Odborná sdělení Sekce Děti, mládež a rodina RODINA OHROŽUJÍCÍ DÍTĚ THE FAMILY THREATENING ITS OWN CHILD Petr Fabián Abstract: The number of children placed in the institutions who could be theoratically situated in their own families are (/proximately 5 500 in the Czech Republic. The number of children with experience of deprivation in their own biological families are oproxhnatelv 400 000. Our attention is focused on strange direction. Keywords: Institutional Care, Biological Families, Family Threatening its Own Child. Úvod Údajně máme nejvíce dělí v ústavní výchově v Evropě. Myslím si, že lento výrok je účelový, ale již kolem něho bylo lolik diskuzí, že se jím nebudu zabýval. Následek tohoto výroku jsou však dvě následující věty. • Dítě má vyrůstat v rodině. • Ditě má vyrůstal v rodině, které má rodičovské kompetence. Kladl jsem si otázku, co mají tyto výroky společného. Adl. Jedná se z pohledu logiky o tzv. normativní výrok - hodnotový soud, popisuje určitou hodnotu. Tento výrok se chová jako axiom, je zřejmý, všeobecně přijatelný, jc neměřitelný. Ad2. jedná sc o tzv. pozitivní výrok - výrok založený na faktech. V porovnáni s předchozím výrokem je měřitelný, srovnatelný atd. Nejedná sc zde o axiom, nedá se s nim souhlasit bez předchozí diskuze. Z hlediska logiky tyto dva výroky spolu nesouvisí, byť mluví o určité skutečnosti. Pokud podlehneme klamu, že jeden výrok podmiňuje druhý, sklouzneme do tzv, sofismat. Sofismata jsou logickou chybou, která umožňuje manipulativní argumentaci. 1 Rodina nebezpečná svému dítěti Cíleně se vyhneme fyzickému a sexuálnímu týrání, to jsou věci zcela jasné. Daleko více děti prožívají psychickou dcprivaei. a podnětovou nedostatečnost. Začněme však tzv. od Adama: Co je rodina: Dvě osoby opačného pohlaví, které věří v budoucnost svého vztahu. Rodina s dítětem může vzniknout tam, kde dospěli jsou ochotni rezignovat ze svého pohodlí, a uvolněný prostor věnovat dítěti. Tam kde dospěli nerezignují na své potřeby pro blaho dítěte, nebo dítě používají jako nástroj manipulace, nebo dítě mají k saturaci svých psychických potřeb, jedná se o manželství, nikoliv o rodinu. Odborná sdíleni Sekce Děli. mládež a rodina Odborná sděleni Sekce Děli, mládež u rodina 2 Co působí na rodinu v našem století a naši rodiče to neznali Svět reklamy - musiš mít auto, byt, úspěch abys byl šťastný - modus majetku, nikoliv vztahu. Míl to, co naši rodiče měli až po 20 letech budování a utváření. Mít to hned, nečekat, neomezovat se. Čas na dítě - jc až když už tohle všechno máš, ale díte tě nesmí omezovat. Umělá výživa, polotovary - by měly přinášet prostor na vztahy ale dělají to'? Kdo není úspěšný, je méněcenný potřeba být nejlepší, ale takových může být jenom několik, hledáme tedy jinou společensky přijatelnou saturaci: někdo to řeší potřebou pomáhat, někdo to saturuje tím. že úspěchem může být parazitismus na společnosti, Nikdo nám ve škole neřekl, že průměrně úspěšný je normální. Turbulence pracovního trhu - firmy sc ztrácí ze dne na den, potřeba schopnosti rychle mčnit zaměstnáni. Postmoderní dekonstruktivismus - umíme popisovat negativní jevy, máme sklony k jednoduchým řešením, k životu v provizoriu. Relativizace hodnot - vztah jsme nahradili chartou práv a svobod. Magické vyjadřování - politická korektnost - není možné říci, že vepřín smrdí, ale žc jeho vůně je společensky ncpřizpňsobivá. Úspěch nenese jistotu, ale nejistotu, úzkostné stavy z toho. zda zítra ještě má úspěšnost bude platit. Délka života lidé spolu prožívají daleko delší dobu, déle chodí do práce, více času věnují kariéře, méně času sobě, délka života není úměrná kvalitě života. Děti se rodí starším rodičům -nedostatek sil pro výchovu a předávání dětí do organizací k výchově - zájmové kroužky, družiny, lo souvisí s kariérou rodičů. V tomto prostoru by tedy dva fyzicky dospělí jedinci, měli rezignovat ze svého postavení, ze svých zájmů a vytvořit bezpečný a stabilní prostor pro dítě. Senioři nejsou vítanou skupinou - ztráta otevřené budoucnosti, svět není dobrým místem k životu. 3 Potřeby dítěte Předpokládám, že všichni znáte potřeby dítěte od prof. Matějíčka a nebuduje tady ani opakovat. Chci se podívat očima dítěte na rodiče a rodinu: Dítě potřebuje: • pro rozvoj mentalizaee - morálního chování, pozitivních vzorců, je potřeba vztah, přijetí ze strany rodičů, rozvoj a zájem o dítě; • pro rozvoj kognitivních funkcí je potřeba podnětnost výchovy, dostatek podnětů působících na dítě. Emoční a sociální nezralost, nedostatek zkušeností, chybějící sociální zázemí, nízká podpora okolí, pocit opuštěnosti, nastavení na konzumní způsob života, jsou jen některé z řady rizikových faktorů, které zvyšují pravděpodobnost ohrožení zdrávi a života dítěte v důsledku tělesného a psychického týrání. Dítě má potřebu být vítáno, potřebuje mít prostor, který jc přesycen něhou, a ono může toto přijetí spotřebovávat, vstřebával. Dítě se narodí se svou vnitrní potřebou být syceno, nikoliv sytit, má potřebu, kterou mohou naplnit jen osoby, které rezignuji ze svého komfortu, které nechtějí udržet si svůj komfort bez ohledu na dítě. Narozené dítě převrátí celý vnitřní systém fungováni rodiny. Pokud se však dítě rodí do situace, kde oba dospělí jsou nastavení na modus mít -potřeby do nás hustěné reklamou, dítě je zde bráno, jako osoba, která má naplnit moji emoční prázdnotu, a toto nepatří mezi dovednosti dítěte. Jedná se o rodiče, kteří zůstali vnitřně dětmi, nedospělými jedinci. Pořídím si dítě. protože jsem zjistil, žc míl byt. auto, dovolenou u moře mně vnitřně nenaplní, ale dítě chce být naplňováno, nikoliv naplňovat. 3.1 Nezralí rodičové Člověk s nezralou osobností, který sc staví do pozice nezávislého suverénního jedince a který současně na druhé straně po svém okolí vyžaduje maximální pozornost a péči. nemá v sobě a vedle sebe dostatek místa pro další dítě (výraznou podporu obdrží od našeho sociálního systému, či některých organizací). Ačkoli nezralý jedinec mnohdy rodičovství vítá, představuje si jej naprosto zvráceně. Místo toho. aby se vzdal v zájmu svého dítěte svých vlastních potřeb, očekává, že dítě a rodina konečně uspokojí jeho citové potřeby, které ještě nestačil naplnit ( Póthe 1997). O pozornost a zájem neustále soutěží a bojuje. Toto je jedním ze zdrojů domácího násilí. Zvláštní jsou výsledky současných studií o primárním agresorovi v domácím násilí: 48 % si partneři roli primárního agresora vyměňují. 27 % jc primárním agresorem muž, 25 % primárním agresorem je žena. Ženy používají psychickou agresi, muži fyzickou. Dalším rizikovým faktorem jsou přehnaná očekávání ze strany rodičů vůči dítěti. Projekce osobních cílů. které rodiče ve svém životě nestihli. Děti mají naordinován úspěch a každodenní kroužky, které je osobně nebaví, naordinováni proběhlo bona fidae v zájmu úspěchu dětí (kvalita života zaměněna za kvantitu života - princip slasti). Násilné nucení dítěte do předepsané role najednou vede k nesmírnému psychickému utrpení a k pocitům méněcennosti a neschopnosti. Celkově vzato, všechny výše uvedené rizikové faktory jc možné najít jak mezi sociálně slabými rodinami, tak mezi rodinami úspěšných rodičů. V životě „problémového" dítěte se jako červená nit vine neschopnost překonával problémy. Na počátku jc problém rodičů, který sc jejich vlastním přičiněním přenáší na další generaci tak, aby nová generace opět tento „poklad" předávala dále. Vzniká tak podklad pro „novou morbiditu mládeže". Stojí za zmínku, že v době. kdy jsem pracoval v terapeutické komunitě pro děti zneužívající drogy, neměli jsme žádné dítě, které by řeklo: „rodiče vždy měli čas poslechnout si mé problémy, měli čas na to, pochopit můj život". Měli jsme děti z adopce, děti bohatých a úspěšných rodičů, měli jsme děti sociálně slabých rodičů, rodičů žijících na hranici chudoby, ale neměli jsme děti rodičů, kteří měli zájem o život jejich dítěte. Tímto jsme si popsali rodičovské kompetence a jejich vztah k dětem, jejich nutnost k rozvoji dítěte. Dále jsem hledal znaky rodiny, která využívá dítě k získání vztahu -mám dítě jako svou emoční hračku. Jedním z prvků, který se všeobecně uvádí, je tzv. sociální izolace. Děti v dětských domovech mohou být děti z důvodů CAN, zanedbávání péče, z rodin žijících v sociální izolaci. Jak však definovat sociální izolaci? Jsou to rodiny, které žijí jen ze sociálních dávek - být na sociálce jako způsob zaměstnání? Jsou to rodiny, které žijí v rodinných klanech a chovají sc jako 124 125 ()dbuni;í sděleni Sekce Deti. mládež a rodinu Odborná sděleni Sekce Deti, mládež a rodina společenská či kulturní minorita? Jc sociální vyloučeni opravdu sociálním vyloučením nebo je to cílená minorita, která vznikla výchovným procesem přes několik generací? Tato eílcnost může být i podvědomá. Podle studie vytvořenou sociálním odborem města Havířova, rodiny v tomto „sociálním vyloučení" mají několik společných znaku: • kalendáře ani hodiny neexistují - vše se řídi rytmem televizních seriálů a TV přijímače musí být výkřikem moderní technologie; • dílč od okamžiku, kdy se samo začne pohybovat, již žije v pozici, žc je zcela samostatné a nesmi rodiče obtěžovat je lo asi od I roku života; • pokud jednou rodině pomůžete, touto pomocí se zavazujete se pomáhat neustále a stále ve větší míře. V tomto prostředí se nemůže rozvíjet mentalizace ditěte - dítč není schopno reflektovat společenský ani transcendentní hodnotový systém, funguje jen na principu slasti, vlastně nikdy nemá příležitost dospět do dospělého jedince. Dalším znakem jisté patologie rodiny, jc zneužívání pozice dítěte k ochraně vlastních zájmů. Přesněji popsáno - „Pomozte mi, aby díle nemělo hlad (tedy i já, dítě jc zdrojem mých příjmů a mé hodnoty), aby dítč zůstalo doma". „Pomozte mi změnit věci, aby vše fungovalo tak. že můžeme zůstat jako rodina spolu". Opět dva výroky, jejichž výsledek je zdánlivě stejný, ale v jednom případě používám dítč pro svou ochranu, v druhém jsem ochoten podstoupit změnu pro blaho dítěte - jako rodič dospívá v osobnost. Dvě situace, kde výsledek je zdánlivě stejný rodina zůstala spolu. V prvním případě však za cenu podpory patologického chování rodiny, vc druhém případě se změnou přístupu rodičů k životu a k vztahům v rodině. Zde je však vše dáno asistencí v rodině přístup poradenský a přístup terapeutický. Týrání (fyzické, mentální, duchovní) vede ke stažení dítěte ze světa duchovního do světa fyzického, kde všechno funguje podle přesné, mechanické kauzality. Jedním z prvků, znaků u těchto osob jc přílišná benevolence - bezstresová výchova. Nahrazeni vztahu chartou práv a svobod. Nebo reakce afektivní agresí. Afektivní agrese jc náhlé, neplánované jednání a vzniká jako reakce na pocit ohrožení. Jedinec, který schopnost mentalizace postrádá, není schopen vlastní úzkost odstranit jinak než agresí. Příkladem jsou lidé. kteří své konflikty řeší fyzickým napadením nebo jinou agresí. Vztah jako takový s sebou nese nejistotu, v jistotě, že spoléhám na toho druhého a schopnosti, žc druhý spoléhá na mně. Máme tady dvě agresivní reakce - afektivní reakce, a nezájem převlečený do bezstresové výchovy. Dítě pro svůj rozvoj potřebuje uspokojení i odmítnutí. Potřebuje více toho dobrého pro integraci dobrých i zlých stránek své osobnosti (Pothe 2007). Nepřekročení vlastního narcismu - z rodinné výchovy je mi vše jedno, dělám si, co chci, abych žil aspoň nějaký život musím ničit tzv, ničivé sebehodnocení. Dost dobré rodičovství dává dítěti prostor prožít frustraci, ale bezpečným způsobem, aby došlo k individuaci osobnosti dítěte. Závěr • Dítě má vyrůstat v rodině. • Dítč má vyrůstat v rodině, která má rodičovské kompetence. Propojeni mezi těmito výroky jc až teprve při tvrzeni: „Člověk má mít prostor pro rozvoj osobnosti, a zdá se, žc takovým místem je rodina v tradičním pojetí, kde otec i matka věří v budoucnost svého vztahu a mají schopnost naplňovat emoční potřeby dítěte i zasadit se o jeho intelektuální rozvoj". Jsou však děti, jejichž biologická rodina jim vzala schopnost vyrůstat v rodině a zde sc jeví vhodnější variantou jiné řešení. Podle doc. Zelinkové z celkového souhrnu dětí sc specifickou poruchou učení a chování, 40 % patři mezi poruchy, které děti získaly díky nepodnělnosti své biologické rodiny (Zelinková 2003). Těchto dětí může být více než 40 000, a my jako společnosl mluvíme o 5000 dětech v ústavní výchově, které tam rovněž přivedla jejich biologická rodina. Řešíme tedy jen nepatrný zlomek, který ale má mediální a politickou podporu: a řešíme způsobem, který je má zpět navrátit do rodiny, která je ohrožovala. Zdlouhavé přešlapování a neřešení situace (za každou ccnti podporovat biologickou rodinu) vedlo v Rakousku a na Slovensku k situaci, že nepečují o dítě v ohrožení, ale pečují o děti. které ohrožují své okolí. Reference SAMUELSON P.A, NORDHAUS P. W, EKONOMIE, I. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1991. ISBN 80-205-0192-4 BOLWBY .1. VAZBA, l.vyd. Praha: Portál, 2010, ISBN 978-80-7367-670-4 LÄNGLK A, Smysluplně žít, 1. vyd. Brno:Cesta 2002, ISBN 80-7295-037-9 POTHE P, Emoční poruchy v dětství a dospívání, l.vyd, Praha; Grada 2007, ISBN 978-80-247-2131-6 PÓTHE P, Dítč v ohrožení, 2.vyd, Praha: G plus G, 1999, ISBN 80-86103-21-8 KOLJKOLÍK F, DRTILOVÁ J, ZLO NA KAŽDÝ DEN, Život s dcpnvantv I, I.wd. Praha: Galén,l997 ISBN 80-7262-088-6 FRANKL V.E., Lékařská péče o duši. I. Vyd. Brno: Cesta 1995, ISBN 80-85319-39-X KOMÁRIK F., ROZPRAVA O ADAMOVI, Bratislava: Porta Libri 2007, ISBN 978-80-89067-44-2 KOUKOLÍK F.. - JÁ O VZTAHU MOZKU, VĚDOMÍ A SEBEUVĚDOMOVÁNÍ. 1. vyd. Praha: Karolinum 2003, ISBN 80-246-0736-0 ZELINKOVÁ O., PORUCHY UČENÍ, Specifické vývojové poruchy čtení, psaní a dalších školních dovedností, 1 .vyd. Praha:Portál 2003, ISBN 80-71 78-800-7 Kontaktní adresa Mgr. Petr Fabián Dětské centrum Čtyřlístek v Opavě Nákladní 29, Opava E-ma i I: fabian@dcctyri i stek. ez 126 127