SOCIOLOGIE DĚTSTVÍ I.
HISTORIE: Postavení dítěte ve společnosti a podoby dětství
Dětství a jeho vnímání v průběhu staletí zůstává stále mezi historiky příčinou častých sporů
Zatímco jedni tvrdí, že dětství bylo zohledňováno, jiní jsou zastánci opačného názoru
Vznikly tak dvě legendy o dětství, které mezi sebou soupeří: ČERNÁ LEGENDA = popírá existenci dětství a projevování citu k dítěti,
BÍLÁLEGENDA= vnímání dětství předpokládá
HISTORIE: Postavení dítěte ve společnosti a podoby dětství
Abychom mohli lépe poznat postavení dítěte ve společnosti, je třeba
definovat pojem dětství a stanovit jeho hranici, tedy dobu, do kdy byl člověk považován za dítě.
ČASOVÉ VYMEZENÍ DĚTSTVÍ
7. století: Isidor Sevillský - 7 etap lidského života = 3 fáze dětství:
• Rané dětství = INFANTIA = prvních 7 let života
• PUERITIA = 7-14 let života - období vzdělávání
• ADOLESCENTIA = 15 let a až do dospělosti -období k silné náklonosti k hříchu
Hranice plnoletosti byla v dějinách často posunována.
ČASOVÉ VYMEZENÍ DĚTSTVÍ
Raný novověk
Jan Ámos Komenský - 7 etap lidského života - rozdělení do „věků"
Riegrův slovník naučný Ottův slovník naučný
Dětství můžeme považovat za dobu, k níž směřovaly pdg. a vychovatelské snahy - jakmile tyto snahy končí-začíná dospělost?
VZTAH SPOLEČNOSTI K DĚTSTVÍ- HISTORIE
Jaký vztah měli naši předkové k dětství?
Středověk znal a zohledňoval toto období lidského života.
Přesto bylo s dítětem manipulováno dle vůle okolí a bylo dříve vztahováno do světa dospělých.
Kvalita a délka dětství se lišila dle prostředí a sociálního postavení rodičů.
VZTAH SPOLEČNOSTI K DĚTSTVÍ- HISTORIE
Jaký vztah měli naši předkové k dětství?
Novověk - dítě zůstalo členem rodiny, která alespoň částečně přizpůsobovala jeho potřebám.
DEFINICE DĚTSTVÍ- různá pojetí
Jedna definice „dětství" naznačuje, že jde o sociální seskupení lidí od narození do věku osmnácti let (plnoletosti).
Jzce související pojem „dětství"se vztahuje k životní fázi těchto jedinců.
V polovině 20. století se sociologové obecně nezaměřovali na studium dětí a přenechávali tento obor psychologům, kteří často studovali děti z pohledu vývojové psychologie.
DEFINICE DĚTSTVÍ- různá pojetí
Následně se začaly rozvíjet tři hlavní proudy sociologického myšlení:
1. proud: se zabýval tím, jak byl vývoj dítěte podmíněn historickými a společenskými okolnostmi.
2. proud: zkoumal, jak si děti vytvářely vlastní světy a samy byly aktivními agenty, spíše než pasivními příjemci socializace.
3. proud: zdůraznil význam společenských a rodinných investic do dětí.
DEFINICE DĚTSTVÍ- různá pojetí
Druhá definice dětství naznačuje, že se jedná
o sociálně konstruovanou životní fází s různými způsoby, jak je dětství pojímáno historicky í mezíkulturně.
Tato definice přímo navazuje na druhý proud výzkumu, ve kterém jsou děti aktivními účastníky své socializace.
SOCIOLOGIE DĚTSTVÍ- koncepty
V sociologii máme mnoho konceptů, přičemž jeden z nich je právě koncept dětství.
0 dětství se začalo specificky uvažovat během posledních dvou až tří století. Do té doby se o dítěti a vůbec dětství moc neuvažovalo. A to právě vedlo k mylnému přesvědčení, že dětství je považováno pouze za přechodné stadium k dospělosti.
Dětství lze definovat různě, nejčastěji však pro definici volíme kritérium věku. V současné době si pod pojmem dětství představíme období dítěte od narození až po období dospívání.
SOCIOLOGIE DĚTSTVÍ- koncepty
Důležitou osobou v české sociologii, která se zasloužila o pohled
na dětství jako na jeden z oborů sociologie, byl přední český sociolog
Inocenc Arnošt Bláha.
Bláha však podřadil sociologii dětství pod obor sociologie výchovy, který byl v té době rozšířenější. Hranice dětství nebyly v době, kdy napsal knihu Sociologie dětství, jasně vymezeny.
SOCIOLOGIE DĚTSTVÍ- koncepty
Josef Alan ve své knize Etapy života očima sociologie rozlišuje dětství ze dvou úhlů pohledu:
1. nazírá na dětství jako na etapu lidského života, ve které se formuje osobnost dítěte. „Tato socializační linie sociologického výzkumu dětství vychází v podstatě z představy kontinuity celého lidského života, a testuje hypotézu, že člověk je takový, jaké bylo jeho dětství."
2. zkoumá dětství jako sociálně diferencované subkultury.
Tento způsob se zaměřuje na dětství z hlediska postavení dítěte ve společnosti, dále se zaměřuje na sociokulturní postavení dítěte (v rodině, ve výchovně-vzdělávacím systému atd.).
Co však oba pohledy na dětství spojuje, je že se snaží prokázat platnost hypotézy, že „dětství je takové, jaká je společnost (nebo prostředí), v níž dětství probíhá.
SOCIOLOGIE DĚTSTVÍ- koncepty
Prout a Jamese: 6 základních aspektů nového paradigmatu dětství (1997: 8):
1. Dětství jako sociální konstrukce.
2. Dětství jako proměnná sociální analýzy.
3. Každodenní život dětí je hodný studií sám o sobě.
4. Děti nejsou pasivními subjekty sociálních struktur, ale aktivními aktéry.
5. Etnografie jako nejužitečnější metodologický přístup k porozumění dítěti a dětství.
6. Při rekonstrukci dětství hrají roli i teoretici a výzkumníci z dětství.
1. Dětství jako sociální konstrukce.
• Zpochybnění představy dětství jako univerzální, biologická, etapa života, se zdůrazněním toho, že biologie se může hrát roli v jinak v různých kontextech a v různých časových obdobích.
• Dětství může být utvářeno historickými, kulturními a sociálními faktory. Tc znamená, že každodenní struktury, jako je rodina, vzdělávání (škola a volný čas) se mohou lišit v různých kontextech.
• Globální zaměření na dětství - např. na „západní dětství", které je charakterizováno a utvářeno širokou rozmanitostí. V rámci specifických kultur může existovat mnohonásobnost dětství, což vede k obrovským rozdílům v tom, jak jednotlivé děti prožívají rodinu, školu, hru a práci apod.
2. Dětství jako proměnná sociální analýzy.
Vyjádření důležitosti věku. Nicméně, zatímco dětství je proměnná sociální analýzy, není to v žádném případě jediná proměnná. Neexistuje nezávisle na další proměnné, jako je třída, pohlaví a etnický původ, a souhra mezi nimi
Tyto další proměnné se s věkem mohou u různých skupin projevovat odlišně. Je od sociologů žádoucí, aby prozkoumali tyto průsečíky a jejich důsledky pro děti a jejich dětství.
Toto vyžaduje zpochybnění dětství jako homogenní etapy života a náročné interpretace dětství jako nediferencovaného kategorie" (Morrow, 1996).
3. Každodenní život dětí je hodný studií sám o sobě.
• Obnovené zaměření se na životy dětí v tady a teď.
• Pochopení dětství v současnosti vyžaduje mluvit s dětmi o jejich každodenním životě a uznání jejich odborných znalostí v artikulaci jejich každodenní zkušenosti a upřednostňování oblastí, které považují za důležité spíše děti, než abychom jim vnucovaly výklad nás, dospělých.
• Umožnit dětem vyjadřovat obavy v jejich každodenním životě. To vyžaduje konceptu a lizaci dětství-teoreticky i metodologicky jako nezávislou proměnnou na dospělosti.
• Tyto aspekty vedou k narůstajícím množství výzkumu o dříve skrytých aspektech dětství, a dále ktématům, která upřednostňujísamotné děti z pohledů jejich důležitých kroků v každodenním životě.
4. Děti nejsou pasivními subjekty sociálních struktur, ale aktivními aktéry.
■ Zatímco dětství může být vytvořeno pro děti, je také vytvořeno dětmi
■ Děti nejen replikují a udržují sociální procesy, kterými jsou podrobeny, ale aktivně dávají smys těmto procesům, což může vést k tomu, že tyto procesy jsou zpochybňovány, vyjednávány,
'e interpretové ny.
■ Lee (1982) mapuje vývoj směrem k tomu, aby bylo dítě považováno za osobu schopnou jednat na určité úrovni nezávisle na dospělé generaci.
dentifikuje „tři paradigmata dětství".:
1. Děti jako majetek dospělých,
2. Dětem musíme zabezpečovat ochranu ze strany dospělých,
3. Děti jako aktivní herci
Druhé složka je jedním z nejvýznamnějších příspěvků paradigmatu Prouta a Jamese, protože bere dět jako osoby s jejich vlastním právem a se schopností jednat a ovlivňovat svět kolem sebe Tato představa dítěte jako aktivního činitele je základem všech složek nových paradigmat
5. Etnografie jako nejužitečnější metodologický přístup k porozumění dítěti a dětství.
• Etnografie může být nejužitečnější metodologickým přístupem k porozumění dětí i dětství.
• Prout a James uvedli případ etnografických metod, které mají schopnost přiblížit se „pravdě" o tom, co je dětství, jak se prožívá.
• Etnografiím jde o vidění sociálního světa z pohledu účastníků výzkumu. Hledají proto pohled zasvěcených. Jedná se o potenciálně užitečný přístup, který lze přijmout při výzkumu dětí a jejich dětství.
• Umožňuje dětem přímější hlas ve výzkumu a upřednostňuje pohled všech zasvěcených.
6. Při rekonstrukci dětství hrají roli i teoretici a výzkumníci z dětství.
• Prouta James (1997: 9) nám také připomínají, že „dětstvíje fenoménem v vztahu, jemužje přítomna dvojí hermeneutika společenských věd ...
• Hlásat nové paradigmata dětské sociologie znamená také zapojit se a reagovat na proces rekonstrukce dětství ve společnosti".
• Vjinými slovy, sociologové nejsou neutrálními, nestrannými pozorovateli společnosti, ale jsou produktyjejich vlastního prostředí. Svým teoretizovaním k tomu také přispívají znovu vytvářením kategorií, které se rozhodly dekonstruovat.
• Prout (2005), v uvažování o příspěvku „nového" paradigmatu naznačuje, že při zpětném pohledu na sociální konstrukci dětství ta byla zdůrazňována do té míry, že nepovolil žádný prostor pro biologické nebo psychologické faktory, a tak se zúžilo, spíše než rozšiřovalo, pole dětských studií.
SOCIOLOGIE DĚTSTVÍ - paradigmata
Prout a James (1997) připouštějí, že jejich paradigma je spíše radikálním zlomem od minulosti, čerpali z poznatků interakcionismu a fenomenologie, kde se dítě nacházelo nejen jako produkt soc. procesů, ale také jako aktivní činitel, schopný zasahovat do širších struktur.
Mead (1934) například přisuzoval dětem klíčovou roli při tvorbě a rozvíjení vlastní sociální identity.
SOCIOLOGIE DĚTSTVÍ - paradigmata
Dětství není univerzální věkově specifické období děti s obecnými rysy, které je oddělují od dospělých.
Dětství je vnímáno a prožíváno odlišně nejen napříč, ale i uvnitř konkrétní společnosti.
Odhalení těchto širších procesů a jejich dopad na to, jak děti prožívají své dětství v čele řady empirických výzkumů, mluví o tradičním paradigmatu jako již o neudržitelném. Otázkou však zůstává: do jaké míry „nová" sociologie o dětství představuje významnou změnu v teoretizovaní o dětech a jejich dětství?
SOCIOLOGIE DĚTSTVÍ - paradigmata
King (2007) nastiňuje, jak „nová" sociologie dětství má odhalit a osvětlit, jak podobné jsou děti dospělým.
• Děti jsou tedy stejně jako dospělí kompetentní.
• Stejně jako dospělí, i děti mají svobodu jednání, i když jim je často odpírána možnost jejich jednání praktikovat.
■ Povýšení dítěte do postavení aktivního činitele je jádrem „nové" sociologie dětství.
		^6
Čerpáno z: c	rež	
Ambert, A. (1986) 'Sociology of Sociology: The Place of Children in North American Sociological Studies of ChildDevelopment, 1,11-31.	ociology', in Adl	r, P. and Adler, P. (eds)
Lee, N. and Motzkau, J. (2011) 'Navigating the Bio-politics of Childhood', Childhood, 18, 1	7-19.	
Prout, A. and James, A. (1997) 'A New Paradigm for the Sociology of Childhood? Proven and Prout, A. (eds) Constructing and Reconstructing Childhood: Contemporary Issue London: Falmer Press.	ance, Promise an in the Sociolog	Problems', in James, A cal Study of Childhood,
Ryan, P. J. (2008) 'How New is the "New" Social Study of Childhood? The Myth of a P History, XXXVIII,4, 553-76.	aradigm Shift', Jo	rnal of Interdisciplinary
Waksler, F. C. (1991) Studying the Social Worlds of Children: Sociological Readings, Londo	MmerPress.	
Děkuji za pozornost