Teorie sociálních deviací r BIOLOGICKÉ • Vidí příčiny v genetických, anatomických, fyziologických faktorech PSYCHOLOGICKÉ Hledají souvislosti mezi deviací a určitým typem osobnosti Zabývají se např. procesem dospívání, vazby, frustrací, agresivitou, stresem aj. SOCIOLOGICKÉ Interpretují vztahy mezi deviacemi a normami, vnímají kategorie - sociální kontrola, sankce aj. Zasazují sociální deviace do různých sociálních kontextů INTER-a MULTIDISCPLINÁRN |* Reziduálni - zaměřena na individuální případy, vnímá multifaktor.příčin Synkretické - propojování různých faktorů, snaha o hledání širších souvislostí Teorie „Kinds-of-people" Ve společnosti existují určité typy lidí, kteří mají tendenci chovat se v rozporu se sociálními normami. • biosociální teorie |, • teorie sociálního učení aj. Situační Ve společnosti mohou nastat situace, ve kterých se může každý jedinec chovat deviantně. • teorie anomie , • teorie delikventního prostředí a „nelegitimní možnosti" aj. Konjunktivní V určitých situacích má určitý typ lidí tendenci chovat se deviantně. • teorie etiketizace • teorie tzv. primární a sekundární deviaceajL Anomie • Definice anomie jako stavu dezintegrace normativních hodnot a cílů ve společnosti. • Anomie jako stav, kdy přestávají platit právní předpisy, stav bezzákonosti. • Oslabené normy ve společnosti ztrácejí jednoznačný význam, nových pravidel se nedostává • Důsledek: pocit bezpráví, ohrozenia chaosu, bezmoci, životnídezorientace, strachu, životní nejistoty, nejasné podmínky, nejasné vztahy Teorie Anomie Emila Durkheima Chápal anomii jako: • krizi pramenící z neexistující nebo nedostatečné sociální regulace sociálního styku (příčinou rozpad hodnotových a normativních systémů, nedostatek autority) • souhrnné označení pro stav následující po náhlých sociálních změnách, v jejichž důsledku se mezi lidmi šíří pocit nespokojenosti a vzájemné konflikty • jako možný zdroj deviantního chování Teorie Anomie Emila Durkheima _ ^ Čím větší existuje soulad mezi individuálními a společenskými potřebami a normami, tím větší míra soudržnosti a stability ve SPOLEČNOST 1. Individuální prvek 2. Sociální prvek Subjektivní zájmy a potřeby každého člověka Sociálně normativní jevy (hodnoty, normy, pravidla a modely chování) jsou brány jako něco vyššího, nadindividuálního, posvátného a univerzálně platného 1. Je-li individuální 2. uspokojováno v souladu se sociálním, nastává ve společnosti ideální stav sociální koheze (soudržnosti). Teorie Anomie Emila Durkheima • Chápal anomii jako stav, který patří k moderní společnosti - kulturní a hodnotová pluralita, zvýšený dynamika změn ve společnosti • Analyzoval anomii ve vztahu k sebevraždám Typy sebevražd: • Altruistická - obětování se pro hodnoty společnosti • Egoistická - sebedestrukce, nedostatečná pouta k okolí (pocit osamocení) • Fatalistická - z důvodu přílišné normativní regulace a kontroly (např. sebevraždy otroků) • Anomická - sebedestrukce způsobená slabou regulací, hodnotovou nejistotou, morální rozkolísaností, nejasností životních cílů Teorie anomie Roberta K. Mertona • Definice anomie jako stavu, kdy společenské normy a cíle jsou nejasné nebo nedosažitelné. • Založena na analýze sociální struktury a nerovností ve společnosti. • Řeší vztah mezi společenskými cíli a prostředky k jejich dosažení. • Merton zdůrazňuje, že existuje tlak na dosažení společenských cílů, ale prostředky k dosažení těchto cílů nejsou vždy dostupné všem jednotlivcům. • formy adaptace - jak lidé reagují na nesoulad mezi společenskými cíli a dostupnými prostředky k jejich dosažení: konformita, inovace, ritualismus, odmítání (rebelie), retreatismus Teorie anomie Roberta K. Mertona - formy adaptace • Konformita: • Jednotlivec přijímá společenské cíle a legální prostředky k jejich dosažení. • Tato forma adaptace je v souladu se společenskými normami a očekáváními. • Inovace: • Jednotlivec přijímá společenské cíle, ale hledá nové, často nelegální prostředky k jejich dosažení. • Například, člověk, který se snaží dosáhnout finančního úspěchu prostřednictvím nelegálních obchodních praktik. • Ritualismus: • Jednotlivec ztrácí víru ve společenské cíle, ale stále se drží legálních prostředků. • Příklad: Zaměstnanec, který se drží pracovní rutiny a pravidel, i když ztratil víru ve společenské cíle a možnost kariérního postupu. Teorie anomie Roberta K. Mertona - formy adaptace • Odmítání nebo Rebelie: • Odmítnutí společenských cílů a prostředků, následované aktivním hledáním alternativních hodnot a způsobů chování. • Rebelie může být konstruktivní (snaží se o změnu společnosti) nebo destruktivní (snaží se o zničení existujících struktur). • Příklad: Aktivista, který odmítá konvenční společenské normy a aktivně bojuje za změny ve společnosti, například v rámci hnutí za lidská práva. • Znovudefinování cílů a prostředků (Retreatismus): • Jednotlivec odmítá jak společenské cíle, tak i legální prostředky k jejich dosažení. • Může se vyhýbat společenským normám a žít v izolaci nebo se zapojovat do nelegálních činností bez jasných cílů. • Příklad: Osoba, která se izoluje od společnosti, odmítá pracovní etiku a zapojuje se do drogové závislosti jako alternativní formy úniku. Kulturní cíle a hodnoty: Institucionaliz< přijeti >vané prostředky: ; odmítnutí přijeti KONFOR-MISMUS INOVACE odmítnutí ! RITUALISMUS RETRÍTISMUS (ÚNIK) Nové alternativní prostředky: Nové alternativní cíle: REBELIE (VZPOURA) Chicagská škola • 20.-30. léta 20. stol. • Chicagská škola nemá jednoho konkrétního zakladatele, ale je spojována s několika významnými mysliteli a sociology. Mezi klíčové představitele Chicagské školy, patří např.: • Robert E. Park • Ernest W. Burgess • William Isaac Thomas (zavedl pojem SOCIÁLNÍ DEZORGANIZACE -snížená schopnost soc.institucí kontrolovat chování jedinců, řešit společ.problémy; rozklad soc.pořádku) Chicagská škola • Založena v první polovině 20. století na Chicagské univerzitě • Zaměření na studium sociálních problémů a deviantního chování. • Ekologie města: Studium interakcí mezi jednotlivými sociálními skupinami v určitém prostředí. • Sociální ekologie: Výzkum vlivu okolního prostředí na chování jednotlivce. • Symbolický interakcionismus: Zaměření na význam symbolů a interakcí vytvářejících sociální realitu. Chicagská škola - vznik sociální deviace • Sociální deviace je vnímána jako důsledek oslabení sociální kontroly • Patří sem např. i koncept: • diferencované asociace zdůrazňující vliv sociálních vztahů a interakcí na formování deviantního chování. • Primárně se zaměřují na MÍSTO (lokalitu, prostředí) až potom na LIDI • Městské prostředí a jeho sociální struktury jsou považovány za klíčové faktory ovlivňující chování jednotlivců. • Delikvence = normální reakce normálních jedinců na abnormální sociální podněty Teorie diferencované asociace • Edwin H. Sutherland (teoretik chicagské školy) je hlavní postavou této teorie, kterou formuloval v oblasti kriminológie. • Zaměřuje se na proces učení se normám a hodnotám spojeným s kriminalitou prostřednictvím diferencovaných asociací v rámci sociálních skupin. • Tvrdí, že jednotlivci se učí kriminalitě a přijímají deviantní chování prostřednictvím svých asociací, ať už jsou pozitivní nebo negativní. • Rozlišuje mezi primárními skupinami, jako je rodina, a sekundárními skupinami, jako jsou vrstevníci nebo gangy. Proces učení probíhá především ve sekundárních skupinách. Teorie diferencované asociace • Patří do teorií kulturního přenosu a teorií sociálního učení • Společnost je vnímaná jako heterogenní celek složený ze subkultur • To, co je v majoritní společnosti vnímáno jako deviantní, může být v určité subkultuře vnímáno jako normální • Přenos z generace na generaci - z člověka na člověka • Lidé se stávají „kriminálníky" ne proto, že by byli patolog.osobnosti, ale že • Se sdružují s lidmi (soc.subjekty) určitého typu jejichž normy jsou deviantní (proces asociace) • Participují na chodu dané skupiny (proces interakce) • KRIMINALITA = NAUČENÉ CHOVÁNÍ Teorie diferencované asociace • ROZHODUJÍCÍ FAKTORY: • Kontakt s osobami s deviantními hodnotami a normami (frekvence a délka) • Věk • Poměr mezi deviantními a nedeviantními kontakty (délka, frekvence • Prestiž zprostředkovatele norem • Hloubka emocionální vazby • Kriminalita modrých a bílých límečků • Kriminalita bílých límečků se týká nelegálních činů spáchaných osobami ve významných sociálních nebo profesních pozicích. • Kriminalita modrých límečků odkazuje na zločiny spáchané pracovníky na nižších úrovních socioekonomické hierarchie. • Pokračovatelé - teorie diferencované identifikace • Dva lidé se ve stejných podmínkách, nebudou chovat stejně • Důležitou roli hraje míra identifikace se skutečnými nebo imaginárními vzory Teorie dezintegrované společnosti Wilhelma Heitmeyera • Zaměřuje na sociální dezintegraci a strukturální ztrátu sociální kontroly jako klíčové faktory vysvětlující deviantní chování ve společnosti. • INTEGRACE X DEZINTEGRACE • Dezintegrace je rozhodující element v pochopení společnosti • Dezintegrace nemusí být dobrovolná (ASIMILACE) • Identifikuje konkrétní dezintegrační mechanismy, které narušují sociální vztahy a struktury, přispívající k vzniku deviantního chování, (etnická, nebo sociální diskriminace, ekonomická nerovnost, sociální exkluze, ztráta rodinných hodnot, nedostatek sociální kontroly, vliv nových komunikačních technologií) • Diskutuje o vlivu modernizace a globalizace na dezintegraci tradičních sociálních struktur, což múze zvyšovat úroveň deviantního chování. • Zdůrazňuje roli stigmatizace a sociální exkluze v posilování procesů dezintegrace a podporování deviantního chování jednotlivců. • Klade důraz na důležitost prevence a intervence na úrovni sociálních struktur s cílem obnovit sociální integraci a omezit deviantní chování. Teorie dezintegrované společnosti Wilhelma Heitmeyera Etnická nebo sociální diskriminace • Nerovný přístup k příležitostem na základě etnické nebo sociální V f IV*',. 1 1 príslušnosti. • Mechanismus: Diskriminace narušuje sociální vztahy a vytváří marginalizované skupiny, které mohou přistoupit k deviantním prostředkům k vyrovnání s nespravedlivými podmínkami. Ekonomická nerovnost • Výrazný rozdíl ve finančních a ekonomických podmínkách mezi různými sociálními vrstvami. • Mechanismus: Nerovnost vytváří napětí mezi sociálními skupinami a může vést k nelegálním prostředkům, jako je podvod nebo krádež, jako způsobu vyrovnání se s ekonomickým tlakem. Teorie dezintegrované společnosti Wilhelma Heitmeyera Sociální exkluze • Vyloučení jednotlivců nebo skupin z určitých společenských struktur a příležitostí. • Mechanismus: Exkluze může vytvářet izolované subkultury, kde se může rozvíjet deviantní chování jako reakce na pociťovanou nespravedlnost. Ztráta rodinných hodnot • Oslabení tradičních rodinných struktura hodnot. • Mechanismus: Ztráta rodinných hodnot může vést k nedostatečné socializaci jednotlivců, což zvyšuje riziko deviantního chování. Teorie dezintegrované společnosti Wilhelma Heitmeyera Nedostatek sociální kontroly • Oslabení mechanismů sociální kontroly, jako jsou autoritativní postavení nebo právní normy. • Mechanismus: Nedostatečná sociální kontrola umožňuje větší volnost v chování, což může zahrnovat i deviantní aktivity. Vliv nových komunikačních technologií • Globalizace a modernizace mění způsob komunikace a interakce ve společnosti. • Mechanismus: Nové technologie mohou přispívat k ztrátě tradičních sociálních vazeb a vytvářet virtuální prostředí, kde se mohou formovat nové, někdy deviantní, normy a hodnoty. Teorie dezintegrované společnosti Wilhelma Heitmeyera 1. uvědomění si stavu anomie 2. zesilující dynamika integrace a dezintegrace 3. společenské konflikty jako důsledek soc.ekon.změn 4. proces odosobnění moderní společnosti (pocity osamělostí, pokles soc.kontroly, pokles lidskosti atd. Teorie delikventního prostředí • Teorie subkultur • Navazuje na Mertonovu teorii anomie • Hlavní představitel: Albert K Cohen a Lloyd Ohlin • Jak ospravedlnit deviaci: • Popření odpovědností-jiný by to udělal stejně • Popření zranění (následku) - vždyť se nic nestalo • Popření oběti - není to neviňátko, zasloužil si to • Společnost složená z různých kultur - SUBKULTUR • Enkulturace - přenos deviantních vzorců chování Teorie delikventního prostředí • DEVIACE = způsob řešení problémů (alternativní hodnoty) • Rozpor mezi aspiracemi a rovnou šancí k jejich dosažení • Rozpor mezi individuálními zájmy a ochotou participovat na kolektivní činnosti vycházející z dominantní kultury • Některé subkultury se cítí vyčleněné • SUBKULTURA - specifická skupina s alternativní kulturou • KONTRAKULTURA-opoziční kultura (např. teroristické skupiny) TEORIE DELIKVENTNÍHO PROSTŘEDÍ ^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^ ^^^^^^^^^^^^k, ^^^^^^^^^^^^^ Teorie subkultur a kontrakultur Rozpor mezi aspiracemi a rovností šancí k jejich dosažení Deviace jako způsob řešení problémů (alternativní hodnoty) w Etiketizační teorie - LABELLING • Lze spojit např. s práci sociologů Ervinga Goffmana a Howarda Beckera • Zaměřuje se na PROCES a jeho analýzu (nikoli primárně na jedince a jeho motivy) • Zkoumá, jak společnost přiřazuje etikety jednotlivcům a jak tyto etikety ovlivňují jejich chovania identitu • Rozlišuje mezi primární deviací, což jsou první prohřešky, a sekundární deviací, která vzniká v důsledku reakce společnosti na primární deviaci (societami reakce) • Zdůrazňuje, že když jedinec obdrží kriminální etiketu, může to vést k sebenaplňujícímu se proroctví, kdy se začne chovat v souladu s tím, jak je společnost etiketuje. Etiketizační teorie - LABELLING • Realita etiket - kdo a proč definuje deviaci? Kdo a proč uděluje někomu nálepku devianta? • DEVIACE = výsledek kolektivní interakce (reakce) • SOCIÁLNÍ OSTRAKISMUS • Nálepky rozdělují ti, co mají moc • Značkovací akt (ceremoniál) (ve stejné situaci nemusí každý jedinec dostat stejnou nálepku, může ji dostat i ten, co nic neudělal) • Primární a sekundární deviace • Chování - reakce okolí - nálepka a sankce Etiketizační teorie - LABELLING • Záleží na tom, jak je role deviant přijata • ANO - iniciační charakter, samonaplňující se proroctví - SEKUNDÁRNÍ DEVIACE • NE • Prostředí může podporovat etiketizaci - věznice, vojenské prostředí, léčebny aj. • Vliv médií, senzace, přitažlivost negativních zpráv • Sekundární deviace je ovlivněna také příslušností k subkultuře (jiný pohled na žáka z rodiny VŠ a ZŠ Teorie rozbitých oken • Broken Windows Theory • Zločinnost jako důsledek zanedbanosti a fyzického chátrání životního prostoru • Tendence chovat se adekvátně podle povahy svého okolí • Pokud se „rozbité okno" hned neopraví - lidé co chodí kolem usoudí, že daný veřejný prostor nepodléhá kontrole, nikomu na ničem nezáleží • Pocit demoralizace a anarchie Teorie rozbitých oken • Formulována v roce 1982 sociology Jamesem Q. Wilsonem a kriminologem Georgeem L. Kellingem • Zaměřuje se na drobné formy kriminality a vandalství ve veřejných prostranstvích, tvrdí, že ignorování těchto menších prohřešků vede k eskalaci vážnějších zločinů. • Rozbitá okna symbolizují zanedbávání a nekontrolovaný nepořádek ve veřejném prostoru, což může přitahovat další kriminalitu. • Teorie zdůrazňuje důležitost rychlé a efektivní reakce na drobné prohřešky a narušení veřejného pořádku. Teorie rozbitých oken • Klade důraz na zapojení komunity do procesu prevence tím, že podněcuje občany k hlášení a aktivnímu zapojení se do udržováni veřejného pořádku. • Metro Transit Police ve Washingtonu, D.C., využíva|í strategie založené na teorii rozbitých oken. Zaměřují se na prevenci menších přestupku v metru, jako jsou nelegální přeprava nebo načerno jízda, s cílem vytvořit bezpečnější prostředí pro cestující. • Aplikace „Fix My Street'' umožňuje občanům ve Velké Británii rychle hlásit problémy, jako jsou rozbitá okna, nelegální skládky nebo jiné prohřešky v jejich okolí. Tato spolupráce mezi občany a správou města pomáhá rychle reagovat na menší problémy. • V 90. letech v New Yorku požívala jedna městská část metody podle teorie rozbitých oken. Program nulté tolerance zdůrazňoval důsledné stíhání menších přestupků, jako jsou loupeže nebo přestupky v dopravě, s cílem ovlivnit celkovou úroveň kriminality. Á Biologicko-psychologické teorie Teorie rozeného zločince • Teorie rozeného zločince navrhuje myšlenku, že některé jedince jsou předurčeni k zločinnému chování kvůli genetickým nebo biologickým faktorům. • Argumentuje, že biologické faktory, jako jsou geny nebo neurologické vlastnosti, mohou hrát klíčovou roli v predispozici jedince k delikventnímu chování. • Kritika spočívá v tom, že teorie ignoruje význam sociálních a environmentálních faktorů, které mají také zásadní vliv na chování jedince. (Tzn. že opomíjí ostatní vlivy - prostředí, výchovy...) • Césare Lombroso - criminal man theory (2. pol.20stol.) -antropometrická měření Teorie rozeného zločince • Césare Lombroso - criminal man theory (2. pol.20stol.) • italský lékař a kriminolog, byl klíčovou postavou v raném vývoji teorií o vztahu mezi fyzickými charakteristikami a zločinností • Určité fyzické charakteristiky, zejména anomálie lebky a tělesné stavby, mohou podle něj indikovat přirozenou predispozici k zločinnosti. Označil takové jedince za "rozené zločince.,, • Rozvíjel myšlenku atavismu, která tvrdí, že zločinci jsou biologicky zpětným vývojem, připomínajícím primitivní lidské druhy. • Používal antropometrické metody (měření tělesných částí) k identifikaci fyzických znaků spojených s zločinností (zkoumal téměř 4tis.odsouzených jedinců) Genetické a adopční studie • Genetické studie se zaměřují na zkoumání, jak genetické faktory ovlivňují vývoj určitých vlastností nebo onemocnění. • Mezi hlavní metody genetických studií patří studie dvojčat. • Adopční studie zkoumají, jak environmentálni faktory, zejména prostředí poskytnuté adopční rodinou, ovlivňují vývoj jedince. • Např. S. A. Mednick (Dánsko) - výzkum frekvence kriminality u adaptovaných dětí, jejichž biologický a adoptivní otec spáchali či nespáchali trestný čin. • Výsledky studie naznačovaly, že existuje genetická predispozice k antisociálnímu chování, avšak vývoj tohoto chování byl také ovlivněn environmentálními faktory. • Jeho výzkum zdůraznil důležitost kombinace genetických a environmentálních faktorů v procesu formování kriminálního chování. • Genetická predispozice k delikvenci nebyla potvrzena. Oligofrenie jako příčina delikvence • Henry Herbert Goddard (americký psycholog a výzkumník) - zaměřil se ve výzkumu na mentálně postižené jedince a tzv. morony (slaboduché - IQ 80-70) • V USA zkoumal v 6 generacích dvě odlišné větve jednoho rodu (manželskou a nemanželskou)-teorie Kallikakova rodu • jedna větev byla spojována s inteligencí a dobrou morálkou, zatímco druhá větev byla spojována s mentální retardací a deviantním chováním. • Tvrdil, že ne kriminalita, ale nízká inteligence je dědičná a může se přenášet z generace na generaci. • Goddard spojil nízkou inteligenci s nižším sociálním statusem a zastával názor, že kontrolovaná reprodukce by měla být zavedena k prevenci šíření nízké inteligence. • Jeho názory na eugeniku a kontrolovanou reprodukci byly později kritizovány a jsou dnes považovány za kontroverzní a neetické. • Nepodařilo se mu vymezit podíl biologických a sociálních faktorů na kriminogenezi. Sociálně-psychologické teorie Teorie sociálního učení • Eysenckova teorie příčin kriminálního chování • Eric Eysenck - britský psycholog a vědec, který se zabýval psychologií a kriminológií • Je známý svými teoriemi osobnosti, včetně teorie sociálního učení, která se týká vývoje antisociálního chování a kriminality. • Přesvědčení, že osobnost má biologický základ. Podle něj jsou určité osobnostní rysy dány geneticky. • Identifikoval klíčový rys osobnosti jako dimenzi extravertze-introverze. Extravertní jedinci jsou podle něj náchylnější k hledání vzrušení a nových zážitků. • Dalším klíčovým rysem byl neuroticismus, což se týká emocionální stability nebo nestability jedince. Neurotičtí jedinci jsou podle Eysencka náchylnější k projevům úzkosti a emocionální labilite. • Později přidal třetí dimenzi, psychoticismus, který se týká tendence jedince k agresivitě, impulsivitě a nesocializovanému chování. • Tvrdil, že jedinci s vysokou mírou neuroticismu a nízkou mírou extravertze a psychoticismu jsou náchylnější k vykazování kriminálního chování. Teorie sociálního učení • Zdůraznil význam sociálního učení, při němž jedinci přijímají a imitují chování druhých, zejména rodičů a vrstevníků. • Tvrdil, že jedinci s výrazným neuroticismem a nízkou psychoticismem mohou mít omezenou kontrolu nad impulzy, což může přispět k neúspěchu v dodržování společenských norem. • Eysenckova teorie sociálního učení představuje jednu z perspektiv na vztah mezi osobností a kriminalitou, přičemž zdůrazňuje jak genetické, tak sociální faktory ve vývoji antisociálního chování. Teorie frustrace - agrese • Dollardova teorie frustrace-agrese • Vyvinuta v rámci behaviorální psychologie, zejména psychologie sociálního učení-John Dollard a Neal E. Miller • Frustrace v této teorii je vnímána jako stav, který vzniká, když jedinec narazí na překážku při dosahování svých cílů nebo uspokojování svých potřeb. • Teorie předpokládá existenci agresivního pudu, který je základním motivujícím faktorem pro agresivní chování. Tento pud vzniká jako reakce na frustraci. • Dollard a Miller zdůrazňovali, že agresivní chování může být naučené prostřednictvím sociálního učení a imitace. Jedinec může pozorovat a napodobovat agresivní chování, které vidí v okolí. Teorie frustrace - agrese • Instrumentální a hostilní agrese • Instrumentální-jedinec používá agresi jako prostředek k dosažení nějakého cíle nebo odstranění překážky. • Hostilní - chování, které je motivováno negativními emocemi, jako je hněv, a nemá přímý nástrojový účel • Teorie zdůrazňuje význam sociálního kontextu a interakcí v ovlivňování agresivního chování. Modelování a imitace agresivního chování v sociálním prostředí hrají klíčovou roli. Teorie temperamentu a charakteru • Clonningerova multidimenzionární teorie osobnosti (vyvinutá americkým psychologem Robertem Cloningerem) • TEMPERAMENT: • soubor vrozených psychických charakteristik, které ovlivňují způsob, jakým člověk reaguje na podněty z okolí • tyto charakteristiky určují emocionální prožívání, intenzitu reakcí, rychlost jejich změn a odolnost vůči stresu • je považován za biologicky podmíněný a relativně stálý po celý život, i když může být ovlivněn výchovou a zkušenostmi • CHARAKTER: • soubor psychických a morálních vlastností člověka, které se projevují v jeho chování, postojích a vztazích k ostatním lidem, světu a sobě samému • Na rozdíl od temperamentu, který je vrozený, je charakter formován výchovou, zkušenostmi, kulturou a hodnotovým systémem Teorie temperamentu a charakteru Vlastnost Temperament Charakter Vrozenost Vrozený, biologicky podmíněný Získaný, formovaný během života Proměnlivost Stabilní, neměnný Měnitelný v průběhu života Morální dimenze Bez morálních hodnot Zahrnuje morální a etické principy Příklady Cholerik, sangvinik, melancholik Čestnost, zodpovědnost, spravedlnost Teorie temperamentu a charakteru • Temperament * Novelty Seeking (Hledání Nového) • Tato dimenze odráží schopnost jedince vyhledávat nové a vzrušující zážitky. S tímto rysem souvisí snadná vzrušivost, impulzivita, neukázněnost, znuděnost - důsledkem je nestálost a nevypočitatelnost. * Harm Avoidance (Vyhýbání se škodám) • Měří citlivost na možné nebezpečí, hrozby a nepříjemné podněty. Vyšší skóre indikuje větší opatrnost a vyhýbání se riziku. Nízké skóre naopak nízkou zodpovědnost, riskantní způsoby chování, nedostatek sebereflexe * Reward Dependence (Závislost na odměně) • Tato dimenze měří citlivost na sociální odměny. Nižší skóre - snadná ovlivnitelnost, přejímání názorů. * Persistence (Vytrvalost) • Tato dimenze se týká schopnosti jedince udržet aktivitu při obtížích. Vyšší skóre indikuje vytrvalost a schopnost udržet pozornost. Naopak nižší - nižší zájem o práci a nižší schopnost plnit cíle Teorie temperamentu a charakteru • Charakter • Self-Directedness (Sebeřízení) • Měří míru kontroly, odpovědnosti, cílevědomosti a schopnosti samoregulace. Vyšší skóre znamená větší míru autonomie a odpovědnosti. Nižší souvisí s nevyzrálostí, obviňováním, nezodpovědností a nespolehlivostí • Cooperativeness (Spolupráce) • Tato dimenze hodnotí schopnost navazovat a udržovat sociální vztahy. Vyšší skóre označuje větší schopnost spolupráce a vzájemné podpory. Nižší naopak sebestřednost, netolerantnost, zájem o vlastní prospěch, bezohlednost k druhým, neochota pomoci • Self-Transcendence (Sebepřesah) • Měří schopnost rozvíjet vyšší smyslové vnímání, spojení s přírodou nebo transcendentní zkušenosti. Vyšší skóre indikuje větší duchovní orientaci. Nižší pýchu, honbu za majetkem a obecně nespokojeností. • Cloningerova teorie zdůrazňuje, že tyto dimenze spolu interagují a mohou být ovlivněny genetickými a environmentálními faktory. Tato teorie poskytuje integrativní pohled na osobnost, zohledňující jak biologické, tak psychosociální determinanty osobnosti. Temperament cube NhR PASSIONATE nhR .(histrionic) SENSITIVE RELIABLE staid) (narcissistic) CAUTIOUS (avoidant) ADVENTUROUS (anti-social) EXPLOSIVE NHr (borderline) Impulsive disorderly INDEPENDENT \Jschizod) Nove|,y-seeing \ nHr\ METHODICAL (obsessional) Deliberate thrifty jrftf** ^jSP Trustful Reward dependence AI°of warm ,;: critical B Character cube SCT CREATIVE (enlightened) ORGANISED MOODY (cyclothymic) ABSOLUTIST (paranoid) scT AUTOCR STIC (aul hori aria n) DISORGANIZED (schizotypal) imaginative istic ■fQ DEPENDENT <-W *röX Empathic >^ kind +- APATHETIC (melancholic) idea i Setf-transcendent Conventional materialistic Cooperative Asocial hostile Obrázek 1: Extrémní temperametové typy Obrázek 2: Charakterové typy Kreativní Fanatický 4- Kooperace Teorie odlišného kognitivního stylu • Američtí forenzní psychologové Walters a White - model 8 primárních kognitivních charakteristik-typické pro recidivující delikventy • Tendence ospravedlňovat své delikventní chování - racionalizace • Odblokování obran-v minulém i budoucím chování-chybí obava z následků • Pocit privilegovanosti, oprávněnosti k nedodržení norem • Orientace na moc, rozdělení lidí na silné a slabé, pocit moci a schopnosti ovládat druhé • Sentimentalita - sklon k povrchním citovým vztahům, bez ochoty se čehokoli vzdát, mít odpovědnost • Super optimismus, extrémní sebedůvěra. Jsou si jisti, že mohou dělat cokoli a dosáhnou takto úspěchu. Myslí si, že budou dopadeni pouze náhodně. Nejsou schopni se poučit. • Kognitivní indolence, lenost uvažovat. Orientace na okamžitý zážitek bez ochody zvažovat důsledky. • Diskontuita uvažování, neschnopnost trvalejšího názoru, snadná ovlivnitelnost jakým i kol i vlivy. Psychoanalýza • V rámci psychoanalýzy není sociální deviace přímo hlavním tématem, ale někteří psychoanalytici mohou přistupovat k chápání deviantního chování z hlediska nevědomých pudů, konfliktů a vývoje osobnosti. • Deviantní chování může být interpretováno jako projev těchto vnitřních konfliktů, kde nevědomé síly bojují s uvědomělým já a superegem (id, ego, superego). • Freud se domníval, že určité formy deviantního chování mohou být spojeny s dysfunkcí nebo odchylkou v psychických mechanismech, jako jsou obranné mechanismy (například potlačení, projekce). Psychoanalýza • Nerovnováha mezi id, egem a superegem: • Id: Představuje primitivní a instinktivní složku psychiky, zaměřenou na uspokojení základních pudů (hlad, sexuální touhy, agrese). Pokud je id příliš dominantní, může jedinec jednat impulzivně a ignorovat sociální normy. • Ego: Složí k vyvažování požadavků id a reality. Pokud je ego slabé, nemusí být schopné kontrolovat impulsy id. • Superego: Zahrnuje morální hodnoty a normy, které jsou internalizovány během výchovy. Pokud je superego příliš slabé, jedinec nemusí cítit vinu při porušení pravidel, což usnadňuje deviantní chování. Psychoanalýza • Nevědomé konflikty: • Deviantní chování může být projevem nevědomých konfliktů nebo potlačených traumat. Například agrese nebo kriminalita mohou být výsledkem nevyřešené frustrace, potlačené nenávisti nebo úzkosti. • Potlačené trauma: • Trauma z dětství, například zneužívání nebo zanedbávání, může být nevědomě potlačeno, což se později projeviv destruktivním nebo antisociálním chování. Psychoanalýza * Fáze psychosexuálního vývoje: • Freudova teorie psychosexuálního vývoje uvádí, že nevyřešené problémy v určitých fázích vývoje (orální, anální, falická, latentní, genitální) mohou vést k deviantnímu chování. * Například: • Fixace v anální fázi (2-3 roky) může vést k nadměrné potřebě kontroly (perfekcionismus) nebo naopak k destruktivnímu chování (vzdor vůči pravidlům). • Potlačení konfliktů ve falické fázi může vést k sexuálním deviacím. Psychoanalýza • Obrany ega: • Psychoanalýza zdůrazňuje mechanismy obrany ega, které jedinec využívá k ochraně před úzkostí. Některé z těchto mechanismů mohou vést k deviantnímu chování: • Racionalizace: Omlouvání nevhodného chování logickými, ale nepřesvědčivými důvody. • Projekce: Připisování vlastních nevědomých impulsů ostatním lidem. • Potlačení: Nepřijetí vlastních nepřijatelných myšlenek nebo emocí. Psychoanalýza • Kriminální chování • Může být vysvětlováno slabým superegem (nedostatek morální kontroly), což vede k neschopnosti respektovat společenské normy • (dítě, které vyrůstá v prostředí bez jasných pravidel, může mít špatně rozvinuté superego) • Sexuální deviace • Může být výsledkem problémů ve falické fázi vývoje, kdy dochází k prvotnímu uvědomění sexuální identity a vztahu k autoritám • Agrese • Může být výsledkem potlačené frustrace, nevyjádřeného hněvu nebo přijetí v ranném dětství Psychoanalýza • Základní pudy - EROS x THANATOS • Eros (Pud života): • Pud života je zaměřen na zachování života, přežití, reprodukci a uspokojení základních potřeb (jako je hlad, sexualita, potřeba lásky a bezpečí). • Funkce v chování: Tento pud usiluje o spojování a vytváření harmonií mezi lidmi a prostředím. • Souvislost s deviantním chováním: • Deviantní chování může nastat, pokud je Eros přesměrován, potlačen nebo nedostatečně uspokojen. Například: • Sexuální deviace: Může být výsledkem neuspokojených sexuálních potřeb nebo jejich nevhodného vyjádření. • Závislosti: Touha po potěšení a uspokojení může vést k hledání náhradních zdrojů uspokojení, jako je alkohol nebo drogy. Psychoanalýza • Základní pudy - EROS x THANATOS • Thanatos (Pud smrti): • Pud smrti je zaměřen na destrukci, agresi, směřování k nebytí a snahu o návrat k původnímu klidnému stavu (neživé materii). • Funkce v chování: Tento pud se projevuje v agresivních sklonech, destruktivním chování a sebevražedných tendencích. • Souvislost s deviantním chováním: • Thanatos může být odpovědný za násilné činy nebo destruktivní chování, a to jak vůči druhým (agrese), tak vůči sobě samému (sebepoškozování, suicidální tendence). • Například: • Násilná kriminalita: Může být výsledkem dominance Thanatosu nad Erosem, kdy destruktivní pud přebírá kontrolu nad chováním. • Sebedestruktivní chování: Sebepoškozování nebo jiné formy autodestrukce mohou být projevem pudu smrti, který není adekvátně zpracován.