson jí navrhl, aby příští pondělí, až půjde do práce, provedla malý žertík. Až_piíště m I q dika u fontánky pj^tkájric^si nabrat pusu plnou vody a strík-nout ji na něho. Pak ať se otočLa. uteče pryč, ale nejdřív se_m_g rozběhnout k němu a pak teprve utíkat pryč, jako by za ní hořelo.
Dívka takovou myšlenku nejprve odmítla. Pak si řekla, že by to mohlo být sice drsné, ale zábavné. Nakonec se rozhodla, že nápad realizuje. Stejně si chtěla naposledy povyrazit.
V pondělí šla do práce v novém oblečení a pěkně učesaná. Přišla k fontánce, nabrala do úst vodu a mladíka postříkala.
Ten řekl něco jako: „Ty malá mřeno." To ji rozesmálo a jak utíkala, mladík se rozběhl za ní a chytil ji. K jejímu nemalému údivu ji popadl a políbil.
Dalšího dne se dívka blížila k fontánce trochu s obavami; kolega byl schovaný za rohem a když se objevila, vyskočil a postříkal ji vodní pistolí. Dalšího dne spolu šli na večeři.
Vrátila se k Ericksonovi a vylíčila mu, co se stalo. Prohlásila, že nyní má na sebe jiný názor a byla by ráda, aby ji kriticky zhodnotil, Při hodnocení mimo jiné zdůraznil, že s ním dobře spolupracovala, že se nehezky oblékala, avšak to se již změnilo, a dříve si myslela, že má vadu chrupu, a zatím byla její mezera přínosem. Během několika měsíců poslala Ericksonovi výstřižek z novin s oznámením své svatby s oním mladíkem a o rok po- / zději obrázek jejich dítěte.
Jay Haley
Neobvyklá psychoterapie Miltona H. Ericksona
2 anglického originálu Uncommon therapy.
The psychiatric techniques of Milton H. Erickson
vydaného nakladatelstvím
W.W.Norton & company, New York-London 1973, 1986
přeložili Mgr. Dana Puková a PhDr. Juraj Barbaric
Vydalo Nakladatelství TRITON v Praze roku 2003
jako svou 474. publikaci. Vydání 1.
Odpovědný redaktor Michal Dragoun
Obálka Libor Batrla
Grafická úprava Pavel Zelenka
Sazba Petr Teichmann Tisk: Ekon, družstvo Jihlava
ISBN 80-7254-349-0