Osobnost člověka v organizaci Dagmar Svobodová Pojem osobnost patří k používaným pojmům v oblasti spoločenského života. Osobnost je celková organizáce duševného života. Obsahuje v sobě všechny jednotlivé duševní funkce. Vnímání jako duševní proces samo o sobě neexistuje, ale existuje individualita /človek/, která vnímá. § Každá osobnost má své jedinečné psychické, biologické a sociální vlastnosti. § Ve struktuře osobnosti rozlišujeme dynamické, trvalé, vrodené a získané faktory. § § Jako osobnost v běžném jazyku označujeme člověka, který ve svém odboru, schopnostech a jednání vyniká nad ostatními. § § • • Člověk se stane osobností, když: § si osvojí společenské vztahy a socializuje se § stane se samostatným a vědomě fungujícím subjektem § je nositelem určitých sociálních tendencí § funguje jako efektivní spolutvůrce sociálních vztahů § Osobnost jako jednotný integrovaný celek duševního života člověka má charakter otevřeného systému, permanentního formování, funguje jako jednotný celek, kde se jde o jednotu rozumu, citu, vůle, vnímaní a fantazie, které jsou výrazem rozporu mezi jednotlivcem a prostředím, mezi ambicemi, schopnostmi a možnostmi jejich realizace § § § § § § § § § § § § § • Přehled složek osobnosti § Tělesné vlastnosti - fyzické složky osobnosti § Psychické procesy - spojené a působí společně /celek osobnosti/ § Psychické stavy - odlišují jedince od ostatních /individuální a typologické rozdíly/. § Integrace do společnosti - vývojový pohled na osobnost Vybrané teorie osobnosti § Introgenní teorie osobnosti § Exogenní teorie osobnosti (behaviorální teorie osobnosti) § Humanistické teorie osobnosti • • Introgenní teorie osobnosti: osobnost vysvětluje jako navrstvení různých vlastností (Freudova psychoanalýza, která rozlišuje tři vrstvy osobnosti Ono /Id/ - představuje najhlubší vrstvu, kde je uložené všechno vrozené, je středem nevedomí (instinktů, pudů a sexuality) Já /Ego/ - je středem vědomí, harmonizuje konflikty mezi pudy, morálkou /mezi Ono a Nadjá/ a vnějším světem, potlučuje pudy, pomáha jejich uplatnění • Nadjá /Superego/ - je svědomí jako výsledek výchovy a morálního nátlaku, ideální „já“ je souhrnem osobních, společenských norem a pravidel platných v prostředí, ve kterém se daná osoba pohybuje a žije. • • § § § § § Exogenní teorie (behaviorální teorie osobnosti) Osobnost představuje jednání. V protikladu k introgenním teoriím je typické, že popírají možnost prvotních sil, které by formovaly osobnost. Behavioristické teorie osobnosti zdůrazňují vnější jednání jako rozhodující pro vývoj osobnosti. Mezi zakladatele patří E. L. Thorndike a J. B. Watson. Humanistické teorie osobnosti Osobnost je výsledkem působení společenských situací, v kterých se vyvíjí a žije. Hlavní úlohu při formování osobnosti připisují sociálnímu prostředí a učení. Osobnost je složená ze dvou vrstev -individualizované „já“ - prezentuje, co je v člověku vrozené a původní -socializované „já“ – představuje, co člověk získá výchovou a sebevýchovou Mezi představitele patří A. H. Maslow a C. R. Rogers. • Psychické vlastnosti osobnosti jsou trvalé charakteristiky jedince, které determinují jednání, prožívání a myšlení. Na jejich základe lze předpokládat, jak se člověk zachová a jak bude fungovat /rozum, temperament/. Osobnostní rysy jsou psychické vlastnosti člověka projevující se v jeho jednání a chování. Mezi rysy důležité pro život člověka patří družnost – uzavřenost, tendence vést druhé – podřídit se, svědomitost – nezodpovědnost, sebedůvěra – osobní podceňování. Typ osobnosti – od druhé poloviny 20. století využívá psychodiagnostika pět základních faktorů osobnosti: extraverze - kvalita a kvantita mezilidských interakcí, úroveň aktivace přívětivost - kvalita mezilidské orientace od empatie po nepřátelství v myšlenkách, pocitech a činech svědomitost - individuální úroveň při organizaci, motivaci a vytrvalosti jednání se zaměřením na cíl emocionální stabilita - míra přizpůsobení intelekt, kultura, otevřenost zkušenostem – aktivní vyhledávání nových zážitků, tolerance k neznámému a jeho objevování Psychické stavy jsou funkcí v mozku, formovaly se pod společenským vlivem, působením výchovy a umožňují člověku poznávat svět a zároveň na svět aktivně působit. Psychické stavy dělíme na: •psychické vlastnosti /dispozice/ osobnosti •temperament •schopnosti •charakter •motivy a postoje •volní vlastnosti • Psychické procesy osobnosti •poznávací /kognitivní/ procesy – vnímání, fantazie, myšlení, řeč, představy, •procesy paměti /zapamatování, uchování, vybavení/ •motivační procesy /citové a volní/ • Psychické stavy osobnosti •stavy pozornosti, citové stavy.