1
1 Teoretický úvod k podávání léčiv
Cíle kapitoly:
- definovat a charakterizovat léčiva
- seznámit se základní terminologii při podávání léků
- představit způsoby podávání léků
- charakterizovat formy léků
- přiblížit zásady zacházení s návykovými látkami
- uvést zásady správného podávání léků
Jako léčiva neboli léčivé přípravky jsou označovány látky nebo kombinace látek, které
se podávají nemocnému pro diagnostiku, léčbu nebo prevenci nemocí, pro obnovu, úpravu či
ovlivnění fyziologických funkcí prostřednictvím svého farmakologického, imunologického
nebo metabolického účinku. Za léky jsou považovány léčivé látky a léčivé přípravky
upravené do definitivní podoby, v jaké se používají a podávají pacientovi.
Všeobecná sestra podává léčivé přípravky na základě indikace (ordinace) lékaře s výjimkou
nitrožilních injekcí nebo infuzí u novorozenců a dětí do 3 let a s výjimkou radiofarmak. Musí
mít informace o lécích, znát zásady a způsoby podávání léčiv, sledovat reakce pacienta
na podané léky.
Léčivé přípravky podávané lidem nebo určené pro použití u lidí jsou označovány jako
humánní léky, patří zde například také imunologické léčivé přípravky (vakcíny),
homeopatické přípravky, radiofarmaka, krevní deriváty (albumin, koagulační faktory
a imunoglobuliny lidského původu), transfuzní přípravky.
Léčivé přípravky se rozdělují speciality - hromadně vyráběné léčivé přípravky, vyráběné
průmyslově ve velkých množstvích, pod zvláštním názvem a ve zvláštním obalu,
a magistrality - individuálně připravované léčivé přípravky, připravované v lékárnách
na základě lékařského předpisu.(viz Obrázek 1)
Obrázek 1 Vlevo magistrality, vpravo speciality
2
1.1 Názvy léků
Každé léčivo je především chemickou látkou, takže má svůj chemický název, který poskytuje
přehled chemického složení léku. Pro svou složitost se užívá pouze výjimečně. Základním
názvem každého léčiva v daném jazyce je název generický, ten je obvykle podobný ve všech
jazycích. V českém odborném textu by měl být používán generický název vždy v české
formě. Ve snaze sjednotit generické názvy vydává WHO pro každé léčivo tzv. mezinárodní
nechráněný název (rINN – recommended International Nonproprietary Name). Tyto názvy
jsou dnes celosvětově preferovány. Jsou stanovovány v latině, angličtině, francouzštině
a španělštině. Lékopisný název je ten, pod kterým je léčivo uvedeno v lékopise, kde používají
latinské formy mezinárodních nechráněných názvů. Tyto názvy by měly být používány při
předpisu individuálně připravovaných léčiv (tzv. magistralit). Výrobní název označuje
konkrétní přípravek a je vlastnictvím výrobce. Může se doplňovat symboly ® nebo TM, které
označují, že se jedná o registrovanou obchodní značku. Příklad jednotlivých názvů léku
znázorňuje Tabulka 1.
Sestra vždy podává přímo konkrétní lék ordinovaný lékařem, nikdy nesmí podat
tzv. generickou substituci (tzn. záměna léčivého přípravku za jiný léčivý přípravek se stejnou
účinnou látkou, se stejnou cestou podání a ve stejné lékové formě).
Tabulka 1 Příklad názvů léku
Generický Chemický Mezinárodní
nechráněný název
(rINN)
Lékopisný Výrobní
Paracetamol N-(4-hydroxyfenyl) acetamid,
nebo N-acetyl-P-aminofenol
anglicky -paracetamol,
latinsky- paracetamolum
paracetamolum Panadol,
Paralen,
Coldrex….
Léčivé přípravky (léky) jsou tvořeny léčivými látkami, které jsou nositeli vlastního
léčebného účinku, a pomocnými látkami, ty obvykle tvoří větší část přípravku, a pomáhají
vytvořit lék, který je ve své finální podobě podáván pacientovi. Léčivý přípravek může mít
různé podoby, které vychází z toho, jakým způsobem bude přípravek užíván. Konečná podoba
léčivého přípravku se označuje jako léková forma.
1.2 Formy léků
Formy léků jsou pevné - tablety (zkratka: tbl.) – slisovaný prášek do disku s vyznačeným
dělením, šumivé tablety (zkratka: tbl. eff.) – tableta s přidaným oxidem uhličitým, který
se uvolňuje po rozpuštění ve vodě a usnadňuje tak resorpci, žvýkací tablety – tablety určené
k rozžvýkání v ústech, prášky (zkratka: plv.) – sypká konzistence léku, dražé (zkratka: drg.) –
tablety obalené ochranným obalem pro rozklad v nižších partiích zažívacího traktu,
při aplikaci by se neměly půlit, drtit, kousat, kapsle (zkratka: cps.) – léky v želatinových
3
obalech ve tvaru oválu, granule, zrníčka (zkratka: grn./gran.) – prášky stlačené do drobných
kuliček, pastilky – tvrdé tablety určené pro rozpouštění v ústech, polopevné - masti –
unguenta (zkratka: ung.) – tuk s účinnou látkou, určené na kůži a sliznici, pasty – pastae
(zkratka: pst) – mastný základ a indifferentní prášek, nevstřebává se (nechává viditelnou
ochrannou vrstvu), gely – čiré polotuhé látky v gelové formě, krémy – masti s vyšším
obsahem vody, čípky – suppositoria (zkratka: supp.) –tuhé, dávkované, za obyčejné teploty
plasticky deformovatelné léčivé přípravky, které při teplotě lidského těla tají nebo
se rozpouští, mají kuželovitý tvar ke snadnějšímu zavedení, poševní globule – globuli
vaginales (zkratka: glob. vag.) – jako čípky, kulovité, vejčité, do pochvy, pěny –velké
množství plynu dispergované v tekutině, aplikují se v tenké vrstvě na kůži, mýdla – sapones –
mýdla s příměsí léčivých látek, náplasti – emplastra (zkratka: empl.) – napuštěné léčivou
látkou, tekuté - roztoky – solutiones (zkratka: sol.) – látka v rozpouštědle (voda, olej, líh),
směsi – mixturae (zkratka: mixt.) – více látek v rozpouštědle, nutno před aplikací protřepat
kvůli nerozpustným látkám, tinktury – tincturae (zkratka: tct.) – alkoholové roztoky z léčiv
získaných z rostlin, suspenze – suspensiones (zkratka: susp.) – látka je rozptýlena ve vodě
(aerosol), v gelu, spreje – tekutina uvolněná stlačeným plynem na kůži nebo sliznice, čaje –
species (zkratka: spec.) – z rostlin; odvar, nálev, extrakt. Přehled nejčastěji používaných
lékových forem s uvedením příkladu způsobu podání zobrazuje Obrázek 2.
4
Obrázek 2 Přehled nejčastěji používaných lékových forem a příklad způsobu podání
Zdroj: Cikrt, T., 2012, s. 19
1.3 Účinky léků
Terapeutický účinek léku je žádoucí, primární účinek, který je od léku očekáván. Tento
účinek může být kurativní (léčící, ovlivňující příčinu onemocnění), paliativní (zmírňující
příznaky onemocnění), preventivní (chránící proti např. nemocem), podpůrný (podporující
funkce organismu), substituční (náhrada látek v organismu), posilňující (posilující
organismus).
Nežádoucím (vedlejším) účinkem léčivého přípravku se rozumí odezva na léčivý přípravek,
která je nepříznivá a nezamýšlená. Rozdělují se na závažné nežádoucí účinky (mají
za následek smrt, ohrozí život, vyžadují hospitalizaci nebo prodloužení probíhající
5
hospitalizace, mají za následek trvalé či významné poškození zdraví nebo omezení schopností
nebo se projeví jako vrozená anomálie či vrozená vada u potomků), neočekávané nežádoucí
účinky (jejichž povaha, závažnost nebo důsledek jsou v rozporu s informacemi uvedenými
v souhrnu údajů o přípravku).
Léková interakce je vzájemné ovlivnění současně podaných léků, kdy se účinky jednoho
mohou měnit nebo vzájemně ovlivňovat. Některé léky navzájem zvyšují své účinky, některé
je naopak potlačují.
Léková alergie je imunologickou reakcí organismu na podaný lék. Projevuje se například
kožní vyrážkou, svěděním, slzením očí, nevolností, zvracením až anafylaktickým šokem,
který je nejtěžší alergickou reakcí. (viz Obrázek 3)
Obrázek 3 Léková alergie projevující se kožní vyrážkou
Toxický účinek představuje škodlivý vliv léku na organismus například jako důsledek
překročení dávky léku.
1.4 Označení léků
Údaje uváděné na vnějším a vnitřním obalu léčivého přípravku, musí být v souladu
se schváleným souhrnem údajů o přípravku, musí být v českém jazyce, snadno čitelné,
srozumitelné a nesmazatelné. Název musí být uveden na vnějším obalu také Braillovým
písmem. Každý léčivý přípravek musí být vybaven příbalovou informací s výjimkou případů,
kdy jsou veškeré údaje příbalové informace uvedeny přímo na obalu léčivého přípravku.
Příbalovou informací se rozumí písemná informace pro uživatele, která je součástí léčivého
přípravku. Příbalová informace musí být vypracována v souladu se souhrnem údajů
o přípravku, musí být snadno čitelná a srozumitelná pro pacienta. Rozsah údajů a členění
příbalové informace jsou stanoveny právními předpisy. Příbalová informace ani obal nesmí
obsahovat jakékoli prvky reklamního charakteru.
Názvem léčivého přípravku se rozumí název, který může být buď smyšlený název
nezaměnitelný s běžným názvem nebo běžný či vědecký název doprovázený jménem nebo
značkou označujícími držitele rozhodnutí o registraci. Běžným názvem se rozumí
6
mezinárodní nechráněný název doporučený Světovou zdravotnickou organizací nebo,
v případě že takový mezinárodní nechráněný název neexistuje, obvykle používaný název.
Silou léčivého přípravku se rozumí obsah léčivých látek vyjádřený kvantitativně vzhledem
k jednotce dávky, objemu nebo hmotnosti podle lékové formy.
Vnitřním obalem se rozumí taková forma obalu, která je v bezprostředním kontaktu
s léčivým přípravkem. Vnějším obalem se rozumí obal, do kterého se vkládá vnitřní obal.
Označením na obalu se rozumí informace uvedené na vnitřním nebo vnějším obalu.
Šarží se rozumí množství výrobku vyrobené nebo připravené v jednom výrobním cyklu,
nebo postupu anebo zhomogenizované během přípravy nebo výroby. Základním znakem
šarže je stejnorodost všech jednotek výrobku tvořících danou šarži.
Vnější obal obvykle obsahuje informace:
• název léku, léková forma,
• chemické složení a síla léku,
• orientační označení síly léku: forte – silný, biforte – dvojnásobně silný, mitte – slabý,
• záruka použitelnosti – expirační doba,
• pro koho je lék určen (pro adultes znamená pro dospělé, pro infantibus znamená
pro děti),
• návod týkající se indikace, dávkování, aplikace, způsobu uchovávání léku
a skladování,
• informace týkající se účinku léku (retard – prodloužený účinek),
• údaje o výrobci.
Některé léky připravuje lékárník na základě receptu k individuální potřebě nemocného. Léky
připravované v lékárnách označujeme jako magistraliter (magistrality) a mají následující
označení:
• barva štítku udává způsob použití přípravku (bílý štítek s černým písmem označuje
léky k vnitřnímu užití, červený štítek s černým nápisem označuje léky k zevnímu užití,
obsahuje nápis „neužívat vnitřně!“, černý štítek s bílým nápisem a symbolem lebky
označuje jedy, žlutý štítek s černým nápisem označuje zkoumadla, zelený štítek
označuje léky určené pro zvířata, na obalu může být další štítek, např. nápis
„hořlavina“) viz Obrázek 4,
• název a číslo lékárny, která lék připravila,
• jméno (zkratka) připravující osoby,
• návod k použití,
• datum přípravy léku,
• dobu použitelnosti.
7
Obrázek 4 Magistraliter
(vlevo k vnitřnímu užití, vpravo k zevnímu užití)
Doba použitelnosti léčiva je označována jako expirace. Její označení lze najít jak na vnějším
obalu, tak vnitřním obalu (blistr, lahvička….). Způsoby označení doby expirace se liší,
nejčastěji se využívá přímá forma (EXP 09 18- použitelné do konce měsíce září roku 2018
nebo EXP 30 09 18 - použitelné do 30. září roku 2018), nepřímá forma (EXP 4 450914 – „4“
označuje roky použitelnosti od data výroby, „45“ je označení šarže, „09“ znamená měsíc
výroby, „14“ znamená rok výroky 2014 – lék je použitelný do konce měsíce září roku 2018).
1.5 Lékařský předpis
Léčivý přípravek se vydává na lékařský předpis, pokud může i při správném používání
představovat přímé nebo nepřímé nebezpečí, je-li použit bez lékařského dohledu, je často
a ve velmi širokém rozsahu používán nesprávně a v důsledku toho může představovat přímé
nebo nepřímé nebezpečí pro zdraví lidí, obsahuje látky nebo přípravky z látek, jejichž
účinnost nebo nežádoucí účinky vyžadují další sledování, nebo je určen k parenterálnímu
podání.
Lékařský předpis léků se nazývá recept a lze ho předepsat dvěma způsoby – klasický recept
(viz Obrázek 5) nebo formou elektronického receptu - eReceptu (viz Obrázek 6). Použití
eReceptu má na straně lékárníka i lékaře několik podmínek (např. používání softwaru
umožňujícího preskripci eReceptu, akceptace eReceptu ze strany lékárny). Seznam lékáren,
které akceptují eRecepty, lze najít na webových stránkách Státního ústavu pro kontrolu léčiv
(www.sukl.cz). Uložení eReceptu je pomocí centrálního úložiště elektronických receptů, který
spravuje Státní ústav pro kontrolu léčiv. Rozdíl mezi eReceptem a klasickým receptem je
minimální. Obě formy receptu jsou rovnocenné, povinnosti a možnosti nakládání s oběma
formami receptu jsou stejné. Vzhled eReceptu je čárový kód, který neobsahuje informace
o předepisovaném léčivu, ty musí pacientovi sdělit lékař. Výhodou je např. elektronická
komunikace pacienta s lékařem – zaslání eReceptu na e-mail pacienta.
Léky s obsahem návykových látek (omamných látek nebo psychotropních látek) může být
vydán pouze na recept nebo žádanku označenou modrým pruhem směřujícím z levého
dolního rohu do pravého horního rohu.
Údaje uváděné na lékařském předpisu musí odpovídat platné legislativě, lékař uvádí
na receptu mnoho informací ve zkratkách (viz Obrázek 7).
8
Obrázek 5 Recept - lékařský předpis
Zdroj: Cikrt, T., 2012, s. 144-145
Obrázek 6 Příklad eReceptu
Zdroj: vlastní
1.5.1 Doba platnosti lékařských předpisů
Recept s předepsanými antibiotiky a antimikrobiálními chemoterapeutiky platí nejdéle
5 kalendářních dnů počínaje dnem jeho vystavení, pokud nejde o léčivé přípravky pro místní
použití, recept s ostatními léčivými přípravky platí 14 kalendářních dnů počínaje dnem
jeho vystavení, neurčí-li lékař jinak (nejdéle však 1 rok). Recept vystavený lékařskou
pohotovostní službou nebo je-li na receptu uvedeno Akutní péče nebo Neodkladná péče platí
nejdéle do konce prvního kalendářního dne následujícího po dni jeho vystavení. Žádanka
9
na léčivé přípravky obsahující omamné látky nebo psychotropní látky platí nejdéle
14 kalendářních dnů počínaje dnem jejího vystavení.
Recept s předepsanými léčivými přípravky, jejichž výdej se má opakovat, platí 6 měsíců,
nestanoví-li předepisující lékař jinak, počínaje dnem jeho vystavení, nejdéle však 1 rok.
Obrázek 7 Vysvětlivky ke čtení receptu
Zdroj: Cikrt, T., 2012, s. 149
1.6 Způsoby podávání léků
Vstupní brána léku do organismu se dá rozdělit na dvě základní skupiny – enterální, tedy
přes zažívací trakt (perorálně a rektálně), a parenterální, což označuje vstup léku mimo
zažívací ústrojí. V běžné zdravotnické praxi se ovšem jako parenterální podání označuje
podání injekčním způsobem (intradermálně, subkutánně, intramuskulárně, intravenózně
a další), ostatní způsoby jsou označovány jako topické neboli lokální podávání léků, označuje
například podání na kůži, na sliznice, do tělních dutin. Grafické znázornění vstupu léku
do organismu přestavuje Obrázek 8. Podle způsobů podání se liší i rychlost nástupu účinku
a doba trvání účinku (viz Tabulka 2 a Obrázek 9). Rychlost nástupu účinku léku ovlivňují
další faktory, například naplnění žaludku při perorálním podání, naplnění ampule rekta při
podání per rectum, typ léku. Doba trvání účinku léku záleží na způsobu podání, například
intravenózně podaný lék působí lék rychle, ale účinek je kratší než při subkutánním podání,
kde je nástup účinku pomalejší, ale doba trvání delší, dále ovlivňuje dobu působení i typ léku
(např. retardované formy léčiva mají prodloužený účinek).
10
Obrázek 8 Způsoby podávání léků
Tabulka 2 Nástup účinku léku podle způsobu podání
Způsob podání Vysvětlení způsobu Zkratk
a
Doba
působení
perorálně/per os ústy do zažívacího traktu p.o. za 30 min
sublingválně/sub linguam ústy pod jazyk s.l. za 1-2 min
rektálně/per rectum do konečníku p.r. za 15 min
nazálně na nosní sliznici  za 1-2 min
inhalačně do dýchacích cest inh. za 2-3 min
do oka, do ucha -  dle typu léku
per vaginam do pochvy vag. za 15 min
na kůži - derm. cca 15-30min
intradermálně/intrakutánně do kůže i.d./i.c. dle typu léku
subkutánně pod kůži s.c. za 15 min
intramuskulárně do svalu i.m. za 5-15 min
intravenozně do žíly i.v. za 1 min
aplikuje pouze lékař:
intraarteriálně do tepny i.a. ihned
intraartikulárně do kloubu  dle typu léku
intrathékálně do páteřního kanálu i.th. ihned
intrakardiálně do srdce  ihned
11
Obrázek 9 Cesta v organismu od podání léčiva k distribuci
Zdroj: Lüllmann, H., Mohr, K., Hein, L., 2007, s. 19
1.7 Uskladnění léků na oddělení
Léky na oddělení se objednávají z nemocniční lékárny. Sestra převezme a zkontroluje
objednávku léků a zajistí jejich uložení do příruční lékárny na oddělení (viz Obrázek 10),
která je vždy uzamčená. Příruční lékárny se obvykle dělí na perorální léčiva, lokálně
podávané léčiva, injekční léčiva a infúzní roztoky. Podle velikosti lékárny se rozdělují
do jednotlivých skříní nebo alespoň organizují podle polic ve skříních. Léky se ukládají
přehledně, viditelně a systematicky (např. podle abecedy), vždy v původním a uzavřeném
12
balení včetně příbalového letáku. Zvlášť se ukládají koncentrovaná léčiva a rizikové léky,
antibiotika a návykové látky. Termolabilní léky se ukládají v chladničce určené na léky.
Léky citlivé na světlo nesmí být skladovány v prosklených skříních. Mimo příruční lékárnu
jsou léky uloženy v tzv. lékovém vozíku, kde jsou aktuálně používané léky u pacientů
na oddělení (viz Obrázek 11).
Obrázek 10 Prosklená příruční lékárna na oddělení
Vlastní léky pacienta, přinesené pacientem na oddělení, musí být označeny identifikačními
údaji pacienta a uloženy odděleně od léku na oddělení. Při odchodu domů nesmí sestra
zapomenout pacientovi léky vrátit. Sestra je povinná pacienta poučit, že vlastní léky není
přípustné mít u sebe (riziko zneužití pacientem, riziko zneužití jiným např. dezorientovaným
pacientem, riziko nedodržení předepsaných skladovacích podmínek) a zajistit jejich správné
uložení.
13
Obrázek 11 Lékový vozík
1.8 Nakládání s návykovými látkami
Návykové látky podléhají zvýšené kontrole před zneužitím. K jejich objednání musí použít
lékař speciální tiskopis - žádanku s modrým pruhem. Tento tiskopis je přesně očíslovaný, aby
bylo možné doklad kdykoli zpětně zkontrolovat. Sepsaná objednávka na tiskopisu má 4 listy,
všechny tyto listy musí být stvrzeny podpisem lékaře, otiskem jeho jmenovky a také razítkem
oddělení. Skladování návykových látek musí být zajištěno v nepřenosných uzamykatelných
schránkách z kovu (trezorech). Návykové látky musí být chráněny před ztrátou, odcizením a
zneužitím. Klíč od trezoru má pověřený pracovník (např. staniční sestra nebo vedoucí sestra
služby). K evidenci opiátů je veden Záznam o spotřebě omamných látek (Opiátová kniha),
kde se pravidelně eviduje odběr každé ampulky (tablety, náplasti) i doplnění zásob. Každý lék
s obsahem návykové látky má vlastní opiátovou knihu, která se po vyplnění archivuje. Při
předávání služby sestry kontrolují a předávají aktuální stav opiátů a předání klíčů k jejich
úložištím, které stvrzují svým podpisem v knize Hlášení sester. Kontrola hospodaření s opiáty
se provádí jednou měsíčně ve stanovenou dobu (např. k půlnoci na konci každého měsíce)
tzv. inventurou opiátu, kdy se přepočte aktuální stav opiátů a zrekapituluje se stav za daný
měsíc – přírůstky, úbytky a zůstatek ampulí (tablet, náplastí).
14
1.9 Podávání návykových látek
Lékař ordinuje podání opiátů v dekurzu. Sestra musí před podáním opiátu provést jeho
odepsání v opiátové knize, kde se píše pouze nesmazatelnou propiskou, při pochybení sestra
nesmí nečitelně přeškrtávat ani přepisovat, chybný zápis přeškrtne jednou čarou, aby byl
čitelný původní záznam, a opravu musí stvrdit nadřízený pracovník (staniční sestra nebo
službu konající lékař). V opiátové knize mohou vést záznamy pouze bezúhonné osoby, proto
je zde uvedena identifikace pracovníků (jméno, datum narození, trvalé bydliště, datum od kdy
je pracovník oprávněn hospodařit s opiáty a podpisový vzor), neotiskuje se jmenovka,
pracovník je identifikován na základě podpisového vzoru.
Odepsání opiátu ze Záznamu o spotřebě omamných látek obsahuje: datum, jméno pacienta,
číslo chorobopisu, rodné číslo, jméno ordinujícího lékaře, podpis sestry, počet odebraných
ampulí (tablet, náplastí), zůstatek ampulek (tablet, náplastí). Zůstatek opiátu sestra vždy
přepočte a ověří. (viz Obrázek 12)
Obrázek 12 Opiátová kniha
Zápis o aplikaci opiátu do dokumentace pacienta (do dekurzu nebo na samostatný list
pomocí „opiátového razítka“, které eviduje podávání opiátu) obsahuje datum, hodinu, název
opiátu, dávku, způsob aplikace, jméno ordinujícího lékaře, otisk jmenovky s podpisem
podávající sestry.
Znehodnocení opiátu (opiát, který není podán pacientovi, např. podává se jen půl ampule,
dojde k rozbití ampule s opiátem, tableta opiátu spadne na zem apod.) lze provést pouze
na základě svědectví jiné osoby. Pokud se podává jen půl ampule, zbývající část se aplikuje
na např. buničitou vatu nebo mulový čtverec a vyhodí se do kontaminovaného biologického
odpadu – do kontejneru, který nelze otevřít před svědectvím jiné osoby, aby nedošlo
15
k zneužití opiátu. V případě znehodnocení opiátu, např. rozbitím ampule, se vypisuje protokol
o vzniku mimořádné události, na kterém je potřeba podpisu svědka.
1.10 Další pojmy, se kterými se můžeme při podávání léků setkat
Compliance označuje ochotu a schopnost pacienta přizpůsobit se léčebnému režimu, který
stanovil lékař, tedy i režimu užívání léků. Lze tedy říct, že se jedná o užívání léků podle
doporučení lékaře. Opakem je non-compliance.
Homeopatika jsou léky na vodní bázi připravené ze stejné látky, která daný příznak dokáže
vyvolat, ale v minimální koncentraci může také potlačit. Homeopatika jsou léky volně prodejné,
i na předpis (bez úhrady zdravotní pojišťovnou).
Placebo efekt znamená podání léku bez léčivé látky. Lék vypadá stejně, takže pacient nepozná
rozdíl a obvykle se dostaví pozitivní dopad na pacientův zdravotní stav. Jeho podstata spočívá
v psychologii pacienta, zejména v autosugesci. Podání placebo léku vždy ordinuje lékař.
1.11 Podávání léku sestrou
Zásady pro správné podávání léků slouží k tomu, aby byla zajištěna kvalita péče. Sestra
musí vždy ověřit, že se jedná o:
• Správný lék – provádí se tzv. trojí kontrola léku – první kontrola léku (název a síla
s dokumentací pacienta, expirace) se provádí při vytahování z příruční
lékárny/lékového vozíku, druhá při vytahování léku z vnějšího obalu (kontrola názvu,
síly s dokumentací, expirace léku), třetí kontrola při vracení zpět do vnějšího obalu.
• Správný klient – při podávání léků je nutné provést dvojí kontrolu identifikace –
např. ústní kontrola jména a roku narození nebo jméno a identifikační náramek,
nebo jméno a rok narození z identifikačního náramku. Dotazem se nikdy nesmíme
zeptat otázkami „Jste pan Novák?, Narodil jste se roku 1970?“, ale správně „Jak
se jmenujete? Jaký je Váš rok narození?“ Pokud bychom se ptali prvními uvedenými
otázkami, tak nelucidní nebo nespolupracující pacient může odpovědět nepravdivě
a může dojít k záměně pacienta, a tím k jeho poškození (sororigenie = poškození
pacienta sestrou).
• Správný čas podávání léků se vždy řídí ordinací lékaře. Lékař může čas ordinovat
přímým uvedením času (např. 9 hodin, 9:30, infúze 9 – 21), tento čas musí sestra
splnit přesným podáním ordinace. Další možnosti je podání dle domácího řádu
oddělení, kde jsou uvedeny časy podávání léků (např. ráno 7 – 8:30, poledne 11 –
12:30, večer 18 – 19:30), sestra musí ordinaci splnit v časovém rozmezí uvedeném
v domácím řádu oddělení. Další možností je podání dle potřeby či při splnění
určitých podmínek (např. při nauzee, při bolesti VAS =3 a více, při krvácivých
projevech), sestra sleduje stav pacienta a ordinaci podává při naplnění podmínek.
• Správný způsob podání léků je určen v ordinaci lékaře. Sestra musí podat lék
ve správné formě a správným způsobem, na obalu léku sestra musí ověřit, že lék je
možno podat předepsaným způsobem (např. perorálně, lokálně na kůži, sublingválně,
16
intravenózně). Nelze například podat lék intravenózně, pokud výrobce uvádí pouze
použití subkutánní a intramuskulární, v tomto případě se sestra musí obrátit na lékaře.
• Správná dávka je rovněž upřesněna ordinací lékaře - obvykle je uváděna
v jednotkách vyjadřujících množství nebo v jednotkách SI soustavy (např. 2 ampule,
20mg, 3g, 1tbl., 2 vdechy, 1 vstřik dávkovače).
Ordinace lékaře musí být vždy přesná, úplná a čitelná. Do dokumentace pacienta,
do dekurzu, lékař uvede - název léku, sílu léku, lékovou formu, způsob podání, přesné
množství jednotlivé dávky, dobu podání. Při jakékoliv pochybnosti NESMÍ sestra
ordinaci splnit, ale obrátí se na lékaře. Ordinace lékařem je nejčastěji v písemné formě
záznamem v dokumentaci (viz Tabulka 3), v akutních či náhlých případech změny stavu
pacienta plní sestra ústní ordinaci lékaře, kterou lékař dodatečně zaznamená
do dokumentace a sestra potvrdí podání medikace. Lékař může dát sestře telefonický
pokyn k podání léků, tzv. telefonickou ordinaci, sestra ordinaci zaznamená
do dokumentace pacienta, poté přečte lékaři ordinaci zpět do telefonu z důvodu snížení
rizika pochybení při poslechu nebo zápisu ordinace. Lékař po příchodu na oddělení
provede kontrolu ordinace a potvrdí ji podpisem a otiskem jmenovky. Vnitřními předpisy
nemocnice je upraven způsob telefonické ordinace – např. kde do dokumentace pacienta
sestra zaznamenává telefonickou ordinaci, jakou barvou je záznam proveden.
Podání léků sestra potvrdí v dokumentaci pacienta předepsaným způsobem – obvykle
fajfkou ✓ po podání léků (užití léku pacientem, po aplikaci injekce, dokapání infúze…),
výjimkou je podávání více perorálních léků – jejich podání se označuje po nachystání léků
do lékovky (prevence pochybení přehlednutím v seznamu léků). Pokud lék není podán
(např. lék není dostupný v příruční lékárně, pacient odmítne lék užít apod.), musí to být
vyznačeno v dokumentaci pacienta předepsaným způsobem, který stanovují vnitřní předpisy
nemocnice – např. červeným kroužkem a záznamem v Hodnocení péče, nelze lék ponechat
bez označení. V případě, že dojde k mimořádné události – např. vyzvracení léku pacientem,
vyloučení čípku z konečníku společně se stolicí, provede sestra vizuální kontrolu
vyzvraceného žaludečního obsahu/stolice (zejména zda jsou přítomny léky v žaludečním
obsahu/stolici, o jaký charakter žaludečního obsahu/stolice se jedná) a hlásí tuto skutečnost
lékaři, následně se řídí pokyny lékaře. Nelze automaticky podat léky znova, pokud jsou
viditelně přítomny v žaludečním obsahu. Pokud dojde ke komplikaci při podání léčiva - chyba
při podání léčiva (záměna léku, dávkování, zapomenutí podání léku apod.), musí být tato
skutečnost bezodkladně nahlášena lékaři, který ordinuje další postup. Mimořádná událost je
zaznamenána do dokumentace pacienta.
Po podání léků sestra sleduje, hodnotí a zaznamenává jejich účinek – žádoucí i případné
nežádoucí účinky léků (ty hlásí lékaři).
Tabulka 3 Příklady ordinace léků
Léčivo: DD. MM. Vysvětlivky:
Kanavit gtt p. o. 3  3  3 3 kapky Kanavitu perorálně ráno, v poledne, večer (v
časech dle domácího řádu oddělení)
17
Tenaxum 1 mg tbl. p. o. 1  1 tabletu léku Tenaxum o síle 1 miligram, forma podání
perorálně, ráno
Eglymad 2 mg tbl.p.o.
½  ½
půl tablety léků Eglymad o síle 2 miligramy perorálně,
ráno a večer
Calcium 500 mg tbl eff. p.o. R  šumivá tableta léku Calcium (do vody nebo čaje) o síle
500 miligramů, ráno perorálně
Duphalac sol. 30 ml p.o. R  30 mililitrů roztoku Duphalac ráno perorálně
Zinnat 1g tbl. p.o. 8  20 1 gram léku Zinnat ve formě tablety perorálně v 8 hodin
ráno a 20 hodin večer
Ibalgin 400 mg tbl. p.o. při
bolesti VAS ≤ 3
dlp. tableta Ibalginu o síle 400 miligramů perorálně dle
potřeby při bolesti dle Vizuální Analogové Škály více
nebo rovno 3 body
Ventolin spr. inh. do DC 2—2—2 2 vdechy (vstřiky) spreje Ventolinu do dýchacích cest
ráno, poledne, večer
Ringerfundin sol. 1000 ml i.v. 7 19 Roztok Ringerfundin o objemu 1000 mililitrů
intravenózně kapat od 7 hodin do 19 hodin
Diathiaden 1 amp. i.m.  16  1 ampule Dithiadenu intramuskulárně v 16 hodin
Opthalmo-Septonex 2gtt. do
oka l.dx.
R0V 2 kapky Opthalmo-Septonexu do pravého oka ráno, večer
(l.dx/l.dex.- označení pacientovy pravé strany,
l.sin – označení pacientovy levé strany těla)
1.12 Příprava léků při propuštění pacienta
Při propuštění pacienta sestra připravuje léky dle ordinace lékaře (obvykle na 3 pracovní dny)
pro pacienta do domácí péče, aby byla léky pokryta doba, než pacient navštíví svého
ošetřujícího lékaře, který mu léky předepíše. Během hospitalizace pacienta mu nesmí být
vystaven recept na léky. Při připravování léků, při propuštění pacienta, je každý lék zabalen
do samostatného sáčku a označen jménem pacienta, rokem narození, názvem léku, jeho silou,
dávkováním, datem chystání a podpisem sestry včetně otisku jmenovky.
1.13 Odstraňování léků
Likvidace neboli odstraňování léků musí probíhat předepsaným způsobem, v souladu
s odpadovým hospodářstvím nemocnice. Obvykle je vyhrazená nádoba pro likvidaci léčiv,
která se po naplnění expeduje do nemocniční lékárny, kde dojde k správnému odstranění léků.
Je nepřípustné jakkoliv na oddělení odstraňovat léky, vyhazovat je do výlevky nebo do jiného
druhu odpadu!
18
Zdroje
CIKRT, T. Příběhy léků. 1. vyd. Praha: Státní ústav pro kontrolu léčiv. 2012. 97 s.[1]
ISBN 978-80-260-1403-4.
DOUGHERTY, L., LISTER, S. The Royal Marsden Hospital manual of clinical[2]
nursing procedures. 8. vyd. Ames, Iowa: Wiley-Blackwell, 2011. 1087 s. ISBN 978-
144-4335-101.
JIRKOVSKÝ, D. a kol. Ošetřovatelské postupy a intervence. 1. vyd. Praha: Fakultní[3]
nemocnice v Motole, 2012. 411 s. ISBN 978-80-87347-13-3.
LÜLLMANN, H., MOHR, K., HEIN, L. Barevný atlas farmakologie. 3. vyd. Praha:[4]
Grada Publishing, 2007. 372 s. ISBN 978-80-247-1672-5.
Městská nemocnice Ostrava, příspěvková organizace, Standard č. 9 – Podávání léčiv[5]
pacientům MNO, NOP/St09/2011/v02
PERRY, A., POTTER, P. Clinical nursing skills. 7. vyd. St. Louis, Mo.:[6]
Mosby/Elsevier, 2010. 1275 s. ISBN 978-032-3052-894.
Slezská nemocnice v Opavě, příspěvková organizace, Podávání léků, SOPO 2/2013.[7]
ŠPIRUDOVÁ, L. Doprovázení v ošetřovatelství I: pomáhající profese, doprovázení a[8]
systém podpor pro pacienty. Praha: Grada Publishing, 2015. 143 s. ISBN 978-80-247-
5710-0.
Vyhláška č. 54/2008 Sb., o způsobu předepisování léčivých přípravků, údajích[9]
uváděných na lékařském předpisu a o pravidlech používání lékařských předpisů. [7. 10.
2015].
Vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných[10]
pracovníků. [2. 10. 2015].
URBÁNEK, K. O názvosloví léčiv. Klinická farmakologie a farmacie. 2005. roč. 19, č.[11]
3, s. 139. ISSN 1212-7973.
Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů.[12]
[21. 10. 2015].
Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon[13]
o léčivech). [1. 10. 2015].
Webové odkazy
Státní ústav pro kontrolu léčiv. http://www.sukl.cz/ [3. 11. 2015][14]
http://www.olecich.cz/ [3. 11. 2015][15]
http://www.nebezpecneleky.cz/ [3. 11. 2015][16]