Týden 3 8. 11. 2024
ZÁKLADNÍ PARADIGMATA SOCIOLOGICKÉHO MYŠLENÍ
Jak je vůbec možný řád ve společnosti?
S jistou dávkou zjednodušení lze rozlišit tři mohutné větve sociologického myšlení odpovídající na vznesenou otázku odlišným způsobem:
- konsensuální teorie (svobodné dodržování pravidel, kooperace)
- konfliktní teorie (nucená účast na sociálním řádu, střetávání odlišných zájmů)
- interpretativní teorie (lidé svým jednáním neustále společnost přetvářejí)
KONSENSUÁLNÍ TEORIE
Všechny teorie konsensu (např. strukturální funkcionalismus, teorie sociální směny) vycházejí z následujících předpokladů:
- Společnosti jsou soudržné.
- Společenský život závisí na solidaritě.
- Společenský život je založen na reciprocitě a kooperaci.
- Společnost uznává legitimní autoritu.
- Základní prvky společenského života jsou normy a hodnoty.
- Sociální život zahrnuje závazky.
- Společenské systémy závisí na konsensu.
- Společenské systémy jsou integrované.
- Sociální systémy mají tendenci přetrvávat.
- Ve společnosti existuje rovnovážný stav, kdy jsou všechny části systému funkčně provázány a plní své poslání.
Do strukturálního funkcionalismu zavedl kategorii dysfunkce, která označovala vše, co společnost destabilizuje a dezintegruje. Tatáž instituce může být současně funkční i dysfunkční (závisí na úhlu pohledu).
TEORIE KONFLIKTU
- Sociální systémy jsou založeny na protikladech.
- Společnosti jsou vnitřně rozdělené.
- Život ve společnosti generuje opozici a nepřátelství.
- Společenský život generuje strukturní konflikty.
- Každá společenská diferenciace zahrnuje mocenskou nerovnost.
- Základními prvky společenského života jsou zájmy.
- Sociální život obsahuje nátlak.
- Společenský život generuje různost zájmů.
- Sociální systémy mají tendenci ke změně.
Konflikty mohou přispívat k upevnění sociálního řádu a k udržování identity vlastní skupiny. Během konfliktu dochází k uvolňování napětí, které jinak ohrožuje stabilitu skupiny.
Existují jiné zdroje moci než soukromé vlastnictví výrobních prostředků (problém manažerů a problém reálného socialismu). Moc není odvozována z vlastnictví, ale ze vztahů bezprostřední nadřízenosti a podřízenosti. Právní zrušení soukromého vlastnictví neznamenalo zánik nerovnosti ve společnosti.
Každou společnost nejvýrazněji strukturuje podíl na moci. Mocenská struktura je produkována a udržována v procesu symbolické interakce.
INTERPRETATIVNÍ TEORIE
- Lidské bytosti jednají na základě významů, které přikládají všemu, co je obklopuje.
- Tyto významy nejsou vlastností samotných věcí, jsou produktem sociální interakce probíhající mezi členy společnosti.
- Tyto významy nejsou stabilní, mohou být neustále pozměňovány a redefinovány v průběhu nových interakcí.
Ústřední kategorií je pojem sociálního JÁ (Self), které se utváří v procesu interakce s druhými lidmi. Má dvě složky ("I" jakožto tvořivý aktivní činitel a "Me" které stanovuje limity chování skrze postoje společnosti). Jeho pojetí socializace chápe člověka jako bytost zároveň činorodou a aktivní a zároveň jako produkt sociálních vztahů.
Ukazuje, jakými způsoby se lidé snaží při setkávání s druhými lidmi zakrývat svou skutečnou totožnost ve snaze ukázat jim falešný, idealizovaný obraz sebe sama (Všichni hrajeme divadlo).
Jak to lidé dělají, že právě to, co činí, považují za zcela neproblematické a přirozené? Základní metoda etnometodologie spočívá v narušení běžného chodu věcí, což má lidi přimět k tomu, aby ukázali, co je třeba učinit, aby svět byl opět neproblematický.
Způsoby, jimiž poznáváme svět lidí, musí být odlišné od způsobů, jimiž je poznáván svět přírody. Sociologická teorie představuje konstrukty konstruktů každodenního života.