Speciálně pedagogická
diagnostika
SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÁ DIAGNOSTIKA
Je součástí speciální pedagogiky.
Sleduje podmínky, průběh, prostředky a výsledky výchovného a vzdělávacího
procesu (začlenění do společnosti) osob se zdravotním postižením, je
východiskem při určování možností ve výchově, vzdělávání těchto jedinců v
souvislosti s charakterem jejich postižení.
Jde o proces zjišťování podmínek, průběhu a výsledku výchovy a vyučování
postižených nebo narušených jedinců a určování vlivu postižení na jejich
vychovatelnost a vzdělavatelnost.
Speciálně pedagogická diagnostika se zabývá rozpoznáváním podmínek,
prostředků i efektivity výchovy, vzdělávání, celkového rozvoje osobnosti, a též
začlenění jedince do systému společenských vztahů osob se zdravotním
postižením. (Slowík, 2007)
Není nikdy jednostrannou záležitostí.
Vyžaduje vždy individuální přístup.
DIAGNOSTIKA
Je proces, který vede ke stanovení diagnózy; zkoumá průběh
dosavadního vývoje člověka i s jeho etiologií.
Její poznatky slouží k výchově a vzdělání jedinců s postižením,
k umožnění co nejširšího rozvoje jejich osobnosti, a tak i k určení
možností jejich socializace ve společnosti.
DIAGNÓZA
Je výsledek diagnostické činnosti odborníků, je označením odhaleného
onemocnění, postižení, znevýhodnění, apod. jedince.
Měla by probíhat komplexně. Zpravidla se na ní podílejí lékaři,
psychologové, speciální pedagogové, sociální pracovníci a dle potřeby
další odborníci.
Druhy diagnostiky:
Lékařská – cílem je stanovení druhu choroby a následná terapie.
Psychologická – zaměřuje se na psychické vlastnosti, procesy a stavy
včetně postoje k postižení, zaměřuje se na identifikaci úrovně
struktury a kvality obecných a speciálních psychických schopností a
identifikaci specifických vývojových poruch.
Sociální – cílem je zhodnocení činitelů, které spolupůsobí na utváření
osobnostních vlastností člověka, které ovlivňují výchovu, postoje a
vztahy postiženého ke světu i sobě samému.
Pedagogická – zabývá se zdravým jedincem, který je co do
úrovně rozumových smyslových funkcí i sociálního chování v
pásmu normy ( individuální nebo skupinová).
Speciálně pedagogická -se zaměřuje na jedince, kteří se od
normy odchylují.
Obě diagnostiky mají společný cíl a to na základě zjištěných
poznatků optimalizovat výchovu a vzdělávání jedince.
Diagnostika ve speciální pedagogice bývá někdy definována jako
komplexní proces s cílem poznávat, posuzovat a hodnotit vzdělávací proces
a jeho aktéry.
Jednici, kteří mohou být z lékařského i psychologického hlediska označeni
jednou diagnózou, mají z pedagogického hlediska významné
interindividuální rozdíly, které se týkají úrovně jejich výchovy a vzdělávání
a toto je potřeba v rámci spe. pedagogické diagnostiky zjistit a vzdělávání,
výchovu podpořit.
SPD tvoří základní předpoklad pro navazující reedukaci, kompenzaci a
socializaci dítěte.
Přispívá k objasnění rozdílu mezi stavem sledovaných obtíží jedince a mezi
příslušnou normou a naznačuje možnosti, které mohou napomoci tyto
rozdíly překonat.
Diagnostika v poradenské činnosti:
V této souvislosti rozumíme poradenskou činností práci spec.
pedagoga v systému spec.ped. poradenství – tj. spec.ped. činnost v
rámci SPC a PPP. Diagnostiku zde není možné realizovat v přirozených
podmínkách, tedy při takových činnostech, na které je dítě zvyklé
(hra, vyučování aj.)
Poradenská činnost utváří specifickou situaci, protože diagnostik a
diagnostikovaný jsou v přímém, bezprostředním kontaktu.
Při diagnostice v poradenských podmínkách musí diagnostik v první
řadě připravit vhodné prostředí, které vyloučí negativní faktory.
Vyšetřovaná osoba má pociťovat důvěru, klid a musí mít jistotu, že její
zájmy nejsou v ohrožení.
ČLENĚNÍ SPEC. PEDAG. DIAGNOSTIKY:
podle zaměření na určitý typ postižení
podle časového hlediska
podle rozsahu sledovaných cílů
podle věku diagnostikovaného jedince
diferenciální diagnostika
Zaměření na určitý typ postižení:
diagnostika somatopedická, která vychází velmi výrazně ze
zdravotního stavu jedince, kdy může jít o nemoc, zdravotní oslabení či
tělesné postižení
diagnostika psychopedická, která se zabývá mentálním postižením
diagnostika surdopedická, která zkoumá poruchy a postižení sluchu
diagnostika logopedická, která se zabývá poruchami a vadami řeči a
řečové komunikace
diagnostika tyfopedická, která zkoumá poruchy a postižení zraku
diagnostika etopedická, která pracuje v oblasti poruch chování a
řadíme sem i specifické vývojové poruchy učení
Podle etiologie
kauzální – tzn. Že známe příčinu
symptomatologickou – příčina není známá a diaóza se omezuje na příznaky
Podle časového sledu provádění
vstupní
průběžnou
výstupní
Podle rozsahu sledovaných cílů
globální – komplexní diagnostiku a diagnózu
částečnou – kontrolní
diferenciální - o této diagnostice hovoříme tehdy, když zjištěné
charakteristiky dostatečně přesvědčivě nenaznačují, o kterou diagnózu by
mohlo jít. Např. odlišení hluchoty od mentální retardace v případě, že dítě
nemluví, nebo mentální retardace od autismu.
Podle věku, kdy je prováděna
speciálně pedagogická diagnostika raného a předškolního věku
školního věku
mladistvých a adolescentů
dospělého věku
Rozdělení péče
PPP – zajištují diagnostiku dětí s poruchami učení a chováním
Speciálně pedagogická centra se zaměřením na jednotlivý druh
znevýhodnění:
Z tohoto hlediska rozlišujeme v současné době speciálně pedagogická
centra se zaměřením na jednotlivé pedie.
SPC pro děti s vadami zraku, sluchu, řeči, pro děti tělesně postižené,
mentálně postižené a děti s autismem, ale v rámci ČR jsou i SPC pro
děti s VPU
V rámci České republiky jsou jednotlivá SPC různě specializovaná
SPC se zaměřují na hodnocení úrovně vychovatelnosti a
vzdělání probíhá většinou v těchto situacích
Při zařazování postižených dětí do speciálních výchovně –
vzdělávacích institucí.
Na začátku školního roku.
Při zařazování do postupných ročníků odpovídající jejich vědomostem
nebo do vhodných výchovných skupin.
 Při sledování efektivity výchovně-vzdělávacího procesu za určitý
časový úsek.
Při profesní orientaci.
Při jakékoliv poradenské činnosti.
Obecné metody
Osobní anamnéza – popis dosavadního vývoje např. v oblasti zdraví, na zjištění údajů o
rodičích, sourozencích, prarodičích, popř. v případě potřeby i ostatních předcích, se
zřetelem na patologické odchylky. Sleduje výskyt určitých chorob v rodině.
Rodinná anamnéza – popis členů rodiny, problematika rodiny, navazuje na rodinnou a
zjišťuje údaje o vyšetřované osobě z pre-, peri- a postnatálního období, z raného dětství a
z dalších fází vývoje. Zaměřuje se na údaje týkající se celkového biologického,
neuropsychického a sociálního vývoje včetně různých chorob, úrazů, operací, užívaných
léků apod. Doplňkem je vyšetření prostředí (rodinného, školního, pracovního…).
Sociální anamnéza – popis prostředí, vlivy prostředí, které mohou působit na jedince,
specifika rodin.
Kazuistika – spočívá ve studiu všech dostupných materiálů, zhodnocení a formulování
závěrů. Důležité údaje o vývoji v raném dětství, o prodělaných chorobách, operacích,
úrazech, informace o prostředí. Kazuistika je spíše metodou pomocnou a rozhodně by
neměla být jediným podkladem pro diagnózvytvoření příběhu klienta, který zachycuje
jeho vývoj v tělesné, psychické a sociální oblasti.
Katamnéza – sledování stavu klienta i po jeho vyléčení.
DIAGNOSTICKÉ METODY
Speciálně pedagogická diagnostická metoda (metodos = cesta za něčím)
– postup, prostřednictvím něhož se získávají takové poznatky o
vyšetřované osobě, na jejichž základě je možno zformulovat diagnózu.
Dg. metody, které se používají ve speciální pedagogice je možné
rozdělit podle více aspektů.
Jde především o to, co získat a jak to získat.
Speciální metody
Představují odborná speciálně pedagogická vyšetření, která mají zjistit druh a
stupeň postižení. Jedná se o týmovou práci. Je důležité soustředit pozornost
na celou osobnost vyšetřovaného a nebrat do úvahy jen izolovaný výkon v
určité oblasti.
pozorování
metody explorační
diagnostické zkoušky (ústní, praktické)
testové metody standardizované a nestandardizované
rozhovor
hodnocení výsledků činnosti
kazuistika
přístrojové metody
Pozorování – cílevědomé a plánovité sledování jevu nebo osoby,
u které se tento jev vyskytuje, v jeho přirozených podmínkách
pozorování může být:
záměrné x nezáměrné
krátkodobé x dlouhodobé
otevřené (my sami) x skryté (pomocí videotechniky)
je záměrné a zaměřené vnímání a myšlení, jehož cílem je rozpoznat
nejdůležitější znaky, vlastnosti a příčiny, které k nim vedly.
má být plánovité, systematické, pokud možno dlouhodobé nebo
opakované, soustředěné na podstatné jevy, přesné (se záznamem),
diskrétní.
Pozorování umožňuje zkoumat jedince v přirozených podmínkách.
Rozhovor – komunikace mezi výzkumným pracovníkem a dotazovanou osobou
individuální x skupinový
Dotazník – písemná forma otázek a odpovědí, díky nimž získáváme názory
klientů. Dotazníkem získáme v krátkém čase poměrně velké množství
odpovědí.
otevřený x uzavřený x polootevřený
strukturovaný (otázky jsou řazeny do skupin podle tématu) x
nestrukturovaný
uzavřeném dotazníku by měly být alespoň tři možnosti výběru
Dotazník bývá určen rodičům klienta, škole, výchovným poradcům, učitelům.
Nebo se snažíme jím zjistit názor lidí na určité téma.
Překážkou bývá nedostatečná úroveň psaní i čtení, snížená mentální úroveň
vyšetřované osoby apod. použití nejdříve od 3. třídy, kdy už dítě umí psát.
Výhodou dotazníku je získání informací od většího počtu osob. Problémem je
věrohodnost údajů.
Testové metody
jsou druhem zkoušky, která se skládá z různých úkolů.
Testy se dělí na standardizované, jejichž výsledky se
zpracovávají statisticky a poskytují normy, ke kterým lze
výkon jedince přirovnat a nestandardizované, které si
pedagog sestaví sám (bez všeobecné platnosti).
Testy se dělí podle
zaměření – např. na motoriku, lateralitu aj.),
způsobu zpracování - standardizované, informační,
účelu - zkušební, diagnostické, kontrolní,
podle způsobu použití - individuální, skupinové, hromadné.
Hodnocení výsledků činnosti
Poskytuje informace o stupni
osvojení požadovaných vědomostí a
dovedností.
Hodnocení probíhá v úrovni
obsahové a formální.
Hodnocení – analýza školních
výsledků, forem práce.
Dobré uplatnění při profesionální
orientaci a volbě povolání.
Rovnice - matematika Hejný
Kazuistika
spočívá ve studiu všech dostupných materiálů, zhodnocení a
formulování závěrů. Důležité údaje o vývoji v raném dětství, o
prodělaných chorobách, operacích, úrazech, informace o
prostředí.
Kazuistika je spíše metodou pomocnou a rozhodně by neměla
být jediným podkladem pro diagnózu.
Přístrojové strojové metody
pomáhají při registraci a kvantifikaci vlastností, výkonů nebo
funkcí. např. audiometr na vyšetření sluchu, tapping, který se
uplatňuje při zkoušce laterality aj.
V poslední době stále větší využití počítačové techniky např. u
diagnostikování poruch učení u dospělých (nebo VŠ).
HLAVNÍ OBLASTI SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÉ DIAGNOSTIKY
Hrubá a jemná motorika
Grafomotorika a kresba
Lateralita
Sebeobslužné činnosti
Sociální a citová oblast
Diagnostika rodinného prostředí
Rozumové schopnosti
Oblast verbálních schopností
Školní zralost
Diagnostika motoriky:
Motorika je pohybová schopnost člověka
Motoriku dělíme na jemnou – stříhání, lepení, kreslení apod.
hrubou – jízda na kole, běhání, skákání apod.
Při diagnostice této oblasti se zaměřujeme na to, jestli má dítě jemnou
a hrubou motoriku dostatečně vyvinutou a jestli odpovídá úrovni
běžného dítěte.
Diagnostika kresby:
Diagnostika kresby je pro celkovou diagnostiku významná. Podle kresby
můžeme poznat vztahy v rodině, vztahy mezi kamarády, to, jak dítě
prožívá některé významné události apod.
Diagnostika sebeobsluhy
Sebeobsluha je schopnost postarat se sám o sebe v oblasti hygieny,
oblékání apod. Diagnostika je prováděna testy, pozorováním nebo
rozhovorem. Výsledky jsou pak srovnávány s ostatními dětmi
stejného věku.
Diagnostika rodinných vztahů
Tato diagnostika slouží ke zjištění toho, jestli dítě vyrůstá v klidné a
harmonické rodině nebo naopak v rodině, kde je např. otec alkoholik.
Diagnostik probíhá na základě rozhovoru a pozorování, ale také podle
pozorování kresby a hry.
Diagnostika pomocí hry
Sledováním dítěte při hře můžeme zjistit vyspělost dítěte, vztahy
v rodině apod.
Při hře sledujeme, s čím si dítě hraje, jako dlouho si hraje, jak se
ke hračce chová, zda úroveň jeho hry odpovídá věku dítěte a jak
dlouho si vydrží hrát, aniž by změnilo motiv hry.
Diagnostika socializace
Mnoho handicapovaných má problém se začleněním do společnosti.
Jde především o osoby s mentální retardací nebo autisty.
Socializací z našeho pohledu sledujeme především v prostředích, ve
kterých se pohybují – školy, školská zařízení.
Socializace se sleduje prostřednictvím dotazníků, pozorováním, pomocí
testů apod.
Diagnostika rozumových schopností
Rozumové schopnosti nám umožňují přemýšlet.
Diagnostika verbálních schopnost
Tato diagnostika probíhá ve dvou oblastech a to v oblasti formální a
obsahové.
Formální oblast – spisovnost x nespisovnost řeči, slovní zásoba, tempo
a plynulost řeči, schopnost formulování vět
Obsahová část – způsob myšlení, obsah komunikace, slovní zásoba
apod.
Diagnostikované dítě je srovnáváno se svými vrstevníky.
Diagnostika laterality
Lateralita znamená v překladu pravoruká nebo levoruká orientace.
Lateralita určuje využívání mozkových hemisfér.
Praváci využívají více levou mozkovou hemisféru, leváci naopak pravou.
Lateralita má také vliv na jemnou motoriku.
ÚKOLY SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÉ DIAGNOSTIKY V JEDNOTLIVÝCH
OBDOBÍCH VÝVOJE
Raný a předškolní věk
Školní věk
Dospělost
Období stáří
Raný a předškolní věk
nejdůležitější úkol – včasné zachycení poruchy a zahájení speciálně pedagogické
péče, která musí probíhat uceleně, tedy s účastí zdravotnické, rehabilitační,
výchovně - vzdělávací a sociální složky = komplexní přístup pracovníků různých
oborů
důležitá je realizace diagnostiky v přirozeném prostředí dítěte v souladu s
mentálním věkem
 v rámci diagnostiky se zaměřujeme na následující oblasti – hrubá a jemná
motorika, lateralita, sebeobslužné činnosti, rozumové schopnosti, verbální
schopnosti, citová oblast a sociabilita, školní zralost
důležité je dále podrobné studium anamnestických materiálů a dobrá znalost
rodinného prostředí dítěte, vždy je třeba zachovat individuální přístup a
dlouhodobost – optimální způsob intervence, na konci předškolního období
završen odpovídajícím zařazením dítěte do základní povinné školní docházky
Dospělost
získaná postižení většinou v důsledku úrazu (autohavárie, sportovních
úrazů,…) či nemoci (mozkové nádory, degenerativní onemocnění mozku,
mozkové příhody,…) -> tělesné postižení jako následek závažného
poškození mozku spojené s demencí, poruchou verbálních a komunikačních
schopností
aplikace diagnostických metod a postupů musí opět respektovat věkové
zvláštnosti i aktuální psychický stav postiženého
nejdůležitější úkol diagnostiky je určení prognózy dalšího uplatnění
člověka ve společnosti. S tím je spojena nutnost rekvalifikace a
resocializace.
primární důležitost zde má pracovní a sociální rehabilitace
Období stáří
podobná problematika jako v období dospělosti
zvýšený podíl mozkových příhod na získaném postižení, kde kromě
omezení či znemožnění hybnosti je porušena i řeč v důsledku afázie.
nutnost počítat se sníženou schopností adaptace, s pocity osamělosti,
depresivní stavy, snížená samostatnost a větší závislost na péči okolí
důležitým úkolem odborníků je respektovat stáří a lidskou důstojnost
a snažit se o empatii a vcítění do stavu postiženého člověka
Diagnostika školní zralosti
Školní zralost nám ukazuje, je-li dítě připraveno na vstup do ZŠ.
V rámci diagnostiky se sleduje:
fyzický vývoj – poměr hlavy ke zbytku těla
zda dítě unese školní tašku
ohebnost a pružnost končetin
psychický vývoj – pomocí rozhovoru zjišťujeme slovní zásobu, vadu řeči
sociální vývoj – dítě by mělo vědět, jak se jmenuje, kolik mu je, kde bydlí, co dělají
rodiče,
musí znát členy vlastní rodiny apod.
emocionální vývoj – sleduje se reakce dítěte na školu, na odloučení od rodičů
apod.
Školní zralost je možno zjistit pomocí tzv. Bednářová, MATERS
Školní zralost
ZP – snížená připravenost pro školu v oblasti poznávání předmětů (identifikace), řeč stižena
patlavostí, těžší vady – nedostatky v nonverbální komunikaci (mimika, gesta, apod.)
SP – opoždění ve vývoji řeči a v důsledku toho i v oblasti kognitivních schopností a socializačním
vývoji, patlavost, snížená sociální orientace, omezené chápání společenských norem v oblasti
chování – hlučnost, impulsivnost; zjišťují se rozumové schopnosti a verbální komunikace
TP – opoždění v psychickém vývoji, což je způsobeno menšími pohybovými možnostmi blokující
poznávání prostředí – trpí tím i smyslové vnímání, vývoj kognitivních procesů, řečových
kompetencí a socializace, neboť dětem chybí dostatek kontaktů s vrstevníky
 MR – mají konkrétní myšlení, nedovedou zobecňovat, mají mechanickou paměť, malou početní
představivost, proto mají potíže ve výslovnosti a vyjadřování
syndrom ADHD – nezralost citové a sociální složky, oblasti grafomotoriky, řeči, pozornosti a
soustředěnosti, pracovního tempa a autoregulace chování; neklid a impulzivita ještě před
nástupem do ZŠ – po zahájení školní docházky, která je velkou zátěží – projevy se ještě zhorší
pro děti s odkladem školní docházky je důležitá individuální péče
Školní věk
specifika diagnostiky vyplývají hlavně z aktivit dítěte
děti s postižením je třeba počítat spíše s odkladem školní docházky – nezralost
speciálně pedagogická diagnostika – poznatky z oblasti zájmů dítěte o výukové
předměty a úspěšnost v nich, manuální schopnosti, samostatnost, úroveň
jemné motoriky, koncentrace, pozornosti, vytrvalosti a odolnosti vůči zátěži v
rámci pracovního vyučování
orientováno na volbu studijního nebo učebního oboru (aby byl pedagog schopný
poradit dítěti a jeho rodině ve výběru studijního oboru) – profesionální orientace
žáka
snaha skloubit možnosti dítěte, představy a požadavky rodiny s nabídkou studia a
trhu práce
řešení potíží spojených s dospíváním a zráním osobnosti, která mohou být
znásobeny přítomností postižení
Rozumové schopnosti
snížení rozumových schopností bývá následkem poškození mozku, ve
kterém dochází v období pre - , peri – a postnatálním do jednoho roku
= vrozené (mentální retardace) nebo i získané v průběhu života
(demence)
snížení rozumových schopností může vzniknout i vlivem podnětové a
citové deprivace, proto je důležitá diferenciální diagnostika = odhalit
pravou příčinu stavu, aby se mohlo přikročit v nápravě (neodhalené
sluchové nebo zrakové postižení, autismus, podnětová deprivace v
důsledku TP (např. DMO)
Diagnostika se zaměřuje na úroveň myšlenkových operací:
Analýzu – manipulace s předměty, třídění podle tvaru, velikosti, barvy, apod.,
záměrná manipulace (tvoření skupin)
Syntézu – skládání jednoduchých předmětů ze dvou částí, skládání
jednoduchých obrázků zrcadlově ze dvou částí, skládání obrázků z více
částí,…
Analyticko - syntetické činnosti – popletené obrázky, obrázky s tajenkou,
hledání rozdílů
postup při diagnostické činnosti – od jednodušších činností ke složitějším,
je důležité, aby prováděná činnost byla pro dítě pochopitelná; diagnostická
činnost by měla být opakovatelná a dlouhodobá
diagnostika rozumových schopností nonverbálního charakteru se
nejčastěji realizuje formou výkonových zkoušek – zaměřeny na logiku a
postřeh a ne na verbální schopnosti (doplnění obrázků, seřazení obrázků,
sestavení obrázku, sestavení tvarů z kostek, třídění tvarů,…)
Testy inteligence
Stanfordský Binet inteligenční test (Terman – Merril) pro děti od 2 let
WISC III – Wechslerova inteligenční škála – pro děti od 6 let
Woodcock – Jonson Edition II
IDS – Inteligenční a vývojová škála pro děti
IDS P – Inteligenční a vývojová škála pro předškolní děti
SON-R Neverbální inteligenční test (2,5 – 7 let)
Hrubá a jemná motorika
Motorika – celková pohybová schopnost člověka. Souvisí s vývojem
řeči, myšlení a lateralitou.
Hrubá motorika – pohyby celého těla včetně lokomoce a pohybů
velkých svalových skupin Jemná motorika – motorika ruky a pohyby
malých svalových skupin.
Diagnostika motoriky představuje ve SPP důležitou oblast vzhledem ke
stanovení její vývojové úrovně u jedinců s postižením, což mimo jiné
souvisí se schopnosti učit se a ovlivňuje i profesionální orientaci a
přípravu na výkon povolání.
Vývoj motoriky – motorické testy nebo podle vývojových norem
motoriky, které jsou součástí norem celkového neuropsychického
vývoje.
Důležité jsou základní pohybové dovednosti – posazování, udržení
v sedu, stoj, samostatná chůze.
Jemná motorika – zkoušky zaměřeny na manuální zručnost –
koordinace a rychlost pohybů horních končetin, dají se využít i při
diagnostice laterality.
Raný a předškolní věk – konstrukce z kostek a různých skládaček –
co dovede dítě postavit, způsob provedení, souhyby, spolupráci
obou rukou, lateralitu, kvalitu a dokonalost úchopů, přesnost
cílených pohybů.
Celková motorika – pracovní činnosti, tělesná výchova, mimoškolní
sportovní činnost.
Grafomotorika a kresba
Kresba – zvláštní druh činnosti, kde jsou zastoupeny hra i práce. Dítě prostřednictvím kresby
vyjadřuje své myšlenky, pocity, přání.
Vývoj a zvláštnosti kresby jsou podmíněny zvláštnostmi osobnosti dítěte a také prostředí, ve
kterém žije.
dítě obecně nekreslí věci ve skutečné podobě, ale kreslí jen jejich typické vlastnosti, kreslí
zpaměti, ne podle předlohy, v kresbě zdůrazňuje to, co považuje za důležité.
TP – vývoj kresby souvisí s úrovní jemné motoriky a obratnosti ruky
MR – zůstávají dlouho na jedné úrovni – kreslí stále stejný tvar
zkoušky obkreslování předlohy – tyto testy ozřejmují problémy v oblasti zrakového vnímání a jsou
založeny na poznatku, že schopnost dítěte napodobit určitý tvar souvisí se zralostí CNS
a zkušenostech s podobnou činností.
vývoj kresebné nápodoby – podmíněn vývojem motoriky, zrakového vnímání a
senzomotorické koordinace např. při posuzování školní zralosti, ADD či ADHD.
předpokladem využití kresby jako diagnostického prostředku je dokonalá znalost vývoje kresby v
různých věkových obdobích.
Kresba postavy
Geometrické tvary
• TP – omezení motoriky se projeví v koordinaci pohybů, síle,
obratnosti, rychlosti a v hybnosti končetin
• ZP – největší odchylky v hybnosti jedinců s vrozenou slepotou –
způsobeno absencí zrakových vjemů; jemná motorika – díky
stálému procvičování na podstatně vyšší úrovni
• SP – motorika ovlivněna poruchou rovnováhy
• MR – postižení motoriky závisí na hloubce základní vady –
retardace motorického vývoje v souvislosti s úrovní
mentálního postižení – motorická koordinace, obratnosti a
rychlosti
Sebeobslužné činnosti
zjišťování úrovně sebeobslužných činností má velký význam v
diagnostice dětí předškolního věku, u TP a MR jedinců.
sebeobsluha = stravování, hygiena, oblékání, obouvání, …
opoždění dítěte v oblasti sebeobsluhy může být známkou špatného
výchovného stylu, když rodiče dělají za dítě mnohé činnosti, které by
mohlo zvládnout samo.
souvisí s diagnostikou laterality a motoriky
Sociální a citová oblast
sociabilita = schopnost člověka utvářet a pěstovat mezilidské vztahy; do určité míry se dá
ovlivnit výchovou a je podmínkou pro začlenění jedince do společnosti.
sociální vztahy člověka s postižením mohou, ale nemusí být narušeny. V této souvislosti
se hovoří o tzv. defektivitě = narušení rovnováhy vztahu člověka a prostředí.
sociabilita se sleduje v úrovni sebevědomí, podřízenosti vůči autoritě, v rozvoji
ukázněnosti, ve vztazích k ostatním lidem, v chování na veřejnosti, …
diagnostika sociability – využíváme pozorování, explorační metody, kasuistika, společná
hra, spontánní a tematické metody, kresbu
chování jedince ve skupině, jeho postavení a vztah skupiny k němu se dají zjišťovat
prostřednictvím sociometrických metod – měří interpersonální vztahy (zjištění vlivu a
postavení ve skupině spolužáků a vrstevníků a obliby v této skupině)
TP – citová složka osobnosti bývala v minulosti přetěžována na rozdíl od složky rozumové –
pobyty v nemocnici, léčebnách apod. + internátní školy – odpadá v důsledku možnosti
integrovaného vzdělávání a možnosti přítomnosti rodiče v nemocnici – dnes záleží
individuálně na rodině
MR – zvýšená sugestibilita a negatismus, obojí je příznakem oslabení volní složky
Diagnostika rodinného prostředí
rodina a výchovné působení představuje důležitý a vyznaný faktor
působení na vývoj osobnosti dítěte
rodina = model chování k ostatním lidem, osvojení a pochopení sociálních
rolí,… proto diagnostika rodiny přispívá ke komplexnímu obrazu
postiženého dítěte
nejčastěji se diagnostická činnost zaměřuje na:
úplnost rodiny, vztahy mezi rodiči a širší rodinou, stupeň úplnost rodiny,
stupeň narušenosti rodiny, počet sourozenců a postavení
diagnostikovaného dítěte mezi nimi, dispozice dítěte, typ a náročnost
výchovy, způsob trestání dítěte, projevy lásky resp. zanedbávání dítěte,
prostředí, ve kterém rodina žije, apod. zanedbávání dítěte, prostředí, ve
kterém rodina žije, apod.
Oblast verbálních schopností
základem vyšetření je navázání kontaktu s dítětem, získání jeho
důvěry a spolupráce, proto se osvědčuje provádět diagnostiku v
přirozených podmínkách jako je hra, rozhovor, povídání nad
obrázkem, dramatizace příběhu,…
v oblasti diagnostiky orální, zvukové stránky řeči se zaměřujeme na
pasivní slovní zásobu - pochopení a provádění slovních příkazů,
úkolů, otázek, reakce na výzvy, pochopení slovního výkladu apod.
při diagnostice plynulosti řečového projevu sledujeme tempo a
rytmus řeči
u intaktních dětí (zdravé děti) předpokládáme, že před nástupem do
školy mají dostatečně rozvinutou řeč po stránce formální i obsahové
MR – snížená slovní zásoba, sledujeme rozdíl mezi pasivní a aktivní
slovní zásobou, výslovnost, snížená schopnost souvislého slovního
vyjadřování, nedokonalá gramatická stavba vět, apod.
nevidomí – kvalita řeči může být ovlivněna nemožností odezírat –
chybí nápodoba
neslyšící – změna a deformace zvukového projevu řeči
děti s DMO – postiženo svalstvo mluvních orgánů – dýchání, fonace,
artikulace,… = poznamenán celkový ráz řeči ve smyslu výslovnosti,
síly, rytmu, melodie, …
Při diagnostice používáme: logopedické testy, pozorování, řízený
rozhovor, diagnostické zkoušení, uplatňuje se i rodinná a osobní
anamnéza apod.
Lateralita
diagnostika laterality úzce souvisí s oblastí motoriky. Je projevem
dominance jedné z mozkových hemisfér a projevuje se jako
upřednostňování jednoho z párových orgánů.
vyhraňuje se již mezi 3. a 4. rokem – jistota by měla být před nástupem do
školy; vyšetření laterality je důležité před zahájením školní docházky.
lateralita – kontinuum od vyhraněného praváctví až po vyhraněné leváctví
je záležitostí centrální – měla by být respektována jako osobnostní
charakteristika dotyčného jedince
ambidextrie = nevyhraněnost laterality – v těchto případech je veden
nácvik psaní pravou rukou
diagnostika – pozorování, testy laterality, anamnestické údaje, …; zjišťování
při každodenních činnostech - úchopy předmětů, podávání předmětů, lžíce,
kresba,…
První kontakt v poradenském zařízení
1. Žádost zákonného zástupce.
2. Zpráva školy, MŠ (výhodou je předem dodání lékařských zpráv).
3. Přidělení termínu – rozhodnutí jaké vyšetření bude realizováno, zda pouze
psychologické nebo komplexní nebo jen pedagogické.
4. Při prvním kontaktu předání lékařských zpráv, eventuálně vyšetření, které už
dítě absolvovalo.
5. Po příchodu zákonný zástupce musí podepsat informovaný souhlas,
bezinfekčnost a je upozorněn na vnitřní řád ŠPZ.
6. Při prvním vyšetření musí zákonný zástupce podepsat souhlas s vedením
spisové dokumentace a je s ním sepsána anamnéza dítěte a rodinného
prostředí.
7. Při každé další návštěvě je anamnéza doplňována, aktualizována a jsou
evidovány všechna nová vyšetření.
Anamnéza
• zaměřená na rozpoznávání si nad předchorobí, kde diagnostik získává od klienta,
jeho rodičů a dalších odborníků (učitele, lékaře, …) formou rozhovoru či dotazníku
údaje. Údaje takto získané jsou vždy důvěrné a profesionální etika zavazuje
daného odborníka v naprosté mlčenlivosti.
Anamnéza se zaměřuje jak na osobnost vlastního klienta, tak na jeho nukleární
rodinu, širší rodinu (prarodiče), popř. sociálně – kulturní prostředí, v němž vyrůstá.
Typy anamnéz:
• rodová - heredita problémů či poruch; zjišťujeme, zda se obdobné problémy
neobjevily u jiných členů rodiny
• perinatální - průběh porodu
• zdravotní - prodělané choroby a infekce relevantní k postižení, (např. klíšťová
encefalitida jako možná příčina motorických potíží, mentální retardace …)
výchovná a vývojová – zjišťujeme, zda úroveň dosažených
vědomostí, dovedností, návyků, postojů, zájmů a obecně
motivů či hodnot odpovídá fyzickému věku klienta, zda ve
škole podává stabilní výkon, či jeho výkon kolísá v průběhu dne
i hodiny, a dále se zaměřujeme na některé důležité
ontogenetické charakteristiky, jako je vývoj motoriky, řečový
vývoj, úroveň adaptačních a sebeobslužných schopností
rodinná - ekonomická a kulturní úroveň rodiny, její úplnost a
v případě neúplnosti příčiny a doba rozvodu, popř. úmrtí
rodičů, vzdělání rodičů, problémy a poruchy sourozenců,
pořadí dítěte v rodině
Co vše sledujeme
1. Při úvodním rozhovoru s rodičem si vyjasňujeme potřebnost našeho
poradenství, kdo ho posílá, s čím přichází, co od nás potřebuje nebo kdo po nás
něco potřebuje (např. doporučení doprovodu do lázní, atd.). Zjišťujeme pohled
obtíží z pohledu rodiče, kde se nejvíce problémy vyskytují, při čem. Silné
stránky dítěte. Eventuálně co doposud dělali s problémem, který popisují.
2. Celkový kontakt s dítětem – sledujeme adaptaci na prostředí, na spec.
pedagoga, psychologa, náladu s jakou přichází, oblíbenou činnost, předmět,…
3. Sledujeme spolupráci, zda má zájem o předkládanou činnost, je aktivní, pasívní,
odmítavý, negativní, trvá na přítomnosti matky, vadí mu přítomnost matky.
Dále zda ho zajímá místnost, prostředí,…
4. Sledujeme úroveň aktivity – pasivitu, hypoaktivitu, hyperaktivitu, instabilitu,
pohybové stereotypy, rytmus, únavu nervového systému.
5. Sledujeme motoriku hrubou – chůzi, sed, jemnou, grafomotoriku, kresbu,
úchop, oční pohyby, motorika artikulačních orgánů, pohybovou koordinaci.
Sledujeme motoriku hrubou – chůzi, sed, jemnou,
grafomotoriku, úchop, oční pohyby, motorika artikulačních
orgánů, pohybovou koordinaci.
Navázání kontaktu – oční kontakt, uhýbaní zrakem,…
Dále sledujeme komunikaci – verbální, neverbální, aktivní,
pasívní slovní zásobu, výslovnost, plynulost, gestikulaci.
Spontánní vyprávění…Náhled na vlastní situaci.
Provádím analýzu sešitů, úroveň a metody učení, vhodnost
volených úkolů.
Kognitivní funkce
Rozumové schopnosti
Pozornost
Zrakové a sluchové vnímání
Pravolevou orientaci
Lateralitu
Čtení
Psaní
Počítání
Předložené úkoly nehodnotím jen se snažím, aby se dítě něco nového naučilo
nebo zjistilo, že to je schopné se něco naučit nebo udělat bez hodnocení.
Závěr vyšetření
1. Zhodnocení výsledků ve spolupráci s kolegy – psychologem, soc.
pracovníkem.
2. Předložení výsledků zákonnému zástupce.
3. Návrh podpůrných opatření
4. Podepsání závěrů vyšetření – domluvena podpůrná opatření,
předání informací škole, kontrola, vyhodnocení IVP nebo PO.
konec 1. čísti
Děkuji za pozornost