4.
PEDAGOGICKÁ
DIAGNOSTIKA
Obsah přednášky
➢ Klasifikace metod ped.diagnostiky
➢ Metody pedagogické diagnostiky
➢ Pozorování, rozhovor, dotazník, did.test,
ústní a písemná zkouška, anamnéza,
studium pedagogické dokumentace,
experiment, sociometrické metody, …
METODY PEDAGOGICKÉ DIAGNOSTIKY
➢ Metody pedagogické diagnostiky vycházejí z výzkumných
metod metodologie pedagogiky. Jde o celý systém metod.
Metody se liší svojí náročností na přípravu, provedení a
vyhodnocení.
➢ Při diagnostické činnosti je třeba vhodně metody ped.
diagnostiky kombinovat a nespoléhat se pouze na jednu
metodu.
➢ Nejčastější diagnostické metody: pozorování, rozhovor,
dotazník, test, zkouška (ústní, písemná, výkonová),
anamnéza, studium pedagogické dokumentace, experiment,
sociometrické metody, …
Diagnostické metody zaměřené na 1 žáka:
1. Ústní zkoušky:
a) orientační, b) klasifikační.
2. Písemné zkoušky:
a) písemné práce, b) dlouhodobější práce
3. Analýza úkolů a výkonů žáka:
a) rozbor celkového procesu učení,
b) rozbor výkonů žáka v jednotlivých předmětech,
c) rozbor jazykových projevů,
d) rozbor žákovských pracovních činností.
4. Analýza výsledků činnosti (výrobků, výkresů):
a) rozbor produktů pracovní činnosti žáků,
b) rozbor díla tvůrčího charakteru (hudebního, literárního,výtvarného),
c) rozbor vzhledu žákova zevnějšku.
Diagnostické metody zaměřené na 1 žáka:
5. Didaktické testy:
a) testy sestavené učitelem, b) standardizované testy.
6. Metoda rozhovoru.
7. Systematické a dlouhodobé pozorování žáka.
8. Dotazník (např. ke zjištění zájmů, hodnot, postojů).
9. Retrospektivní a anamnestické metody
(životopis, data o samotném žákovi, vývojová anamnéza žáka).
10.Studium pedagogické dokumentace.
Diagnostické metody zaměřené
na skupinu žáků, třídu, školu
1. Systematické pozorování života třídy, skupiny.
2. Rozbor průběhu a výsledků činnosti třídy jako skupiny.
3. Metody zjišťování vztahů ve třídě (sociometrické metody).
Diagnostické metody zaměřené na posuzování
výchovně-vzdělávací práce učitelů, školy, rodičů
1. Hospitace ve vyučování (pozorování)
2. Rozhovory s učiteli, ředitelem, rodiči, se žákem.
3. Dotazník (pro učitele, ředitele, rodiče)
4. Rozbor produktů činnosti žáků i učitele, rozbor slohových
prací na dané téma.
Metody autodiagnostiké
1. Posuzování výsledků vlastního pedag.působení (pozorování
své činnosti prostřednictvím záznamu)
2. Reflexe úrovně komunikace se žáky.
3. Rozbor výsledků (a důsledků) vlastního hodnocení a
posuzování žáků (analýza hodnocení žáků, analýza příprav
na výuku – analýza cílů, úkolů, použitých metod, forem
práce, činností)
+ Dotazník – např. vztahu žáků k předmětu
+ Rozhovor s žáky, kolegy
ÚSTNÍ ZKOUŠKY
➢ jedna z nejčastěji užívaných metod v edukačním prostředí
➢ obvykle spojená s hodnocením a klasifikací
➢ podstatou ústních zkoušek je kladení otázek učitelem a
žákova ústní výpověď
➢ slouží k zjišťování úrovně vědomostí a mluveného projevu.
➢ směřují k nácviku přesného vyjadřování a aktivizují verbální
schopnosti
➢ Pro některé žáky mohou být stresující a případné vady řeči
mohou vést k celkové frustraci. Jejich kvalitní používání je
věcí pedagogického taktu a mistrovství učitele.
PÍSEMNÉ ZKOUŠKY
➢ podstatou této metody jsou písemné odpovědi žáků na
písemně zadané úkoly, pokyny, otázky či jiné stimuly
➢ písemné zkoušky bývají považovány za objektivnější než
ústní zkoušky
➢ výhody - může být v kratší době vyzkoušena většina žáků
najednou, otázky lze předem promyslet a připravit,
hodnocení není tolik ovlivněno momentálním „naladěním“ a
stavem učitele.
➢ písemné zkoušky, jako např. slohové práce, kompozice,
nám poodhalují řadu cenných informací o žákovi – jeho
zájmy, záliby, postoje, rodinné prostředí atd.
➢ nevýhody - učitel nemůže do odpovědí žáka vstupovat a
adekvátně ho usměrňovat (pomocnými otázkami), dále je
třeba více se věnovat přípravě, sestavení otázek.
ANALÝZA ÚKOLŮ A VÝSLEDKŮ ŽÁKA
➢ Je součástí všech ostatních diagnostických metod.
Pedagog se tudíž touto analýzou zaobírá neustále.
Rozebírá výkony žáků při písemných, ústních
zkouškách nebo i při rozboru a hodnocení žákovy
kresby, jeho výkonu, projevu.
➢ I pokud hledá příčiny, původu vzniku chyby, musí
sledovat výkony žáka v jednotlivých činnostech.
ANALÝZA VÝSLEDKŮ ČINNOSTI
➢ Jedná se o analýzu různých produktů pracovní
činnosti.
➢ Př. malba, výrobek, model, díla tvůrčího charakteru,
jakými je například složená píseň, báseň, slohová
práce, deník, literární dílo, divadelní představení,
krátké etudy a mnoho dalších.
➢ Do analýzy výsledků činnosti je možno zařadit i
pořádek žákova pracovního prostoru, uspořádání a
úroveň jeho pomůcek, ale i způsob zdobení
vlastního zevnějšku.
PEDAGOGICKÁ DOKUMENTACE
➢ Do pedagogické dokumentace řadíme doklady o činnosti
školy, učební osnovy, plány, přípravy na výuku, metodické
pomůcky, záznamy o žácích, soubor žákových písemných
prací.
➢ Pro objektivní diagnostikování je studium pedagogické
dokumentace nezbytnou součástí. Získáme tak velmi dobrý
přehled o vývoji žáka, jsme schopní snáze stanovit
diagnózu a zhodnotit zpětně stanovenou prognózu.
➢ Jednou ze součástí pedagogické dokumentace je dnes
velmi hojně užívané portfolio.
PORTFOLIO
➢ „Portfolio je uspořádaný soubor prací žáka sebraných za
určitou dobu výuky, který poskytuje informace o pracovních
výsledcích žáka.“ (Zelinková, 2001, s. 45)
➢ Práce žáka mohou být písemné, výtvarné,
fotodokumentační. Vše záleží na předem stanoveném účelu
portfolia. Jestliže by měl žáka reprezentovat, bude
samozřejmě obsahovat ty nejlepší práce žáka. Nebo může
obsahovat průřezové práce, poukazující na rozvoj žáka.
➢ Soubor různorodých prací žáka a dalších materiálů dle jeho
uvážení. Slouží jako odraz jeho osobnosti a napomáhá
pochopit, čemu žák dává přednost či jaký učební styl může
preferovat atd.
DIDAKTICKÉ TESTY
➢ didaktický test je nástroj systematického zjišťování výsledků
výuky
➢ pod pojmem didaktický test rozumíme zkoušku, orientující se na
objektivní zjišťování úrovně zvládnutí učiva u žáků.
➢ pokud je test ověřen v praxi na velkém počtu osob a může tak
zaručit reliabilitu a validitu, jedná se o test standardizovaný.
V opačném případě hovoříme o nestandardizovaném didaktickém
testu.
➢ nevýhody – zaměření na vědomosti a fakta, nedostatečné
rozvíjení tvořivosti žáka, náročnější pro slabší žáky a pro žáky se
specifickými poruchami učení
➢ výhody – vysoká objektivnost, dostáváme snadno a rychle
rychlou zpětnou vazbu o stavu vědomostí, dovedností a výkonů
žáků, dobrá příležitost jak porovnat výkony žáka s požadavky
normy, s vytyčenými cíli.
STANDARDIZOVANÉ DID.TESTY
➢ Jsou reprezentativní výzkumné nástroje, v praxi ověřené na
rozsáhlém vzorku osob. Jejich konstrukce je zpravidla velmi
složitá, podřízená statistickým procedurám, proto se na ní podílí
řada výzkumných pracovníků.
➢ Mezi dnes známé standardizované didaktické testy patří test
Kalibro, Klokan, Scio.
➢ „Standardizace je procesem zdokonalování testu, odzkoušení
jednotlivých testových položek, jejich stabilizace, i testu jako celku
s vypracováním testové příručky, tedy dokumentu umožňující
jeho adekvátní využití.”
➢ Standardizace zaručuje, že se z testu vyloučí všechny chyby a
nedostatky, které jsou typické pro běžné zkoušky, vyplývající
z improvizace a běžných chyb hodnocení.
➢ Standardizovaných didaktických testů pro diagnostikování
pedagogických jevů není příliš, jsou časově i finančně velmi
náročné (je využíváno spíše pro výzkumné potřeby).
NESTANDARDIZOVANÉ DID.TESTY
➢ V činnosti učitele (v praxi) se častěji setkáme
s užitím nestandardizovaných didaktických testů.
Tyto neformální testy si vytváří zpravidla učitel sám
pro své vlastní potřeby (získat o žákovi další
diagnostické údaje, hodnotit objektivně, porovnat
výkon žáka s ostatními spolužáky)
➢ Nestandardizované didaktické testy nejsou
ověřovány na velkém počtu osob a z toho důvodu
plyne i jejich nízká validita a reliabilita.
ROZHOVOR
➢ patří mezi explorační metody
➢ metoda charakteristická přímou sociální interakcí
➢ předmětem rozhovoru mohou být
➢ objektivní údaje – představují základní údaje o osobách
➢ subjektivní údaje – k nimž řadíme názory, myšlenky,
přesvědčení, postoje dotazované osoby
➢ Rozhovor je takovou technikou shromažďování materiálu,
která je založena na individuálním přístupu a bezprostřední
komunikaci.
ROZHOVOR
➢ standardizovaný (strukturovaný) – předem připravený,
s přesně určenou strategií, taktikou a zformulovanými otázkami;
tazatel pouze čte otázky a zaznamenává odpovědi respondenta,
➢ nestandardizovaný (nestrukturovaný) – se více přibližuje
běžné komunikaci mezi lidmi, je jen v bodech nastíněna strategie
rozhovoru, taktika pak úplně uvolněná. Ač se jedná také o
připravený rozhovor, konkrétní formulace a sled otázek záleží
pouze na tazateli. Výhodou je snadnější navázání bližšího
kontaktu mezi tazatelem a respondentem, proto bývá obvykle
uplatňován u dětí mladšího školního věku.
➢ částečně standardizovaný (polostrukturovaný) – kde je
určená pevná strategie, ale volnější taktika
➢ dle počtu zúčastněných osob: rozhovor individuální tj. s jedním
žákem x rozhovor skupinový (beseda)
ROZHOVOR
➢ zásady správně formulovaných otázek:
➢ vyhýbat se složitým větným celkům a preferovat
jednoduché formulace, nepoužívat cizí slova a
odborné výrazy,
➢ nedávat dítěti dlouhé otázky, které přeceňují jeho
percepční možnosti,
➢ v otázkách se nesmí vyskytovat víceznačné pojmy
a nejasné formulace,
➢ více otázek by nemělo být spojeno v jednu větu,
➢ vyhýbat se sugestivním otázkám atd.
ROZHOVOR
➢ Pravidla vedení rozhovoru:
➢ vhodná situace, prostředí - navození příjemné, důvěrné
atmosféry, vyhradit dostatečný časový prostor,
➢ rozhovor začínat volnějšími, obecnějšími otázkami, pak
pokračovat již významnějšími, zásadnějšími otázkami
➢ akceptovat všechny subjektivní výpovědi – jednat citlivě a
taktně k postojům dotazovaného, dát mu volnost vyjádření,
nesoudit ho,
➢ snažit se o přesný, co nejméně subjektivně ovlivněný
záznam, nejméně 60% aktivity ponechat na straně žáka
(klienta), sledovat emoční projevy, neklást více otázek
najednou, přizpůsobit tempo možnostem klienta, přísně
dodržovat trpělivost a pedagogický takt, neklást doplňující
sugestivní otázky, dobře vyslovovat, zajistit pocit bezpečí.
METODA POZOROVÁNÍ
➢ Patří mezi nejstarší, díky tomu i nejrozšířenější metody ped.
diagnostiky
➢ proces systematického sledování a zaznamenávání projevů
dítěte/pedag.jevů
➢ cílevědomé, soustavné a plánovité vnímání jevů a procesů,
které směřuje k odhalení podstatných souvislostí a vztahů
sledované skutečnosti.
➢ Diagnostické pozorování má přesně vymezený objekt, je
vedeno určitou myšlenkou a zaměřeno k určitému cíli. Je
přesně organizováno, probíhá podle stanoveného plánu a
pozorované jevy a procesy jsou přesně registrovány.
➢ Diagnostika užívá dva způsoby pozorování,a to
extrospekci (pozorování jiných) a introspekci
(sebepozorování).
DRUHY POZOROVÁNÍ
Podle časového hlediska:
➢ pozorování krátkodobé - netrvá déle než jedna vyučovací jednotka,
➢ pozorování dlouhodobé - často užívané při vědeckém pozorování, ale vhodné i
pro učitele na 1. stupni, neboť je se žáky v dlouhodobém kontaktu
Podle osoby, která vykonává pozorování:
➢ introspekce – sebepozorování
➢ extrospekce – pozorování druhou osobou
Podle množství pozorovaných osob:
➢ pozorování individuální – pozorování jedné osoby
➢ pozorování skupinové – pozorování například určité skupiny žáků, celé třídy, atd.
Podle vymezeného předmětu pozorování:
➢ pozorování dílčí – pozorování jen vymezeného jevu, projevu
➢ pozorování celkové – pozorování všech projevů osobnosti
Podle kontaktu pozorovatele s předmětem pozorování:
➢ přímé pozorování – přímý kontakt pozorovatele s předmětem pozorování
➢ nepřímé pozorování – zprostředkované pozorování např. videozáznam, psaná či
mluvená výpověď, jednosměrná průhledná stěna, atd.
POZOROVÁNÍ
➢ Nejčastěji se setkáme s rozlišením pozorování
strukturovaného a nestrukturovaného.
➢ Strukturované pozorování má již před zahájením
samotného pozorování vymezený cíl, záměr, sledované
kategorie, předem připravený pozorovací systém i
pozorovací nástroje. Tento druh pozorování je časově
náročnější na přípravu, někdy je nutný i zácvik
pozorovatele. Proto se častěji využívá při vědeckém
výzkumu.
➢ V běžné praxi učitel hojně využívá nestrukturované
pozorování. Jedná se o pozorování pružné, spontánní bez
vymezení kategorií a předem připravených pozorovacích
nástrojů. Stanovena je maximálně osoba, jev nebo událost.
DOTAZNÍK
➢ patří mezi explorační metody
➢ jde o písemnou formu kladení otázek a získávání
odpovědí
➢ dotazníková m. je určena pro hromadné získávání údajů.
➢ Výhody - menší časová náročnost při realizaci než u
rozhovoru, oslovení velkého počtu respondentů, získání
v poměrně krátkém čase velké množství informací, snadné
zpracování, administrace
➢ Dotazník lze rozdělit na tři hlavní části. V první části se
uvádí cíl dotazníku, k čemu budou odpovědi použity a
pokyny pro práci s dotazníkem. Druhou část tvoří samotné
otázky a v poslední části se nachází poděkování
respondentovi (podrobněji viz. např. Gavora – tvorba
dotazníku)
ANAMNÉZA
➢ anamnéza: Anamnéza znamená v překladu „rozpomínání, vzpomenutí“
➢ anamnestické metody se zaměřují na získávání životopisných dat jedince,
shrnutí dosavadního vývoje dítěte, vždy jde o velmi citlivou záležitost
➢ Osobní anamnéza se vztahuje k vývoji dítěte. Zjišťuje údaje od prenatálního
věku až po současnost, táže se na průběh těhotenství, porodu, jaký byl vývoj
řeči, či zda dítě neprodělalo nějaké těžké onemocnění, apod. Jde o velmi citlivé
údaje, proto se na ně učitel s opatrností ptá rodičů, až po navázání opravdu
dobrého kontaktu.
➢ Rodinná anamnéza poskytuje základní rodinné údaje. Zjišťujeme vztah rodičů
k dítěti, způsob výchovy, výchovné metody, členy rodiny, kdo z členů rodiny má
vliv na dítě, případné rodinné obtíže, problémy atd.; je zaměřena na zjišťování
všech dostupných údajů o rodičích, rodičích a sourozencích se zřetelem na
možný vliv dědičnosti, výskytu chorob, patologických úchylek, vrozených
vývojových vad, nadání, sklonů, specifických chorob apod.
➢ Anamnéza školní se zaobírá sociokulturní oblastí. Jak se dítě adaptovalo
v mateřské škole, ve škole, jak se zapojuje do kolektivu třídy, jaký má vztah
k učitelům, ke spolužákům. Snaží se zachytit soustavu hodnot, zájmy, vztah ke
kultuře, k přírodě, zahrnuje hodnocení žákových projevů ve vztahu ke všem
pedagogickým pracovníkům, případně institucím v minulosti (MŠ, ZŠ, školní
družina, učitelé, vychovatelé, spolužáci, rodiče).
EXPERIMENT
➢ Experiment prověřuje v praxi efektivitu nově
zavedených výchovně vzdělávacích opatření.
➢ Sleduje změny určitých faktorů v důsledku
měnících se podmínek.
➢ Srovnávací pedagogický experiment je založen na
srovnávání experimentální a kontrolní skupiny.
➢ Laboratorní experiment zkoumá jevy v záměrně a
uměle vytvořených podmínkách, přirozený
experiment probíhá v běžném pedagogickém
prostředí.
SOCIOMETRICKÁ METODA
➢ Sociometrické metody se zaobírají rozborem struktury
sociální skupiny. Jaké jsou v sociální skupině vztahy, jaký
je stupeň blízkosti, sympatie či antipatie mezi
jednotlivými členy skupiny.
➢ „Sociometrická metoda nám ukáže, kteří žáci jsou si
vzájemně sympatičtí, kteří se odpuzují, kdo je kým
přitahován, kdo má vedoucí roli, kdo se podřizuje, kdo je
v izolaci, odmítán kolektivem, atd.“ (Smékal, 1966, s. 57)
➢ U žáků mladšího školního věku musíme pamatovat na to, že
vztahy se teprve utvářejí, nejsou trvalé a rychle se mění.
Proto je nutné, aby učitel vývoj vztahů ve třídě průběžně
sledoval.
SOCIOMETRICKÁ METODA
➢ U sociometrických metod však nesmíme
zapomenout, že jde o momentální, o dočasný a o
orientační pohled na skupinu.
➢ Jako nástroje jsou zpravidla používány
standardizované testy.
➢ Běžně dostupný je učitelům sociometrický test (J.
L. Morano) nebo sociometricko-ratingový dotazník
(SO-RA-D).
PROJEKTIVNÍ TECHNIKY
➢ Jedná se například o hry, dramatizaci, hru v rolích,
kresba, tanec, dokončení neúplného příběhu.
➢ V psychologii užívané hojněji než v pedagogice.
➢ „Projektivní metody jsou takové techniky, při nichž
se subjektu prezentuje víceznačný,
nestrukturovaný podnětový materiál. Při strukturaci
a interpretaci těchto podnětů subjekt promítá do
odpovědí své vnitřní stavy, motivy, potřeby a
impulsy.“ (Koluchová, Morávek, 1990, s. 50)
KLASIFIKACE PROJEKTIVNÍCH METOD
➢ podle typu odpovědi na předložený stimul:
➢ technika asociační – kdy dítě odpovídá na stimul slovem,
představou
➢ technika konstruktivní – dítě má něco vytvořit,
zkonstruovat (vypráví příběh k obrázku, fotografii, …)
➢ technika doplňovací – dítě doplňuje nedokončený podnět
(dítě doplňuje svojí odpovědí, poskytuje vlastní řešení určité
situace, doplňuje věty)
➢ technika výběrová a řadící – dítě vybírá nebo řadí podle
vlastní preference
➢ technika expresivní – dítě odpovídá volným
sebevyjádřením, například kresbou (dramatizací, tancem,
hrou v rolích)
Děkuji za pozornost