žHistorie
žTerminologie. Autismus – z řeckého slova autos – sám.
ž Projevy jsou velmi různorodé, kvalitativní postižení ve třech oblastech (tzv. triáda příznaků,
70.léta minulého st. Lorna Wingová):
ž komunikace,
ž sociální interakce,
ž představivost-imaginace.
žEtiologie-není ještě přesně známa, spolupůsobením různých příčin (endogenní, exogenní), genetické
faktory, změny v metabolismu, ve funkci určitých částí mozku.

ž
žOsnova
•1. Vývoj a změny přístupů k dětskému autismu, demografické charakteristiky.
•2. Charakteristické projevy, deficity a chování.
•3. Popis jednotlivých poruch autistického spektra.
•4. Diagnostika poruch autistického spektra.
•5. Diferenciální diagnostika.
•6. Intervence u osob s poruchou autistického spektra.
•7. Edukace jedinců s autismem, povinnost školní docházky.
•8. Metoda strukturovaného učení, Teacch program.
•9. Klíčové oblasti rozvoje.
•10. Poradenství.
•11. Organizace pro podporu osob s autismem.
•12. Péče o osoby s autismem v zahraničí.
ž

ž
ž
ž
ž
ž
ž
Literatura
povinná literatura
•ADAMUS, P., VANČOVÁ, A. A LŐFFLEROVÁ, M. Poruchy autistického spektra v kontextu aktuálních
interdisciplinárních poznatků. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 2017. 1.
175 s. ISBN 978-80-7464-957-8.
•BARTOŇOVÁ, Miroslava. Students with Intellectual Disability in Inclusive Education Settings. Brno:
Masaryk University, 2014. ISBN 978-80-210-6817-9.
•BAZALOVÁ, Barbora, 2011. Poruchy autistického spektra: teorie, výzkum, zahraniční zkušenosti.
Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-5781-4.
•BAZALOVÁ, Barbora, 2012. Poruchy autistického spektra v kontextu české psychopedie. Brno:
Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-5930-6.
•THOROVÁ, Kateřina, 2016. Poruchy autistického spektra. Rozšířené a přepracované vydání. Praha:
Portál. ISBN 978-80-262-0768-9.

žDávná historie
žSamotný termín autismus (z řeckého autos = sám) poprvé použil švýcarský psychiatr Eugen Bleuler v
roce 1911, při popisu psychopatologie schizofrenie (JELÍNKOVÁ 2001)
žPrvní, kdo se zabýval autismem z výzkumného hlediska, byl vídeňský pedagog Theodor Heller. Ve své
práci z počátku 20. století popisuje tzv. „infantilní demenci.“  Nyní se tato porucha nachází v
MKN-10 pod názvem „Jiná dezintegrační porucha v dětství.“

žDruhou, a vůbec nejznámější prací, která je považována za základní dílo v oblasti pervazivních
vývojových poruch (z angl. Pervasive Developmental Disorders - PDD), je práce amerického psychiatra
rakouského původu Leo Kannera Autistická porucha afektivního kontaktu z roku 1943.  Ve své práci
sleduje 11 pacientů, kteří nejsou schopni sociální interakce s jinými lidmi, mají potíže s verbální
komunikací a reakcí na „některé běžné podněty z okolí a obsedantní touhou po neměnnosti, přičemž
některé schopnosti (mechanická paměť) zůstávaly dobře zachovány.“

žZhruba ve stejné době rakouský psychiatr Hans Asperger (1944), nezávisle na Kannerovi, rozpoznal
vzorec abnormálního chování u skupiny adolescentů, který se rozhodl nazvat autistickou psychopatií,
což je abnormalita osobnosti.
žJelikož Asperger psal během válečných let německy, jeho práce s detailními klinickými deskripcemi
je méně známá a nebyla plně pochopena.

žRok 1949 – Mezinárodní kongres speciální pedagogiky v Amstrodamu, v přednášce Hans Asperger na
téma „Obraz a sociální hodnocení autistických psychopatií“ popisuje odlišnosti tohoto syndromu a
Kannerova autismu.
žZ dnešního pohledu můžeme říci, že Leo Kanner se zabýval problematikou osob s těžším autistickým
postižením a Hans Asperger lehčím.
žPojem autistická psychopatie byl nahrazen poprvé v roce 1981 britskou lékařkou Lornou Wingovou
termínem Aspergerův syndrom (Asperger zemřel v roce 1980).

žNa konci první poloviny 20. století „byla hlavním terapeutickým proudem psychoanalýza, která se
stala také základem mylného vysvětlení příčin autismu i zvolených léčebných postupů.“
Psychoanalýza je soubor psychologických teorií a psychoterapeutická metoda léčby psychických
problémů. Vychází z díla Sigmunda Freuda (1856-1939).
žVýsledkem psychoanalytických interpretací autismu byly rozvrácené rodiny, kde si rodiče vzájemně
kladli za vinu postižení svého dítěte. (strana 40, text Thorová)

žV dalších letech se objevila teorie, že autismus vzniká na základě nedostatků v citové oblasti.
Odborníci se tehdy domnívali, že jedince s autismem není možné vzdělávat a že nejsou schopni
normální komunikace se svým okolím.
ž„Rodiče byli považováni za hlavní příčinu vzniku této poruchy. Děti byly odebírány z rodin a
umísťovány do zařízení, zatímco probíhala terapie s rodiči, především s matkami dětí.“
ž

žTeprve v sedmdesátých letech minulého století se objevilo několik prací, které vymezily autismus
oproti schizofrenii z hlediska klinických příznaků, průběhu i rodinné anamnézy. Několik dekád
trvalo, než odborníci přišli na to, že autismus a schizofrenie mají úplně jiné příznaky.
žV DSM-III se poprvé objevuje „samostatná skupina nemocí nazvaná pervazivní vývojové poruchy, která
byla charakterizována jako narušení vývoje mnohočetných základních psychologických funkcí. Tato
definice platí dodnes.

žDiagnostický a statistický manuál mentálních poruch  (Diagnostic and Statistical Manual of Mental
Disorders,zkratka DSM) je mezinárodně používaná příručka Americké psychiatrické společnosti
Americké psychiatrické společnosti(APA) pro klasifikaci a statistiku mentálních poruch.
ž




žDiagnostický a statistický manuál (DSM) je americká národní klasifikace mentálních poruch, na
rozdíl od Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN, ICD) je však podrobnější a konkrétnější, takže se
používá jako rozšíření a doplnění její psychiatrické části.
žPůvodně vznikla pro potřeby statistiky a srovnávání psychiatrických diagnóz, mimo jiné pro potřeby
americké armády.
žPoprvé vyšla roku 1952, DSM-III (1984) ovlivnil i 10. revizi MKN (1992),verze DSM-IV vyšla roku
2000, v roce 2013 vyšla verze DSM-5.

žJiž v 60. letech minulého století začínají odborníci hledat jiné příčiny vzniku autismu. V roce
1964 americký psycholog Bernard Rimland odmítá teorii o rodičovské vině a ve své knize definuje
autismus jako neurobiologickou poruchu organického původu.
žVznikají výzkumné týmy (1967 The Autismus Research Instituce), rodičovské asociace (Velká Británie
1962, USA 1965).
žV roce 1983 vznikla mezinárodní nezisková organizace zabývající se problematikou PAS, sdružuje
evropské národní a regionální organizace (podpora, časopisy, konference).

žZačátkem 70.let v Severní Karolíně vzniká první státní program na pomoc dětem s PAS - TEACCH
program – model pro péči o osoby s PAS
ž
žZásady a filozofie programu
žIndividuální přístup k dětem
žAktivní generalizace dovedností – prostupnost školního a domácího prostředí
žÚzká spolupráce s rodinou
žIntegrace autistických dědí do společnosti
žPřímý vztah mezi ohodnocením a intervencí
žPozitivní přístup i dětem s problematickým chováním, aktivní snaha o pedagogickou intervenci
vedoucí k zlepšení chování

ž80. a 90. léta minulého století - problematika se zaměřuje na příčiny vzniku PAS. Vzniká mnoho
teorií, které jsou postupně upravovány a slučovány.
žKoncem 90. let se objevila tkz. střevní teorie, v důsledku trojkombinace očkování (zarděnky,
spalničky příušnice – 13.až 18. měsíc) může dojít k zánětu tenkého a tlustého střeva, toxiny se
dostávají do krve a poškodí mozek, tak vznikne autismus. Hypotézu tohoto vzniku zkoumalo mnoho
výzkumných týmů, ale nikdy nebyla potvrzena.







žKnihy – informace pro koho?
ž1994
žNESNÍDALOVÁ, Růžena. Extrémní osamělost. 2., opr. a dopl. vyd. Praha: Portál, 1994. Speciální
pedagogika (Portál). ISBN 80-7178-024-3.
žVOCILKA, Miroslav. Výchova a vzdělávání autistických dětí: pro učitele speciálních škol. 1.vyd.
Praha: Septima, 1994. ISBN 80-85801-33-7.
žNOVOTNÝ, Radomír a Miroslav VOCILKA. Sborník 1. národní konference s mezinárodní účastí na téma
autismus konané dne 12. června 1993 v Praze. Praha: Septima, 1994. ISBN 80-85801-17-5.
ž

ž
ž1995
žVOCILKA, Miroslav. Autismus a možnosti výchovné praxe: [pro učitele speciálních škol a vychovatele
ústavů sociální péče pro mentálně postiženou mládež]. 1. vyd. Praha: Septima, 1995. ISBN
80-85801-58-2.
ž
ž1996
žVOCILKA, Miroslav. Autismus: [metodická příručka pro učitele speciálních škol a vychovatele ústavů
sociální péče pro mentálně postiženou mládež]. Praha: Tech-market, 1996. ISBN 80-902134-3-X.
ž
ž1997
žDOMAN, Glenn J. Jak pečovat o vaše postižené dítě: kniha, která přinesla naději tisícům dětí. V
Olomouci: Votobia, 1997. ISBN 80-7198-390-X.
žSACKS, Oliver. Antropoložka na Marsu: sedm paradoxních příběhů. Vyd. 1. Překlad Alena Čechová.
Praha: Mladá fronta, 1997. ISBN 80-204-0635-2.
žSCHOPLER, Eric a Gary B MESIBOV. Autistické chování. Vyd. 1. Praha: Portál, 1997. Speciální
pedagogika (Portál). ISBN 80-7178-133-9.
ž
ž

ž1998
žGILLBERG, Christopher a Theo PEETERS. Autismus - zdravotní a výchovné aspekty: výchova a
vzdělávání dětí s autismem. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998. Speciální pedagogika (Portál). ISBN
80-7178-201-7.
žNOVOTNÁ, Věra a Bente Gad JOHANSEN. Děti s autizmem a speciálně pedagogická péče o ně: výběr z
knihy "Pedagogika - Autizmus" od Bente Gad Johansenové. 1. vyd. Praha: Parta, 1998. ISBN
80-85989-48-4.
žPACLT, Ivo a Jakub FLORIAN. Psychofarmakoterapie dětského a dorostového věku. Vyd. 1. Praha:
Grada, 1998. Psyché (Grada). ISBN 80-7169-506-8.
žPEETERS, Theo. Autismus: od teorie k výchovně-vzdělávací intervenci. 1. čes. vyd. Praha: Scientia,
1998. ISBN 80-7183-114-X.
žSCHOPLER, Eric, Robert Jay REICHLER a Margaret LANSING. Strategie a metody výuky dětí s autismem a
dalšími vývojovými poruchami: příručka pro učitele i rodiče. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998. Speciální
pedagogika (Portál). ISBN 80-7178-199-1.
ž1999
žJELÍNKOVÁ, Miroslava. Autismus I. Problémy komunikace dětí s autismem. Praha: Institut
pedagogicko-psychologického poradenství ČR, 1999.
žSCHOPLER, Eric. Příběhy dětí s autismem a příbuznými poruchami vývoje: výchova a vzdělávání dětí s
autismem: [jak řešit problémy dětí v rodině i ve škole]. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999. Speciální
pedagogika (Portál). ISBN 80-7178-202-5.
ž
ž

ž2000
žJELÍNKOVÁ, Miroslava. Autismus II. Problémy v sociálních vztazích dětí s autismem. Praha: Institut
pedagogicko-psychologického poradenství ČR, 2000.
žMENTZOS, Stavros. Rozumíte sami sobě?: neurotické zpracování konfliktů. Praha: Nakladatelství
Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-366-5.
ž2001
žJELÍNKOVÁ, Miroslava. Vzdělávání a výchova dětí s autismem. Praha: Univerzita Karlova, 2001. ISBN
80-7290-042-0.
ž2002
žJELÍNKOVÁ, Miroslava. Autismus VI. Diagnostika a možnosti korekce chování u klientů s
autismem. Praha: Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR, 2002.
ž
ž
ž

ž2003
žHADDON, Mark. Podivný případ se psem. Vyd. 1. Praha: Argo, 2003. ISBN 80-7203-541-X.
žKREJČÍŘOVÁ, Dana. Autismus VII. Diagnostika poruch autistického spektra. Praha: Institut
pedagogicko-psychologického poradenství ČR, 2003.
ž2004
žHRDLIČKA, Michal (ed.). Dětský autismus: přehled současných poznatků. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004.
ISBN 80-7178-813-9.
žJELÍNKOVÁ, Miroslava. Autismus VIII: pedagogicko-psychologické hodnocení a výchovně vzdělávací
strategie u žáků s autismem. 1. vyd. Praha: Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR,
2004. ISBN 80-86856-00-3.
žNEWMAN, Sarah. Hry a činnosti pro vývoj dítěte s postižením: rozvoj kognitivních, pohybových,
smyslových, emočních a sociálních dovedností. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004. Speciální pedagogika
(Portál). ISBN 80-7178-872-4.
žSROKOVÁ, Eva a Pavla OLŠÁKOVÁ. Autismus ve školní praxi. Ostrava: Montanex, 2004. Ze zkušeností
pedagogů speciálních škol a zařízení. ISBN 80-7225-144-9.
ž
ž
ž

ž2005
žHOWLIN, Patricia. Autismus u dospívajících a dospělých: cesta k soběstačnosti. Vyd. 1. Praha:
Portál, 2005. Speciální pedagogika (Portál). ISBN 80-7367-041-0.
žJELÍNKOVÁ, Miroslava. Autismus VIII: pedagogicko-psychologické hodnocení a výchovně vzdělávací
strategie u žáků s autismem. 1. vyd. Praha: Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR,
2004. ISBN 80-86856-00-3.
žKAUFMAN, Barry Neil. Son-Rise: zázrak pokračuje. 2. vyd. Bratislava: Vlado Mokráň, 2005. ISBN
80-969237-8-1.
ž

ž2006
žBEYER, Jannik a Lone GAMMELTOFT. Autismus a hra: příprava herních aktivit pro děti s
autismem. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006. Speciální pedagogika (Portál). ISBN 80-7367-157-3.
žMARTINKOVÁ, Michaela. Chlapec, ktorý myslí v obrazoch a vyjadruje sa kresbou, alebo, Sprevádzanie
malého nadaného autistu. 1. slovenské vyd. Bratislava: Európa, 2006. Šimon. ISBN 80-89111-21-1.
(slovensky)
žMESIBOV, Gary B. Individualizované hodnocení a terapie dětí s autismem a dětí vývojově
postižených. Vyd. 1. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2006. ISBN 80-86878-35-X.
žRICHMAN, Shira. Výchova dětí s autismem: aplikovaná behaviorální analýza. Vyd. 1. Praha: Portál,
2006. Speciální pedagogika (Portál). ISBN 80-7367-102-6.
žTHOROVÁ, Kateřina. Poruchy autistického spektra: dětský autismus, atypický autismus, Aspergerův
syndrom, dezintegrační porucha. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-091-7.
žVERMEULEN, Peter. Autistické myšlení. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006. Psyché (Grada). ISBN
80-247-1600-3.
žVILÁŠKOVÁ, Dagmar. Strukturované učení pro žáky s autismem: (s přihlédnutím k postižení zraku a
mentální retardaci). 1. vyd. Praha: Septima, 2006. ISBN 80-7216-233-0.
ž

ž2007
žBONDY, Andy a Lori FROST. Vizuální komunikační strategie v autismu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007.
Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-2053-1.
žČADILOVÁ, Věra, Hynek JŮN a Kateřina THOROVÁ. Agrese u lidí s mentální retardací a s
autismem. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-319-2.
žČADILOVÁ, Věra a Zuzana ŽAMPACHOVÁ. Specifika vzdělávání dětí, žáků a studentů s Aspergerovým
syndromem. Vyd. 1. Praha: IPPP - Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR, školské
poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, 2007. ISBN
978-80-86856-36-0.
žDE CLERCQ, Hilde. Mami, je to člověk, nebo zvíře?: myšlení dítěte s autismem. Vyd. 1. Praha:
Portál, 2007. Speciální pedagogika (Portál). ISBN 978-80-7367-235-5.
žMCGOVERN, Cammie. Oční kontakt. Vyd. 1. V Praze: Knižní klub, 2007. ISBN 978-80-242-1916-5.
žPÁTÁ, Perchta Kazi. Mé dítě má autismus. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. Pro rodiče. ISBN
978-80-247-2185-9.
žSTAFFOVÁ, Zuzana: Canisterapie a autismus. in Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České
Budějovice: DONA s. r. o.; ZSF Jihomoravské Univerzity, 2007. ISBN 978-80-7322-109-6.
žTHOROVÁ, Kateřina. Výjimečné děti: Aspergerův syndrom: [informační příručka]. 2. vyd. Praha: APLA,
c2007. ISBN 978-80-254-6341-3.
ž

ž2008
žBĚLOHLÁVKOVÁ, Lucie a Eva GNANOVÁ. Podporované zaměstnávání pro lidi s Aspergerovým syndromem:
[informační příručka]. Praha: APLA, c2008. ISBN 978-80-254-6340-6.
žČADILOVÁ, Věra a Zuzana ŽAMPACHOVÁ. Strukturované učení: vzdělávání dětí s autismem a jinými
vývojovými poruchami. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008. Speciální pedagogika (Portál). ISBN
978-80-7367-475-5.
žEMERSON, Eric. Problémové chování u lidí s mentální retardací. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008. ISBN
978-80-7367-390-1.
žGILLBERG, Christopher a Theo PEETERS. Autismus - zdravotní a výchovné aspekty: výchova a
vzdělávání dětí s autismem. Vyd. 3. Překlad Miroslava Jelínková. Praha: Portál, 2008. Speciální
pedagogika (Portál). ISBN 978-80-7367-498-4.
žGOTTLIEB, Daniel. Dopisy Samovi: dědečkova vyprávění o lásce, ztrátě i darech života. Vyd. 1.
Praha: Beta, 2008. ISBN 978-80-7306-328-3.
žHLADKÁ, Lenka a Alena PAVLIŠTÍKOVÁ. Struktura a strukturované úkoly pro děti s autismem. Vyd. 1.
Proboštov: Ladislav Pavlištík, 2008. ISBN 978-80-254-2356-1.
žJAMES, I. Aspergerův syndrom: mimořádní lidé - mimořádné výkony. Překlad Václav Petr. Praha:
Triton, c2008. ISBN 978-80-7387-099-7.
žLAWSON, Wendy. Život za sklem: osobní výpověď ženy s Aspergerovým syndromem. Vyd. 1. Praha:
Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-389-5.
žPÁTÁ, Perchta Kazi. Mé dítě má autismus: příběh pokračuje. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008. Pro rodiče.
ISBN 978-80-247-2683-0.
ž

ž2009
žDRDOVÁ, Martina. Žiju s autistou. Praha: Tribun EU, 2009.
žDUBIN, Nick. Šikana dětí s poruchami autistického spektra. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. Speciální
pedagogika (Portál). ISBN 978-80-7367-553-0.
žHOWLIN, Patricia. Autismus u dospívajících a dospělých: cesta k soběstačnosti. Vyd. 2. Praha:
Portál, 2009. Speciální pedagogika (Portál). ISBN 978-80-7367-499-1.
žMAKOVCOVÁ, Jana. Maminko, nezpívej. 2. vyd. Blansko: ALMI, 2010. ISBN 978-80-904344-1-7.
žSTRUNECKÁ, Anna, Blanka URBÁNKOVÁ, Linda CECAVOVÁ a Anděla ŠÁRKOVÁ. Přemůžeme autizmus?: průvodce
pro rodiče, použitelný i pro pediatry, psychiatry a všechny obětavé bytosti, které se snaží pomáhat
dětem s autizmem. 1. vyd. Blansko: ALMI, 2009. ISBN 978-80-904344-0-0.
žWILLIAMS, Donna. Nikdo nikde: nevšední životopis dívky s autismem. Vyd. 2., V Portálu 1. Překlad
Eva Masnerová. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-600-1.
ž

žDěti úplňku
žProbouzí se v nich síly, které neumíme ovládat. Nikdo neví, co vlastně prožívají, ani proč na ně
má takový vliv Měsíc. Žijí mezi námi a prožívají každodenní peklo na Zemi – rodiny a děti
s diagnózou nejtěžšího autismu. Většina filmů o autismu představuje jeho polohu, která nám připadá
něčím fascinující a přitažlivá. Ukazuje lidi vybavené zvláštní vnímavostí a neobvyklými schopnostmi
často hraničními s genialitou. Dokument zachycuje situaci čtyř rodin s různě starými dětmi. Adéla
má autismus spojený s mentální retardací a problémovým chováním. Nemluví a je stále v pohybu. Matka
dospělé Marcely posté za den vyndává oblečení naházené pod postele a rozsypanou mouku v kuchyni.
Další rodině zachránila život klec, ve které čtyřiadvacetiletý syn tráví většinu svého života. Mimo
ní útočí lidem na obličej, mlátí pěstmi a vypichuje oči. Dorotka propadá záchvatům zoufalého
sebepoškozování, při němž ji neudrží ani 3 dospělí lidé.
žTento dokument vznikl z iniciativy manželů Třešňákových. Poté, co jejich dcera Dorotka v šesti
letech skončila hospitalizovaná v dětské psychiatrické léčebně. Uvědomili si, že Česko nenabízí
takto postiženým dětem žádnou důstojnou budoucnost. Rozhodli se na problém upozornit a usilovat o
zkvalitnění sociálních služeb.
žDokumentární
Česko, 2017, 52 min.
Režie: Veronika Stehlíková
ž

žNormální autistický film (2016)
ž
žPět obdivuhodných dětí, jež společnost shodně opatřila nelichotivou nálepkou "autista". Upřímný,
přemýšlivý Lukáš má osobitý smysl pro humor, miluje film a píše vlastní scénáře. Klavírní virtuos
Denis dokáže zahrát náročné skladby vážné hudby, je nemírně inteligentní a sečtělý. Majda zase ráda
rapuje, a jelikož se ničeho neostýchá, okolní svět ve svých textech obnažuje s odzbrojující
přesností. Marjamka dokáže vyprávět dlouhé příběhy v angličtině. Přední český dokumentarista
s unikátním autorským viděním nás však nabádá, abychom fenomén autismu přestali vnímat jako
lékařskou diagnózu a pokusili se mu porozumět, jako fascinujícímu, byť často jen obtížně
rozluštitelnému způsobu myšlení.
žNormal Autistic Film (festivalový název)
Dokumentární
Česko, 2016, 90 min.
Režie: Miroslav Janek
Scénář: Miroslav Janek
Kamera: Miroslav Janek
Producenti: Jan Macola
Střih: Tonička Janková
ž

žČinnost spolku Autistik
ž
žSpolek AUTISTIK byl založen v roce 1994 skupinou rodičů, kteří nebyli spokojeni s péčí o postižené
autismem. Autistik je spolek, který nemá stálé zaměstnance, veškerá činnost je zajišťována
dobrovolníky z řad členů spolku.
žAutistik je členem a úzce spolupracuje s mezinárodními organizacemi Autism-Europe a
Světovou autistickou organizací (WAO).
ž
žHlavní cíle :
žVytváření společenských a ekonomických podmínek pro optimální rozvoj občanů s autismem. Napomáhání
realizace práva na vzdělání a výchovu takto postižených. Vytváření podmínek pro snazší integraci
postižených do společnosti
žNavázání kontaktů a začlenění společnosti do mezinárodního rámce
žOchrana práv občanů s autismem a jejich rodin
ž

žOblasti činnosti:
žRehabilitační, terapeutické a ozdravné pobyty pro rodiny s autistickými dětmi (tuzemské i
zahraniční).
žPřednášky pro rodiče.
žPravidelné výstavy výtvarných prací dětí s autismem  - Vstupte do našeho světa.
žKonference, semináře a přednášky za účasti předních našich i zahraničních odborníků.
žPraktické výcviky v péči o takto postižené za účasti zahraničních odborníků.
žPublikace týkající se problematiky autismu včetně překladů zahraničních knih.
žPomoc při vytváření podmínek pro vzdělávání autistů bez ohledu na věk či hloubku postižení.
žProsazuje lidská i občanská práva postižených, iniciuje jednání o změně legislativy.
žMnozí členové Autistiku přednášejí na různých odborných setkáních, pedagogických fakultách,
někteří byli pozváni jako lektoři na mezinárodní setkání do zahraničí.
ž
ž

žNárodní ústav pro autismus, z.ú. (ve zkratce NAUTIS) je nestátní nezisková organizace s právní
formou ústavu, která poskytuje širokou nabídku služeb lidem s autismem a lidem kolem nich - tedy
rodičům, sourozencům, spolužákům, učitelům, lékařům a dalším odborníkům. Prostřednictvím systému
celoživotní podpory poskytuje NAUTIS lidem s autismem takové služby, aby se vzdělávali, užívali si
života i pracovali. Aby mohli být co nejvíce samostatní, spokojení a co nejméně osamělí. Aby oni i
jejich rodiny žili naplněný život.
žOd počátku svého vzniku (duben 2003) si organizace ustanovila dva základní pilíře činnosti:
žpodporovat systematickou a komplexní odbornou pomoc lidem s poruchami autistického spektra;
žspoluvytvářet podmínky pro všestrannou a konkrétní podporu jejich rodin.
ž

žPASPOINT je nástupcem Asociace pomáhající lidem s autismem APLA JM, která vznikla v roce 2002 z
iniciativy rodičů a odborníků, kteří pracují s osobami s poruchami autistického spektra (PAS), jako
součást celostátní organizace APLA s působností pro Jihomoravský kraj.
žVeškeré aktivity organizace vycházejí z obecného cíle zkvalitnit život lidem s PAS, snažíme se
proto podporovat systematickou a komplexní profesionální pomoc lidem s autismem.
žPro koho tu jsme
žDěti i dospělí s poruchou autistického spektra
žJejich rodiny a blízcí – rodiče, sourozenci, známí, sousedé
žPomáhající pracovníci – pedagogové, asistenti, psychologové, lékaři aj.
žZájemci o problematiku poruch autistického spektra
žZaměstnavatelé, kteří zaměstnávají (nebo se k tomu chystají) osoby s PAS
ž

žAutismus – z řeckého slova autos – sám.
ž
žPervazivní vývojové poruchy
žPatří k nejzávažnějším poruchám dětského mentálního vývoje. Slovo pervazivní znamená
všepronikající a vyjadřuje fakt, že vývoj dítěte je narušen v mnoha směrech.
žMKN-10  F84,0 Pervazivní vývojové poruchy
ž
žPoruchy autistického spektra (PAS)
žTento termín se nyní běžně používá po celém světě, považuje se za výstižnější, protože specifické
deficity a abnormní (zdůrazněné, zvýrazněné, nadměrně rozvinuté, velmi výrazné) chování jsou
považovány spíše za různorodé než pervazivní.
žDiagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM-V) používá již termín Porucha autistického
spektra 299,0
ž
ž
ž

žPAS jsou považovány za vrozené.
žJedná se o geneticky podmíněné změny v mozkovém vývoji.
žJedná se o poruchy na neurobiologickém základě – zvažovány jsou dysfunkce v oblasti: mozečku,
limbického systému, kůry mozkové, cingula a hipokampu.
žAutismus řadíme mezi neurovývojové poruchy (představují skupinu poruch, které postihují
vývoj nervového systému). Důsledkem jsou abnormální (nenormální) funkce mozku, které mohou
ovlivňovat emoce, schopnost učení, sebekontrolu a paměť.

žNeurovývojové poruchy lze rozdělit do tří hlavních skupin:
žmentální retardace,
žporuchy psychického vývoje (mezi ně se řadí mj. poruchy řeči a jazyka, poruchy učení či poruchy
autistického spektra),
žporuchy chování a emocí (mezi se řadí hyperkinetické poruchy, ADHD a tikové poruchy).
žU většiny neurovývojových poruch jsou převážně postiženi chlapci, poruchy jsou celoživotní a
jejich detailnější projevy se s vývojem člověka mění.
ž

žVýznamnou roli hrají genetické faktory, na vzniku PAS se podílí různý počet genů v různé míře.
Specifické geny tvoří spíše genetickou predispozici ke vzniku PAS, která v kombinaci s jinými vlivy
určuji vznik a závažnost poruchy.
žPAS jsou považovány za velmi různorodý symptom.
žEfektivní forma podpory – speciálněpedagogické programy, intervence – nácviky sociálních
dovedností, rozvoj funkční komunikace.

žLorna Wingová britská psychiatrině vymezila v 70. letech minulého století styčné problémové
oblasti, které jsou klíčové pro diagnózu a nazvala je triádou postižení.
ž
žPatří sem potíže v
žSociálním chování
žKomunikaci
žPředstavivosti (imaginaci)

žSociální interakce – sociálně-emoční dovednosti uplatňované ve vztazích s rodiči, blízkými
osobami, ostatními lidmi a vrstevníky.
žKomunikace – řeč, gesta a mimika
žPředstavivost – hra, volný čas a používání předmětů

žCentrum pro diagnostika neurovývojových vad a diagnostické centrum pro autismus s působností
pro Moravu
ž
žVlivem zvyšujících se nároků na kognitivní funkce v civilizovaném světě se stále více ozřejmuje
potřeba kvalitní diagnostiky a terapie celého okruhu neurologických onemocnění, která jsou společně
označována jako neurovývojové vady a v populaci se vyskytují s vysokou incidencí (Incidence je
počet nových pacientů s určitým onemocněním ve sledované populaci za definované časové období.)
ž
žPatří sem např. spektrum autistických poruch, skupina poruch pozornosti ev. s hyperaktivitou
(ADHD, ADD, HD syndromy), psychomotorická retardace, vývojové poruchy rozvoje řeči, specifické
poruchy učení, syndrom neobratného dítěte atd. Na tuto přirozeně se zvyšující potřebu reagovala KDN
již před lety založením Centra pro diagnostiku autismu a neurovývojových vad s působností
pro Moravu. Další obdobné centrum na republikové úrovni existuje pouze na dětské psychiatrii
v Motole.
ž

žProjevy:
žNeschopnost navazování kontaktu s druhými lidmi
žNetečnost k projevům ostatních lidí
žOdmítání spolupráce při výuce
žNeschopnost uvědomit si reálné nebezpečí
žOdmítání změny v navyklé rutině, úzkost ze změny,obtíže při verbální i nonverbální komunikaci
žOdmítání tělesného kontaktu, doteků, mazlení, objímání
žNeadekvátní smích nebo záchvaty zuřivosti
žZnačný tělesný neklid, zvláštní bizardní pohyby
žZáliba v neobvyklých předmětech
žZáliba v točení se a rytmických pohybech
žVyhýbání se očnímu kontaktu
žNeschopnost představivosti a improvizace při hrách
žZáliba ve stejnosti a stále se opakujících činnostech
žCelková uzavřenost a samotářství

img064.jpg



žDětský autismus – narušený vývoj před 3 rokem, charakteristický omezenými, opakujícími se
stereotypními způsoby chování, zájmy a aktivitami, dítě nesnáší změny, mívá specifickou příchylnost
k neobvyklým předmětům, trvá na vykonávání rituálů nefunkčního charakteru, kvalita komunikace je
silně narušena,  pokud se řeč vyvine-echolálie, chybí přátelské emoční reakce, pohledy z očí do
očí, dítě se bojí neškodných věcí, má záchvaty vzteku a agrese, samo se zraňuje, chybí tvořivost
při hře,, vyskytují se abnormální smyslové reakce, čichové, sluchové, hmatové a chuťové, extrémní
uzavřenost,mentální postižení.

žAtypický autismus – dítě splňuje jen částečně diagnostická kritéria daná pro dětský autismus
(autistické rysy), narušený vývoj se stává zřejmý až po dosažení věku tří let, nejsou obvykle
naplněny základní znaky autistického chování, atypičnost vzniká nejčastěji u těžké a hluboké
mentální retardace.
žAspergerův syndrom – porucha charakterizovaná stejným typem příznaků jako autismus, ale liší se
tím, že se nevyskytuje celkové opoždění vývoje, IQ v normě, není opožděný vývoj řeči, problémy v
oblasti motoriky, zejména u chlapců 8:1.
žNízko funkční a vysoce funkční Aspergerův syndrom – úroveň adaptability,  prognóza vývoje,
specifické nadání.

žDětská dezintegrační porucha (Hellerův syndrom, dezintegrativní psychóza, MKN-10 jiná
dezintegrační porucha).
žDo 2 let vývoj v normě ve všech oblastech (u 30% dětí s autismem vývoj v normě do 15-24 měsíce),
nástup poruchy  je udáván mezi 2. až 10. rokem, nejčastěji mezi 3.-4. rokem. Deteriorace (zhoršení
stavu) může být náhlá nebo pozvolná, zhoršení v komunikačních a sociálních dovednostech, chování
typické pro autismus, může se poté zlepšit, normy však již nikdy není dosaženo.

žRettův syndrom – doprovázený těžkým neurologickým postižením, má pervazivní dopad na somatické,
motorické, psychické funkce (1966). 1999 objevení genu na raménku chromozomu X, který je odpovědný
v 77-80% případů vzniku Rettova syndromu.
žDiagnostická kritéria: pre a perinatální vývoj v normě, prvních 6 měsíců normální psychomotorický
vývoj, normální obvod hlavičky při narození. V období 5až48 měsíce, zpomalení růstu hlavy, ztráta
naučených volních pohybů ruky, ztráta sociálních dovedností, interakce, obtíže d koordinací pohybů
hrudníku a chůze, opožděná vývoje řeči. Výskyt epilepsie 80%.

žPro rámcové hodnocení míry autismu se v České republice používá posuzovací škála CARS (Childhood
Autism Rating Scale) - Škála dětského autistického chování. Dítě se touto škálou hodnotí v patnácti
behaviorálních oblastech ve čtyřstupňové škále, např.: vztahy k lidem, schopnost nápodoby,
schopnost adaptace, úroveň nonverbální i verbální komunikace, percepční potíže, hra a užívání
předmětů, zvláštnosti v motorice. Hodnotí se na základě přímého pozorování nebo informací od rodičů
či anamnestických dokumentů.

img065.jpg



img068.jpg



žDěti s PAS prospívají nejlépe v strukturovaných podmínkách, vrozený deficit ve zpracování vnějších
podnětů a vstupních informací, neschopnost analyzovat situace, třídit informace na podstatné a
zbytečné, organizace jakékoliv činnosti, neschopnost řídit svoji práci – důvod proč musíme do
těchto činností vnést určitý řád, pravidelnost, dítě musí dostávat jednoznačné odpovědi na otázky
kde? kdy? Jak dlouho?, jaký sled činností?

žMetoda strukturovaného učení je základem intervenčních strategií. Vychází z TEACCH programu. Tento
program definuje Schopler, Mesibov (1997) jako terapii a vzdělávání autistických dětí.
žTEACCH – Treatment and Education of Autistic and related Communication handicapped Children, jehož
cílem je využít všech dosavadních schopností dítěte s PAS, dosáhnout maximálního možného rozvoje
jeho dovedností a úspěšně měnit problémové chování.
ž Program poskytuje pomoc ve třech hlavních oblastech klientova života, tj. uspořádání domácí péče,
vzdělávání a společenské uplatnění.
ž

žZačátkem 70.let minulého století v Severní Karolíně vzniká první státní program na pomoc dětem s
PAS - TEACCH program – model pro péči o osoby s PAS
ž
žZásady a filozofie programu
ž1. Individuální přístup k dětem
ž2. Aktivní generalizace dovedností – prostupnost školního a domácího prostředí
ž3. Úzká spolupráce s rodinou
ž4. Integrace autistických dědí do společnosti
ž5. Přímý vztah mezi ohodnocením a intervencí
ž6. Pozitivní přístup i dětem s problematickým chováním, aktivní snaha o pedagogickou intervenci
vedoucí k zlepšení chování
ž

žStrukturované učení je specifický přístup, který dětem s PAS přináší řád, pocit jistoty, bezpečí,
jasná pravidla, jistou posloupnost, uspořádání prostředí a tím jim pomůže lépe zvládat situace pro
ně nepředvídatelné, zmírní úzkost, nejistotu a zmatek.
žStrukturované učení staví na principu individualizace, strukturalizace, vizualizace a motivace.

žPrincip individualizace představuje individuální volbu metod a postupů i výběru úloh, individuálně
zvolený způsob komunikace i upravené prostředí a značení předmětů, vše i v nejmenších detailech.
žStrukturalizace označuje členění, jistou přehlednost sdělení, situace, místa, čímž zajišťuje
určitou jistotu, neměnnost, rutinu a předvídatelnost. Je založena na struktuře prostoru, místa,
času a činnosti.
ž

žSe strukturou úzce souvisí vizualizace. Vizuální neboli zraková podpora podává lidem s PAS
informace ve formě pro ně srozumitelnější, zvyšuje nezávislost a samostatnost, rozvíjí komunikační
dovednosti, zvyšuje schopnost porozumět a přijmout jakoukoli změnu a tím zvyšuje jejich
flexibilitu, usnadňuje lépe a rychleji zvládnout jakoukoli strukturu, se kterou vizualizace
vzájemně doplňuje a ovlivňuje. Může se jednat o vizualizaci prostoru, času a činnosti.

žPři práci s dětmi je velmi zásadní motivace, která je prostředkem k ovlivňování chování.
ž   Jejím cílem je za pomocí motivačního systému      podporovat žádoucí chování a předcházet
problémovému chování.
ž
žK tomuto se využívá různých forem odměňování a to materiální, činnostní a sociální.

img066.jpg



img069.jpg



img070.jpg



img067.jpg