KDYŽ SE MÉHO SOUSED A zeptáte, čím se živí, řekne vám, že je profesionální hráč, zapojený do organizovaného zločinu. Ve skutečnosti je pojišťovák. Na svoje povolání se dívá zdravě slcepticky a tento pohled rozšiřuje na celou svou životní filozofii. „Všichni jsme hazardní hráči" tvrdí, „každý z nás. A život je vlastně nepřetržitá hra v kostky, poker a dostihy." Pak ještě dodává: ,A já tu hru zbožňujú."
Jenže on si velice rád svoje sázky sichruje, a když jsou šance vyrovnané, neriskuje a sází na obě strany. Filozoficky se to dá vyjádřit slogany, které má na stěně ve své kanceláři:
Důvěřuj bližnímu svému. A vždycky rozdávej karty. Důvěřuj Bohu. A vždycky si stav dům na vyvýšeném místě.
Měj rád své sousedy. A vždycky si vybírej dobrou čtvrť.
Závod nevyhraje vždy ten nejrychlejší, ani bitvu ten nejsilnější, ale je lepší si tak vsadit.
Sázej asi tak uprostřed mezi „nastav druhou tvář" a „už toho bylo dost".
Sázej asi tak uprostřed mezi „práce kvapná málo platná" a „váhat se nevyplácí".
O vyhrávání: není důležité. Na čem doopravdy záleží, je, jak tu hru hraješ.
O prohrávání: není důležité. Na čem doopravdy záleží, je, jak tu hru hraješ.
O hře: hraj na výhru!
Věří tomu doopravdy? Žije podle toho? Nevím. Ale hrávám s ním poker. A koupil jsem si od něj pojistku. Líbí se mi jeho přístup ke hře.
(64)
VLASY ROSTOU RYCHLOSTÍ asi cen a čtvrt za měsíc. Nevím, kde to zjistil, ale pan Wai ton s tím přišel, když jsme jednou porovnávali své če. To znamená, že za posledních šestnáct let m holič z hlavy a tváří odstřihl asi dva metry čtyřicet a vousů.
Moc jsem o tom nepřemýšlel, dokud jsem si t! nicky nedomlouval obvyklou návštěvu u holiče a n til jsem, že ten můj odešel a stal se z něj údržbář. C Jak to mohl udělat? Můj holič. Bylo mi, jako by t někdo z rodiny. Náš vztah byl něco daleko víc ne fazóny z pánských žurnálů.
Zpočátku jsme se pohybovali v kategoriích „1 a „zákazník". Pak jsme se přesunuli na rovinu: „prir ní balíkovský holič" a „levicově intelektuálsky vel ček". Jednou měsíčně jsme probírali svět a své ž a vyjasňovali si postoje. Hádali jsme se kvůli ol ským právům, Vietnamu a mnoha volbám. Zvláš způsobem se z nás stala zrcadla, důvěrníci, zpově< terapeuti a přátelé. Společně jsme prošli třicítkou a čtyřicítkou. Diskutovali jsme, hádali jsme se a vtipk li, ale vždy to bylo s určitou ohleduplností a úi Vždyť jsem přece jenom byl jeho zákazník. A on stál a držel v ruce břitvu.
Dozvěděl jsem se, že jeho táta byl chudý venko policajt, že vyrostl v malém městečku a měl předs\ vůči Indiánům. On se dozvěděl, že mám stejné n městské kořeny a vyrůstal jsem s předsudky vůči če chům. Měli jsme stejně staré děti a společně jsm protrpěli stejnými stadii rodičovství. Sdělovali jsn příhody s manželkami a dětmi, problémy s auty a t niky. Dozvěděl jsem se, že si občas bere jeden den na a stříhá zadarmo dědečky v domovech pro přest Myslím, že on se na mě dozvěděl pár dobrých věcí t Nikdy jsem ho neviděl mimo holičství, nikdy jsem
ROBERT FULGHUM /
Kní o*°'C°OPRAVDU POTREBUJÚ ZNÁT SEM SE NAUČIL V MATEŘSKÉ ŠKOLCE (Neobyčejné přemýšlení o obyčejných věcech)