Habermasova teorie komunikativního jednání
Vědění, řeč a sociální jednání se ukázaly jako neoddělitelně spjaté. Centrem
zkoumání se stala sjednocující role komunikativní jednání. Habermas rozlišuje
následující typy řečového jednání:
1) Konstativní, který sleduje objektivní vztah ke světu, vytváří objektivní
svět a pravdivost jako hodnotu platnosti.
2) Regulativní, který sleduje sociální vztah ke světu, vytváří sociální svět a
uznává jako hodnotu platnosti správnost.
3) Expresivní (dramaturgický), který vyjadřuje subjektivní vztah ke světu,
vytváří subjektivní svět a je legitimizován věrohodností.
4) Komunikativní, v němž jde o porozumění. Komunikaci tematizujeme
podle typů promluv, fungujících na základě různých pravidel mluvy.
Promluvu označuje Habermas jako diskurz. Diskurz představuje
možnost obnovení komunikace skrze prozkoumání nároků na platnost.
Uplatňuje se argumentačně v rámci strategického jednání. Podmínkou je,
že ho budou akceptovat obě zúčastněné strany. Představuje ideálněnormativní
typ komunikace, jehož lze podle Habermase v rámci
skutečného strategického jednání dosáhnout. Představuje strategicky
dosaženou univerzální pozici, z níž je mluvčí schopen dosáhnout
akceptovaného výsledku, dočasného konsensu přijatelného pro obě
zúčastněné strany.
Uvedené typy řečového jednání jsou strategickými nástroji sociálního jednání,
ovlivňování a manipulace. Jsou-li strategické nástroje používány hladce, není ani
třeba se zamýšlet, jak komunikace funguje. V okamžiku, kdy nastávají problémy
projevující se tím, že komunikace při strategickém jednání vázne a dosahování
cílů je komunikačně blokováno, obracíme se podle Habermase ke
komunikativnímu typu řečového jednání.
Strategicky dosažená univerzální pozice je vždy určitého typu. Všechny diskurzy
jsou různými projevy rozumnosti (racionality).
1) Argumentujeme-li v rovině, kde představuje základní hodnotu pravdivost,
jedná se teoretický diskurz, v němž se na vracíme ke konstativnímu řečovému
jednání.
2) Argumentujeme-li o správnosti, jde o praktický diskurz, v němž se uplatňují
morální a právní názory a normy.
3) Argumentujeme-li věrohodností, jde o diskurz terapeutický a estetický, jehož
vzorem je umělecké dílo a expresivita jako vzor jednání.
4) Argumentujeme-li teoreticky o strategickém jednání, bere se za základ teorie,
které je přiznávána pravdivost a účinnost.