Organizace ve světle vybraných sociologických paradigmat Dagmar Svobodová Obsah • Obecná sociologie • - sociologická paradigma • - teorie konsenzuální • - teorie konfliktu • - teorie interpretativní • - symbolický interakcionismus • - fenomenologická sociologie • - etnometodologie • Organizace z hlediska teorie konfliktu • Organizace ve světle interpretativní sociologie Vymezení pojmu „Paradigma“ •Paradigma = předpoklad • •Pojem „paradigma“ zavedl Kuhn pro označení vnitřně sourodých soustav hodnot, pojmů a představ, které vyjadřují dané způsoby vědeckého myšlení a výkladů světa. • •Pojem „paradigma“ zavedl i R. K. Merton, kterými označuje proceduru, která nám má objasnit pojmy, které byly použity k analýze určitého sociálního jevu. • Paradigma má umožnit: Ø ØKontrolovat použité pojmy ØZmenšit nepromyšlené zavádění nových předpokladů ØPřispět ke kumulativní povaze sociologie jako vědy ØFunkcí sociologie je formulovat logická, vzájemně propojená a doložená tvrzení o sociální struktuře, jejich změnách, chování člověka a o důsledcích tohoto chování ØJednotlivá paradigmata představují odlišné pojetí vědeckosti • Vývoj společnosti v sociologických paradigmatech: •Herbert Spencer aplikoval Darwinovu teorii vývoje na sociální dění •Nastává proměna národa jako stálý postup k většímu rozsahu •Dochází k vzrůstu národa •Z homogenního kmene se stává jeden civilizovaný národ •Národ se stává uspořádanějším a přesnějším • Sociologická paradigmata •Základní paradigmata sociologického myšlení vyplývají z odpovědi na otázku, jak je vůbec možné uspořádat společnost? • •Odpověď: a)Teorie konsenzuální b)Teorie konfliktu c)Teorie interpretativní • a) Teorie konsenzuální •Paradigmata (předpoklady) teorie sociálního konsenzu: • •Sociální systémy jsou integrované •Společnosti jsou soudržné •Společenský život závisí na solidaritě •Společnost uznává legitimní autoritu •Sociální život zahrnuje závazky •Sociální systémy mají tendenci přetrvávat •Základními prvky společenského života jsou hodnoty a normy • b) Teorie konfliktu •Paradigmata (předpoklady) teorie konfliktu: • •Sociální systémy jsou založeny na protikladech, mají tendenci ke změně •Vznikají strukturální konflikty •Konflikty vyvolává mocenská nerovnost • Sociální konflikty •Opoziční proces v zaostřené formě, který vzniká z rozdílných názorů a zájmů • •Sociální konsenzus – dohoda, shoda • - vytvoření nadfunkcionální jednoty a vazby •Coser •Analyzuje pozitivní funkce konfliktu. Konflikt přispívá k udržení sociálních vztahů •Nerealistický konflikt – konfliktní strany jsou podružné a vybití agrese se stává hlavním motorem jednání , nebezpečí pro společnost. • •Milles •Rozum je uplatněn v ekonomii, podporoval motivaci vést lidi k umění nést zátěž svobody. • •Dahrendorf •Zabýval se konflikty mezi veškerými velkými sociálními skupinami z důvodu podílu na moci. Zabýval se konfliktem politickým a průmyslovým. • •Collins •Zabýval se tím, že v lidech vzniká odpor, na základě nerovného rozdělení zdrojů. • • c) Teorie interpretativní •Paradigmata (předpoklady) teorie interpretativní: • •Základním východiskem je to, že svět, který lidé obklopují je závislý na přístupu lidí k němu •Lidský svět je vytvořením těch, kteří v něm žijí •Je jedním z paradigmat, jak vysvětlujeme sociální vztahy v sociologii •Hlavním představitelem je Max Weber •Do interpretativní sociologie řadíme symbolický interakcionismus, fenomenologickou sociologii, etnometodologii, a také sociology, které lze obtížně zařadit do škol, protože jejich díla jsou ovlivněna interpretativní sociologií (př. Luckmann, Gouldner, Giddens,..) • Symbolický interakcionismus •Symbolický interakcionismus je směr v sociálních vědách, který myšlenkově navazuje na interakcionismus, zdůrazňuje však symbolické zprostředkování sociální interakce mezi jednotlivci. Symboličtí interakcionisté zastávají názor, že význam je vytvářen ve výměně symbolických obsahů během interakce a soustředí se tedy především na jazyk a řeč jako její prostředky. • •Lidé se chovají na základě významů, které věcem připisují •Významy nejsou vlastnostmi věcí samotných, ale jsou produktem sociální interakce, která probíhá mezi členy společnosti •Významy nejsou stabilní, mohou být pozměňovány v průběhu nových interakcí • •Dramatický přístup v symbolickém interakcionismu nazýváme sociologie přetvářky (dramaturgická sociologie) • •2 hlavní představitelé: • •Ervin Goffman •H. D. Duncan Sociologie přetvářky •Ervin Goffman •lidé se chovají na základě předepsaných sociálních rolí, na základě kterých sledují své vlastní cíle •lidé o sobě podávají falešný a nepravdivý obraz před ostatními lidmi, a tím ze sebe dělají lepšího člověka, než ve skutečnosti opravdu jsou •mezilidské vztahy jsou strukturovány (lidé se přetvařují každý den) • •H. D. Duncan •společnost je uspořádaná hiearchicky – nerespektování hiearchie vede k provinění a z provinění se lze vykoupit na základě oběti -> charitativní akce, ale také válka •základním symbolickým prostředkem je slušné chování (dobré mravy) – naznačuje druhým, na které místo v sociální hiearchii nás mají zařadit a zároveň říká, na které místo je řadíme my •Nejvyšší moc nad lidmi má symbol, který je aranžován do podoby např. boj dobra a zla, pravda a lež, bůh a ďábel, atd. • Teoretické zdroje symbolického interakcionismu •Termín poprvé použil Herbert Blumer v roce 1937 •Směr se vyvíjel již dříve, nejvíce ho ovlivnil William James a John Dewey v 19. století, kteří studovali způsoby, na základě kterých jsou modifikovány vrozené instinkty v průběhu opakujících se interakcí s druhými lidmi při řešení běžných problémů každodenního života, kde zdůrazňovali úlohu jazyka -> pragmatické pojetí člověka • •Další představitelé: • •Charles H. Cooley •-člověk a společnost tvoří neoddělitelnou jednotu = „zrcadlové já“ •William Thomas •-autor teorému definice situace •George H. Mead •-považován za vlastního zakladatele symbolického interakcionismu -spolutvůrce teorie sociálních rolí (podstata sociálních rolí nespočívá v tom, co určitý člověk dělá, ale v tom, co druzí od člověka očekávají) •- pochází od něj pojem diskursivní univerzum – vyjadřuje to, jak diskutujeme s lidmi o jejich plnění sociálních rolí, např. lékař Fenomenologická sociologie •Směr v sociologii, který klade důraz na postavení individua v sociálním světě, na jeho prožívání sociálních situací a na studium každodenní činnosti jako základního objektu sociologického poznání. • •2 vývojové etapy: •1) První vývojová etapa – Evropská -> nezanechala v sociologii podstatnější vliv (M. Scheler) • •2) Druhá vývojová etapa – Americká -> vychází z Husserlova pojetí "životního světa", které do sociologické podoby převedl A. Schütz. Na něho navázal umírněný směr (Berger), který neredukuje sociální realitu zcela na subjektivní prožitky a situace, a směr radikální, představovaný etnometodologií, který zdůrazňuje absolutní situační podmíněnost, a tedy neopakovatelnost lidského chování a interakce. Fenomenologická sociologie •Alfred Schütz •Je považován za zakladatele fenomenologické sociologie •Schütz si kladl dvě otázky: •1.otázka ontologická: ptá se na podobu životního světa a vzájemné porozumění si subjektů. •2.otázka metodologická: ptá se po podobě vědy, která se tímto životním světem zabývá, a po metodách, kterými je možné tento svět zkoumat. • •V čem spočívá přínos Schütze a fenomenologické sociologie? •A)Obrat od statistických popisných postupů k : •interpretačním •rozumějícím •hermeneutickým •kvalitativním postupům •B)Světu rozumíme tak, jak svět umíme interpretovat •C)Typizační procedury jako rámce porozumění světu • •- Spočívá v analýze každodenní interakce a rozboru jejich metod • • Etnometodologie • Jeden ze sociologických směrů fenomenologické sociologie, který se zaměřuje na analýzu každodenních sociálních interakcí a rozbor metod, které lidé zkoumané skupiny sami používají k tomu, aby porozuměli světu. •Název směru dal Harold Garfinkel v roce 1967. •Předpokládá se, že každý z účastníků každodenního života je sám sobě (spolu s ostatními účastníky)sociologem. Organizace ve světle vybraných sociologických paradigmat •konsensuální přístup (zejména strukturně-funkcionální pojetí), •teorie konfliktu, •interpretativní sociologie •hlavní stanoviska a představitelé jednotlivých přístupů • Vývoj názorů na organizaci •Vznik organizací je spojen se samotnými počátky dějin lidstva •Dělbu práce, nebo vztahy nadřízenosti a podřízenosti najdeme již v prvotních společnostech •Vzorem pro dnešní budování organizačních vztahů se v naší kultuře stalo Římské impérium •O systematickém studiu řízení lidí můžeme hovořit teprve na konci 19. století •Vývoj názorů pak můžeme rozčlenit do řady myšlenkových etap zhruba po 20. letech 20. století: • - Mechanistický přístup (do 20. let) • - Škola lidských vztahů (20. a 30. léta) • - Humanistický přístup (40. a 50. léta) • - Moderní názory (60. a 70. léta) • - Postmoderní názory (80. a 90. léta) Organizace z pohledu hlavních paradigmat sociologie •interpretativní teorie – důraz na tvůrčí potenciál sociálních aktérů, na jejich autonomii, suverenitu a svobodu •teorie konsensuální (funkcionální, strukturalistické) – důraz na sociální podmíněnost veškerého lidského jednání, společenské tlaky, které formují jedince a skupiny •teorie konfliktu – rozpornost a neslučitelnost zájmů jednotlivců a skupin, nerovnost podmínek aktérů a tlak sociálního systému jako celku • Strukturně funkcionální pojetí organizace •Strukturní funkcionalismus chápe sociologie jako zvláštní sociální útvary odlišné od svého sociálního prostředí, jako útvary plnící specifické cíle, k jejichž dosažení jsou jistým způsobem strukturovány. • •Všechny umělé vytvořené organizace se přitom vyznačují: •Dělbou práce, dělbou moci, dělbou zodpovědnosti, které jsou stanoveny způsobem podporujícím dosažení stanovených cílů •Existenci jednoho, či většího počtu rozhodovacích center, které orientují úsilí všech členů organizace k dosažení cílů Představitelé strukturního funkcionalismu •PARSONS - studium organizace jako sociálního systému. Kulturně institucionální rovina (organizace reprodukuje hodnotové vzorce). Analýza rolí členů organizace. •SELZNICK - organizace mají své základní potřeby, rozvíjejí prostředky sebeobrany. •MERTON rozlišuje manifestní (často iluzorní) a latentní cíle. Z hlediska struktury si uvědomuje rozpor mezi formálními a neformálními vztahy. Vztah k Weberovi je obojaký, teprve GOULDNER formuluje organizační strukturu jako výsledek napětí mezi dostředivými a odstředivými tendencemi. • Organizace z hlediska teorie konfliktu •R. COLLINS - pohlíží na organizace jako na arénu, v níž probíhá konfrontace protikladných zájmů. Rituály a ceremonie mají zabránit konfliktům ohrožujícím spolupráci. Kriticky se dívá na možnost, že by konflikt zmizel neformálními strukturami, jak očekává směr mezilidských vztahů. Strukturu organizace tvoří síť meziosobních vztahů a vlivů, souhrnem způsobů, jimiž se jedni snaží využívat druhé pro své cíle. Účelem organizační struktury není podpora dynamičnosti rozhodování, ale zajištění minimální koordinace aktivit velkého počtu zúčastněných. •CROZIER – koncept omezené racionality, zóny nejistoty. • Organizace z pohledu interpretativní sociologie •Podle interpretativního paradigmatu nelze na lidské jednání pohlížet jako na pouhý odraz systémových potřeb. Je naopak třeba vycházet z interakce, která probíhá tím způsobem, že aktéři přikládají významy svému vlastnímu jednání i jednání druhých. Interpretativní sociologie trvá na tom, že i vnější tlaky závisí na významech, které jsou produkty lidské interakce a v průběhu této interakce jsou produkty udržovány i měněny. • •DAVID SILVERMAN - tvrdí, že organizace je nestálý a proměnlivý výsledek dočasných interakcí různě motivovaných účastníků, kteří se snaží řešit své vlastní problémy. Změny v organizaci nejsou jen důsledkem vnějších vlivů, záleží na jejich uchopení konkrétními členy organizace. •