VEŘEJNÁ SPRÁVA A SPRÁVNÍ PRÁVO JUDr. Michal Márton, Ph.D. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Právo •soubor norem, které jsou vynutitelné státní mocí, a to na rozdíl od jiných norem: např. etických Občan A. kouří cigaretu v prostoru restaurace = porušuje zákon, lze mu uložit pokutu a tuto následně vynutit. Občan B. kouří cigaretu v bytě nekuřáků = porušuje toliko etické pravidlo. • •bývá označováno jako minimum morálky (to, na čem se společnost shodne) Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Právo veřejné x právo soukromé (právní dualismus) •právo soukromé = upravuje práva a povinnosti osob, tato si určují dohodou a jsou v rovném postavení (§ 21 OZ stát se považuje za právnickou osobu) občanské, obchodní, rodinné, pracovní Případné autoritativní řešení sporu je výhradně v dispozici těchto osob (zda podá žalobu k soudu) •právo veřejné = přistupuje subjekt, který je ostatním nadřízen a je s to autoritativně rozhodnout o právech a povinnostech osob ústavní, správní, trestní Správní řízení být vedeno musí, až už o návrhu nebo z úřední činnosti (chce-li stavebník stavební povolení, musí iniciovat správní řízení, dopustí-li se osoba přestupku, správní orgán zahájí řízení z moci úřední). Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Rozlišení práva soukromého od práva veřejného = hranice však není absolutní Zájmová teorie •právo veřejné („obecné blaho“) soubor norem, jež slouží za účelem ochrany zájmů ve společnosti •právo soukromé = zájem jednotlivce př. vyvlastnění domu (je ve veřejném zájmu = tzn. nucený přechod vlastnického práva na stát); musí být ve veřejném zájmu a za náhradu prodej domu = dohoda mezi prodávajícím a kupujícím, soukromý zájem na prodeji stavební řízení = regulováno veřejným právem, ale chrání rovněž soukromé zájmy (účastníky řízení jsou i vlastníci sousedních pozemků) - - Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Teorie mocenská = týká se účastníků právního poměru soukromé právo = účastníci nejsou ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti (smluvní strany v rámci závazků) veřejné právo = jeden subjekt je nadřízen druhému (účastník řízení u přestupku, účastník stavebního řízení, žadatel o cestovní pas, správní orgán vyslovuje vinu a stanovuje správní trest, správní orgán vydává stavební povolení, správní orgán vydává doklad) veřejnoprávní smlouvy (situace, kdy správní orgán namísto vydání autoritativního rozhodnutí vystupuje jako „smluvní partner“ a uzavře s účastníkem veřejnoprávní smlouvu - § 161 správního řádu) Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Teorie zvláštního práva obecné právo je právo soukromé, které upravuje práva a povinnosti všech právních subjektů včetně nositelů veřejné moci zvláštním právem je právo veřejné, které je přiznáno pouze nositelům veřejné moci při výkonu jejich vrchnostenských pravomocí Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Správní právo = ta část právního řádu, která upravuje veřejnou správu, = soubor právních norem vztahujících se na veřejnou správu, pokud jde o její organizaci a činnost, včetně vztahů vznikajících při jejím výkonu mezi nositeli veřejné správy na jedné straně a fyzickými a právnickými osobami na straně druhé, = soubor veřejnoprávních norem, které upravují organizaci a činnost veřejné správy, Pro správní právo jako právo veřejné je charakteristické, že: qprosazuje a chrání veřejný zájem, qupravuje vztahy mezi nerovnými subjekty, qkonkrétní obsah jeho realizace je autoritativně určován úřední mocí, qdisponuje možností správního donucení. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Obecně k pojmu „veřejná správa“ neexistuje zákonná definice pojmu veřejná správa ve vztahu dělby moci ve státě (zákonodárná, výkonná, soudní) jde o činnost, která není ani zákonodárstvím, ani soudnictvím veřejnou správu můžeme definovat jako správu veřejných záležitostí ve společnosti zorganizované ve stát, tzn. správu společnosti, správu státu jako celku i jeho jednotlivých územních jednotek, jako složek územní organizace státu Veřejný zájem = pojem neoddělitelně spojený s veřejnou správou, jedná se také o neurčitý pojem, tj. právním řádem běžně používaný nicméně nedefinovaný, jehož obsah je dovozován výkladově a zejména judikaturou Veřejným zájmem jsou takové zájmy, které můžeme označit za obecné resp. obecně prospěšné, jejichž nositeli jsou blíže neurčené okruhy osob (veřejnost resp. společnost). Půjde tak např. o zájem na dodržování zákonů, zájem na respektování lidských práv, zájem na zdravém životním prostředí, zájem na výstavbě či rekonstrukci veřejných komunikací apod. Veřejný zájem se často prolíná se zájmem soukromým, ale často se tyto zájmy také střetávají. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Veřejná správa v sobě zahrnuje -státní správu – jejímž prostřednictvím sám stát přímo realizuje výkonnou moc, a to především realizací (aplikací, prováděním) zákonů -samosprávu – která představuje veřejnou správu vykonávanou jinými veřejnoprávními subjekty než státem, pokud ji těmto subjektům stát zákonem svěří Základní funkcí státní správy je aplikace zákonů a v širším smyslu realizací státní politiky. Hlavní funkcí samosprávy je především vedení záležitostí určitého společenství (např. obce, kraje) a jeho zájmů. Státní správa – např. stavební řízení, rozhodování o sociálních dávkách, matrika atd. Samospráva – správa školství, zdravotnictví, zařízení sociální péče atd. (vždy v příslušném územním obvodu) Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Vztah státní správy a samosprávy qsamosprávu definuje stát v zákonech, může vyslovit vůli, že samospráva nebude existovat (ústavním zákonem lze zrušit vyšší územně samosprávné celky) q qsamospráva podléhá státnímu dohledu (obecně závazná vyhláška obce – přezkum Ministerstvem vnitra – Ústavním soudem) q qje na státu finančně závislá (zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní). Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Státní správa Státní správa je odvozena od podstaty a poslání státu, který jejím prostřednictvím realizuje svou výkonnou moc. Subjektem vykonávajícím státní správu je v prvé řadě stát, to však nebrání tomu, aby v některých případech stát přenesl svou působnost na jiné subjekty veřejné správy (např. kraje a obce vykonávající státní správu v přenesené působnosti). Státní správa slouží státu k aplikaci práva a v širším smyslu také k realizaci státní politiky. Ve státní správě se projevují prvky řízení a regulace. Stát prostřednictvím svých orgánů totiž zajišťuje dosažení stanovených cílů obsažených v zákonech (řízení) a udržování žádoucího stavu či obnovu předchozího stavu narušeného protiprávním jednáním (regulace). To vše směřuje k naplnění ochranné a mocenské funkce státu, která spočívá v poskytování ochrany subjektům, jejichž práva byla porušena. Za účelem naplnění svých úkolů stát zřizuje soustavu hierarchicky uspořádaných orgánů, mezi kterými existují vztahy nadřízenosti a podřízenosti. Tyto mocenské vztahy jsou typické právě pro státní správu a odlišují ji od samosprávy. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Státní správa ústřední, vykonávaná státními orgány s celostátní působností jakými jsou ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy (zákon č. 2/1969 Sb., kompetenční zákon) územní vykonávaná státními orgány s omezenou místní působností, mezi které patří například úřady práce, finanční úřady, úřady obcí a krajů vykonávající státní správu v přenesené působnosti apod. Za účelem naplňování úkolů státní správy je území České republiky rozděleno na územní jednotky. Základním stupněm výkonu státní správy je místní státní správa vykonávaná na území jedné či více obcí. Příkladem státní správy na místní úrovni je finanční správa, stavební správa apod. Druhým stupněm je okresní státní správa vykonávána okresními institucemi. Jako příklad lze uvést okresní policejní správu, okresní správu sociálního zabezpečení apod. Dalším stupněm je krajská státní správa vykonávající správu na pověřeném území. Území krajské státní správy se nemusí krýt s územím krajské územní samosprávy. Na tomto stupni můžeme nalézt například krajskou policejní správu či krajské hygieniky. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Samospráva Samospráva je veřejná správa vykonávána jinými veřejnoprávními subjekty než státem, pokud je zákonem do jejich odpovědnosti svěřena. Tyto veřejnoprávní korporace vystupují vlastním jménem, ve své působnosti a za účelem naplnění svěřených úkolů zřizují vlastní orgány. Samospráva je projevem decentralizace vymezených úkolů správy státu na samostatné, státem uznané a na státu nezávislé veřejnoprávní subjekty. Územní samospráva vyjadřuje zájem určitého dílčího územního společenství a v podmínkách České republiky je představována obcemi a kraji. Územní samospráva má svůj územní základ, který je tvořen územím samosprávného celku a osobní základ tvořený obyvatelstvem. Územní samospráva má své vlastní uspořádání. Mezi obcemi a kraji neexistují vztahy nadřízenosti a podřízenosti a zásah vyššího územně samosprávného článku (kraje) do činnosti obce je možný pouze na základě zákona. Zájmová samospráva vyjadřuje také zájem dílčího společenství, které v tomto případě vyjadřuje určitý profesní stav (např. advokáti, notáři, lékaři apod.) a je organizovaná v profesních komorách (advokátní, notářská, lékařská apod.). Věcná za cílem splnění konkrétního úkolu (sdružení obcí) Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Samospráva Veřejnoprávní korporace je zpravidla samosprávnou institucí představovanou společenstvím osob, spojených společnými cíli při realizaci veřejných zájmů, jež je státem aprobována a jíž je přiznána příslušná právní subjektivita. Subjektivita veřejnoprávních korporací zahrnuje jak subjektivitu ve sféře veřejného práva, tak subjektivitu ve sféře soukromého práva. Územní samospráva vyjadřuje zájem určitého dílčího územního společenství a v podmínkách České republiky je představována obcemi a kraji. Územní samospráva má svůj územní základ, který je tvořen územím samosprávného celku a osobní základ tvořený obyvatelstvem. Územní samospráva má své vlastní uspořádání. Mezi obcemi a kraji neexistují vztahy nadřízenosti a podřízenosti a zásah vyššího územně samosprávného článku (kraje) do činnosti obce je možný pouze na základě zákona. Zájmová samospráva vyjadřuje také zájem dílčího společenství, které v tomto případě vyjadřuje určitý profesní stav (např. advokáti, notáři, lékaři apod.) a je organizovaná v profesních komorách (advokátní, notářská, lékařská apod.). SPRÁVNÍ PRÁVO – OBECNÁ CHARAKTERISTIKA JUDr. Michal Márton, Ph.D. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Obecné pojmové vymezení správního práva Právní systém •uspořádání prvků určitého řádu do celku a jeho rozdělení na části • •pro účely dalšího výkladu bude hovořeno o systému českého práva Předstupněm je rozdělení práva na právo veřejné a soukromé Pro veřejné právo je charakteristická možnost státního příp. jiného veřejně mocenského donucení (ústavní právo, trestní právo, správní právo) V soukromém právu naopak platí, že stát zasahuje pouze na základě iniciativy subjektů soukromého práva a v souladu s požadavkem a v rozsahu požadavku těchto subjektů. Uplatňuje se zde tzv. dispoziční zásada a platí rovnost stran (občanské, obchodní, pracovní a rodinné právo). Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Správní právo jako právo veřejné Správní právo spolu s právem ústavním, trestním atp. bývá tradičně řazeno k právu veřejnému. Pro správní právo jako právo veřejné je charakteristické, že: qprosazuje a chrání veřejný zájem, qupravuje vztahy mezi nerovnými subjekty, qkonkrétní obsah jeho realizace je autoritativně určován úřední mocí, qdisponuje možností správního donucení. Mezi právem soukromým a právem veřejným není možné vždy vést jasnou dělící čáru. Ve správním právu je možné vysledovat i určité prvky soukromoprávní regulace, a proto je třeba charakter příslušných právních ustanovení dovozovat z platných právních předpisů a správní právo přiřazovat k právu veřejnému podle charakteru převažujících ustanovení jeho předpisů. Předmět správního práva = jde o soubor norem, upravující chování ve vztazích, které vznikají a uskutečňují se v souvislosti s realizací mocí výkonné ve státě ve sféře veřejné správy, jedním ze subjektů tohoto vztahu je obvykle správní orgán Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Vnitřní systémové členění správního práva qsprávní právo hmotné – upravující činnost správních orgánů a např. též stanovící skutkové podstaty správních deliktů -obecná část -zvláštní část qsprávní právo procesní – které lze chápat v širším slova smyslu (reguluje organizaci a působnost správních orgánů a procesní postupy před správními orgány) nebo v užším slova smyslu (tzn. jen úprava správního řízení). q Zvláštní část správního práva zahrnuje např.: qvnitřní správu (matriky, evidence obyvatel, občanské průkazy, cestovní doklady, pobyty cizinců), qsprávu školství, qúzemní plánování, qstavební řád, qsprávu kultury atp. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Administrativněprávní metoda regulace qpodstata spočívá v tom, že vyjadřuje mocenskou převahu subjektů veřejné správy jako nositelů veřejné moci v příslušných správněprávních vztazích, qje výrazem právní nerovnosti a závislosti adresáta správněprávního působení na subjektu tohoto působení, qzáměr regulace správního práva často směřuje proti konkrétnímu zájmu či vůli adresáta příslušného pravidla chování, qdoplňuje předmět správního práva, který vymezuje „co“ správní právo upravuje, neboť metoda regulace odpovídá na otázku, „jak“ jsou příslušné vztahy upravovány. Z hlediska charakteristiky správního práva jako právního odvětví má administrativněprávní metoda regulace ten význam, že jsou-li předmětem rozdílné úpravy stejné nebo obdobné vztahy, je rozhodující pro jejich odvětvové určení (zařazení) právě příslušná metoda právní regulace. Pro soukromé právo je naopak typickou občanskoprávní metoda regulace, pro kterou je charakteristická rovnost jejich subjektů a uplatnění autonomie jejich vůle. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Vnější systémové vztahy správního práva Kromě vnitřních systémových vazeb se správní právo jako odvětví projevuje také vnějšími systémovými vztahy, tj. vztahy v rámci systému vyššího řádu, tzn. práva jako celku resp. právního řádu. Nejvýznamnější jsou vztahy správního práva k následujícím právním odvětvím: oústavní právo – je základem celého právního řádu, upravuje základní principy organizace a činnosti sátu a jeho orgánů i jiných veřejnoprávních korporací. Správní právo je do značné míry z ústavního práva odvozeno, je s ním velmi těsně spjato a jeho principy dále rozvádí a konkretizuje (Ústava: hlava III. moc výkonná; hlava VII. územní samospráva; Listina základních práv a svobod – čl. 36 a čl. 37) o otrestní právo – upravuje základy a následky trestní odpovědnosti. Ve správním právu trestním jde o obdobnou úpravu základů a následků správněprávní odpovědnosti. Trestním právem je postihováno jednání vyšší společenské škodlivosti, zásada subsidiarity trestní represe. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Vnější systémové vztahy správního práva o osoukromé právo– upravuje vztahy mezi právně rovnými subjekty, je tedy odvětvím, v němž se uplatňuje horizontální (občanskoprávní) metoda regulace, čímž se zásadně odlišuje od správního práva. V tomto právním odvětví jde ve značné míře o majetkové či užívací vztahy, do nichž v některých případech lze nebo se musí zasáhnout na základě správněprávní regulace, přičemž správní orgány tyto zásahy činí autoritativně, např. stavební řízení opracovní právo – je právním odvětvím upravujícím pracovněprávní vztahy. Správní právo s ním má společný okruh pracovněprávních či služebně právních vztahů pracovníků příp. členů orgánů veřejné správy. Předmětem úpravy správního práva jsou specifické aspekty těchto vztahů, jež jsou dány povahou veřejné správy (zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce – zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územně samosprávných celků, zákon o státní službě) o NORMY SPRÁVNÍHO PRÁVA JUDr. Michal Márton, Ph.D.. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Charakteristika norem správního práva qNorma správního práva je právní normou, jejímž předmětem je regulace vztahů souvisejících s postavením a výkonem veřejné správy. q qprávní normy, které jsou státem buďto přímo vydávány, anebo státem uznávány, a které tvoří a naplňují obsah pramenů správního práva. Nemohou existovat, stejně jako žádné jiné právní normy, mimo prameny práva, a proto v pramenech správního práva nalézají své vnější vyjádření q qZ hlediska závaznosti převažují ve správním právu normy kogentní, tj. takové, od nichž se subjekty předvídaných právních vztahů nemohou odchýlit a to ani vzájemnou dohodou X proti tomu stojí normy dispozitivní = subjekty si mohou práva a povinnosti upravit odchylně od zákona (typicky smlouvy v občanském právu) Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Vnitřní struktura norem správního práva Normami správního práva tedy nerozumíme jednotlivé předpisy správního práva, nýbrž jen jednotlivá v nich obsažená obecně závazná pravidla chování, disponující příslušnými strukturálními prvky právní normy. Právní věda obecně vymezuje vnitřní strukturu právní normy do 3 prvků: qhypotéza (podmínky realizace normy, např. časová působnost, okruh adresátů), qdispozice (vlastní pravidlo chování), qsankce (újma za porušení právních povinností stanovených v dispozici právní normy). Normám správního práva jako normám veřejnoprávním je vždy vlastní prvek veřejnomocenského působení, který nemusí být nutně vždy vyjádřen sankcí. U některých norem správního práva sankce nepřicházejí v úvahu vůbec, typické jsou naopak pro normy tzv. správního práva trestního. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Členění norem správního práva qregulativní, které jsou tvořeny hypotézou a dispozicí a qochranné, které jsou tvořeny dispozicí a sankcí. Regulativní normy správního práva upravují postavení a chování subjektů správního práva v pozitivních správněprávních vztazích. Ochranné normy správního práva poskytují ochranu příslušným společenským vztahům tím, že regulují negativní (konfliktní) společenské vztahy, vznikající na základě porušení práva. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Členění norem správního práva Podle právního charakteru norem správního práva lze tyto normy dělit na normy: §zavazující, představované normami přikazujícími a normami zakazujícími, §zmocňující. Normy správního práva jsou převážně normami zavazujícími, tzn. jde o právní normy, jež obsahují pravidla chování, která musejí být subjekty správního práva vždy respektována. Zavazující normy vystupují buď jako normy přikazující a obsahují výslovný správní příkaz určitého chování, nebo jako normy zakazující, které obsahují výslovný správní zákaz určitého chování. Zmocňující normy správního práva jsou mnohem méně četné. Tyto normy zakládají pro realizaci vždy určitého správněprávního vztahu jistou možnost chování určitého subjektu správního práva. Jedná se o normy, upravující oprávnění subjektů správního práva, jejichž realizace je závislá na projevu vůle toho kterého subjektu. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Členění norem správního práva Mimo dosud uvedená členění lze normy správního práva ještě členit podle jejich právního obsahu takto: qorganizačněprávní normy upravují vznik, změnu, zrušení a vzájemné vztahy mezi orgány veřejné správy, qkompetenční normy upravují působnost těchto orgánů co do okruhu věcí, které mají za úkol řešit, qhmotněprávní normy upravují vlastní práva a povinnosti adresátů veřejnosprávního působení společně s bezprostředními předpoklady a podmínkami jejich realizace, qprocesněprávní normy upravují postupy, jejichž prostřednictvím se uvádí v život obsah mnohých norem hmotněprávních. Procesněprávní normy samy o sobě význam nemají, jejich smysl se naplňuje jen ve spojitosti s normami hmotněprávními. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Působnost norem správního práva U norem správního práva sehrává významnou roli jejich působnost, která je vymezena okruhy vztahů, v nichž mají správní orgány vykonávat svoji pravomoc. Jedná se o místní, časovou, osobní a věcnou působnost norem správního práva. Místní působnost norem správního práva → ohraničuje působnost norem správního práva prostorově, čili řeší otázku, v jakém územním prostoru daná norma působí. Většinou platí, že norma správního práva působí na území, k němuž se vztahuje postavení orgánu, který vydal právní předpis obsahující předmětnou normu (normy). Není-li stanoveno jinak působí normy správního práva: üna území celého státu, pokud jsou obsaženy v předpisech vydaných ústředními orgány, üv územním obvodu krajů, pokud jsou obsaženy v předpisech vydaných orgány krajů, üv územním či správním obvodu obcí, pokud jsou obsaženy v předpisech vydaných orgány obcí. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Časová působnost norem správního práva → ohraničuje působnost norem správního práva časově. Je nutno vždy zjišťovat, kdy se norma správního práva stává platnou, kdy účinnou, jak dlouho platí a zda může mít zpětnou účinnost. Platnost = norma se stala součástí právního řádu (vyhlášena předepsaným způsobem) Účinnost = podle normy má být postupováno v právních vztazích Legisvakance = období mezi platnosti a účinností = veřejnost musí být s normou seznámena •stanoven den účinnosti. „Tento zákon nabývá účinnosti dne 01. 01. 2018“ •stanovena lhůta 15 dnů: „ Tento zákon nabývá účinnosti 15 den ode dne vyhlášení.“ •účinnost současně s platností Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Časová působnost norem správního práva » zpravidla bývá neomezená; jen výjimečně bývá v příslušných pramenech správního práva stanoveno, že normy v prameni práva obsažené, pozbydou platnosti a současně účinnosti uplynutím času, tj. po určité době, resp. k určitému datu. Ve většině případů normy správního práva pozbývají svou časovou působnost až tehdy, když jsou zrušeny pozdějšími normami správního práva vyšší nebo stejné právní síly – tj. v souladu s obecným právním principem lex posterior derogat legi priori vyjádřeno ve zrušovacích ustanoveních právního předpisu. Normy správního práva zásadně působí do budoucna, zpětná účinnost norem správního práva se obecně nepřipouští. U norem správního práva trestního by jako výjimečná zpětná působnost mohla přicházet v úvahu jen tehdy, pokud by řešení podle nové právní úpravy bylo pro daného adresáta výhodnější (časová působnost přestupkového zákona – čin se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl spáchán, podle pozdějšího, je-li pro pachatele příznivější). Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Osobní působnost norem správního práva → ohraničuje působnost norem správního práva okruhem osob, na něž se dané normy vztahují. Obsah norem správního práva se tak může podle rozsahu osobní působnosti vztahovat na: qvšechny osoby, které pobývají nebo vyvíjejí činnost na území našeho státu, qvšechny české osoby a dále cizí osoby (cizí státní příslušníci, občané členských zemí EU), stanoví-li tak mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázána a která byla vyhlášena, které pobývají nebo vyvíjejí činnost na území našeho státu, qvšechny české osoby, které pobývají nebo vyvíjejí činnost na území našeho státu, qčeské osoby, které pobývají nebo vyvíjejí činnost na území jiných států, qjen některé české osoby na území našeho státu (např. živnostníci, studenti vysokých škol, vojáci z povolání atd.). Většina norem správního práva má nejšířeji pojatou osobní působnost, její užší pojetí přichází v úvahu zpravidla v návaznosti na věcné zaměření normami správního práva upravované problematiky. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Věcná působnost norem správního práva → ohraničuje působnost norem správního práva předmětem právní úpravy. Příslušné obecně závazné pravidlo chování se vztahuje vždy jen na určitý druh správněprávních vztahů podle jejich věcné oblasti. Tak lze rozlišovat např. vztahy na úseku: Øsprávy obrany, Øsprávy školství, atp. Věcná působnost norem správního práva je tak výrazem právní úpravy věcně odlišných úseků veřejné správy. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Realizace norem správního práva Smyslem existence norem správního práva je jejich realizace v příslušných správněprávních vztazích. Realizace norem správního práva přichází v zásadě v úvahu dvojím způsobem, a to buď jako přímá realizace norem správního práva nebo jako aplikace norem správního práva. Přímá realizace norem správního práva spočívá v samotném chování subjektů správního práva, jež je v souladu s danými správněprávními normami. Při této formě uskutečňování norem správního práva není nutná aktivita jiného subjektu, než toho, který se v souladu s danými normami chová, a jenž je tímto svým chováním také přímo uskutečňuje = subjekt se chová v souladu s normou bez dalšího zásahu Aplikace norem správního práva jde o realizaci normy prostřednictvím orgánů veřejné správy, tzn. její užití na příslušné skutkové situace, dochází k ní při rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Interpretace norem správního práva Z hlediska vztahu textu a rozsahu normy přichází v úvahu: qvýklad doslovný, kdy se text normy správního práva kryje s jejím vyloženým rozsahem (jde o nejčastější případy), qvýklad zužující (restriktivní), kdy je text normy správního práva širší, než vyložený rozsah dané právní normy, qvýklad rozšiřující (extenzivní), kdy je text normy správního práva užší, než vyložený rozsah předmětné právní normy. Důležitou složkou interpretace norem správního práva je tzv. uvážení, které má v případě norem správního práva jednak formu tzv. správního uvážení a jednak formu uvážení tzv. neurčitých pojmů. Správní uvážení (diskrece) » přichází v úvahu tehdy, jestliže s existencí určitého skutkového stavu není jednoznačně spojen jediný nutný právní následek. Správní uvážení může podle povahy věci přicházet v úvahu jak v hypotéze, tak v dispozici a nakonec i v sankci normy správního práva. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Správní uvážení (diskrece) norma umožňuje, aby orgány veřejné správy po zvážení předmětných okolností zvolily jedno z více řešení předvídaných danou právní normou normy správního práva v takových případech buď počítají s tím, že určité rozhodnutí (např. povolení) správní orgán vydat může, ale také nemusí, nebo pro vydání určitého rozhodnutí počítají s více jeho možnými variantami. Správní orgán pak v mezích, které mu dává právní norma, sám určuje konkrétní způsob řešení. Z povahy věci plyne, že správní uvážení bude přicházet v úvahu tam, kde to vyžaduje veřejný zájem a kde je třeba jej naplňovat diferencovanými právními řešeními. Správní uvážení však v žádném případě nemůže znamenat libovůli správních orgánů a vést k jejich objektivně nepodloženým (neodůvodněným a nepředvídatelným) závěrům (rozhodnutím) =► zásada předvídatelnosti § 2 odst. 2 správního řádu Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Neurčité pojmy Institut neurčitých pojmů představuje jinou formu uvážení. Jedná se o situace, kdy norma správního práva používá výraz – neurčitý pojem – který blíže obsahově nevymezuje, a který není obsahově vymezen ani jinými právními normami. Příklady neurčitých pojmů jsou např.: veřejný zájem, veřejný pořádek, dobré mravy, občanské soužití, noční klid… Obsah těchto pojmů musí v podstatě případ od případu posuzovat sám příslušný správní orgán, a na základě všestranného zhodnocení dané situace rozhodnout, zda je v daném konkrétním případě jeho obsah naplněn či nikoliv. Správní uvážení i neurčité pojmy představují rozdílné instituty, které však spolu úzce souvisejí. V obou případech jde o instituty spjaté s interpretací a aplikací norem správního práva a navíc o instituty, které mohou v příslušných normách správního práva přicházet v úvahu ve vzájemné kombinaci. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Analogie → je zvláštní institut, který souvisí s interpretací a aplikací právních norem. → představuje aplikačně právní řešení skutkových stavů, pro něž platné právo nemá příslušnou právní úpravu, a u nichž se tudíž analogicky použije právní úprava obdobného či obdobných právních stavů. Analogia legis – postupuje se podle obdobné právní normy, Analogia iuris – právní řád neobsahuje ani obdobnou právní normu, a postupuje se proto podle právního režimu obecně charakteristického pro dané právní odvětví. Pro aplikaci a interpretaci norem správního práva platí, že použití analogie u nich v zásadě nepřichází v úvahu (zejména pokud by měla směřovat v neprospěch adresáta veřejnosprávního působení). Za zcela vyloučenou je třeba považovat analogii v případě norem správního práva trestního v otázce posuzování viny a trestu. PRAMENY SPRÁVNÍHO PRÁVA JUDr. Michal Márton, Ph.D. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Prameny práva obecně qformy, ve kterých je obsaženo objektivní právo, qforma, v níž jsou obsaženy právní normy. Pramenem práva obvykle rozumíme objektivizaci (zachycení, zapsání, vydání) pravidel chování do právních pravidel vyjádřených v určité právní formě = pramen práva ve formálním smyslu. Pramen práva v materiálním smyslu: historické události, děje, skutečnosti, resp. jevy, které odůvodňují, že pramen práva je takový jaký je. České a obecně kontinentální právo je právem psaným. •Prameny práva podle právní teorie •normativní právní akty = všeobecně závazné právní předpisy, které jsou výsledkem normotvorné činnosti subjektu tvorby práva •normativní smlouvy = mezinárodní smlouvy, které zavazují subjekty vnitrostátního práva •precedenty = soudní rozhodnutí „judge made law“ •právní obyčeje = zvyklosti, podmínka je dlouhodobé chování se členů společnosti v souladu s těmito zvyklostmi, určitost práv a povinností, všeobecné přesvědčení o jejich závaznosti •jiné prameny práva = ostatní, např. právní nauka • Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Prameny správního práva Prameny českého správního práva, z hlediska jejich vnější formy, jsou především: qobecně závazné normativní akty – působící ve sféře veřejné správy, které obsahuji pravidla obecně závazná pro každého, kdo se dostane do situace předvídané těmito akty, qnormativní smlouvy – uzavírané za stanovených podmínek ve sféře veřejné správy a obsahující obecně závazná pravidla chování. Mezi prameny českého správního práva (a českého práva obecně) fakticky nepatří: qprávní precedenty qprávní obyčeje qprávní nauka Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Obecně závazné normativní akty §jsou nejdůležitějším a nejčastějším právním nástrojem právní regulace společenských vztahů, §jsou výsledkem normotvorné činnosti orgánů veřejné moci § §jejich souhrn je zpravidla ztotožňován s pojmem právní řád, § §v praxi bývají označovány jako obecně závazné právní předpisy. Prvotní normativní akty - upravují vztahy dosud právně neupravené, anebo již existující právní úpravu mění nebo ruší •Ústava a ústavní zákony (moc výkonná, čl. 36, čl. 37 Listiny) •zákon (kompetenční zákon č. 2/1969 Sb.) •zákonné opatření Senátu •obecně závazné vyhlášky obcí a krajů Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Obecně závazné normativní akty Odvozené normativní akty – konkretizují a provádějí prvotní normativní akty, jsou vydávány na základě zmocnění v nich obsažených, slouží k jejich provedení, musí s nimi být v souladu a nesmí jim odporovat. qnařízení vlády (čl. 78 Ústavy) qvyhlášky ministerstev (čl. 79 odst. 3 Ústavy) qnařízení kraje (čl. 79 odst. 3 Ústavy; 30 odst. 1 písm. a) zákona o krajích) qnařízení obce (čl. 79 odst. 3 Ústavy; § 11 odst. 1 zákona o obcích) Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Platnost a účinnost obecně závazných normativních aktů Platnost normativních aktů souvisí s jejich publikací a nastává dnem jejich publikace provedené v předepsané (požadované) formě. (sbírka zákonů, věstník kraje, vyvěšením na úřední desce) Publikací se normativní akt stává součástí právního řádu. Normativní akt, který je publikován a je tedy platný, zavazuje příslušné orgány při tvorbě normativního aktu nižší právní síly. Platnost normativního aktu neznamená jeho závaznost pro veřejnost, ta nastává až nabytím účinnosti normativního aktu. Účinnost normativního aktu je stav, který umožňuje jeho aplikací vytvářet příslušné právní vztahy. Většinou nastává dnem přímo uvedeným v konkrétním normativním aktu. Pokud zde takový konkrétní den uveden není, pak normativní akt nabývá účinnosti 15. dnem po vyhlášení (publikaci). V případech, kdy to vyžaduje naléhavý obecný zájem, lze výjimečně stanovit dřívější účinnost, nejdříve však shodnou se dnem vyhlášení (platnosti). Normativní akty mohou působit výhradně jen do budoucna. Ukončení platnosti normativního aktu představuje ukončení jeho účinnosti. K ukončení platnosti normativního aktu může dojít buď uplynutím stanovené doby, anebo předepsaným způsobem provedeným zrušením aktu. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Vnitřní předpisy Zvláštním případem normativních aktů ve veřejné správě jsou tzv. vnitřní předpisy, které nesměřují vůči subjektům stojícím vně systému vztahů organizační nadřízenosti a podřízenosti ve veřejné správě, ale naopak směřují vůči subjektům ovládaným organizační podřízeností ve vztahu ke správnímu orgánu, který tento normativní akt vydal. Zpravidla slouží k řízení podřízených pracovníků a orgánů. Jedná se o abstraktní formy vnitřní činnosti veřejné správy, s povahou interních normativních aktů » obvykle se označují jako interní normativní instrukce, pokyny, směrnice nebo normativní akty řízení apod. Příkladem vnitřních předpisů ve veřejné správě jsou např. organizační řády, spisové řády, skartační řády, jednací řády kolegiálních orgánů. Vnitřním předpisem jsou např. také usnesení vlády. Vnitřní předpisy nejsou pramenem správního práva (ani pramenem práva obecně), jsou však závazné pro své adresáty. Nesmějí být v rozporu se zákonem. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Statuty a statutární předpisy Povahu abstraktních aktů ve veřejné správě mají tzv. statuty či statutární předpisy. Jsou spojovány zejména se samosprávou, a to územní i zájmovou. Jedná se o abstraktní akty, které se vztahují ke jmenovitě neurčeným adresátům, mohou směřovat jen vůči okruhu osob v daném organizačním rámci – tzn. vůči členům příslušného samosprávného společenství. Statutární předpisy upravují vnitřní vztahy v rámci daného statutárního společenství. V některých případech je jejich přijetí a vydání právní úpravou výslovně předpokládáno či předepisováno (např. statuty měst, statuty vysokých škol). Statuty a statutární předpisy stojí na hraně obecně závazných právních aktů – některé z nich mají formu obecně závazného právního předpisu, jiné tuto formu nemají. Statutární předpisy u územní samosprávy se svou povahou značně blíží jejich samosprávným právním předpisům, tedy obecně závazným vyhláškám obcí a krajů vydávaným ve věcech samosprávy. Pro statutární předpisy územní samosprávy se také obvykle volí forma právního předpisu samosprávy. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Opatření obecné povahy Bývají označována jako akty smíšené povahy vykazující některé znaky obecně závazných normativních aktů a některé znaky individuálních správních aktů. Jde buď o řešení relativně konkrétní správní věci, avšak s dopadem na blíže neurčený okruh adresátů (to je častější případ), nebo půjde o řešení obecných otázek se vztahem ke jmenovitě individualizovanému adresátovi či adresátům. Správní řád opatření obecné povahy definuje jako takový závazný akt orgánu veřejné správy, který není ani právním předpisem, ani rozhodnutím. Správní řád stanoví, že postup jím předvídaný se pro opatření obecné povahy uplatní tam, kde „zvláštní zákon ukládá vydat závazné opatření obecné povahy, které není právním předpisem ani rozhodnutím.“ Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Zákon č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv Ve Sbírce zákonů se vyhlašují uveřejněním jejich plného znění: a)ústavní zákony, b)zákony, c)zákonná opatření Senátu, d)nařízení vlády, e)vyhlášky vydávané ministerstvy a ostatními ústředními správními úřady, příp. jinými úřady s celostátní působností Ve Sbírce zákonů se dále vyhlašují např. úplná znění zákonů a ústavních zákonů, pokud je k vyhlášení jejich úplného znění zákonem zmocněn předseda vlády. Zveřejňují se zde např. také některé typy nálezů Ústavního soudu. Sbírku zákonů vydává, zajišťuje její tisk a distribuci Ministerstvo vnitra. http://www.mvcr.cz/ - sekce Legislativa - Sbírka zákonů Kraje a hlavní město Praha jsou povinny umožnit v pracovních dnech každému nahlížení do Sbírky zákonů, Sbírky mezinárodních smluv a Úředního věstníku Evropské unie. Ve vztahu ke Sbírce zákonů platí tato povinnosti také pro obce, městské obvody a městské části územně členěných statutárních měst. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Normativní smlouvy qjsou mnohem méně častějším pramenem správního práva než obecně závazné normativní akty, qv podobě mezinárodních smluv jsou hlavním pramenem mezinárodního práva, přičemž mnohé z nich jsou současně nezastupitelným pramenem práva vnitrostátního. Pramenem vnitrostátního práva se mezinárodní smlouva stává tehdy, jestliže jde o normativní smlouvu, která se považuje součást českého právního řádu, tzn. jestliže je způsobilá zavazovat subjekty českého práva. Čl. 10 Ústavy ČR: Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Čl. 1. odst. 2 Ústavy ČR: Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Normativní smlouvy Mezinárodní smlouvy podle čl. 10 Ústavy se vztahem k veřejné správě jsou např.: qEvropská charta místní samosprávy (publikována č. 181/1999 Sb.), qEvropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (publikována pod č. 209/1992 Sb.). Čl. 10a Ústavy ČR: Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci. K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Členění pramenů správního práva podle druhu orgánu, který je vydává Pravomoc k vydávání pramenů správního práva v ČR přísluší jednak vrcholnému zákonodárnému orgánu, dále ústředním orgánům státní správy a také příslušným samosprávným orgánům. Prameny vydávané vrcholným zákonodárným sborem: §Ústava §ústavní zákony, §zákony, §zákonná opatření. Prameny vydávané ústředními orgány státní správy: §nařízení vlády (vydávají se k provádění zákonů a v jejich mezích, mají povahu prováděcího předpisu), §obecně závazné právní předpisy ministerstev a jiných správních úřadů (vydávají se na základě a v mezích zákonů, mají povahu prováděcího předpisu). Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Členění pramenů správního práva podle druhu orgánu, který je vydává Prameny vydávané místními (územními) orgány: §obecně závazné vyhlášky kraje v mezích samostatné působnosti (vydávají se na základě zmocnění; povinnosti lze jimi ukládat, jen stanoví-li tak zákon), §nařízení kraje ve věcech přeneseného výkonu státní správy (vydávají se na základě a v mezích zákona, při výslovném zákonném zmocnění), §obecně závazné vyhlášky obce v mezích samostatné působnosti (vydávají se na základě ústavního zmocnění; povinnosti lze jimi ukládat, jen stanoví-li tak zákon), §nařízení obce ve věcech přeneseného výkonu státní správy (vydávají se na základě zmocnění v zákoně a v jeho mezích). Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Členění pramenů správního práva podle stupně jejich právní síly q qÚstava + ústavní zákony (mezinárodní smlouvy) qzákony + zákonná opatření (mezinárodní smlouvy) qobecně závazné vyhlášky obcí a krajů qnařízení vlády qobecně závazné právní předpisy ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy qnařízení krajů a obcí ZÁKLADNÍ PRINCIPY VEŘEJNÉ SPRÁVY JUDr. Michal Márton, Ph.D. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Obecně k základním principům veřejné správy Základní zásady (principy činnosti), jejichž pomocí je interpretován zákon, jsou interpretační pravidla a souvisejí s aplikací práva. Jednotlivé zásady nestojí samy o sobě izolovaně, vnitřně spolu souvisí, vzájemně se doplňují a v určitých fázích řízení se prolínají. Každé správní řízení je jiné a proto se mohou uplatňovat s různou intenzitou, dokonce i v protikladech. Účelem a cílem nastavení základních zásad činnosti správních orgánů, s jejich široce založenou působností (vlivem) na výkon veřejné správy, je vytvoření a garance předpokladů a podmínek pro řádný výkon veřejné správy. Principy veřejné správy •principy dobré správy •zásady činnosti správních orgánů •zásady správního řízení Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Principy dobré správy = obecný pojem V ČR se takový kodex principů dobré správy pokusil definovat veřejný ochránce práv, který rovněž tyto principy vymezil obecně: Je zřejmé, že jde o neformální zásady kvalitního spravování věcí veřejných, které vycházejí z ústavních zásad, z obecných právních principů, z morálních pravidel i z legitimních společenských očekávání. Dobrá správa tedy označuje takový postup úřadu, který je nejen v souladu se zákonem, ale zároveň mu nelze vytknout svévoli, účelovost, vyhýbavost, neefektivnost, liknavost a jiné nežádoucí znaky. Ochránce vymezil a definoval následující konkrétní principy dobré správy: soulad s právem, nestrannost, včasnost, předvídatelnost, přesvědčivost, přiměřenost, efektivnost, odpovědnost, vstřícnost, otevřenost Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Zásady činnosti správních orgánů Konkrétní promítnutí výše uvedených obecných či evropských principů veřejné správy a taktéž principů dobré správy nalezneme v českém právním řádu především v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a to zejména v jeho ustanoveních § 2 - § 8. Nejde však pouze o zásady procesní či zásady použitelné jen v rámci správního řádu. Základní zásady obsažené v úvodních ustanoveních správního řádu je třeba chápat a používat v obecnější rovině jako zásady činnosti správních orgánů. Tyto zásady vytvářejí základní osnovu, jíž se musí správní orgány při své činnosti bezvýjimečně držet. Působnost základních zásad plně dopadá na všechny formy činnosti veřejné správy, které správní řád upravuje, tedy vedle samotného správního řízení také na postupy podle části čtvrté (vydávání vyjádření, osvědčení a sdělení), na veřejnoprávní smlouvy podle části páté, na vydávání opatření obecné povahy podle části šesté a také na řešení stížností dle části sedmé. Základní zásady obsažené ve správním řádu však mají široký přesah i mimo hranice veřejnosprávní činnosti vymezené samotným správním řádem. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Zásady činnosti správních orgánů Přesah základních zásad mimo hranice správního řádu do veškeré činnosti veřejné správy vyplývá z ust. § 177 odst. 1 správního řádu: Základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v § 2 až 8 se použijí při výkonu veřejné správy i v případech, kdy zvláštní zákon stanoví, že se správní řád nepoužije, ale sám úpravu odpovídající těmto zásadám neobsahuje. Základní zásady činnosti správních orgánů dle správního řádu tak připadají v úvahu jako závazná vodítka také pro formy činnosti správních orgánů ve správním řádu výslovně neupravené (např. normotvorná činnost obcí a krajů, daňové řízení …). Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Zásada legality a legitimity veřejné správy Správní právo jako nedílná součást právního řádu představuje objektivizované vyjádření veřejných zájmů a v podmínkách současného kontinentálně evropského pojetí právního státu je správní právo v návaznosti na princip ústavnosti, důsledně ovládáno zásadami legality a legitimity veřejné správy. Zásada legality (zákonnosti) vyjadřuje vázanost správy zákony a dalšími obecně závaznými právními předpisy vydávanými na základě zákonů a k jejich provedení. Správní právo v tomto smyslu vyjadřuje a garantuje: Øbezvýjimečnou vázanost správních orgánů zákony, vymezujícími jejich postavení a pravomoci (správní orgán může jen to, co je u zákonem přikázáno nebo dovoleno), Øvázanost právního postavení a chování fyzických i právnických osob, vůči nimž je veřejná správa vykonávána, prostřednictvím příslušných právně závazných aktů (tyto subjekty mohou vše, co jim není právními normami a na jejich základě vydanými správními akty zakázáno). Zásada legitimity vyjadřuje ústavně a následně zákonem specifikované uznání oprávnění správních orgánů k výkonu příslušného zaměření a rozsahu veřejné správy. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Zásada legality (§ 2 odst. 1 s.ř.) K naplnění zásady zákonnosti správní řád ukládá správním orgánům postupovat v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i s mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu (viz ust. § 2 odst. 1 správního řádu). Zásada zákonnosti je zásadou nejdůležitější, neboť pro veřejnou správu vykonávanou v podmínkách právního státu určuje podmínky, meze a způsob výkonu jejích pravomocí zejména vůči spravovaným osobám. soulad postupu správních orgánů s předpisy procesními hmotněprávními (vymezení oprávnění a povinností, o nichž se rozhoduje)a kompetenčními (otázka pravomoci a působnosti správních orgánů). Zásada legitimního očekávání (§ 2 odst. 4 s.ř.) = správní orgán dbá na to, aby přijaté rozhodnutí bylo v souladu s veřejným zájmem, odpovídalo okolnostem případu, jakož i to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Zásada proporcionality (přiměřenosti) Je jednou ze zásad, která míří k obsahové stránce rozhodnutí či dalších úkonů a také ke způsobu uplatňování jednotlivých procesních forem a obecně ke způsobu výkonu veřejné moci v oblasti veřejné správy. Jde o zásadu ústavní a mezinárodně uznávanou, bývá označována přímo jako princip. Ve správním řádu je princip proporcionality vyjádřen pomocí několika dílčích zásad: qzásada zákazu zneužití správního uvážení (ust. § 2 odst. 2 správního řádu), qzásada ochrany dobré víry a oprávněných zájmů (ust. § 2 odst. 3 správního řádu), qzásada subsidiarity a nutnost nalézt řešení odpovídající okolnostem daného případu (ust. § 2 odst. 4 správního řádu). Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Zákaz zneužití správního uvážení (§ 2 odst. 2 s.ř.) Účelem je zajistit, aby pravomoc správních orgánů nebyla zneužita a byla vykonávána řádným, přiměřeným a rozumným způsobem. Správní řád zásadu formuluje tak, že správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena. Tato zásada se uplatňuje zejména v případech, kdy je správnímu orgánu ponechána zákonem možnost (a zároveň povinnost) zvolit jedno z více řešení. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Zásada ochrany dobré víry a oprávněných zájmů Správní řád stanoví, že správní orgán má šetřit práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivých případech dotýká, a do těchto práv může zasahovat jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu. Dobrá víra = nezaviněná nevědomost o případných právních nedostatcích určitého právního stavu, přičemž se vychází z presumpce poctivosti dotčené osoby. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Zásada subsidiarity (zásada preference smírného odstranění rozporů) Správní orgán se má, dle dikce této zásady, pokusit o smírné odstranění rozporů, které brání řádnému projednání a rozhodnutí dané věci, pokud to povaha projednávané věci umožňuje (viz ust. § 5 správního řádu). Jde o stanovení limitovaného použití veřejné moci, resp. mocenského (autoritativního) řešení, jež se uplatní v případech, kde smírné řešení rozporů nebylo účinné. Musí se jednat o případy, kde to povaha věci umožňuje, což znamená, že smírné řešení není na úkor zákonnosti, ani není v rozporu s veřejným zájmem. Správní řád zná také smír jako způsob skončení formálního správního řízení – v § 141 odst. 8 je upraven účastenský smír ve sporu jako alternativní možnost vůči správnímu rozhodnutí. Takový smír podléhá pouze schválení správního orgánu. Správní orgán smír schválí, pokud neodporuje právním předpisům nebo veřejnému zájmu. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Zásada materiální pravdy Správní řád v ust. § 3 stanoví, že nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. Tzn., že naplnění zásady materiální pravdy vyžaduje, aby skutková stránka věci byla zjištěna dostatečně ve vztahu k řádnému posouzení a uplatnění zejména zásady legality, zásady přiměřenosti (včetně ochrany práv a zájmů jednotlivců před nadměrným nebo neúčelným zasahováním), zásady předvídatelnosti a řešení věci v souladu s veřejným zájmem. =neznamená to, že musí být skutkový stav postaven absolutně najisto, ale nesmí být důvodná pochybnost = důkazní nouze (dvě protichůdné výpovědi a žádný jiný důkaz není) Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Zásada procesní rovnosti a nestrannosti postupů správních orgánů Zaručuje pro tzv. dotčené osoby (tedy osoby, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká) rovné postavení při uplatňování práv. Správní orgán má postupovat vůči dotčeným osobám nestranně a vyžaduje od všech dotčených osob plnění jejich procesních povinností rovnou měrou. Tam, kde by rovnost dotčených osob mohla být ohrožena, správní orgán učiní opatření potřebná k jejímu zajištění (viz § 7 správního řádu). Zásada procesní rovnosti neznamená, že nebude respektováno částečně rozdílné postavení účastníků hlavních (tzv. nepominutelných) a účastníků ostatních (dalších dotčených osob), jak vyplývá z ust. § 27 správního řádu. Zásada míří k tomu, aby nedocházelo k jakékoliv diskriminaci dotčených osob. V činnosti orgánů veřejné správy je třeba zajistit takové podmínky, včetně organizačních a technických prostředků, aby osoby procesně způsobilé mohly řádně uplatňovat svá práva, a to bez ohledu např. na zdravotní postižení. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Zásada veřejné správy jako služby a ochrany práv dotčených osob Z ústavní zásady služební povahy veřejné moci vůči občanům (viz čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR) lze dovodit základ pro zásadu veřejné správy jako služby veřejnosti (viz § 4 odst. 1 správního řádu). Správní řád stanoví, že veřejná správa je službou veřejnosti. Každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc. Další součástí této zásady jsou: q poučovací povinnost správního orgánu, quvědomovací povinnost správního orgánu, qpovinnost správního orgánu umožnit dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy, qgarance práva na spravedlivý proces. Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Zásada spolupráce správních orgánů a souladnosti postupů Součástí principů dobré správy je zajištění jednotného, systematického a koordinovaného postupu správních orgánů vůči dotčeným osobám, což má mj. posilovat důvěryhodnost veřejné správy. Správní orgány mají dbát vzájemného souladu všech postupů, které probíhají současně a souvisejí s týmiž právy nebo povinnostmi dotčené osoby (viz § 8 odst. 1 správního řádu). Dotčená osoba zde má naopak stanovenu povinnost bezodkladně upozornit na to, že současně probíhá vůči ní více takových postupů u různých správních orgánů. Součástí této zásady je i povinnost správních orgánů vzájemně spolupracovat v zájmu dobré správy. Spolupráce správních orgánů dle správního řádu má také určitou rovinu upozorňovací (signalizační) v případě zjištění postupů či rozhodnutí jiných správních orgánů, které jsou v rozporu s právními předpisy (např. v případě dožádání – viz § 13 odst. 4 a 5, v případě závazných stanovisek správních orgánů – viz § 149 nebo v případě tzv. nicotných rozhodnutí – viz § 78 odst. 3). Tutoriál 28. 02. 2020, JUDr. Michal Márton, Ph.D. Zásada rychlosti a hospodárnosti postupů (procesní ekonomie) Souvisí s obecným požadavkem na efektivnost výkonu veřejné správy. V intencích této zásady správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů. Nečiní-li správní orgán úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě přiměřené (není-li zákonná lhůta stanovena), použijí se ustanovení o ochraně před nečinností, jež mají zajistit nápravu tohoto nezákonného stavu (viz § 6 odst. 1 správního řádu). Správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje. Podklady od dotčené osoby vyžaduje jen, vyžaduje-li to právní předpis. Pokud je možné potřebné údaje získat z úřední evidence, kterou správní orgán sám vede, a pokud o to dotčená osoba požádá, je správní orgán povinen jejich obstarání zajistit. Při opatřování údajů podle tohoto ustanovení má správní orgán vůči třetím osobám, jichž se tyto údaje mohou týkat, stejné postavení jako dotčená osoba, na jejíž požádání údaje opatřuje (viz § 6 odst. 2 správního řádu).