05.11.2022 1 ROZPAD HRANIC RODINNÉHO SYSTÉMU - FENOMÉN PARENTIFIKACE HRANICE RODINNÉHO SYSTÉMU Rodina je systém - základem jsou transakční vzorce - ty řídí, jak, kdy a ke komu se vztahovat. Tyto vzorce zahrnují také vzájemná očekávání, vzájemné přizpůsobení a funkční výkonnost jednotlivých členů v rodině. V každé rodině je zavedena hierarchie vlivu a moci, na jejímž základě disponuje každý člen rodiny jinou úrovní autority. Tak se vytváří hranice rodinného systému. Každá funkční rodina by měla mít jasně stanovené hranice, které jsou jednotlivými členy rodiny respektovány. O hranicích můžeme mluvit jako o neviditelné linii mezi jednotlivými subsystémy rodinného systému a jejich důležitou charakteristikou je jejich propustnost. Propustnost hranic: • Vnitřní (odehrává se uvnitř rodiny mezi jejími subsystémy), • Vnější (odehrává se mezi rodinou a vnějším okolním světem). Hranice rodinného systému jsou klíčové pro zdravé fungování rodiny. 05.11.2022 2 Jasně nastavené hranice rodinného systému: • představují očekávanou generační hierarchii, • označují vývojové rozdíly mezi jednotlivými členy rodiny, • definují vhodné rodinné role, • plně poskytují jejím členům příležitosti pro naplňování jejich emocionálních potřeb v rámci vývojově vhodných způsobů, • jsou považovány za velmi důležité pro zdravý vývoj jedince, • umožňují nepřetržité propojení mezi rodiči a dětmi pro zdárný vývoj a individualizaci dětí. ROZPAD HRANIC Někdy se však stane, že jsou v rodině hranice narušeny, nefungují nebo nejsou vůbec nastaveny = rozpad nebo-li rozpuštění hranic. Rozpad hranic může v rodině: • způsobit zmatek mezi jejími členy, mezi generacemi, • zvyšovat pravděpodobnost patologií a rizik z hlediska chování jednotlivých členů rodiny. ROZPAD HRANIC RODINNÉHO SYSTÉMU může zde docházet k: • triangulaci • enmeshmentu • intruzivitě • zmatení rolí - rodič předává veškerou odpovědnost dítěti, rodič a ani dítě nenesou svou normální, přirozenou roli: • parentifikace • spousifikace Všechny tyto termíny charakterizují nevhodné vztahy rolí mezi rodiči a jejich dětmi. 05.11.2022 3 ROZPAD HRANIC S rozpadem hranic v rodinném systému často nalézáme odpověď na otázky typu: „Kdo je rodič a kdo je dítě? “ Rozpad hranic výrazně zvyšuje rizika emočního zneužívání dětí. Někteří autoři hovoří až o vykořisťovacím vztahu, kdy psychicky zneužívající rodič si vynucuje na svém dítěti poskytnutí naplňování jeho emocionálních potřeb. Hranice rodinného systému se narušují i v momentě, kdy dochází v rodině k parentifikaci, a to ve chvíli, kdy dítě přebírá rodičovskou roli. PARENTIFIKACE proces, kterým dítě nebo dospívající předčasně naplňuje rodičovské rolí a přebírá odpovědnost za jejich fyzické či emocionální potřeby. • Rodiče se vzdávají svých rolí a transformují je na své dítě v očekávání jejich naplňování. • Negativní důsledky parentifikace pro zdárný vývoj dítěte spočívají v tom, že si rodiče plní své emocionální potřeby na úkor dítěte. • rodičovské děti, dítě jako rodič, zatěžované dítě PARENTIFIKACE vzniká v momentě, kdy: • se rodič stane závislý na dítěti, • rodič převezme roli dítěte či chování dítěte, • kdy se role stane pro dítě zátěží a zabraňuje mu v jeho dalším osobním rozvoji, • kdy role přesahuje schopnosti dítěte činit rodičem požadované, • se naruší vztah mezi rodičem a dítětem, kdy vzniká vztah, jakoby oba byli rodiči či oba byli dětmi, • když je dítě v roli vykořisťováno a bývá mu zabraňováno projevovat se a mít aktivity přiměřené a obvyklé k jeho věku, • když jsou děti kárány či trestány za to, že vystupují jako rodiče, i když se to od nich očekává. 05.11.2022 4 PARENTIFIKACE je nejvíce obvyklá v rodinách, kde se projevuje: • zanedbávání, • týrání, • fyzické či sexuální zneužívání, • nadměrné požívání alkoholu či drog, (závislosti) • v rodinách, kde je zdravotní omezení (postižení, nemoc apod.). • v rozvádějících se či rozvedených (rozpadlých) rodinách Rozvod v rodině velmi často uvádí dítě do různých rolí. Dynamika rodiny může zatížit děti, které se snaží udržovat rodinu jako celek, a tak se snaží přebírat různé role, snaží se posilovat slabé rodinné vazby. DVA TYPY PARENTIFIKACE: • Emocionální • Instrumentální Každý z těchto typů může mít rozdílné dopady na jedince. Emocionální typ parentifikace se velmi často objevuje společně s instrumentální parentifikací současně. EMOCIONÁLNÍ PARENTIFIKACE: jako účast dítěte na socio-emocionálních potřebách rodiče Děje se v rodinách, kde rodič trpí duševní nemocí, nějakou poruchou osobnosti nebo má jiné osobní deficity, např. z dětství. Dítě zde rodičům slouží jako: • důvěrník, • společník, • poskytovatel péče, pomoci a podpory • zklidňovatel rodinných konfliktů. A právě v důsledku nesouladu mezi očekáváními rodiče a vývojovou úrovní dítěte (př. psychické, úrovní zralosti, stupně pochopení, apod.) je emocionální parentifikace spojená s řadou negativních důsledků pro dítě, i pro jeho další vývoj a dospělost. 05.11.2022 5 INSTRUMENTÁLNÍ PARENTIFIKACE: jako účast dítěte při starosti o domácnost a její logistiku Dítě zde například: • vykonává domácí práce, třeba formou úklidu, nakupování, vaření, • plní každodenní povinnosti, které se týkají péče o sourozence, poté i finančního hospodaření apod. Instrumentální parentifikace: • uskutečňuje se v izolaci rodinného systému • děje se zejména v rodinách, kde jsou jeden nebo oba rodiče neschopní plnit tyto funkční potřeby z důvodu nemoci či jiných faktorů, jako je například velká pracovní zátěž s cílem finančního udržení rodiny, zejména u osamělých rodičů s dětmi. ÚČINKY PARENTIFIKACE: • destruktivní, patologická • adaptivní s příznivými dopady na dítě Instrumentální typ parentifikace je méně škodlivý než emocionální typ. Dítě při instrumentální parentifikaci může od rodičů vnímat i péči, podporu či uznání, pokud jsou rodiče toho schopni. IDENTIFIKACE PARENTIFIKACE: • závisí na řadě faktorů • je místy obtížná, • v určitých případech těžce odhalitelná (tzv. dokonalé dítě – zvyšování sebevědomí rodiče, uklidňování jeho pocitů méněcennosti, obdivování apod.) • v některých případech je i snadno odhalitelná (př. péče dítěte o rodiče na úkor absence školní docházky) 05.11.2022 6 PSYCHOLOGICKÝ POHLED NA PARENTIFIKACI: • Zaměřuje se na atributy vnímání normálnosti či abnormálnosti z pohledu parentifikovaného jedince v rámci jeho vývojových etap a z pohledu parentifikujícího rodiče. • Negativní dopady z části souvisí s původními příčinami parentifikace, kterými mohou být zatěžující události v rodině, v životě parentifikujícího rodiče, jakými jsou např. deprese, úzkost, různé psychiatrické diagnózy, porucha osobnosti, rozvod, týrání a zneužívání dětí, apod. • Výzkumy v oblasti parentifikace jsou příkladem posunu zejména ve vývojové psychologii, psychopatologii, ale i sociální psychologii a dalších psychologických oborů. SOCIOLOGICKÝ POHLED NA PARENTIFIKACI: • zdůrazňuje vnější faktory a sociální podmínky, které mají dopad na příčiny a důsledky parentifikace. • Tento přístup vyvolává lineární vysvětlení a předpokládá složitější a variabilnější výsledky v závislosti na společenských podmínkách. • Pomocí tohoto přístupu můžeme zkoumat parentifikaci zejména z pohledu sociokulturního, kdy vliv parentifikace např. závisí dle pohlaví, rasové identity, kvality vztahů v rodině, nezaměstnanosti členů v rodině, nemoci rodiče apod. DĚKUJI ZA POZORNOST.