Definice a charakteristika LMP a PAS Lehké mentální postižení VERSUS Poruchy autistického spektra •Lehké mentální postižení (označované také jako lehká mentální retardace) se vyznačuje mírným snížením intelektových schopností a je obvykle definováno pomocí hodnot IQ v rozmezí 50 až 69. • •Poruchy autistického spektra (PAS) jsou skupinou neurovývojových poruch charakterizovaných specifickými obtížemi v oblasti komunikace, sociální interakce a vzorců chování. • •Intelektové Schopnosti: •Osoby s lehkým mentálním postižením mají pomalejší rozvoj kognitivních dovedností. Potřebují více času na pochopení a naučení se nových informací a schopností. •Obvykle vykazují mírně nižší schopnost abstraktního myšlení, plánování a řešení problémů. • •U osob s PAS se mohou intelektové schopnosti velmi lišit – mohou mít běžnou, sníženou nebo i nadprůměrnou inteligenci. •Specifickým rysem bývá nerovnoměrné rozložení schopností. Mnoho jedinců s PAS může vykazovat vynikající paměť v určitých oblastech (např. data, čísla), ale mohou mít obtíže v jiných oblastech, zejména v abstraktním myšlení. • • •Vzdělávání a Učení: •Děti s lehkým mentálním postižením se mohou zapojit do běžného vzdělávání, ale potřebují individuální podporu, přizpůsobené metody výuky a častou zpětnou vazbu. Absolvují běžnou základní školu. •Může být obtížné osvojit si složitější koncepty, jako je matematika nebo gramatika, ale při správné podpoře mohou zvládat základní vzdělávací cíle. • •Učení může být pro osoby s PAS náročné kvůli problémům s porozuměním složitým společenským situacím nebo konceptům. Často preferují vizuální pomůcky a konkrétní učení před abstraktními koncepty. •Speciální pedagogické přístupy a strukturované výukové metody, jako je například metoda TEACCH, mohou výrazně pomoci ve vzdělávání těchto jedinců. • • •Adaptivní Funkce: •Schopnost zvládat běžné denní aktivity je většinou omezená jen mírně. Osoby s lehkým postižením jsou schopné péče o sebe sama (hygiena, oblékání, strava) s menším nebo žádným dohledem. •Často zvládají jednoduché pracovní úkoly a mohou být částečně samostatné v zaměstnání, které nevyžaduje složitější intelektuální dovednosti. • •Adaptivní schopnosti se mohou u osob s PAS lišit v závislosti na závažnosti poruchy. Někteří lidé s PAS zvládají běžné denní činnosti velmi dobře, zatímco jiní potřebují intenzivní podporu. •Mohou mít potíže s organizací každodenních činností, změnou rutiny nebo s pochopením nepsaných společenských pravidel, což může vést k pocitům úzkosti a ke stresu. • • •Sociální Interakce: •Jedinci s LMP mohou vytvářet a udržovat sociální vztahy, rozumí základním společenským pravidlům a normám. •Někdy mohou mít problém s komplexnějšími sociálními situacemi, jako je porozumění sarkasmu, metaforám nebo složitějšímu humoru, ale obecně dokáží navazovat a udržovat přátelské vztahy. • •Sociální interakce je jednou z klíčových oblastí obtíží u PAS. •Osoby s PAS mají často problémy s porozuměním neverbální komunikaci, jako jsou mimika, gestikulace nebo tón hlasu. •Může se objevit omezená schopnost empatie, což znamená, že obtížněji chápou pocity druhých lidí. Některé děti a dospělí s PAS se mohou jevit jako "odtažití" nebo "nezájemci" o sociální kontakt. •Zároveň mohou mít problémy se zahajováním a udržováním konverzace, a to jak z důvodu omezeného zájmu o společenské interakce, tak i kvůli obtížím s rozpoznáváním sociálních signálů. • •Praktické Dovednosti: •Jedinci s LMP mívají dostatečné praktické dovednosti pro běžný život. Při správném vedení mohou být schopni vykonávat domácí práce, spravovat finance v omezené míře a cestovat samostatně po známé trase. • •Praktické dovednosti jedinců s PAS závisí na individuálním profilu jedince. Někteří lidé s PAS jsou velmi samostatní a zvládají běžné činnosti (vaření, péče o domácnost), zatímco jiní potřebují více strukturované prostředí a podporu. •Rutina je pro osoby s PAS velmi důležitá. Nečekané změny mohou vyvolat stres a někdy i problémové a náročné chování. Proto jim často vyhovuje přesně naplánovaný denní režim. • • • •Chování a Zájmy: •Jedinci s LMP mají zájem o sociální interakce a chtějí být součástí kolektivu, ale mohou mít potíže s porozuměním složitějším situacím a se správným vyjadřováním. •Často vykazují sníženou sebedůvěru a mohou být snadno ovlivnitelní okolím. Potřebují častou pozitivní zpětnou vazbu, která podporuje jejich motivaci. Jejich chování bývá většinou přátelské, ale mohou se vyskytnout problémy s impulzivitou nebo porozuměním pravidlům, zejména v nových či stresových situacích. Zájmy jedinců jsou podobné jako u běžné populace, často preferují aktivity, které jsou jednoduché, strukturované a poskytují okamžitou pozitivní odezvu – například sport, hudbu, kreslení nebo praktické činnosti. • •Osoby s PAS často vykazují opakující se a stereotypní chování, jako jsou pohybové stereotypie (např. mávání rukama), uspořádávání předmětů do určitých vzorů nebo potřeba opakovat určité činnosti. •Mají omezené a intenzivní zájmy. Například mohou mít velkou zálibu ve specifických tématech (např. dopravní prostředky, historie), o kterých mohou mluvit opakovaně a do detailů. • • • • •Podpora: •Osoby s LMP obvykle potřebují občasnou podporu. Tato podpora může být zaměřena na specifické vzdělávací potřeby, pomoc při pracovním uplatnění nebo při rozhodování ve složitějších situacích. • •Potřeba podpory u osob s PAS se liší podle závažnosti poruchy. Někteří jedinci potřebují jen minimální podporu, zejména v oblasti sociálního učení, zatímco jiní vyžadují intenzivní podporu ve všech aspektech svého života. •Podpora může zahrnovat asistenty, speciální vzdělávací programy, sociální trénink a terapie, jako je behaviorální terapie (ABA), která se zaměřuje na rozvoj chování a dovedností potřebných pro samostatný život. • • • Definice mentální retardace (podle různých hledisek) Krok 1 •Zde je přehled různých definic a klasifikací mentální retardace, od starších systémů, které se zaměřovaly především na IQ, až po modernější přístupy, které zdůrazňují funkční adaptaci a potřebu podpory. • a)Mentální retardace podle MKN – 10 (Mezinárodní klasifikace nemocí - 10.revize) •Kód F7: Mentální retardace zahrnuje různé stupně snížení intelektových schopností, které se hodnotí pomocí IQ skóre: •Lehká mentální retardace (F70): IQ 50–69 •Středně těžká mentální retardace (F71): IQ 35–49 •Těžká mentální retardace (F72): IQ 20–34 •Hluboká mentální retardace (F73): IQ pod 20 •Diagnostika: Zaměřuje se na celkové snížení kognitivních schopností a adaptivního chování. • b) Nová klasifikace dle MKN – 11 (ICD – 11) •V nové revizi 11 byl termín „mentální retardace“ nahrazen termínem „porucha intelektového vývoje“. •Lehká porucha intelektového vývoje (6A00.0): Drobné omezení ve zvládání složitějších úkolů. •Středně těžká porucha (6A00.1): Výraznější omezení intelektových a adaptivních funkcí. •Těžká porucha (6A00.2): Významné omezení s potřebou stálé pomoci. •Hluboká porucha (6A00.3): Velmi závažné postižení, vyžadující nepřetržitý dohled. • c) Definice podle DSM – V (Diagnostický a statistický manuál duševních poruch) •Zaměřuje se nejen na IQ, ale také na funkční schopnosti jedince ve třech hlavních oblastech: •Konceptuální oblast: Např. jazykové schopnosti, čtení, psaní, matematika. •Sociální oblast: Schopnost komunikace, empatie, interpersonální vztahy. •Praktická oblast: Schopnosti každodenní péče o sebe sama, samostatnost a odpovědnost. • d) Klasifikace dle AAIDD (Americká asociace pro intelektové a vývojové poruchy) •Tento přístup se zaměřuje na míru podpory, kterou jedinec vyžaduje: •Občasná podpora: Pomoc je potřebná jen občas. •Omezená podpora: Pravidelná, ale časově omezená pomoc. •Rozsáhlá podpora: Dlouhodobá pomoc, např. při práci. •Pervazivní podpora: Stálá a intenzivní pomoc ve všech aspektech života. • Krok 2 •Pro diagnostiku mentální retardace (poruchy intelektového vývoje) je důležité uplatnit multidisciplinární přístup, který zahrnuje nejen vyšetření intelektových schopností, ale také posouzení adaptivního chování a psychosociálních faktorů. •Diagnostický proces se liší podle používané klasifikace (MKN-10, MKN-11, DSM-V, AAIDD), ale obecně zahrnuje následující kroky: • Kognitivní testování •IQ testy: Tradiční diagnostika mentální retardace začíná měřením IQ. Mezi nejpoužívanější testy patří Wechslerovy škály inteligence (WISC pro děti, WAIS pro dospělé) a Stanford-Binetův test inteligence. •Hraniční hodnoty: Jedinec s IQ pod 70 je obvykle považován za osobu s mentálním postižením (podle MKN-10). IQ skóre určuje stupeň mentální retardace: •Lehká (IQ 50–69) •Střední (IQ 35–49) •Těžká (IQ 20–34) •Hluboká (IQ pod 20) • Posouzení adaptivního chování •V zahraničí: Vineland Adaptive Behavior Scales (VABS): Tento test hodnotí schopnost jedince zvládat běžné denní aktivity, jako je sebeobsluha, sociální dovednosti a praktické dovednosti. Adaptivní chování je klíčové pro posouzení, jak jedinec funguje v reálném životě. •Tři oblasti posuzování podle DSM-V: •Konceptuální: Dovednosti v oblasti jazyka, čtení, psaní, paměti a řešení problémů. •Sociální: Schopnost interakce, komunikace, empatie, porozumění společenským normám. •Praktická: Schopnost zvládat každodenní úkoly, jako je hygiena, péče o domácnost a finanční záležitosti. • Jak byste adaptivní chování posuzovali vy? Lékařská a neurologická vyšetření •Neuropsychologické vyšetření: Zkoumá se fungování mozku a neurologické abnormality, které mohou být příčinou intelektových obtíží. •Anamnéza: Zahrnuje genetické testy a zhodnocení rodinné anamnézy, prenatální vývoje a další relevantní biologické faktory. •Prenatální a perinatální faktory: Např. poškození mozku před nebo po narození (např. infekce, hypoxie) může vést k mentálnímu postižení apod. • Psychosociální a behaviorální analýza •Sociální anamnéza: Sleduje se vliv prostředí, výchovy a deprivace, které mohou ovlivnit intelektový vývoj. Např. děti, které vyrůstaly v prostředí chudém na podněty, mohou vykazovat symptomy podobné mentálnímu postižení (pseudo…sociální deprivace) •Behaviorální hodnocení: Zjišťují se poruchy chování, které mohou ovlivňovat diagnózu, např. agresivní chování nebo autoagrese ad. • Interdisciplinární přístup •Tým odborníků: •Diagnostický proces zahrnuje spolupráci psychologů, speciálních pedagogů, lékařů a dalších odborníků. Tento tým provádí komplexní hodnocení, které zohledňuje všechny aspekty jedincova života. • Kdo a kde se shromažďují diagnostická data a informace? Diferenciální diagnostika •Rozlišení mentálního postižení od jiných poruch: Je důležité odlišit mentální retardaci od jiných poruch, jako je autismus, poruchy učení nebo deprese, které mohou vykazovat podobné symptomy. •Komorbidita: Mnoho jedinců s mentálním postižením trpí také duševními poruchami, jako je úzkost nebo depresivní poruchy, což ztěžuje zajištění správné diagnózy. • Londitudiální diagnostika •Longitudinální sledování: •Diagnostika není jednorázový proces. Stav jedince se v průběhu času mění a diagnostika by měla být pravidelně opakována, aby bylo možné sledovat pokroky a přizpůsobit vzdělávací či terapeutické intervence. • Krok 3 •Diagnostika v oblasti mentálního postižení má ve speciálním vzdělávání zásadní roli, neboť její výsledky slouží jako základ pro vytváření individuálních vzdělávacích plánů (IVP) a zajišťují efektivní podporu žáků s mentálním postižením. •Zde jsou klíčové body zaměřené na diagnostiku z pohledu speciální pedagogiky: • • Cíle vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením Principy vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením Cíle vzdělávání žáků s poruchou autistického spektra Principy vzdělávání žáků s PAS Propojení s Rámcovým vzdělávacím programem Propojení s Rámcovým vzdělávacím programem Individuální vzdělávací plán •Cíl: Diagnostika poskytuje informace, které jsou nezbytné pro vytvoření IVP, tedy individuálního plánu, který je přizpůsoben potřebám žáka s mentálním postižením. Tento plán obsahuje specifické cíle, metody výuky a podpůrná opatření, která umožňují optimální vzdělávací rozvoj dítěte/žáka. •Diagnostický podklad: Informace z kognitivního testování, posouzení adaptivního chování a anamnézy jsou využity k přizpůsobení edukačního procesu tak, aby respektoval individuální možnosti a potřeby žáka. • Speciálněpedagogické metody a přístupy •Komplexní přístup: •Diagnostika zahrnuje nejen hodnocení intelektuálních schopností, ale také motorických, komunikačních a sociálních dovedností, což je nezbytné pro volbu vhodných vzdělávacích metod. •Například žák s těžkým mentálním postižením může potřebovat asistenta pedagoga, specializované pomůcky (např. vizuální komunikátory) nebo využití alternativních metod komunikace. • Podpora žáka s LMP v inkluzivní škole •Žákům s LMP musíme častěji poskytovat příklady obecných učebních postupů a dovedností! • Jde např. o: •návody k opakování učiva pro jeho zapamatování (využít sluchovou paměť při hlasitém přeříkávání látky ve dvojici či ve skupině v zájmu jejího vštípení), •návody k elaboraci (neboli přeformulování) učební látky „do vlastních slov“, •návody k přeorganizování např. formou vytváření pomocné osnovy, názorného grafického přehledu, myšlenkové mapy, která vystihuje strukturu učební látky, •strategie ke kontrole pochopení, •strategie ke sledování a podpoře vlastního soustředění a výkonu žáka s mentálním postižením, ad. • Příklady podpory efektivní práce ve třídě: •Rituály - potenciál podpory pospolitosti. Spojují jednotlivé žáky s jejich rozdílnými potřebami a schopnostmi v celek, budují vzájemnou důvěru, aby tak mohl vzniknout pocit "my". Právě desorientovaní žáci s LMP zažívají v rituálech pro sebe tak důležitou kontinuitu, orientaci a klid. Př.: společné práce na projektech, školní den je určen rituály: pozdravíme se podáním ruky a podíváme se při tom na sebe, čekáme na sebe u jídla a přejeme si dobrou chuť. •Otevřené vyučování - je organizační forma vyučování, která umožňuje žákovi volně si vybrat, kde (prostor) a kdy (časově) a v jaké sociální formě bude individuálně pracovat na úkolu, který si sám vybere. Př.: rozeznáváme různé stupně otevření – dílny, projektové vyučování, plán práce, volná činnost. •Učit se od sebe navzájem (vrstevnické učení) - žáci se učí jeden od druhého. Tyto zdroje jsou vědomě využívány a jsou k tomu iniciovány odpovídající výukové podmínky. Pro žáka je první pedagogickou instancí jiný žák. Př.: formy: přirozené učení, kooperativní učení. •Kooperativní učení - podporuje aktivní účast na učebním procesu. Rozvíjí kognitivní kompetence, kompetence sociální, komunikativní, učí pracovat v týmu a řešit konflikty. Aktivní spoluúčast na učebním procesu působí především pozitivně na trvalost a na nárůst v učení. •Společné učební situace - učební předmět je nabízen na různé úrovni, může se konat ve společně podporovaných formách vyučování či individualizované učení (Eckhart, M. 2005). •Diferenciace a individualizace • Formy diferenciace pro žáky s LMP •diferenciace v podpoře učení, •v úrovni požadavků, v počtu úkolů, •v dimenzování času za použití ICT, •diferencování ve flexibilních skupinách, •diferencování podle zájmů, aby se pozitivně ovlivnila školní motivace žáka. •Nezanedbatelný v procesu diferenciace je tvořivý přístup učitele. K dosažení optimálních výsledků může napomoci: •typ úkolu (množství, obsah úkolu), různé zdroje k učení (různorodé texty, PC učební programy aj.), •času určený ke splnění úkolu, •způsob vedení výuky (propojení se stylem učení žáka – např. vizuálním, auditivním, kinestetickým, využití kooperativních strategií), •personální organizace (týmová výuka učitelů, pomoc asistentů), •různorodá zpětná vazba pro žáky. • Co je to diferencované vyučování: •…vyučování, při kterém přizpůsobujeme obsah, metody, formy vzdělávání a řízení výchovně-vzdělávacího procesu skupinám žáků anebo jednotlivcovi tak, aby byl vyučovací proces co nejefektivnější. •Smyslem diferenciace je řídit vyučovací proces tak, aby odpovídal každému žákovi. Schopní a nadaní žáci při takovémto vyučování plně využívají svoje schopnosti. Průměrným a žákům s LMP umožňuje zvládnutí učiva. Správně uplatňovaná diferenciace podporuje aktivitu žáka s LMP ve vyučovacím procesu a přispívá k jeho efektivnosti. •Diferenciace vnitřní znamená, že v rámci vyučovací hodiny se obsah učiva, metody a formy práce učitele přizpůsobují rozdílné úrovni žáků. Vyučovací strategie při diferencovaném vzdělávání žáků s LMP •https://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=10800 Hodnocení a sebehodnocení žáků s LMP • Sebehodnocení pomáhá žákům s LMP najít cestu, jak se zlepšovat, tedy najít cestu mezi dosavadními dovednostmi a učebními cíli, rozvíjí u nich zodpovědnost za jejich vlastní učení. Několik studií uvádí, že toto meta-kognitivní uvažování (přemýšlení o přemýšlení a seberegulace vlastního učení) má velice pozitivní dopad na učení. • Od sumativního hodnocení k hodnocení formativnímu: Formativní hodnocení poskytuje okamžitou zpětnou vazbu a je zaměřené na průběžné interaktivní hodnocení vzdělávacích pokroků žáka a s ním vyhodnocování jeho potřeb ve vztahu k dosažení stanovených cílů (Felcmanová et al., 2015). •Formativní hodnocení podporuje rozvoj kompetence k učení. Je založeno na poskytování zpětné vazby a využívání informace z hodnocení pro zlepšení výkonu žáka.