1 Ošetřovatelské postupy při lokální aplikaci léků
Cíle kapitoly:
- představit způsoby lokální aplikace léků
- definovat zásady lokálně podávaných léků
- seznámit s problematikou aplikace léků do oka, ucha, nosu
- volit vhodné metody pro aplikaci léků do konečníku a do pochvy
- zmapovat možnosti podávání léků na kůži
Lokální aplikaci léčiv představuje aplikace do očí, uší, nosu, vaginálně, rektálně a na kůži.
1.1 Aplikace léků do oka
Do oka se podávají sterilní kapky, roztoky nebo masti. Kapátko nebo tuba oční masti nesmí
přijít do kontaktu s okem z důvodu rizika kontaminace. Pokud pacient užívá více očních
přípravků najednou, mezi jednotlivými aplikacemi se musí dodržet časový odstup (minimálně
10–30 minut). Nejdříve se do oka aplikují kapky a až poté masti. Léky pro aplikaci do oka
mají obvykle omezenou dobu použitelnosti po otevření.
Obrázek 1 Způsob očištění oka (z vnitřního koutku směrem k vnějšímu)
Zdroj: Perry, A., Potter, P., 2010, s. 546
Pomůckami pro aplikaci očních léků jsou léky v originálním balení (kapky, roztoky, masti)
dle ordinace lékaře, buničité čtverečky, emitní miska, podnos a rukavice (při riziku
kontaminace biologickým materiálem – např. hnisavý výtok z oka).
Postup aplikace léku do oka začíná přípravou všech potřebných pomůcek na podnos.
Před kontaktem s pacientem sestra provede HDR. Pokračuje ověřením identifikace pacienta
(dvojí kontrola při podávání léku) a seznámí pacienta s výkonem. Pacient při výkonu sedí se
zakloněnou hlavou nebo leží, hlavu má mírně zakloněnou, dívá se směrem nahoru. Dle
potřeby sestra navlékne jednorázové nesterilní rukavice. V případě hnisavé sekrece z oka,
zbytcích původních léčiv zajistí očištění očního okolí. (viz Obrázek 1) Čtverečkem buničiny
povytáhne kůži těsně pod okem směrem dolů a odkryjeme dolní spojivkový vak.
Při aplikaci kapek drží kapátko v kolmé poloze (nedotýká se oka ani řas) a nakape příslušný
počet kapek. Při použití nových kapek sestra bezkontaktně vytlačí 1 kapku na buničitý
čtvereček. (viz Obrázek 2)
Mast sestra aplikuje přímo z tuby s tvarovaným hrdlem do spojivkového vaku od vnitřního
koutku směrem k zevnímu. Při použití nové masti bezkontaktně vytlačí cca 1 cm masti mimo
na buničitý čtvereček.
Po aplikaci léčiva sestra vyzve pacienta, aby zavřel oko a krouživými pohyby rozptýlil
léčivou látku po celém oku. Po kontaktu s pacientem provede HDR, zajistí úklid pomůcek
a zaznamená podání ordinovaného léku do dokumentace pacienta. Kontroluje dosažení účinku
léků, výskyt vedlejší účinku léku.
Obrázek 2 Vlevo aplikace kapek do oka, vpravo aplikace masti do oka
Zdroj: Perry, A., Potter, P., 2010, s. 547
1.2 Aplikace léků do ucha
Do ucha se aplikují léky v tekuté formě (nejčastěji kapky, roztoky) nebo ve formě polopevné
(masti). Není nutné zachování přísné sterility.
Pomůckami pro aplikaci léků do ucha jsou léky v originálním balení (kapky, roztoky,
masti) dle ordinace lékaře, buničité čtverečky, emitní miska, podnos a rukavice (při riziku
kontaminace biologickým materiálem – např. hnisavý výtok z ucha).
Postup aplikace léku do ucha začíná přípravou všech potřebných pomůcek na podnos.
Před kontaktem s pacientem sestra provede HDR. Pokračuje ověřením identifikace pacienta
(dvojí kontrola při podávání léku) a seznámí pacienta s výkonem. Pacient při výkonu leží
na boku na straně zdravého ucha nebo sedí a hlavu má nakloněnou na stranu zdravého ucha.
V případě, že se lék aplikuje do obou uší, aplikuje se nejdříve do jednoho ucha a po době
působení (alespoň 10 minut) se opakuje aplikace do ucha druhého. Dle potřeby sestra
navlékne jednorázové nesterilní rukavice. Sestra potáhne ušní boltec mírně nahoru a dozadu
k vlasaté části hlavy a aplikuje ordinované množství kapek, roztoku, masti do ucha. Mast je
možné nanést štětičkou do zevního zvukovodu (záleží na ordinaci lékaře). Sestra poučí
pacienta, aby ve stávající poloze setrval alespoň 10 minut. Poté je přiložena na ucho buničina,
aby přebytečné množství léku mohlo volně vytéct. Dovnitř ucha sestra nikdy nezasahuje!
Po kontaktu s pacientem provede HDR, zajistí úklid pomůcek a zaznamená podání
ordinovaného léku do dokumentace pacienta. Kontroluje dosažení účinku léku, výskyt
vedlejší účinku léku. (viz Obrázek 3)
Obrázek 3 Výplach ucha
Zdroj: Lynn, P., Perry, A., Potter, P., 2011, s. 247
1.3 Aplikace léků do nosu
Správná aplikace nosních kapek ve srovnání s aplikací nosních sprejů může být pro pacienty
obtížnější. Nosní kapky aplikujeme pomocí kapátka nebo jsou dodávány v kapací lahvičce.
Vyrábějí se ve formě roztoku, emulze nebo suspenze. Toto je důležitá informace, protože
pokud jsou vyrobeny ve formě suspenze je nutné je před použitím důkladně protřepat. Pokud
jsou ve formě roztoku nebo emulze třepat lahvičkou před použitím není potřeba.
Pomůckami pro aplikaci léků do nosu jsou léky v originálním balení (kapky, emulze,
suspenze) dle ordinace lékaře, buničitá vata, hygienické kapesníky, emitní miska, podnos
a rukavice (při riziku kontaminace biologickým materiálem – např. hnisavá sekrece z nosu).
Postup aplikace nosních kapek začíná přípravou všech potřebných pomůcek na podnos.
Před kontaktem s pacientem sestra provede HDR. Pokračuje ověřením identifikace pacienta
(dvojí kontrola při podávání léku) a seznámí pacienta s výkonem. Před aplikací je potřeba
zajistit průchodnost horních cest dýchacích například důkladným vysmrkáním. U kapek
ve formě suspenze sestra zajistí jejich důkladné protřepání. Pacient zaujme polohu vleže
s hlavou zakloněnou a ukloněnou k jedné straně. Dle potřeby sestra navlékne jednorázové
nesterilní rukavice. Sestra vloží kapátko nebo kapací nástavec do nosní dírky na ukloněné
straně a aplikuje ordinovaný počet nosních kapek. Kapátko vytáhne z nosu stlačené, aby
nedošlo ke zpětnému nasátí obsahu. Pacient setrvá v dané poloze, volně prodýchá. Stejný
postup je zopakován při aplikaci do druhé nosní díky. Po kontaktu s pacientem sestra provede
HDR, zajistí úklid pomůcek a zaznamená podání ordinovaného léku do dokumentace
pacienta. Kontroluje dosažení účinku léku, výskyt vedlejší účinku léku.
Nejčastější chyby při aplikaci nosních kapek
Častou chybou bývá nevyčištění nosu před aplikací, u dětí a nespolupracujících pacientů
neodsátí nosního sekretu. Další chybou je i neprotřepání léku před použitím, pokud je
ve formě suspenze. Ponechání záklonu hlavy bez uklonění na jednu či druhou stranu je rovněž
považováno za chybu, protože dojde k stečení nosních kapek do nosohltanu.
Nosní spreje jsou modernější formou léků aplikovaných do nosu, ve srovnání s nosními
kapkami mají jednodušší aplikační techniku. Na trhu je poměrně široký výběr nosních
aplikátorů. Nosní sprej je tlakový rozprašovač aerosolu (aerosol je směs tvořená malými
částicemi kapalné nebo tuhé látky rozptýlené v plynu). Tlaku nutného k rozprášení se dociluje
mechanicky tj. stlačením plastové lahvičky, mechanickou pumpou, která je součástí nosního
nástavce aplikátoru. Dříve byly používány v tlakových aerosolových dávkovačích
k intranazální aplikaci hnací plyny (freony), které se dnes nevyskytují. Jako hnací plyny byly
používány ekologicky škodlivé chlorofluorokarbony, které při aplikaci nepříjemně
ochlazovaly nosní sliznici. Lék aplikovaný ve formě nosního spreje působí na velkou plochu
nosní sliznice, navíc protizánětlivé léky používané k léčbě alergické rýmy (intranazální
kortikosteroidy) příznivě ovlivňují i oční spojivku a tím zmírňují i oční alergické obtíže.
Nosní spreje jsou vyráběny ve formě roztoku, emulze a suspenze, před použitím je potřeba
důkladně protřepat spreje ve formě suspenze.
Pomůckami pro aplikaci nosních sprejů jsou léky v originálním balení (kapky, emulze,
suspenze) dle ordinace lékaře, buničitá vata, hygienické kapesníky, emitní miska, podnos
a rukavice (při riziku kontaminace biologickým materiálem – např. hnisavá sekrece z nosu).
Postup aplikace nosních sprejů začíná přípravou všech potřebných pomůcek na podnos.
Před kontaktem s pacientem sestra provede HDR. Pokračuje ověřením identifikace pacienta
(dvojí kontrola při podávání léku) a seznámí pacienta s výkonem. Před aplikací je potřeba
zajistit průchodnost horních cest dýchacích například důkladným vysmrkáním. U kapek
ve formě suspenze sestra zajistí jejich protřepání. Před prvním použitím nosního spreje je
potřeba naplnit aplikátor léčivou látkou tak, že se nosní aplikátor opakovaně stlačí
do vzduchu, dokud z trysky nosního aplikátoru nezačne vycházet jemná mlhovina. Tento
postup se opakuje i v případě, pokud sprej není používán denně. Pacient zaujme polohu
ve stoje nebo vsedě. Sestra ucpe jednu nosní dírku stlačením nosního křídla proti nosní
přepážce, do druhé nosní dírky vloží nosní nástavec aplikátoru a mírně předkloní hlavu
pacienta. Nosní nástavec aplikátoru zasune co nejhlouběji do nosu a odkloní od nosní
přepážky směrem k vnějšímu očnímu koutku stejné strany. Při nádechu sestra zmáčkne nosní
nástavec aplikátoru, nebo plastovou lahvičku k uvolnění ordinované dávky léku. Pacient
vydechne ústy. Stejný postup se opakuje i při aplikaci do druhé nosní dírky. Po kontaktu
s pacientem sestra provede HDR, zajistí úklid pomůcek a zaznamená podání ordinovaného
léku do dokumentace pacienta. Kontroluje dosažení účinku léku, výskyt vedlejší účinku léku.
Nejčastější chyby při aplikaci nosních sprejů
Chybou při aplikaci nosních sprejů je záklon hlavy nebo poloha vleže. Další chybou, stejně
jako u aplikace nosních kapek, je nevyčištění nosu či neodsátí nosního sekretu u dětí
a nespolupracujících pacientů. Neprotřepání lahvičky, pokud je léčivo ve formě
suspenze, a neodklonění nosního nástavce aplikátoru od nosní přepážky jsou dalšími chybami
při aplikaci nosních sprejů.
Čištění nosních sprejů musí probíhat podle doporučení výrobce, aby nebyla porušena jejich
funkce.
1.4 Aplikace léků do konečníku
Čípky mají kónický tvar, polotuhou konzistenci, jsou učeny k zavádění do konečníku.
Před zavedením čípku je nutné nemocného poučit o výkonu. Soběstačný spolupracující
pacient si zpravidla zavádí čípky sám, ostatním zavádí čípek sestra.
Sestra poučí pacienta o výkonu, zkontroluje identifikaci pacienta (dvojí kontrola identifikace
při podávání léků). Po provedení hygienické dezinfekce rukou, je potřeba uložit nemocného
do polohy na bok, následuje obléknutí ochranných rukavic. Nemocný zhluboka dýchá, sestra
palcem a ukazováčkem nedominantní ruky roztáhne hýždě a ukazováčkem druhé ruky zavede
čípek za zevní svěrač. Těsně před zavedením čípku sestra poučí pacienta o nutnosti uvolnění
řitního svěrače – pacient zatlačí jako při vyprazdňování stolice. Po zavedení sestra informuje
pacienta nebo zajistí přitlačení levé a pravé hýždě k sobě do doby, než nemocného přejde
zavedením čípku způsobený pocit nucení na stolici. Nemocný je pak poučen o době působení
(alespoň 15- 30 minut). Sestra odloží rukavice, provede HDR a zaznamená podání čípku
do dokumentace. Sestra sleduje účinek podaného léku, výskyt nežádoucích účinků léku.
Odchod stolice je nutné zaznamenat do dokumentace nemocného. (viz Obrázek 4)
Obrázek 4 Podávání léku rektálně
Zdroj: Perry, A., Potter, P., 2010, s. 570
Klyzma je vpravení tekutiny konečníkem do esovité kličky a do tlustého střeva, probíhá vždy
na základě ordinace lékaře.
Rozdělení klyzmatu dle účinku:
 očistné klyzma – vyplachuje střevo;
 projímavé klyzma – změkčuje stolici;
 léčebné klyzma – aplikace ordinovaného léku na sliznici tlustého střeva;
 diagnostické klyzma – zavedení kontrastní látky do tlustého střeva.
Rozdělení dle typu:
 mikroklyzma;
 klasické klyzma;
 kapénkové klyzma.
Mikroklyzma je klyzma s malým objemem tekutiny.
Pomůckami při jeho provádění jsou přípravek pro mikroklyzma (např. Yal nebo Ricinový
olej, glycerín), Janettova stříkačka a rektální rourka, ochranné rukavice, lubrikační prostředek
(vazelína, ev. Mesocain gel), buničitá vata, emitní miska, podložní mísa (při aplikaci
na pokoji nemocného), absorpční ochranná rouška.
Nemocný je poučen o výkonu mikroklyzmatu a je zajištěna jeho spolupráce, ověřená
identifikace pacienta, dále je zajištěna intimita při výkonu, provedena hygienická dezinfekce
rukou, nasazení ochranných rukavic. Nemocný je uložen do polohy na levém boku
s pokrčenými dolními končetinami (dle stavu pacienta). Lůžko je přikryto savou
nepromokavou podložkou. Dále je připravena irigační tekutina dle ordinace lékaře, následuje
lubrikace rektální rourky. Nemocný zhluboka dýchá, sestra palcem a ukazováčkem
nedominantní ruky roztáhne hýždě, poučí pacienta o nutnosti uvolnění řitního svěrače –
pacient zatlačí jako při vyprazdňování stolice, druhou rukou zavede mikroklyzma do hloubky
cca 8 cm, vpustí celý roztok do tlustého střeva. Nemocný stáhne hýždě k sobě, sestra pak
vytáhne rektální rourku s přiložením buničiny a držením stále komprese mikroklyzmatu
(prevence zpětného nasátí obsahu). Nemocný je poučen o nutnosti zadržet nálev co nejdéle.
Následuje odložení rukavic, hygienická dezinfekce rukou, úklid pomůcek. Dle mobility
nemocného je zajištěn vhodný způsob vyprázdnění (WC, pojízdný klozet, podložní mísa,
plenkové kalhoty). Nakonec je o výkonu a výsledku defekace proveden záznam
do dokumentace.
Klasické klyzma
Pomůckami při jeho provádění jsou ochranné rukavice, irigátor s rektální rourkou,
lubrikační prostředek (vazelína), roztok nálevu (množství dle ordinace lékaře), stojan, buničitá
vata, podložní mísa (při aplikaci na pokoji nemocného), nepropustná ochranná podložka.
Nemocný je poučen o výkonu a je zajištěna jeho spolupráce, ověřená identifikace pacienta,
dále je zajištěna intimita při výkonu. Před kontaktem s pacientem sestra provede HDR.
Pomůcky má připraveny v bezprostřední blízkosti, irigátor obsahuje ordinovaný roztok
o teplotě lidského těla. Nemocný je uložen na levý bok s pokrčenými DKK, sestra si navlékne
ochranné rukavice, rektální rourku lubrikuje vazelínou či jiným lubrikantem a napojí
na irigátor (lze nejdříve zavést rektální rourku, nechat odejít plyny a napojit irigátor
až po zavedení do konečníku). Rourka, zavedena do konečníku 6-8 cm hluboko, je napojena
na irigátor a postupně je vpouštěna tekutina, kterou lze zpomalit snížením výšky irigátoru
nebo přitažením tlačky. Během výkonu se tekutina vpouští rychlostí dle pocitů nemocného
(lépe je tolerováno pomalejší vpouštění). Po aplikaci roztoku nemocný stáhne hýždě
a za přiložení buničiny je vytažena rektální rourka. Nemocný je poučen o nutnosti zadržet
nálev co nejdéle, ochrannou podložku je vhodné ponechat v lůžku, mobilní nemocný by měl
chodit, tím se zvýší efektivita klyzmatu. Nakonec jsou odloženy rukavice, provedena HDR
a uklizeny pomůcky. Sestra provede záznam o podání klyzmatu a následné defekaci
do dokumentace nemocného.
Kapénkové klyzma je podání tekutiny do esovité kličky a do tlustého střeva po kapkách,
výkon trvá dle ordinace lékaře (obvykle okolo 60 minut).
Pomůcky pro jeho provedení jsou stejné jako u klyzmatu, namísto irigátoru je použit infuzní
roztok, který se infúzním setem spojí spojkou s tenkou rektální rourkou nebo lze požít
Nélatonův katétr. Rourka (ev. katétr) je náplastí fixována k hýždím. Rychlost podání je
nastavena dle ordinace lékaře.
1.5 Aplikace léků do pochvy
Vaginálně se aplikují zejména vaginální čípky, krémy, poševní koule, léčebné roztoky,
vaginální tablety. Vaginální léky si po poučení a dodržení všech zásad může spolupracující
pacientka zavést sama. U virgo děvčat (nedošlo k defloraci panenské blány) je vaginální
podání léků kontraindikováno.
Pomůcky pro vaginální aplikaci léku jsou lék dle ordinace lékaře, emitní miska, buničitá
vata, lubrikant jednorázové nesterilní rukavice, dlp. menstruační vložka.
Postup vaginální aplikace léku začíná přípravou všech potřebných pomůcek na podnos.
Před kontaktem s pacientkou sestra provede HDR. Pokračuje ověřením identifikace pacientky
(dvojí kontrola při podávání léku) a seznámí pacientku s výkonem. Pacientka zaujme
gynekologickou polohu. Sestra navlékne jednorázové nesterilní rukavice a buničitou vatou
podloží rodidla. Po lubrikaci ordinovaného léku nebo zavaděče provede jeho zavedení cca 8-
10 cm hluboko po zadní stěně pochvy. Pomalu aplikuje ordinované množství léku. Poučí
pacientku, aby setrvala vleže. Výhodné je podávání vaginálních léků na večer, poté by už
pacientka neměla vstávat. Vhodné je doporučit pacientce použití menstruační vložky
pro ochranu spodního prádla. Sestra sejme rukavice, po kontaktu s pacientkou provede HDR,
zajistí úklid pomůcek a zaznamená podání ordinovaného léku do dokumentace pacientky.
Kontroluje dosažení terapeutického účinku, výskyt vedlejší účinku léku. (viz Obrázek 5)
Obrázek 5 Aplikace léků vaginálně
Zdroj: Perry, A., Potter, P., 2010, s. 566-567
1.6 Aplikace léků na kůži
Léky aplikované na kůži – dermatologika jsou ve formě masti, pasty, krému, pudru, zásypu,
roztoku, léčebné koupele, náplasti, mýdla, mléka, pěny, spreje.
Před aplikací dermatologika je odstraněno původní léčivo omytím teplou vodou. Přehled
způsobu aplikace dle jednotlivých lékových forem zobrazuje Obrázek 6.
Obrázek 6 Aplikace různých typů dermatologik
Zdroj: Jirkovský, D., 2012, s. 240-241
Upozornění: Pokud je pro nanášení dermatologika použita dřevěná špachtle, nikdy se nesmí
vracet zpět do nádoby s dermatologikem, pokud již přišla do kontaktu s kůží pacienta.
Zdroje
ELKIN, M., PERRY, A., POTTER, P. Nursing interventions and clinical skills. 3. vyd.[1]
St. Louis, Mo.: Mosby, 2004. 1021 s. ISBN 03-230-2201-4.
HLUBKOVÁ, Z. Vybrané kapitoly z ošetřovatelských postupů I., 2014. 1. vyd. Opava:[2]
Slezský univerzita v Opavě, 153 s. ISBN 987-80-7510-102-0.
JIRKOVSKÝ, D. a kol. Ošetřovatelské postupy a intervence. 1. vyd. Praha: Fakultní[3]
nemocnice v Motole, 2012. 411 s. ISBN 978-80-87347-13-3.
KOUŘILOVÁ, I., MRÁZOVÁ, R. Lokální ošetřování ran a defektů na kůži. 1. vyd.[4]
Praha: Grada, 2010. 76 s. ISBN 978-802-4726-823.
KOZIER, B., BERMAN, A. Kozier & Erb's fundamentals of nursing: concepts,[5]
process, and practice. 9. vyd. Boston: Pearson, 2012. 1616 s. ISBN 978-0-13-802461-
1.
KRIŠKOVÁ, A. a kol. Ošetrovatelské techniky: metodika sesterských činností. 2.[6]
přeprac. a dopl. vyd. Martin: Osveta, 2006. 779 s. ISBN 80-8063-202-2.
Městská nemocnice Ostrava, příspěvková organizace, Standard č. 9 – Podávání léčiv[7]
pacientům MNO, NOP/St09/2011/v02.
MIKŠOVÁ, Z. et al. Kapitoly z ošetřovatelské péče I. 2. vyd. Praha: Grada Publishing,[8]
2006. ISBN 978 - 80-247-1442-6.
PERRY, A., POTTER, P. Clinical nursing skills. 7. vyd. St. Louis, Mo.:[9]
Mosby/Elsevier, 2010. 1275 s. ISBN 978-032-3052-894.
SEDLÁŘOVÁ, P. Základní ošetřovatelská péče v pediatrii. 1. vyd. Praha: Grada[10]
Publishing, 2008. 248 s. ISBN 978-802-4716-138.
Slezská nemocnice v Opavě, příspěvková organizace, Podávání léků, SOPO 2/2013.[11]
VYTEJČKOVÁ, R., SEDLÁŘOVÁ, P., WIRTHOVÁ, V., HOLUBOVÁ, J.[12]
Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné I. Obecná část. 1. vyd. Praha: Grada
Publishing, 2011. 232 s. ISBN 978-80-247-3419-4.
Webové odkazy
Česká iniciativa pro astma. http://www.cipa.cz [cit. 10. 9. 2015][13]