O MOUDROSTI Z MATEŘSKÉ ŠKOLKY ■ O MALÝCH VĚCECH S VELKOU LÁSKOU H ■ NEAMERICKÝ AMERIČAN ■ JAKO DOUŠEK VODY ■ LEDNIČKA STŘEDEM VŠEHOMÍRA■ STARÁ DOBRÁ PÍSEŇ ■ NA LÉTÁNÍ NENÍ NIKDY POZDĚ (Vybráno z názvů našich recenzí na předešlé Fulghumovy knihy)
„Držet tuhle knihu v ruce může pomoci víc než zaručeně léčivé náramky od mlhavých firem."
JOSEF CHUCHMA, MLADÝ SVĚT
„Moudrý a vzdělaný humanista je ten Fulghum. Politikům by rozdal pastelky, vědce by zaměstnal vytvořením prášku proti lidské špíně. Matku Terezu by učinil prezidentem světa."
MILAN ŠEFL, PRÁCE
Koupím knihy Roberta Fulguma
1. Všechno co opravdu potřebuji znát. jsem se naučil v mateřské školce 2. Už hořela, když jsem si do ní lehal. (1 jednotlivě.)
Zn. Děkuji LNS081
LIDOVÉ NOVINY
„Zkrátka a dobře, milí podnikatelé, až vystoupíte ze své zablácené mazdy, unaveně si uvaříte kávu Douwe Egberts, vezměte do ruky Fulghuma a zamyslete se sakra trochu."
TOMÁŠ BALDÝNSKÝ, REFLEX
„...americká kultura je mnoha lidem trnem v oku. Knížkou Roberta Fulghuma nám však Amerika „vrací" něco potřebnějšího než supermany a hamburgery. Tedy lidskost, lásku a pokoru."
PETR HANOUSEK, LITERÁRNÍ NOVINY
ISBN 80-207-0484-1
01-035-93 13/34 Cena doporučená nakladatelem včetně DPH 45 Kč
ISBN 80-207-0484-1
4>
Fulghum
9788020704849
Při „patnáct set dolarů poprvé, patnáct set podruhé..." nastane dlouhá odmlka. Z jeviště se ozve vžlyknutí.
Jack si za$1505 koupil psa. Přičtěte si k túmu pořizovací náklady - celkem do „PSA" investoval $ 1760.
Ušlechtilý manžel sklízí potlesk - jeho žena k němu pospíchá z jeviště a vrhá se mu kolem krku, zatímco „PES" kolem jejich nohou omotává vodítko. Společně se pak uvelebí v první řadě. Asociace rodičů na ten večer hned tak nezapomene.
Vídávám Jacka, jak ho pozdě večer pes venčí. Je jediným členem rodiny, jehož síla na psa stačí, a nechce, aby ho sousedé viděli, jak se nechává vláčet tím zatraceným, na míle daleko nejdražším psiskem.
Ze „PSA" se stala „Marilyn". Vyrostla do rozměrů, že by se klidně dala zapřáhnout před pluh. Je docela možné, že jé Marylin ten nejhloupější pes na světě - už byla dvakrát v psím kursu, ale bez zjevných výsledků.
Jack se stále ještě nevzpamatoval. Nevěří, že se mu něco takového vůbec stalo.
Vždyť to přece měl písemně. Bod číslo 7. Buď děti, nebo nějaké zvíře, ne obojí.
Jenže komplikuj ící klauzule, které se na manželských smlouvách objevují drobným písmem, jsou vždycky nečitelné. A vždy náchylné k revizím silami silnějšími, než je naše ego.
Tvrdím, že z toho vyvázl ještě dobře. Klidně mohl mít poníka, lamu nebo břichaté prase. Do člunu lásky vždycky teče. A manželství nikdy není definitivní záležitost. Kdyby ano, bylo by to něco. Vždycky to i tak je něco.
é
SOUČÁSTÍ TAJNÉHO života je závist.
Ve veřejném i soukromém životě byla závist vždy považována za hřích poháněný žárlivostí a sklonem ic poživačnosti, což patří někam k desateru přikázání, zvláště v případě sousedovy manželky a podobných záležitostí. Přesto v odlehlé svatyni svého nitra závidíme. . Závist má několik stupňů. Závist typu „panebože, kdybych tak jen mohl..." doprovázená lehkým srdcem a humorem je velmi neškodná. Skoro každá závist, která nevede ke krádeži nebo vraždě, je v pořádku. Pozitivní závist odrážející potěšení z okrajových výsledků lidského pachtění je asi tak-pří jemná jako hořkomléčná čokoláda. Člověk si chuť na ni musí pěstovat.
i
Pokud jde o mě, já závidím chlapíkovi, který chodíval do hospody Buffalo v Seattlu. Motal se kolem kulečníkových stolů a nabízel, že si s vámi zahraje levou ru-
\ kou. A místo tága bude hrát s polní lopatkou č. 5.
A kdybyste mu dali náskok tří koulí, klidně by hrál ne
i násadou, ale železnou částí lopatky, kterou si omotal
izólačkou, aby nepoškrábal koule. A pokud byl člověk chytrý a nebyl zrovna kdovíjaký hráč kulečníku, tak šel radši od toho. A maximálně souhlasil, že se podívá, jak ten chlápek ničí sebevědomí nějakému jinému cvokovi. Ale jestli jste se chtěli přiučit něčemu, co na gymplu nevysvětlují, a nevadilo vám, že během chvilky přijdete o dvacet dolarů, tak nebylo marné do toho s ním jít, s tou lopatkou a se vším. Já to všechno znám - z první ruky.
Teda on byl vynikající, ale ještě to nic nebylo proti jeho ženě.
Ta hrála se smetákem nebo mopem - mohli jste si vybrat - a žádný handicap nežádala.
Vyřídila všechna esa kulečníkových lokálů ve městě. Pak kulečníku nechala a začala rodit děti. Říká se, že si rozdala se svým gynekologem o účet tři kola s osmi
koulemi - buď zaplatí dvojnásobek, nebo se to smaže. Vyhrála. Moje žena jí záviděla.
Moje žena také závidí Leně Horneové, vysoké černošce, nádherné sexy zpěvačce, která se už tak dlouho pohybuje na amerických pódiích. Moje žena je roztomilá malá Asiatka a je expert na dívčí skautské písničky. Je úplně v pořádku, že Leně Horneové závidí. Za takovouto závist člověk do pekla nepřijde.
Ve svých pětapadesáti si začínám uvědomovat, že některé věci už nikdy nebudu mít, něco už nikdy nebudu dělat, něčím se už nikdy nestanu. Z nedostatku příležitostí, výbavy, inklinace, talentu či něčeho jiného. V mém případě prostě nepřichází v úvahu mistrovské utkání v kulečníku s lopatkou, smetákem nebo mopem. A tak mi nezbývá, než se tajně utěšovat pozitivní závistí. Jedinou nadějí mi zůstává reinkarnace. Na reinkarnaci sázím všechno.
Ve svém příštím životě si budu schopen zapamatovat nádhernou poezii, a dokážu ji procítěně a kvalitně přednášet. Budu umět vázat všechny možné uzle a nikdy to do příště nezapomenu. A až se tu příště objevím, budu mít mozek, který dokáže plynně zvládnout nějaký cizí jazyk.
Budu umět hrát na malý akordeon, stepovat, zpívat velmi hlubokým basem, předvádět kouzla a triky a hrát ,,A čas plyne" na pozoun tak nádherně, že všichni milenci, kteří se rozešli, se zase dají dohromady, jakmile to uslyší.
A konečně si budu pamatovat, co při pokeru co přebíjí.
Všimněte si, že vůbec nežádám, abych byl krásný, moudrý nebo multimilionář. Taková břemena bych neunesl. Většinou to jsou jenom drobnosti - dnes je závidím a příště bych je rád měl nebo uměl. Příkladem je umět mistrovsky kulečník s lopatkou.
Nebo možná s čínskou jídelní tyčinkou.
To by teprve bylo něco.
V ČLÁNKU v New York Times psali, kolik stojí základní nářadí pro domácnost. Tvrdili, že nejvýhodněj-ším nákupem je sada obsahující kladivo, patery kleště, devět šroubováků, dvanáct kombinovaných klíčů, čtrnáct francouzáků, nastavitelný francouzák, čtyřicet hmoždinek, sedm klíčů na utahování matiček, deseti-' stopové pásmo, univerzální nůž, kleště na drát a skládací pilu. Všechno to je v hliníkové krabici -$149,95 plus daň.
Kdysi bych si býval objednal sady dvě.
Kdysi jsem si myslel, že nářadí dělá člověka. Kdysi jsem si myslel, že když už nemůžu vlastnit železářství, tak bych alespoň vedle železářství chtěl bydlet. Sen kaž-* dého kutila. Na druhou stranu, kdybych měl všechny správné nástroje a všechny správné součástky, zřejmě by mě povinnost vždy použít ten správný nástroj a uplatnit tu správnou součástku dost svazovala. Rozhodně by se z běžných domácích oprav vytratil tvůrčí duch.
Já vlastně už někde v garáži mám spoustu těch úplně správných nástrojů a šuplíky mám plné správných součástek. Zato nemám čas desetkrát courat do garáže a přehrabovat se v krabicích a šuplících. Začínám si uvědomovat, že všechno to nářadí a součástky jsou takové talismany - amulety na uklidňování domácích bůžků. A v garáži je taky tma a zima.
Opravdové taj emství zdatného domácího opraváře j e velmi jednoduché: V okamžiku potřeby použij, co je právě po ruce.
Dám vám příklad. Aspoň k polovině běžných domácích oprav je potřeba šroubovák. Není přece nutné vyrazit hned do garáže a deset minut hledat tu sadu dvaceti
ladících šroubováků s třemi různými magnetickými konci, která přišla na šedesát dolarů. Spousta šroubováků je na dosah. Nehty. Desetník, pěťák nebo čtvrťák. Ale všeúčelovou kombinaci nože na máslo a pilníčku na nehty nepřekoná nic. Kuchyň je vlastně plná nožů, z nichž jsou báječné šroubováky. Tak co takhle jednomu z nich urazit špičku? Jednoduché - a máte dokonalý šroubovák.
Když je nůž k nepotřebě, většinou báječně fungují lžíce. Dokonce i vidličkou se dá otevřít konzerva, i když jinak by se vidličky měly spíš nechat na míchání barev. Jde o to, že po ruce máte všechny šroubováky, jaké kdy můžete potřebovat. Přímo v kuchyni.
Potřebujete lehkou pilu? Na to jsou kuchyňské nože s pilkou.
A kleště - stačí prsty. Nebo prsty a utěrka omotaná kolem vršku něčeho, co nechce povolit, ani když jste do krajů bušili rukojetí nože na maso. Při menších záležitostech kleště nahradí pinzeta nebo kolíček na prádlo. Ale nej lepší kleště máte v puse - zuby, samozřejmě zuby. Ale nenechte se nachytat dětmi.
A když už jsem se dostal k částem těla, promluvme si o masivnějších nástrojích - to jsou kolena, lokty, pěsti a nohy: Spousta věcí se dá spravit kopáním, boucháním, třesením a házením.
K řezání a otvírání věcí pochopitelně slouží všechny nože v kuchyni, a také žiletky a manikúra v koupelně, což je zároveň moc dobré místo, kde se takové věci mají používat, protože jsou tam také náplasti, které pokud používáte ostré nástroje, budete dříve nebo později potřebovat.
Skelný papír? Pilníček na nehty na jemnější práce, struhadlo na projekty drsnějšího ražení. Struhadlo.na muškátový oříšek na práce dokončovací.
Izolační páska. Izolacka nesmí chybět. Žádná domácnost, kancelář, manželství ani život se bez ní neobejdou. Izolačky není nikdy dost. Věděli jste, že podle NASA se na ni nesmí zapomenout při žádném kosmickém letu? Čestné slovo.
Základní věcí je také tužka a blok - takže pak můžete napsat vzkaz opraváři, který přijde, když jste to s opravou čehosi přehnali.
Pro různé drobnosti nechoďte do železářství. Jděte do bazaru, který v garáži pořádají nějací důchodci před stěhováním na Floridu. Kupte tam šuplík nacpaný věcmi, který mají někde v kuchyni. V němž se třicet let hromadily všechny možné drobnosti. Skoro všechno, co můžete při opravách v domácnosti potřebovat, v něm najdete.
My vlastně doma, v soukromém a tajném životě, většinou všechno nějak zvládneme. Tak kočírujeme svůj život skoro pořád. Je třeba se s tím smířit. Dokonce z toho mít příjemný pocit. A zdokonalovat se v tom. Je to otázka přístupu, jak to shrnuje devět pravidel z Fulg-humova Průvodce kutila po domácnosti:
1. Snažte se pracovat o samotě. Publikum většinou moc nepomůže.
2. I když vám maminka zřejmě říkala pravý opak, při domácích opravách pomáhají jak modlitby, tak klení - ale pouze pokud pracujete sami.
3. Pokud to jen trochu jde, pracujte v kuchyni - je tam spousta užitečného nářadí, je tam teplo a sucho a máte to blízko do ledničky.
4. Pokud jde o závadu v elektronice, běžte si koupit nový přístroj, anebo se poraďte s dvanáctiletým dítětem.
5. Držte se selského rozumu. Zapojte porouchanou věc do zdi, vyměňte baterie, žárovku nebo pojistku, podívejte se, jestli nádrž není prázdná, zkuste zmáčknout knoflík na zapínání nebo to prostě přetřete štětcem.      r v
6. Vždycky počítejte se zázrakem. Když rozebíráte budík a ten vám při tom spadne na zem a najednou začne jít, tak jste ho spravili.
7. Když něco vypadá, že to visí rovně, tak to visí rovně.
8. Pokud napoprvé neuspějete, je třeba přehodnotit, co je to úspěch.
9. A především - jestli jste udělali nějakou blbost, která funguje, pak to není blbost.